Středa 21. března 1951

U okresního soudu v Praze nastoupil na praxi dělnický okresní prokurátor Dušek, absolvent dělnické školy právníků, a dostal se mu do rukou spis, ve kterém byl vynesen rozsudek nad kameníkem, který vytesal do skály nápis "Ať žije Sovětský svaz!". Dostal několik měsíců vězení pro pobuřování. Soudy prvé republiky pomáhaly rozbíjeti dělnické hnutí stíháním a trestáním jeho představitelů. Trestali komunisty za provolání slávy Sovětskému svazu, Rudé armádě, naproti tomu nechali fašisty a henleinovce beztrestně rozbíjet republiku, protože v nich viděli spojence proti dělnické třídě. Trestali deputátníky za to, že si nažali nůši jetele, ale nebránili jejich vykořisťování velkostatkářem.

V této době jsme svědky, jak v kapitalistických státech uplatňují tuto t. zv. nezávislost. Buržoasní justice odsoudila na příkaz válečných štváčů mladou Francouzku Raymondu Dienovou na jeden rok žaláře proto, že hrdinně bojovala za mír, proto, že zastavila vlak s válečnými zbraněmi. Musila být po 9 měsících propuštěna, poněvadž si to vynutily mohutné protesty francouzského pracujícího lidu. Ve Spojených státech severoamerických, zemí "západní demokracie", vidíme odsouzení 11 funkcionářů komunistické strany Ameriky. Porota, která soudila tyto funkcionáře, byla složena z nejreakčnějších příslušníků buržoasie, a aby se neřeklo, objevil se v ní i jeden dělník, sloužící zájmům buržoasie. Je to úplný výsměch soudnictví. V Americe se používá proti stávkujícím Taft-Hartleyova zákona proti stávkám. Vrcholem bezohledné persekuce všeho pokroku a útoku na občanské svobody je MacCarennův zákon o t. zv. vnitřní bezpečnosti, který má za úkol okamžitou registraci komunistů, zákon, který nařizuje zatýkání všech podvratných živlů, jak zákon nazývá stoupence míru a pokroku.

Jak vypadaly poroty u nás? Jejich řízení bylo formalistické, těžkopádné, bylo zakrytou fasádou, neboť porotce neměl jiného práva než hlasovat o otázkách mu předložených. V rozmluvě se soudcem z povolání dr Bartovským od krajského soudu v Karlových Varech řekl dr Bartovský: "Již při studiu na universitě jsme byli vychováváni k tomu, abychom při souzení člověka žili nad oblaky. Vzdalovali jsme se životu a paragrafy jsme ještě víc kudrnatili, než byly, a kličkovali v nich podle potřeby k odsouzení člověka. Příchodem lidových soudců se dostává našemu soudnictví nové krve, nové morálky, i když jsme z prvopočátku neměli k lidovým soudcům důvěry. Ale oni přinesli do našeho soudnictví to, co jsme my neměli a ještě nemáme: velké životní zkušenosti. Přinesli znalost skutečného života. Soudili jsme případ schodovské továrny, který byl velmi složitý pro nás odborníky soudce; kdo jej však rozřešil a správně posoudil, byl lidový soudce, dělník z továrny, který dal návod k vyhlášení rozsudku." Další případ uvádím ze Sokolova při souzení sabotážníků dvouletého hospodářského plánu ve stavebnictví, mezi nimi exponenta bývalé lidové strany architekta Nevšímala. Byl to lidový soudce, který prostým, logickým způsobem usvědčil Nevšímala prokazatelně ze sabotáže, neboť ukázal, že je třeba více plánů pro stavbu, než jak on uvádí.

