Dosud dosažené výsledky a průběh plnění plánu v letošním roce znamenaly pro nás v prvé řadě poučení a zdroj zkušeností pro další plánování. Na závodech probíhá právě příprava vstřícného plánování pro příští rok, pro rok 1951. Prohloubili jsme systém plánu, zpřesňujeme plán a klademe si další velké úkoly. Zavádíme a prohlubujeme technicko-hospodářské normy výkonové, kapacitní, spotřební a ostatní, z nichž zejména významné pro plán roku 1951 jsou normy výkonové a normy zásob. Jsme přesvědčeni, že plán na rok 1951 bude dalším úspěchem snahy o prohloubení našeho plánování a že jeho plnění přinese nový vzestup naší průmyslové výroby.

To je letmý obraz malé části nejvýznamnějších dat, dějů a událostí našeho znárodněného průmyslu a národních podniků. Národní podniky stojí na pevné finanční základně, mají svá kmenová jmění ve výši umožňující hospodárné plnění plánovaných úkolů a jsou, jak jsem se již zmínil, bohatým zdrojem finanční akumulace. A tak jako jsme v národních podnicích nemusili na poradu přivolávat bývalé fabrikanty, tak jsme pro národní podniky také nepotřebovali kapitálové pomoci z ciziny, jak nám bylo svého času doporučováno. Přičinili a probili jsme se sami - vlastní silou.

Dřív než se očekávalo obnovil průmysl zásluhou národních podniků svou výrobní schopnost a opět o mnoho dřív, než se očekávalo se významně povznesla jeho úroveň po všech stránkách. Národní podniky nesmí jen naplňovat hrdostí, že patříme mezi deset nejprůmyslovějších států světa, ale musí se snažit, aby lépe než dosud plnily všechny své závazky domácí i zahraniční, zejména pro bratrské spojenecké země, SSSR a země lidových demokracií. Musí vyrábět tak, aby dodací lhůty přesně dodržovaly, jakost svých výrobků zvyšovaly a ještě více než dosud šířily nezávislost a slávu naší vlasti.

Ve chvíli, kdy se národní průmysl dal z podnětu svého nejvyššího hospodáře, presidenta republiky Klementa Gottwalda, na cestu své velkolepé výstavby a přestavby, přistupuje také k pronikavému přebudování po stránce organisační, právní, technicko-hospodářské a hlavně ovšem hospodářsko-politické. Před námi leží osnovy zákonů, které mají jednak utvrdit výsledky dosavadního procesu rozvoje, jednak dát spolehlivou základnu pro mohutný nástup národních podniků k socialistickým cílům.

Je to především osnova zákona, kterou se mění a doplňují předpisy o znárodnění, t. j. dekret č. 100/1945 Sb., a zákon č. 114/1948 Sb., kterým bylo provedeno znárodnění průmyslu ve druhé etapě. Jsem přesvědčen, že nic nevystihuje lépe význam zejména památného dekretu č. 100/1945 Sb. a důvody jeho novelisace než společná zpráva výborů hospodářského a ústavně-právního k vládnímu návrhu tohoto zákona. Omezuji se proto na poukaz na obsah této zprávy a používám zároveň této příležitosti, abych oběma výborům za jejich práci a za zhodnocení projednávaných osnov upřímně poděkoval. Obzvláštní pocty se oběma osnovám dostalo tím, že zprávu a referát o nich převzal tvůrce návrhu Ústavy 9. května univ prof. dr. Procházka, který látku v nich zpracovanou podrobil rozboru a zhodnocení zcela mimořádné úrovně, a to jak s hlediska vnitrostátního, tak i mezinárodního. (Potlesk.) Národní podniky a ministerstvo průmyslu jsou mu za to velkými díky zavázány, stejně jako celému ústavně-právnímu výboru a jeho předsedovi dr. Bartuškovi. Také zpráva posl. Poláčka v hospodářském výboru a výsledky jednání tohoto výboru přinesly mnoho cenných podnětů a postřehů.

