Sovětský příklad, jeho úspěchy v budování komunismu ukazují a přibližují nám velkolepé perspektivy i naší země, vyzbrojují naše pracující nadšením, odhodláním a silou překonat sebevětší překážky vnějších i vnitřních nepřátel a jít pevně po sovětském vzoru k vybudování socialismu.

Výrazem těchto smělých perspektiv a pevné vůle je i náš letošní státní rozpočet, který přesvědčivě ukazuje poctivou, mírumilovnou tvář naší země a jejího lidu. Klademe v něm další kvádry své radostné budoucnosti. Čím lépe, dokonaleji, disciplinovaněji budeme dodržovat a plnit tento zákon, tím dříve dojdeme k cíli.

Projednávajíce rozpočet 4. roku pětiletky, vyjadřujeme svou velkou lásku, věrnost a oddanost svému presidentu Klementu Gottwaldovi, pod jehož vedením jsme již dosáhli tolika historických úspěchů a pod jehož vedením půjdeme směle dál vpřed, ke konečnému vítězství.

Schválením návrhu státního rozpočtu na rok 1952 budeme zároveň manifestovat pevné, věrné a nerozborné přátelství a spojenectví se Sovětským svazem a zeměmi lidové demokracie, svou oddanost a vděčnost našemu osvoboditeli a ochránci, nejlepšímu příteli a učiteli generalissimu Stalinovi. (Hlučný potlesk.)

Místopředseda dr. Polanský: Dávám slovo posl. dr. Hájkovi.

Posl. dr. Hájek: Soudružky a soudruzi, vážení přátelé!

Rozpočet je výrazem politiky třídy vládnoucí ve státě. Proto také rozpočty zemí, kde vládne dělnická třída - rozpočty Sovětského svazu i lidově demokratických států - na první pohled ukazují svůj mírový charakter. Převážnou část svých výdajů dávají na rozvoj národního hospodářství, na péči o hmotný i kulturní rozkvět i vzestup úrovně lidu. Naproti tomu v rozpočtech kapitalistických zemí se zcela jasně vyjadřuje vykořisťovatelská a útočná povaha imperialismu.

Rozpočty imperialistických států jsou v pravém slova smyslu rozpočty příprav, rozpoutávání a barbarského vedení válečné agrese. Americký rozpočet pro období 1952-53 věnuje přes 85 % na válečné účely. Pod tlakem Ameriky zvyšují také ostatní země útočného Atlantického paktu své výdaje na výzbroj, přípravu a vedení války. Proti loňsku stouply tyto výdaje o více než 50 %. Jsou to výdaje na válečná letadla a tanky, na přípravu a uplatňování nových, stále surovějších metod vraždění. Za ně jsou budovány americké útočné základny, pro jejichž zřízení jsou vyhlazovány s povrchu země celé vesnice ve Francii, Itálii i jinde. Částky povolované americkým kongresem a jinými měšťáckými parlamenty jdou na vydržování válečných zločinců, těch válečných zločinců, které ještě v roce 1945 odsoudily mezinárodní soudy a které nyní americká okupační správa v Německu i v Japonsku propouští z vězení, aby v linii dolarové útočné strategie připravovali další, ještě hanebnější zločiny proti míru a proti lidstvu. Z těchto sum jsou placeny zločinecké bandy pro špionáž, sabotáž a vraždy podle t. zv. zákona o vzájemné bezpečnosti, usneseného americkým kongresem v říjnu minulého roku. Imperialistické válečné rozpočty dávají miliardy na zločinnou válku v Koreji, ve Vietnamu i v Malajsku, na masové vraždění nejhroznějšími válečnými prostředky, na potlačování a masakrování národů, bojujících o svou svobodu v koloniálních a závislých zemích proti brutálnímu imperialistickému kapitalistickému útlaku.

Rozpočty imperialistických zemí jsou zároveň rozpočty zvýšeného vykořisťování a zbídačování lidu těchto zemí. Stále méně dávají na nevojenské účely. Sám president Truman se vychloubá, že v letošním rozpočtu snížil nevojenské výdaje o dalších 9 % proti loňsku, přestože vcelku je americký rozpočet proti loňskému mnohem větší. Na osvětu dává tento rozpočet letos méně než 1 %. Samy americké noviny psaly, že válečné plány vlády ničí plán výstavby škol a postihují miliony dětí. Co také lze čekat jiného od vlády, na jejíž rozkaz jsou v Koreji bombardovány obzvláště školy a vražděny děti? Na zdravotnictví věnují Spojené státy jen 0,4 %. Vždyť jejich intervenční bandy v Koreji ničí v prvé řadě nemocnice a vždyť tato strašná činnost, toto nelidské vraždění jsou ještě vystupňovávány v neslýchaný a hrozný zločin bakteriologické války, předstihující daleko všechno to, co prováděl Hitler i jeho fašističtí zločinci, zločin, jejž pranýřoval a odsoudil také náš zahraniční výbor svou resolucí, kterou dal výraz rozhořčení celého našeho lidu i svědomí všeho lidstva. Také anglická vláda snižuje výdaje na zdravotnictví. Brutálně omezuje fond, jehož pomocí až dosud bylo jakž takž zpomalováno zdražování základních potravin.

Na úhradu zvýšených válečných nákladů jsou zvyšovány daně. V Americe již 41 % mezd a platů pracujících je požíráno těmito daněmi. Truman se dává oslavovat jako největší výběrčí daní v dějinách, neboť za 6 let své vlády vybral daleko více, než stačili vybrat všichni presidenti za 150 let předtím. Z amerického příkazu se utahuje daňový šroub také v ostatních kapitalistických zemích. Jen letos stouply daně ve Francii o 18 %, v Belgii o 25 %, v Rakousku o 37 % a v Západním Německu dokonce o 56 % - tolik stojí obnova fašismu a hitlerovské armády.

A všechny miliardy, které tímto způsobem jsou ždímány z národů kapitalistických zemí, nestačí na to, aby kryly zvýšené náklady na přípravu války. Rozpočty imperialistických států mají schodky až do výše jedné pětiny všech výdajů. Stoupá zadlužení, pod tlakem zbrojení letí ceny prudce do výše. Obzvlášť od zahájení zločinné války v Koreji se zrychlilo tempo zvyšování cen. Když před několika dny anglický ministr financí předkládal svůj rozpočet, věnující na zbrojení přes jednu a půl miliardy liber, ohlásil, že v nejbližší době ceny mouky, chleba, vajec, mléka i masa prudce zdraží. Projednávání rozpočtu bylo provázeno stávkami statisíců dělníků a demonstracemi tisíců žen a dětí, které stály před parlamentem s nápisy: "Dávejte méně na válku a víc na jídlo!" Srovnejme si fotografie těchto demonstrací uveřejněných v anglickém tisku s nadšením, s nímž sleduje náš lid tuto rozpravu o našem mírovém rozpočtu.

Imperialistické rozpočty usvědčují ze lži vládnoucí třídy svých zemí. Ještě před rokem se připravovatelé války chlubili, že jejich politika zaručí lidu jejich zemí "i děla i máslo". Později mohli už jen opakovat staré göringovské fašistické heslo "kanóny místo másla". Dnes však vidí a říkají dělníci kapitalistických zemí, že zbrojení jejich vlád, jejich děla žerou nejen máslo, ale rvou od úst lidu i suchý chléb.

