Předseda dr John.

Místopředsedové: Hodinová-Spurná, Komzala, dr Polanský, Fiala, Valo, David, Žiak.

Členové vlády: náměstek předsedy vlády a ministr zahraničních věcí Široký, náměstkové předsedy vlády Fierlinger, dr Ševčík; ministři Bacílek, Bílek, arm. gen. dr Čepička, dr Gregor, dr Havelka, inž. Jankovcová, Jonáš, Kabeš, Kliment, Kopřiva, Krajčír, Málek, Nosek, dr h. c. Plojhar, Pokorný, inž. Púčik, dr Rais, Smida, dr inž. Šlechta.

248 poslanců podle presenční listiny.

Z kanceláře NS: Gen. tajemník NS Kováčik; jeho náměstkové dr Ramajzl, dr Rattinger.

Podpredseda Žiak (zvoní): Zahajujem 61. schôdzu Národného shromaždenia.

Predsedníctvo klubu poslancov čs. strany lidovej oznámilo listom zo dňa 19. decembra 1951, že posl. Engelbert Toman vstúpil do klubu poslancov čs. strany lidovej

a poslanecký klub čs. strany socialistickej oznámil listom zo dňa 19. decembra 1951, že posl. Jiří Fleyberk sa stal jeho členom.

Užšie predsedníctvo Národného shromaždenia usnieslo sa dňa 13. decembra 1951 na tomto dennom poriadku:

1. Zpráva výboru ústavno-právneho k vládnemu návrhu zákona (tlač 591) o štátnom notárstve (tlač 599).
2. Zpráva výboru ústavno-právneho k vládnemu návrhu zákona (tlač 593) o advokácii (tlač 600).

1. Zpráva výboru rozpočtového k vládnemu návrhu zákona (tlač 593) o správnych poplatkoch (tlač 608).

1. Zpráva o vládnych nariadeniach vydaných na základe zmocnenia vlády podľa § 42 odst. 1 zák. č. 241/1948 Sb., (tlač 609).

Sú nejaké námietky proti tomuto poriadku ? (Neboly.)

Námietok niet.

Podľa § 24 odst. 1 rokovacieho poriadku rozhodne Národné shromaždenie o dennom poriadku prostým hlasovaním bez rozpravy. Dám teda hlasovať.

Kto súhlasí s navrhnutým poriadkom dnešnej schôdze, nech zdvihne ruku! (Deje sa.)

To je väčšina. Navrhnutý poriadok je teda schválený.

Pristúpime k prerokovaniu prvého bodu denného poriadku, ktorým je

1. Zpráva výboru ústavno-právneho k vládnemu návrhu zákona o štátnom notárstve (tlač 599).

Podľa usnesenia užšieho predsedníctva navrhujem, aby rokovanie o tejto predlohe sa slúčilo s rokovaním o druhom bode poriadku, ktorým je

1. Zpráva výboru ústavno-právneho k vládnemu návrhu zákona o advokácii (tlač 600).

Sú nejaké námietky proti návrhu na slúčenie týchto bodov poriadku? (Neboly.)

Námietok niet. Rokovanie bude teda podľa návrhu slúčené.

Dávam slovo zpravodajcovi k vládnemu návrhu zákona o notárstve, posl. dr Kučerovi.

Zpravodaj posl. dr Kučera: Slavné Národní shromáždění, paní a pánové!

Osnova zákona o státním notářství ukazuje nám jasně na základní rozdíl mezi pojetím práva v kapitalistické a socialistické společenské soustavě. Právo, které budujeme v našem státě, může být jenom právem, hájícím zájmy pracujícího lidu oproti právu v kapitalistickém zřízení, které slouží jedině vykořisťovatelům. To si uvědomili i českoslovenští právníci a na svém manifestačním sjezdu v září 1949 si vytyčili úkoly a projevili svoje rozhodnutí zařaditi se do nadšeného šiku budovatelů socialismu v naší zemi. Na sjezdu byla zdůrazněna nutnost vychovávat nové, dobré právníky, kteří, zbavivše se mentality buržoasního, individualistického práva a jeho formalismu a jsouce nerozlučně spjati s pracujícím lidem, budou tvořit a nalézat právo s vyššího hlediska naší lidově demokratické společnosti na cestě k socialismu.

V poselství sjezdu vyzvedl pan president republiky Klement Gottwald zvýšené úkoly právníků a význam jejich práce v naší společnosti, s níž, úzce spjati s lidem, jsou spolubudovateli nového společenského řádu, socialismu. Právníci, soudci, úředníci, advokáti, notáři mají ve své každodenní práci naplňovat právní předpisy živou skutečností v duchu zásad Ústavy 9. května. Osnova zákona o státním notářství těmto požadavkům plně vyhovuje, jak vysvitne ze srovnání instituce notářství v režimu kapitalistickém a socialistickém.

Notářství v buržoasních státech je povoláno bránit především zájmy vládnoucí buržoasní třídy. Příjmy z věcí přidělovaných notářům jako soudním komisařům, zejména věci pozůstalostní, poskytovaly veškerou záruku toho, aby notáři chránili práva utvrzující panství vykořisťovatelské menšiny nad vykořisťovanou většinou. V některých krajích bylo přesvědčení, že jen notář smí projednávat dědictví, psát smlouvy a provádět veškeré majetkové transakce, a to nejvíce převodů věcných práv, hlavně soukromého vlastnického práva k výrobním nástrojům a prostředkům, základu třídního panství buržoasie. V tom spočívala hlavní činnost notářů. Notáři byli kapitalistickými podnikateli a není žádné tajemství, že patřili mezi nejbohatší občany okresu.

Byli ztělesněním kapitalistického režimu a proto byli ponejvíce vyhledáváni majetnými vrstvami, které byly oporou kapitalistickým řádům (akcionáři, statkáři, továrníky a pod.). Notáři byli vedeni hlavně snahou po výdělku, nedbali proto často zájmů klientů a zájmů veřejných. Protahovali projednání větších pozůstalostí, aby měli více útrat, smlouvy svatební, výměnkářské a pod. psali leckdy tak, aby vyhověli tomu, kdo jim práci zadal, ač věděli, že může v budoucnosti dojít k častým a zdlouhavým sporům o plnění smluv. Skutečně s hlediska veřejného zájmu vadně napsané smlouvy a dědické dohody vyvolávaly časté spory výměnkářské, vlastnické a jiné. Notářství patřila tudíž v kapitalistickém režimu k výnosným místům. Dcery notářů byly výbornou partií a tak se často stávalo, že čekatelé notářství přiženili se na notářství, které bylo hlavním předmětem jejich spekulace, a uzavření sňatku bylo pouze nepříjemnou nutností k dosažení tohoto tučného místa. Notářství stávala se leckdy rodinným podnikem, přecházejícím z generace na generaci.

Vzhledem k tomu, že obvod notářství byl rayonován, odpadala obava z případné konkurence, takže ani krise, do kterých se kapitalistický režim periodicky dostával, nepůsobily rušivě na výkon notářství. Velké známosti, kterých docílili notáři výkonem svého povolání, měly v zápětí velkou důvěru zvláště venkovského lidu, čehož dovedli notáři ve svůj prospěch znamenitě využít. Notářství tak stala se baštou kapitalistů, baštou dobře hájenou a chráněnou.

Politické a hospodářské změny v našem státě po osvobození sovětskou armádou v roce 1945 a zvláště pak bouřlivý růst hospodářsko-organisátorské a kulturně výchovné funkce našeho lidově demokratického státu musely se projevit i v nazírání na úkoly notářství. Po únorovém vítězství a po vydání Ústavy 9. května byla provedena reorganisace československého notářství zákonem čís. 201/49 Sb., jímž bylo notářství pověřeno, aby spolupůsobilo při úpravě majetkoprávních poměrů občanů a upevňovalo lidově demokratický právní řád. Zároveň bylo notářství přizpůsobeno krajskému zřízení. Tímto zákonem reorganisované notářství přestalo však již vyhovovat, neboť se zaměřilo převážně na formální úpravu majetkoprávních vztahů a na poskytování odborné ochrany před spory.

Podle nové osnovy uplatňování a ochrana zákonných zájmů občanů, socialistických právnických osob a jiných společenských organisací musí býti v souladu s duchem a socialistickými cíli lidové demokracie. Jedině tak může přispět i notářství k upevňování socialistické zákonnosti, bez níž budování socialismu by nemohlo mít plný úspěch. Bylo nutno tudíž dosavadní úkoly notářské rozšířit a podstatně prohloubit a uvést v soulad s právním stavem vytvořeným novými právními kodexy.

Jestliže nahlédneme do právních řádů Sovětského svazu a jiných lidových demokracií, vidíme, že instituce notářství byla ponechána a že tedy i v socialistické společnosti má notářství svoje oprávnění. Proto nechce naše republika notářství rušit, ale chce je reformovat, aby bylo vhodným instrumentem při budování socialistického řádu. V SSSR se notářství vykonává v státních notářských kancelářích, v Bulharsku je notářství včleněno přímo do soudnictví. V Maďarsku bylo notářství přeměněno na veřejnou služební instituci se zachováním dosavadního pojmenování i oboru činnosti.

Zvolili jsme zestátnění notářství, což bude zárukou, že notářství pod dohledem státu zvýšené úkoly ve všech směrech splní a že se tak vyjde nejlépe vstříc potřebám občanstva, které má dnes k státu plnou důvěru.

Pokud jde o úkoly státního hospodářství, nutno podle osnovy rozlišovat činnost ve vlastním oboru působnosti, činnost z pověření soudu a ostatní činnost. Notářství je státním úřadem. Notář se stává státním zaměstnancem. Notářství se zřizují pro obvod okresních soudů. Notář je pod služebním dohledem předsedy okresního soudu, osobním úřadem notáře je krajský soud. Notář je ustanovován ministrem spravedlnosti. Ve vlastním oboru působnosti a při činnosti z pověření soudu používá notář notářské pečeti, jejíž otisk propůjčuje notářským listinám povahu veřejné listiny. Osnova uvádí podrobně náležitosti pro ustanovení notářů a notářských čekatelů. Tyto předpisy jsou jasné. Je samozřejmé, že se klade důraz na věrnost a oddanost notáře lidově demokratickému zřízení.

Notář je povinen vykonávat svou úřední činnost v souladu se slibem, který učiní při svém prvém ustanovení do rukou předsedy krajského soudu. Úřední činnost notářů musí se vyznačovat zejména jasností a úplností úkonů, aby byly vyloučeny jakékoliv pochybnosti a aby účastníci neutrpěli újmu na svých právech. Jestliže by notář při právním úkonu měl důvodně za to, že se úkon příčí zákonu nebo obecnému zájmu, může odmítnout účast. Při své činnosti ve vlastním oboru působnosti musí notář při každém právním úkonu učiněném před ním vždy zřídit notářský zápis. Osvědčovací činnost vyžadující notářský zápis je uvedena v osnově taxativně. Proti dosavadnímu stavu se osvědčovací činnost notářova rozšiřuje o oprávnění provést výslech, případně i písemný, žádá-li o to cizozemský soud nebo úřad, anebo je-li toho třeba pro uplatnění nebo zachování nároku v cizině. Osnova stanoví základní formální náležitosti, které musí notářský zápis mít, aby byl veřejnou listinou, jakož i o tom, kdy notářský zápis je vykonatelný soudní exekucí. Vykonatelnost notářských zápisů soudní exekucí sjednává lepší a rychlejší ochranu právních nároků účastníků. Notář také protestuje směnky a převoditelné cenné papíry.

Těžiště funkce notářství posunuje se nyní na činnost vykonávanou z pověření soudu. Okresní soud může pověřit notáře, aby prováděl celé úseky řízení a činil v nich všechna rozhodnutí, což dříve nebylo. Lid nemohl nikdy pochopit, proč notář smí projednávat pozůstalost, nesmí však rozhodovat o otázkách, které se vyskytnou během pozůstalostního řízení, a nesmí sám vydat rozhodnutí. V tomto směru tedy přiznává osnova notáři velmi důležitou pravomoc. Rozhodnutí notáře má účinky soudního rozhodnutí a jsou proti němu přípustné opravné prostředky. Křivá výpověď svědka, znalce nebo tlumočníka učiněná při řízení před notářem je trestná jako křivá výpověď učiněná před soudem.

Činnost na žádost účastníků, sepis smluv, ověřování, osvědčování atd., jest v osnově vymezena tak, že o sepsání podání a jiných listin lze notáře požádat jenom tehdy, když je to v souvislosti s jeho činností. Notář smí tedy na př. sepsati smlouvu a provésti výmazy břemen v pozemkových knihách, když to vyplývá z projednání přidělené mu pozůstalosti.

