Správně organisovat práci znamená také vhodně sestavit pracovní skupiny. Sestavování pracovních skupin je třeba projednat se všemi družstevníky, přihlížet k jejich schopnostem a přáním. Uplatnění schopností každého člena a účelné spojení jeho osobních zájmů se zájmem družstva je cesta k rychlejšímu rozkvětu JZD. Podobně musejí družstva věnovat velkou pozornost výběru vedoucích pro skupiny, dbát, aby ani jeden z nich nebyl takový, že, jak se říká, rád poroučí, ale obě ruce má levé. Toho se právem poctiví pracovníci na vesnici nejvíce obávají. Proto třeba vybrat za vedoucí skupin nejlepší členy, schopné organisátory, ovládající techniku výroby, lidi pokrokové, těšící se důvěře a vážnosti příslušníků jak své skupiny, tak i celého družstva.

Dobrá organisace práce na základě stálých pracovních skupin v JZD vyšších typů se ovšem neobejde bez celoročních výrobních a pracovních plánů, které poskytují přehled úkolů a umožňují kontrolu jejich plnění. Plán sezónních prací, vypracovaný na základě takového celoročního plánu, jako na př. nyní na jaře, je svými termíny i ostatními údaji největší pomocí předsedovi družstva i vedoucím skupin, aby všechny práce mohly být provedeny včas, co nejlépe a při stále se snižujících výrobních nákladech.

Dalším předpokladem upevňování a konsolidace jednotných družstev je soustavné rozšiřování členské základny, přibírání dalších a dalších drobných a středních rolníků za členy družstev. O družstvu, které sdružuje jen malou část rolníků v obci, nemůžeme mluvit jako o pevném a dobrém družstvu. A přesto se v mnoha družstvech setkáváme dosud s tím, že se družstevníci isolují od nečlenů družstva, dívají se na ně spatra, vidí v nich nepřítele družstevní myšlenky a nikoli zemědělce, kteří nejsou dosud přesvědčeni o výhodách družstevního hospodaření. To, že v některé obci je družstvo dosud menšinové, není vinou rolníků stojících mimo družstvo, nýbrž je to v mnohých případech především chyba družstva a jeho členů. Proto je zapotřebí, aby se družstevníci neodvraceli od drobných a středních rolníků hospodařících dosud jednotlivě, nýbrž naopak, aby jim pomáhali a vycházeli vstříc, i když se třeba u nich nesetkají hned napoprvé s porozuměním. Nechť si všichni členové družstev při tom uvědomí, že také sami ještě před nedlouhou dobou nebyli v družstvu a že někteří z nich dokonce i na družstvo nadávali a zapřísahali se, že s ním do smrti nechtějí mít nic společného. A ejhle, dnes jsou v jednotném družstvu a na nečleny se dívají spatra! Známe dost a dost případů, že leckterý rolník, který byl dlouho uraženě odmítán vedením družstva proto, že na první zapísknutí se do JZD nepřihlásil nebo se z počátku třeba i družstvu vysmíval, po přijetí se stal často jedním z nejlepších a nejobětavějších pracovníků družstva. Takové je to tedy s členstvím v družstvech. Členové družstev nepadají s nebe, nýbrž třeba je trpělivě získávat, a to dobrým příkladem, dobrými výsledky hospodaření, dobrým poměrem k nim a soustavnou pomocí.

To, co tu platí o drobných a středních rolnících, neplatí ovšem o vesnických boháčích. Vesnický boháč není v družstvu k prospěchu, nýbrž ke škodě družstva. Ze zkušeností Sovětského svazu známe, že vesnický boháč je vždy nebezpečnější v družstvu než mimo družstvo, protože má možnost zneužít družstevní myšlenky ve svůj prospěch a rozvrátit družstvo zevnitř.

