Čtvrtek 22. března 1951

Náš terajší štátny rozpočet je nástrojom socialistického budovania, teda nástrojom mieru a tak šťastia, blahobytu a spokojnosti pracujúcich a je zárukou účinnej obrany, slobody a bezpečnosti nášho ľudu.

Náš pracujúci ľud žiadna zahraničná propaganda zradnej emigrácie, ani žiadna podkopná činnosť ich pomáhačov z radov domácej reakcie z nastúpenej cesty neodvráti, ale v tesnom spojení s našou záštitou, bratrským Sovietskym sväzom, a pod múdrym a rozvážnym vedením nášho prezidenta s. Klementa Gottwald a pôjde stále a vytrvale vpred k budovaniu a uskutočňovaniu socializmu v našej vlasti. (Potlesk.)

Podpredseda Komzala (zvoní): Ďalej je prihlásený p. posl. Tymeš. Dávam mu slovo.

Posl. Tymeš: Paní a pánové!

Náš rozpočet je právem označován za rozpočet mírového socialistického budování. Tak jako Sovětský svaz a lidově demokratické země, i my chceme zvyšováním výroby a socialistickou výstavbou přispět k posílení světové mírové fronty. Různí řečníci již zde ukázali na velký rozdíl mezi mírovou politikou SSSR a lidově demokratických zemí a válečnou politikou kapitalistických států, která se markantně projevuje také v jejich rozpočtech. Já chci dnes při této příležitosti ukázat na hanebnou a odpornou roli, kterou ve velkém boji o světový mír hrají předáci pravicových socialistických stran. Generalissimus Stalin ve známém rozhovoru s dopisovatelem Pravdy ukázal celému světu pravou farisejskou tvář představitele Labour Party a min. předsedy Anglie Attleeho. Attlee pomlouvá SSSR a jeho mírovou politiku. Proč to činí? Proto, aby touto lží o Sovětském svazu omluvil horečné zbrojení prováděné Labour Party, aby oklamal anglický lid a - jak říká s. Stalin - vnutil mu lež o SSSR a tak ho podvodem zavlekl do nové světové války, organisované vládnoucími kruhy USA. Je to nebezpečná a přímo zločinná politika. Generalissimus Stalin ve svém projevu přímo říká, že válka se může stát nevyhnutelnou, jestliže se podněcovatelům války podaří opříst sítí lží lidové masy, oklamat je a zavléci do nové světové války. Imperialisté vědí velmi dobře, že nemohou vládnout a že zejména nemohou vést světovou válku bez masové základny. Tuto masovou základnu pro válku proti SSSR a proti lidově demokratickým zemím mají jim vytvořit především pravicové socialistické strany a Vatikán. Je smutnou skutečností, že všechny socialistické a soc. demokratické strany v kapitalistických státech, kromě Nenniho socialistické strany Italie, slouží válečným kapitalistickým zájmům.

