Nedávno vydaným vládním nařízením o organisaci místních národních výborů jsme ukončili jednu z nejdůležitějších etap organisační výstavby národních výborů, zahájenou zákonem o krajském zřízení. Národní výbory se staly nejen správními, ale i mocenskými orgány socialistického typu. Upevnila se a posílila zejména jejich funkce orgánů státní moci. Stále zřetelněji se vyjasňuje poslání národních výborů, jejichž nejdůležitějším úkolem je dnes pomáhat při zatlačování a omezování kapitalistických prvků ve všech oborech hospodářských, podporovat a posilovat prvky socialistické a upevňovat svazek dělníků a rolníků.

Podle Ústavy 9. května vykonávají národní výbory veřejnou správu ve všech jejich oborech a tím zasahují do všech oborů hospodářského, sociálního a kulturního života. Jejich úkoly neustále rostou a s pokračující výstavbou socialismu se prohlubuje i jejich socialistický charakter. Jedním z nejdůležitějších úkolů lidové správy je zabezpečení, podpora a ochrana všeho našeho hospodářství, zejména podpora a ochrana jeho socialistického sektoru, který po únorovém vítězství pracujícího lidu v roce 1948 má rozhodující převahu v našem hospodářském životě a stále se zvětšuje. Jde zejména o další plnění pětiletého hospodářského plánu a v souvislosti s tím o mohutné rozšíření socialistického soutěžení a údernického hnutí, a dále o urychlené provedení reorganisace, přestavby a přeorientace našeho průmyslu. Ke splnění všech těchto úkolů musí významným podílem přispívat i naše národní výbory. Pole jejich působnosti je v tomto směru hodně široké, ať už jde o zajišťování potřebných pracovních sil pro národní podniky, či o vytváření příznivých bytových, zásobovacích, zdravotních, sociálních a kulturních podmínek pro pracující nebo o jiné úkoly, které podmiňují úspěch našeho znárodněného podnikání.

Neméně významná je pomoc národních výborů při strukturální přestavbě a nové výstavbě našeho zemědělství, při získávání vesnice pro socialismus. Velký úkol tu připadá zejména reorganisovaným místním národním výborům, které musí - jak to stanoví vládní nařízení o organisaci místních národních výborů - zejména pomáhat při budování jednotných zemědělských družstev a podporovat je v jejich činnosti, starat se o zvelebování živočišné a rostlinné výroby a o její zmechanisování, o zajištění co nejlepšího využití strojů, potahů, stájových i jiných prostor, nutných pro zemědělskou výrobu, bojovat proti venkovskému boháči a vůbec co nejvíce podporovat přechod od roztříštěné malovýroby k socialistické velkovýrobě v zemědělství. Provádění všech těchto úkolů, vyplývajících ze zemědělské politiky, z celostátního plánu, je věcí celé lidové správy, všech jejich stupňů i všech jejich funkcionářů a úkoly ty musí být řešeny za pomoci všeho pracujícího lidu na vesnici.

K těmto dnes nejdůležitějším povinnostem národních výborů přistupuje řada dalších úkolů. Jsou to úkoly, souvisící s upevňováním a dalším posilováním státního hospodaření, neboť národní výbory svými rozpočty obhospodařují 41 % státního rozpočtu. Dále úkoly mzdové a sociální politiky, upevňování a zajištění řádné funkce našeho lidově demokratického státního aparátu, ochrana brannosti státu, ochrana kulturního života pracujících a vůbec zajištění řádného občanského soužití. Národní výbory tak musí zvýšenou bdělostí a ostražitostí střežit celé veliké dílo naší socialistické výstavby.

K tomu, aby národní výbory mohly s úspěchem splnit tyto všechny rozsáhlé úkoly při socialistické výstavbě, byly dnes jak již jsem naznačil - vytvořeny nejdůležitější organisační předpoklady.

S radostí mohu sdělit, že právě skončená reorganisace místních národních výborů nám vytváří ty nejslibnější předpoklady, že naše národní výbory budou s to zvládnout i úkoly, uložené jim zákonem o novém trestním právu správním.

Reorganisace místních národních výborů byla provedena na základě vládního nařízení ze dne 28. února 1950, které určilo lhůtu do 30. června. Na Slovensku byla reorganisace skončena již v jarním období. V českých zemích se reorganisace v některých krajích následkem jiných akcí, jimiž byly národní výbory zaměstnány, o několik dnů protáhla. Lituji, že nemohu proto uvést dosud přesná čísla o výsledcích reorganisace, neboť získaný materiál se teprve zpracovává. Mohu uvést pouze několik skutečností. Ale již předběžné výsledky ukazují hluboký význam reorganisace pro další vývoj národních výborů:

1. Náš lid se aktivně zúčastnil reorganisace místních národních výborů. Všude se konaly veřejné schůze, na nich se kriticky a sebekriticky hodnotila činnost dosavadních funkcionářů, kteří veřejně skládali účty o své práci. Stejně tak byli hodnoceni i nově navržení kandidáti. Tak na př. Pražský kraj měl schůze v tisíci šesti stech dvaceti jedné obci. Podobné zprávy jsou i z jiných krajů.

2. Zlepšilo se třídní a politické složení MNV. Kražský kraj má v MNV. 48 % dělníků a 26 % rolníků do 15 ha, kraj Brněnský 46,7 % dělníků. 28 % rolníků do 15 ha; Slovensko vcelku 32,5 % dělníků, 47,7 % rolníků. Složky Národní fronty mimo politické strany, t. j. odbory, mládež, Sokol, ženy, stranicky neorganisovaní, jak říkáme bezpartijní mimo politické strany mají v Pražském kraji 28,2 % členů MNV, v Karlovarském kraji 33,9%, v Jihlavském 34,4%, v Brněnském 44%. Zbývající část představují příslušníci politických stran obrozené Národní fronty pod vedením KSČ.

Významným přínosem je účast mládeže a žen v reorganisovanných MNV. Vcelku je asi 155 % členů MNV z řad mládeže a 13 % z řad žen. Prakticky budou dnes ženy téměř ve všech místních národních výborech. V Bratislavském kraji je ve 458 obcích 543 žen. V Pražském kraji je 17 žen předsedkyněmi MNV. (Potlesk.) V Rokycanském okrese máme obce, kde je polovina členů MNV z řad Čs. svazu mládeže! (Potlesk.) Zastoupením žen a mládeže klesá také průměrný věk členů MNV z dřívějších 50 na 40 let, v některých okresech i na 32 let. To jsou jen některá čísla, která však vcelku rýsují rámec výsledku reorganisace MNV. Definitivní výsledky budou známy v nedlouhé době.

V obnovených MNV máme nyní okrouhle 250.000 funkcionářů, z toho asi polovinu nových členů, kteří dosud členy MNV nebyli. To je čtvrt milionu oddaných pracovníků a bojovníků za socialismus, za nejlepší státní správu a moc.

Již podle dosavadního průběhu reorganisace místních národních výborů lze tedy spolehlivě říci, že reorganisace podstatně posílila masovou základnu lidové správy a celého státního aparátu, že upevnila spojení národních výborů s lidem a vedla k posílení politiky Národní fronty, k celkovému omlazení kádrů lidové správy a tím vším k pronikavému zlepšení ve složení a kvalitě nových místních národních výborů.

Musíme se však také starat o to, aby se národním výborům kromě těchto organisačních základů dostalo i všech ostatních předpokladů, které jim umožní zajistit plnění jejich povinností. Hlavní činnost orgánů lidově demokratické státní správy spočívá v činnosti hospodářsko-organisátorské a kulturně-výchovné. Avšak v dnešním období zvětšují se také povinnosti národních výborů v boji proti nepřátelům lidové demokracie. A jedním z nejúčinnějších prostředků při zneškodňování nepřátel socialistické výstavby a zároveň prostředkem pro mobilisaci všeho pracujícího lidu do boje proti těmto nepřátelům je trestní pravomoc, kterou národním výborům za tím účelem svěřila Ústava 9. května.

Národní výbory nemohly však této rozsáhlé trestní pravomoci dosud v plné míře a ve všech směrech využít. Bránil jim v tom naprosto neuspokojivý stav dosavadního trestního zákonodárství správního. Tento obor patří k oborům nejvíce zanedbávaným. Není oboru správního, který by byl roztříštěn do tolika zákonů, pocházejících až z konce 18. století. Důvodová zpráva k vládnímu návrhu trestního zákona správního uvádí příkladno hodně přes 200 dosavadních trestních předpisů správních, které nyní mají být zrušeny. Ve skutečnosti je jich mnohem víc.

Tento systém nepřehledného trestního práva správního si vytvořila buržoasie, aby snáze mohla zastírat jeho třídní podstatu. Jaké však toto právo bylo a proti komu bylo namířeno, to vyplývalo již z jeho často užívaného označení jako "policejního práva trestního". Policie a četnictvo, policejní trestní právo a na Slovensku též policejní trestní soudy byly nástroji, jimiž vládnoucí třída udržovala na uzdě vykořisťované masy. Kdo by z nás neznal smutně proslulý rakouský "prügelpatent", který byl odstraněn až v roce 1927 za první republiky, ale zároveň byl v tehdy vydaném zákoně o organisaci politické správy nahrazen ustanovením stejného druhu a dokonce ještě zhoršen. Nechť se buržoasně demokratický systém v předmnichovské republice dušoval sebevíc a navenek prohlašoval lid za jediný zdroj veškeré moci ve státě, nemohl se obejít bez zbraně tohoto druhu, namířené právě proti lidu. Podle těchto ustanovení byli persekvováni naši dělníci a funkcionáři dělnického hnutí v době bojů o hospodářská a politická práva pracujícího lidu, v době bojů o své osvobození z kapitalistického útlaku. Mnozí z vás, paní a pánové, kteří dnes zasedáte v tomto Národním shromáždění, jste jistě na vlastní kůži zakusili působení a důsledky "prügelpatentu". Nebylo dělnické manifestace, demonstrace, stávky, aby nebyla dala policejní byrokracie záminku k použití "prügelpatentu". Vzdyť pod porušení veřejného klidu a pořádku mohla buržoasně policejní správa zahrnout jakékoliv jednání, které chtěla stíhat. Stíhána byla dokonce pouhá účast na manifestaci za práva pracujícího lidu, za práci a za chléb, i když se účastníci podrobili všem podmínkám, které policie předpisovala. Policejní a politická správa si vynašla záminku k potrestání manifestujících dělníků. Pod záminkou zachování veřejného klidu a pořádku bylo všechno dovoleno a prováděno každá libovůle a zvůle státního aparátu. A nadto bylo možno ustanovení prügelpatentu použíti i tenkráte, bylo-li již pro týž čin zavedeno trestní řízení soudní. Zvolání nebo nápisy "Ať žije SSSR", bojová hesla našeho proletariátu na standartách a podobně bývala stíhána soudně, ale zároveň i policejní správou.

Naproti tomu však samozřejmě nikdy nebyli trestáni pro porušování veřejného klidu a pořádku příslušníci vládnoucí třídy, továrníci, kteří vykořisťováním i propouštěním dělníků, zavíráním továren a různými provokacemi neporušovali jen klid a pořádek, ale dopouštěli se nejhorších zločinů proti lidskosti. Jestliže se dělníci proti takovému postupu buržoasie ozvali, byli vždy krutě a nemilosrdně stíháni.

Je proto jasné, že dosavadní protilidové, zastaralé, roztříštěné, nejednotné a kusé trestní právo správní se stalo našemu pracujícímu lidu v národních výborech brzdou při zajišťování úkolů socialistické výstavby. Volání po odstranění nevyhovujícího starého kapitalistického práva a po vytvoření nového práva socialisticky zaměřeného sílilo. Před únorovým vítězstvím pracujícího lidu v roce 1948 neměla kodifikace trestního práva správního, třebas právě v oné době byla již velmi naléhavá, naděje na úspěch. Pokoušeli jsme se sice dosáhnout tohoto cíle alespoň na platformě unifikace a depurace starého právního řádu, avšak reakce tyto snahy mařila podle známého Zenklova hesla, že jejich úspěch není jen v tom, co udělali, ale zejména v tom, čemu zabránili proti našim snahám o uskutečňování socialistického řádu. Je známo, jak tenkrát reakce s použitím nejhorší demagogie sabotovala všechny vládní práce, zejména i celou legislativu. Proto teprve po únoru 1948, po odstranění nepřátel lidu z vedení státu a po obrození Národní fronty bylo možno odpovědně přikročit k přípravám i na nové úpravě trestního práva správního.

Je nutno zdůraznit, že dělnická třída odedávna projevovala svůj vášnivý odpor proti "prügelpatentům" a proti utlačovatelskému systému vůbec. Nebylo téměř schůze a manifestace, na níž by se nevolalo: "pryč s prügelpatenty".

V předmnichovské republice se tu a tam uplatňovaly také snahy o kodifikaci trestního práva správního. Usilovali však o ni jen někteří odborníci-praktici a takové pokusy o novou právní úpravu probíhaly po více než 10 let. I když tehdy šlo jen o shrnutí dosavadních trestních předpisů a zásad, vytvořených judikaturou, do jediného zákona, čili v podstatě jen o unifikaci trestního práva správního, nedošlo k uzákonění chystaného unifikačního díla. Potvrdilo se znovu, že bez změny společenského řádu a mocenských poměrů nemohlo být nikdy žádné pokrokové právo vytvořeno.

Nyní, kdy pánem a hospodářem republiky je lid, byla připravena kodifikace téhož oboru za jeden rok.

Dnes ovšem nejde jen o uskutečňování snah nějakých právnických odborníků, aby staré a roztroušené předpisy byly prostě shrnuty do jediného zákona. Na takový zákon náš pracující lid nečeká. Dnes samozřejmě tato kodifikace trestního práva správního musí být jasným odrazem a vyjádřením celé té základní třídní přestavby naší společnosti a státu a proto musí mít také úplně nový, a to socialistický obsah. Jen s takovým zákonem budou orgány lidové správy moci ochránit historické vymoženosti našeho pracujícího lidu proti každému nepříteli, jen s takovým zákonem upevní naše lidově demokratické zřízení a zajistí našim pracujícím šťastnou socialistickou budoucnost. Kodifikace trestního práva a řízení správního s tímto cílem stává se pak skutečně významnou etapou při budování našeho lidově demokratického právního řádu.

Kromě těchto nejzákladnějších předpokladů bylo úspěšné splnění obou kondifikačních úkolů, trestního zákona správního a trestního řízení správního, v době poměrně krátké umožněno novými pracovními methodami. Národní výbory svou iniciativou a ve stadiu prvních příprav nám poskytly cenné podněty pro zjišťování ustanovení dosud v praxi užívaných a při zjišťování oborů, které bylo nutno upraviti od základů nově. Oba zákony pak byly připravovány v širokém pracovním kolektivu, rozděleném na řadu menších pracovních skupin. V těchto skupinách byli zastoupeni nejen odborníci téměř ze všech resortů, ale zejména zástupci národních výborů, funkcionáři masových organisací, poslanci a političtí pracovníci i přímo dělníci ze závodů. Kromě toho byly oba kodexy několikrát projednány anketárně s národními výbory; jejich námětů a připomínek, vyvěrajících z jejich bohatých zkušeností, bylo plně využito. A tato těsná spolupráce s pracujícím lidem dala vzniknout novým lidovým a lidu srozumitelným zákonům, které se stávají skutečným přelomem v historii zatím mladého našeho lidově demokratického právního řádu.

A že jsme mohli přikročit k budování nového socialistického práva, bylo umožněno tím, že máme neocenitelný vzor prvního socialistického státu na světě, velikého SSSR a nepřeberné zkušenosti jeho právnické vědy. Tak zásluhou SSSR, jeho velikého vůdce J. V. Stalina, vítězstvím Rudé armády nad hitlerovským fašismem a nad jeho zjevnými či tajnými spojenci a bohatými zkušenostmi diktatury proletariátu bylo i nám umožněno budování nového, socialistického řádu a nad ním vyrůstající nové právní nadstavby.

Proto i při této příležitosti tlumočíme naše pozdravy a díky Sovětskému svazu s ujištěním, že se z jeho cenných zkušeností budeme i nadále učit, jak likvidovat také u nás všechny záškodníky a škůdce, kteří by se pokoušeli naši cestu k socialismu mařit.

Nové zákony upravují trestní právo a řízení správní vyčerpávajícím způsobem, t. j. nejen obecné zásady společné pro stíhání všech přestupků, ale i skutkové podstaty všech přestupků, které má stíhat lidová správa, a konečně i celé řízení. Vše, co nebylo dosud úmyslně upraveno nebo bylo upraveno jen nejasně nebo kuse, nahrazuje se v nových zákonech jasnou úpravou. Poskytnou národním výborům úplný a srozumitelný návod pro jejich postup proti všem nepřátelům pracujícího lidu a proti všem ostatním rušitelům jeho budovatelského úsilí. Nové trestní zákony správní mají i velký význam unifikační. Odstraňují zbytečné rozdíly v tomto důležitém úseku mezi zeměmi českými a Slovenskem a přispívají tak k dalšímu zjednodušení lidově demokratického právního řádu. Nepřátele pracujícího lidu stihne týž zasloužený trest, ať se provinili proti novému společenskému zřízení v té či oné oblasti našeho státu. Tato jednotná, pro celé území státu platná úprava, která by před únorem 1948 byla narazila na značné překážky, je dnes také umožněna bratrským soužitím a jednotou českého a slovenského pracujícího lidu.

Pokud jde o poměr trestního zákona správního k trestnímu zákonu soudnímu, konstatuji, že oba zákony tvoří celek navzájem na sebe navazující a doplňující se. Není mezi nimi kvalitativních rozdílů. Jejich funkce je táž. Chránit lidově demokratickou republiku a její socialistickou výstavbu, chránit zájmy pracujícího lidu i jednotlivce a vychovávat k dodržování pravidel socialistického soužití. Aby v tomto směru nebylo nejmenších pochybností, projevuje se to i v naprosto shodné formulaci úvodních ustanovení obou trestních zákonů, která právě vyjadřují jejich politický cíl. Politická jednota našeho lidu a jednotná státní moc vyžadují, aby i právo bylo jednotné a aby vyjadřovalo jen a jen vůli pracujícího lidu, vedeného dělnickou třídou v čele s KSČ.

Rozdíly mezi oběma zákony jsou jen kvantitavní. Trestní činy nebezpečnější společnosti trestají soudy, méně závažné delikty pak národní výbory.

Přitom bylo pečlivě dbáno a to zejména při přípravě trestního zákona správního aby mezi oběma zákony nikde nebylo mezery, která by dovolovala třídnímu nepříteli uniknout spravedlnosti. Toho bylo dosaženo pružnými formulacemi, které ovšem v některých případech činí hranici mezi soudním a správním právem trestním plynulou. Do oblasti trestního práva správního přejímáme ze soudní oblasti řadu přestupků, které orgány lidové správy mohou v rámci ostatních svých úkolů lépe, vhodněji a rychleji stíhat nežli soudy.