Zrádní činitelé předúnorové lidové strany opustili za temné noci tajně svoji vlast, aby na západě v úzké spolupráci s neofašisty, západními kapitalisty a odsunutými henleinovci znovu kuli zrádné, ale neúčinné pikle proti své vlasti a svému národu.

Čím dále tím více schvalují příslušníci obrozené lidové strany šťastné rozhodnutí z únorových dnů a snaží se ve městech i na venkově státi v prvých řadách budovatelů socialistické vlasti a bojovníků za světový mír. S hrdostí a spokojenosti se díváme se vším naším pracujícím lidem v těchto významných dnech zpět na vykonanou práci. Sebekriticky odhalujeme a přiznáváme si chyby i nedostatky. Jsme pevně odhodláni v nejužší a upřímné spolupráci s Komunistickou stranou Československa a všemi složkami Národní fronty dáti se znovu do práce s ještě větším nadšením, abychom pod vedením prvního dělníka republiky a nejlepšího hospodáře Klementa Gottwalda vybudovali sobě i budoucím generacím šťastný společný, socialistický domov podle vzoru našeho velkého přítele Sovětského svazu (Potlesk.)

Národní fronta všech vrstev českého a slovenského lidu, jejíž je ČSL nedílnou součástí, soustředila od počátku své úsilí na zajištění základních životních potřeb pracujících, na upevnění lidově demokratického zřízení a vymožeností revoluce, na budovatelskou práci, vyjádřenou pětiletým plánem, a na obranu míru v nerozlučném svazku se Sovětským svazem a v přátelství s lidovými demokraciemi. Pracující lid se stal tvůrcem a obhájcem rozhodujících podmínek vlastního života, své národní a státní sebezáchovy a garantem cesty k lepší své budoucnosti.

My víme z vlastní národní historie, co znamená stmelená jednota národa a co rozvrat jeho sil ve vzájemných bojích. Jednotná vůle zaručovala nám vždy vítězství proti přemoci nepřátel i v nejtěžších situacích, kdežto rozdělení vnitřních sil a politika neopřená o lid znamenala nejtěžší porážky našeho národa.

S tohoto svrchovaného hlediska vysoce hodnotíme funkci Národní fronty všeho českého a slovenského lidu, která není žádným konglomerátem odstředivých zájmů bývalých stranických skupin, ale skutečnou organickou jednotou všeho pracujícího lidu a všech tvořivých lidských sil národních. Národní fronta organisuje sjednocenou vůli lidu k vrcholnému pracovnímu vypětí na vnitřní výstavbě demokratického státu i k ostražité pohotovosti jeho, k obraně navenek, k boji za mír.

Není nikdy nevčasné připomenouti veliké dílo dosud vykonané. Vláda Národní fronty zajistila všemu lidu práci a učinila nezaměstnanost, tuto velkou metlu pracujících v kapitalistických zemích, pojmem u nás neznámým. Budováním průmyslu na Slovensku vyrovnávala hospodářskou a sociální skladbu obou národních součástí státu; postarala se o rodiny pracujících i matky dětí, vyřešila s úspěchem poměry církevně politické a rozsáhle zabezpečuje zdraví pracujících i jejich životní jistotu ve stáří.

Vláda Národní fronty vytvořila tak svými činy všechny ony hospodářské, sociální a kulturní předpoklady, které činí svazek všech sil, jež Národní frontu tvoří, skutečně pevným nástrojem svobodné a tvořivé vůle všeho československého lidu. Proto jsou beznadějné a předem k zmaru odsouzeny všechny pokusy zvenčí oslabit a rozrušit tuto jednotu, která je trnem v očích našich nepřátel i jejich zrádných utečeneckých pomocníků. Český a slovenský lid sám zmařil každý takový dosavadní pokus, ať přišel sebezáludněji s kterékoliv strany, a nikdo nechť nepochybuje o jeho rozhodnosti, učinit tak i budoucně. Veliké vymoženosti revoluce si česky a slovenský lid nikdy vzíti nedá a do chomoutu kapitalistických vykořisťovatelů svou hlavu už nikdy nevstrčí.

