Předseda dr John.

Místopředsedové Hodinová-Spurná, dr Polanský, Fiala, Valo, David, Žiak.

Členové vlády: náměstkové předsedy vlády a ministři Fierlinger, arm. gen. Svoboda, náměstek předsedy vlády dr Ševčík; ministr-předseda Státního úřadu plánovacího dr Dolanský, ministři arm. gen. dr Čepička, dr Gregor, Nosek, Kopřiva, Kopecký, Jonáš, Ďuriš, Krajčír, dr inž. Šlechta, dr Neuman, Erban, inž. Jankovcová.

Předseda NÚKÚ dr Friedmann.

229 poslanců podle presenční listiny.

Z kanceláře NS: gen. tajemník NS Kováčik; jeho náměstkové dr Ramajzl, dr Rattinger.

1. Zpráva výboru soc.-politického a zdravotnického k vládnímu návrhu zákona (tisk 526) o zdravotnických povoláních (tisk 542).

2. Zpráva výboru ústavně-právního k vládnímu návrhu zákona (tisk 540) o pojistné smlouvě (tisk 545).

3. Zpráva výborů hospodářského a rozpočtového k vládnímu návrhu zákona (tisk 541) o úkolech a organisaci pojišťovnictví (tisk 554).

4. Zpráva výboru zemědělského k vládnímu návrhu zákona (tisk 538) o zdokonalení živočišné výroby (tisk 550).

5. Zpráva výboru zemědělského k vládnímu návrhu zákona (tisk 539) o zdokonalení rostlinné výroby (tisk 552).

6. Zpráva výboru zahraničního o vládním návrhu (tisk 513), kterým se předkládá Národnímu shromáždění k projevu souhlasu obchodní smlouva mezi republikou Československou a Spojenými státy mexickými podepsaná v Mexiko City dne 9. listopadu 1949 a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 5. července 1950 č. 91/50 Sb. (tisk 559).

7. Volba místopředsedy Národního shromáždění.

Předseda (zvoní): Zahajuji 51. schůzi Národního shromáždění.

Paní a pánové! (Shromáždění povstává.)

Dnešní zasedání Národního shromáždění republiky Československé připadá na den, kdy všechno pokrokové lidstvo, kdy pracující lid všech národů na celém světě se ve svých myšlenkách obrací k Moskvě, aby nejprostšími slovy vyjádřil svá nejupřímnější a nejvřelejší blahopřání k sedmdesátým prvým narozeninám generalissima Stalina. Od Sovětského svazu přes všecky světadíly, od pokojných budovatelských pracovišť až po místa tvrdých osvobozeneckých bojů na dalekém asijském východě jsou sta a sta milionů lidí spojena touto nerozbornou jednotou, pro kterou Stalin znamená svobodu a mír, pro kterou Stalin znamená šťastný a pokojný život. A nikoli pouze pro tento sváteční den, ale pro všecky dny celého roku, pro všecky roky našeho života, pro celou tuto velkou a slavnou dobu, v níž lidstvo určuje celou svou budoucnost, budoucnost všech svých pokolení, jež přijdou po nás, pro dobu, jež je Stalinovou epochou lidstva.

Národy Československé republiky jsou v této jednotě a v tomto boji za svobodu, štěstí a mír článkem z nejpevnějších. Vždyť s generalissimem Stalinem je nerozlučně spojen náš boj za národní osvobození. Byl to on, který první vyslovil naše právo na svobodu a samostatnost dávno před první světovou válkou a ukázal nám jedinou správnou cestu k ní. S generalissimem Stalinem je nerozlučně spojen boj naší dělnické třídy a všeho pracujícího lidu měst i venkova, náš vítězný boj proti vykořisťování a proti vykořisťovatelům. Podle osobních Stalinových rad a za jeho přímé pomoci byla zformována naše slavná Komunistická strana Československa, jež v čele s jeho nejoddanějším žákem, presidentem republiky Klementem Gottwaldem, je osnovatelkou všech vítězství našeho pracujícího lidu.

