Předseda dr. John.

Místopředsedové Hodinová-Spurná, Komzala, dr. Polanský, Fiala, dr. Procházka, Valo, David, Žiak.

Členové vlády: předseda vlády Zápotocký; náměstek předsedy vlády a ministr zahraničních věcí Široký, náměstek předsedy vlády a ministr Fierlinger, náměstek předsedy vlády dr. Ševčík; ministr-předseda Státního úřadu plánovacího dr. Dolanský, ministři arm. gen. dr. Čepička, dr. Gregor, Nosek, Kopřiva, Kabeš, dr. Nejedlý, dr. Rais, Kopecký, Kliment, Jonáš, Ďuriš, Krajčír, dr. Neuman, Erban, dr. Plojhar, inž. Jankovcová.

Předseda NÚKÚ dr. Friedmann.

248 poslanců podle presenční listiny.

Z kanceláře NS: gen. tajemník NS Kováčik; jeho náměstkové dr. Ramajzl, dr. Rattinger.

Předseda (zvoní): Zahajuji 55. schůzi Národního shromáždění.

Na pořadu dnešní schůze je

pokračování v projednávání státního rozpočtu na rok 1951 a státního závěrečného účtu za rok 1949.

Dále jsou přihlášeni tito řečníci: posl. Hodinová-Spurná, Hložek, dr. Berák, dr. Klinger, Török, Tymeš, Fiala a V. David.

Dávám slovo pí posl. Hodinové-Spurné.

Posl. Hodinová-Spurná: Slavná sněmovno!

Naše zahraniční politika vychází ze dvou hlavních zásad: za prvé, že je třeba zajistit bezpečnost republiky, což je možné jen v nerozlučném přátelství a spojenectví se Sovětským svazem a zeměmi lidové demokracie, a za druhé zajistit a urychlit budování socialismu v naší zemi. To se odráží také v našem rozpočtu na rok 1951.

Podíváme-li se blíže na to, co se děje dnes ve světě, vidíme dvě závažné a charakteristické skutečnosti.

Předně: Hrstka amerických imperialistů a jim zaprodaných vládnoucích činitelů a kapitalistických agentů ve svých bláhových představách o nadvládě amerických monopolů nad celým světem neustále zrychluje své šílené závody ve zbrojení; v úplném rozporu s u stanoveními dohod z Postupimi a jiných mezinárodních dohod znovu horečně vyzbrojují západní Německo a Japonsko; stále nelidštějším způsobem pokračují v barbarské válce v Koreji, kde si dokonce troufají používat jedovatých plynů; haraší zbraněmi a straší atomovou bombou, vyvolávají napětí a prohlubují rozpory na Dálném i Blízkém východě v Asii, v Africe, v Evropě i v Americe a v Austrálii a vůbec dělají vše, aby se jim podařilo vtáhnouti svět do nové války.

Jejich počínání má však úplně opačný výsledek, než si oni přejí, neboť naráží na rostoucí odpor širokých mas lidu, který stále jasněji jim nahlíží do hry, v níž se hraje o osud lidu bez lidu. Tolik pokud jde o americké imperialisty a jejich plány.

Druhá skutečnost: Na kolbišti dějin se stále více dostává ke slovu a stále více a rozhodněji se uplatňuje lid. Stamilionové masy lidí ve světě, které jsou spoutány krvavým útlakem a terorem vládnoucích tříd v kapitalistických, koloniálních a závislých zemích, povstávají dnes na obranu svých nezadatelných práv a pozvedají svůj mocný hlas proti válečným paličům.

Lid celého světa chce mír a lid celého světa poznává, že má ve svých rukou možnost si mír vynutit - vybojovat. Do veliké šíře se rozrostlo světové mírové hnutí, vyrostlo ve velikou sílu, která se stává rozhodujícím činitelem v dějinách naší doby, činitelem, se kterým nepřátelé lidstva musí nutně počítati a který kříží a maří jejich plány.

Dnes již není a nemůže býti sporu o tom, že to bylo právě světové mírové hnutí a jeho síla, projevená ve stamilionech podpisů pod stockholmskou výzvou, jež zabránila použití atomové bomby ve válce v Koreji, kterou vedou s takovou zuřivostí američtí imperialisté.

Také není a nemůže býti sporu o tom, že národy v koloniálních a závislých zemích, probuzené k životu vítězstvím Velké říjnové socialistické revoluce a podnícené k otevřenému odporu vítězstvím Sovětského svazu nad fašismem v druhé světové válce, dovršené slavným vítězstvím velikého čínského lidu, že tyto národy dnes pevně stojí ve veliké mírové frontě a svým bojem za svobodu a nezávislost bojují také za mír a brání rozšíření války na Dálném východě.

A konečně není a nemůže býti sporu o tom, že to byla právě síla hnutí lidu celého světa, která donutila zástupce zahraničních ministrů západních velmocí, aby se sešli ke schůzce, kterou navrhoval Sovětský svaz a která je prvním krokem na cestě k mírovému řešení současných problémů a konfliktů.

První světový kongres obránců míru, který se konal v Paříži a v Praze na jaře roku 1949, mohutná kampaň podpisů na stockholmskou resoluci v roce 1950, široká světová diskuse o výzvě, jež byla vydána z pražského zasedání předsednictva Světového výboru obránců míru v srpnu 1950, i II. světový kongres obránců míru ve Varšavě v listopadu 1950, vytvoření Světové rady míru a její první zasedání v Berlíně v únoru t. r., to všechno byly zřejmé a jasné projevy veliké a neustále rostoucí síly mírového hnutí, která dnes již nemůže nikoho nechat na pochybách, že světové mírové hnutí je schopno v boji proti paličům války mobilizovat stamilionové masy a že má možnost plány válečných paličů zhatit.

Zvláště varšavský kongres, kterého se zúčastnilo přes 2000 delegátů z 81 zemí, byl významným mezníkem a usnesení na něm přijatá dnes uvádějí v život dvě třetiny obyvatelstva celé zeměkoule. Jeho manifest k národům a zejména pak jeho Poselství OSN, ve kterém jsou do 9 bodů shrnuty nejnaléhavější požadavky, jejichž splnění je nutné k zachování a posílení míru ve světě, našly nebývalý ohlas u lidu všech zemí.

Heslo: "Na mír se nečeká, mír musí být vybojován" - zmobilizovalo široké masy lidu a zapálilo je pro aktivní boj za mír. Ve všech zemích Evropy i jiných světadílů byly rozvinuty akce velkého rozsahu. Tak na př. jen po zasedání Světové rady míru ve Francii, kde byl zřízen hlavní stan útočné armády imperialistických válečných paličů, probíhá nyní mohutná podpisová kampaň proti remilitarisaci západního Německa, ve které se již více než 6 milionů Francouzů rozhodně vyslovilo proti tomu, aby za pomoci nacistických válečných zločinců, propuštěných z vězení, byla obnovována hitlerovská Wehrmacht, aby zbraně byly znovu dávány do rukou zlotřilých vrahů a aby západní Německo bylo proměňováno v arsenál a nástupiště k útoku proti Sovětskému svazu a zemím lidové demokracie.

Kromě toho francouzský výbor bojovníků za mír a svobodu rozeslal dopisy starostům všech obcí, kde je žádá, aby se postavili proti vyzbrojování Francie na komando amerických imperialistů. V celé zemi probíhá boj lidu proti postavení 20 francouzských divizí pro t. zv. evropskou armádu, jak to svým chlebodárcům slíbil býv. ministerský předseda Pleven.

Francouzský lid bojuje proti vysokému vojenskému rozpočtu, který v letošním roce překročí 1000 miliard franků a do nemožnosti zvýší bídu francouzského lidu. Široké masy lidu Francie vedou boj proti - jak oni říkají - špinavé válce ve Vietnamu, na kterou francouzská vláda vydává na 400 miliard franků.

V Italii, kde - jak to nedávno na zasedání Světové rady míru uvedl Pietro Nenni - je nejnižší existenční úroveň a kde je na 2¹/₂ mil. oficielně přiznaných nezaměstnaných, obrátila se Národní rada míru s poselstvím na všechny starosty a obecní rady a poslala dopisy kněžím a Italům, žijícím ve Spojených státech, ve kterých je žádá, aby pozvedli svůj hlas proti vyzbrojování fašismu, a to jak v Německu, tak také proti znovuvyzbrojování Japonska.

Její akce rozvířila hladinu veřejného mínění tak, že i sám italský parlament se pod jeho tlakem vyslovil pro svolání schůzky velmocí k mírovému vyřešení problémů.

V Belgii se rozvíjí hnutí proti remilitarisaci západního Německa. Organisátorem tohoto hnutí je francouzsko-belgické sdružení, k jehož vytvoření došlo v únoru v Paříži za účasti Francouzů, Belgičanů, Holanďanů i Němců. I v jiných evropských zemích a zejména v samém Německu, ve Velké Britannii, v Holandsku, ve Spojených státech a v zemích latinské Ameriky, v koloniálních a závislých zemích na Dálném i Blízkém východě i v Africe se do široka rozvíjí mírové hnutí a probíhají různé účinné akce k odvrácení nebezpečí nové světové války. Je třeba zmínit se zde zejména o Německu, kde neustále rostoucí mírové hnutí má pro věc míru neobyčejný význam. Američtí imperialisté jako cár papíru roztrhali všechny mezinárodní dohody, které slavnostně podepsali a které ustanovovaly, že má být všemi prostředky zabráněno tomu, aby Německo už nemohlo znovu ohrožovat mír ve světě ozbrojenou moci.