Majíce na zřeteli dosavadní výsledky budování socialismu v našem státě, můžeme my, příslušníci lidové strany, vyslovit své hluboké zadostiučinění, že se v nich prakticky uskutečňují křesťanské požadavky sociální spravedlnosti, za které dávno bojovali také křesťanští pracovníci dělničtí - ale v kapitalistické minulosti naší ovšem vždycky beznadějně. Hlas křesťanského svědomí nám proto velí, abychom vyvinuli všechno úsilí k dalšímu zdokonalení všech těchto vymožeností lidu, a to především vytvořením hospodářských předpokladů nového pokroku, t. j. urychleným splněním našeho mírového pětiletého plánu.

Program pětiletého plánu je sloupem našeho pracovního programu. Jeho plnění je pro nás samozřejmou povinností, je pro nás i povinností jako bojovníků za mír. Proti válečným štváčům, agresorům, proti zrádcům a přisluhovačům, proti titovské klice, proti zbytkům reakce doma bojujeme tím, že plníme heslo "Buduj vlast posílíš mír!".

Chceme bojovat prací. Jsme si vědomi, že každé zvýšení výroby, každé zlepšení blahobytu přispívá míru, je ranou do plánu nepřátel a ukazuje ostatním cestu do nového života.

Pětiletý plán je velkým plánem boje za vytvoření mírumilovného a socialistického Československa. Jeho splnění přivede pracující k daleko většímu blahobytu než za první republiky. Dosažení cíle je závislé na výkonu všech pracujících bez ohledu, na kterém pracovišti jsou zasazeni. Všichni ti, kteří mají na zřeteli blahobyt národa, podávají stále větší výkony, a údernické hnutí mezi našimi pracujícími stále roste.

Končíme třetí rok pětiletky. Bilance tří let je úspěšná. V průmyslu byl plán nejen splněn, ale namnoze překročen. Plnění plánu se projevilo v celém národě, a to v rostoucí výrobě spotřebních i investičních statků a tím ve zvýšení životní úrovně všech pracujících. S povděkem zjišťujeme dnes, že jsme urazili značný kus cesty v našem socialistickém hospodářství.

Těžiště pětiletého plánu spočívá v těžkém průmyslu a s ním souvisící těžbě uhlí. Rozhodnutí vlády o převedení administrativních zaměstnanců do výroby dalo tomuto průmyslu ještě pevnější základy. Právě tak opatření vlády ke zvýšení těžby uhlí přinese jistě úspěchy, jež se odrazí v celém našem životě. Otázka rozvoje je v prvé řadě otázkou pracovních sil a zvýšeného výkonu. Proto bylo třeba bráti síly z jiných odvětví, kde je možnost náhrady ženskými silami. Kromě toho ulehčilo toto opatření státní a veřejné správě a rozumně oklestilo rozbujelý administrativní aparát.

Pětiletý plán zasahuje i do morální stránky jedinců. Přetváří jejich charakter ze sobeckého pojímání úkolů k cílevědomé spolupráci pro kolektiv. Naši pracující chápou, že zvýšení produkce, ať již cestou údernickou, socialistickým soutěžením nebo zlepšováním pracovních metod, znamená zvýšení produkce a tím rychlejší dosažení cíle - socialismu. Jak hluboká je morální přeměna, dokazuje i to, že novátoři si neponechávají své zkušenosti pro sebe, jak tomu bývalo dříve, ale dávají je ostatním k disposici, aby i jim umožnili cestu k vyšším výdělkům, k zlepšení a zvýšení výroby.

Jsme přesvědčeni, že nikdo z našich pracujících nebude stát stranou a splní všechny úkoly, které pětiletka na něj klade. Všichni poctiví příslušníci i naší strany budou ze všech sil napomáhati k zvýšení blahobytu, který je blahobytem celku a na němž se podílejí i oni a jejich rodiny. Jsem přesvědčen, že zvýšeným úsilím nejen splníme, ale i překročíme plán třetího roku pětiletky a že všichni se přičiníme, aby celá pětiletka byla skončena dříve, než jak předpokládá plán.

Zdárnému dosažení úkolů, kladených pětiletým plánem, je věnováno všechno naše úsilí. V krajích, kde se tvoří krev pětiletky, v oblastech těžkého průmyslu jako je Ostrava, Kladno, Most a jinde, musíme vytvořit nejlepší životní podmínky. Pracujícím v těchto krajích musí býti poskytnuta ve všech směrech nejlepší péče. Zdravotníci si dali heslo "Zdravotnictví čelem k závodům", protože vědí, že do závodů je třeba dáti nejlepší síly a největší péči, aby ti, kteří plní hlavní úkoly pětiletky, měli zajištěn základní předpoklad výkonnosti - své zdraví.

K úspěšnému plnění pětiletého plánu je třeba zajistiti i dostatečnou výživu obyvatelstva. Bylo jasno hned po skončení války, že je třeba pomoci našim drobným a středním zemědělcům, že musíme najíti způsob, jak zvýšiti zemědělskou výrobu a že vývoj musí jíti stejnou cestou, jako šel v průmyslu od malovýroby k velkovýrobě.

Bylo možné jít dvojí cestou. Buď cestou kapitalistické velkovýroby, která by měla za následek definitivní likvidaci malozemědělců, nebo cestou socialismu, kde by se došlo též k velkovyrobnímu podnikání, založenému na dobrovolnosti a na přínosu práce jednotlivých zemědělců. Že jsme se dali touto druhou cestou, cestou osvědčené družstevní spolupráce, znamenalo nový život, práci a štěstí tisíců drobných a středních zemědělců.

Nemohli jsme však jíti cestou roztříštěnosti družstev jako za kapitalismu. Proto na přelomu roku 1948 a 1949 dochází k sjednocení družstev a vznikají Jednotná zemědělská družstva jako vyšší typ zemědělského podnikání. Zákon o jednotných zemědělských družstvech byl vydán, jak se v něm výslovně praví, "v zájmu zajištění blahodárného vývoje a rozvoje zemědělského družstevnictví a odstranění dosavadní roztříštěnosti družstevní činnosti v zemědělství jako dědictví minulosti. Budou zakládána na podkladě dobrovolnosti Jednotná zemědělská družstva, která mají sjednotit dosavadní různá zemědělská družstva a přinést významný prospěch pracujícím zemědělcům..."

Zřizování jednotných zemědělských družstev nebyl úkol lehký. Víme, že při socialistické přestavbě našeho venkova narážíme na různé obtíže a překážky a že se setkáváme s nejrozmanitějšími způsoby zdiskreditovat tyto nové formy zemědělské výroby.

Na jedné straně vidíme, že do JZD se vetřeli venkovští boháči, a to často i na vedoucí místa. Zde se potom snaží soustavnou sabotáží znemožniti dobré výsledky družstevní zemědělské práce. Na druhé straně jsou opět případy, že lidé nesnášenliví nebo lidé, kteří naprosto zemědělské práci nerozumějí, uchvátili vedoucí místa v JZD a svým jednáním odvrátili značný počet poctivých středních a drobných rolníků od součinnosti v družstvu.

Chyby, jichž jsme se dopustili nebo které se proti naší vůli staly, musíme odstraňovat, aby socialisace naší vesnice nebyla záměrnými nepřáteli nebo samozvanými jedinci mařena a brzděna. Musíme zabránit vrhání špatného světla na JZD, aby tyto chyby nebyly příčinou váhavosti poctivých drobných a středních zemědělců. Na naší vesnici, stejně jako všude, musíme řešit všechny problémy v duchu Národní fronty a musíme dbát, aby na vedoucí místa se dostávali lidé zkušení, poctiví, pracovití a mající kladný poměr k budování. (Předsednictví převzal místopředseda Fiala.)

Programem naší práce na vesnici se stávají slova našeho presidenta Kl. Gottwalda, znovu podtržená na únorovém zasedání Komunistické strany Československa, "nebude socialismu bez získání vesnice pro socialismus". Právě zde na vesnici vidíme, že nové formy života a práce, které razí socialismus, se plně kryjí se zásadami křesťanské spolupráce a pomoci bližnímu, protože zdůrazňují přednosti blaha obecného před prospěchem osobním.

Naším nejbližším úkolem bude působit na to, aby byl co nejrychleji uskutečňován přechod od nejnižších typů JZD, od pouhé rozšířené pracovní svépomoci s rozdělením výtěžků ještě podle půdních přínosů do družstva, ke skutečně společnému hospodaření na půdě s odměnou jedině socialisticky a křesťansky odůvodněnou - podle vykonané práce.

Nelze opominout, že význačná úloha v převýchově člověka, který vyrůstal desítky let v kapitalismu, náleží přesvědčování, důkazům a dobré vůli. Ale proti této generaci vyrůstá nám dnes v našich školách všech stupňů nová, novým duchem naplněná mladá generace, které úkoly, jež ji čekají, budou již samozřejmostí.

Školství za první republiky poskytlo snad dětem snůšku vědomostí, ale deformovalo jejich charakter a jejich duši. Škola minulosti určovala rozvoj inteligence podle plánu vládnoucí třídy protisovětský a prokapitalistický. Věda a umění bylo to, co sloužilo západnímu kapitálu a západní politice. Tato tendence prolínala celé naše školství od nejnižšího stupně až po školy vysoké. Věda byla falšována jen proto, aby nepřicházela do rozporu se zájmy západních mocipánů.

Dnešní škola jde cestou jinou. Cestou pravdy, skutečné demokracie a pokroku. Školství vyšší a vysoké není výsadou privilegovaných vrstev, mezi něž se dostal za nesmírných obětí a osobního strádání i leckterý synek z proletářské rodiny, aby pak od něho bylo žádáno zradit společenskou třídu, z které vyšel. Dnešní školství umožňuje po prvé v dějinách našich národů všem nadaným dětem z dělnických rodin, z rodin malých a středních zemědělců plnou účast na vzdělání, aby budoucnost národa byla v rukou inteligence, která nezklame a nezradí.

Zúčtovali jsme s minulostí. Dnes již nejsou našim studentům vzory vědci rázu Pekařova, Němcova a jiných, ale vědci rázu prof. dr Zdeňka Nejedlého, nesmlouvaví, jdoucí pevně za ideály lepší budoucnosti, za ideály skutečné vědy, sloužící zájmům pracující třídy a výstavbě lepšího, šťastnějšího života. (Potlesk.)

V tomto duchu provedli jsme i reorganisaci vysokých škol theologických. Dnešní bohoslovecké fakulty nejsou a nebudou semeništěm protistátní činnosti, která by se ukrývala za náboženské povinnosti a za církev. Theologické fakulty se dnes věnují výchově kněží vlasteneckých, kněží oddaných stejně službě Bohu jako lidu. (Potlesk.)

Československá lidově demokratická armáda, která má za vzor vyspělou a hrdinnou sovětskou armádu, jest zcela odlišnou od té, jakou jsme měli a znali v dobách první republiky. Dnes není již propasti mezi lidem a armádou, protože občanstvo vidí ve vojácích své spoluobčany, kteří vykonávají vojenskou povinnost proto, aby druzí mohli v klidu, pokoji a míru tvořit šťastnější budoucnost.

