U okresního soudu v Praze nastoupil na praxi dělnický
okresní prokurátor Dušek, absolvent dělnické
školy právníků, a dostal se mu do rukou
spis, ve kterém byl vynesen rozsudek nad kameníkem,
který vytesal do skály nápis "Ať
žije Sovětský svaz!". Dostal několik
měsíců vězení pro pobuřování.
Soudy prvé republiky pomáhaly rozbíjeti dělnické
hnutí stíháním a trestáním
jeho představitelů. Trestali komunisty za provolání
slávy Sovětskému svazu, Rudé armádě,
naproti tomu nechali fašisty a henleinovce beztrestně
rozbíjet republiku, protože v nich viděli spojence
proti dělnické třídě. Trestali
deputátníky za to, že si nažali nůši
jetele, ale nebránili jejich vykořisťování
velkostatkářem.
V této době jsme svědky, jak v kapitalistických
státech uplatňují tuto t. zv. nezávislost.
Buržoasní justice odsoudila na příkaz
válečných štváčů
mladou Francouzku Raymondu Dienovou na jeden rok žaláře
proto, že hrdinně bojovala za mír, proto, že
zastavila vlak s válečnými zbraněmi.
Musila být po 9 měsících propuštěna,
poněvadž si to vynutily mohutné protesty francouzského
pracujícího lidu. Ve Spojených státech
severoamerických, zemí "západní
demokracie", vidíme odsouzení 11 funkcionářů
komunistické strany Ameriky. Porota, která soudila
tyto funkcionáře, byla složena z nejreakčnějších
příslušníků buržoasie, a
aby se neřeklo, objevil se v ní i jeden dělník,
sloužící zájmům buržoasie.
Je to úplný výsměch soudnictví.
V Americe se používá proti stávkujícím
Taft-Hartleyova zákona proti stávkám. Vrcholem
bezohledné persekuce všeho pokroku a útoku
na občanské svobody je MacCarennův zákon
o t. zv. vnitřní bezpečnosti, který
má za úkol okamžitou registraci komunistů,
zákon, který nařizuje zatýkání
všech podvratných živlů, jak zákon
nazývá stoupence míru a pokroku.
Jak vypadaly poroty u nás? Jejich řízení
bylo formalistické, těžkopádné,
bylo zakrytou fasádou, neboť porotce neměl
jiného práva než hlasovat o otázkách
mu předložených. V rozmluvě se soudcem
z povolání dr Bartovským od krajského
soudu v Karlových Varech řekl dr Bartovský:
"Již při studiu na universitě jsme byli
vychováváni k tomu, abychom při souzení
člověka žili nad oblaky. Vzdalovali jsme se
životu a paragrafy jsme ještě víc kudrnatili,
než byly, a kličkovali v nich podle potřeby
k odsouzení člověka. Příchodem
lidových soudců se dostává našemu
soudnictví nové krve, nové morálky,
i když jsme z prvopočátku neměli k lidovým
soudcům důvěry. Ale oni přinesli do
našeho soudnictví to, co jsme my neměli a ještě
nemáme: velké životní zkušenosti.
Přinesli znalost skutečného života.
Soudili jsme případ schodovské továrny,
který byl velmi složitý pro nás odborníky
soudce; kdo jej však rozřešil a správně
posoudil, byl lidový soudce, dělník z továrny,
který dal návod k vyhlášení rozsudku."
Další případ uvádím ze
Sokolova při souzení sabotážníků
dvouletého hospodářského plánu
ve stavebnictví, mezi nimi exponenta bývalé
lidové strany architekta Nevšímala. Byl to
lidový soudce, který prostým, logickým
způsobem usvědčil Nevšímala prokazatelně
ze sabotáže, neboť ukázal, že je
třeba více plánů pro stavbu, než
jak on uvádí.
Zásluhou soudců z lidu byla odstraněna od
našich soudů formálnost a bylo docíleno
rychlejších a kvalitnějších rozsudků.
Soudci z lidu jsou zárukou, že naše lidové
soudnictví bude plnit svou úlohu, t. j. chránit
náš lidově demokratický řád
od škůdců a rozvratníků, jak
nám ukázala celá řada procesů,
zvláště u státního soudu proti
Horákové a spol., proti vysoké církevní
hierarchii, proti třídním nepřátelům
budování socialismu na naší vesnici,
venkovským boháčům, jak nám
ukázal nedávný proces v Milevsku. Lidové
soudnictví se stalo zbraní v rukou našeho lidu
proti všem těmto nepřátelům,
kteří se pokoušejí a budou pokoušet
rozbíjet a rozvrátit naší budovatelskou
práci ve smělé socialistické perspektivě.
Proto se stává naše lidové soudnictví
obávaným a samozřejmě nenáviděným
nepřáteli naší republiky a jeho lidu,
ale získává čím dále
tím víc autority u všech pracujících
lidí, kteří mají rádi svou
zem. Soudci z lidu jsou dobrým ochráncem našeho
národního majetku v národních podnicích,
v JZD a všude tam, kde jde o zájem našeho státu.
Instituce soudců z lidu je u nás dva roky. Stala
se nám již dnes samozřejmou a nedovedeme si
bez ní naši justici ani představit. Vždyť
rozhodování u našich soudů je vskutku
v rukou soudců z lidu. Máme dnes skorem 40.000 lidových
soudců. Lidoví soudci si uvědomují
velikost a význam funkce, uvědomují si nesmírnou
moc; vždyť rozhodují o svobodě, majetku
svých spoluobčanů.
Velmi potěšitelné je, jak lidoví soudci
pochopili své poslání a odpovědnost
vůči lidu. Uvedu dva případy z praxe.
Lidový soudce Alois Mitka v rozmluvě řekl:
Přispíváme jako lidoví soudci k tomu,
když správně posuzujeme případ
ze všech stran. Neboť i v tomto směru se třídní
nepřítel při přelíčení
úskokem snaží kličkovat a utéci
před trestem a spravedlností lidově demokratického
řádu. Moji známí mně říkali,
když jsem nastoupil do funkce lidového soudce: Posedíš,
postojíš, vyslechneš, půjdeš domů
- rozhodnou soudci z povolání. Já však
vidím, jak důležitý úkol je kladen
na lidového soudce, neboť rozhoduje, pomáhá
a řeší celý případ rovnocenné
se soudcem z povolání. - Lidový soudce Antonín
Štika, dělník z lesovské porcelánky,
říká "Nikdy jsem u soudu v životě
nebyl. Bylo to divné při příchodu
k soudu k prvnímu přelíčení.
Byl jsem si vědom, že jsem dostal důvěru
dělnické třídy, kterou nesmím
zklamat. Měl jsem však představu o tom, že
budu mít spisy připraveny, rozsudek také,
ale vidím, že spolurozhoduji o člověku
a přispívám svými zkušenostmi
ze života. Vím, že nebudeme soudit podle vzdálených
paragrafů, ale že budeme zákon vykládat
ve spojitosti s naším lidem." Je proto potřebí,
abychom těmto poctivým příslušníkům
našeho lidového soudnictví věnovali
zvýšenou pozornost, zvláště jejich
výchově a školení.
Velkým přínosem našeho soudnictví
jsou dělničtí prokurátoři a
v poslední době první dělničtí
soudci z povolání. Dělničtí
prokurátoři znamenají velké oživení
našeho lidového soudnictví, přispívají
k politickému a třídnímu řešení
trestných činů. Přinesli do našeho
soudnictví nového ducha proti starému zkostnatělému
a byrokratickému soudnímu aparátu. Dělnický
prokurátor nesedí stále v kanceláři
jako dřívější prokurátor,
nýbrž ověřuje si přepady přímo
v terénu, to znamená mezi lidem. Vyrůstá
nám nový typ socialistického soudce, z lidu
vyšlého, s lidem spojeného a chránícího
zájmy lidu. Jak se dívá dělnický
soudce Zuriak, truhlář z Louky u Litvínova,
na svou funkci? "Za staré republiky jsem vychodil
jen obecnou školu. Měšťanku jsem si udělal
zásluhou lidově demokratické republiky v
r. 1946-47. Velkým vyznamenáním pro mne bylo,
že jsem se dostal do školy pro dělnické
soudce z povolání, a byl jsem si vědom, že
nesmím zklamat důvěru dělnické
třídy. Dostalo se nám ve škole vštípení
zásady, abychom soudili podle zásad marxleninismu,
podle skutečnosti, podle života. Vždyť tě
někdy přivede litera jinam a náš úkol
je to rozeznat. Nejsme ještě hotovými soudci,
ale jsme přesvědčeni, že nám
lidová demokracie dá další možnosti
doškolování svých vědomostí."