Po celé řadě svévolných a jednostranných opatření, která znemožnila provedení denacifikace a demilitarisace západního Německa a zabránila zničení jeho válečného potenciálu, přistoupili američtí imperialisté k otevřenému vytváření a vyzbrojování jednotek německého Wehrmachtu, v jejichž štábu vedle amerických generálů a důstojníků je celá řada nacistických generálů a důstojníků, jako Guderian, Halder, von Manteufel, Speidel, Heusinger a j. Budují kvapně různá opevnění a letecké základny, strategické silnice a nástupiště k útoku.

Toto jejich počínání, v němž jim s podlézavou ochotu pomáhají němečtí fašisté s dr. Adenauerem v čele, však naráží na rozhodný odpor německého lidu, který se nové války bojí, poněvadž nezapomněl na zkušenosti z druhé světové války.

Německému lidu byla vítězstvím sovětské armády nad fašismem dána také možnost, aby rozvíjel svůj život v míru a přátelství mezi národy a aby svým dílem přispěl k budování nového poválečného světa. Lid ve východní části Německa, která byla spravována sovětskými okupačními úřady, našel již cestu, kterou jedině se může dát, aby si v míru zajistil budoucnost i svou existenci.

Německý lid v této části Německa si plně uvědomil, že jedině mír mu dává záruku plného rozvinutí na poli hospodářském, kulturním i sociálním. Lid i vláda Německé demokratické republiky v duchu dohod z Postupimi svádějí velký boj za sjednocení Německa v jednotný, demokratický a mírumilovný stát, který by byl zárukou klidného vývoje v Evropě. Stržen příkladem Německé demokratické republiky i lid západního Německa se staví stále rozhodněji proti plánům angloamerických vládců a jejich lokajů z řad té nejhorší německé reakce, prosáklé až do morku kosti jedem nacismu. Odmítá dát se znovu obléci do uniformy a vzít do rukou zbraně. Odmítá stát se potravou pro děla ve válce amerických monopolů. Odmítá usnesení bruselské konference, podle níž má Německo dodat vojáky pro armádu, která pod vedením amerického generála Eisenhowera má "bránit" t. zv. evropskou civilisaci útokem na Sovětský svaz.

Stačí k tomu uvést jen několik příkladů.

V prosinci 1950 byla na vysoké technické škole ve Stuttgartu provedena anketa o opětném vyzbrojení Německa. Jen 10,7% studentů se vyslovilo pro všeobecnou brannou povinnost, zatím co 76,5% ji rozhodně zamítlo.

Ve městě Schlopfheim v jižním Bádensku bylo 17. prosince minulého roku provedeno hlasování o remilitarisaci, při čemž 88% obyvatelstva se vyslovilo rozhodně proti.

Düsseldorfský list "Freies Volk" z 5. ledna 1951 přinesl zprávu, že osazenstvo býv. zbrojovky Heerster v Sollingenu se rozhodně postavilo proti remilitarisaci.

Ve slévárně oceláren v Osnabrücku došlo dne 22. ledna 1951 k desetiminutové stávce na protest proti jednání generála Eisenhowera s dr. Adenauerem.

21. ledna 1951 při náboru nezaměstnaných na práci na vojenské letiště Ending u Stuttgartu odmítlo 38 ze 40 vyzvaných dělníků tuto práci přijmout.

Havíři z 9. revíru šachty "Ewald" v Herten u Herne vydali v lednu výzvu ke všem horníkům v Porúří, ve které se mimo jiné praví: "Poučili jsme se z minulosti. Proto rozhodně odmítáme nám vnucované zvláštní směny, neboť neznamenají nic jiného, než že pancéřové směny povedou k pancéřovým bitvám. Nefárejte na zvláštní směny! Nezmírní naši sociální bídu, nerozehřejí kamna našeho mrznoucího obyvatelstva, ale přiblíží válku!"

24. ledna 1951 poslalo osazenstvo Storchových závodů ve Wuppertalu Adenauerovi resoluci, ve které se mimo jiné říká: "Jsme toho názoru, že generálové mají zůstat doma. Nechceme žádnou žoldnéřskou armádu a žádnou novou válku; chceme žít v přátelství se všemi národy a naše zničené Německo znovu vybudovat v míru."

Bylo by možno citovat ještě bezpočet dalších příkladů, které všechny svědčí o vůli německého lidu zabránit válce a žít a pracovat v míru.

O jednom však přesto je nutno se zmínit: o mírovém sjezdu proti remilitarisaci v Essenu. Zde, v srdci Porúří, které bylo zbrojírnou Německa pro dvě světové války, sešlo se 28. ledna na 1700 delegátů ze všech vrstev obyvatelstva a ze všech částí západního Německa, aby pozvedli svůj mocný hlas proti remilitarisaci. Jménem německého lidu byla z tohoto zasedání zaslána t. zv. spolkové radě v Bonnu resoluce s požadavkem, aby bylo provedeno lidové hlasování na otázku: Jste proti remilitarisaci Německa a pro mírovou smlouvu s Německem v r. 1951?

Všechny tyto příklady, které jsem uvedla, ukazují jedno: lid všech zemí má ve svých rukou sílu, která je s to zabránit válce a uhájit mír, život a budoucnost. A tato síla každým dnem roste. Je to v prvé řadě pracující lid, je to dělnická třída, která stojí v čele a která je nositelem této síly. Svým pevným postojem strhává i ostatní vrstvy obyvatelstva k rozhodným činům, které často nevědí kudy kam a které váhají, nevědouce co činit.

Novým pádným důkazem toho jsou současné události v Barceloně a v celé Katalanii. Franco, bývalý poslušný lokaj Hitlera a Mussoliniho, na příkaz svých nynějších amerických pánů se pokouší vybudovat ze Španělska útočnou základnu pro novou světovou válku. Krvavým terorem utlačuje španělský lid, prachem, olovem i šibenicemi potlačuje každý jeho projev touhy po svobodě, mučí a trýzní španělský lid hladem. Nejlepší syny a dcery španělského lidu zavírá do vězení a koncentračních táborů, vedených podle osvědčených metod hitlerovských katů. Avšak ani nejkrutější teror a pronásledování nezlomily španělský lid, který tak jako lid celého světa touží po svobodě a po životě v míru a je odhodlán za to bojovat všemi prostředky.

Generální stávka v Barceloně 12. března, které se zúčastnilo na 300.000 pracujících, zasadila těžkou ránu frankistickému režimu krve a temna. Ale nejenom to: barcelonská stávka, která stále pokračuje, a boj katalánského lidu zasadily těžkou ránu v prvé řadě americkým imperialistům a jejich zločinným plánům na rozpoutání nové války v Evropě. Vyvolala veliké zděšení nejenom u Franca a jeho stoupenců z Falangy, nýbrž i ve správních radách na newyorském Wallstreetu a v úřadovnách washingtonského Bílého domu. Američtí imperialisté potřebují fašismus pro své temné cíle. Proto také fašisují Spojené státy a země, které stojí pod jejich vlivem, proto obnovují v západním Německu fašismus a proto jej podporují a drží u moci ve Španělsku. Lid však fašismus drtí a proto americké válečné lodi a americká bombardovací letadla spěchají Francovi a jeho žoldnéřům na pomoc. Španělskému lidu však spěje ku pomoci mezinárodní solidarita všech mírumilovných lidí ve světě. (Potlesk.)

Barcelonská stávka ukázala celému světu, jaká je síla v pracujícím lidu, jaká je síla v dělnické třídě, která nezlomena dočasnými neúspěchy znovu povstává, aby vedla veliký a rozhodný boji ve státě, se kterým imperialisté počítali jako se svou nejpevnější baštou a oporou. Stávka hatí válečným štváčům jejich plány a před celým světem demonstruje, že imperialisté nikde nemohou spoléhat na pomoc lidu ve své útočné válce. To je velká rána podněcovatelům války, neboť právě na španělského vojáka se podle Francových slibů a ujištění nejvíce spoléhali. Barcelonská stávka je významným úspěchem světového tábora míru, dodává sebevědomí bojovníkům za mír ve všech zemích světa a posiluje je k boji proti temným silám války. Posiluje úsilí národů, které nyní, po zasedání Světové rady míru v Berlíně, rozvinuly velikou akci na podporu její výzvy k uzavření mírového paktu 5 velmocí a k mírovému vyřešení všech současných problémů a rozporů, které nebezpečně ohrožují světový mír. Je to hlavně otázka Německa a Japonska a americké snahy o jejich remilitarisaci, je to otázka krvavé americké války v Koreji a americké okupace čínského ostrova Tajvanu. Je to otázka Američany prosazené ostudné resoluce Valného shromáždění Spojených národů, označující Čínskou lidovou republiku za útočníka v Koreji. Organisace Spojených národů, která úplně zklamala naděje národů a která se zcela proměňuje v nástroj amerických imperialistů a jejich agresivní politiky, je předmětem kritiky a její jednání je rozhořčeně kritizováno v celém světě.