Ke generalissimu Stalinovi byly upřeny všecky naděje našeho lidu, když v tragických dobách Mnichova byly naše národy a naše republika zrazeny buržoasií domácí a zahraniční a vydány na pospas fašistickému hitlerovskému Německu. Nezůstali jsme však sami, s námi byl sovětský lid; byli jsme bohati a silni Stalinovým přátelstvím a Stalinovou pomocí. Za vůdcovství generalissima Stalina vedl náš lid svůj statečný boj proti okupantům a jejich pomahačům a byly to slavné sovětské armády a sovětský lid, který za geniálního vedení generalissima Stalina osvobodil naše země a naše národy. A byla to opět účinná, přátelská a mocná pomoc Sovětského svazu a generalissima Stalina, jež umožnila, aby náš pracující lid formou lidové demokracie nastoupil na svou cestu, jež umožnila jeho vítězství nad pučistickou a znovu zrádnou reakcí domácí i zahraniční a jež otevřela před námi do široka pokojnou cestu k dobudování socialismu v našem státě.

Ano, se Sovětským svazem a se Stalinem na věčné časy - to je odpověď naší dělnické třídy, našeho pracujícího lidu měst i venkova, všech poctivých Čechů a Slováků na Stalinovo nejnádhernější přátelství, na všecku jeho pomoc, na osvobození státu a na jeho geniální vůdcovství. To je odpověď téměř deseti milionů Čechů a Slováků, kteří za sebe a za své děti, za zdrcující většinu příslušníků obou našich národů ji právě před rokem stvrdili svými podpisy. To je odpověď, která zároveň znamená ještě ostražitěji bránit naši lidově demokratickou republiku proti nepřátelům vnitřním a vnějším, ještě kritičtěji a sebekritičtěji usilovat o čistotu a věrnost slavnému učení Marxe, Engelse, Lenina a Stalina, ještě usilovněji a obětavěji plnit budovatelské úkoly a konečně a právě v této době ještě rozhodněji, sebevědoměji a s vynaložením všech svých sil bojovat o světový mír.

Domnívám se, že mohu se vší odpovědností říci, že v těchto dnech ukončujeme rok, který byl úspěšný, úrodný a šťastný. Náš pracující lid měst i venkova dovedl v podstatě dobře splnit obrovské úkoly, které si dal Gottwaldovou pětiletkou, a na mnoha úsecích je podstatně překročil. Rozšířili a prohloubili jsme socialistické soutěžení a družstevnictvím jsme rozhodně vykročili vpřed k zemědělské velkovýrobě. Posílili jsme vydatně svou hospodářskou základnu, zlepšili jsme organisaci výroby a dokončili jsme výstavbu řady desítek továren. Zvýšili jsme podstatně životní úroveň všeho našeho pracujícího lidu a zajistili jsme její další vzestup v příštím roce a v dalších letech. Rozhodně a důsledně jsme odhalovali a zneškodňovali nepřátele lidu a naší lidově demokratické republiky a významně jsme upevnili a prohloubili jednotu obou našich národů a jednotu pracujícího lidu měst i venkova. Posílili jsme značně naši brannou odolnost. A ještě pevněji jsme se přimkli k Sovětskému svazu, k lidovým demokraciím a k mezinárodní jednotě všeho pokrokového, pracujícího a mírumilovného lidstva, abychom společnými silami zajistili světový mír. Byl to úrodný, bohatý a šťastný rok, soudruhu generalissime Staline! To Vám říkám jménem všeho našeho pracujícího lidu v této chvíli jako nový výraz vděčnosti a lásky k Vám.

Ať žije veliký Stalin! (Dlouho trvající vřelý potlesk. - Shromáždění usedá.)

Sděluji, že došel dopis pana předsedy vlády ze dne 20. prosince 1950, jímž oznamuje, že pan president republiky rozhodnutím ze dne 20. prosince 1950 jmenoval náměstka ministra zahraničního obchodu Josefa Jonáše ministrem a pověřil ho řízením ministerstva lehkého průmyslu. (Potlesk.)

Rozhodnutím z téhož dne pověřil dále pan president republiky ministra Gustava Klimenta řízením ministerstva těžkého průmyslu, ministra inž. dr. Emanuela Šlechtu řízením ministerstva stavebního průmyslu a ministryni. inž. Ludmilu Jankovcovou řízením ministerstva potravinářského průmyslu.

Poslanecký klub čs. strany socialistické oznámil přípisem ze dne 20. prosince 1950, že dnem 20. prosince 1950 stali se jeho členy posl. František Kopecký a Václav Říha.

