Kapitalisté ve své zoufalé situaci nevidí jiného východiska než připravovat třetí světovou válku, která by prodloužila život tohoto zkomírajícího řádu a která by odstranila nezaměstnanost v jejich zemích. Druhá světová válka je nijak nepoučila. Nejen že se jim nepodařilo rozdrtit socialismus, jak doufali; naopak, socialismus vyšel z druhé světové války ještě více posílen. Dnes již každý poctivý člověk vidí, co kapitalismus přináší lidstvu. Vnitřní rozpory vyvolávají boj o moc, kapitalistické hospodářství přináší stávky, nezaměstnanost, utlačování národů, bídu a nedostatek. Na druhé straně příklady států žijících v řádu socialistickém jsou důkazem, že socialismus dává lidstvu svobodu, demokracii, sociální spravedlnost, právo na práci a zaslouženou odměnu, zajištění v nemoci a stáří, pokrok a vše, po čem touží svobodný člověk. V socialismu jsou to pracující, kteří si vládnou a kteří vysílají na přední místa nejlepší pracovníky ze svého středu.

Svět socialismu zvítězil silou myšlenky a silou ideje. K Sovětskému svazu, který zahájil novou epochu světové historie, se obracejí zraky pracujících celého světa. Od svého vzniku jde Sovětský svaz cestou upevňování míru a mezinárodní přátelské spolupráce. Být vyznavačem socialismu znamená být odhodlaným bojovníkem za mír, zatím co být přívržencem světa kapitalismu znamená být osnovatelem nové války.

V čele tábora podněcovatelů nové války stojí Spojené státy. Pod jejich vedením byl vytvořen t. zv. Atlantický pakt. Atlantický pakt je paktem politickým a vojenským, který má vytvořit ve státech stojících pod americkým vlivem základny k útoku proti Sovětskému svazu a lidovým demokraciím. Členské státy mají postavit armády, aby američtí vojáci nemuseli krvácet.

Atlantický pakt je jen vojenským doplňkem Marshallova plánu, který mu předcházel. Američané využili Marshallova plánu k tomu, aby se pod rouškou lidumilnosti zbavili nepotřebného zboží, aby v satelitních zemích zastavili továrny, které jim konkurovaly, a zvýšili jejich závislost na Spojených státech. Ve své druhé fázi počal Marshallův plán v souhře s Atlantickým paktem dodávat do evropských zemí válečný materiál, který má sloužit jako prostředek americké agrese.

Na základě t. zv. Trumanovy doktriny osobují si Spojené státy zakročit se zbraní v ruce kdykoli a kdekoli, je-li ohrožena doména kapitalismu a imperialismu. V duchu této doktriny jsou posílány do celého světa zbraně, a americké divise a Spojené státy se snaží v celém světě nejrůznějšími způsoby vybudovat opěrné válečné body.

V bláhové naději, že lze kolo dějin otočiti zpět, se západní kapitalisté spolčují s fašisty, hledají záchranu a pomoc u bývalých pomocníků Hitlerových; ale tito lidé nezachrání starý, zpuchřelý svět, naopak ještě zvýší odpor pracujících proti kapitalismu.

Kapitalisté se snaží rozleptat a narušit frontu socialismu a míru využitím hospodářského útlaku a dolary. Podařilo se jim to však jen v jediném případě, Titově. Ani ten však nemůže zachránit kapitalisty a jednoho dne bude sám zničen těmi, kterým dnes slouží, nebude-li jeho klika smetena ještě dříve jugoslávským lidem.

Západní imperialisté se ve své úzkosti o svoji existenci nezastavují ani před věcmi, které jsou všem lidem posvátné. Nezastavuji se ani před zneužíváním náboženství a náboženského přesvědčení lidu. V náboženských společnostech vidí kapitalismus velkou mravní sílu a proto se snaží získat křesťanské i nekřesťanské církve na svou stranu. Široce rozvětvená síť církevního aparátu má sloužit kapitalistickým státům jako propagační síť. Má jim sloužit jako rozvětvená síť špionážní. Jsme svědky nekřesťanského zjevu, projevujícího se ve spojení vatikánské politiky s politikou podněcovatelů války.

Jako vyznavači křesťanského světového názoru litujeme, že vatikánská politika v naší době, kdy se řadí pracující celého světa do jednotné fronty míru, nepoznala, kde je její místo, že zklamala ty, kteří očekávali, že Vatikán bude mezi prvními, kdož budou podporovat politiku mírové výstavby, sociální spravedlnosti, živelnou touhu lidstva po odstranění sociálního útisku a křivd.

Opačný postoj Vatikánu svědčí o tom a je důkazem, že politika Vatikánu se liší diametrálně od pravého křesťanství, které hlásá lásku mezi bližními a které všemi svými přikázáními bojuje proti nespravedlnosti, vykořisťování a zlu.

Nesmíme však zapomínat, že vatikánská politika v minulosti byla často na scestí, a na skutečnost, že stejně jako imperialisté, ani Vatikán se nepoučil z výsledků první ani z výsledků druhé světové války.

Vatikán dnes vlastně provozuje politiku, která je určována imperialistickými a expansivními zájmy Spojených států. Odtud pramení boj proti Sovětskému svazu a lidovým demokraciím - ne z důvodů náboženských - protože ve všech těchto zemích je svoboda vyznání zaručena ústavně. Je to stát v těchto zemích, který se stará o hospodářské potřeby církve a nezasahuje nijak do její věroučné sféry.

Přes to vše je Vatikán horlivým účastníkem t. zv. "křižáckého tažení" proti Sovětskému svazu a lidovým demokraciím. Vládnoucí kruhy USA a Anglie vítají a schvalují, že se Vatikán účastní tohoto tažení. Tento způsob jim umožňuje vydávat své spiknutí proti míru a lidstvu za svatou věc. Již koncem r. 1943 napsal londýnský časopis Economist, orgán průmyslových a finančních kruhů, že Britannie a Spojené státy najdou po válce v katolické hierarchii oporu při "obnovování zákonitosti", t. j. při obnovování buržoasních poměrů. Politika Vatikánu a hierarchie - zdůrazňoval tento list - se vysvětluje strachem před komunismem a z vítězství levých.

V Italii, ve Francii i v jiných západních státech ovlivňuje vatikánská politika volby v zájmu protisocialistických a reakčních stran. Arcibiskup milánský, kardinál Schuster hrozil vyloučením z církve všem, kdož podporují demokratický tábor vedený komunisty. Němečtí, francouzští, rakouští, britští a italští kardinálové, kteří se sjeli do Kolína n. R. k oslavě 700. výročí kolínského domu, využili těchto slavností a s papežským nunciem v západním Německu, americkým Němcem Münchem, vydali list k věřícím, ve kterém je vyzývali k boji proti demokracii a komunismu. Někteří z kardinálů, kteří tento list podepsali, ještě nedávno přisluhovali Hitlerovi.

V září 1948 obdržel Vatikán od známého kardinála Spellmana k disposici fond 500.000 dolarů na boj proti komunismu.

Z přímého návodu angloamerických podněcovatelů války byl 13. července 1949 vydán dekret o vyloučení všech komunistů z církve, i všech těch, kteří je podporují, kteří pro ně hlasují, kteří s nimi spolupracují anebo čtou a rozšiřují jejich tisk. Tímto protikřesťanským politickým dekretem mají býti vyloučeny miliony katolíků z církve pro boj za mír, chléb, svobodu a národní nezávislost.

Tak se začleňuje Vatikán proti vůli milionů prostých poctivých věřících i kněží do nelidské a nekřesťanské koalice Trumana, Churchilla, de Gaullea, Čankaiška, Franca, Salazara a jiných fašistů. Přesto náš věřící lid je pevně přesvědčen o tom, že Franco je a zůstane fašistickým krvavým Francem, i když je nositelem papežských řádů.

K západnímu světu, k zrádné emigraci a neofašistickým štváčům, kteří se chopili příležitosti 28. října letošního roku, aby jednak ronili slzy nad ztrátou "starých zlatých časů", a na druhé straně aby štvali proti Československu a jeho lidově demokratické vládě, se přidružil tentokráte i Vatikán. Papež Pius XIl. vydal 28. října letošního roku apoštolský list arcibiskupům, biskupům, kněžím a laikům v Československé republice. V dopise ostře útočí na československou vládu. Je samozřejmé, že prohlašuje za mučedníky a světce ty kněze, kteří pro zradu lidu a státu byli právem odsouzeni. Papež nenalézá však dosti ostrých slov odsouzení pro ty biskupy a kněze, kteří spolupracují s lidem a zachovávají věrnost svému státu, který jim dává plnou náboženskou svobodu a nepožaduje od nich a od věřícího lidu nic jiného, než aby náboženství a církve nebylo zneužíváno proti státu a proti lidu.

Ale ani toto "svatořečení" vlastizrady a zločinů nezmění již nic na mohutném nástupu katolického věřícího lidu a jeho duchovních k budování a obraně lidově demokratické vlasti. (Potlesk.)

Nedávno konaný celostátní sjezd katolického duchovenstva za účasti více než 1.600 delegátů a zástupců biskupského sboru je neklamným důkazem toho, že valná většina katolického duchovenstva v naší vlasti nalezla svůj správný postoj po boku věřícího a pracujícího lidu, v pevném odhodlání budovat a ne bourat, žít a ne umírat, vítězit a ne kapitulovat. (Potlesk.)

Otázka Německa je jednou z nejožehavějších otázek mezinárodní politiky po skončení druhé světové války a zvláště dnes se stává aktuálním problémem. Západní imperialisté snaží se vytvořit ve svých okupačních pásmech západního Německa nástupní terén k výpadu proti Sovětskému svazu a lidovým demokraciím. Snaží se v této oblasti vzkřísit německý militarismus, vytvořit armády německých žoldnéřů a využít fašismu a imperialismu, těchto nelidských krvelačných sil, v plánovitě připravované třetí světové válce. Na druhé straně jsme svědky toho, jak poctivá snaha demokratického německého lidu, vedeného vládou Německé demokratické republiky a velkým bojovníkem za práva lidu, presidentem Wilhelmem Pieckem, se snaží vytvořit jednotné demokratické, mírumilovné a svobodné Německo.

Otázka znalosti současného německého problému není věcí několika jedinců, ale povinnosti každého pokrokového a mírumilovného občana našeho státu.

Máme ještě před očima zkázu a utrpení, které německý imperialismus v druhé světové válce připravil lidstvu. Zákeřné přepadení Sovětského svazu ukázalo zvlčilost tohoto imperialismu, který na území Sovětského svazu prováděl vyhlazovací politiku. Sovětský svaz obětoval více než 7 milionů životů a hmotná škoda se odhaduje na 485 miliard dolarů. Na ukrutnost německého imperialismu žaluje více než 6 milionů mrtvých Poláků. Počet mrtvých v samotné Varšavě, kde činil 780.000, převyšuje veškeré ztráty Velké Britanie v minulé válce. Ve Francii padlo za oběť nacismu 576.000 životů. Více než 8 milionů lidi, mužů, žen i dětí zahynulo v německých koncentračních táborech. I náš národ prošel imperialistickou zhoubou nacistů a statisíce našich příslušníků položilo své životy v boji proti imperialistické německé hydře.

Konečná bilance německého imperialismu vykazuje 27 milionů lidských životů a škodu hmotnou 1.350 miliard dolarů.

S tímto imperialismem bylo nutno zúčtovat. Ještě v době, kdy hořící města a dědiny značily cestu imperialistické soldatesky, za dunění děl a výkřiků úzkosti milionů lidí scházejí se představitelé velmocí na konferenci v Jaltě a později v Postupimi. Účelem těchto porad je jediný cíl, aby německý militarismus a nacismus byl vymýcen. Velmoci se zavazují učinit vše, aby německý imperialismus nikdy již neohrožoval Evropu a mír na celém světě.

Úkolem spojenců nebylo zničit nebo zotročit německý národ. "Bylo by směšné, kdybychom ztotožňovali Hitlerovu smečku s německým národem, s německým státem. Zkušenosti z dějin nám říkají, že Hitlerové přicházejí a odcházejí, německý národ, německý stát však zůstává." To prohlásil generalissimus Stalin již v únoru 1942.

Postupimská dohoda, kterou podepsaly všechny čtyři vítězné velmoci, říká jasně, že německému národu má býti umožněno, aby uspořádal svůj život na demokratické a mírumilovné základně. Německo má úplně odzbrojit a má býti odmilitarisováno. Váleční zločinci mají býti potrestáni. Monopoly, kartely a trusty mají být odstraněny a hospodářský život decentralisován. Mají být vytvořeny podmínky k vytvoření celoněmecké vlády a jednotného Německa.

Tak slibně vyzněly konference velmocí na Jaltě a v Postupimi. New-yorský list "Post Meridian" tehdy napsal: "Usnesení postupimské konference mají za cíl zajistit mír. Reakcionáři budou s tímto usnesením nespokojeni."

To ovšem byl názor amerického listu několik dní po konferenci. Předpoklady pro vybudování jednotného a mírumilovného Německa byly splněny jedině v sovětském okupačním pásmu. Od vzniku Marshallova plánu a od počátku Atlantického paktu se snaží američtí imperialisté proti všem mezinárodním usnesením znovu vzkřísit německý imperialismus a válečný potenciál.

Na konferenci v Teheránu bylo řečeno, že žádná moc na světě nemůže zabránit tomu, aby německé armády na souši, ponorky na moři a válečný průmysl nebyl zničen ze vzduchu. Ale jak vypadala praxe? Anglo-Američané bombardovali dělnické čtvrti v Poruří a Poryní a z německého důlního podnikání byla zničena pouhá dvě procenta kapacity a z hutního a ocelářského průmyslu bylo jen pět procent vyhrazeno leteckou zbraní.

Úplnou fraškou se stala otázka demontáže válečných průmyslových podniků. Po dlouhých debatách z původních 59 podniků, určených k demontáži, bylo demontováno pouze 13 a to takovým způsobem že demontované části továren se daly v krátké době opět nahradit.

Západoněmecký zbrojní potenciál nejen že nebyl od r. 1945 snížen, nýbrž byl dokonce běžně zvětšován. Jakmile Američané zjistili, že německý zbrojní průmysl zůstane v rukou kapitalistů, přestali s demontážemi a od r. 1948 bylo do hutních a chemických koncernů, které jsou v rukou válečných zločinců, investováno téměř 43 milionů marek.

Západoněmecký průmysl, který měl obrovské možnosti sloužiti mírovým účelům a mohl přispěti k zvýšení životní úrovně německého lidu, se stal za vedení západních imperialistů válečným nástrojem, jehož má být použito k ničení nezměrných hodnot materiálních a k ničení nenahraditelných a nejvzácnějších hodnot lidských životů.

K zvýšení válečného zbrojního potenciálu slouží i tak zv. Schumanův plán. Tento plán má uskutečnit to, co se nepodařilo ani Napoleonovi, ani Hitlerovi. Má spojit všechen hutní a důlní průmysl v západní Evropě v jediný monopolní mamutí kolos pod vedením amerických miliardářů a německých válečných zločinců z řad průmyslníků.

Jak západní váleční štváči cynicky přiznávají, je tento obludný monopolní kolos hmotným předpokladem účinného úderu proti světu demokracie, socialismu, pokroku a míru.

Podle názoru západních osnovatelů třetí světové války je předpokladem útoku na Sovětský svaz a lidové demokracie útok na Německou demokratickou republiku. V bratrovražedném boji mají býti nejdříve získány posice, které byly v důsledku porážky v druhé světové válce ztraceny, a má býti získáno širší nástupiště k další akci. K tomuto účelu má býti především použito přesídlenců, u nichž se v západním pásmu soustavně pěstuje neklid a pomstychtivost proti Československu a Polsku. Američané odpírají poskytnouti přesídlencům stejná práva, jako mají ostatní Němci, a neustále se v nich vzbuzují naděje na možnost návratu. V tomto smyslu jsou zřizovány i organisace přesídlenců a neklid je ustavičně zvětšován. Američané počítají s přesídlenci jako přední linii v boji proti východu, v němž touha po odvetě by byla hnací silou těchto žoldnéřů.

Aby mohli váleční štváči a američtí imperialisté plně využít lidských reserv, hospodářského potenciálu a území západního Německa, byl vytvořen tak zv. Západoněmecký stát. Tímto počinem byla západními velmocemi hrubě porušena Postupimská dohoda a Německo bylo rozděleno. Do vínku obdržel tento tak zv. stát příslib, že okupace západními velmocemi se prodlužuje na 50 let a že musí uznati veškeré válečné dluhy z první i druhé světové války. Tímto způsobem byl připoután na dolarový imperialismus.

Zrádcům německého lidu, pseudokřesťanu Adenauerovi a pseudosocialistovi Schumacherovi, bylo uloženo učinit vše, aby lid byl získán pro válku proti Východu.

Aby bylo dosaženo tohoto cíle, používá se zbytků nacismu a vytváří se hnutí neonacistické. Váleční zločinci, němečtí generálové, váleční fabrikanti, nejvyšší velitelé SS jsou propouštěni z vězení, aby toto přání amerických pánů mohlo býti splněno. K nastolení zločinných záměrů je nelidsky a nekřesťansky zneužíváno slov "demokracie", "svoboda" a "západní křesťanská civilisace". Vládní koalice bonnské vlády je tmelena společným heslem "proti komunismu, Sovětskému svatu a lidovým demokraciím". Nacionalismus a kosmopolitismus jsou heslem dne.

Hlavním úkolem bonnské vlády je připravovat podle diktátu Eisenhowera a Mac Cloye novou válku. Proto pronásledují se zavilou nenávistí všechna hnutí, která pracují pro mír, skutečnou demokracii a svobodu.

Základem nové imperialistické a fašistické armády mají být početné organisace bývalých důstojníků, vojáků a příslušníků SS. Letošního roku byla založena polovojenská organisace "Stahlhelm", která soustřeďuje příslušníky bývalých vojenských a uniformovaných útvarů a která na svých schůzích žádá bezpodmínečné propuštění všech válečných zločinců a vytvoření západoněmecké revanšistické armády.

Koncem června letošního roku konalo se v Hamburku velké shromáždění bývalých parašutistů, na kterém promluvil bývalý nacistický generál Ramcke a Student. V září 1951 byl ustaven v Bonnu "Svaz německých vojáků", který soustřeďuje všechny vojenské organisace na půdě západního Německa a v jehož předsednictvu jsou hitlerovští generálové Guderian, von Manteuffel, Ramcke, Stumpf, Student a vedoucí SS Hauser, Gille a jiní.