A vy, priatelia z pracujúcej mládeže, buďte vďační ľudovodemokratickej republike a nášmu prezidentovi Gottwaldovi i vláde za starostlivosť, ktorá sa vám i týmto zákonom poskytuje. Naše občianstvo privíta tento zákon o pracujúcom doraste ako veľký prínos k dobudovaniu a upevneniu socializmu v našej vlasti a rovnako ho vítame i my poslanci z klubu Strany slovenskej obrany. (Potlesk.)

Podpredseda Valo: Ďalším rečníkom je pán posl. Mátl. Dávam mu slovo.

Posl. Mátl: Slavná sněmovno, paní a pánové!

Pan ministr práce a soc. péče Erban ve svém projevu již zdůraznil, že Národní shromáždění dnes projednává zákon, kterým odstraníme důsledky kapitalistického názoru na pracující dorost, na jeho práci, výchovu a rozvoj jeho tvůrčích sil. Odstraníme jím však také buržoasní tvrzení, že řádná výchova dorostu musí být zbavena veškeré političnosti. Zkušenosti ukázaly, jakým cílům toto tvrzení sloužilo. Mladého člověka nelze vychovávat nepoliticky a pro život. Nejmocnějším a nejpůsobivějším vychovávacím prostředkem, který formuje charakter člověka, zejména mladého ve vývoji, je právě prostředí, společensko-hospodářské poměry a politické zřízení. Proto kapitalistická výchova mládeže byla ideologickou nadstavbou politicko-hospodářských poměrů, vytvořených kapitalistickým řádem se zaměřením k zachování a rozšiřování třídních vykořisťovatelských výsad. Za nepolitičnost bylo schováváno vykořisťování učňů, kteří po celou dobu učení byli nuceni k pracem, nemajícím nic společného s řemeslem, kterému se měli vyučit, zejména na venkově a v menších dílnách, kde pracovali bez ohledu na délku pracovní doby. O mnoho lepší to nebylo ani ve větších podnicích. Byl-li učeň přidělen do skupiny nesvědomitého předáka, byl vykořisťován dvakrát. Jednou zaměstnavatelem a po druhé nesvědomitým předákem.

Nejinak tomu bylo s výchovou v pokračovací škole, kde učební osnovy byly všeobecné. V jedné třídě seděl vedle holiče kovář, hodinář, pekař, zámečník atd. Speciálním a technickým otázkám jednotlivých oborů nebyla věnována téměř žádná péče.

Tyto nedůstojné učební podmínky byly ještě zhoršovány tím, že si páni mistři nechali platit za vyučení. Chtěla-li dát chudá dělnická rodina chlapce nebo děvče vyučit řemeslu, musela zaplatit značnou položku učebnímu pánovi. Nebylo-li peněz, museli rodiče odpracovat mistrovi mnoho pracovních dnů, a kde ani to nebylo možné, bylo po učení.

Tvrdosti kapitalistického řádu neodstranilo ani zákonodárství první republiky. Kapitalisté si své výsady tvrdě bránili. Usilovali o vrácení těchto "jejich zlatých časů" i po květnu 1945 až do února 1948, kdy dělnická třída nastoupila po svém rozhodujícím vítězství cestu socialistického budování. Dalšímu vývoji dala potom neměnný socialistický směr a zajistila ho Ústavou 9. května, do které pojala také ochranu pracujícího dorostu.

Na rozdíl od kapitalistického řádu, v naší lidově-demokratické republice zaručujeme mládeži všechny možnosti plného tělesného a duševního rozvoje a péči o to, aby se každému dostalo vzdělání a výcviku podle jeho schopností a se zřetelem k potřebám celku. Výchovu dorostu chápeme jako přípravu odborně zdatných a uvědomělých pracovníků, v nichž stát vidí novou nastupující generaci dělnické třídy, která má socialismus jako hospodářský řád dobudovat a upevnit. Vychováváme a budeme vychovávat nás dorost politicky, socialisticky, protože naše cíle jsou také politické a socialistické. Lidově demokratický řád nemá důvodů skrývat výchovu mládeže za nepolitičnost, neboť ji nevykořisťuje. Tímto zákonem vytvoříme politické a materiální podmínky, které umožní vychovat politicky vyspělý dorost, získat ho a začlenit do důležitých pracovních oborů podle celostátního plánu.

Učňové u nás dostávají po celou učební dobu vychovávací příspěvek v takové výši, která je učňům v kapitalistických zemích nedostupným snem. Jeho výše je odstupňována podle obtížnosti oborů, jejich důležitosti pro 5LP a naše hospodářství. Vychovávací příspěvek 15letého hornického učně činí na př. měsíčně v prvním roce učení 1575 Kčs a ve druhém roce 1700 Kčs. Hutnickým učňům, tavičům a valcířům se vyplácí měsíčně v prvém roce učení 960 Kčs, sklářským učňům 920 Kčs. Nejnižší vychovávací příspěvek činí 390 Kčs měsíčně. V této skutečnosti je ta naše socialistická političnost oproti dřívější kapitalistické nepolitičnosti, kdy rodiče učňů museli za vyučení ještě platit.

