Předseda dr John.

Místopředsedové Hodinová-Spurná, Komzala, dr Polanský, Fiala, dr Procházka, Valo, David, Žiak. Z kanceláře NS: gen. tajemník NS Kováčik; jeho náměstkové dr Ramajzl, dr Rattinger.

Předseda (zvoní): Zahajuji 54. schůzi Národního shromáždění.

Na pořadu dnešní schůze je

pokračování ve společné rozpravě o státním rozpočtu na rok 1951 a státním závěrečném účtu za rok 1949, jakož i rozprava o výkladu pana ministra financí Kabeše z 9. března t. r.

K diskusi jsou dále přihlášeni tito řečníci: pp. V. Sova, Šimonková, Navračič, Borůvka, Netušilová, Sláva, Janečková, Karlovská, Žiak, Hendrych, Martanovič, Patera a Pokojný.

Dávám slovo prvnímu přihlášenému řečníku, panu posl. V. Sovovi.

Členové vlády: náměstek předsedy vlády a ministr zahraničních věcí Široký, náměstkové předsedy vlády a ministři: Fierlinger, arm. gen. Svoboda, náměstek předsedy vlády dr Ševčík; ministři dr Gregor, Nosek, Kopřiva, Kabeš, dr Nejedlý, dr Rais, Kopecký, Jonáš, Ďuriš, Krajčír, Petr, dr Neuman, Erban, dr Plojhar, inž. Jankovcová.

Předseda NÚKÚ dr Friedmann.

247 poslanců podle presenční listiny.

Posl. Václav Sova: Soudruzi a soudružky, paní a pánové!

Podíváme-li se na zemědělskou kapitolu rozpočtu 1951, je beze sporu obrazem obratu, ke kterému dochází na naší vesnici. Je obrazem obratu drobných a středních rolníků od malovýroby k socialistické velkovýrobě, obratu od individuálního hospodaření na roztříštěných parcelách k JZD. Naši pracující zemědělci se stále rychleji a v širším měřítku přesvědčují na základě svých vlastních zkušeností o velkých výhodách a přednostech, které jim skýtá v JZD společné obdělávání půdy na scelených lánech, společné osevy a společné hospodaření. Přesvědčují se na výsledcích práce oněch družstev, která již před rokem rozorala meze a vytvořila předpoklady pro moderní mechanisací zemědělských prací a pro použití nejkvalitnějších výrobních prostředků, jako jsou umělá hnojiva, šlechtěná osiva a jiné vymoženosti zemědělské vědy, že společné obdělávání půdy a společné hospodaření na družstevní základně je dnes jedinou cestou pracujících rolníků, jak zvýšit hektarové výnosy a užitkovost dobytka, jak vyrábět v zemědělství lépe a levněji a tím i zvyšovat svou životní úroveň.

Není to ovšem jen zájem samých rolníků. Přechod od malovýroby k družstevní velkovýrobě v zemědělství je předním úkolem našeho lidově demokratického státu, předním úkolem budování socialismu v naší zemi. Tato skutečnost byla znovu potvrzena na nedávném historickém zasedání ústředního výboru naší strany, kde president s. Gottwald s jemu vlastní jasností ukázal na to, že přes určité positivní výsledky trpí naše zemědělství stále nízkou produktivitou. To, co kdysi v předmnichovské republice mohlo stačit při nízké životní úrovni lidu k zásobování nezaměstnaných a hladových dělníků a ostatních pracujících, v dnešní době při rychlém rozmachu průmyslu, při rostoucím počtu dělníků, při zvyšující se životní úrovni pracujícího obyvatelstva už zdaleka nestačí. Také vesnice se stala zámožnější a její spotřeba potravin je vyšší. Vzpomeňme si jen, kolik si dříve před válkou mohl dopřát nezaměstnaný nebo polozaměstnaný dělník chleba, masa, másla, kolik chalupník a malý rolník, který byl rád, když mohl za babku prodat máslo, vejce a drůbež a koupit si místo toho pro rodinu trochu margarinu a cukru. Dnes se můžeme hrdě dovolávat zvýšení životní úrovně lidu, toho, že pracující města i vesnice dnes žijí lépe, že se lépe stravují.