Dalším úkolem našeho lidového soudnictví
je dbát, aby byla zachována socialistická
zákonnost. Učit náš lid úctě
k lidově demokratickým zákonům; vzdyť
jsou to zákony, které si dává lid
sám ve svém vlastním zájmu, dává
si je pro sebe. Tyto nové zákony pomáhají
upevňovat náš lidově demokratický
právní řád, zajišťují
výstavbu socialismu, chrání mír v
zákoně na ochranu míru, upravují nový
poměr člověka k člověku, ke
společnosti, k národnímu majetku. Proto je
třeba dbát na to, aby tyto naše zákony
byly vždy a všude dodržovány. Vždyť
zákony a předpisy slouží též
k ochraně a bezpečnosti nejen našich závodů,
JZD a pod., ale především lidí. Nedodržování
předpisů má za následek veliké
škody na životech, jak o tom svědčí
časté dopravní nehody, požáry
a pod.
Významným úkolem našeho soudnictví
je převýchova a výchova lidí pro nový
společenský řád. Je potřebí
pomáhat při výchově těch našich
pracujících, kteří se dosud nedovedli
vymaniti z přežitků minulosti, kteří
dosud nejsou takovými, jaké potřebuje naše
republika. Je nutno vésti boj proti starému myšlení
a názorům u těchto občanů a
zbaviti je všech přežitků, jež u
nich zanechala výchova buržoasie. I když máme
určité úspěchy a dobré výsledky
v tomto směru, jsou přece ještě i značné
nedostatky.
První kroky ve výchově potrestaných
lidí ve věznicích byly učiněny.
Přesvědčil jsem se o tom v krajské
věznici v Chebu, kde je vzorná knihovna o 6000 svazcích
dobře vedena a prováděna velmi dobrá
osvětová práce.
Jaký to rozdíl proti oné kapitalistické
Československé republice, kdy člověk
byl odsouzen, nikdo si ho při výkonu trestu nevšímal,
po propuštění znovu ne, a tak se dostával
na cestu zločineckou, která vedla i k vraždám.
V dnešní době dělnický prokurátor
má na mysli ne to, že jeho práce končí
po vynesení rozsudku, ale že nastává
práce během výkonu trestu vězně,
kdy pozoruje vězně, jak se chová a pod. Vždyť
máme zákony lidové demokracie, které
umožňují propuštění vězně
po určité době. Dávají možnost,
aby se ten, kdo se dobře chová, mohl vrátit
do života, zařadit se do pracovního procesu
a stát se platným členem naší
společnosti.
Přes dobré výsledky chci ještě
ukázat na některé nedostatky. Jsou případy,
kdy není ještě plně chápáno
třídní hledisko a soudy se mnohdy spokojují
se zjištěním trestného činu,
ale nezkoumají příčiny a nehledají,
kdo je skutečným původcem. Projevuje se to
hlavně v zemědělské politice, kdy
jsou trestáni malí a střední zemědělci
pro různé trestné činy, a skutečný
původce, vesnický boháč trestu uniká.
V tomto směru bude potřebí, aby naše
soudy zlepšily svou práci v posuzování
případů ne podle spisů, ale podle
skutečného života. To znamená, aby prokurátoři
každý případ šetřili svědomitě,
co nejdůkladněji, aby se šli přesvědčit
dolů, seznámili se se všemi okolnostmi, zjistili
všechny příčiny trestného činu,
aby se naučili spojovat osobu pachatele s trestným
činem. To znamená, aby neunikl potrestání
hlavní původce trestného činu, který
čin nastrojil - vesnický boháč.
K závěru bych chtěl říci, že
dva roky lidového soudnictví nám ukázaly,
jak veliká práce byla vykonána na tomto úseku.
Dosáhli jsme výsledku proto, že byla věnována
velká pozornost lidovým soudcům. Musíme
ji stále zvyšovat, aby byl upevněn náš
lidově demokratický řád, aby tak soudnictví
pomáhalo k zajištění a ochraně
budování socialismu v naší zemi a tím
posilovalo boj za udržení světového
míru.
