Po vítězném únoru, kdy naše dělnická třída ve svazku s pracujícím rolnictvem v čele s naší komunistickou stranou vzala moc v tomto státě pevně do rukou, současně se zlidověním našeho soudnictví reorganisovali jsme i advokacii. Bylo zřejmé, že advokáti nemohou pokračovat ve svých starých vykořisťovatelských methodách, které advokacii převážně ovládaly.

Proto i advokacie nastoupila po únoru novou cestu, kterou možno označit jako prvý stupeň vývoje, směřující k dobudování advokacie, která by odpovídala potřebám naší lidové demokracie. Zákonem ze dne 22. prosince r. 1948 byly zrušeny advokátní komory, dřívější to stavovské organisace advokátů, a byla zřízena krajská sdružení advokátů a Ústřední sdružení advokátů. Výkon advokacie byl vázán na členství v Krajském sdružení advokátů a nastoupena tak cesta k vykořenění starých kapitalistických praktik z advokacie.

Naše zkušenosti však ukázaly, že má-li advokacie úplně ztratit jakýkoli ráz kapitalistického podnikáni a má-li přispívat k upevňování lidově demokratického zřízení a nového právního řádu vůbec, že je třeba od základů změnit organisaci advokacie, že nutno i zde - jak pravil soudruh Gottwald "vykonat celou práci". Vedla nás k tomu také povinnost, sjednotit nejbližší pomocníky prokuratury a soudu v nové orgány tak, abychom i z nich vytvořili věrné a oddané rádce a pomocníky našeho pracujícího lidu. (Předsednictví převzala místopředsedkyně Hodinová-Spurná.)

Proto jsme přikročili k vybudování právních poraden, které tvoří vyšší stupeň ve vývoji advokacie.

Jednou z nejdůležitějších otázek přestavby naší advokacie je její řádná organisace. Podle nové úpravy mohou advokacii vykonávat jen advokáti, kteří jsou členy některé advokátní poradny. I když budou advokáti sdruženi v advokátních poradnách, neznamená to, že se občané nemohou obracet o právní pomoc na určitého člena advokátní poradny v kterékoliv advokátní poradně. Zákon stanoví, že každý občan má právo svobodné volby advokáta.

Advokátní poradny jsou pracovní kolektivy, které pod vedením vedoucího poradny budou lépe plnit úkoly lidovou demokracií advokacii svěřené. Tímto uspořádáním se nejen umožní prohloubení odborných a politických znalostí advokátů, ale umožní se také lepší styk s pracujícími, kterým budou pomáhat radou při všech příležitostech.

Advokátním poradnám se dostává novou zákonnou úpravou právní subjektivity. Stávají se hospodářsky a administrativně samostatným celkem, a ježto je právní pomoc zásadně honorována, budou advokátní poradny moci krýt veškerou režii i režii Ústředí advokátních poraden z vlastních příjmů. Tato úprava povede i k zhospodárnění jejich provozu. Tím bude také zajištěno, aby jak počet advokátních poraden, tak počet pracovníků v jednotlivých poradnách nebyl vyšší, než jak to vyžaduje skutečná potřeba řádného poskytování právní pomoci občanstvu.

Poskytování právní pomoci přestane být výdělečnou činností jednotlivých advokátů, kteří nebudou dostávat odměnu od jednotlivých občanů, nýbrž od poraden. Tím bude opět zajištěno, že občané, kteří se obrátí o právní pomoc, budou platit jen tolik, aby byly kryty náklady advokátních poraden.

Na rozdíl od staré úpravy osnova vytyčuje významnou zásadu, že advokát nebo jiný člen pracovního kolektivu poradny, který při poskytování právní pomoci způsobí svým zaviněním škodu, a advokátní poradna odpovídají za tuto škodu rukou společnou a nerozdílnou. Toto ustanovení ještě více přispěje k zvýšení důvěry občanstva v advokátní poradny. Povede všechny členy pracovního kolektivu k tomu, aby zkvalitnili svoji práci, aby ji vzájemně kontrolovali, neboť případné poskytnutí náhrady za škodu způsobenou některým z nich bude mít za následek též zvýšení výdajů poradny a tím nepřímo snížení pohyblivých složek platů všech členů pracovního kolektivu.

Zákon přesně vytyčuje požadavky, které se kladou při přijetí advokáta za člena advokátní poradny. Je nutno zmíniti se o dvou podmínkách, které znamenají zásadní změnu proti dosavadnímu stavu.

Je to v prvé řadě podmínka právnického vzdělání, kterého lze nabýt buď na universitě nebo na právnické škole pracujících. Dosud mohl být advokátem jen právník, který absolvoval vysokoškolské studium. Podle vzoru SSSR je nutno umožnit také absolventům právnických škol pracujících přístup i k advokacii.

Proti dříve požadované pětileté praxi snižuje projednávaný zákon právní praxi na dobu dvou let. Dobře víme, proč se dříve vyžadovala doba pěti let k tomu, aby někdo mohl býti advokátem. Zakrývalo se to tím, že prý by kratší právní praxe byla na újmu odborné úrovni. Pravou příčinou bylo však to, že mnozí, zejména z vrstev nemajetných, nevydrželi pět dlouhých let živořit z nuzné almužny a raději opustili zaměstnání. Tak se konkurence advokátů sama odstraňovala. Nynější dvouletá praxe má nám umožnit omlazení advokacie a její doplnění novými, politicky vyspělými kádry.

Osnova zvláště vyzdvihuje činnost Ústředí advokátních poraden jako vrcholného orgánu celé organisace. Ústředí advokátních poraden bude zejména důslednou kontrolou dbát, aby byly řádně plněny veškeré úkoly advokacie, bude organisovat, řídit a kontrolovat výkon advokacie a činnost advokátních poraden a zajišťovat, aby poskytování právní pomoci se dálo v souladu se zájmy společnosti, přispívalo k upevnění socialistické zákonnosti a napomáhalo budování socialismu v naší zemi.

Soudruzi a soudružky, stejná snaha nás vedla při osnově zákona o státním notářství. V r. 1949 jsme provedli reorganisaci československého notářství. Zákon především sjednotil instituci notářství na celém státním území, zrušil notářské komory a vybudoval organisaci notářství tak, aby byla v souladu s krajským zřízením. Jako hlavní úkol byla notářům uložena povinnost přispívat k zachovávání a upevňování lidově demokratického právního řádu. V rámci této základní povinnosti upravovalo notářství - jako polooficiální instituce - majetkoprávní vztahy občanů a poskytovalo jim odbornou ochranu před spory tak, aby nebyly rušeny citové vztahy osobní, rodinné a sousedské a zejména aby úpravou těchto vztahů nebyli pracující rušeni v práci.

Tato organisace notářství z r. 1949 dnes již nevyhovuje. Nové úkoly, které souvisí s budováním socialistického hospodářství a s výchovou občanů v duchu socialistického soužití, vyžadují nutně i podstatného prohloubení úkolů notářských. Notáři musí míti především na zřeteli ochranu celého našeho socialistického hospodářství a pomáhat k ochraně osobních a majetkových zájmů našich občanů při výkonu své funkce. Tyto velké, kvalitativní změny náplně dosavadních úkolů notářství nezbytně vyžadují, aby notářství bylo zestátněno.

Zestátnění je odůvodněno tím, abychom notáře úplně zbavili soukromopodnikatelského charakteru, aby byli hospodářsky nezávislí a mohli tak dobře plnit hlavní úkol, který jim svěřujeme, t. j. ochranu socialistického vlastnictví. Vedla nás k tomu také snaha zhospodárnit i administrativu celého notářského aparátu. Proto také notáře přičleňujeme organisačně blíže soudům.

Jsme přesvědčeni, že předkládaný zákon ještě více upevní důvěru našich občanů v notáře, poněvadž celou svojí činností jsou notáři přímo předurčeni k tomu, aby ve své každodenní práci, při stálém styku s nejširším okruhem pracujících přispívali k jejich výchově a k dodržováni socialistické zákonnosti.

Zákon vytváří notářství jako státní úřad. Na rozdíl od dosavadního stavu, kdy notářský úřad byl zosobněn v osobě notáře, na kterého se hledělo jako na osobu samostatně výdělečně činnou, zákon toto postavení od základu mění. Úkoly státního notářství budou plnit státní notáři, kteří budou působit jako orgány státu a budou státními zaměstnanci, stejně jako notářští čekatelé a ostatní zaměstnanci notářství.

Podobně jako pracovní kolektivy v advokátních poradnách, také všichni pracovníci v notářství se sblíží s pracovníky soudů a prokuratur v semknutý kolektiv a vytvoří tak lepší předpoklady pro další prohloubení jejich politické i odborné úrovně. Stanou se tak ještě účinnějšími pomocníky naší zlidověné justice při hájení zájmů a cílů dělnické třídy.

Osnova dává možnost, aby se notář skutečně osvědčil jako účinný pomocník našeho soudu. Dává možnost, aby z pověření soudu prováděl celé úseky řízení a činil v nich i všechna rozhodnutí. Odstraníme tím také dosavadní dvoukolejnost, která zbytečně rozmnožovala administrativní aparát.

Jestliže notáři budou tedy státními zaměstnanci, budou odměňováni podle platových řádů pro správní zaměstnance. Nebudou je proto odměňovat již účastníci právních úkonů - žadatelé - jak to bylo ve staré úpravě. Tím je zřetelně zdůrazněn zásadní rozdíl mezi bývalými notáři a notáři novými, osobami v pracovním poměru. Za činnost notářů se budou vybírat ve prospěch státu místo dosavadních odměn a poplatků pouze notářské poplatky. Jimi bude uhrazen osobní a věcný náklad spojený s institucí notářství.

Soudruzi a soudružky, slavné Národní shromáždění!

Oba dva zákony jsou dalším krokem, který jsme učinili na cestě budování nové soustavy socialistického práva. Budou nám sloužit ještě více k upevnění socialistické zákonnosti. Očekáváme, že novou organisací advokacie a státního notářství umožníme všem pracovníkům na tomto úseku, aby pomáhali k socialistické převýchově našich občanů, kteří budou mít na mysli v prvé řadě zájem celku; aby chránili naše socialistické vlastnictví, aby dbali, že zákony, které si dává sám pracující lid, budou přísně dodržovány. Plníme tak i velký úkol, daný presidentem republiky soudruhem Kl. Gottwaldem na zasedání ÚV KSČ dne 6. prosince - t. r. upevňovat státní disciplinu, t. j. napomáhat k přesnému uplatňování zákonů, nařízení a předpisů a dát tak plný průchod socialistické zákonnosti.

Prohlásil jsem na tomto místě již v projevu při projednávání nového občanského zákoníku a zákona o řízení ve věcech občansko-právních, že neustaneme na cestě budování nové soustavy pracujícího lidu. Budeme dále pokračovat při budování našeho soudnictví tak, abychom přebudovali naše soudnictví zlidovělé v soudnictví lidové s volenými soudci. Vybudujeme silné generální prokuratury jako strážkyně naší socialistické zákonnosti, socialistického práva, jak to odpovídá potřebám a vůli našeho

Máme přitom stále před očima historické zkušenosti Sovětského svazu, kterých jsme v plné míře využili i při vypracování těchto zákonů. Tyto zkušenosti nás přesvědčí, že čím lepší právní předpisy, čím přesněji vyjadřují potřeby vývoje materiálního života společnosti, tím více se stávají závažným činitelem státní politiky. A my dokážeme, že naše nové zákony a právní předpisy budou organisující a mobilisujicí silou při řešení našich velkých úkolů na cestě smělejšího a rychlejšího postupu vpřed - k socialismu. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná (zvoní): Děkuji panu ministru Raisovi.

Dalším řečníkem je p. posl. Patera, prosím, aby se ujal slova.

Posl. Patera: Paní a pánové, soudruzi a soudružky!

Pan ministr spravedlnosti a páni zpravodajové k zákonům o advokacii a notářství vyzvedli význam toho, co přinášejí zákony pro naše lidově demokratické zřízení. Tyto zákony - po zákonech o lidovém soudnictví, o novém trestním a občanském právu - jsou dalším prohloubením dosavadních zákonů o advokacii a notářství, které byly schváleny v roce 1948 a 1949 a jsou dalším upevněním našeho lidově demokratického právního řádu.

Co očekává náš pracující lid od těchto nových zákonů? Tyto zákony mají pomoci ke zkvalitnění práce našich advokátů a notářů, mají přispět k jejich sblížení s pracujícím lidem, mají přispět a pomoci našim advokátům a notářům k převýchově dosud někdy starého myšlení tak, aby oni pomáhali hájení práv a zájmů pracujícího lidu a stali se tak platnými společníky při budování hospodářské výstavby našeho společenského řádu.

Víme ze zkušenosti, že advokacie za staré buržoasní politiky chránila především zájmy vládnoucí třídy, zájmy buržoasie. Advokáti byli věrnými strážci zájmů vykořisťovatelské menšiny nad vykořisťovanou většinou - pracujícím lidem. Advokáti na jedné straně věrně sloužili, a na druhé straně se stávali sami kapitalistickými podnikateli. Klientela se získávala na velkých procesech a tím získávali někteří advokáti suverénní postavení v řadách advokátů samých.

Nešlo jim při obhajobách o to, poskytnout pomoc k získání materiální pravdy a spravedlnosti, nýbrž především o to, aby co nejvíce vytěžili pro sebe, a hájili podle toho, jak kdo zaplatil, i když šlo o darebáka, kterého se snažili "vysekat" za každou cenu. Šlo jim o to, aby získali populární jméno tím, že se o nich říkalo "ten to umí vysekat", aby využili dále této popularity k dalšímu rozšiřování svých zisků. Myšlení advokátů bylo jednostranné, bylo naplněno abstraktně a konkretnost mu byla cizí. Advokát prováděl svou práci, odtrženou od skutečného života, od skutečných příčin trestného činu, šel svou cestou spekulační, cestou vyšších příjmů, ať šlo o kohokoliv.

Známe případy, že se advokáti nestyděli jít tak daleko, že vymáhali poslední haléř chybějící do celkové vymáhané částky. Advokátní řád z dob kapitalismu stanovil v § 9, že advokát má hájit zájmy své strany horlivě a svědomitě, použít k tomu všech prostředků, pokud neodporují plné moci, jeho svědomí a zákonům. Z četných příkladů vidíme, jak se advokáti za kapitalismu dovolávali tohoto ustanovení při používáni drastických způsobů ve své činnosti a při zvyšování útrat straně, kterou hájili. Je samozřejmé, že jejich svědomí jim v tom vůbec nevadilo.

Mohli bychom uvést mnoho příkladů takové jejich činnosti. Omezím se jen na ty charakteristické. Tak na př. býv. advokát dr Jožka Huněk vedl exekuci pro částku 140,40 Kčs. Když byla exekuce zrušena, protože dlužník zaplatil 140 Kčs, neváhal tento horlivý zastánce zájmů strany vést exekuci pro zbylých 40 haléřů. Jeho horlivost šla v tomto případě tak daleko, že po zamítnutí exekuce podal proti onomu rozhodnutí stížnost. Zdá se to neuvěřitelné, ale nebyl to ojedinělý případ mezi advokáty. Podobně jednal i býv. advokát JUDr Slavomír Novotný, který původně vedl exekuci pro částku 500 Kčs. Jelikož byla již tato částka dlužníkem zaplacena, neváhal po skončení této zbytečné exekuce vést exekuci druhou na částku 33,90 Kčs, to jest útrat, které mu byly přisouzeny za návrh na zrušení prvé exekuce. Nevadilo mu, že dlužník mu zálohově zaplatil 50 Kčs na útraty. Schopnost tohoto advokáta zvyšovat útraty byla tak veliká, že se nemohl přece uspokojit s tak malou částkou. Exekuce pro 33,90 Kčs způsobila další výdaje v částce 54,60 Kčs. To však nestačilo; proto tento advokát podal útratovou stížnost o zvýšení útrat o 14, 60 Kčs, což znamenalo pro stranu další výdaje v částce 30,70 Kčs. Stejnou horlivost prokázal tento advokát i za jiných okolností. Tak dal provést úschovu zabavených věcí v bytě jedněch manželů, ačkoli věděl, že jim umírá syn, a za této situace neváhal vyžádat si od otce právě zemřelého syna záruční prohlášení. Přitom výkon úschovy nebyl naprosto nutný, jelikož dotčení manželé zabavené věci nikam neodvlékali ani neprodávali.

Již z těchto příkladů je jasně vidět, že za kapitalismu dbali advokáti především vlastních zájmů, aby měli co největší zisky. Byli jsme v advokacii svědky uzavírání úvěrových obchodů advokáty, při čemž vybírali vysoké úroky a žádali za tuto činnost velikou odměnu. Tak bývalý advokát JUDr Karel Papež se zabýval úvěrovými obchody v tak velké míře, že se nakonec dostal před soud, obžalován z lichvy. Necítil se však vinen, naopak. Když na nátlak veřejného mínění psaly některé noviny o jeho činnosti, neváhal tento výtečník okamžitě žalovat pisatele článků pro falšování pravdy a žádat náhradu za škodu ve výši 200.000 Kčs.

Podle těchto příkladů právem musil vidět pracující lid v advokátech příslušníky buržoasní třídy a zastánce kapitalistického řádu. Že advokáti byli kapitalisty, kteří vykořisťovali nejen pracující lid, ale i své koncipienty, uvádím příklad JUDr Prokeše z Karlových Varů, s kterým jsem rozmlouval o novém zákoně o advokacii a který mně řekl: "Svou advokátní činnost rozděluji na dvě éry, a to na éru, kdy jsem nastoupil v roce 1935 jako koncipient za 500 Kčs měsíčně, kdy jsem byl vykořisťován samým advokátem, svým zaměstnavatelem. Přesvědčil jsem se, že šlo advokátu jen o to, abych udělal co nejvíce práce, ale dostal co nejmenší odměnu. - Druhá moje éra je od roku 1945, kdy jsem se stal samostatným advokátem v pohraničí, kde již bylo znát, že se změnil u nás v ČSR řád v lidově demokratický, kdy lid je pánem ve své zemi. Přesto však, i když bylo mnoho mladých koncipientů, kteří byli vykořisťováni za staré republiky advokáty a v roce 1945 se osamostatnili ve svých advokátních kancelářích, načichli jsme buržoasní výchovou a dá nám to mnoho práce, abychom se oprostili od starých návyků. Je jasné, že lidově demokratické zřízení potřebuje nových právníků - naší povinnosti je, abychom se zapojili, abychom podle nových zásad a zákonů přispívali k upevnění lidově demokratického zřízení a dodržováni jeho zákonů."