V této otázce panuje v družstvech ještě stále mnoho nejasností. První nejasnost spočívá v tom, že mnozí členové družstev považují za vesnického boháče jen takového sedláka, který má přes 20 ha; jako by bylo možné stanoviti nějakou výměru a do její výše pokládati každého středního rolníka za našeho spojence a přítele, a každého, třebas jen s jedním arem nad tuto výměru, za boháče a nepřítele! Jako by bylo možné klásti na roveň hektary řepařské nebo dokonce zelinářské oblasti s hektary na kopcích v bramborářské a pastvinářské oblasti! To ovšem nelze. Proto určitá hranice ve výměře nemůže býti všeobecně platná pro charakter vesnického boháče. V Polabí, na Hané, v zelinářských, vinařských a jiných oblastech se speciálními plodinami má obvykle vesnický boháč mnohem nižší výměru než 20 ha. A mnohde dokonce i za malou výměrou, ke které však patří hospoda, řeznictví a pod., se skrývá vesnický boháč. Tak na př. v Černovicích v okrese Stříbro bránil takový boháč - hostinský, u kterého byla velká část vesnice zadlužena, provedení hospodářsko-technické úpravy tím, že hrozil dělníkům vymáháním pohledávek, když dají souhlas ke scelování. Hospodářsko - technická úprava mohla býti provedena teprve tehdy, až když byl odhalen jako šmelinář a škůdce zásobování. Proto správně řekl na únorovém zasedání ÚV naší strany soudr. Slánský, že hlavním znakem vesnického boháče není výměra půdy, ale to, zda vykořisťuje cizí námezdní síly, zda ovládá drobné rolníky tím, že jim půjčuje peníze, potahy a pod.

Druhou nejasností v této věci je měnící se tvář a taktika vesnického boháče. Rolníci a družstevníci si mnohdy myslí, že nemůže být vesnickým boháčem a nepřítelem ten, kdo jim pomáhá a radí, kdo projevuje zájem o jednotné družstvo, o jeho výsledky. To je ovšem nesprávné. Tito rolníci a družstevníci zapomněli, že ještě donedávna je takový boháč hanebně odíral, že je nazýval luzou, že špinil družstvo a bojoval proti němu všemi prostředky. Jestliže dnes jim zdarma propachtovává půdu, jestliže dokonce velkou část půdy nabízí družstvu, jestliže je plný ochoty pomáhat svými výrobními prostředky malým rolníkům, jestliže projevuje v družstvu rozšafnost dobrého hospodáře a odborníka, to nesmí uspat bdělost rolníků a družstevníků, kteří jsou nyní svědky toho, jak se ze starého vydřiducha a vykořisťovatele stává beránek. Takové počínání nemůže vyvolat pochybnost nad tím, že je to beránek ve vlčí kůži, že dávný nepřítel mění dnes svou tvář a taktiku, aby se zalíbil a zavděčil, aby se dostal do jednotného družstva a udělal si z něho svůj pašalík, aby nakonec družstvo znemožnil v očích široké rolnické veřejnosti. A to platí nejen pro vnitrozemí, ale i pro osídlené kraje, kde, i když ne v takovém rozsahu, přece však jen vesnický boháč se za posledních pět let zformoval a vytáhl do boje proti těm, kteří chtějí definitivně skončit s vykořisťováním člověka člověkem, skončit s jeho brutální nadvládou na vesnici.

Měnící se tvář a taktika vesnického boháče ovšem neznamená, že si nebude troufat zákeřně bojovat proti družstvům a terorisovat se zrůdnou zavilostí pokrokové pracovníky na vesnici, jak to znovu ukázal nedávný proces v Milevsku a v Čáslavi. Je proto nezbytnou podmínkou budování a rozvoje družstev, aby na vesnicích byl boháč dále omezován a zatlačován jako nepřítel a škůdce, aby nebyl připuštěn do družstev, a tam, kde se jim do nich dostal, aby byl co nejdříve vypuzen. Správně postupovali družstevníci ve Veleni, kteří včas odhalili vykořisťovatelskou tvář místních boháčů před celou vesnici, když jim vykoupili základní hospodářské stroje, omezovali je při rozpisu výrobních a dodávkových úkolů a používali zákona č. 55 na jejich potahy, nepřipustili je do družstev a vymanili tak z jejich vlivu všechny pracující rolníky v obci. Proto patří dnes JZD ve Veleni mezi nejlepší družstva, dosahuje velkých úspěchů ve společném družstevním hospodaření a přijalo již provozní řád čtvrtého typu.

Naši družstevníci uplatňují dnes všechny tyto zásady organisačního a hospodářského upevňování JZD na svých valných hromadách a v přípravě a provádění jarních prací. A my jim v tom, seč naše síly stačí, budeme pomáhat, aby mohli už nyní na jaře a potom ve žních přinésti dosud vyčkávajícím rolníkům hmatatelný důkaz o přednostech a výhodách společného družstevního hospodaření.