V nejbližší době dojde postupně k další úpravě vychovávacího příspěvku ve všech učebních oborech. Zvýšené úsilí pracujícího lidu, i učňů, socialistické soutěžení, údernictví a pracovní závazky, kterými zvyšujeme produktivitu práce, naleznou výraz také ve zvýšeném vychovávacím příspěvku učňů.

Důležitou součástí péče o pracující dorost, vyplývající z tohoto zákona, bude jeho ubytování v internátech. V předmnichovské republice bylo možno umístit pracující mládež jen v nepatrném počtu. Avšak již koncem dvouletky, kdy jsme ještě tvrdě zápasili se strašnými důsledky války a okupace, kdy z trosek našich největších továren byly dobývány zničené stroje a stavěny nové tovární haly, bylo v internátech a domovech mládeže vybudováno 26.500 lůžek. Z toho bylo v závodních domovech 16.570 a zbytek v domovech oblastních. Mnoho domovů mládeže v té době nebylo ještě dostavěno. Vzhledem k tomu, že řádně vybudovaná síť domovů mládeže je předpokladem správného rozmístění a vyškolení mladistvých do učebních míst, počítá 5LP s vybudováním dalších 50.000 lůžek. Při včleňování dorostu do povolání v roce 1950 bude celková kapacita domovů mládeže asi 45.000 lůžek.

Naše péče o mládež jde však dál. V době, kdy za kapitalismu docházelo k hospodářským krisím a armáda nezaměstnaných byla zdrojem levných pracovních sil, nebyl poskytován pracujícímu dorostu při vstupu do učení samozřejmě žádný příspěvek na ošacení. V lidově demokratické republice je příspěvek na ošacení vítaným pomocníkem. Tak na př. při rozmístění mladistvých do povolání v roce 1950 bude poskytnuto z účelového jmění 200 milionů na vybavení pracujícího dorostu oděvem, prádlem a obuví. Náklad na vybavení hutnického učně, taviče a valcíře činí 5000 Kčs. Příspěvek 2000 Kčs na ošacení obdrží dívky při začlenění do všech pracovních oborů kovodělných a chlapci, kteří budou začleněni jako slevači, kotláři, kováři a mědikovci. V průmyslu keramickém lamači, kameníci, cihláři a pod., v průmyslu kožedělném jircháři a koželuzi a v průmyslu sklářském skláři lisovaného skla, lahváři a pod. Rovněž mladiství začlenění k Čs. státním statkům a k Čs. státním lesům, n. p., v učebních oborech zemědělských a lesnickém, obdrží 2000 Kčs. Většina mladistvých dostane při začlenění částku 1000 Kčs.

Péče naší republiky o pracující dorost se projevuje i v úpravě délky dovolené. Mladistvým do 18 roků, pokud jejich pracovní poměr trvá alespoň 11 měsíců, je poskytnuta třítýdenní dovolená. Hornickým učňům je prodloužena na 4 týdny. Po dobu dovolené pobírají mladiství všechny požitky, jako kdyby pracovali.

Ministerstvo práce a sociální péče poskytuje značné částky také na rekreaci dorostu. Rekreaci provádí ROH, které vlastní v nejkrásnějších místech republiky, v lázních a letoviscích většinu zotavoven, určených pro rekreaci dorostu. Zatím co v roce 1946 bylo na rekreaci 9.238 rekreantů a ministerstvo přispělo částkou 10 milionů Kčs, v letošním roce půjde na rekreaci 50.000 rekreantů a příspěvek ministerstva práce a sociální péče se zvyšuje na 50 milionů. Pro příští rok se počítá se 60.00 rekreanty. Většina dorostu jede na rekreaci zdarma.

Paní a pánové, to je zhruba sociální profil péče o pracující dorost dnes a do budoucna. To je pohled na péči, kterou věnuje mládeži vláda Národní fronty lidově demokratické republiky. To ovšem neznamená, že tato péče, zejména ve výchově dorostu, nemá dosud některé nedostatky. Jejich příčiny vyplývají především z nejednotnosti postupu jako důsledku velké roztříštěnosti předpisů, vyhlášek a vládních nařízení, brzdících jednotnou výchovu.