Co charakterisuje dnešního vojáka, je politická uvědomělost. Každý ví, že vše, co koná, není jen prosté plnění předpisů, ale s politickou vyspělostí poznává i smysl a účel svých povinností. Socialistické uvědomění má velký význam pro bojového ducha armády, která ví, že jejím účelem je chránit nedotknutelnost lidově demokratické republiky a její lid a ne zájem několika jedinců nebo skupin.

Armáda naší první republiky byla hříčkou v rukou skupiny kapitalistů, kteří byli ochotni buď hnát armádu do války proti SSSR nebo - jak se ukázalo po Mnichovu - úplně ji likvidovat, protože jim nešlo o zájem národa a republiky, ale o prospěch vlastní, o zisky a obchodní zájmy, o jejich vlastní třídní existenci.

Naše armáda má svůj vzor v sovětské armádě, která jí byla nejen příkladem a učitelkou za války, ale je jí i vzorem v míru. Naše armáda je armádou míru, protože celý národ již mnohokrát dokázal svoji oddanost myšlence míru. Víme však, že nestačí mír jen chtít a pro něj pracovat, ale že nutno být pohotovým a připraveným, abychom v čas potřeby mír hájili a uhájili. Válečné přípravy na západě nám ukazují den za dnem jasněji, že jedním z ručitelů míru je a zůstane dokonale vycvičená, moderně vyzbrojená, mravně pevná a politicky uvědomělá armáda. (Potlesk.)

Zárukou dokonalosti naší branné přípravy a pohotovosti je celý národ právě proto, že si vášnivě přeje mír, kterému vždy přinášel a přinese všechny oběti, tedy i oběti, jichž vyžaduje vybudování moderní armády. Naše armáda není armádou výboje. Ani jeden z našich vojáků nepřekročí hranice státu s imperialistickými úmysly přivlastnit si cizí půdu nebo si podmanit cizí národy. Naše lidově demokratická armáda nebude nikdy podněcovatelkou nebo nástrojem útoku a nedá se zneužít nikomu a nikým, aby zradila své ideály, ze kterých se zrodila.

Opřena o mohutný a vyspělý Sovětský svaz je pro nás naše armáda nejlepší zárukou naší bezpečnosti a míru. Věříme, že vítězství míru je nejen vítězstvím ducha, převahy ideálů, ale že je i vítězstvím síly. Proto nejen obdivujeme naši armádu, ale proto jí patří i celé naše srdce.

Naše intensivní práce na výstavbě socialismu v průmyslu, v zemědělství, ve vědě i v umění spadá do doby gigantického zápolení dvou světů: světa kapitalismu, imperialismu, koloniálního útisku, politického a hospodářského systému vedoucího války a připravujícího třetí světovou válku - a světa toužícího po tom, aby mohl provádět v nadšení a usilovné práci výstavbu spokojeného a šťastného, vpravdě lidského socialistického života.

Velká vlastenecká válka ukázala, že sovětské společenské zřízení je životnější a pevnější než kapitalistické, že socialistický řád je lepší organisační formou společnosti než buržoasní společenské zřízení. Svět socialismu nejen že zvítězil, ale toto vítězství získalo mu sympatie všech pracujících celého světa. Vítězná válka přesvědčila i jiné národy, že v myšlenkách skutečné demokracie a socialismu je síla a vítězství.

Ideály socialismu a demokracie se šíří po druhé světové válce jak mezi národy evropskými, tak i koloniálními. Zatím co v Evropě miliony obyvatel Československa, Polska, Rumunska, Maďarska, Bulharska, Albánie a Německé demokratické republiky vstupují do tábora socialismu, snaží se koloniální národy svrhnout panství imperialismu, aby i jim zasvitlo slunko svobody. Mohutný národ čínský se osvobozuje a 485 milionů obyvatel se připojuje k systému socialistickému, který přináší neustálý vzestup hospodářský a kulturní, blahobyt, klid a mír a vyhlídky do šťastné budoucnosti.