Užší předsednictvo NS usneslo se dne 14. prosince 1950 na tomto denním pořadu:

1. Zpráva výboru sociálně-politického a zdravotnického k vládnímu návrhu zákona (tisk 526) o zdravotnických povoláních (tisk 542).

2. Zpráva výboru ústavně-právního k vládnímu návrhu zákona (tisk 540) o pojistné smlouvě (tisk 545).

3. Zpráva výborů hospodářského a rozpočtového k vládnímu návrhu zákona (tisk 541) o úkolech a organisaci pojišťovnictví (tisk 554).

4. Zpráva výboru zemědělského k vládnímu návrhu zákona (tisk 538) o zdokonalení živočišné výroby (tisk 550).

5. Zpráva výboru zemědělského k vládnímu návrhu zákona (tisk 539) o zdokonalení rostlinné výroby (tisk 552).

6. Zpráva výboru zahraničního o vládním návrhu zákona (tisk 513), kterým se předkládá Národnímu shromáždění k projevu souhlasu obchodní smlouva mezi republikou Československou a Spojenými státy mexickými podepsaná v Mexiko City dne 9. listopadu 1949 a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 5. července 1950 č. 91/50 Sb. (tisk 559).

7. Volba místopředsedy Národního shromáždění.

Jsou nějaké námitky proti tomuto pořadu? (Nebyly.)

Námitek není. Podle § 24 odst. 1 jedn. řádu rozhodne Národní shromáždění o pořadu prostým hlasováním bez rozpravy. Dám tedy hlasovat.

Kdo souhlasí s navrženým pořadem dnešní schůze, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

To je většina. - Navržený pořad je tedy schválen.

Přistoupíme k projednávání prvého bodu denního pořadu, jímž je

1. Zpráva výboru sociálně-politického a zdravotnického k vládnímu návrhu zákona (tisk 526) o zdravotnických povoláních (tisk 542).

Zpravodajem je posl. dr Bláha. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Bláha: Pane předsedo, slavné Národní shromáždění, paní a pánové!

Včera jsme přijali v tomto Národním shromáždění jménem všech Čechů a Slováků zákon na ochranu republiky. V kladném slova smyslu je to pro nás pro všechny současně veliký závazek pro práci a boj za mír. Dnes v den narozenin velikého vůdce světové fronty míru jednáme o důležitém zákoně, který je sice malý rozsahem a svojí náplní snad příliš rámcový, ale je důležitým pilířem v péči o zdraví všeho našeho pracujícího lidu.

Je sice pravda, že jsme si tento zákon jinak představovali. v málokterém oboru zůstává tolik tradice a konservatismu, zaostalosti politické i byrokratické, jako v názorech na naše zdravotnictví. Zatím co naše cesta k socialismu a k budování lidově demokratické republiky již ve všech ostatních oborech hospodářského, kulturního a společenského života prorazila i nové názory na jejich jednotné plány, jednotné řízení a provádění, ve zdravotnictví stále hrají rozhodující roli prestižní, resortní a často i osobní zájmy, které vykonávají nepříznivý vliv na naše zdravotnictví, podlamují naši jednotnou socialistickou zdravotnickou koncepci a podvazují naši práci. Domnívám se, že jako nutný a logický předpoklad tohoto zákona měl být zákon o jednotném řízení naší zdravotní péče. Důsledkem toho, že postrádáme dosud tento zákon, je i poněkud mlhavý rámec a obsah, kterým provázíme výklad tohoto zákona.

Zdravotnické povolání a zvláště postavení lékaře bylo za buržoasního liberalistického řádu tak zvaným svobodným povoláním. K tomu se družila jako nejdůležitější zásada i tak zvaná svobodná volba lékaře. Byla do nedávna považována za největší vymoženost a otázku důvěry nemocného k lékaři. Ovšem tohle mohlo platit jenom do té doby, pokud otázka zdraví a nemoci, nemocnosti a invalidity, života a smrti stejně jako práce a bezpracných zisků byla individuální otázkou každého jednotlivce. Dnes v socialistickém pořádku a v budování našeho státu velmi dobře víme, jakou roli hraje otázka lidského zdraví v práci a v branné schopnosti. Nejenom naše statistiky, nýbrž i naše plány a rozpočty nám mluví o tom velmi jasnou řečí, kolik nás národohospodářsky i politicky stojí nemocnost a absence, předčasná invalidita a předčasné umírání, stejně jako cítíme i duševní reflexy a bolesti sociálních chorob.

Jestliže v celém našem plánovaném hospodářství sledujeme zvýšení naší výrobnosti a dělnosti, rostoucí životní úroveň všech našich občanů, uvědomujeme si současně, že životní úroveň vyžaduje i plné zdraví, t. j. radost ze života a z dobře vykonané práce. Vytváříme společnou prací lepší životní prostředí, existenční podmínky, lepší sociální poměry a tím i základní hmotné podmínky pro ochranu lidského zdraví. Avšak tak jako všude, i v práci zdravotnické rozhodují pracovní kádry.

My lékaři a zdravotničtí pracovníci můžeme z vlastní zkušenosti potvrdit, jak málo bylo za kapitalistického řádu pro lékaře a zdravotnického pracovníka svobody. Málokdo z nás věděl, kterému z pánů musí a má každý z nás dříve sloužit. Liberalistická společnost sice opřádala svým idealismem lékařské a zdravotnické poslání gloriolou humanismu. Romány a filmy líčily nás jako "lidi v bílém". Ve skutečnosti však měla nás zapsané jako výnosnou živnost, využívající a vykořisťující lidskou bolest a bídu. Je pravda, že jsme měli vždycky velikou řadu lékařů, opravdových lidumilů a dobrodinců, kteří neznali dne a noci, neděle či svátku, dovolené či prázdnin. Avšak právě tito nevydělávali si ani na tolik, když se doslova rozdali v mladém nebo mužném věku ze všech svých fysických sil, nebo přivodili si smrt nějakou nákazou ve službách společnosti, aby nezanechali své pozůstalé v nouzi a bídě. O těch nevěděl nikdo, leda jejich nejbližší okolí a vděční pacienti.

Zato věděla společnost a viděla velmi dobře na ty, kteří se "zlatýma rukama" - pro líbání i pro braní zlata - dovedli vytvořit ze svého povolání výnosný obchod. Kapitalistický řád to považoval za zcela samozřejmé a správné.

Buržoasní a kapitalistická společnost, i když postupně musila zavádět veřejnou zdravotnickou službu a péči o pracující, činila tak ne z předstírané humanity, nýbrž sobecky, jednak aby sama sebe chránila před nebezpečím nákaz a nemocí, jednak aby si uchovávala a udržovala silné a pracovité dělnické kádry. Tuto službu zdravotníkům odměňovala ve veřejných službách i v nemocenských pojišťovnách nepatrnou almužnou, včetně vedoucích míst primářských v ústavech a nemocnicích. Zato ponechávala lékařům volnou ruku, aby si soukromou praxí opatřovali to, co potřebovali nejen pro svoje živobytí, ale i pro provoz a nutné vybavení své lékařské práce. Proto mohl být dobrým lékařem, proto mohl mít dobře vybavenou ordinaci a dobře sloužit lidem jenom lékař, který měl veliké soukromé zisky. Z toho vyplývalo, že každý ze zdravotnických pracovníků si především hledal, až na nepatrné výjimky, výnosnou soukromou praxi a teprve ve druhé řadě v nemocenských pojišťovnách, a v posledním sledu byla práce v ústavech a veřejném zdravotnictví. Ústavou 9. května jsme zajistili nárok všem našim občanům na jejich zdraví a ochranu před vším, co zdraví a život lidský ohrožuje. Předložený zákon má po stránce kádrové tyto nároky našich občanů zajistit. Jsme si vědomi, že dnes, v prvních letech budování socialismu, ještě zdaleka nemáme možnost, abychom si mohli ve zdravotnictví po stránce materiálové všechno pořídit tak, abychom mohli být spokojeni. Potřebujeme k tomu, tak jako ve všem ostatním, určité podmínky a předpoklady ve vybudování základních složek naší hospodářské výstavby, i potřebujeme k tomu základní principy a normy. Potom si už rychleji vystavíme a pořídíme všechno, co nám ve zdravotnictví - stejně jako ve všech ostatních složkách našeho života - dosud schází.