V tomto shromáždění poslanců, kteří zastupují pracující všech oborů, není jistě třeba připomínat, čím byla v kapitalistické republice advokacie; stačí uvést skutečnost, že její stavovský orgán, advokátní komora, považovala za porušení stavovské povinnosti, když advokát odpustil bez palmární žaloby a bez bezvýsledné exekuce klientovi svůj účet. Stačí uvést, že ještě v r. 1947 spatřovala disciplinární komise přestupek v tom, že advokát odmítl podat účet člověku, o kterém věděl, že jej nemůže zaplatit; stačí ostatně uvést, že náš lid pověstně trefný ve svých charakteristikách určil patronem advokátů sv. Ondřeje. Mnohé staré hříchy a provokační postup v obhajobách kolaborantů a v restitucích kapitalistického majetku působily tu i tam pochyby o nutnosti zachovat advokacii. Otázka ovšem nezněla, zda určití advokáti a zda starým způsobem mohou působit v lidové demokracii, nýbrž zněla tak, zda je v lidové demokracii potřebné zařízení, které umožňuje obviněnému odbornou obhajobu a které umožňuje účastníku v civilním sporu zastoupení odborným zástupcem, což je v lidové demokracii potřebné, zařízení, které umožňuje poradit se u odborníka, který ručí za správnost a odbornost své porady. Ukázalo se, že takové zařízení je nutné a potřebné ve společnosti, že je vyžaduje zajištění zákonitosti soudního trestního řízení. Bylo ovšem třeba odhodit do starého železa typ advokátů, kroutících podle výše zálohy více či méně paragrafy a natahujících spory do posledního dechu a koruny klientovy, a vytvořit z advokáta aktivního účastníka při výkonu spravedlnosti, který pomáhá všemožně soudu zjistit v každé věci pravdu, aniž je tato jeho činnost na škodu jeho chráněnci. Jako v celém našem právním řádu, tak i zde byl nám velikou pomocí vzor Sovětského svazu, který ve Stalinské ústavě učinil právo obviněného na obhajobu obecnou ústavní zásadou bez jakéhokoliv omezení.

Současně se zlidověním našeho soudnictví, kterým byla prohloubena a rozšířena moc pracujícího lidu v oboru uplatňování práva a zákonů, byla v r. 1948 provedena první úprava advokacie. Šlo při ní především o prověrku kádrů, o prověrku po stránce oddanosti lidově demokratickému zřízení, protože v únorové očistě byli z výkonu advokacie odstraněni jenom nejkřiklavější a otevření nepřátelé lidu. Stalo se to tím, že výkon advokacie byl vázán na členství v krajském sdružení advokátů. Byl tu také dán první základ k vývoji, jehož výsledkem je dnešní osnova.

Je třeba vidět, paní a pánové, soudružky a soudruzi, že náš zdárný vývoj a naše úspěchy v oboru hospodářsko-budovatelském se svými důsledky ve všech oborech života nezůstaly bez vlivu ani na všechno zdravé, co v advokacii bylo. Ať se dřív sebe víc vyplácelo v kapitalistické společnosti zastupovat buržoasii a jí vytvořené kapitalistické společnosti než dělníky s nejistou existencí nebo zadlužené malé rolníky, bylo nyní jasno: Je konec kapitalistů a každým dnem vzrůstá síla socialistického průmyslu a zemědělství.

Také před ty, kteří si vybrali za své životní povolání advokacii, postavil tento vývoj neúprosně a důsledně otázku poměru k velikému dílu našeho pracujícího lidu a dělnické třídy: k budování socialismu. Také zde si tento vývoj vynutil přirozeně, ale i neodvolatelně jasnou odpověď. Odpadlo přešlapování a hra na schovávanou. Kolektivy advokátů několika okresů za pomoci krajských sdružení advokátů prověřují znovu příslušníky advokacie ve svém obvodu a vytvářejí při krajských sdruženích advokátů dobrovolné a bez zákonné úpravy samostatně hospodařící právní poradny. Lidová správa s pochopením jim umožňuje soustředit všechny advokáty na jednom pracovišti. Klient, který hledá právní pomoc, má právo volby advokáta, ale účty vystavuje a inkasuje poradna. Protože z počátku nestačí příjem poradny krýt režii, vnášejí do ní členové své staré pohledávky. Advokáti jsou pracovníky se základním platem 5500 Kčs, který je zvyšován jen v případě nadpráce podle zásluh. Z příjmu hradí poradna svou společnou režii. Advokátova práce je v těchto dobrovolných poradnách kontrolována a v kolektivu kritisována; advokát se učí spolupráci, bdí se nad jeho politickým i odborným růstem.

Ukázalo se však nutným upravit tento stav zákonem tak, aby byl umožněn další zdárný vývoj. A tuto potřebu řeší předložený vládní návrh zákona o advokacii. Zákon definuje v § 1 základní politický úkol a poslání advokacie ve společnosti, kterým je přispívat k upevňování socialistické zákonitosti. Advokacie plní tento úkol jednak poskytováním právní pomoci socialistickým právnickým osobám, jiným společenským organisacím, orgánům státní moci a občanům, jednak tím, že bude hájit jejich zájmy v souladu se zásadou materiální stránky, která je vedoucí zásadou soudního řízení v oboru občansko-právním i trestním a v souladu se zájmy společnosti. K plnění tohoto úkolu se zavazuje advokát slibem, ve kterém je politický úkol advokacie podrobně rozveden.

Své úkoly plní advokacie formou advokátních poraden, které jsou právnickými osobami a jsou tvořeny vedoucím, který je zastupuje navenek, pod osobní odpovědností je řídí a organisuje jejich činnost tak, aby byla co nejúčelnější a nejhospodárnější, a pečuje o politický a odborný růst všech pracovníků, dále pak advokáty, advokátními koncipienty s ostatními spolupracovníky. Soukromý výkon advokacie je vyloučen. Advokátní poradny zřizují pobočky tam, kde rozsah právní pomoci nevyžaduje zřízení poradny. Není pochyby o tom, že toto ustanovení je koncem procesu, který začal úpravou advokacie v r. 1948 a je nyní skutečně náhrobním kamenem nad podnikatelskými zisky advokátů. Advokát - tak jako v dobrovolně vytvořené právní poradně - i nyní v advokátní poradně bude za práci pobírat odměnu stanovenou v rámci státní mzdové politiky. Stává se tak součástí pracující inteligence, odměňované podle principu socialistického odměňování pracovních výkonů.

Advokátní poradny podléhají podle návrhu zákona ve své činnosti kontrole a řízení se strany Ústředí advokátních poraden, které je zřizuje, které ustanovuje a odvolává jejich vedoucí a rozhoduje o členství advokátů v poradnách. Vrchní dohled na výkon advokacie a na činnost advokátních poraden a dohled na činnost jejích ústředí má ministr spravedlnosti.

Tolik o obsahu návrhu zákona o advokacii.

Při jeho projednání se nechceme vyhnout pohledu zpět; bude pohledem zplna oprávněným a spravedlivým. Před zrakem vám mohou a budou vyvstávat typické případy advokátů nepřátelských dělnické třídě a pracujícím, typické příklady velkokanceláří advokátů, zastupujících tvrdě a bezohledně těžkou buržoasii, i typické příklady advokátů, kterým byl dlužen celý široký pracující kraj. Tento pohled nám však současně musí ukázat sílu naší dělnické třídy, jež slavným únorovým vítězstvím dává také právu a institucím, které s ním souvisí, novou tvář a nové úkoly a která tyto instituce očišťuje od kořistníků. Ti, jimž se dostane cti být členem advokátních poraden, nechť si uvědomí význam důvěry našeho suverénního pracujícího lidu v továrnách i na polích, který vyřešil národní pojištění advokátů a sňal s nich starost o zabezpečení v nemoci, invaliditě a stáří a který jak tímto zákonem, tak přijetím advokátů - členů právních poraden do ROH přijímá advokáty mezi pracující inteligenci. Nechť všichni členové advokátních poraden správným plněním svých zákonných povinností a denní starostí o lepší a levnější poskytování právní pomoci vděčně pomáhají výstavbě socialismu službou lidu, upevňováním lidově demokratického zřízení a oddanou podporou socialistické zákonnosti.

Jménem ústavně-právního výboru, který projednal předloženou vládní osnovu zákona o advokacii ve své schůzi dne 11. prosince, doporučuji plenu Národního shromáždění, aby tuto vládní osnovu schválilo ve znění zprávy výborové. (Potlesk.)

Podpredseda Žiak: Ku slovu sa prihlásil pán minister spravodlivosti dr Rais. Prosím pána ministra, aby sa ujal slova.

Ministr dr Rais (uvítán potleskem): Slavné Národní shromáždění, soudruzi a soudružky!

Po velkých kodifikacích, které od základu změnily naše zákony z oboru trestního i občanského práva, předložila naše vláda Národnímu shromáždění k projednání osnovy zákonů o advokacii a o státním notářství. Náš pracující lid, usilující o upevnění společenského řádu lidově demokratické republiky a o socialistickou výstavbu své vlasti, dal si již v oboru justice četné zákony, které jsou účinnou zbraní na ochranu vymožeností, dosažených květnovou revolucí a únorovým vítězstvím, a významným pomocníkem na další cestě vpřed. Také tyto nové osnovy jsou dalším stupněm k dobudování našeho právního řádu a budou významnou oporou našeho zlidovělého soudnictví.

Vývoj naší advokacie až do posledního stadia, představovaného předloženou osnovou, názorně dokumentuje převratné změny, které nastaly v našem politickém a hospodářském životě.

V kapitalistických státech je advokacie stejně jako soudnictví a celý ostatní státní aparát - nerozlučně spjata s mechanismem moci kapitalistické oligarchie, odrážejíc v sobě jejich buržoasně třídní charakter. Advokacie je tu nástrojem třídního útlaku, nástrojem, kterého používá vládnoucí buržoasie v zájmu posílení své moci a zvýšeného vykořisťování pracujících mas. Těsné spojení advokacie se špičkami buržoasní vládnoucí třídy se projevuje i v tom, že představitelé advokacie v jednotlivých buržoasních zemích, zejména ve Spojených státech amerických, jsou zákonnou personální unií přímo spjati s průmyslovou a finanční oligarchií a buržoasním vládním aparátem. Zostřující se třídní rozpory v epoše imperialismu z kořene vyvrátily lživou legendu, šířenou kapitalistickými právníky o advokacii, že prý slouží zájmům mas. Imperialismus jasně zbavuje advokacii její honosné fasády a ukazuje, že se za ní již dávno skrývá charakter obyčejného kapitalistického vydřidušství, služba buržoasii a jejímu vykořisťovatelskému systému.

Celá bezprostřední činnost buržoasní advokacie svědčí o jejím třídním protilidovém charakteru. Tento charakter celého buržoasního soudnictví a fiktivnost t. zv. garancií tohoto soudnictví pro pracující a chudé vůbec, možnost, aby těchto garancií - zejména obhajoby - použilo, vyjádřil již Engels slovy: "Každý, kdo je příliš chudý, aby proti oficiálnímu překrucovači práva postavil stejného překrucovače práva, to znamená, obhájce, bude mít proti sobě všechny ony formy, které byly vytvořeny na jeho ochranu. Kdo je příliš chudý, aby si opatřil obhájce nebo slušnou řádku svědků, je ztracen, jestliže jeho věc je jakkoli pochybná."

V advokacii kapitalistických států nacházíme pravda i čestné výjimky: jsou to ti demokratičtí právníci, kteří jsouce věrni svému pokrokovému přesvědčení hájí ve výkonu advokacie zájmy dělnické třídy! Tito právníci, kteří svou činností v podmínkách kapitalistické společnosti pomáhají strhávat masku s tváře buržoasní advokacie, práva a t. zv. demokracie, jsou jako spojenci dělnické třídy v jejím boji proti vykořisťovatelům pronásledováni a zbavováni možnosti advokacii vykonávat. Vzpomeňme jenom na tomto místě velkého hnutí pokrokových právníků, které vystoupilo na veřejnost v souvislosti s nacisty inscenovaným procesem proti Jiřímu Dimitrovovi. Vzpomeňme jenom, jaké veřejné kampaně bylo zapotřebí k tomu, aby znacisovaná německá justice připustila pod tlakem veřejného mínění pokrokové obhájce k tomu, aby v lipském procesu vystupovali alespoň jako pozorovatelé.

Pro tyto pokrokové advokáty nebylo ovšem vystupování v procesech s pokrokovými činiteli výnosným zaměstnáním. Tito právníci leckdy sami z vlastní kapsy a bez nároku na jakoukoliv odměnu pomáhali obžalovaným dělníkům a představitelům dělnického hnutí. Buržoasie se jim za to vysmívala a snažila se docílit toho, aby byli bojkotováni t. zv. "lepší klientelou" a za zostřujícího se fašistického útlaku se snažila zbavit je možnosti vykonávat advokátské povolání.

Dnes, kdy americký imperialismus převzal dědictví hitlerovského fašismu, můžeme pozorovat stejnou persekuci pokrokových právníků v celém kapitalistickém světě, ale zejména v Americe. Stačí jen připomenout skutečnost, že američtí advokáti, kteří ve shodě s pravidly svého povolání a ve shodě s americkou ústavou hájili vedoucí pracovníky komunistické strany před americkými soudy, byli veřejně obviněni z t. zv. "neamerické činnosti" a při soudním řízení jim američtí soudcové všemožně znemožňovali vykonávat obhajobu, která odhalovala protiústavnost postupu zfašisované americké justice a tím podvodnost americké "demokracie".

Stejnou situaci můžeme pozorovat, soudružky a soudruzi, i na poli civilního soudnictví, kde advokáti, kteří zastupují v civilních sporech před kapitalistickými soudy zájmy lidově demokratických zemí a SSSR, jsou vydáni stejnému postupu se strany buržoasního tisku a buržoasní justice, která využívá všech formalistických záminek soudního řízení k tomu, aby jim co nejvíce ztížila výkon jejich funkce.

Vládnoucí buržoasní třída nejenom že staví zájmy buržoasní advokacie do ostrého protikladu se zájmy lidu, nýbrž uměle vyvolává i udržuje rozpory i v advokacii samé, rozpory, které mají přispět k posílení jejího panství. Je známo, že v řadě zemi, jako v Anglii, ve Francii, v Kanadě, Belgii, Holandsku, Italii a jinde, je uměle udržována diferenciace funkcí uvnitř advokacie samé. Klasický je případ anglický, kde existují dvě kategorie advokátů: kategorie nižší, t. zv. "solicitorů", kteří vykonávají práce přípravné jako: přípravu soudního materiálu, vyjádření atd., a potom kategorie vyšší, t. zv. "barristerů", kteří s pomocí prvých vystupují před soudy při ústním projednávání věcí. Tito "barristeři" se rekrutují z nejvyšších špiček anglické buržoasní společnosti a buržoasie uměla vytvořit zvláštní, velmi komplikovaný systém, který prakticky znemožňuje právníku, který pochází z nemajetných vrstev, aby se vůbec někdy do kategorie vyšších advokátů dostal. Přitom v kapitalistických zemích je dnes advokacie provozována nikoliv jednotlivými advokáty, nýbrž mamutími advokátními firmami, typickými zejména pro USA, ve kterých pracují desítky, ba i sta právníků. Je samozřejmé, že existují značné sociální protiklady mezi advokáty, kteří jsou vedoucími těchto advokátních firem a jejichž úkolem je pomocí osobních styků a konexí ve finančním světě získávat bohatou klientelu, a mezi množstvím řadových právníků, kteří jsou v těchto advokátních továrnách zaměstnáni za měsíční plat.

Pro pracujícího člověka v kapitalistických státech je tak téměř nemožné, aby se domohl před soudem skutečné ochrany, neboť na jedné straně si nemůže dovolit přepych, aby měl advokáta, a na druhé straně právní řády kapitalistických zemí ustanovují pro téměř všechny právní věci, které se projednávají před soudy, obligatorní zastoupení účastníků advokáty. I když právní řády některých kapitalistických zemí znají instituci t. zv. "práva chudých", není zastoupení pracujícího člověka před soudem nikdy toho stupně a té kvality, kterým vládnou bohatí jednotlivci nebo kapitalistické firmy. Buržoasní soudnictví vytváří instituci obligatorního zastupování a tak vytváří překážku přímého styku účastníků se soudy, styku, který je pro nás už dávno zásadou, bez níž není možno zjistit v řízení materiální pravdu.

Náklady soudního řízení v kapitalistických státech jsou pak značně vysoké, což lze doložit konkretním případem, kdy soudní rozepře československé banky o 300 liber sterlingů, která prošla třemi stolicemi, si vyžádala nákladu zhruba 1,200.000 Kčs v anglické valutě.

Na stejnou činnost advokacie se ještě pamatujeme i u nás z buržoasní éry naší republiky, kdy advokáti ve své veliké většině byli přisluhovači kapitalistického vykořisťování a příživníky, kteří se podíleli na vykořisťování dělnické třídy a lidu.

Velmi přiléhavě charakterisoval tuto činnost našich buržoasních advokátů předseda vlády, soudruh Antonín Zápotocký, ve svém projevu na sjezdu československých právníků v r. 1949. Pravil:

"Jejich úkolem" - úkolem advokátů - "bylo najít právní podklad pro co největší vykořisťování a vytváření co největší nadhodnoty a stejně i pro okrádání státu v zájmu zvýšení kapitalistického zisku. Od toho jsi advokátem, abys našel způsob, jak je možno krást a nedostat se do konfliktu se zákonem. Trest zaslouží ne ten, kdo krade a podvádí, ale ten, kdo dělá tak hloupě, že na něj zákon může." A soudruh Zápotocký pokračoval: "Taková byla kapitalistická morálka. Nalézt cestu, aby mohl kapitalista krást a nebyl za to zavřen, to byla úloha advokáta v kapitalistickém podniku. Nebylo výnosnějšího advokátského zaměstnání jako podporovat, zakrývat a umožňovat daňové podvody. Advokát, který se na to etabloval, mohl se radovat, že našel zlatý důl. Pravda, tak my si advokáta nepředstavujeme."

Po druhé světové válce se náš lid, v důsledku vítězství Sovětského svazu nad hitlerovským Německem a jeho spojenci, ujal vlády ve své zemi. Ale některé posice zůstaly v rukou reakce i po r. 1945. Bylo to hlavně soudnictví, odkud mohly být podnikány zuřivé útoky proti lidově demokratickému řádu. Soudnictví se opozdilo ve svém vývoji za jinými články státního aparátu. Opozdilo se proto, že v křesle ministra spravedlnosti seděl exponent reakce. A spolu se soudem byla pomocníkem v boji proti našemu pracujícímu lidu také advokacie. Její reakční tvář se ukázala v rozhodujících okamžicích, kdy náš pracující lid vyhlásil znárodnění průmyslu. Tehdy se mnozí a mnozí advokáti otevřeně postavili na stranu kapitalistů, užívajíce všech úskoků, aby pomohli svým chlebodárcům k znovuzískání naloupeného majetku, který právem patřil pracujícímu lidu.