Zásluhou soudců z lidu byla odstraněna od našich soudů formálnost a bylo docíleno rychlejších a kvalitnějších rozsudků. Soudci z lidu jsou zárukou, že naše lidové soudnictví bude plnit svou úlohu, t. j. chránit náš lidově demokratický řád od škůdců a rozvratníků, jak nám ukázala celá řada procesů, zvláště u státního soudu proti Horákové a spol., proti vysoké církevní hierarchii, proti třídním nepřátelům budování socialismu na naší vesnici, venkovským boháčům, jak nám ukázal nedávný proces v Milevsku. Lidové soudnictví se stalo zbraní v rukou našeho lidu proti všem těmto nepřátelům, kteří se pokoušejí a budou pokoušet rozbíjet a rozvrátit naší budovatelskou práci ve smělé socialistické perspektivě. Proto se stává naše lidové soudnictví obávaným a samozřejmě nenáviděným nepřáteli naší republiky a jeho lidu, ale získává čím dále tím víc autority u všech pracujících lidí, kteří mají rádi svou zem. Soudci z lidu jsou dobrým ochráncem našeho národního majetku v národních podnicích, v JZD a všude tam, kde jde o zájem našeho státu.

Instituce soudců z lidu je u nás dva roky. Stala se nám již dnes samozřejmou a nedovedeme si bez ní naši justici ani představit. Vždyť rozhodování u našich soudů je vskutku v rukou soudců z lidu. Máme dnes skorem 40.000 lidových soudců. Lidoví soudci si uvědomují velikost a význam funkce, uvědomují si nesmírnou moc; vždyť rozhodují o svobodě, majetku svých spoluobčanů.

Velmi potěšitelné je, jak lidoví soudci pochopili své poslání a odpovědnost vůči lidu. Uvedu dva případy z praxe. Lidový soudce Alois Mitka v rozmluvě řekl: Přispíváme jako lidoví soudci k tomu, když správně posuzujeme případ ze všech stran. Neboť i v tomto směru se třídní nepřítel při přelíčení úskokem snaží kličkovat a utéci před trestem a spravedlností lidově demokratického řádu. Moji známí mně říkali, když jsem nastoupil do funkce lidového soudce: Posedíš, postojíš, vyslechneš, půjdeš domů - rozhodnou soudci z povolání. Já však vidím, jak důležitý úkol je kladen na lidového soudce, neboť rozhoduje, pomáhá a řeší celý případ rovnocenné se soudcem z povolání. - Lidový soudce Antonín Štika, dělník z lesovské porcelánky, říká "Nikdy jsem u soudu v životě nebyl. Bylo to divné při příchodu k soudu k prvnímu přelíčení. Byl jsem si vědom, že jsem dostal důvěru dělnické třídy, kterou nesmím zklamat. Měl jsem však představu o tom, že budu mít spisy připraveny, rozsudek také, ale vidím, že spolurozhoduji o člověku a přispívám svými zkušenostmi ze života. Vím, že nebudeme soudit podle vzdálených paragrafů, ale že budeme zákon vykládat ve spojitosti s naším lidem." Je proto potřebí, abychom těmto poctivým příslušníkům našeho lidového soudnictví věnovali zvýšenou pozornost, zvláště jejich výchově a školení.

Velkým přínosem našeho soudnictví jsou dělničtí prokurátoři a v poslední době první dělničtí soudci z povolání. Dělničtí prokurátoři znamenají velké oživení našeho lidového soudnictví, přispívají k politickému a třídnímu řešení trestných činů. Přinesli do našeho soudnictví nového ducha proti starému zkostnatělému a byrokratickému soudnímu aparátu. Dělnický prokurátor nesedí stále v kanceláři jako dřívější prokurátor, nýbrž ověřuje si přepady přímo v terénu, to znamená mezi lidem. Vyrůstá nám nový typ socialistického soudce, z lidu vyšlého, s lidem spojeného a chránícího zájmy lidu. Jak se dívá dělnický soudce Zuriak, truhlář z Louky u Litvínova, na svou funkci? "Za staré republiky jsem vychodil jen obecnou školu. Měšťanku jsem si udělal zásluhou lidově demokratické republiky v r. 1946-47. Velkým vyznamenáním pro mne bylo, že jsem se dostal do školy pro dělnické soudce z povolání, a byl jsem si vědom, že nesmím zklamat důvěru dělnické třídy. Dostalo se nám ve škole vštípení zásady, abychom soudili podle zásad marxleninismu, podle skutečnosti, podle života. Vždyť tě někdy přivede litera jinam a náš úkol je to rozeznat. Nejsme ještě hotovými soudci, ale jsme přesvědčeni, že nám lidová demokracie dá další možnosti doškolování svých vědomostí."

Dalším úkolem našeho lidového soudnictví je dbát, aby byla zachována socialistická zákonnost. Učit náš lid úctě k lidově demokratickým zákonům; vzdyť jsou to zákony, které si dává lid sám ve svém vlastním zájmu, dává si je pro sebe. Tyto nové zákony pomáhají upevňovat náš lidově demokratický právní řád, zajišťují výstavbu socialismu, chrání mír v zákoně na ochranu míru, upravují nový poměr člověka k člověku, ke společnosti, k národnímu majetku. Proto je třeba dbát na to, aby tyto naše zákony byly vždy a všude dodržovány. Vždyť zákony a předpisy slouží též k ochraně a bezpečnosti nejen našich závodů, JZD a pod., ale především lidí. Nedodržování předpisů má za následek veliké škody na životech, jak o tom svědčí časté dopravní nehody, požáry a pod.

Významným úkolem našeho soudnictví je převýchova a výchova lidí pro nový společenský řád. Je potřebí pomáhat při výchově těch našich pracujících, kteří se dosud nedovedli vymaniti z přežitků minulosti, kteří dosud nejsou takovými, jaké potřebuje naše republika. Je nutno vésti boj proti starému myšlení a názorům u těchto občanů a zbaviti je všech přežitků, jež u nich zanechala výchova buržoasie. I když máme určité úspěchy a dobré výsledky v tomto směru, jsou přece ještě i značné nedostatky.

První kroky ve výchově potrestaných lidí ve věznicích byly učiněny. Přesvědčil jsem se o tom v krajské věznici v Chebu, kde je vzorná knihovna o 6000 svazcích dobře vedena a prováděna velmi dobrá osvětová práce.

Jaký to rozdíl proti oné kapitalistické Československé republice, kdy člověk byl odsouzen, nikdo si ho při výkonu trestu nevšímal, po propuštění znovu ne, a tak se dostával na cestu zločineckou, která vedla i k vraždám.

V dnešní době dělnický prokurátor má na mysli ne to, že jeho práce končí po vynesení rozsudku, ale že nastává práce během výkonu trestu vězně, kdy pozoruje vězně, jak se chová a pod. Vždyť máme zákony lidové demokracie, které umožňují propuštění vězně po určité době. Dávají možnost, aby se ten, kdo se dobře chová, mohl vrátit do života, zařadit se do pracovního procesu a stát se platným členem naší společnosti.

Přes dobré výsledky chci ještě ukázat na některé nedostatky. Jsou případy, kdy není ještě plně chápáno třídní hledisko a soudy se mnohdy spokojují se zjištěním trestného činu, ale nezkoumají příčiny a nehledají, kdo je skutečným původcem. Projevuje se to hlavně v zemědělské politice, kdy jsou trestáni malí a střední zemědělci pro různé trestné činy, a skutečný původce, vesnický boháč trestu uniká. V tomto směru bude potřebí, aby naše soudy zlepšily svou práci v posuzování případů ne podle spisů, ale podle skutečného života. To znamená, aby prokurátoři každý případ šetřili svědomitě, co nejdůkladněji, aby se šli přesvědčit dolů, seznámili se se všemi okolnostmi, zjistili všechny příčiny trestného činu, aby se naučili spojovat osobu pachatele s trestným činem. To znamená, aby neunikl potrestání hlavní původce trestného činu, který čin nastrojil - vesnický boháč.

K závěru bych chtěl říci, že dva roky lidového soudnictví nám ukázaly, jak veliká práce byla vykonána na tomto úseku. Dosáhli jsme výsledku proto, že byla věnována velká pozornost lidovým soudcům. Musíme ji stále zvyšovat, aby byl upevněn náš lidově demokratický řád, aby tak soudnictví pomáhalo k zajištění a ochraně budování socialismu v naší zemi a tím posilovalo boj za udržení světového míru.