Nedávné zasedání ÚV KSČ ukázalo, že naše republika, že naši drobní a střední rolníci jdou při socialistické přestavbě vesnice správnou cestou, cestou Jednotných zemědělských družstev. Je to vítězná a jistá cesta, protože nám ji ukázal a protože nám na ní pomáhá Sovětský svaz a soudr. Stalin. Je to vítězná a jistá cesta pro naše pracující rolnictvo, protože ji nastoupilo pod vedením dělnické třídy, naší komunistické strany, našeho presidenta soudr. Gottwalda. (Potlesk.)

Zemědělská kapitola dnes projednávaného rozpočtu znovu dokazuje, že naše Jednotná zemědělská družstva, že naši drobní a střední rolníci mají pevnou oporu v našem lidově demokratickém státě, ve státě, v němž dělnická třída ve svazku s pracujícími rolníky vede naše národy vpřed k vybudování socialismu v naší vlasti. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dále má slovo pí posl. Šimonková.

Posl. Šimonková: Paní a pánové!

Naším hlavním a základním cílem je vybudovat socialismus v naší vlasti. A co je smyslem socialismu? Vyvésti pracující lid z prokletí kapitalistického světa a vytvořit svět nový, radostný a šťastný, kde se lidem žije opravdu dobře, kde se děti rodí pro radost rodičů, kde stáří není odkázáno na žebráckou hůl, ale kde je o každého postaráno až do konce života. To je smysl našeho snažení a naší budovatelské práce. Letošní mírový rozpočet nám dokazuje, že přičiníme-li se všichni společně, máme záruku, že svého cíle brzy dosáhneme.

V této době, kdy vykazuje náš znárodněný průmysl ohromné výsledky, jsme vedení k tomu, abychom toho, čeho jsme dosáhli na tomto úseku našeho národního hospodářství, dosáhli též na naši vesnici. Naši vesničtí pracující zúčtují navždy s minulostí. Stará, zaostalá kapitalistická vesnice bére na sebe novou tvář. Tam, kde si v minulosti dřina, starost a bída podávaly ruce, rodí se nová socialistická vesnice, která zaručuje, že bude oplývat mlékem a medem a že již nikdy tomu nebude tak, jak jsme to čítali ve "Starých pověstech českých", kde chudý neměl žádných prav.

Promítněme si jen život pracujícího vesnického člověka v minulosti! Začínalo to jeho zrozením, kdy přicházel maličký človíček do primitivních poměrů a kdy o jeho matku v této těžké její hodince se lidská společnost nestarala. Mez stala se kolébkou děcka. Matka musila těžce pracovat na poli a kapitalismus neznal slitování.

V tvrdém konkurenčním boji proti silnějšímu, proti vesnickému boháči, musil rolník vydobývat své holé živobytí v těžké dřině, s celou svou rodinou od svítání do svítání. Na děti nebylo času. Kojenec ležel celé dny na poli, vystaven všem možným náhodám. Matka se mu nemohla věnovat. Jeden sourozenec vychovával druhého. Chmurná a neradostná byla perspektiva vesnické mládeže. Byla zde jen dvojí možnost: zůstat doma a ujídat ze společného krajíce, nebo jít do služby na velkostatek či k vesnickému boháči. Statkář nečinil rozdílu mezi dobytkem a čeledí. A ti, kteří zůstali doma a převzali chudé otcovo hospodářství, přebírali zároveň s nim dluhy. O tom nám vypráví tragédie rolníků, vyhnaných ze svých chaloupek exekutory, to dosvědčuje 30miliardové zadlužení malých rolníků v dobách prvé republiky. Kapitalistické banky a berní úřady seděly jako upíři na bedrech zemědělců.

Nejtrpčí byl život výměnkářů. Často jim bylo předhazováno, že ujídají společný chléb, a téměř všichni, pokud se toho dožili, končili svůj život v obecní pastoušce.

Květnová revoluce rozbila okovy kapitalismu a rozbila tím zároveň okovy obepínající naši vesnici. Po prvé v historii byla rolníkům dána možnost, aby oni sami rozhodovali o svém osudu. "Půda patří těm, kdož na ní pracují" - tak hovořila lidově demokratická republika k pracujícím rolníkům. "Vaše štěstí a spokojenost vašich rodin je ve vašich rukou." A rolníci začali přemýšlet. Věděli, že nelze hospodařit na malém políčku s primitivním nářadím. Otvírala se jim radostná perspektiva. Naše republika dává našim rolníkům všechny možnosti a přispívá vysokými částkami na rozvoj zemědělské výroby, kde mohou v nejvyšší míře využit zkušeností lysenkovsko-mičurinské vědy a mají všecky předpoklady k tomu, aby se stali zámožnými, jako je tomu u sovětských zemědělců, o čemž jsme se přesvědčili při zájezdu do SSSR.

Naši rolníci udělali podstatný krok kupředu. Vymaňují se z područí vykořisťování, zbavují se kapitalistických upírů, netlačí je exekutoři, byla odstraněna daňová břemena, jsou zbaveni starostí o to, že neprodají své vlastní výrobky; právě naopak: výsledek jejich práce je velmi dobře hodnocen. Mají před sebou opravdu radostný život.

Avšak jsou ještě dnes družstevníci, kteří myslí po staru a domnívají se, že mohou zbohatnout pomocí státních subvencí. Myslí si, že prosperita JZD závisí na tom, jak štědrá a bohatá je ruka státní pokladny. Jiní se zase domnívají, že by se mohli obohatit, kdyby se zemědělské výrobky prodávaly dráže našim pracujícím. Obě tyto spekulace jsou nejen falešné, nýbrž naprosto škodlivé a mohly by vést k docela jiným koncům, než se tito chytří počtáři domnívají.

Zámožnost našich JZD a družstevníků samých není závislá na výši subvencí; závisí to především na nich samých. Záleží na tom, jak poctivě budou v družstvu pracovat, jak řádně budou využívat mechanisačních prostředků, jak kvalitně budou obdělávat půdu, jak spravedlivě budou kontrolovat a organisovat práci v JZD. Velmi důležité je řádné účetnictví v družstvu a hlavně: zdali budou stále zvyšovat hektarový výnos. Čím lépe a poctivěji budou pracovat, tím rychleji se domůže družstvo i oni sami blahobytu. V tom je celý problém. Ovšem, že se najdou i ulejváci, kteří se domnívají, že si ulehčí a tím vyzrají nad druhými. Ve skutečnosti se tato nepoctivost nakonec obrátí proti nim samým, neboť jak poctivá, tak nepoctivá práce každého člena se odrazí v celkovém hospodaření družstva.

Taková je tedy skutečnost. Blahobyt a zámožnost JZD leží jen v pilných a poctivých rukou družstevníků.

Ukáži na jednom konkrétním případu hospodaření JZD v chudé horské oblasti, které stále zlepšuje své podmínky, dík pilné práci družstevníků a družstevnic. Toto družstvo má dobře organisovánu práci a v čele má dobré vedení. Je to JZD Trpík na okrese Lanškroun, které se po skončení podzimních prací okamžitě rozhodlo provádět adaptace. Přistoupili na soutěž, kterou vyhlásilo JZD Újezd u Chocně, okres Vysoké Mýto. V této soutěži zvítězili a byli odměněni jednou dojnicí a jedním dojicím aparátem. To byl dar do začátku, lépe řečeno dárek do vínku JZD, které začínalo společně hospodařit v rostlinné i v živočišné produkci. Dnes mají vybavenou stáj, ve které mají ustájeno 66 dojnic, a právě v této době si dala stavební skupina za úkol dokončit stavbu porodnice pro 18 krav.

Jak pochopili zemědělci své povinnosti vůči družstvu, ke kterému našli poměr jako ke svému vlastnímu družstvu, je vidět v tom, že práce je pro ně přednější než lákavá nabídka na užití rekreace. Dohodli se, že nejdříve je třeba splnit úkol a pak teprve že je možno myslit na odpočinek. Dostali totiž od JSČZ poukazy na rekreaci, avšak nikdo z nich nechtěl v udaném termínu na rekreaci odjet, dokud nedokončí stavbu. Vrátili poukazy s prosbou, aby jim byly dány v pozdějších termínech. Stavbu dokončili a po radostné práci se družstevníci z Trpíku po prvé v životě jeli osvěžit na Slovensko, kde strávili svůj zasloužený odpočinek.

V současné době budují družstevníci společnou stáj pro vepře, prozatím pro 50 kusů, a během 14 dnů budou mít dokončenu stavbu pro tisíc kuřat. Je třeba vědět, jak JZD v Trpíku začínalo. Započali s organisovanou prací ve skupinách při jarních pracích v r. 1950. Z počátku práce pokulhávala, až teprve při sadbě brambor byla organisace zlepšena a družstevníci přišli na chuť organisované práci ve skupinách. Po těchto prvních zkušenostech vypracovali plán žňových prací, podložený skupinovou prací, a vyzvali k soutěži ve žních ostatní JZD v našem kraji, aby je následovala. JZD Trpík soutěž vyhrálo a splnilo dne 28. srpna i celkovou dodávku. Jak obětavě v této době pracovali, svědčí to, že prováděli výmlat v noci při petrolejových svítilnách, protože v obci dosud nebyla elektrisace. Skupinové práce však propláceli ještě hodinově.

V tomto družstvu pracují velmi dobře ženy, které jsou iniciativní ve všech směrech. Družstevníci mají pro ně porozumění, neopomenuli ani sociální potřeby družstva. Z jara r. 1950 začali stavět útulek, který byl dán do provozu 1. července 1950. Z počátku nebyly všechny družstevnice přesvědčeny o tom, že o jejich děti bude dostatečně postaráno. Ale po týdnu, když se přesvědčily, že se vychovatelky dětem skutečně věnují, daly všechny matky své děti do útulku. Ve dvou třídách byly umístěny děti od 6 měsíců do dvou let a od dvou do šesti let. Tak se mohou matky bezstarostně věnovat společné práci v družstvu.

JZD Trpík jako vítěz říjnové soutěže vyhrálo prasnici, která byla opět přínosem pro společnou živočišnou výrobu.

Valná hromada, která se již letos konala při elektrickém osvětlení, projednala další stavební program, především stavební adaptaci pro společné ustájení 160 kusů mladého dobytka. Dále si dali za úkol dostavět vepřín pro dalších 150 kusů a dokončit stavbu přípravny krmiv. Celoroční výrobní plán, který byl schválen valnou hromadou, ukazuje, jak v prvém roce budou družstevníci společně hospodařit. Celkový počet pracovních jednotek tohoto malého družstva činí 12.905; jsou v tom zahrnuty všechny práce a při tom je pamatováno i na dostatečnou reservu pracovních jednotek. V těchto pracovních jednotkách nejsou uvedeny práce potřebné pro stavební adaptace, a to proto, že by tento počet, který při tak velkém stavebním úkolu je značný, snížil podstatně odměnu za pracovní jednotku, která činí 88,70 Kčs a v naturálním krytí ve výši 13 Kčs na jednu pracovní jednotku. Celoroční výrobní plán počítá s nedělitelným fondem ve výši 271.570 Kčs a sociální a kulturní fond bude mít 54.320 Kčs. K rozdělení na 12.900 pracovních jednotek připadá 1,145.083 Kčs. (Předsednictví převzal místopředseda Valo.)

JZD Trpík má celkem 39 stálých pracovních sil, z toho 29 žen. Na jednoho družstevníka připadá 331 pracovních jednotek ročně. Mají utvořeny dvě pracovní skupiny: rostlinnou s 30 družstevníky a živočišnou s 9 družstevníky. Stavební skupina v počtu čtyř družstevníků je ze skupiny rostlinné výroby.

Společné ustájení okamžitě zlepšilo celkové životní podmínky družstevníků. V tomto okrese je mnoho brakového dobytka a málo kvalitních dojnic. Před ustájením byla dojivost v obci Trpíku v průměru 2,5 litru a dnes, po dvou měsících společného ustájení, činí průměrně 6 litrů. Při tom družstvo plní dodávky za všechny družstevníky a ti si mléko ze záhumenkové dojnice nechávají k vlastní potřebě. Ženy jsou velmi spokojeny, protože když dříve měly plnit dodávku, nezůstávalo jim doma podle jejich slov téměř žádné mléko. Nyní jsou v tomto směru opravdu zajištěny. Aby spokojenost družstevnic byla ještě větší, postavily si společně s muži během měsíce února společnou prádelnu, která již v březnu byla dána do provozu. Že uvědomění družstevníků stále stoupá, je zřejmé z toho, že se družstevníci na valné hromadě za účasti předsedy ONV zavázali, že odpracují zdarma 150 pracovních jednotek, aby tak snížili náklady na adaptační práce. JZD Trpík přímo revolučním způsobem změnilo obec, kde je slyšet zpěv a smích, zatím co dříve zde byla jen bída.