Těchto úspěchů v lidovém soudnictví
jsme mohli dosáhnout proto, že čerpáme
ze zkušeností Sovětského svazu, který
je nám učitelem ve všech odvětvích
naší práce při budování
socialismu a dal nám také poznatky při tvoření
lidového soudnictví. Byl nám vzorem při
lidovém soudnictví a bude nám vzorem při
dalším jeho zdokonalování.
Úspěchů v lidovém soudnictví
dosahujeme proto, že je mu věnována soustavná
pomoc našeho lidu, pomoc Komunistické strany Československa,
pomoc presidenta republiky soudruha Gottwalda. A jen tak
můžeme konkrétně a prakticky plnit zásadu,
že vůle lidu je u nás zákonem! (Potlesk.)
Místopředseda Fiala: Ke slovu je dále
přihlášen p. posl. Pokojný. Dávám
mu slovo.
Posl. Pokojný: Slávna snemovňa!
Na nedávnom zasadnutí ÚV KSČ prezident
republiky Klement Gottwald v svojom pamätnom prejave
medzi iným formuloval i niekoľko závažných
úloh pre najbližšiu dobu. Tieto úlohy,
dané nám prezidentom Republiky, zaväzujú
nás všetkých, komunistov i nekomunistov. Z
najhlavnejších úloh na prvom mieste je postavená
otázka zachovania mieru. A je to otázka, ktorej
všetci musíme venovať svoju najväčšiu
pozornosť, svoje najväčšie úsilie.
Bez mieru niet budovania, niet napredovania, bez mieru nie je
možná konsolidácia, ba vôbec nie je možný
skutočný život. Mier medzi národmi je
najpožehnanejším statkom ľudskej spoločnosti.
Preto musíme zasadiť všetko a všetky prostriedky,
aby sme mier v záujme ľudstva zachovali a ubránili.
Nesieme zodpovednosť nielen za seba, ale i za budúce
pokolenia, ktoré - hoci ešte nezrodené - očakávajú
od nás, že im ako najvzácnejšie dedičstvo
zanecháme svet v plnosti mieru a pokojného pracovného
ruchu. Od našej statočnosti, od našej odhodlanosti
závisí, aká bude ich budúcnosť
a vôbec budúcnosť celého sveta. Stojíme
tvárou k dejinám, ktoré nás budú
raz súdiť; preto za nijakých okolností
nesmieme sklamať. Plány pripravovateľov novej
vojny musia byť skrížené, vnivoč
obrátené. Heroický boj obrancov mieru musí
nevyhnutne skončiť víťazstvom. (Predsedníctvo
prevzal podpredseda dr Procházka.)
A tak všetko, čo konáme, čo plánujeme
a budujeme v tejto našej krásnej vlasti, musíme
konať pod zorným uhlom mierovej vôle. Mierový
je i predložený rozpočet Republiky na rok 1951.
V tomto tanci miliónov a miliárd najlepšie
vidíme, najlepšie môžeme posúdiť
mierové úsilie vedúcej triedy, nakoľko
tvorivé budovateľské, sociálne, vedecké,
kultúrne a iné konštruktívne sektory
nášho života sú dotované obrovskými
sumami, o akých sa nám predtým ani nesnívalo,
a len nepatrná časť je venovaná bezpečnostným,
obranným cieľom, kým v kapitalistických
štátoch na prvom mieste rozpočtov stoja obrovské
výdaje na zbrojenie. Tu práve sa najprenikavejšie
prejavuje priepastný rozdiel medzi útočnými
úmyslami imperialistických mocností a mierovými
snahami štátov socialistických pod vedením
veľkého Sovietskeho sväzu. Tam program ničenia,
tu program mierového budovania. Práve tento budovateľský
program je v celej svojej šírke a hĺbke obsiahnutý
i v našom štátnom rozpočte na r. 1951.
Je najvýrečnejším mierovým dukomentom
nášho pracujúceho ľudu a ako taký
zaslúži si uznania a úcty celej verejnosti.
Pritom nik ani na chvíľu nemusí pochybovať
o tom, že úprimná, usilovná spolupráca
všetkých statočných Čechov a
Slovákov impozantný program štátneho
rozpočtu aj uskutoční. Pracovná zdatnosť
nášho ľudu, jeho politická uvedomelosť
i kultúrna rozhľadenosť a nie na poslednom mieste
aj jeho sebavedomie sú toho najlepšou zárukou.
Kým u nás doma pri budovaní nového
života pretekáme sa v tvorení nových
hodnôt a v svedomitom plnení svojich povinností
prekonávaním noriem, ako i masovým socialistickým
súťažením, zatiaľ pomýlení
a zblúdilí jednotlivci chceli by zpoza hraníc
prostredníctvom lživej propagandy a získavaním
platených záškodníkov a rozvratníkov
narušovať toto naše kladné tvorčie
úsilie. Márna snaha. Tu stojí národ
Čechov a Slovákov jednotne za svojím prezidentom,
za svojou vládou, kým tam v žolde cudziny v
rozcapartených skupinách hrajú sa na výbory,
rady, sekcie, hrajú sa na predsedov, podpredsedov a chceli
by búrať, rúcať, čo sa im však
nikdy nepodarí, lebo národ už dávno
odhalil a odsúdil všetkých škodcov a zradcov.
Veľa si sľubovala zradná emigrácia najmä
od rozporov, o ktorých dúfala, že nevyhnutne
nastanú medzi štátom a cirkvou, lenže
aj tu sklamaly na celej čiare jej výpočty.
U nás, v Československej republike, nielen ústavou,
ale aj v praxi je plne zaručená a rešpektovaná
náboženská sloboda a náboženské
presvedčenie každého občana Republiky.
Nezaujatý pozorovateľ snadno zistí, že
náboženský život u nás nielen že
nie je ohrozený, ale sa prehĺbil, zvrúcnel,
akoby sa bol celý obrodil. Najmodernejšími
cirkevnými zákonmi postavila Republika aj vykonávanie
náboženských úkonov pod zvláštnu
ochranu zákona, o čom sa môže na vlastné
oči presvedčiť každý cudzinec,
pohybujúci sa na území Republiky. Pritom
osobitným veľkorysým zákonom zabezpečila
osoby kňazské a duchovné aj s hmotnej stránky,
a to spôsobom ozaj veľkodušným, aký
nemá páru v minulosti. Tým umožnila
Republika svojim duchovným živobytie dôstojné
ich stavu, dokiaľ by sa nedostali do rozporov so záujmami
štátu a zákonmi Republiky.
So zadosťučinením sme mohli zistiť, že
veľká čiastka duchovenstva s porozumením,
ba s nadšením uvítala ustanovenie týchto
cirkevných zákonov, pričom pokladala za samozrejmé,
že zákony štátu platia pre každého
občana Republiky. A veď roduverné, vlastenecky
cítiace, z ľudu vyšlé kňažstvo
spontánne stojí s pracujúcou triedou a zo
všetkých svojich síl podporuje tvorenie šťastnej
budúcnosti. Vie, že jeho miesto je po boku svojho
ľudu, ktorý nemôže a ani nechce sklamať
v jeho budovateľských snahách. Veriaci zas
s dôverou vychádzajú v ústrety takýmto
statočným kňazom a výsledkom je dokonalý
súlad medzi nimi, čo šťastne ovplyvňuje
aj vývoj vzťahov medzi cirkvou a štátom.
Pre veriaceho je mimoriadne dôležité, aby bol
dobrý pomer medzi cirkvou a štátom. Cirkev
a štát, tieto dve organické spoločnosti
sú rámcami, v ktorých sa pohybuje jeho život.
Nie je možné u veriaceho človeka, aby bol dobrým
členom cirkvi a zlým občanom štátu;
veriaci človek musí byť dobrým členom
cirkvi a dobrým občanom štátu. A napokon
kresťanská, menovite katolícka cirkev môže
svoju činnosť zdarne vyvíjať a veriacich
duchovne a mravne povznášať len tam, kde má
kladný postoj k štátu a štátnej
vrchnosti. O to sa musia vynasnažovať všetci veriaci,
ale v prvom rade všetci duchovní, nižší
i vyšší.
No, istá čiastka cirkevných hodnostárov
dosť dlho nevedela alebo nechcela uznať platnosť
zákonov Republiky. Teraz však so zadosťučinením
vzala na vedomie celá československá verejnosť,
najmä jej katolícka väčšina, že
už aj ďalší biskupi a ordinári vzdali
sa svojho doterajšieho divného postoja k štátu
a 12. marca do rúk podpredsedu vlády, povereného
vedením štátneho cirkevného úradu,
složili sľub vernosti Republike a jej ľudu. Biskup
dr Jozef Čársky po složení sľubu
menom všetkých biskupov urobil toto prehlásenie:
"Sme si plne vedomí odpovednosti, ktorú ako
cirkevní hodnostári máme pred Bohom i pred
svojím národom. Preto dovoľte, aby sme slávnostne
vyhlásili, že všetci bez výhrady uznávame
platnosť štátnych zákonov, najmä
zákona, ktorým sa zriaďuje Štátny
úrad cirkevný, a zákona o hospodárskom
zabezpečení cirkví a náboženských
spoločností, ako i všetkých opatrení,
ktoré na základe týchto zákonitých
predpisov boly kompetentnými štátnymi orgánmi
učinené. Taktiež nebudeme uznávať
cirkevné tresty a nebudeme nimi stíhať duchovných
alebo veriacich, pokiaľ takéto tresty sú ukladané
z politických dôvodov. Pričiníme sa
o to, aby zavládol trvale dobrý pomer medzi cirkvou
a štátom. Chceme všemožne podporovať
budovateľské úsilie nášho pracujúceho
ľudu a nášho ľudovodemokratického
zriadenia, lebo sme si vedomí, že toto budovateľské
úsilie slúži k blahu nás všetkých
a je v plnej shode s mravnými požiadavkami našej
svätej cirkvi. Takisto vítame úsilie nášho
ľudu o zachovanie mieru vo svete a chceme ho zo všetkých
síl podporovať. Považujeme nielen za svoju občiansku,
ale i za svoju kresťanskú povinnosť pracovať
na jeho posilňovaní a postaviť sa proti každému,
ktorý by sa pokúšal rušiť budovateľské
úsilie nášho ľudu vyvolávaním
vojnového ovzdušia. Prosíme v modlitbách
so všetkými svojimi veriacimi Pána Boha, aby
žehnal dielu, ktoré je spoločné nám
všetkým".
Plne súhlasíme s týmto vyhlásením
našich biskupov a vítame ho, i keď bolo učinené
trochu oneskorene. Mohlo sa mnohému predísť,
mnohému tvrdému a nepríjemnému, keby
sa ku svojmu kroku odhodlali skôr, keby boli skôr
nahliadli, že postoj štátu k cirkvi a náboženstvu
je úprimný a spravodlivý. Ale i takto je
táto udalosť pre nás radostná a veríme,
že na túto jedinú správnu cestu nastúpia
i tí, ktorí vo vernosti k svojim cirkevným
nadriadeným dostali sa do konfliktu so zákonmi štátu.
Ak niektorí nasledovali svojich cirkevných predstavených
na pomýlenej ceste, majú možnosť nápravy
a majú možnosť nasledovať ich i na správnej
ceste a tak postaviť sa do radov úprimnych budovateľov
ľudovodemokratického zriadenia a tak slúžiť
svojmu ľudu a štátu.
Slávna snemovňa, na začiatku svojho prejavu
som povedal, že náš rozpočet je tanec
miliónov a miliárd. No, musím dodať,
že to nie je tanec pri disonančnej hudbe, ale že
je to najšťastlivejšie sostavený program,
ktorý uskutočníme pri najkrajšej hudbe,
akú môže človek vytvoriť: pri hudbe
konštruktívnej práce, ktorá sama je
tou najvznešenejšou symfóniou. Verím,
že úprimnou, kritickou a sebakritickou spoluprácou
nás všetkých, Čechov i Slovákov,
podarí sa splniť program, ako ho podáva náš
štátny rozpočet, a že tak prispejeme k
ďalšiemu šťastiu a blahu všetkých
občanov nášho štátu a posilníme
tak mierumilovný postoj našej drahej Československej
republiky (Potlesk.)
Místopředseda dr Procházka (zvoní):
Přerušuji projednávání pořadu
schůze a sděluji, že příští
schůze se bude konat zítra, ve čtvrtek 22.
t. m. v 8 hodin 30 min.
Končím schůzi.