Tento zdravý rozvoj životní úrovně lidu klade ovšem i na naše zemědělství nesrovnatelně vyšší požadavky, než tomu bylo dříve. Naše zemědělská malovýroba však nestačí krýt svým malým tržním množstvím potřebu, způsobuje nám chronické obtíže v zásobování, znemožňuje nám, abychom se zbavili lístkového hospodaření u nejdůležitějších potravin a má též hlavní podíl na tom, že jsme nedávno museli znovu zavést lístky na chléb a mouku. A nejen to. Pomyslíme-li na ohromný rozmach našeho průmyslu v budoucnu, který je pilířem zvýšených úkolů naší pětiletky, nesníží se požadavky na zemědělskou výrobu, nýbrž naopak ještě podstatně vzrostou.

Jak nedávno znovu zdůraznil náš president s. Gottwald, je prvním a rozhodujícím krokem z tohoto začarovaného kruhu dobrovolný přechod rolníků ke společnému hospodaření, k jednotným zemědělským družstvům. Tento první krok jsme v uplynulém roce udělali. Rychle se nám rozrůstá počet družstev, takže dnes již v každé druhé vesnici je JZD nebo přípravný výbor. Po žních nám téměř ve čtvrtině všech vesnic vyrostla družstva vyšších typů, která rozorala meze, scelila půdu do velkých honů a zahájila tak fakticky polní velkovýrobu. Z těchto JZD stále větší počet nyní postupně adaptuje a staví kravíny a jiné stavby pro společnou živočišnou výrobu.

Zkušenosti ukazují, že k hromadnému vstupu pracujících rolníků do družstev a k přecházení těchto družstev na vyšší typy je nezbytně zapotřebí, aby se zemědělci mohli z dobrého příkladu dosavadních jednotných zemědělských družstev přesvědčit v praxi o přednostech družstevního hospodaření. Kdo by toho nedbal, nutně by napomáhal nepřípustné methodě nátlaku a rozkazování místo přesvědčování a uvědomovací práce. Avšak přes 3.000 JZD vyšších typů, která na podzim scelila pozemky a příp. i společně ustájila dobytek, ještě nemohla přinést okolním rolníkům a vesnicím důkaz o přednostech družstevního hospodaření, neměla dosti času, aby fakty prokázala nadřazenost socialistické velkovýroby v zemědělství. Proto je v zájmu rychlejšího rozvoje zemědělského družstevního hnutí, abychom především upevňovali už ustavená zemědělská družstva, upevňovali je hospodářsky a organisačně, naučili je hospodařit tak, aby dosáhla lepších výsledků než jednotlivě hospodařící zemědělci, aby dosáhla vyšších hektarových výnosů, větší užitkovosti dobytka, vyšších příjmů z celoročního hospodaření. To jsou nejbližší úkoly při budování JZD, jak je formuloval na únorovém zasedání ústředního výboru Komunistické strany náš president s. Gottwalda jak je rozvinul ústřední tajemník naší strany s. Slánský.

Musíme proto stále připomínat členům těchto téměř 3.300 JZD s rozoranými mezemi, že na výsledky jejich hospodaření čeká nyní 12.000 vesnic a statisíce drobných a středních rolníků. Jim nestačí jen slovy dokazovat, že socialistická velkovýroba jim přinese vyšší produktivitu práce a vyšší životní úroveň. "Slova zní a příklad hřmí", říká staré přísloví a je nesporné, že pro vesnici, pro rolníky platí dvojnásob. Aby se dosavadní JZD stala příkladem, přitažlivou silou pro ostatní rolníky, k tomu je třeba, jak říká s. Gottwald, organisovat v nich vnitřní život, jejich hospodárnost a dát do pořádku jejich celkovou organisaci. Bez toho bychom nedosáhli, aby JZD, zvláště vyšších typů, nyní v jarních měsících zajistila rychlé a dobré obdělání půdy, aby zasela rychleji a lépe než individuální rolníci a tím vytvořila nejdůležitější podmínky pro dobrou úrodu a vysoké sklizně.

Co znamená dát v JZD do pořádku jejich celkovou organisaci? Především dát do pořádku odměňování členů družstev. Bez pořádku v odměňování nelze upevnit družstva, nelze v nich zlepšit pracovní morálku, nelze dobře přesvědčit vyčkávající rolníky a zvláště střední rolníky, kterým nepřátelé našeptávají, že v družstvech budou pracovat na lenochy, že každý dostane stejně, ať pracuje nebo ne. Proto tím více musí vyspělí členové bojovat proti rovnostářským tendencím, které se staly v poslední době hlavní zbraní vesnických boháčů proti družstevnímu hnutí na vesnicích.

Rovnostářství je brzdou pokroku, je brzdou v budování socialismu, který zná v tomto směru jen jedinou zásadu: "Každý podle svých schopností, každému podle jeho práce." Tuto zásadu odměňování podle výkonu, podle množství a kvality práce nutno důsledně uplatňovat také v JZD. Přitom můžeme být jisti, že na naší straně bude velká většina členů JZD, kteří z vlastních zkušeností znají, že ne každý se stejně hrne do práce, že ne každý je stejně svědomitým hospodářem, že ne každý stejně ovládá zacházení se stroji; že jsou i takoví, že je večer najdeš, kdes je ráno postavil a které, jak se říká, musíš zvedat heverem. Proto nelze odměňovat každého stejně, třebas formálně těch 10 hodin oddělal na některém pracovišti. Pro rovnostářské odměňování mohou vědomě agitovat kromě lenochů jen takoví, kteří mají příliš mnoho půdy, než aby ji stačili se svou rodinou obdělat, a chtějí, aby jim druzí na ní levně pracovali - tedy především vesničtí boháči. Proto má tak veliký význam zavádění pracovních norem, které si členská schůze stanoví podle výkonů svědomitě pracujících rolníků. Proto má v JZD III. a IV. typu tak ohromný význam rozdělení jednotlivých druhů prací podle jejich obtížnosti a kvalifikace do několika tříd a zavedení odměňování podle pracovních jednotek.

O pracovní jednotce je dosud v družstvech samých mnoho nejasností. Říká se na př., že pracovní jednotka je mzda. To je ovšem úplně nesprávné. Pracovní jednotka není mzda, nýbrž je to míra práce a účasti člena na výsledku družstevního hospodaření, dlouhá léta vyzkoušená a osvědčená při budování a rozvoji kolchozů v Sovětském svazu. Je výrazem toho, že člen družstva není zaměstnancem, nýbrž spoluvlastníkem výrobních prostředků a podílníkem na důchodu ze společného hospodaření. Není proto hodnota pracovní jednotky ve všech družstvech stejná, nýbrž závisí na výsledcích hospodaření. Tam, kde JZD dobře hospodaří, kde dosahuje dobrých výsledků ve výnosech a v užitkovosti dobytka, bude peněžní a naturální hodnota pracovní jednotky vyšší než tam, kde JZD tak dobré výsledky nemá. Úsilím všech členů družstev III. a IV. typu musí proto být, aby každoročně dosahovali vyšší hodnoty pracovní jednotky a tak se stávali rok od roku zámožnějšími. Na př. v JZD IV. typu Veleň, které leží v řepařské oblasti a už před rokem přešlo na společné hospodaření, dosáhne podle celoročního plánu a rozpočtu v tomto roce hodnota pracovní jednotky v penězích 126 Kčs a v naturáliích 1,5 kg pšenice, 1,6 kg ječmene, 4,6 kg brambor atd. Ještě lépe vynikne tento příklad, když si jej promítneme na členy družstva. Tak každý z manželů Behrových, kteří krmí ve veleňském JZD vepře, počítá s tím, ze při plnění normy odpracuje průměrně denně 11/4 pracovní jednotky, poněvadž tato práce je zařazena ve IV. pracovní třídě, a tím může dosáhnout až 450 pracovních jednotek ročně. To znamená, že každý z nich může počítat asi s 50.000 Kčs ročního příjmu v penězích a s více než 6 q pšenice, 7 q ječmene, 80 kg žita, 20 q bramborů a 9 kg hrachu v naturáliích. To je ovšem příklad dobrého a dnes již zámožného družstva, kde na jednoho pracovníka připadá průměrně 6 ha dobré řepařské půdy a které může být skutečně vzorem i pro ostatní družstva. Nejasnosti vyvolává, jak se ukazuje na valných hromadách, jež právě probíhají, také otázka záloh na pracovní jednotky. Družstva vyplácejí členům pravidelné zálohy podle počtu odpracovaných jednotek. To je ovšem správné a nutné, neboť člen nemůže čekat až na výsledky celoročního hospodaření. Otázkou však zůstává výše záloh. Ve většině JZD vyšších typů postupují družstevníci jako dobří hospodáři. Jsou si vědomi toho, že dluh ujídá ze společné mísy, a proto se rozhodli, že si budou během roku vyplácet zálohy na pracovní jednotky ve výši 50% předpokládané peněžní hodnoty, aby nemusili zatěžovat družstevní pokladnu vysokým provozním úvěrem a snižovat důchod společného hospodaření placením zbytečných úroků. Přitom výjimky povolují jen těm, kteří nevlastní žádného osobního hospodářství, nemají záhumenku, ani krávu, tedy především bývalým zemědělským dělníkům a deputátníkům. Poskytují jim zálohy ve výši 70% peněžní hodnoty pracovní jednotky. Další výjimky činí jen v mimořádných případech, na př. jde-li o rychlé dokončení družstevní stavby. Takový postup je beze sporu správný a chvályhodný a svědčí o tom, že se nám postupně rodí v JZD typ nového rolníka, uvědomělého družstevního hospodáře.

Jsou ovšem i taková družstva, kde se členové dají strhnout k tvrzení, že 50% záloha je malá, že nestačí na běžné potřeby člena družstva a jeho rodiny. Nevidí, že snahou nepřítele bude, aby vštípil družstevníkům o JZD představu, že je to dojná kráva, kterou je třeba, jak jen to jde, vydojit pro sebe, aby nakonec družstvo zkrachovalo. A tak místo toho, aby členové v takových družstvech přemýšleli o tom, jaká opatření mají udělat ke zvýšení výnosů a užitkovosti dobytka, usnášejí se na vyplácení vyšších záloh. To je ovšem zcela nesprávné a zavrženíhodné, protože to podemílá hospodářské základy družstva, a uvědomělí družstevníci musí proti takovým zjevům neustále bojovat. Vždyť nemluví pravdu, kdo tvrdí, že 50% záloha nestačí k obživě. Vědomě či nevědomě zapomíná, že mu zůstává záhumenek, kráva, libovolný počet prasat a drůbeže v osobním hospodářství a že výnos a tržba z takového osobního hospodářství není také jen tak k zahození. Vědomě či nevědomě zapomíná, že dokud hospodařil samostatně, i když prodával během roku mléko, vejce a jiné produkty, teprve žně, sklizeň okopanin a prodej dobytka, prováděný převážně koncem roku, mu přinesly odměnu za celoroční námahu a dřinu. Vždyť dosud se užívá přísloví: "Napřed se mlátí a potom se platí." A konečně nelze také přejít okolnost, že rolníku v družstvu odpadají všechny dosavadní provozní náklady, spojené se zoráním, zasetím, vyhnojením a obděláním půdy, s opravou nářadí a strojů a pod. Správně chápané a uskutečňované odměňování členů v jednotných družstvech, zvláště v družstvech vyšších typů, bude-li ještě podloženo svědomitě vedeným účetnictvím a zajištěno dobrým účetním, chápajícím správně svou funkci strážce dobrého hospodaření, bude nejlepší zárukou stále lepších hospodářských výsledků v našich jednotných družstvech.

Dalším předpokladem k upevnění JZD a logickým důsledkem společného obdělávání půdy je společná živočišná výroba, především u skotu a zvláště dojnic. Bez společného ustájení krav nelze mluvit o skutečném společném hospodaření družstva. Družstevník, který má všechen dobytek ve své stáji, je stále ještě napolo individuálním rolníkem, neboť se nemůže - a zvláště pak jeho žena - plně věnovat zvelebování družstevní výroby. Také výsledky hospodaření družstva jsou přímo závislé na rozsahu společně ustájeného dobytka, protože příjem za mléko je jedním z hlavních příjmů družstva. Přitom pro drobného a středního rolníka je společné ustájení dobytka zvlášť výhodné. Přesto, že zůstává spoluvlastníkem družstevní stáje, zajišťuje mu provozní řád postupné proplacení odevzdaného dobytka. Avšak největší výhoda rolníka ze společného ustájení dobytka spočívá v tom, že družstevní stáj přináší s sebou zvýšení užitkovosti dobytka a zvláště dojivosti krav, vytváří možnosti pro rozšíření kmenového stáda a tím se stává rozhodným krokem ke zvýšení produkce mléka a masa a ke zvýšení příjmů rolníků. Dnešní chlévy naproti tomu nejen nevyhovují požadavkům zootechniky a snižují tak užitkovost, ale i svým rozsahem, hlavně u drobných zemědělců, znemožňují další rozšíření jejich chovu a stávají se tak brzdou dalšího zvyšování jejich živočišné produkce a tím i hlavních příjmů. V neposlední řadě znamená společné ustájení dobytka osvobození rolnické ženy od nejtěžší dříny, která na ni čeká po celodenní práci v hospodářství a v rodině.

Proto také den ze dne roste počet družstevníků, kteří se rozhodli společně ustájit dobytek, i když, jak říkají, mají tu svou krávu rádi jako svou dceru. Proto také den ze dne roste počet staveb a zvláště levných adaptací kravínů, při kterých se tak krásně projevuje veliká iniciativa rolníků jak ve vyhledávání vhodných budov, tak v opatřování stavebního materiálu z vlastních zdrojů a tak také v organisaci a v provádění staveb.

Stovky jednotných družstev upravily hospodářské budovy vesnických boháčů i svých členů ve světlé a prostorné kravíny, samy si opatřily kameninové žlaby a zavedly elektrické světlo. Rovněž krmivo si začínají družstva opatřovat od členů výkupem, který je zvláště výhodný pro družstevníky, neboť se jim podle směrnic ministerstva zemědělství hotově proplácejí jejich krmivové zásoby v obecných cenách. Není proto divu, že v takových podmínkách se dostavují nad očekávání rychle výsledky ve zvyšování dojivosti. Tak v JZD Zábědov činila průměrná dojivost před svodem dobytka na krávu a den 3-4 litry mléka a po necelých třech měsících ustájení stoupla na 8,2 l při průměrné tučnosti 3,9-4,2. Takových příkladů můžeme dnes uvést celou řadu.

Je proto v zájmu všech družstev vyšších typů i jejich členů, aby pokračovali dále na této cestě, a je na nás, abychom je při tom podporovali, abychom jejich iniciativu dále rozvíjeli, aby tak mohly být v příštích měsících dokončeny stavby plánovaných 5.000 kravínů pro 1/4 milionu krav.

Přechod od obdělávání malých a trpasličích parcel k obdělávání rozlehlých honů předpokládá dále zcela novou, vyšší, dokonalejší organisaci práce, než s jakou dosud družstva vystačila. Dnes se již nelze v družstvech vyšších typů spokojit s tím, že jsou tvořeny pracovní skupiny nahodile, podle okamžité potřeby, a nelze rovněž na takových velkých hospodářstvích očekávat, že předseda může osobně řídit všechny práce. Na scelených lánech nevystačíme s dosavadní primitivní organisací práce, kdy skupina přecházela s pole na pole, kdy dnes pracoval na témže místě jeden družstevník a zítra druhý, takže tu nebylo kontroly, jak který družstevník a skupina pracovali, jak dobře svou práci splnili. Dobrá či špatná práce v zemědělské výrobě se projevuje ve výnosech a v užitkovosti dobytka a za tyto výsledky nenesl dosud při této nesprávné organisaci práce nikdo odpovědnost.

Proto základní formou této vyšší organisace družstevní práce je stálá pracovní skupina, která má na dobu několika let odpovědně přidělen určitý úsek práce buď na poli nebo ve chlévech a je vybavena příslušným nářadím, po příp. i potahy a stroji. Skupina může plně převzít odpovědnost za určitý úsek právě proto, že jej má přidělen na dlouhou dobu, že může na poli jako pečlivý hospodář sledovat a zlepšovat vývoj plodiny od zasetí až po sklizeň i po celou dobu osevního postupu. Podobně i ve stáji se může věnovat individuálně kravám, zvyšovat jejich dojivost, sledovat další generace a pod. Organisace práce na základě stálých pracovních skupin je výhodná také proto, že umožňuje maximální zainteresování členů na překračování plánu výnosů plodin a užitkovosti dobytka tím, že zavádí prémiový systém a soutěžení mezi skupinami.