Úkoly 5LP předpokládají však zcela novou výchovu dorostu. Takovou, aby aktivní pracovní kádry byly soustavně doplňovány pracovníky politicky i odborně nejvýše kvalifikovanými. V této souvislosti jde také o správné rozmístění mládeže odcházející ze střední školy a zajišťování jejího odborného výcviku na základě nejmodernějších pracovních postupů, řádnou výchovou ideovou, kulturní a tělovýchovnou. Kromě toho musí být odstraňovány předsudky o t. zv. lepším povolání, které narušují plánovité začleňování dorostu. Budeme proto mládež vychovávat k novému socialistickému pojetí práce a prospěšnosti její práce pro společnost.

Lánská akce, vzniklá z iniciativy pana presidenta republiky Klementa Gottwalda, nám ukázala novou cestu, jak lze úspěšně zajistit a získat ve spolupráci s lidovými orgány, rodiči, učiteli, ale i hornickými učni splnění tak obtížného, ale nesmírně důležitého úkolu, doplnit hornické kádry mladými, svěžími pracovníky, pro něž je ctí pracovat na tomto úseku 5LP.

Celý tento rozsah otázek nám pomůže nyní řešit zákon o pracujícím dorostu. Základním jeho úkolem je odstranit nejednotnost výchovy našeho dorostu a umožnit mu šťastný a spokojený život. Ústředím pracujícího dorostu budou vytvořeny organisační předpoklady pro nebývalý rozvoj tvůrčích sil mládeže a pro jejich plné uplatnění v budovatelské práci. Bude působit k jejímu přetváření v uvědomělé budovatele socialismu. Vytvoří podmínky, aby mládež prodchla v kolektivním životě myšlenka národní hrdosti a hlubokého vlastenectví. Vznítí v ní touhu po sebevzdělání a po novém životě, proniknutém zásadami socialistické morálky.

Zákon, pro který budeme všichni s radostí hlasovat, je dalším kvádrem ve výstavbě naší lidově demokratické republiky. Svým obsahem zajistí nejdůležitější část národa, jeho druhou směnu, naši mládež, pracující dorost. Otevíráme jí skutečně nový svět a život. Pracující dorost musí svým nadšením a mladistvým elánem ukázat, že je hoden velké důvěry a péče, kterou mu vláda Národní fronty a všechen pracující lid v čele s presidentem republiky Klementem Gottwaldem věnuje. Pro tuto práci má skvělý vzor v Komsomolu Sovětského svazu. Věříme našemu pracujícímu dorostu, že se mu to podaří, že půjde dále vpřed, k úspěchům, že se stane průbojnou silou, strhující kupředu - k socialismu. (Potlesk.)

Podpredseda Valo: K slovu neni už nikto prihlásený, rozprava je skončená.

Dávam slovo k doslovu zpravodajovi, posl. Burdovi.

Zpravodaj Burda: Vzdávám se slova.

Podpredseda Valo: Pristúpime k hlasovaniu.

Pretože niet pozmeňovacích návrhov, dám o celej osnove hlasovať naraz podľa zprávy výborovej. (Námietky neboly.)

Námietok niet.

Kto teda súhlasí s celou osnovou zákona v znení zprávy výborovej, nech zdvihne ruku! (Deje sa.)

To je väčšina. Tým Národné shromaždenie prijalo túto osnovu zákona podľa zprávy výborovej. (Potlesk. Poslanci povstávajú.)

Tým je vybavený 5. bod poriadku.

Pristúpime k prejednávaniu šestého bodu poriadku, ktorým je

6. Zpráva výboru hospodárskeho k vIádnemu návrhu zákona o hospodárení s niektorými miestnosťami (tlač 488).

Zpravodajkou je posl. Machačová-Dostálová. Dávam jej slovo.

Zpravodajka posl. Machačová-Dostálová: Pane místopředsedo, paní a pánové!

Je zcela přirozené, že v období přechodu od kapitalismu k socialismu prodělává uspořádání celého hospodářského života ve státě značné změny. Kapitalistická bezplánovitost, zaviňující nesmírné ztráty hodnot, soustavně ustupuje plánovitému řízení celého hospodářství.

Naše plánování se rozvinuje do hloubky i do šířky. S postupujícím vývojem plánujeme nejen dokonaleji, ale plánujeme také nové a nové obory tak, aby se celý hospodářský, kulturní i sociální život trvale zlepšoval ke prospěchu všeho pracujícího lidu. Ubývá stále protichůdných zájmů, zájem celku je zájmem každého jednotlivce, a řídíme se proto zásadou, že vyšší zájem je nadřízen zájmům dílčím. Jen tak je možno celé dění ve státě harmonicky uspořádat ke prospěchu všech jeho obyvatel, kteří svou prací budují nový, lepší život.

