Předseda dr John.

Místopředsedové Hodinová-Spurná, Komzala, dr Polanský, dr Procházka, Valo, David.

Členové vlády: náměstek předsedy vlády dr Ševčík; ministři Kopecký, Kliment, dr inž. Šlechta.

214 poslanců podle presenční listiny.

Z kanceláře NS: gen. tajemník NS Kováčik; jeho náměstkové dr Ramajzl, dr Rattinger.

1. Společná zpráva výborů hospodářského a ústavně-právního o vládním návrhu zákona (tisk 483), kterým se mění a doplňují předpisy o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků (tisk 502).

2. Společná zpráva výborů hospodářského a ústavně-právního o vládním návrhu zákona (tisk 482), kterým se mění a doplňují předpisy o znárodnění některých podniků průmyslu potravinářského (tisk 503).

3. Společná zpráva výborů hospodářského a ústavně-právního k vládnímu návrhu zákona (tisk 485) o národních podnicích průmyslových (tisk 504).

4. Zpráva výborů hospodářského a rozpočtového k vládnímu návrhu zákona (tisk 481) o financování národních a komunálních podniků (tisk 498).

5. Společná zpráva výborů hospodářského a ústavně-právního k vládnímu návrhu zákona (tisk 479) o hospodářských smlouvách a státní arbitráži (tisk 497).

6. Společná zpráva výborů hospodářského a ústavně-právního k vládnímu návrhu zákona (tisk 480) o podnikovém rejstříku (tisk 494).

7. Volba předsednictva Národního shromáždění.

Předseda (zvoní): Zahajuji 48. schůzi Národního shromáždění.

Poslanecký klub Čs. strany socialistické oznámil přípisem ze dne 11. července 1950, že dne 11. července 1950 stala se jeho členkou paní posl. Marie Sedláčková.

Klub poslanců Čs. strany lidové spolu s posl. Marií Šachovou oznámily přípisem ze dne 12. července 1950, že posl. Šachová vstoupila do klubu poslanců Čs. strany lidové.

Sděluji, že mandátový výbor ve své schůzi konané dne 11. července 1950 prozkoumal a ověřil poslanecké mandáty poslanců Jána Horára, Márie Belokostelské, Jozefa Tokára, Josefa Kotýnka a Vladimíra Knapa.

Jsou nějaké námitky? (Námitky nebyly.)

Není jich.

Národní shromáždění vzalo tedy na vědomí usnesení mandátového výboru ve věci poslaneckého mandátu právě jmenovaných poslanců.

Návrh denního pořadu dnešní 48. schůze Národního shromáždění byl pánům a paním členům Národního shromáždění rozeslán.

Jsou nějaké námitky proti tomuto pořadu (Nebyly.)

Námitek není. Dám tedy hlasovat.

Kdo souhlasí s navrženým pořadem dnešní schůze, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

To je většina. Navržený pořad je tedy schválen.

Přistoupíme k projednávání denního pořadu.

Podle usnesení užšího předsednictva navrhuji, aby projednávání předloh uvedených pod body 1 až 4 dnešního rozeslaného pořadu bylo sloučeno.

Jsou nějaké námitky proti návrhu na sloučení těchto bodů? (Nebyly.)

Není jich. Projednávání bude tedy podle návrhu sloučeno.

Dávám slovo zpravodaji výboru ústavně-právního k bodům 1 až 3 dnešního denního pořadu, posl. dr Procházkovi.

Zpravodaj posl. dr Procházka: Paní a pánové, slavné Národní shromáždění!

Dovolte mi, abych dříve než přikročíme k projednání denního pořadu, řekl několik slov jako předseda zahraničního výboru o věci, která se nás všech hluboce dotýká. Mluvím o událostech v Koreji.

Spřátelená Lidově demokratická republika Korejská se stala v posledních dnech předmětem brutálního útoku, nezahalené ozbrojené intervence se strany amerických imperialistů. K rozkazu amerického presidenta v těchto chvílích americké létající pevnosti a trysková letadla bombardují otevřená korejská města a vraždí pokojné korejské obyvatelstvo, americké a anglické válečné loďstvo provádí blokádu korejského pobřeží, americká vojska zasahují aktivně - třebaže neúspěšně - na straně žoldnéřů loutkové vlády do bojů proti lidové armádě Korejské republiky.

Ozbrojená intervence proti Korejské lidově demokratické republice je tedy v plném proudu, ale americký president ohlásil další a další opatření, stále dalekosáhlejší, a tato opatření nejsou již namířena jen proti Korejské republice, neboť znamenají fakticky americkou okupaci ostrova Formosy, který je nesporně součástí Číny, a pomoc francouzskému koloniálnímu režimu v Indočíně proti vietnamskému lidu, který tam vítězně bojuje za svobodu a nezávislost. Z toho lze soudit, že americká intervence proti Koreji je zamýšlena jako počátek obecné imperialistické intervence proti národům jihovýchodní Asie a že tu imperialisté chystají celou serii zločinných aktů proti světovému míru.

My, Československá republika, patříme plným srdcem - stejně jako republiky Korejská, Čínská a Vietnamská a jako všechny ostatní lidově demokratické republiky - do tábora míru, pokroku a demokracie, vedeného velikým Sovětským svazem. (Potlesk.) Politika míru a spolupráce se Sovětským svazem a lidovými demokraciemi a se všemi mírumilovnými silami světa je osou veškeré naší vnitřní i vnější politiky. Dokázali jsme to a dokazujeme to denně svou usilovnou prací na pokojném budování své vlasti jako státu socialistického typu. Dokazujeme to naprosto jednotným smýšlením našeho lidu, které se v poslední době znovu názorně projevilo devíti miliony podpisů, které naše občanstvo připojilo ke stockholmské resoluci Světového výboru obránců míru. Také naše Národní shromáždění jako nejvyšší sbor zástupců lidu, lidem volených, lidem kontrolovaných a lidu odpovědných, dalo nedávno výraz této jednomyslné vůli našeho lidu usnesením mírové resoluce, která byla poslána Spojeným národům a všem parlamentům světa.

Náš lid je proto do nejvyšší mír pobouřen a rozhořčen brutální ozbrojenou intervencí proti Lidově demokratické republice Korejské a východoasijským národům vůbec. O tom svědčí nesčetné projevy a resoluce, které denně v rostoucím počtu docházejí také do našeho Národního shromáždění z řad všeho občanstva. Jsem proto přesvědčen, že mluvím nejen jménem Národního shromáždění československého, ale i jménem všeho československého lidu, vyjadřují-li zde naše nejvřelejší sympatie korejskému lidu a jeho lidové armádě (Potlesk.), kteří se tak hrdinně bijí za svobodu, nezávislost a jednotu své vlasti, jakož i lidu ostatních národů jihovýchodní Asie, které bojují za svou plnou nezávislost nebo za osvobození z koloniálního otroctví. Jsem dále přesvědčen, že mluvím jménem všeho našeho lidu, přednáším-li zde slavnostní protest proti těmto zločinným aktům - proti ozbrojené intervenci imperialistických mocností, především Spojených států, v Koreji, a proti všem dalším chystaným útočným krokům proti národům jihovýchodní Asie. (Potlesk.)

Jménem Národního shromáždění vyjadřuji plný souhlas s mírovou politikou naší vlády a s protestními notami našeho zahraničního úřadu. (Potlesk.) Naše politika vychází přitom plně z týchž hledisek, která byla tak skvěle objasněna v prohlášení náměstka ministra zahraničních věcí SSSR A. A. Gromyka ze dne 4. července 1950. V tomto prohlášení světového významu byly jasně odhaleny pravé cíle americké intervence v Koreji, totiž zbavit Koreu národní nezávislosti, nepřipustit vytvoření jednotného demokratického korejského státu a násilím zavést v Koreji protilidový režim, který by vládnoucím kruhům Spojených států umožnil proměnit Koreu v jejich kolonii a využít korejského území jako vojensko-strategické základny na Dálném východě.

