Předseda dr John.

Místopředsedové Hodinová-Spurná, Komzala, dr Polanský, Valo, David, Žiak.

Členové vlády: předseda vlády Zápotocký; náměstek předsedy vlády a ministr Fierlinger, náměstek předsedy vlády dr Ševčík; ministr-předseda Státního úřadu plánovacího dr Dolanský, ministři arm. gen. dr Čepička, dr Gregor, Nosek, Kabeš, dr Nejedlý, dr Rais, Kopecký, Kliment, Petr, dr inž. Šlechta, dr Neuman, Erban, dr Plojhar, inž. Jankovcová.

Předseda NÚKÚ dr Friedmann.

257 poslanců podle presenční listiny.

Z kanceláře NS: gen. tajemník NS Kováčik; jeho náměstkové dr Ramajzl, dr Rattinger.

1. Zpráva předsednictva Národního shromáždění o iniciativním návrhu zákona (tisk 560) na ochranu míru, podaném poslanci dr Johnem, Hodinovou-Spurnou, dr Polanským, dr Vl. Procházkou, Valo, Davidem, Žiakem, Koktánem a druhy.

2. Zpráva výborů kulturního a ústavně-právního k vládnímu návrhu zákona (tisk 530) o vydávání časopisů a o Svazu československých novinářů (tisk 548).

3. Zpráva výboru hospodářského o vládním návrhu zákona (tisk 531), jímž se mění a doplňuje zákon č. 261/1949 Sb., o organisaci výzkumnictví a dokumentační služby (tisk 551).

4. Zpráva výborů ústavně-právního a hospodářského k vládnímu návrhu zákona (tisk 535) o komunálních podnicích (tisk 549).

5. Zpráva výboru ústavně-právního o vládním návrhu (tisk 528) zákona směnečného a šekového (tisk 546).

6. Zpráva výboru ústavně-právního k vládnímu návrhu zákona (tisk 534) o dražbách mimo exekuci (tisk 544).

7. Zpráva výboru ústavně-právního k vládnímu návrhu zákona (tisk 529) o některých opatřeních v oboru vojenského soudnictví (tisk 543).

8. Zpráva výborů ústavně-právního a rozpočtového k vládnímu návrhu zákona (tisk 533) o soudních poplatcích (tisk 547).

9. Zpráva výboru rozpočtového k vládnímu návrhu zákona (tisk 527) o zrušení některých poplatkových předpisů (tisk 558).

10. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 532), kterým se mění a doplňuje zákon o dávce z majetkového přírůstku a o dávce z majetku (tisk 557).

11. Zpráva výboru rozpočtového k vládnímu návrhu zákona (tisk 536) o zrušení Fondů národní obnovy (tisk 555).

12. Zpráva výboru rozpočtového k vládnímu návrhu zákona (tisk 537) o majetku zanechaném na území Československé republiky osobami, které optovaly pro svaz sovětských socialistických republik a přesídlily na jeho území (tisk 556).

13. Zpráva výboru soc.-politického a zdravotnického a výboru rozpočtového k vládnímu návrhu zákona (tisk 525) o úpravě nejnižších důchodů dřívějších příjemců odpočivných (zaopatřovacích) platů (tisk 553).

Předseda (zvoní): Zahajuji 50. schůzi Národního shromáždění.

Paní a pánové! (Poslanci povstávají.)