Výrazem tohoto vývoje je také nový zákon tisk č. 473 o hospodaření s některými místnostmi. Dosud mohla veřejná správa plánovitě hospodařit pouze s obytnou plochou, kdežto všechny ostatní místnosti, t. j. jiné než bytové, nebyly obhospodařovány plánovitě. Pouze od případu k případu bylo možno provádět vrchnostenské zásahy podle okamžité potřeby. Takové dílčí zásahy samozřejmě nemohly nikdy vyřešit problém až do základů a zejména ve velkých městech tím trpěl vývoj veřejné správy i socialistického sektoru našeho hospodářství. Je proto třeba postavit hospodaření jinými místnostmi než bytovými a zemědělskými na zcela nový základ.

Prostory kanceláří, dílen, skladišť, obchodních místností, garáží a pod. představují obrovské národohospodářské hodnoty a je proto nejvýše účelné, aby byly obhospodařovány tak, aby jich bylo co nejhospodárněji využito a aby sloužily co nejlépe potřebám veřejné správy a hospodářského života, zejména pokud vyplývají z úkolů, určených pětiletým plánem.

Jen tak bude možno zlikvidovat postupně provozní závady, vyplývající z nedostatku místností, který vznikl úplným zastavením stavební činnosti za okupace a jejím pomalým rozvojem po válce v době, kdy stavebnictví bylo převážně v rukou soukromých podnikatelů a nebylo řízeno zájmem veřejným, nýbrž zájmem několika velkokapitalistických firem.

Nedostatek provozních místností se nadto ještě zvýšil zničením mnoha budov za válečných operací na území našeho státu. K tomuto relativnímu i absolutnímu úbytku místností pak přistupuje ještě množství nových požadavků na místnosti. Tyto nové požadavky vznikly základní přestavbou struktury našeho hospodářství, když se z roztříštěných individuálních podniků začaly vytvářet účelným soustředěním veliké národní, komunální a družstevní celky. Poněvadž největší část hospodářství přešla do rukou pracujícího lidu, je třeba vytvořit všechny podmínky ke zdárnému vývoji socialistického sektoru našeho hospodářství a odstranit všechny přežitky kapitalistické éry, které zabraňují vybudování dokonalé organisace veřejného hospodářství a jsou brzdou plánovitého rozvoje socialistické výstavby.

Nový zákon všechny tyto nedostatky - pokud se týkají místností - odstraňuje a vytváří tak předpoklady dalšího zrychleného vývoje. Dává lidové správě možnost, aby podle místních poměrů účinně pomáhala podnikům socialistického sektoru při plnění jejich úkolů. Národní výbory získávají možnost připravit plán účelného rozmístění všech úřadů, ústavů a podniků s hlediska veřejného zájmu a nic nebude stát v cestě jeho provedení. Mohou rušit dosavadní nájemní smlouvy a užívací práva všech místností bez rozdílu a volně jimi disponovat, t. j. zřídit plánované přemístění.

Správnost tohoto principu je dostatečně prokázána dosavadní činností vládní komise pro plánovité umístění úřadů, ústavů a podniků. Podařilo se jí získat vyhovující umístění pro všechna ministerstva a podařilo se jí dále soustředit na př. národní podnik Čs. stavební závody ze 170 různých míst v Praze na 30 míst. I když ani toto řešení není ještě ideální, je samozřejmo, že takové opatření se musí projevit zhospodárněním a zkvalitněním práce, jakož i zvýšením produktivity podniku. V Praze, kde je potřeba provozních místností nejnaléhavější, nebude napříště možné, aby lidová správa musela celkem bezmocně přihlížet, jak množství bezvýznamných společků zabírá místnosti, jichž je nutně třeba pro jiné, nesrovnatelně důležitější účely. Odstrašujícím příkladem dosavadního stavu byly na př. úřadovny centrály našich státních strojních stanic, Ústředí pro mechanisaci zemědělství. Národní podnik, který má tak velký význam pro přechod vesnice k socialistické velkovýrobě, pro podporu vývoje jednotných zemědělských družstev a zvýšení produktivity našeho zemědělství, se tísní v přeplněných, naprosto nevyhovujících místnostech a jen s největším vypětím překonává při trvale vzrůstajících úkolech stálý nedostatek kanceláří. Obdobně je tomu v průmyslu, který v druhé polovině roku 1949 měl požadavek dalších 50.000 m³ místností. Nutnost plánovitého regulování tohoto stavu je všeobecně uznávána a zákon správně ukládá tuto povinnost národním výborům, které mohou podle znalosti místních poměrů tyto úkoly nejlépe řešit.

Nový zákon upevní dále autoritu národních výborů a dá jim do rukou nový významný nástroj k plnění jejich hospodářsko-politických úkolů při dalším zatlačování a omezovaní kapitalistického výrobního sektoru. Lidová správa získá dále možnost napomáhat plánovitému rozmístění výroby podle zásad pětiletého plánu na území celého státu, soustřeďovat výrobu do nejvhodnějších objektů a zhospodárňovat tak provoz podniků socialistického sektoru.