Notáři a ostatní zaměstnanci notářství jsou státními zaměstnanci, jejichž jediným příjmem je pracovní příjem poskytovaný státem. V tom se jeví podstatný rozdíl mezi bývalými notáři a notáři novými, kteří nejsou již soukromokapitalistickými podnikateli, nýbrž změnili se v osoby v pracovním poměru.

Dosavadní notářské poplatky, jež se vybíraly z notářských úkonů, budou nově upraveny, aby bylo dosaženo shody s příslušnými soudními poplatky. Strany, pro něž notář pracoval, budou odměnu za jeho činnost poukazovat státu, který ponese všechny osobní a věcné náklady spojené s výkonem notářství. Podrobnosti vyřeší nařízení ministra financí. Ústřední notářský sbor a krajské sbory notářské se podle osnovy ruší. Jejich práva a závazky přecházejí na stát. Osnova má běžná, přechodná a závěrečná ustanovení, jakož i zmocnění, aby ministr spravedlnosti nařízením připravil podrobnosti o notářských zápisech, o rozsahu činnosti notářství z pověření soudu a aby provedl bližší úpravu řízení před notářem. Zákon nabude účinnosti dnem 1. ledna 1952.

Přijetím zákona padne definitivně jedna z nenápadných sice, ale velmi důležitých bašt kapitalismu. V novém notářství bude mít státní správa lidově demokratické republiky nástroj, jímž může pomáhat našemu lidu kdykoliv potřebuje právní službu a současně upevňovat socialistickou zákonnost, která pomůže účinně budovat socialismus a přispívat zároveň k udržení světového míru. Instituce notářství dostává nyní krásné úkoly, v nichž se může plně vyžít. A náš lid dostane další složku justiční správy, složku, ve kterou bude mít plnou důvěru.

Ústavně-právní výbor projednal osnovu o státním notářství (tisk 591) ve schůzi dne 11. prosince 1951 a doporučuje ji slavnému Národnímu shromáždění ke schválení. (Potlesk.)

Podpredseda Žiak: Dávam slovo zpravodajcovi k vládnemu návrhu zákona o advokácii, posl. dr Jelínkovi.

Zpravodaj posl. dr Jelínek: Paní a pánové, soudružky a soudruzi!

Předložený vládní návrh zákona o advokacii je výrazem vývoje, který jsme u nás na cestě vybudování nového společenského řádu ušli v oboru právního řádu, a má podobu kamene, který má dvě strany, podle toho, s které se na něj kdo dívá. Ti, kdo patří kapitalistické minulosti, se na něj dívají zespodu. A tu má podobu těžkého náhrobního kamene, kterým vítězný pracující lid, přebudovávající advokacii pro potřeby svého právního řádu a lidově demokratického zřízení, definitivně pohřbívá stavovskou advokacii a její vykořisťovatelský charakter. Ti, kdo jsou oddanými stoupenci lidové demokracie a kdo podle svých životních zkušeností uvítali v r. 1945 možnost, které se našemu pracujícímu lidu dostalo osvobozením republiky od nacistické okupace sovětskou armádou, možnost, aby náš stát v duchu nejlepších národních tradic skoncoval s nadvládou prospěchářské a protinárodní buržoasie a jejích přisluhovačů a vydal se na cestu k šťastnější socialistické budoucnosti, ti všichni vidí ve vládním návrhu zákona o advokacii jeden z kamenů, tvořících nový právní řád. Společnost, která definitivně vyřídila možnost restaurace kapitalismu a která buduje socialismus, dává právu a právním institucím a zařízením novou tvář a podobu. Nepotřebuje, nechce a neuznává - jak napsal president republiky s. Klement Gottwald IV. sjezdu čs. právníků - právo z kapitalismu, které se zahalovalo v hábit nadstranickosti a nadtřídnosti, ve skutečnosti však bylo - ať již právník sám chtěl či nechtěl - obhajobou vykořisťování a násilí, páchaného na pracujícím lidu. Společnost, která buduje socialismus, potřebuje právo, které otevřeně a upřímně hájí věc lidu a posiluje jeho vládu k podpoře socialistického budování a proti nepřátelům lidu a socialismu. Aby nové právo sloužilo lidu jako účinná zbraň k potírání nepřátel socialismu a jako výchovný prostředek, který mobilisuje do boje za nový společenský řád, musí být právní zařízení přebudována. Je třeba nových lidových soudů, je třeba prokuratur a je třeba přebudovat i notářství a advokacii.