Ozbrojená intervence Spojených států v Koreji má však ještě další neblahé stránky. Vůči rostoucímu světovému mírovému hnutí, které nabývá stále více půdy i mezi pracujícím lidem kapitalistických zemí, nepovažovali američtí imperialisté za vhodné, aby vystupovali přímo svým jménem. Hledali pláštík, jímž by mohli zastřít své zločinné záměry. A tímto pláštíkem má být podle jejich úmyslu Organisace Spojených národů, která byla ovšem založena k docela jiným účelům a jejímž hlavním smyslem podle Charty je "uchránit budoucí pokolení metly války, která dvakrát během našeho života přinesla lidstvu nevýslovné strasti."

Má-li Organisace s tak vznešeným cílem sloužit jako pláštík útočným akcím, které jsou zločinnými akty proti světovému míru, jde tu, paní a pánové, o nejhrubší zneužití, jaké si jen lze představit. Je opravdu neslýchaný cynismus, když je americká ozbrojená intervence v Koreji předváděna světu, jako by to nebylo nic jiného než jakési "policejní opatření", pouhé plnění usnesení orgánu Spojených národů, totiž Rady bezpečnosti.

Pravda, americká politika pracovala k takovému zneužití již hodně dlouho. Pracovala k tomu záměrnou a záludnou činností, kterou podkopávala Organisaci Spojených národů nejrůznějším způsobem.

Podkopávala ji z vnějška tím, že proti jasnému znění mezinárodních dohod a Charty buduje útočné separatistické bloky, jako na př. Atlantický pakt, mimo rámec Spojených národů. Podkopávala ji z vnitřka tím, že se uvnitř Spojených národů snažila všemožně obejít, omezit, nebo docela vyloučit jednu ze základních zásad, na kterých je založena Organisace Spojených národů, totiž požadavek jednomyslnosti velmoci při hlasování v Radě bezpečnosti.

Američtí imperialisté se domnívají, že nyní přišla vhodná chvíle, aby tato zásada byla otevřeně pošlapána. Jak je obecně známo, má-li být usnesení Rady bezpečnosti platné, je podle Charty třeba, aby se pro ně z 11 členů rady vyslovilo nejméně 7, přičemž mezi těmito 7 hlasy musí býti kladné hlasy všech pěti stálých členů Rady bezpečnosti: Sovětského svazu, Číny, Ameriky, Anglie a Francie. Avšak všechny tři resoluce, na kterých se Rada bezpečnosti až dosud v korejské věci usnesla, t. j. resoluce z 25. a 27. června a ze 7. července 1950, byly usneseny v přímém rozporu s touto základní zásadou. Nebyli přítomni zástupci Sovětského svazu ani Číny, takže pro resoluce hlasovali z pěti stálých členů rady jenom tři; naproti tomu se účastnil hlasování zástupce zkrachovaného kuomintanského režimu, který nikoho nezastupuje.

To znamená, že se tu neusnesla Rada bezpečnosti, orgán Spojených národů podle Charty, který se může usnášet jen za jednomyslného souhlasu všech pěti stálých členů, nýbrž narychlo svolaný konventikl zástupců imperialistických velmocí, některých jejich satelitů a jedné soukromé osoby, která nezastupuje žádný stát, tím méně velmoc.

A na základě takových naprosto nelegálních, formálně nesprávných usnesení mají býti prováděna tak nesmírně důležitá opatření, jako je použití branných sil proti svobodnému národu korejskému!

Ale i když ani nehledíme k naprosté nelegálnosti oněch tří usnesení Rady bezpečnosti, není ani to pravda, že je intervence prováděna aspoň na základě těchto nelegálních usnesení. To je naprosto jasně a přesně vytčeno jak v notě Gromykově, tak v protestní notě našeho ministerstva zahraničních věcí z 11. července 1950. Skutečnost je taková: napřed dal president Truman rozkaz k zásahu amerických ozbrojených sil proti Korejské lidově demokratické republice, a teprve potom se usnesla tak zv. "Rada bezpečnosti" na tom, že mají členové Spojených národů přispět jihokorejské loutkové vládě na pomoc.

Není tomu tedy tak, že by Spojené státy americké prováděly řádné usnesení orgánu Spojených národů, totiž Rady bezpečnosti, nýbrž je tomu tak, že orgán Spojených národů, Rada bezpečnosti, provádí rozkazy amerického presidenta.

To je strašlivá skutečnost, to je fakt, který nejvyšší měrou ohrožuje nejen fungování, ale přímo existenci Spojených národů a tím i světový mír.

Jako zástupci československého lidu, který je stejně jako lid Sovětského svazu a všech lidově demokratických států vřelým stoupencem původních vznešených zásad Spojených národů, protestujeme slavnostně i proti tomuto hrubému porušení Charty a zneužití Organisace Spojených národů.

Jménem Národního shromáždění Československé republiky, jménem všeho československého lidu připojujeme se k hlasům milionů pracujících a mírumilovných mas po celém světě, které vřele zdraví hrdinný bojující korejský národ a metají imperialistům světa do tváře jasná slova: "Ruce pryč od Koreje!" (Potlesk.)

Přecházím nyní k dennímu pořadů. Mám vám jménem ústavně-právního výboru podati zprávu o souboru tří velmi závažných osnov, které se vesměs týkají znárodněného průmyslu.

Ústavně-právní výbor se zabýval velmi podrobně těmito osnovami, zejména třetí z nich, návrhem zákona o národních podnicích průmyslových. To bylo 28. června. Mezitím došlo u nás k události, kterou možno formálně zváti snad jen slavnostní, ale která byla velmi důležitá i ve své podstatě a velmi názorně, každému srozumitelně a přímo hmatatelně osvětlila základní problémy, jichž se tyto osnovy týkají.

Mám na mysli slavnost, která se konala poslední neděli, 9. července, v Lánech u presidenta republiky. Sjela se tam z celé republiky nejmladší generace pracovníků a budoucích pracovníků základního oboru našeho znárodněného průmyslu, horničtí a hutničtí učňové. Zástupci všech těchto nových kádrů naší pracující mládeže, nastupující v nejdůležitějším úseku naší výroby, mohli tam hlásit presidentu republiky, že za minulý rok bylo získáno pro hornictví a hutnictví nikoli jen 6.000 nových chlapců a děvčat, ale že tento slíbený počet byl daleko překročen, že bylo získáno celých 10.000.

Ve své odpovědi poukázal president republiky především na to, že splnění, ba vysoké převyplnění tohoto slibu, tento ohromný úspěch celé Lánské akce, fakt, jak pravil, "že se vás během jednoho roku rozhodlo přes 10.000 zvolit hornictví jako životní povolání a že s vaším rozhodnutím vyslovili souhlas i vaši rodiče, je velkou událostí v dějinách výstavby socialismu v naší vlasti. Je to důkazem toho, že jsme nejen dovedli vyhnat pány ze svého středu, nýbrž že také již vítězíme nad starými panskými předsudky, nad pohrdáním tělesnou prací, zejména hornickou. Je to důkazem toho, že poctivá práce, i v myslích lidí, zaujímá zase ono významné a čestné místo, které jí patří. Skvělý výsledek vaší náborové akce byl umožněn v prvé řadé právě tímto novým poměrem k práci, který se rodí v naší nové společnosti a je zárukou rychlé výstavby socialismu."

Proč cituji tato slova, která jsou vám všem známa? Protože shodou okolností jsou skvělým doprovodem právě k osnovám, které nyní projednáváme a o nichž dnes máme hlasovat. V těchto několika krásných slovech presidentových, v tom všem, co dále uvedl o tom, jak se naše republika stará o hornické učně a pracující mládež, jsou obsaženy základní problémy našeho průmyslu, které možno shrnout do slov, že jde o socialistický průmysl, základní složku našeho budování socialismu, že tu jde o nový poměr člověka k výrobním prostředkům, o nový poměr člověka k práci.

Tento skvělý úspěch celé Lánské akce nám musí býti pobídkou, abychom se zamyslili nad tím, co znamenal průmysl pro pracující lid dříve a co znamená dnes. Při příležitosti této slavnosti uvědomovali jsme si znovu a ostře, že všechny tyto krásné zjevy, které se projevily při Lánské akci, jsou naprosto nemyslitelné za kapitalismu u kapitalistického průmyslu, ale že jsou nejen myslitelné, nýbrž staly se už skutečností u průmyslu znárodněného, u průmyslu, který právě přebudováváme v průmysl důsledně socialistický.