Roste i rozsah společného stravování, jehož se zúčastnilo v roce 1951 o 12 % více osob než rok předtím. Počet mateřských škol s celodenní a noční péčí se za rok téměř zdvojnásobil. Počet žáků úplně stravovaných stoupl v národních školách na dvojnásobek a na středních školách více než o dvě třetiny. Počet členů družin mládeže byl v roce 1951 třikrát větší než v roce předchozím. Počet kin vzrostl o 4,5 % a procent rozhlasových koncesionářů o 5,3 %. Celkový náklad knih vzrostl o 28 % a dosáhl výše u nás nevídané. Byla uspořádána vydání děl klasiků, na př. Al. Jiráska, Hviezdoslava, Kukučína, Tajovského a Kalinčáka v desetitisícových nákladech, a přesto nebylo možno poptávku plně uspokojit. Musíme si uvědomit, že za dob první republiky nebylo vydáno žádné klasické dílo větším nákladem než 5000 výtisků, kdežto dnes dosahují na př. sebrané spisy Aloise Jiráska druhým vydáním již nákladu 110.000 výtisků.

V roce 1950 i 1951 rostly i pracovní důchody obyvatelstva. Velmi positivním jevem je, že se podařilo v posledním čtvrtletí roku 1951 vyrovnat nepříznivý vývoj produktivity práce v poměru k růstu vyplacených mezd.

Se vzrůstem mezd a růstem počtu zaměstnaných souvisí růst výnosu daně ze mzdy, která vynesla v roce 1950 o 25,6 % více a v roce 1951 dokonce o 75,8 % více než v roce 1949. A to ještě stále přicházejí naše revisní orgány i na případy nesprávného odvádění daně ze mzdy národními podniky.

Z ostatních skupin státních příjmů bych se rád zmínil o tak zv. vlastních finančních příjmech národních výborů. Tato složka vynáší vytrvale méně, než rozpočet očekává. Je to působeno - kromě toho, že některé dávky odpadly - malým pochopením některých národních výborů pro potřeby celku a zajisté i tím, že jsme je nedovedli zainteresovat na růstu jejich příjmů. Jsou-li jejich výdaje plně kryty ze státního rozpočtu bez ohledu na inkaso předepsaných jim příjmů, není živého popudu k zájmu na vybírání dávek a jejich odvádění do státní pokladny.

Vedle státních příjmů přispěly k rozpočtovému přebytku také nevyčerpané státní výdaje, i když měrou mnohem menší. Svědčí to o tom, že nebyly splněny všude úkoly, na něž bylo v rozpočtu pamatováno příděly peněz.

Tak na př. bývalé ministerstvo práce a sociální péče nevyužilo svých rozpočtových přídělů v roce 1950. Nevyužití rozpočtových prostředků nelze ovšem označit za úsporu. Takovou nepravou úsporou je i nevyčerpání dotace Fondu bytového hospodářství; pro účely tohoto Fondu bylo v roce 1950 vyčerpáno pouhých 10 %. I v roce 1951 bylo za tři čtvrti roku vyčerpáno jen 10 % z rozpočtovaného přídělu.

Na vývoji státních výdajů v letech 1949 až 1951 co do jejich druhů je patrný stálý vzestup výdajů na hospodářské služby státu a na potřeby národního hospodářství, jakož i na sociální, kulturní a zdravotní účely. Naproti tomu poměrná váha zbývajících správních složek rok od roku klesá.

Zpočátku jsem se zmínil o nutnosti vyvíjet tlak na snížení vlastních nákladů a na hospodárnost.

V oblasti výrobní se hospodárnost kryje se snižováním vlastních nákladů a znamená boj o nové socialistické formy práce, o hospodárnost s materiálem, o snižování procenta zmetků, boj o plynulý přísun dodávek, boj proti ztrátovým časům, boj o těsné navázání a dodržování plánů jednotlivých podniků i boj o kvalitu zboží; sem patří i boj o plánovací kázeň, boj o uzavírání a dodržování hospodářských mezipodnikových smluv, o řádné placení dodávek, o správné a včasné rozpisy plánovacích úkolů, o dodržování normativů zásob, o zrychlování obratu oběžných prostředků, o včasná kontrolní hlášení, o včasnou fakturaci, o běžné účtování v účtárnách a o administrativní pořádek. Sem patří i úkol přenášet tyto zásady důsledně na kterákoli pracoviště a také správná socialistická politika mzdová, vycházející z principu mzdy podle zásluhy.

Na poli financí a správy je rozhodujícím boj o finanční kázeň. Jen povrchnímu pohledu se zdá, jako by finanční kázeň nesouvisela s výrobou a byla věcí jen "administrativní". Právě tak, jako ujídá z našeho národního krajíce každý neúspěch v boji o snížení vlastních nákladů výroby a nedbalost v něm, ujídá z něho i nedbalost ve všem, co souvisí s finanční kázní, počínajíc špatnou kalkulací a končíc nepořádky v účtárnách podniků.

Někteří lidé stále ještě zapomínají, že již nejsme v kapitalismu, že jejich nehospodárnost a nekázeň nejde již na vrub kapitalistického podnikatele, ale celého státu, řízeného dělnickou třídou. Zapomínají, že finanční kázeň je součástí státní kázně. Zapomínají, že jen člověk třídně neuvědomělý anebo třídní nepřítel porušuje socialistickou zákonnost, zákony a řády vydávané lidově demokratickým státem, zákony a řády, mezi které patří i naše předpisy o plánování.

Až do roku 1951 se nám nepodařilo vytvořit ze státního rozpočtu nástroj výchovy k boji o snížení vlastních nákladů a k boji o hospodárnost. Z oblasti státního rozpočtu nevycházely tvrdé podněty ke snižování nákladů a ke zvyšování akumulace. Finanční plány samy byly v ministerstvech i v podnicích podceňovány. Nebylo a dosud v praxi není dosti postaráno ani o probuzení hmotného zájmu osazenstva na výsledcích podniku. Našim dělníkům nebyla dostatečně objasněna důležitost boje o snižování nákladů, ani nebyli dost seznámeni s tak závažným zařízením, jako jsou podnikové fondy pracujících, které mají vzbuzovat zájem pracujících na hospodářských výsledcích podniků. Naše odbory tu čekají velké úkoly.

Ve správní oblasti státního rozpočtu často neodpovídaly rozpočtové úvěry dosti přesně plánu výkonů a potřeb. A když odpovídaly, nebylo dost tlaku na zhospodárnění organisace i výkonu práce. Důležitým pomocníkem by tu byly výdajové normy, avšak až do letošního roku jsme v této otázce nijak podstatně nepokročili. Teprve letos se vláda usnesla na zřízení normalisačních komisí pro obor státní správy a všech zařízení státní správy.

Závažným principem v boji o zhospodárnění veškeré hospodářské činnosti je tvrdé uplatňování principu osobní odpovědnosti. K obratu od slov k činům tu dochází po zasedání Ústředního výboru Komunistické strany Československa v září 1951, z něhož vzešla nová organisace našeho hospodářství. Nyní i nový zákon o úpravě financování národních a komunálních podniků z prosince 1951 staví princip osobní odpovědnosti za základní zásadu organisace i práce našeho hospodářství.

Osobní odpovědnost se uplatňuje otevřenou kritikou poměrů v jednotlivých podnicích, resortech i v národních výborech. Loni jsem na tomto místě ukázal na nesprávnosti ve Státní traktorové stanici v Horňátkách. Rád dnes konstatuji, že tamní soudruzi pochopili tuto kritiku a že se stav této stanice poté podstatně změnil. Ale dobrý vítr socialistického uvědomění nezavál ještě do všech státních traktorových stanic. Na příklad Státní traktorová stanice v Kolíně uznala svému zaměstnanci na pracích při mlácení dne 12. srpna 1951 29 hodin, příštího dne 36 a půl hodiny a za další dva dny 38 hodin. Podle toho vypadají i výsledky hospodářství této stanice.

Na státní traktorové stanice, které mají základní význam pro naši cestu k socialismu, musíme soustředit mnohem více pozornosti a kontroly než dosud - a to od peněžních ústavů až po ministerstvo zemědělství a hlavní správu státních traktorových stanic.

Je pozoruhodné, že některé státní traktorové stanice přesto, že nevyvinuly dosti péče o svoje hospodářské výsledky, si velmi přispíšily s utrácením částek, které jim jejich hlavní správa těsně před vánocemi 1951 přidělila k nákupu potřebného zařízení, jako čerpadel, kompresorů, kladkostrojů atd.; kupovaly místo nich jiné zboží: gramorádia - jako STS Bučovice, Domažlice. Horsovský Týn, Hustopeče u Brna, Chrást u Plzně, Jablonec n. N., Klatovy, Maleč, Mikulov, Miroslav a j., nebo promítací přístroje - jako STS Hustopeče u Brna, Chomutov, Mikulov, Opava a Přelouč; u STS Ludslavice dokonce pozastavila Investiční banka koupi ping-pongových stolů a u STS Znojmo koupi harmoniky. Chyby se tu dopustila již hlavní správa, která chtěla za každou cenu vyčerpat koncem roku přidělenou částku na nestavební investice a dokázala tak, že buď nesprávně nadsadila plán investice, nebo že se po celý rok nestarala o jeho plnění.

Zvýšení uvědomělosti je jedním ze základních úkolů i našich Jednotných zemědělských družstev. Je třeba, aby se orgány zemědělských referátů národních výborů i orgány stran Národní fronty nevěnovaly JZD jen povšechně, nýbrž s hlediska konkrétních potřeb těchto družstev i jejich členů; je to ovšem těžší než povšechné referáty a instruktáže ale je to jedině účinné a opravdové. Tam, kde není dost dbalosti o růst politického uvědomění, o to, aby každý znal smysl své práce, kde není dbalost i o dostatek odborných znalostí, potřebných k vedení tak velikých podniků, jakými jsou JZD, jsou ovšem potíže už se sestavováním výrobních i finančních plánů, a tyto nedostatky vedou místy i k nedostatečné ostražitosti, což přináší i značné materiální škody.

Jen za druhou polovinu roku 1951 shořelo v českých krajích Jednotným zemědělským družstvům 83.073 q slámy ve stozích: celkové množství slámy, která v tomto období byla v českých krajích požáry zničena, činilo 107.632 q, při čemž na ostatní úseky zemědělské výroby mimo JZD připadá 24.559 q. I v těchto úsecích bylo zajisté možno řádnou organisací většině požárů zabránit, ale vysoký podíl JZD ukazuje, že sami členové nestřeží svůj vlastní družstevní majetek dost ostražitě.

Samozřejmým požadavkem, který klademe na naše zemědělské podniky, je dodržování výrobního a pracovního plánu. Jeho nedodržení přináší škody politické i hmotné. Jestliže na přiklad Státní statek Kraslice nesklidil v roce 1951 22 ha směsky, 17 ha hořčice, 3 ha brambor a 11 ha mrkve, je jasné, že se odpovědní činitelé od podniku až po generální ředitelství a národní výbory nestarali o včasnou mobilisaci ke zvládnutí sklizňových prací.

A co říci postupu Státní traktorové stanice v Kálnej, kraj Nitranský, která vyinkasovala od různých JZD 1,700.000 Kčs za práce, které nevykonala? A co říci těm, kteří to zaplatili, a co říci peněžnímu ústavu, který na to půjčil? Tresty jsou tu ovšem na místě, ale škodu jimi už nenapravíme. Co tu je na místě, je v prvé řadě kontrola, a to kontrola včasná. Na nedostatek kontroly, kontroly i se strany těch, kdo platí, hřešil zřejmě komunální náborový podnik hlavního města Prahy, který účtoval materiál na instalaci výstav a pod. v plné ceně, i když byl podniku vrácen, takže táž věc je třeba několikrát opětovně použita a vždy plnou cenou účtována. Podnik se patrně domníval, že tím prokazuje t. zv. "obchodní zdatnost". Nad čím je se tu třeba především pozastavit, je neodpovědnost a nehospodárnost těch, kdož takové účty bez námitek platí, či připustí, aby byly placeny.

Jako typ jiného druhu nehospodárnosti a nepochopení celkových zájmů je poučný případ národního podniku Sanitas v Praze, který byl projednáván v ústřední arbitrážní komisi. Podle nálezu této komise národní podnik Sanitas v letech 1949 a 1950 špatně plánoval a ohlašoval svým dodavatelům potřebu brýlových skel. Spotřeba však byla proti plánu značně menší a v jiných druzích a tak musela Sanitas přebírat brýlová skla, pro která neměla odbyt, zatím co spotřebitelé v téže době marně sháněli na trhu jiné druhy skel. Na špatném zásobení trhu a na vzniku nadměrných zásob brýlových skel měly v tomto případě vinu i výrobní podniky, mezi nimi národní podnik Okula v Nýrsku. Tak vznikají škody z neodpovědnosti. Nehospodárnost se projevuje také "ohledy" na nepravém místě. Tak dodávaly Karlovarské mlékárny, národní podnik, v roce 1951 kuřata Jednotným zemědělským družstvům. Protože se některá družstva o ně patřičně nestarala, kuřata uhynula - a krajský národní výbor v Karlových Varech uložil mlékárnám, aby odepsaly pohledávky za tato kuřata. Tak doplácel národní podnik neprávem na nedostatek péče jiných - a nebránil se tomu!

Již léta bojujeme o to, aby se orgány veřejné správy nesnažily vyčerpávat své rozpočtové prostředky koncem roku stůj co stůj. Rok od roku je sice patrný pokrok, ale přece jen se stalo, že vedle jiných také ministerstvo školství, věd a umění poukazovalo krajům nakvap peníze na úkoly, jež už nemohly splnit; tak na př. krajský národní výbor v Hradci Králové dostal 10,091.000 korun, ale využil jen částky 1,014.000 korun.

Zvláště je nutno poukázat na nedostatky hospodárnosti v různých zařízeních státní správy, na příklad v nemocnicích a ve školkách. Je nehospodárné, jestliže v mateřské školce v Lenešicích u Loun, zřízené pro 15 dětí, je pro skutečný stav 6 až 9 dětí udržován počet pracovních sil naplánovaný pro plné obsazení. Za takových okolností potom stojí opatrování jednoho dítěte za rok 33.800 Kčs. V Babicích, okres Říčany, chodilo do nově otevřené mateřské školky po celou zimu 1951/1952 průměrně 6 až 8 dětí ze tří až čtyř rodin. Hlášený stav dětí počátkem školního roku činil 27, nebylo ho však ve skutečnosti nikdy dosaženo. Průměrný náklad na 1 dítě činil ročně asi 13.750 Kčs, protože školka měla do konce ledna 4 a dnes má 3 stálé pracovní síly.

V takovýchto případech je třeba se ptát: kde byla kontrola hospodařícího orgánu i nadřízeného orgánu? Takové případy jsou možné jen proto, že nejsou dosud všude řádně vybudovány kontrolní služby jak resortní, tak i národních výborů, že ani bankovní kontrola není ještě dosti pádná a hluboká. Dobře vybudované kontrolní orgány se vyplatí a my je nesmíme považovat za administrativní přepych, nýbrž za nezbytnou součást socialistického aparátu, střežící řádné hospodaření s výsledky práce našeho lidu.

A Státní banka a všechny ostatní peněžní ústavy, financující socialistické podniky, musí si být vědomy toho, že jsou kontrolními orgány, to znamená, že nesmějí jen registrovat, ale i usilovat o nápravu; banka musí vykonávat i tlak na fakturaci, nesmí se dát příliš snadno přesvědčit o tom, že příčiny neplnění plánu jsou jen tak zvaně objektivní povahy.

Dovedli jsme nevídaným dříve tempem rozvinout výrobu, zejména průmyslovou, dovedli jsme opatřit na rozvojové potřeby i své vlastní finanční prostředky, ale čím dál tím více vidíme, že bychom pokračovali ještě úspěšněji, kdybychom dovedli lépe hospodařit.

Je to úkol nás všech, nikoli úkol pouze finančních činitelů a podnikových hospodářů. Máme sice už aparát k prosazování hospodárnosti, ale o jednom se nesmíme klamat: i při nejúplněji a nejdokonaleji vytvořeném ústrojí - a takového ještě nemáme - záleží všechno především na účasti všech našich pracujících od továren a polí až po ministerstva. Na nich je, abychom šli po pravé cestě už od počátku a sestavovali již samy plány a rozpočty poctivě a reálně.

Předpokladem k sestavení řádného finančního plánu je řádně vedené účetnictví. Proto připravujeme reformu podnikového početnictví; je nutno, aby naše účetní evidence vyhovovala novým potřebám státu budujícího socialismus, aby byla pochopitelná všem pracujícím. Zdůrazníme i nové poslání účetních pracovníků, kteří jsou a musí být ochránci socialistického vlastnictví, strážci státních zájmů a zájmů všech pracujících. Přikročíme také k reformě zastaralého již účetnictví naší státní správy.

Do soustavy hospodářského plánu patří i důsledné sjednávání mezipodnikových hospodářských smluv, které mají být podkladem pro plán výroby i pro finanční plánování; smluvně převzaté závazky musí být ovšem řádně plněny. A není vyznamenáním, jestli-že naše národní podniky zaplatily za rok 1951 okrouhle 1 miliardu Kčs na penále za neplnění hospodářských smluv a porušování plánovací a finanční discipliny a jestliže platilo i ministerstvo financí a sám státní úřad plánovací penále za opožděné placení faktur za práce a dodávky.

Negativní jevy, o kterých jsem se zmínil, jsou průvodními jevy růstu a rozvoje našeho hospodářství, ale nesmíme je bagatelisovat, i když nejsou charakteristickým rysem našeho vývoje. Musíme se z nich učit, svou práci zlepšovat a jít ještě pevnějším krokem vpřed. Buďme si vědomi toho, že jsme se k úspěchům hospodářského rozvoje dostali přes škody, které i na tomto poli natropila zrádcovská klika Slánského, Šlinga a ostatních, odhalená bdělostí strany.