Ve středu dne 6. prosince t. r. v časných ranních hodinách zemřel v Olomouci stařešina Národního shromáždění republiky Československé a ministr pro sjednocení zákonů dr Vavro Šrobár. V této místnosti doznívají ještě jeho pevná slova, kterými se s nejupřímnější opravdovostí a naléhavostí v nedávné naší plenární schůzi při rozpravě o občanském zákoníku vyznával ze své radostné víry ve šťastnou socialistickou budoucnost našeho pracujícího lidu a ze svého hrdého a vítězného uspokojení nad pevným zajištěním plného, svobodného a plnoprávného života svého národa v naší jednotné lidově demokratické republice Československé, pevně a na věky opřené o nerozborné přátelství a spojenectví se Svazem sovětských socialistických republik. Stále cítíme navždycky zavazující stisk jeho ruky, kterým jsme ve slavných únorových dnech a při začátku činnosti tohoto Národního shromáždění stvrzovali svůj poslanecký slib a přísahali věrnost svému lidu a svému státu. Nikdy nevymizí z naší paměti vznosná postava a mladistvý třpyt oka tohoto starce, který byl velkým slovenským vlastencem, který byl politikem jdoucím věrně po boku svého pracujícího lidu, který byl naším nadšeným spolubojovníkem a krásným a dobrým člověkem.

Dr Vavro Šrobár byl jedním z 12 dětí slovenského rolníka a narodil se 9. srpna 1867 v obci Lieskovej u Ružomberka. Od svého mládí účastnil se veřejného života a pro politickou a národoveckou činnost byl vyloučen ze všech škol bývalého Uherska a musel dokončit svá středoškolská studia v moravském Přerově. Ve veřejné činnosti pokračuje jako student medicinské fakulty na Karlově universitě v Praze, kde se stává členem omladinářského hnutí a jako předseda spolku Detvan probojovává novou koncepci osvobozeneckého slovenského hnutí, koncepci, jež vychází z drobného slovenského pracujícího lidu a opírá se o jeho sílu i o jeho kulturní bohatství. Na tomto podkladě stává se pak vedoucí osobností slovenské mládeže, sdružující se kolem časopisu Hlas.

Po svém návratu na Slovensko pokračuje dále v této práci a v roce 1906 kandiduje do uherského sněmu za slovenskou národní stranu. Je sice poražen, i když nepatrným hlasovým rozdílem, ale to je pro něho pobídkou k zesílení boje za osvobození slovenského národa, který právě tehdy je vystaven největšímu maďarisačnímu útisku a nejbezohlednějšímu hospodářskému vykořisťování. Za tuto svou činnost, v níž jest jasně už vyslovován požadavek jednoty českého a slovenského lidu, je vězněn nejprve v Ružomberku a později v letech 1907 a 1908 v Segedíně a konečně po památném mikulášském manifestu v roce 1918 v Cegledě. Toto poslední uvěznění je už výsledkem jeho odbojové práce během první světové války, práce směřující k vytvoření jednotné republiky Československé a vrcholící dne 1. května 1918 na manifestaci slovenského pracujícího lidu v Liptovském Svatém Mikuláši, kde byl slavnostně přijat Šrobárem koncipovaný manifest, jímž se slovenský národ veřejně hlásí ke své jednotě s národem českým a ke svému rozhodnutí žít společně v jednotném státě.

V nové republice je dr Vavro Šrobár členem předsednictva revolučního Národního shromáždění, je pak poslancem až do roku 1925 a senátorem až do roku 1935. V této době zastává funkci ministra s plnou mocí pro správu Slovenska, později je postupně ministrem zdravotnictví a unifikací a konečně ministrem školství a osvěty. Z této doby je potřeba vysoko ocenit jeho nekompromisní boj proti luďáctví a proti fašisující a fašistické reakci, připravující mnichovskou zradu a katastrofu, jež postihla v roce 1938 tak tragicky oba naše národy.

Přes své vysoké stáří vstupuje dr Vavro Šrobár ihned po okupaci do nového boje a je přímým a významným účastníkem slovenského podzemního hnutí proti nacistickým okupantům a jejich pomahačům na Slovensku. Usiluje znovu a ze všech svých sil o obnovu jednotné republiky Československé a stává se aktivním účastníkem slovenského národního povstání. Zúčastňuje se moskevských porad, v nichž za přímé účasti generalissima Stalina se připravuje obnovení našeho státu jako státu československého pracujícího lidu, postupuje s vítěznou sovětskou armádou na naše území, pomáhá při organisaci jeho správy a konečně v košické vládě Národní fronty Čechů a Slováků se stává ministrem financí.

Celý přebohatý politický život dr Vavro Šrobára, život naplněný statečným bojem a usilovnou prací pro slovenský národ, pro slovenský lid a jednotnou republiku Československou, vrcholí však nepochybně teprve ve slavných únorových dnech roku 1948. To je ona zkouška ohněm, ve které září lidská a politická osobnost Šrobárova kovem nejčistším. Šrobár jde čestně, hrdě a důsledně s českým a slovenským pracujícím lidem, Šrobár se sebevědomě a plně staví po bok naší dělnické třídě.

Národní shromáždění republiky Československé sklání se dnes v úctě a vděčnosti před světlou památkou dr Vavro Šrobára, velkého slovenského vlastence, opravdového demokrata, pokrokového politika a dobrého a krásného člověka. Sklání se v úctě a vděčnosti před světlou památkou svého spolubojovníka za štěstí a socialismus v této zemi a za štěstí a mír národů na celém světě. (Poslanci usedají.)

Předsednictvo NS se usneslo, aby na pořadu dnešní schůze byla nejprve zpráva předsednictva Národního shromáždění o iniciativním návrhu zákona na ochranu míru, podaném poslanci dr Johnem, Hodinovou-Spurnou, dr Polanským, dr Vl. Procházkou, Valo, V. Davidem, Žiakem, Koktánem a druhy.

Další body programu jsou uvedeny pod číslem 1 až 12 v návrhu denního pořadu, na kterém se usneslo užší předsednictvo dne 14. prosince 1950, který byl již pp. členům NS rozeslán.

Jsou nějaké námitky proti tomuto pořadu? (Nebyly.)

Námitek není.

Dám tedy hlasovat.

Kdo souhlasí s navrženým pořadem dnešní schůze, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

To je většina. Navržený pořad je tedy schválen.

Přistoupíme k projednávání prvního bodu denního pořadu, jímž je

1. Zpráva předsednictva Národního shromáždění o iniciativním návrhu zákona (tisk 560) na ochranu míru podaném poslanci dr Johnem, Hodinovou-Spurnou, dr Polanským, dr Vl. Procházkou, Valo, Davidem, Žiakem, Koktánem a druhy.

Zpravodajkou je pí posl. Hodinová-Spurná. Prosím, aby se ujala slova.

Zpravodajka posl. Hodinová-Spurná (uvítána hlučným potleskem): Slavná sněmovno!

Mám dnes čest doporučit našemu slavnému Národnímu shromáždění návrh zákona na ochranu míru. Činím tak v pevném přesvědčení, že se tento návrh zákona zrodil z vůle našeho lidu, z vůle všech věrných a mírumilovných Čechů a Slováků, a že vyjadřuje právně jejich vůli pomoci zajistit naše šťastné budování, zajistit naše a budoucí pokolení před hrozbou podněcovatelů nových válek, před zločinnou propagandou válečných štváčů.

Druhý kongres obránců míru vyzval v poselství Spojeným národům všechny zákonodárné sbory světa, aby schválily zákon na ochranu míru a udělaly tak přítrž válečné propagandě, jednomu z nejtěžších zločinů proti lidstvu.

Vůle našeho lidu zabránit rozrušování mírového soužití národů spadá tu v jedno s přáním stamilionů lidí na celém světě, jak to tlumočili jejich volení zástupci na varšavském sjezdu a jak bylo utvrzeno stamiliony podpisů na stockholmskou výzvu.

Československý lid může s hrdostí poukázat, že naše zákony, celý náš právní řád, jsou jasným vyjádřením jeho pevného a nezvratného rozhodnutí, aby Československá republika byla zemí pokojného budování a zemí bezpečí světového míru.

Důkazem je náš základní zákon, ústava lidově demokratické republiky Československé, která výslovně a jasně prohlašuje vůli československého lidu žít v přátelství se všemi mírumilovnými národy světa.

Dále je to náš trestní zákon, který přísně stíhá podněcování k útočné válce. Ale nejen to: stejně přísně stíhá i hanobení některého národa nebo jeho jazyka nebo rasy, podporu a propagaci nacismu, fašismu a podobných hnutí, směřujících k potlačování práv a svobod pracujícího lidu nebo hlásajících náboženskou nebo rasovou zášť.

Jsou to všechny naše zákony, kterými zabezpečujeme hospodářskou výstavbu našeho státu a tím zajišťujeme, aby všechno bohatství naší země sloužilo jen a jen potřebám a blahu našeho lidu.

Jsou to naše školské zákony, kde ukládáme vychovatelům mladé generace povinnost vychovávat děti v duchu našich pokrokových tradic, v duchu humanity, lásky k vlasti a mezinárodní solidarity se všemi pracujícími a bojovníky za svobodu, v duchu budovatelů nové, vskutku lidské, socialistické společnosti.

Náš právní řád takto vyjadřuje skutečnost, že všechno naše snažení, veškeré usilovné budování má sloužit jen štěstí pracujícího lidu a míru. Tomuto úsilí našeho lidu dal výraz president republiky Klement Gottwald, když prohlásil:

"Můžeme přátele míru ve všech zemích ujistit, že Československo, jeho lid i vláda, stojí pevně ve světové frontě míru, v jejímž čele kráčí veliký, nepřemožitelný Sovětský svaz, vedený geniálním státníkem Stalinem. (Hlučný potlesk.) Bojujeme za mír, neboť chceme pokojně pracovat pro blaho lidu, pro šťastnou budoucnost příštích pokolení."

Projednávání tohoto zákona na ochranu míru spadá do doby agrese amerických ozbrojených sil v Koreji a v Číně, nového vyzbrojování západního Německa a Japonska a zločinných vyhrůžek použitím atomových zbraní.

Náš zákon se tak stává pádnou odpovědí všem podněcovatelům války. Mohou být ubezpečeni, že v rukou našeho lidu bude nástrojem dobrým a účinným a že bude napomáhat maření jejich zločinných úmyslů a činů.

Projednávání zákona je vhodnou příležitostí, abychom se v celé šíři zabývali usnesením II. světového kongresu obránců míru. Jsme si vědomi, že poselství kongresu a jeho výzva k národům žádá odpověď zákonodárných sborů nejen pokud jde o zákon na ochranu míru, ale též pokud běží o řadu závažných problémů, ke kterým je nutno se vyjádřit.

Dovolte mi z toho důvodu, abych vám podala zprávu a žádala o vaše vyjádření.

Uplynul právě měsíc od okamžiku, kdy ve Varšavě skončil II. světový kongres obránců míru, na němž bylo přítomno přes 2000 delegátů a hostů z 81 zemí světa.

Tento kongres byl vskutku významnou událostí v dějinách naší doby a oba dokumenty na něm přijaté, Manifest k národům i Poselství Organisaci spojených národů, jsou dokumenty vpravdě historické. Ohlas kongresu i obou zmíněných dokumentů je v celém světě nebývale mohutný a svědčí o tom, že lid celého světa chápe dobře jejich význam a důležitost.

V době, kdy ve Varšavě zasedal II. světový kongres obránců míru, probíhala ve Spojených státech v Lake Success první část V. zasedání Valného shromáždění Organisace spojených národů, oné organisace, která byla založena po druhé světové válce za tím účelem, aby byl zajištěn opravdu trvalý mír a zaručena mezinárodní bezpečnost. Přímo se nám nabízí srovnat tato dvě zasedání. Podíváme-li se na výsledky práce těchto dvou shromáždění, vidíme, že je mezi nimi veliký, zásadní rozdíl.

V Organisaci spojených národů nebylo dosaženo dohody. Byly zamítnuty veškeré návrhy na mírové řešení nynějších konfliktů a rozporů, předložené sovětskou delegací v čele s ministrem zahraničí SSSR Andrejem J. Vyšinským a podporované naší delegací a delegacemi hlavně lidově demokratických zemí.