Povšechně bych charakterisoval osnovu zákona, kterým se mění a doplňují předpisy o znárodnění, tak, že se jí urovnává historie s ještě větší důkladností, než tomu bylo dosud. Hlavní váha zákonodárné ústavy však spočívá v osnově zákona o národních podnicích průmyslových, jež spolu se Statutem národních podniků průmyslových podle slov pana poslance a univ. prof. dra Procházky znamená přítomnost a zejména budoucnost našeho socialistického průmyslu a tvoří jeho ústavu - doplněk VllI. kapitoly Ústavy 9. května. Jejímu projednávání chci ještě předeslati několik poznámek.

Toho, kdo otevře zákon a přehlédne jeho prvou stránku, upoutá jistě svým neobvyklým obsahem úvodní ustanovení. Z něho si vybaví nejen historický vývoj národních podniků, ale dovídá se také, co je pravým zdrojem činnosti národních podniků: kolektiv pracujících, který plní úkoly v soudružské spolupráci, ovládané uvědomělou kázní a vzájemnou pomocí. Národní podniky nejsou fabriky, kde je hnací silou direktorská diktatura a strach tisíců z propuštění. Jsou svědectvím, že jedna myslící hlava je veliké nic proti uvědomělému přemýšlení všeho osazenstva, které je naplněno vědomím, že jde o společné dílo. Na uplatnění všech pracujících, jejich uvědomění a vzájemné pomoci jsou položeny základy národních podniků, které se tak stávají prostředím, jemuž lidově demokratický princip vtiskuje pravý socialistický ráz. Zdůrazňuji tuto skutečnost především proto, že demokracie v západních kapitalistických státech, která se tolik vynáší a vystavuje na odiv; zůstala před vraty továren stát.

Národní podniky plní podle § 1 úkoly výstavby socialismu. Patří k nejpřednějším nositelům programu lidově demokratického zřízení, jdoucího k socialismu. To také podrobněji vyjadřuje § 2. který vkládá do jejich poslání nejen úkoly dosahu hospodářsko-politického, ale i upevnění moci pracujícího lidu jakožto základní politický předpoklad socialistického hospodářství a lidově demokratického státu. Národním podnikům průmyslovým se zároveň ukazují cesty, kudy dospějí k cílům, jež jim jejich poslání vytyčuje: soustavným rozvojem výrobních sil, zvyšováním produktivity práce a hospodárností. Návrh zákona se k těmto otázkám ještě vrací v pozdějších ustanoveních, poněvadž se nechce spokojit jen nahozením ekonomických pojmů pro několik zasvěcenců, ale chce, aby jim a jejich smyslu rozuměl každý, kdo v národním podniku pracuje, poněvadž v něm má také na svém místě hospodařit. Otázky soustavného rozvoje výrobních sil, zvyšování produktivity práce a hospodárnosti však kromě toho naplňují 377 článků Statutu národních podniků průmyslových a zjednávají tak každému občanu možnost, aby porozuměl problematice průmyslové ekonomiky a podle svých schopností prakticky přispěl k budování socialismu.

Národní podniky průmyslové jakožto nejprogresivnější složka hospodářského a i veřejného života vnášejí tentokrát i do oboru práva progresivní náplň. V úpravě vztahu k jejich majetku se jasně a výrazně objevuje zásada státního socialistického vlastnictví, jež v našem právu rozbíjí římsko-právní pojem jednotného soukromého vlastnictví a v souladu s Ústavou 9. května vytváří nedotknutelný základ socialistického zřízení státu, záštitu proti vykořisťování člověka člověkem a záruku vzestupu blahobytu všeho pracujícího lidu. Význam této události není snad jen hospodářský a politický a nespočívá jen ve výrazném vyjádření, že jde o socialistickou hospodářskou soustavu. Působí také výchovně a pomáhá vypěstovávat v každém, kdo přijde do styku s majetkem národního podniku, stanovisko člověka vyššího společenského řádu, jak ostatně uvádí též Statut.

Návrh zákona o národních podnicích průmyslových přináší však do obsahu právní normy také zásady, jež se dříve pokládaly jen za otázky průmyslového hospodářství, neboť socialismus klade na ekonomiku nejpřednější důraz a učí nejširší vrstvy lidové rozuměti jejím zásadám. V socialismu se marxistická ekonomika stává zákonem, ať již psaným nebo nepsaným.

Osnova, která je předmětem jednání slavné sněmovny, dává přednost výraznému vytyčení zásad průmyslové ekonomiky, neboť vychází z názoru, že je musí znát každý člen společnosti, která se přeměňuje ve společnost socialistickou. A tak v našem právním řádu docházej i výrazu zásady, jež se uplatňují v řízení národních podniků. Do podrobností je ovšem rozvádí Statut národních podniků průmyslových, který dokonce radí, jak se věci mají řešit.

Ze zásad řízení, které uvádí IV. oddíl osnovy, poukazuji na plánovitost, na hospodaření podle rozpočtu, na osobní odpovědnost, na nejširší účast pracujících, o které jsem se již zmínil, na zásadu vedení celku i jeho částí vždy jediným vedoucím a na zásady závislosti hmotných zájmů na hospodářských výsledcích. To jsou základní zásady socialistického podniku, na které pak navazují další a jejich celek dává záruku úspěšných výsledků.

V organisaci národních podniků se osnovou utvrzuje změna, která již byla uvedena ve skutek při loňské reorganisaci národního průmyslu. Jde o odbourání podnikových ředitelství, která administrativně jen zatěžovala a zdražovala provoz. Položením správy národního podniku do základního závodu se podle dosavadních zkušeností skutečně prospělo věci, i když se, jak jsem se ostatně již zmínil, z počátku objevovaly obtíže.

Významné je však také, že organisace přestala být vnitřní věcí národního podniku a že tak padají zdi, které zabraňovaly spolupráci útvarů socialistického sektoru navzájem. Organisace národních podniků se především musí přizpůsobovat zásadám socialistického hospodářství. Kromě toho však musí také zajišťovat uvnitř i navenek dokonalou spolupráci a umožňovat plnění plánovaných úkolů. V nové organisaci není již tolik řešení, kolik národních podniků, i když se pro zvláštní poměry může uplatnit také účelné řešení mimořádné.

Zajištění hospodárnosti a s ní souvisícího vzestupu produktivity práce bude ve všech národních podnicích významně uplatňovat nově zaváděná funkce podnikového hospodáře.

Nestačí však jen razit zásady a přitom nedbat, aby bylo zajištěno jejich plnění. V národním podniku se má dbát zásady hmotného zainteresování na výsledcích plnění plánovaných úkolů všech zaměstnanců. Statut uvádí, jak se má tato zásada v praxi plnit. Osnova zákona však přináší její nejvýznamnější zajištění podnikovými fondy pracujících, jejichž dotace budou v přímé závislosti na splněných výsledcích. Od nich lze také očekávat nejpronikavější vliv na vzestup produktivity práce.

Hmotná stránka je jedním z předpokladů nového poměru člověka k práci. Stejně důležitá stránka však tkví v jeho vědomí společenského významu díla, na kterém pracuje. K takovému uvědomění se pracující dostává také zvyšováním své kulturní úrovně, k němuž mají národní podniky podle svého poslání přispívat.

V otázce rozvoje výrobních sil a zvyšování produktivity práce se návrh zákona nechce spokojit pouhým uvedením pojmu. Vytyčuje alespoň základní pracovní pole, na něž se musí soustředit úsilí národních podniků, aby dosáhly soustavného a všeobecného vzestupu. Nechci při této příležitosti mluvit o technice, organisaci a kádrech, ani o socialistickém soutěžení a jeho vyšších formách, zejména o údernictví a zlepšovatelském hnutí. Poukazuji na Statut národních podniků průmyslových, který v těchto otázkách na mnohých místech čerpá z moudrého učení velkého Stalina.

Konečně se dostávám k náplni oddílu o vrchním vedení národních podniků a dozoru nad nimi. Tam vrcholí konstrukce zřetelným výrazem skutečnosti, že průmyslovou výrobu v národních podnicích provozuje stát. Státní socialistické vlastnictví majetku národních podniků a jejich vrchní vedení státem, který na národní podniky dozírá, jsou nejvýznačnější státně-politické rysy návrhu, jež oddělují minulost od přítomnosti.

V mnohých otázkách dospěly národní podniky již ke stavu, který odpovídá ustanovením návrhu. V četných bodech však ještě musí udělat kupředu krok, dva - nebo dokonce celé desítky, aby v čin byly převedeny stránky Statutu, opírajícího se o zkušenosti velké socialistické země sovětské, jejího slavného lidu a o poznatky našich nejlepších hospodářských pracovníků, úderníků, mistrů, ředitelů a zlepšovatelů. Nashromáždilo se tam množství látky o národních podnicích, odpovídajících představám podniku socialistického. Dovídáme se v něm také o vývoji našeho znárodnění, aby tím lépe bylo chápáno poslání národních podniků dnes a i v příští době. V rozsáhlých statích, jež následují po úvodu a po základních článcích, se pojednává o otázkách spadajících do rámce každé kapitoly s nejrůznějších hledisek. Je to však zvláště hospodářsko-politická stránka každého z problémů, jež ve Statutu docházejí svého výrazu, jakož i úkoly výstavby a přestavby našeho průmyslu a budování socialismu. Ty musí výklad a použití každé ze zásad určovat na prvém místě, a to směrodatně.

Národní podniky jistě už vykonaly úctyhodnou práci. Před nimi však stojí úkoly nepoměrně složitější, rozmanitější a těžší, než které již překonaly. Půjde o to, aby se sjednotila a prohloubila jejich organisační výstavba, aby zásady řízení a organisační pravidla vždy a na všech místech určovaly způsob postupu, ať jde o ředitele, vedoucího výroby, vedoucího provozu, mistra, předáka pracovní čety nebo učně nebo o podnikového plánovatele, technického vedoucího, podnikového hospodáře, kádrového vedoucího a všechny ostatní, o kterých se Statut zmiňuje v kapitole o organisaci. Musí se však také soustavně prohlubovat plánování, zejména v přípravě podnikového plánu a při vypracování jeho návrhu, při čemž rozhodující úspěch musí zajišťovat vstřícné plánování, technicko-hospodářské normy a jejich zpevňování. Značné pokroky musí prodělat příprava provádění podnikového plánu, hlavně však jeho plnění, podrobované soustavně kontrole. V tomto směru bude především rozhodující podíl práce člověka a jeho vztah k ní, jež všemi formami socialistického soutěžení, zejména údernictvím a zlepšovatelským hnutím a uzavíráním socialistických smluv přinese výkony dosud nikdy nedosažené. Mimořádného podnětu se tomuto mohutnému pracovnímu úsilí dostane řešením mzdy v průmyslu skutečně podle zásluhy, výchovou dorostu, všestrannou péčí o kádry a jejich školení.

Druhým neméně pronikavým účinkem zapůsobí na rozvoj výrobních sil a produktivitu práce dokonalé využití výrobních zařízení, zajištěné důkladným zjištěním jeho kapacity a opatřeními k jejímu nejvyššímu využití, rozvážná a cílevědomá investiční politika, postavená do služeb výstavby a přestavby, hospodárné zacházení s materiálem a energií, obzvláště však vědecký výzkum a na něj navazující vývoj, uplatnění specialisace, typisace a normalisace a kooperace závodů a podniků poskytujících si vzájemnou pomoc v technickém pokroku a v lepším plnění plánu. Dokonalá technická kontrola pak musí zajišťovat, aby výrobek, v němž je zhmotněna veškerá práce, dokonale plnil své společenské poslání a byl nejen prostředkem k neustálému zvyšování životní míry pracujícího lidu, ale také zajišťoval dobré jméno československému průmyslu.

Před námi se otevírají nesmírné možnosti všeobecného rozvoje hmotné úrovně i duševní vzdělanosti, poněvadž národní průmysl si nemíní výsledky podržet pro sebe. Chce pomoci zemědělství a lesnímu hospodářství, chce pracovat také pro jejich mocný rozvoj a chránit úrodu a lesní porost před nebezpečím, ať přichází odkudkoliv. Také průmyslu a všech pracujících se dotýká, ohrožují-li je přírodní vlivy nebo zlý škůdce, a je jistě svědectvím jejich živého porozumění pro potřeby druhé výrobní větve, když se v okamžiku nebezpečí mandelinky bramborové několikanásobně překračuje plánovaná výroba obranných prostředků a zařízení, jak jsem se o tom již dříve zmínil. Také však ostatním hospodářským odvětvím chce průmysl pomáhat, chce svou prací zabezpečovat podmínky rozvoje vědy a umění a zajišťovat nezávislost státu na kapitalistické cizině.

To jsou cesty průmyslové výroby, kdysi namnoze soustředěné na tuctové druhy krámského a jarmarečního zboží a postupně víc a víc přecházející v mohutnou skladbu lidského důmyslu, jež čerpá bohatství vlastní země a přeměňuje je ve statky, umožňující vysoko posunouti životní míru pracujícího člověka a zabezpečiti jej před hospodářskou krisí, nezaměstnaností a všemi zjevy, které nakonec vedou také k ponížení lidské důstojnosti. Pod dopady krumpáčů, pod zásahem kompresorů a rypadel, pod koly traktorů a buldozzerů, životem dolů, vysokých pecí, válcoven, mostáren, strojíren, elektráren, chemických kolosů a celých nově vyrůstajících průmyslových středisek duní dnes země pracovitého lidu, jehož uvědomění a pilné ruce přetváří jeho vlast ve zkvétající kus světa. Nechť velká cesta, jež povede národní podniky za jejich posláním, je poseta památníky jejich budovatelské práce a výbojů tvůrčí schopnosti šťastného lidu československého, jemuž tuto cestu připravoval a nakonec určil president republiky Klement Gottwald. (Potlesk.)

Místopředseda David: Ke slovu je dále přihlášen pan posl. dr Berák. Dávám mu slovo. (Hluk. - Místopředseda David zvoní.) Prosím o klid.

Posl. dr Berák: Slavná sněmovno!

Pět let uplynulo od osvobození naší vlasti slavnou Rudou armádou. Jak veliký pokrok jsme od té doby učinili ve výstavbě našeho hospodářství a v jeho přeměně v hospodářství socialistické! Soubor hospodářských zákonů, o nichž právě jednáme - obě novely znárodňovacích dekretů, dále zákon o národních podnicích průmyslových a konečně zákon o financování národních a komunálních podniků - je toho nejlepším důkazem. Pět let je v dějinách státu krátká doba, ale jak mnoho bylo za tuto dobu vykonáno!

Poměry od těch dob, kdy lid převzal zničené a vyrabované závody do své správy, až do dneška se pronikavě změnily. Nejen že jsme odstranili škody napáchané válkou a okupací v našem průmyslu, nýbrž dále jsme rozvinuli výrobu. Na mnohých místech jsme postavili nové závody, které přispívají k dalšímu rozvoji výroby a tím ke zvýšení naší životní a kulturní úrovně. Nebylo by možné v tak krátké době odstranit válečné škody a nadto rozvinout dále náš průmysl, kdybychom ho neznárodnili a nenastoupili cestu k novému společenskému řádu - k socialismu. Znárodnění průmyslu a upevnění vlády lidu po slavném únoru 1948 vedlo k nepoznanému dosud rozvoji tvůrčí iniciativy pracujících a stalo se základem všech velkých úspěchů, kterých jsme již dosáhli.

Po rozsáhlé reorganisaci průmyslu, vyhlášené před rokem, v průběhu plnění plánu prvého roku Gottwaldovy pětiletky, byla odstraněna byrokratická podniková ředitelství a místo nich byly uplatněny zásady přímého řízení výroby bez zbytečných fermanů a oběžníků. Dřívější neodpovědnost byla nahrazena na všech místech zvýšeným vědomím odpovědnosti za svěřené úkoly. Ustavení menších a snadněji ovladatelných národních podniků vedlo ke zvyšování iniciativy jednotlivých závodů, což má nemalý vliv na růst produktivity práce a socialistické akumulace.