Těchto úspěchů v lidovém soudnictví jsme mohli dosáhnout proto, že čerpáme ze zkušeností Sovětského svazu, který je nám učitelem ve všech odvětvích naší práce při budování socialismu a dal nám také poznatky při tvoření lidového soudnictví. Byl nám vzorem při lidovém soudnictví a bude nám vzorem při dalším jeho zdokonalování.

Úspěchů v lidovém soudnictví dosahujeme proto, že je mu věnována soustavná pomoc našeho lidu, pomoc Komunistické strany Československa, pomoc presidenta republiky soudruha Gottwalda. A jen tak můžeme konkrétně a prakticky plnit zásadu, že vůle lidu je u nás zákonem! (Potlesk.)

Místopředseda Fiala: Ke slovu je dále přihlášen p. posl. Pokojný. Dávám mu slovo.

Posl. Pokojný: Slávna snemovňa!

Na nedávnom zasadnutí ÚV KSČ prezident republiky Klement Gottwald v svojom pamätnom prejave medzi iným formuloval i niekoľko závažných úloh pre najbližšiu dobu. Tieto úlohy, dané nám prezidentom Republiky, zaväzujú nás všetkých, komunistov i nekomunistov. Z najhlavnejších úloh na prvom mieste je postavená otázka zachovania mieru. A je to otázka, ktorej všetci musíme venovať svoju najväčšiu pozornosť, svoje najväčšie úsilie. Bez mieru niet budovania, niet napredovania, bez mieru nie je možná konsolidácia, ba vôbec nie je možný skutočný život. Mier medzi národmi je najpožehnanejším statkom ľudskej spoločnosti. Preto musíme zasadiť všetko a všetky prostriedky, aby sme mier v záujme ľudstva zachovali a ubránili. Nesieme zodpovednosť nielen za seba, ale i za budúce pokolenia, ktoré - hoci ešte nezrodené - očakávajú od nás, že im ako najvzácnejšie dedičstvo zanecháme svet v plnosti mieru a pokojného pracovného ruchu. Od našej statočnosti, od našej odhodlanosti závisí, aká bude ich budúcnosť a vôbec budúcnosť celého sveta. Stojíme tvárou k dejinám, ktoré nás budú raz súdiť; preto za nijakých okolností nesmieme sklamať. Plány pripravovateľov novej vojny musia byť skrížené, vnivoč obrátené. Heroický boj obrancov mieru musí nevyhnutne skončiť víťazstvom. (Predsedníctvo prevzal podpredseda dr Procházka.)

A tak všetko, čo konáme, čo plánujeme a budujeme v tejto našej krásnej vlasti, musíme konať pod zorným uhlom mierovej vôle. Mierový je i predložený rozpočet Republiky na rok 1951. V tomto tanci miliónov a miliárd najlepšie vidíme, najlepšie môžeme posúdiť mierové úsilie vedúcej triedy, nakoľko tvorivé budovateľské, sociálne, vedecké, kultúrne a iné konštruktívne sektory nášho života sú dotované obrovskými sumami, o akých sa nám predtým ani nesnívalo, a len nepatrná časť je venovaná bezpečnostným, obranným cieľom, kým v kapitalistických štátoch na prvom mieste rozpočtov stoja obrovské výdaje na zbrojenie. Tu práve sa najprenikavejšie prejavuje priepastný rozdiel medzi útočnými úmyslami imperialistických mocností a mierovými snahami štátov socialistických pod vedením veľkého Sovietskeho sväzu. Tam program ničenia, tu program mierového budovania. Práve tento budovateľský program je v celej svojej šírke a hĺbke obsiahnutý i v našom štátnom rozpočte na r. 1951. Je najvýrečnejším mierovým dukomentom nášho pracujúceho ľudu a ako taký zaslúži si uznania a úcty celej verejnosti. Pritom nik ani na chvíľu nemusí pochybovať o tom, že úprimná, usilovná spolupráca všetkých statočných Čechov a Slovákov impozantný program štátneho rozpočtu aj uskutoční. Pracovná zdatnosť nášho ľudu, jeho politická uvedomelosť i kultúrna rozhľadenosť a nie na poslednom mieste aj jeho sebavedomie sú toho najlepšou zárukou.

Kým u nás doma pri budovaní nového života pretekáme sa v tvorení nových hodnôt a v svedomitom plnení svojich povinností prekonávaním noriem, ako i masovým socialistickým súťažením, zatiaľ pomýlení a zblúdilí jednotlivci chceli by zpoza hraníc prostredníctvom lživej propagandy a získavaním platených záškodníkov a rozvratníkov narušovať toto naše kladné tvorčie úsilie. Márna snaha. Tu stojí národ Čechov a Slovákov jednotne za svojím prezidentom, za svojou vládou, kým tam v žolde cudziny v rozcapartených skupinách hrajú sa na výbory, rady, sekcie, hrajú sa na predsedov, podpredsedov a chceli by búrať, rúcať, čo sa im však nikdy nepodarí, lebo národ už dávno odhalil a odsúdil všetkých škodcov a zradcov.

Veľa si sľubovala zradná emigrácia najmä od rozporov, o ktorých dúfala, že nevyhnutne nastanú medzi štátom a cirkvou, lenže aj tu sklamaly na celej čiare jej výpočty. U nás, v Československej republike, nielen ústavou, ale aj v praxi je plne zaručená a rešpektovaná náboženská sloboda a náboženské presvedčenie každého občana Republiky. Nezaujatý pozorovateľ snadno zistí, že náboženský život u nás nielen že nie je ohrozený, ale sa prehĺbil, zvrúcnel, akoby sa bol celý obrodil. Najmodernejšími cirkevnými zákonmi postavila Republika aj vykonávanie náboženských úkonov pod zvláštnu ochranu zákona, o čom sa môže na vlastné oči presvedčiť každý cudzinec, pohybujúci sa na území Republiky. Pritom osobitným veľkorysým zákonom zabezpečila osoby kňazské a duchovné aj s hmotnej stránky, a to spôsobom ozaj veľkodušným, aký nemá páru v minulosti. Tým umožnila Republika svojim duchovným živobytie dôstojné ich stavu, dokiaľ by sa nedostali do rozporov so záujmami štátu a zákonmi Republiky.

So zadosťučinením sme mohli zistiť, že veľká čiastka duchovenstva s porozumením, ba s nadšením uvítala ustanovenie týchto cirkevných zákonov, pričom pokladala za samozrejmé, že zákony štátu platia pre každého občana Republiky. A veď roduverné, vlastenecky cítiace, z ľudu vyšlé kňažstvo spontánne stojí s pracujúcou triedou a zo všetkých svojich síl podporuje tvorenie šťastnej budúcnosti. Vie, že jeho miesto je po boku svojho ľudu, ktorý nemôže a ani nechce sklamať v jeho budovateľských snahách. Veriaci zas s dôverou vychádzajú v ústrety takýmto statočným kňazom a výsledkom je dokonalý súlad medzi nimi, čo šťastne ovplyvňuje aj vývoj vzťahov medzi cirkvou a štátom.

Pre veriaceho je mimoriadne dôležité, aby bol dobrý pomer medzi cirkvou a štátom. Cirkev a štát, tieto dve organické spoločnosti sú rámcami, v ktorých sa pohybuje jeho život. Nie je možné u veriaceho človeka, aby bol dobrým členom cirkvi a zlým občanom štátu; veriaci človek musí byť dobrým členom cirkvi a dobrým občanom štátu. A napokon kresťanská, menovite katolícka cirkev môže svoju činnosť zdarne vyvíjať a veriacich duchovne a mravne povznášať len tam, kde má kladný postoj k štátu a štátnej vrchnosti. O to sa musia vynasnažovať všetci veriaci, ale v prvom rade všetci duchovní, nižší i vyšší.

No, istá čiastka cirkevných hodnostárov dosť dlho nevedela alebo nechcela uznať platnosť zákonov Republiky. Teraz však so zadosťučinením vzala na vedomie celá československá verejnosť, najmä jej katolícka väčšina, že už aj ďalší biskupi a ordinári vzdali sa svojho doterajšieho divného postoja k štátu a 12. marca do rúk podpredsedu vlády, povereného vedením štátneho cirkevného úradu, složili sľub vernosti Republike a jej ľudu. Biskup dr Jozef Čársky po složení sľubu menom všetkých biskupov urobil toto prehlásenie:

"Sme si plne vedomí odpovednosti, ktorú ako cirkevní hodnostári máme pred Bohom i pred svojím národom. Preto dovoľte, aby sme slávnostne vyhlásili, že všetci bez výhrady uznávame platnosť štátnych zákonov, najmä zákona, ktorým sa zriaďuje Štátny úrad cirkevný, a zákona o hospodárskom zabezpečení cirkví a náboženských spoločností, ako i všetkých opatrení, ktoré na základe týchto zákonitých predpisov boly kompetentnými štátnymi orgánmi učinené. Taktiež nebudeme uznávať cirkevné tresty a nebudeme nimi stíhať duchovných alebo veriacich, pokiaľ takéto tresty sú ukladané z politických dôvodov. Pričiníme sa o to, aby zavládol trvale dobrý pomer medzi cirkvou a štátom. Chceme všemožne podporovať budovateľské úsilie nášho pracujúceho ľudu a nášho ľudovodemokratického zriadenia, lebo sme si vedomí, že toto budovateľské úsilie slúži k blahu nás všetkých a je v plnej shode s mravnými požiadavkami našej svätej cirkvi. Takisto vítame úsilie nášho ľudu o zachovanie mieru vo svete a chceme ho zo všetkých síl podporovať. Považujeme nielen za svoju občiansku, ale i za svoju kresťanskú povinnosť pracovať na jeho posilňovaní a postaviť sa proti každému, ktorý by sa pokúšal rušiť budovateľské úsilie nášho ľudu vyvolávaním vojnového ovzdušia. Prosíme v modlitbách so všetkými svojimi veriacimi Pána Boha, aby žehnal dielu, ktoré je spoločné nám všetkým".

Plne súhlasíme s týmto vyhlásením našich biskupov a vítame ho, i keď bolo učinené trochu oneskorene. Mohlo sa mnohému predísť, mnohému tvrdému a nepríjemnému, keby sa ku svojmu kroku odhodlali skôr, keby boli skôr nahliadli, že postoj štátu k cirkvi a náboženstvu je úprimný a spravodlivý. Ale i takto je táto udalosť pre nás radostná a veríme, že na túto jedinú správnu cestu nastúpia i tí, ktorí vo vernosti k svojim cirkevným nadriadeným dostali sa do konfliktu so zákonmi štátu. Ak niektorí nasledovali svojich cirkevných predstavených na pomýlenej ceste, majú možnosť nápravy a majú možnosť nasledovať ich i na správnej ceste a tak postaviť sa do radov úprimnych budovateľov ľudovodemokratického zriadenia a tak slúžiť svojmu ľudu a štátu.

Slávna snemovňa, na začiatku svojho prejavu som povedal, že náš rozpočet je tanec miliónov a miliárd. No, musím dodať, že to nie je tanec pri disonančnej hudbe, ale že je to najšťastlivejšie sostavený program, ktorý uskutočníme pri najkrajšej hudbe, akú môže človek vytvoriť: pri hudbe konštruktívnej práce, ktorá sama je tou najvznešenejšou symfóniou. Verím, že úprimnou, kritickou a sebakritickou spoluprácou nás všetkých, Čechov i Slovákov, podarí sa splniť program, ako ho podáva náš štátny rozpočet, a že tak prispejeme k ďalšiemu šťastiu a blahu všetkých občanov nášho štátu a posilníme tak mierumilovný postoj našej drahej Československej republiky (Potlesk.)

Místopředseda dr Procházka (zvoní): Přerušuji projednávání pořadu schůze a sděluji, že příští schůze se bude konat zítra, ve čtvrtek 22. t. m. v 8 hodin 30 min.

Končím schůzi.

(Konec schůze v 18 hod. 15 min.)


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP