Byly zamítnuty tak zvanou většinou delegátů, kteří hlasovali tak, jak to vyhovovalo představitelům světového imperialismu, dnešním representantům Spojených států, Velké Britannie, Francie a jiných zemí, jejichž vlády ochotně plní rozkazy hlavního štábu imperialistů na newyorském Wall Streetu a ve washingtonském Bílém domě.

Tito pánové, ať již se jmenují jak chtějí, hájí zájmy těch, kdo s takovým šíleným spěchem připravují novou světovou válku, a proto si pochopitelně nepřejí, aby byl zachován mír. Jsou to podle svých činů nepřátelé lidského rodu a jeho pokroku.

Zcela jinak tomu však bylo ve Varšavě. Také sem se sjeli lidé z t. zv. Východu i lidé z tak zvaného Západu, přátelé míru a pokroku.

Sjeli se zde lidé, kteří v jednotlivostech měli na různé věci také různé názory a kteří se neshodovali ve všech věcech. Přesto však dospěli k dohodě, a to hlavně proto, že v nich byla vůle se dohodnout, že chtěli najít smírné řešení, že chtěli najít cestu a účinné prostředky, jak zachovat mír a dále jej posílit. Diskutovali, konfrontovali své rozdílné názory a nakonec našli to, co je spojovalo: vůli bránit mír.

Až na nepatrnou výjimku dvou hlasů v jednom případě a tří hlasů v případě druhém jednomyslně přijali dva důležité dokumenty: Manifest k národům a Poselství Organisaci spojených národů. Oba tyto dokumenty jsou výrazem jednomyslné vůle delegátů varšavského kongresu, která je vůlí oněch stamilionů lidí celého světa, kteří je na kongres vyslali.

Chtěla bych se zde krátce zmínit o Poselství Organisaci spojených národů. V tomto poselství se kongres jménem bojovníků za mír obrací k Organisaci spojených národů a parlamentům světa, jimž jsou odpovědny vlády jednotlivých zemí, a předkládá jim několik návrhů, které mají vést k obnovení důvěry a k zachování nebo obnovení míru mezi všemi zeměmi bez ohledu na jejich společenský řád.

První návrh se týká války v Koreji. Známe dobře z tisku a rozhlasu tuto tragedii, která postihla korejský lid, jenž netouží po ničem jiném, než aby mohl v míru sjednotit a budovat svou zem.

Američtí imperialisté rozpoutali v Koreji hroznou válku. Tato válka přináší nesmírné utrpení korejskému lidu, pustoší jeho zemi a ohrožuje válečným nebezpečím i druhé pokojné národy světa. Svědomí celého světa je zděšeno a pobouřeno strašlivými zločiny a zvěrstvy amerických žoldáků, kteří se v Koreji přímo brodiv krvi nevinného korejského lidu.

Všichni ti, kteří si činí nárok na hrdé označení člověk, pozvedají svůj hlas proti americkým kanibalům a vandalům a volají k americkým válečným žhářům a vrahům: "Zmizte z Koreje, dokud máte čas, jinak s vámi korejský lid naloží tak, jako sovětský lid naložil před sedmi roky u Stalingradu s hitlerovskými vrahy a vetřelci!" (Hlučný potlesk.)

V souhlase s vůlí stamilionů lidí celého světa i lidu našeho žádá proto varšavský kongres, aby válka v Koreji byla okamžitě zastavena, aby byla stažena všechna zahraniční vojska a podniknuty kroky k mírovému řešení tohoto konfliktu v Radě bezpečnosti v jejím plném složení a za účasti zástupců korejského lidu.

V souvislosti s tím žádá také kongres, aby byla okamžitě skončena americká ozbrojená intervence na čínském ostrově Tajvanu a aby byly zastaveny vojenské operace proti Vietnamu, které jsou rovněž ohrožením světového míru.

Druhý návrh se zabývá problémem remilitarisace Německa a Japonska. Je to problém, který se, pokud jde o Německo, dotýká také přímo nás. Prožili jsme na sobě nacistickou okupaci a mnozí z nás prošli peklem nacistických koncentráků. Víme tedy až příliš dobře, kam by vedla imperialisty prováděná remilitarisace a jaké by mělo následky, kdyby jí nebyla včas učiněna přítrž.

Vítáme proto veliké úsilí, které vyvíjí německý lid v Německé demokratické republice a lid v okupovaném západním Německu proti pokusům o vybudování nové německé armády pod americkým vedením, a stavíme se plně za důrazný požadavek kongresu, aby byla co nejdříve uzavřena smlouva se sjednoceným a demilitarisovaným Německem a aby byly staženy jednotky okupačních armád.

Plně také schvalujeme tento požadavek týkající se Japonska, neboť i jeho remilitarisace, prováděná pod patronancí Spojených států, je ohrožováním světového míru.

Ve třetím návrhu vyhlašuje kongres právo koloniálních a závislých národů na svobodu a nezávislost a označuje násilí, jehož se užívá k udržování a upevňování koloniálního útlaku, rovněž za ohrožení věci míru.

Plně se ztotožňujeme s tímto stanoviskem a rovněž se stavíme proti všem druhům rasové diskriminace, jež živí nenávist mezi národy a podkopává mír.

Ve čtvrtém bodě pranýřuje kongres snahy agresorů, kteří vyvoláváním zmatků při definici pojmu agrese hledají záminku k ozbrojené intervenci do vnitřních záležitostí jiné země. Plně se stavíme za formulaci, která je v poselství Organisaci Spojených národů a kde se praví: "Stát, který první použije ozbrojeného násilí proti jinému státu, se dopouští zločinu, bez ohledu na záminku, pod kterou se tak děje."

V pátém návrhu je obsažena výzva všem parlamentům světa, aby přijaly zákon na ochranu míru, který by zavedl trestní odpovědnost za propagandu nové války, jež je jedním z nejtěžších zločinů proti lidstvu.

Myslím, že není třeba se mnoha slovy šířit o tom, že souhlasíme s tímto návrhem. Vždyť proto jsme se dnes sešli, abychom přijali takovýto zákon.

Utrpení korejského lidu, způsobené barbarským řáděním amerických žoldnéřů v Koreji, vedlo delegáty kongresu k tomu, aby ve svém šestém návrhu žádali svolání mezinárodní komise, která by zkoumala zločiny spáchané v korejské válce a hlavně odpovědnost generála MacArthura za tyto zločiny.

Připojujeme se k tomuto návrhu a žádáme co nejpřísnější potrestání všech, kdož nesou odpovědnost za vraždy korejských žen a dětí.

V sedmém bodě poselství je obsažen návrh, aby byl vydán bezpodmínečný zákaz všech druhů atomových zbraní a všech jiných zbraní a prostředků hromadného ničení a aby byla za válečného zločince prohlášena ta vláda, která jich první použije; dále aby bylo v letech 1951-1952 provedeno snížení všech ozbrojených sil pěti velmocí o ¹/₃-¹/₂ jejich dnešního stavu, a konečně aby při Řadě bezpečnosti byl vytvořen mezinárodní kontrolní orgán, který by prováděl účinnou kontrolu zavedených opatření.

Náš lid svými 9 a půl milionem podpisů na stockholmskou výzvu již v podstatě manifestačně schválil tento návrh. Jistě promluvíme z duše našeho lidu, schválíme-li i požadavek omezení zbrojení.

V posledních dvou bodech, osmém a devátém, navrhuje kongres, aby byly odstraněny překážky, které brzdí výměnu hospodářských a kulturních statků, a aby bylo učiněno opatření, jež by umožnilo velké rozvinutí této výměny, která ozdraví mezinárodní situaci, zajistí hospodářský rozvoj velkých i malých stát, vytvoří podmínky pro vzájemné dorozumění a posílí vzájemnou důvěru.

Prohlásili jsme již nesčetněkrát, že máme zájem na hospodářských a kulturních stycích se všemi zeměmi na podkladě vzájemné úcty. Vítáme proto tyto podnětné návrhy a budeme usilovat o jejich uskutečnění.

Konečně se v Poselství Organisaci Spojených národů oznamuje všemu mírumilovnému a pokrokovému lidstvu jedna z nejvýznamnějších skutečností varšavského kongresu, vytvoření Světové rady míru.

Tato Světová rada míru je representativním orgánem, složeným ze zástupců všech národů světa, bez ohledu na to, jsou-li členy OSN či nikoli, nebo jde-li o národy ještě závislé či pod koloniálním panstvím.

Tato Rada vzala na sebe veliký úkol, zajistit pevný a trvalý mír. Dostalo se jí do vínku síly oněch stamilionů lidí, kteří podepsali stockholmskou výzvu, a milionů dalších, kteří jdou nyní s námi, se světovým táborem míru.

Delegáti 81 zemí zastoupených na kongresu dali Světové radě míru takovou autoritu, která jí dává plnou možnost splnit své poslání.

Paní a pánové! Takové je tedy v krátkosti poselství Organisaci Spojených národů. Vidíte, že v něm jde o tytéž věci, o které v uplynulých týdnech sváděla tak velký boj na půdě Valného shromáždění OSN delegace Sovětského svazu, kde imperialisté nechtěli o nich připustit dohodu a mařili ji všemi prostředky. Tato skutečnost ještě více odhaluje pravou tvář imperialistů a usvědčuje je z podvodné hry, kterou provádějí za zády a přes hlavy lidu svých zemí a proti jejich zájmům. Na druhé straně je to dalším důkazem toho, jak důsledná mírová politika Sovětského svazu odpovídá skutečným zájmům lidu všech zemí a jak vyjadřuje jejich skutečné touhy.

Lid celého světa vidí v Sovětském svazu jedinou skutečně pevnou záštitu světového míru a záruku toho, že jednoho dne všechny národy budou národy svobodnými a nezávislými (Potlesk.), že budou moci žít svobodným životem beze strachu z válek, že budou žít ve světě radosti a štěstí, tak jako národy Sovětského svazu a jako začínají žít národy lidových demokracií.

Proto také lid mnoha kapitalistických zemí, jejichž vlády patří k válečným paličům, nesčetněkrát prohlásil, že nikdy nepůjde do války proti Sovětskému svazu.

Také my jsme si plně vědomi toho, co znamená Sovětský svaz pro upevňování a posilování naší svobody a socialistické mírové výstavby.

Z rukou Sovětského svazu a jeho hrdinné armády se nám dostalo osvobození ze jha nacistického útlaku. Díky pomoci Sovětského svazu jsme překonali a překonáváme různé obtíže, které nám zde zbyly jako dědictví minulosti. Naše politika je založena na těsném přátelském a spojeneckém svazku s touto velikou zemí socialismu, jejíž lid, který vykonal a nadále koná tak veliké dílo na výstavbě sovětské země, je pro nás velikým příkladem.

Po vzoru lidu Sovětského svazu a za jeho veliké nezištné pomoci budujeme svou vlast, aby byla silná, a plníme úkoly dané nám prvním pětiletým plánem, aby naše vlast byla hospodářsky pevná.

Budovatelské úsilí našeho lidu je zbraní míru a bylo to vidět právě i na varšavském kongresu. Když vystoupil náš delegát, úderník, byl jeho projev přijat s nesmírným nadšením. A když delegáti z různých zemí, kteří prožili ono stěhování kongresu z Anglie do Polska, vystoupili na tribunu, nesčetněkrát zazněla z jejich úst slova díků za to, co v oné krátké době průjezdu naší zemí u nás viděli.

Náš lid je silný a projevem jeho síly, která je i jednou z mocných sil světového tábora míru, je jeho veliká láska k vlasti a nesmírné nadšení, s jakým i před stanovenou lhůtou plní úkoly mu dané, jak jsme toho byli svědky v uplynulých týdnech a dnech při plnění druhého roku pětiletky v mnoha závodech a na mnoha a mnoha pracovištích.

Náš lid je silný a projevem jeho síly je i tento zákon, o kterém dnes budeme hlasovat. Zákon, který tvrdým trestem postihne všechny, kdo by propagandou nové války v jakékoli formě chtěli podlamovat naše budovatelské úsilí, vnášet neklid do našeho života a podkopávat základy našeho lidově demokratického řádu.

Není a ani nemůže být sporu o tom, že tento zákon, který přímo vyplývá ze zákonných opatření, obsažených v naší ústavě a v jiných našich zákonech, plně vyjadřuje vůli našeho lidu, který nás zvolil. V jeho liteře budeme jen formulovat to, co si všechen náš lid vroucně přeje: abychom mohli v míru z naší země pod vedením presidenta Klementa Gottwalda (Hlučný potlesk.) vybudovat opravdu šťastnou vlast všech pracujících, šťastnou vlast všeho našeho lidu.

Proto mi dovolte, abych jménem předsednictva Národního shromáždění doporučila předložený zákon na ochranu míru ke schválení. (Hlučný potlesk.)

Předseda (zvoní): Ke slovu jsou přihlášeni tito řečníci: pp. posl. Burda, Čulen, dr Hulínský, Polák, Pfeiferová-Hlávková, Sýkora a pan ministr dr Plojhar.

Dávám slovo panu posl. Burdovi.

Posl. Burda: Pane předsedo, paní a pánové!

Naše dělnická třída již mnohokrát prokázala, že stojí bezvýhradně na straně míru a je odhodlána bojovat za mír proti všem, kdož jej ohrožují a ruší.

V závodech roste den ze dne počet těch, kteří v ušlechtilém socialistickém soutěžení novými činy hrdinství práce denně pomáhají k vítězství mírových sil. Roste počet mírových socialistických smluv, mírových účtů, na počest a na obranu míru jsou organisovány mírové směny, v mírovém soutěžení vyrůstají noví úderníci, hrdinové práce a uvědomělí bojovníci za mír. Tak odpovídá naše dělnická třída na výzvu II. světového kongresu obránců míru, obsaženou v "Manifestu národům".

Tato výzva se rozeběhla do všech závodů, do všech měst a vesnic v naší zemi, ke všem pracujícím, pod jejichž rukama vyrůstá šťastná a kvetoucí budoucnost. Všude je o ní živě diskutováno. Volání po míru i varovné hlasy určené válečným paličům znějí denně a stále hlasitěji ze všech závodů, ze všech pracovišť naší pětiletky.

Mínění dělníků vyjádřil úderník Bořina z ČKD Stalingrad, který řekl: "Pohrdáme těmi, kdož chtějí válku, zatím co my žijeme životem šťastných a svobodných lidí. Je ve světě hrstka nepřátel lidí, která by je chtěla uvrhnout do nové světové války. Ukážeme jim, jak jsme odhodláni bojovat za mír, mír uhájit a slavně zvítězit." Takto nehovoří jen úderník Bořina, tak hovoří statisíce dělníků a dělnic, kteří svou lásku k míru, svoji vůli ubránit mír proměňují nadšenou prací v nové továrny, školy, nemocnice, v nové mosty, cesty a železnice, v tisíce nových strojů vyrobených nad plán, v tisíce tun uhlí, železa a oceli, které vyrábějí navíc ve prospěch lidu, ve prospěch míru a socialismu.

Dělnická třída Československa se hrdě hlásí do řad bojovníků za mír. Příliš živé a bolestné jsou zkušenosti z minulé války, než aby mohlo být zapomenuto obětí a životů nejlepších synů a dcer národa, kterých si vyžádal boj za svobodu, za lepší život a mír. Proto dělnická třída a všechen pracující lid stále rozhodněji vystupují na obranu míru, proti americkým Hitlerům, Frankům a Heydrichům, proti těm, kteří v zájmu svých plných kapes chtějí uvrhnout svět do nového světového požáru, do nového vraždění, rozbíjení a bídy, kteří na bídě milionů chtějí budovat svůj blahobyt. Dělníkům i ostatním pracujícím, nám všem záleží na osudu národa, na osudu republiky i socialismu. Žijeme dnes v naší zemi skutečně svobodně a radostně a jsou před námi široce otevřeny nádherné perspektivy výstavby socialismu. Zbavili jsme se bídy a nezaměstnanosti. Není u nás žebráků ani hladových mezd. Nemusíme otročit na fabrikanty, bankéře a statkáře, ale pracujeme pro sebe, pro svůj lepší život a blahobyt. Budujeme socialismus, společenský řád svobodných a šťastných lidí, a k tomu potřebujeme mír. Výstavba socialismu se již stala životním posláním dělnické třídy a pracujícího lidu. Proto dělníci tak rozhodně vystupují na obranu míru, proti válečným paličům, kteří by chtěli bořit to, co si lid vlastníma rukama vytvořil, kteří by chtěli vzít lidu svobodu a zotročit jej, kteří chtějí u nás obnovit panství Preissů, Petschků a Baťů, kteří chtějí uvrhnout lid znovu do bídy a nezaměstnanosti. Dělnická třída si však své vymoženosti a svou svobodu vzít nedá. Tak jako s péčí a nadšením buduje nové továrny, jako vyrábí nové hodnoty ve prospěch lidu a socialismu, tak také tvrdě a rozhodně bude bránit své továrny, města i vesnice před zločinnými útoky imperialistů i jejich pomahačů, byť by se vydávali třeba za vatikánské "pastýře".

Jsme pro mír, přejeme si mír a jsme ochotni udělat všechno pro to, aby mír byl zachován. Nechť si však nikdo nemyslí, že naše úsilí udržet mír je projevem strachu a slabosti. Nebojíme se atomových strašáků, nás hysterie válečných paličů nezastraší! Nechť se třesou před silou dělnické třídy a pracujícího lidu! Každý jejich pokus rozpoutat nový světový požár potká osud Hitlera, Mussoliniho a Mikada! (Potlesk.) Víme, že vyhrát boj o mír vyžaduje velikého úsilí. Vyžaduje, aby každý dělník, každý pracující k vítězství mírových sil účinně pomáhal.