Po skončení druhé světové války vytvořily se, dík síle a vítězství SSSR, takové předpoklady pro vítězství socialismu, o jakých se nám dříve ani nesnilo. Dělnická třída toužila po tom, aby současně s nacismem a fašismem byl pohřben zdroj vší lidské bídy, kapitalistický společenský řád. Socialističtí dělníci poučeni strašnými zkušenostmi válečnými volali po jednotném postupu s komunisty a po spojenectví a přátelství se Sovětským svazem. Ve Francii, v Italii, v Řecku a jiných zemích bylo velké lidové hnutí, které žádalo, aby se po válce budoval stát na nových základech, na základech socialistických. V Anglii prohrála ve volbách Churchillova konservativní strana a zvítězila Labour Party. Této situace se však vinou socialistických vůdců na západě nevyužilo ve prospěch socialistického hnutí. Mnozí pravičáčtí socialističtí předáci, kteří po skončení války mluvili o přátelství k SSSR a o spolupráci s komunisty, velmi brzo změnili svou řeč; počali šířit nedůvěru k SSSR a rozbíjeli spolupráci s komunistickými stranami. Dokázali tak, že se nejen ničemu nenaučili z válečných zkušeností, ale že si vůbec nepřejí socialismu, že jsou jeho nepřáteli. Západoevropští socialističtí předáci začali propagovat t. zv. třetí sílu, aby tím mařili spolupráci socialistů a komunistů. Není prý třeba jít ani s kapitalistickou Amerikou, ani se Sovětským svazem, je možno zůstat někde uprostřed. Když tato třetí síla měla býti doporučována u nás v sociální demokracii, řekli jsme, že je to buď naivnost, anebo podvod. Byl to podvod na oklamání prostých lidí. Ti, kteří hlásali třetí sílu, dobře věděli, že není možná žádná střední cesta mezi socialismem a komunismem, mezi mírem a válkou. Oni hlásali střední cestu, aby nemuseli jít cestou socialismu, cestou míru. Neboť nemůže být nejmenší pochyby o tom, že kapitalismus nelze odstranit a socialismus nelze vybudovat bez těžkých třídních zápasů, bez revoluční komunistické strany, bez pomoci a ochrany SSSR. Třetí síla také v krátké době žalostně zkrachovala. Ti, kteří měli spoustu výmluv proti společnému postupu s komunisty, kteří měly výhrady proti politice SSSR, kteří doporučovali nejít ani s Amerikou, ani se Sovětským svazem, nyní stojí už oběma nohama ve válečném táboře imperialistů. S komunisty, s revolučními dělníky, se Sovětským svazem se nemohli dohodnout; s představiteli amerických miliardářů se dohodli velmi snadno. Dokazují tím, že to se Sovětským svazem upřímně nemyslili a nemyslí. Labouristická vláda se ani nepokusila využít svého volebního vítězství k budování socialismu. Jde cestou reformismu, která nevede k socialismu, nýbrž naopak, která má zachraňovat kapitalistický řád. Labouristická vláda nerespektovala vůli lidu, který jí dal moc, a nedělala slíbenou politiku přátelskou k SSSR, nýbrž naopak politiku Sovětskému svazu nepřátelskou. Při odchodu Bevina z úřadu ministerstva zahraničí napsal konservativní "Economist", že Bevin byl první, dávno před Američany, který se rozhodně postavil proti Sovětskému svazu. List chválí jeho přátelský postoj ke kapitalistické Americe a nepřátelský poměr k SSSR. Byl to "socialistický" ministr, který dělal politiku kapitalistických kruhů, politiku kapitalistické Ameriky. Nenávist k Sovětskému svazu je společným znakem všech pravicových socialistických vůdců. Proč vynucuje Attlee vysoké válečné výdaje, které ještě zvětšují bídu kapitalisty vykořisťovaných anglických dělníků a pracujících? Činí to proto, že nenávidí Sovětský svaz. Proti Sovětskému svazu, proti lidovým demokraciím chce jíti do nové války s kapitalistickou Amerikou, s fašistickým Španělskem, s fašistickou klikou Titovou, s německými nacisty a s celou mezinárodní reakcí.

Daily Herald otiskl 8. března prohlášení Labour Party, v němž se praví, že labouristická vláda má zájem o příspěvek Německa k provádění evropských plánů obrany. Co to znamená? Zavlečení západního Německa do agresivního západního a severoatlantického bloku. Vůdcové Labour Party ve službách kapitalistické Ameriky pronásledují mírové hnutí, omezují občanské svobody, vylučují stoupence mírového hnutí z Labour Party a po čtvrté již zakazují odborovým organisacím i oslavy dělnického svátku 1. máje. Odpor lidu proti této politice roste. Reynold News je nucena přiznat: Každá pošta, každá veřejná schůze a tím spíše členská schůze řadových členů labouristické strany přináší nová potvrzení toho, že perspektiva války vzbuzuje v Anglii hluboký odpor. Stále větší počet lidí si v Anglii uvědomuje, že protisovětská, protisocialistická politika t. zv. socialistické dělnické vlády vede zemi do národní katastrofy.

Stejně zločinně si počínají předáci francouzské socialistické strany. Zmařili spolupráci s komunistickou stranou, pomlouvají Sovětský svaz, podporují válku proti vietnamskému lidu, pomáhají lámat stávky dělnické třídy, odmítají akci za vyšší mzdy, za sociální požadavky dělnictva, ale ochotně souhlasí s výdaji na zbrojení. Také oni - stejně jako labouristé - pomáhají zapřáhnouti Francii do amerického chomoutu. Účastní se jednání o volebním řádu, který podle plánu reakce má vyloučit nejsilnější stranu Francie, slavnou komunistickou stranu, stranu Thorezovu, z Národního shromáždění.

Mohl bych uvést ještě mnoho příkladů nejen z Anglie a Francie, ale i z jiných zemí o politice pravicových socialistů, která ve svých důsledcích slouží k záchraně kapitalistického řádu a válečné politice Spojených států amerických. Stačí však uvést jeden dokument, a to je zpráva ze zasedání t. zv. nové socialistické internacionály. V této zprávě se praví: "Byla zde obsáhlá diskuse o kolektivním zbrojení, uvedená panem Denisem Heallym z britské Labour Party, který ve svém projevu učinil prohlášení o pokroku vyzbrojení v zemích západní Evropy a o stanovisku různých sociálně demokratických stran k plánu znovuvyzbrojení Německa. S výjimkou Švýcarska se zdá, že všechny strany nyní přejímají zásadu německého příspěvku k evropské obraně. Německá sociální demokracie si vyhradila, že před znovuvyzbrojením bude třeba zajistit plnou německou rovnoprávnost v postavení s jinými zeměmi, byla v tomto návrhu podporována Holanďany. Pan Heally dále ukázal, že obranná opatření v západní Evropě jsou v nynější době nerovnoměrná. Velká Britannie, která věnuje dvojnásobné procento svého národního důchodu na obranu než ostatní země, stojí v čele a jí se ještě více přibližuje Francie. Současně navrhoval Heally socialistickým stranám jiných zemí, aby věnovaly pozornost otázkám financování znovuvyzbrojení, aby bylo zabráněno zjevům, které by byly příčinou inflace, poněvadž by to pomohlo komunistům.

Konference se zúčastnili zástupci 21 t. zv. socialistických stran a organisací, včetně zrádců socialismu, uprchlých ze států lidové demokracie, a nechyběli ani zrádci naší dělnické třídy a našeho pracujícího lidu z Československa.

Co říká tato zpráva? Znovu potvrzuje, že vůdcové pravicových socialistických stran už otevřeně organizují všechny reakční síly v Evropě do války proti SSSR a lidově demokratickým zemím, že vůdcové pravicových socialistů jsou nástrojem amerických imperialistů, že jsou strůjci a organisátory vyzbrojení německých nacistů. Tato zpráva znovu potvrzuje, že ve štvaní proti Sovětskému svazu nezůstávají pozadu ani za největšími kapitalistickými válečnými štváči. Ve velkém boji mezi silami reakce a válkou mají nejšpinavější úlohu, neboť předstíráním, že jsou socialisty a stoupenci míru, mají oklamat pracující lid a zavléci ho do nové války. Je jasné, že tito lidé chtějí ne bořiti, ale zachraňovati starý vykořisťovatelský řád, a to za cenu nové strašlivé války. Proto jejich odpovědnost a jejich zločiny jsou ještě větší než zločiny kapitalistických monopolistů. Starý kapitalistický svět však nezachrání nikdo, ani předáci pravicových socialistů, ani Vatikán, ani papežovo požehnání. (Potlesk.)

Světlo socialismu, zářící ze Sovětského svazu a lidových demokracií je příliš silné; posiluje dělný lid celého světa, mobilisuje jej k boji proti válce, k boji za socialismus. Není síly, která by mohla trvale zabránit vítězství socialismu. Pravicoví socialisté, kteří zachraňují kapitalistický řád a pomáhají kapitalistickým podpalovačům nové války, jsou trvale ohrožováni vlastními příslušníky, poněvadž sami nemohou zajistiti lidem život bez krisí, bez nezaměstnanosti, bez hladu a bídy. Opírají se o značnou část těch, kteří jsou starým světem vykořisťováni a kteří jsou proto povoláni k tomu, aby tento svět změnili. V tom je největší slabost pravicových socialistických vůdců a jejich pánů, v tom je záruka jejich porážky, záruka našeho vítězství. I když o konečném vítězství není pochyby, mohou předáci pravicových socialistů způsobit lidu a věci míru veliké škody. Proto odhalovat jejich zrádnou škůdcovskou roli je povinností všech, kteří bojují za trvalý mír a za nový, spravedlivý společenský řád.

Tak jako opovrhujeme těmi, kteří pracují pro americké imperialisty a připravují novou válku, tak na druhé straně zdravíme všechny socialisty ve všech zemích, kteří poctivě bojují za mír, za socialismus; zdravíme zejména Nenniho a jeho socialistickou stranu (Potlesk.), která v těsné spolupráci s hrdinnou komunistickou stranou Italie za těžkých poměrů bojuje za mír a za svobodu italského lidu.

U nás, tak jako v ostatních lidově demokratických státech, šla po druhé světové válce převážná část sociálních demokratů cestou spolupráce a přátelství s komunistickou stranou, cestou, která vedla k jednotě dělnické třídy, k jednotě organisační a ideové na podkladě učení Marxe a Engelse, Lenina a Stalina. Nastoupili jsme radostnou a šťastnou cestu socialistického budování. Sociálně demokratická pravice, její představitelé, ti byli pro socialismus jen slovy. Ale ukázali svou pravou protisocialistickou tvář, jakmile u nás mělo dojíti k uskutečňování socialismu. Oni sloužili zde a slouží i za hranicemi, stejně jako pravicoví socialisté západu, americkému imperialismu. Jejich t. zv. představitelé, všichni ti Majerové sedí společně se Schumacherem a podporují jeho šovinistickou, revanšistickou a nacistickou politiku. Společně s celou reakční emigrantskou spodinou, společně s bandou Zenklů, Ripků, Lettrichů a Prchalů chtěli by i oni svou propagandou u nás vyvolat neklid, nedůvěru k Sovětskému svazu a rozvracet morálně-politickou jednotu pracujících vrstev našich národů. Toto jejich zločinné úsilí je ovšem směsné a marné. Náš lid nezapomene, že bez Sovětského svazu nebyli bychom svobodni. Nikdy nezapomeneme obětí, které Sovětský svaz přinesl svobodě našich národů a svobodě všeho lidstva. Nikdy nezapomeneme na to, čím Sovětský svaz přispívá k naší socialistické výstavbě. Nikdy nezapomeneme na jeho nezištnou a všestrannou pomoc. Bez Svazu sovětských socialistických republik neměli bychom svobodu a nemohli bychom budovat socialistickou republiku. Náš lid má plnou důvěru v Komunistickou stranu Československa, v jednotnou stranu dělnické třídy, má plnou důvěru ve svého presidenta Klementa Gottwalda, má plnou důvěru v Národní frontu, má plnou důvěru v Sovětský svaz, má plnou důvěru v našeho největšího a nejlepšího přítele, generalissima Stalina. (Potlesk.) O tuto důvěru se rozbijí všechny útoky nepřátel a tato důvěra nás povede vpřed k novým úspěchům a slavným vítězstvím! (Potlesk.)

Podpredseda Komzala: Ďalej je k slovu prihlásený pán posl. Fiala. Prosím, aby sa ujal slova.

Posl. Fiala: Slavná sněmovno!

Při podrobném projednávání našeho státního rozpočtu na rok 1951 a státního závěrečného účtu za rok 1949 v jednotlivých výborech Národního shromáždění byla přímo manifestačně kvitována zásluha dělnické třídy a všech pracujících v tomto státě o bouřlivý rozvoj našich výrobních sil a o vzestup životní i kulturní úrovně obyvatelstva v uplynulých dvou letech. Sám pan ministr financí Kabeš řekl ve svém exposé, že výsledky státního hospodaření roku 1950 a finanční výsledky roku 1949 nejsou produktem náhodných okolností, nýbrž úžasné vnitřní dynamiky společnosti pracujících, osvobozené od vykořisťovatelů.

Když pan president republiky Klement Gottwald mluvil na únorovém zasedání ÚV KSČ o rozvoji našeho národního hospodářství, řekl mimo jiné: "Někteří tak zvaní mudrci ze zahraničního rozhlasu někdy utrousí, že prý my vlastně žijeme z podstaty, z toho, co jsme zdědili po kapitalistech. Ve skutečnosti je předem jasné, že je to pohádka pro malé děti. Ve skutečnosti bychom na starém kapitalistickém, předmnichovském a pookupačním koni daleko nedojeli. Ve skutečnosti jsme do našeho hospodářství po květnovém osvobození a zejména pak po roce 1948 vložili těžké miliardy, které nám vlastně umožnily, že naše výroba byla v roce 1950 o 50% vyšší než výroba kapitalistického Československa, nehledě na pokles celkového počtu obyvatelstva. Uvedu proto jako důkaz jen jednu cifru. Tak jsme do investičních položek našeho průmyslu zařadili jen ve dvou letech - 1949 a 1950 - téměř 125 miliard Kčs, čili sumu, o jaké se bývalým pánům ani nesnilo. Markantně se ostatně tyto plánované investice projevují na Slovensku, které se postupně, ale rychle stává ze země agrární zemí agrárně průmyslovou. Jako jeden z důkazů budiž uvedeno, že na Slovensku se v r. 1950 výroba těžkého průmyslu zvýšila o více než jednu čtvrtinu, tedy podstatně více, než je celostátní průměr. Takový přírůstek nepřišel sám sebou, nýbrž byl podmíněn důkladnou investiční činností. Tak tomu bude i nadále: i nadále budeme rozmnožovat hmotné předpoklady naší výroby, poněvadž víme, že bez toho bychom neuhájili nezávislost a svobodu naší země, nemohli bychom pochodovat vpřed, k socialismu."

A projednávaný rozpočet na rok 1951 nám jasně ukazuje, že chceme poskytnout skutečně všechny předpoklady k dalšímu a rychlejšímu růstu naší výroby, zejména těžkého průmyslu, a s tím souběžně i předpoklady pro další soustavné zvyšování životní a kulturní úrovně našeho lidu. Vždyť z celé rozpočtové částky 166,5 miliardy Kčs připadá na výdaje investiční povahy 46% a na spotřební účely 54%, mimo náklady na národní pojištění, které jsou hrazeny jeho vlastními příjmy.

To nejlépe ukazuje na mírový charakter našeho státního rozpočtu, ve kterém se promítají sice smělé, ale krásné a uskutečnitelné úkoly naší průmyslové a zemědělské výroby, jejíž rozvoj tvoří předpoklady pro bohatý růst spotřebních a kulturních statků. Tato jasná perspektiva naší cesty k socialismu mobilisuje každodenně iniciativu milionů pracujících na závodech, na polích i v kancelářích k novým a lepším pracovním methodám, k úspoře materiálu a k hospodárnosti, jak o tom svědčí stále rostoucí závazky v rámci předmájového soutěžení.

Je pochopitelné a úplně správné, že státní rozpočet na r. 1951 zajišťuje především výstavbu a rozvoj těžkého průmyslu, který je základním článkem budování socialismu v naší vlasti. Velmi krásně to zdůvodnil na únorovém zasedání ÚV KSČ předseda SÚP pan ministr dr. Dolanský, když řekl, že zvyšujeme úkoly plánu proto, že vidíme reálnou perspektivu, kdy síly míru v zápase se silami války budou s to zahnat válečné štváče do kouta, a za druhé, že právě v dnešních mezinárodních poměrech musíme více než kdy jindy upevnit nezávislost našeho hospodářství od kapitalistického západu a zajistiti je jak před důsledky krisí v kapitalistických zemích, tak před důsledky diskriminační politiky. (Předsednictví se ujal předseda dr. John.)

Proto také při projednávání rozpočtu ministerstva zahraničního obchodu ve výborech hospodářském a pro hospodářské plánování a jeho kontrolu byla s velikou vděčností obou výborů přijata zpráva pana ministra dr. Gregora o výsledcích jeho návštěvy ve spřáteleném Sovětském svazu a o veliké pomoci, kterou nám Sovětský svaz ve všech směrech poskytuje. Stejně i to, že náš zahraniční obchod se stále více orientuje na Sovětský svaz a země lidových demokracií, je radostnou skutečností, která nám dává stále větší pocit jistoty a nezávislosti na zemích kapitalistických. Jak podstatná je tato přeměna ve stycích našeho zahraničního obchodu, dokazuje to, že v r. 1949 se podílel Sovětský svaz a země lidových demokracií na objemu našeho zahraničního obchodu 45%, v r. 1950 již 55% a v r. 1951 dosáhnou tyto styky již přes 60% našeho zahraničního obchodu.

Obrovský rozvoj mírových výrobních sil a upevňování našeho národního hospodářství, které se projevují ve vzrůstajícím blahobytu našeho pracujícího lidu, nedají pochopitelně spát našim zahraničním a domácím nepřátelům. Pan president republiky Klement Gottwald to velmi přiléhavě vyjádřil slovy, že "soptí vztekem" a že toto "běsnění" nám už samo říká, že jdeme správnou cestou. Se zdárně pokračující výstavbou socialismu ztrácí buržoasie jednu posici za druhou a nenávratně mizí naděje na obnovu kapitalistického panství. Třídní boj se proto zostřuje a nepřítel používá všech prostředků k tomu, aby se pokusil o zvrat vývoje a nastolení starého kapitalistického řádu. Je to obdoba toho, co se ještě dlouhou dobu odehrávalo po Velké vítězné říjnové revoluci v Sovětském svazu. Největší muž současné doby generalissimus Stalin o tom na plenu ÚV-VKS (b) 3. března 1937 mimo jiné řekl: "Čím rychleji půjdeme vpřed, čím více úspěchů dosáhneme, tím více budou zbytky poražených vykořisťovatelských tříd zuřit, tím dříve přejdou k ostřejším formám boje, tím více budou škodit sovětskému státu, tím více se budou chytat nejzoufalejších prostředků boje, posledních prostředků těch, kdož jsou odsouzeni k záhubě.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP