Předseda dr John.

Místopředsedové Hodinová-Spurná, Komzala, dr Polanský, Fiala, dr Procházka, Valo, David, Žiak.

Členové vlády: náměstek předsedy vlády a ministr zahraničních věcí Široký, náměstkové předsedy vlády a ministři Fierlinger, arm. gen. Svoboda, náměstek předsedy vlády dr Ševčík; ministr-předseda Státního úřadu plánovacího dr Dolanský, ministři Nosek, Kopřiva, Kabeš, dr Nejedlý, dr Rais, Kopecký, Kliment, Ďuriš, Krajčír, Petr, dr inž. Šlechta, dr Neuman, dr Plojhar, inž. Jankovcová.

Předseda NÚKÚ dr Friedmann.

236 poslanců podle presenční listiny.

Z kanceláře NS: gen. tajemník NS Kováčik; jeho náměstkové dr Ramajzl, dr Rattinger.

Předseda (zvoní): Zahajuji 52. schůzi Národního shromáždění.

Sděluji, že došel dopis pana předsedy vlády ze dne 6. března 1951, jímž oznamuje, že pan president republiky prohlásil rozhodnutím ze dne 6. března 1951 zasedání Národního shromáždění za skončené dnem 9. března 1951.

Dále došel dopis pana předsedy vlády ze dne 6. března 1951, kterým oznamuje, že pan president republiky svolal rozhodnutím ze dne 6. března 1951 Národní shromáždění k jarnímu zasedání do Prahy na den 9. března 1951.

Sděluji, že poslaneckého mandátu se vzdali poslanci : Pavol Čollák, Arnošt Pšenička, Petr Danielič, František Dvořák, Ladislav Novomeský, dr Gustav Husák, dr Vlado Clementis a Josef Pavel.

Poslanecký klub Komunistické strany Československa oznámil přípisem ze dne 21. prosince 1950, že dnem 21. 12. 1951 stali se jeho členy pp. poslanci Antonín Čihalík (č. j. 112 21/12-1950-3), Oldřich Opletal (č. j. 112 21/12-1950-3) a Adolf Žinčík (č. j. 112 21-12-1950-3).

Podle denního pořadu usneseného užším předsednictvem Národního shromáždění dne 20. února 1951, který byl již členům Národního shromáždění rozeslán, je na pořadu dnešní schůze výklad ministra financí Jaroslava Kabeše

a) o státním rozpočtu na rok 1951,

b) o státním závěrečném účtu za rok 1949.

Užší předsednictvo Národního shromáždění se dále usneslo, aby byla projednána:

zpráva výboru ústavně-právního k vládnímu návrhu zákona o povolávání náhradníků poslanců (tisk 564).

Jsou nějaké námitky proti tomuto pořadu? (Námitky nebyly).

Námitek není.

Podle § 24 odst. 1 jedn. řádu rozhodne Národní shromáždění o pořadu prostým hlasováním bez rozpravy.

Dám tedy hlasovat.

Kdo souhlasí s navrženým pořadem dnešní schůze, nechť zvedne ruku ! (Děje se.)

To je většina. - Navržený pořad je tedy schválen.

Přistoupíme k projednávání prvého bodu pořadu, jímž je

1. Výklad ministra financí Jaroslava Kabeše o státním rozpočtu na rok 1951 a o státním závěrečném účtu za rok 1949.

Prosím pana ministra, aby se ujal slova.

Ministr Kabeš (uvítán potleskem): Paní a pánové, soudruzi a soudružky!

První z úkolů, které před nás postavil IX. sjezd KSČ a náš president Klement Gottwald, zněl:

"Ve všech oborech našeho národního hospodářství plnit a splnit pětiletý hospodářský plán, a to nejen kvantitativně, ale také kvalitativně."

Stojíme-li dnes před projednáním státního závěrečného účtu za rok 1949 a předběžné zprávy o výsledcích hospodaření za rok 1950 i před projednáním návrhu státního rozpočtu na rok 1951, máme úkol rozhlédnout se potom, čeho jsme, viděno s hlediska finančního hospodářství, dosáhli za první dva roky své pětiletky a co je před námi v jejím roce třetím.

Naše finanční hospodářství je tak spjato se stavem našich výrobních sil i s našimi výrobními poměry, že skutečnosti finančního hospodářství vyjadřují skutečné poměry ve výrobě i v oběhu statků. Proto musíme obracet svou pozornost ke skutečným poměrům ve výrobě a distribuci, mluvíce o výsledcích svého státního hospodaření; proto nemůžeme nemluvit o úkolech všech těch, kdož mají co činit s výrobou a distribucí statků, mluvíce o uskutečňování státního rozpočtu. Státní rozpočet je obrazem našeho hospodářského dění a hospodářských úkolů, které před nás staví budování socialismu v naší vlasti; státní závěrka je pak bilancí, jak jsme plnili tyto úkoly. Projednávání státní závěrky a státního rozpočtu nám tedy budiž příležitostí k tomu, abychom si uvědomili, co jsme dělali dobře, co ne právě dobře a co je nám dělati.

Výsledky státního hospodaření za rok 1949 jsou vysoce příznivé, průběh roku 1950 potvrzuje, že tyto výsledky nebyly náhodné; úkoly, které jsme si určili na rok 1951, pak jsou úměrné výsledkům prvních dvou let pětiletky. Jsou postaveny na přesvědčení, že ve svém rozmachu nepolevíme a že půjdeme ještě rychleji vpřed k socialismu.

Státní hospodářství v roce 1949.

Rok 1949 měl podle státního rozpočtu v původní jeho úpravě skončit přebytkem 42 miliony Kčs. V průběhu roku došlo však k přeměně některých státních podniků v podniky národní. Proto z rozpočtu odpadly některé výdaje ve prospěch těchto podniků. Ve shodě s finančním zákonem byl tudíž rozpočet dodatečně upraven a tím se i zvýšil jeho přebytek na 2.498 mil. Kčs. Břemena, kterých byl takto rozpočet zbaven, jdou k tíži Fondu znárodněného hospodářství. Hospodářsky tu tedy jde o pouhý přesun.

Můj předchůdce ministr dr Dolanský řekl, když předkládal Národnímu shromáždění rozpočet na rok 1949, že "iniciativa, nadšení, tvůrčí síla dělníků a pracujících je onou silou, o kterou se opírá naše republika a její vláda při provádění plánu a která je hlavním pilířem naší výstavby socialismu".

Tato iniciativa, toto nadšení, tato tvůrčí síla způsobily, že jsme za rok 1949 nedosáhli rozpočtového přebytku 42 milionů, nýbrž více než 35 miliard Kčs. (Potlesk.) Tato neobyčejná skutečnost znamená, že celá dynamika našeho hospodářství se změnila víc, než jsme si sami uvědomovali, že se vnitřní dynamika plánu rozvinula bohatěji a mohutněji, než se čekalo.

Pohlédnete-li na čísla státního závěrečného účtu, vidíte, že více než dvě třetiny přebytku tvoří nadrozpočtové příjmy a téměř třetinu úspory. Podrobíme-li tato čísla rozboru a posuzujeme-li je hospodářsky a politicky, dostaneme se i k tomu, že si sebekriticky uvědomíme, že tyto výsledky mohly být ještě lepší, že uvidíme, co jsme tehdy nedělali správně, že si uvědomíme, že úspory na některých místech nejsou vpravdě úsporami, ale nesplněním úkolů.

Rok 1949 je prvním naším uceleným hospodářským údobím po vítězném únoru; do tohoto roku jsme vešli ve znamení první pětiletky a již nebrzděni otevřenou reakcí. Skrytá reakce a teprve nyní odhalení zrádcové a spiklenci, jako byli Šling, Švermová a Clementis, nám svou činností zajisté škodili, ale tito jedinci nebyli s to nahlodat výsledky našeho zdravého hospodářství, výsledky práce mas. Rok 1949 je rokem IX. sjezdu KSČ a v něm se už vybíjela obrovitá mobilisační síla komunistické strany a jejího působení jak v rámci obrozené Národní fronty, tak i na závodech, až k tomu nejposlednějšímu pracovišti. Únorem uvolněná mohutnost tvůrčích sil svobodného pracujícího lidu povznesla v roce 1949 průmyslovou výrobu proti roku předchozímu o 8 %a proti úrovni předválečné o 11,5 %a způsobila předně, že náš průmysl výrobních statků překročil předválečnou úroveň výroby více než o 40 %a - za druhé - že jsme mohli souběžně s tím zvýšit životní úroveň pracujících, zvýšit spotřebu potravin i průmyslových výrobků, zavést výrobu četných tovarů dříve dovážených, stupňovat svůj vývoz a přeměnit svou pasivní obchodní bilanci v aktivní.

Na poli organisace naší finanční soustavy byl rok 1949 ve znamení hlubokých strukturálních změn. Ve finančních referátech národních výborů jsme sjednotili dosud roztříštěnou finanční správu, která se tak stala zároveň orgánem vskutku lidovým. V tom roce jsme také vykonali přípravy k dokončení organisace našeho bankovnictví, k vytvoření Státní banky československé jakožto ústředního orgánu měnového, jako ústředního orgánu pro mezinárodní platební styk a pro věci devisové a jako ústředního orgánu úvěrového a peněžně-kontrolního; kontrola korunou počala podnikat první kroky do života. Téhož roku jsme počali s odčerpáváním prostředků samofinancování z našich podniků a počali jsme zavádět podnikové rozpočetnictví. Budovali jsme Fond znárodněného hospodářství a Investiční banku a rozvíjeli jsme nové formy financování i prostřednictvím svého lidového peněžnictví. Nová linie tohoto financování se projevila i v tom, že úvěry, poskytované peněžními ústavy soukromokapitalistickému sektoru, klesly koncem roku na 4,56 %a do konce roku 1950 klesly na pouhá 2,23 %sumy povolených úvěrů.

I sám státní rozpočet na rok 1949 nabyl, ve srovnání s rokem předchozím, zcela nového charakteru; od 1. ledna 1949 zavedená všeobecná daň nám umožnila přechod od rozpočtů dosud schodkových k rozpočtům vyrovnaným, a to i když jimi nyní procházejí veškeré státní investice.

Pro posouzení mimořádného významu prvního roku Gottwaldovy pětiletky sluší ještě připomenout, že i ve vývoji organisace našeho státního aparátu jsme šli tak prudce vpřed, že krajské zřízení, uvedené v život už počátkem roku 1949, nemohlo být promítnuto přímo do rozpočtu, takže jsme se s touto základní změnou vyrovnali cestou opatření podle rozpočtového zákona. Dodatečnou úpravou rozpočtových čísel se projevil i jiný rys vývoje našeho hospodářství: tvoření národních podniků jako základního typu naší hospodářské soustavy. Při provádění této zásady byla řada podniků, dosud státních, přeměněna v podniky národní, jak jsem se toho již dotkl.

Přebytek státního hospodaření ve výši 35 miliard Kčs vyrostl z překročení prelimináře státních příjmů o cca 25 %a zčásti z rozpočtových úspor. Skoro polovinu (46%) všech státních příjmů a více než polovinu (56%) státních finančních příjmů tvořila v roce 1949 naše nová všeobecná daň - tento nový instrument našeho finančního plánování a cenové politiky. Tato daň zachytila pro státní pokladnu zisky z volného trhu, tato daň se prostřednictvím zavedeného volného trhu stala nástrojem, kterým jsme drtili vrstvu příživníků a šmelinářů, těžících z toho, že určité druhy zboží při dočasném jejich nedostatku docilovaly do té doby vysokých cen. V této dani jsme našli nejen prostředek k soustřeďování velikých částek v rukou státu, ale i nástroj k regulaci spotřeby tím, že tvoří na volném trhu ceny, odpovídající daným zásobám zboží. O linii cenové politiky vlády, sledující stupňování životní úrovně lidu a zpřístupňování volného trhu, svědčí nejvýmluvnější skutečnost, že jsme v průběhu roku 1949 snížením sazeb této daně několikrát snížili ceny důležitých druhů zboží. Naši vnitřní i zahraniční reakci patrně překvapí fakt, že přes toto soustavné snižování sazeb došlo ke zvýšení výnosu daně. V tom se totiž projevil markantním způsobem růst životní úrovně našich pracujících. Jejich rostoucí kupní síla, provázená lepším přísunem zboží na trh, je základem rostoucí spotřeby; při klesajících cenách se tak odráží zvyšující se životní úroveň pracujících - pro socialistický systém logicky a pro kapitalismus nepochopitelně - ve zlepšování stavu státní pokladny. Výnos všeobecné daně, tohoto základního pilíře našich státních příjmů, spočívá, jak vidíte, na růstu národního produktu a národního důchodu, na růstu produktivity práce a životní míry lidu.

Se svým vysokým výnosem a se svou přímou závislostí na rentabilitě našich socialistických podniků a na docílené výši produktivity práce přichází hned za všeobecnou daní dosavadní zvláštní daň výdělková. Tato daň, která je, pokud se národních podniků týče, v podstatě částečným odvodem jejich zisků do státní pokladny, zahrnuje ve svém výnosu v roce 1949 i odvod daně z předchozích let. Z dalších státních příjmů uvádím odvody zisků státních podniků v čele s tabákovým monopolem.

Pěkný výnos těchto příjmových složek státního rozpočtu pramení především z rozvoje našeho podnikového hospodaření, ovládaného pracujícím lidem, z této základny našeho dalšího růstu - všechny rostou z hmotné produkce, z výkonů našich pracujících, z růstu produktivity práce. I zde jsou peněžní částky výrazem hodnot vyrobeného zboží. Přebytky, které vykazujeme za rok 1949, máme ve výrobcích, ve vytvořených statcích investičních, v zásobách zboží - ne v hromadách peněz. Peníze jen vyjadřují hodnotu těchto statků: jsou mírou jejich hodnoty.

Státní výdaje jsou výrazem spotřeby hodnot; úspory ve výdajích jsou nakonec hmotnými úsporami.

Jádrem našich rozpočtových úspor v roce 1949 jsou úspory vyplynuvší z reorganisace veřejné správy. Přesto, že krajským zřízením byly učiněny teprve nyní, ovšem zásadní, kroky na tomto poli, byly jen na přídělech lidové správě ušetřeny proti rozpočtu téměř 3 miliardy Kčs. Leč tato úspora ještě nevyjadřuje úsporu celou: mnoho bylo ušetřeno i zrušením úřadů, jejichž agendu počaly vykonávat národní výbory, jako na př. úřadů ochrany práce a finančních úřadů, dost bylo ušetřeno snížením výdajů na cestovné a stravné, na opatřování zařízení atd. Tak hned první rok zlidovění veřejné správy potvrdil, že neměli pravdu škarohlídi, kteří viděli v krajském zřízení drahý luxus a že pravdu měla Komunistická strana Československa, sledujíc již před únorem tuto linii, která nám přinesla kromě zisku politického i prospěch finanční.

Úspěchy našeho budování také umožnily, aby všeobecný cenový vyrovnávací fond stačil krýt potřeby na snižování spotřebitelských cen a aby k tomu nebylo nutno používat rozpočtových prostředků.

A jak bylo použito peněz státem vydávaných?

Nic nemůže účinněji charakterisovat obsah a směr politiky naší republiky než fakt, že z úhrnu státních výdajů činí výdaje na národní hospodářství největší položku, t. j. 44,8%, že hned za nimi přicházejí výdaje na sociální a zdravotní péči včetně veřejných pensí (21,9%), pak na státní administrativu (13,3%) a na kulturu a osvětu (10,4%); posléze pak naše vydání na národní obranu.

Ve svém výkladu k rozpočtu na rok 1949 řekl soudruh dr Dolanský:

"Úkoly, vytčené naší pětiletkou, včetně úkolů v oblasti finanční, nejsou arciť malé. A tak jsou i tací, kdož pochybovačně krčí rameny, zda tu neb onde není přepjata míra možnosti. Kdo se dívá na plán a jeho úkoly staticky a kdo nechápe jeho ohromnou vnitřní dynamiku, ten se arciť nedobere konce."

Co se právě pochybovačům mohlo zdát nejproblematičtějším kromě výše preliminovaných státních příjmů, byl rozpočet investic státní správy. A co vidíme? Tyto investice byly v roce 1949 splněny na 95%. Není to ovšem 100%, není to víc než 100%, ale i tak je plnění proti roku 1948 vyšší o 21,5 %a, což je na věci nejpotěšitelnější, hlavní skupina investic, skupina zemních staveb, překročila rozpočet o 14%. Jednou z hlavních příčin neúplného provedení rozpočtu investic bylo pozdní schválení prováděcích plánů, s čímž jsme, bohužel, nezápasili jen v roce 1949. Budeme se musit starat o úplnou časovou koordinaci plánů a státního rozpočtu. Tu je dobrým příslibem, že letos byla první etapa operativních plánů schválena vládou již v únoru.

Úspor bylo dosaženo v roce 1949 také v režii státní správy.

Jestliže v nákladech osobních byl vzestup proti předchozímu roku nižší, než bylo rozpočtováno, takže tu byla uspořena proti rozpočtu asi 4%, a jestliže úspory na věcných nákladech činily 6%, mohli bychom být s tímto výsledkem na poli úspor a hospodárnosti snad spokojeni, kdybychom si byli jisti, že jsme v hospodaření s výsledky práce našeho lidu vždy a všude postupovali opravdu s nejsvědomitější hospodárností. To však nemohu tvrdit - vždyť i v prosinci právě minulém jsme přes opětovná upozorňování předsedy vlády i ministerstva financí a ministerstva vnitra naráželi na úsilí hospodařících jednotek vybrat z tak zvaně "svých" prostředků za každou cenu ještě před koncem rozpočtového roku co nejvíce.