Jen si promítněme, soudruzi, jak hluboký rozdíl je mezi tím, co dávají rozpočty míru pracujícímu člověku a co mu berou rozpočty války: naše rozpočty říkají, kolik tisíců nových bytů, kolik stovek nových škol a nemocnic se postaví, o kolik miliard stoupá bohatství lidu rozvojem hospodářství, o kolik se zvyšuje jeho životní úroveň. Ale v Americe a ostatních kapitalistických zemích mohou rozpočty dávat jen podnět k úvahám o tom, že na příklad lid Spojených států doplácí na t. zv. studenou válku již 350 miliard, daleko více, než je jeho národní důchod; že jen část letošních válečných výdajů by stačila, aby každý Američan dostal dobrý dům, všechny děti mohly chodit do dobrých škol a všechny obce mít slušně zařízené nemocnice. Rozpočet Sovětského svazu přímo ukazuje růst velkých staveb komunismu, přeměnu stepí i pouští v úrodné kraje a kvetoucí zahrady. Ale při rozboru kapitalistických rozpočtů píší se na západě celé knihy a dokonce se vydává kniha pod patronací Spojených národů o tom, že by bylo možno zavlažit Saharu nákladem, který odpovídá jen zlomku toho, co je vydáváno v Americe na zbrojení tohoto roku. Rozpočty imperialismu jsou tedy názorným obrazem toho, oč je pracující lid okrádán zločinnou politikou přípravy a vedení války.

Ale imperialistické rozpočty nejsou jen svědectvím stoupajícího vykořisťování a zbídačování lidu kapitalistických zemí, stoupajícího koloniálního útlaku. Vykazují také, jak americký imperialismus stále brutálněji škrtí a tlačí ke zdi své slabší kapitalistické partnery. Na př. v letošním americkém rozpočtu je pamatováno 10 miliardami na t. zv. pomoc slabším kapitalistickým státům. Tato pomoc je poskytována s otevřeným a cynickým diktátem, přikazujícím, že těchto peněz se nesmí použít pro obnovu a zotavení zbídačovaného hospodářství těchto zemí, jak to slibovali ještě hlasatelé Marshallova plánu, nýbrž jen v rámci té tak zv. vzájemné bezpečnosti, v rámci útočné strategie amerického imperialismu k budování amerických základen a k opatřování žoldnéřů pro americké útočné plány. Za každý dolar, jejž Amerika poskytne, musí anglická, francouzská, belgická i t. zv. bonnská vláda z vlastního lidu vymačkat několikanásobně víc a kupovat za to zbraně od amerických zbrojařů. Zvláštní výbor Atlantického paktu, vedený americkým bankéřem Harrimanem, nadiktoval při lisabonských jednáních evropským kapitalistickým vládám, že v nejbližších dvou letech musí ještě víc zvýšit své zbrojní náklady. Jeho požadavek převyšuje o několik miliard to, co tyto vlády samy považují za krajní mez, jež nesmí být překročena, nemá-li dojít k naprosté, hrozné katastrofě jejich hospodářství. Americké monopoly na tom pochopitelně vydělávají. Jejich zisky v roce 1951 byly o třetinu vyšší než minulého roku a dostoupily výše celkových zbrojních výdajů amerického rozpočtu.

Tak rozpočty kapitalistických zemí dokumentují zvýšenou dravost amerického imperialismu, který bezohledně lape po národní nezávislosti a svrchovanosti svých kapitalistických satelitů. Svědčí však též o otrocké podlízavosti buržoasie těchto kapitalistických zemí, která chladnokrevně prodává své národy jako potravu pro děla otrokářům z Wall Streetu. Jsou otřásajícím dokumentem zrady pravicových socialistů, kteří své přisluhování americkému imperialismu, svou aktivní účast při olupování dělnické třídy, při krvavém potlačování odporu lidových mas, svou aktivní účast při všech podlostech nestačí už ani přizdobovat a přikrývat lživými frázemi o západní demokracii a svobodě. Jsou také výmluvným dokladem hanebné úlohy titovské kliky, která svůj rozpočet zcela přizpůsobila politice fašizace i lokajství vůči americkému imperialismu, pro nějž vykonává nejhanebnější a nejpodlejší služby.

Ale rozpočty kapitalistického světa, soudružky a soudruzi, hovoří současně o hlubokých rozporech a nesnázích, o rostoucím odporu proti imperialistické agresi. Odrážejí se v nich nejen válečné přípravy imperialistů, ale také mocné rány, které útočníkům zasazuje hrdinská korejská lidová armáda a čínští dobrovolníci, stateční bojovníci Vietnamu i Malajska. Je v nich vidět, jak se otřásají základy koloniálního panství pod mohutnou vlnou boje národů Asie i Afriky. Ve zvyšování položek na t. zv. vnitřní bezpečnost kapitalistických států je vidět mocný růst dělnického hnutí, rozmach stávkových bojů i odpor všech pokrokových, vlasteneckých a mírumilovných lidí těchto zemí proti americké okupaci. Odráží se v nich také hrdinské gesto přístavních dělníků v Bordeaux, v Livornu, v Oranu a jinde, kde odmítli vykládat americké zbraně určené pro vraždění a kde dokonce je i hodili do moře.

A tak proti imperialismu, jehož rozpočty a jehož celá politika dává lidem jen stále více bídy a slibuje jen válečné hrůzy, proti tomu stojí a bojuje na celém světě mocná síla míru. V jejím čele je to mohutný tvůrčí rozmach národů Sovětského svazu, které svou stalinskou politikou obrovskými kroky jako předvoj lidstva kráčejí cestou do nové dějinné epochy komunismu. Je to budování socialismu a stálé upevňování moci dělnické třídy v zemích lidové demokracie. Je to skvělé vítězství čínského lidu, jenž svým příkladem vybízí a mobilisuje stamilionové masy Asie i Afriky do boje proti zbankrotělému koloniálnímu systému. Je to tento boj vedený národy Koreje, Vietnamu, Malajska, Filipín, boj, do něhož nastupují národy blízkého a středního Východu. Je to sílící odpor pracujícího lidu a všech opravdových demokratů a vlastenců v západní Evropě i v latinské Americe proti dolarovému imperialismu. Je to zápas nejširších mas německého i japonského lidu, který odmítá stát se nástrojem zločinných plánů nové války. Je to hrdinství protifašistických bojovníků ve Španělsku, v Řecku i v titovské Jugoslávii. A je to mohutný postoj stamilionů lidí celého světa, kteří podle slov svého velkého učitele a vůdce Stalina vzali věc míru do svých rukou, hlasovali za ní a jsou odhodláni ji hájit až do konce. A tato skutečnost - rostoucí uvědomění, rostoucí odhodlání a síla mas - to je, vážení přátelé, daleko silnější než všechny miliardy dolarů, než všechna letadla a tanky, než všechny atomové bomby i bakteriologické zbraně, i než všichni fašističtí generálové, zkorumpovaní politikáři a najatí zločinci, zmobilisovaní a koupení pro dolarovou agresi.

A významnou součástí veliké fronty míru, významným činem k jejímu upevnění je také tento náš rozpočet. Jeho číslice jsou prostředkem k zabezpečení naší národní samostatnosti a našeho hospodářského rozvoje. Mobilisují všechny naše síly k mocnému rozmachu budovatelské práce pod vedením dělnické třídy, pod vedením slavné Komunistické strany, pod vedením presidenta Klementa Gottwalda. (Potlesk.) Jsou výrazem opravdového socialistického vlastenectví. Posilují věc míru, věc všeho lidstva, živým příkladem a výzvou mobilisují lidové masy na všech úsecích světové fronty pokroku. Jsou tak výrazem bojovného proletářského internacionalismu. Vyjadřují takto plně myšlení, cítění i vůli našeho lidu. A proto my, kteří máme tu čest být zástupci tohoto krásného, pracovitého a statečného lidu, budeme pro tento rozpočet radostně hlasovat. (Dlouhotrvající hlučný potlesk.)

Místopředseda dr. Polanský (zvoní): Dávám slovo poslanci dr. Hulínskému.

Posl. dr. Hulínský: Paní a pánové, soudružky a soudruzi!

Náš státní rozpočet na rok 1952 plně vyjadřuje pevné rozhodnutí našeho lidu žít se všemi národy na světě v míru, budovat v těsném přátelství s bratrským lidem Sovětského svazu a lidových demokracií svou socialistickou vlast. Náš lid je pevně rozhodnut svou státní a národní samostatnost a mír na celém světě obhájit stůj co stůj. Největší část rozpočtových prostředků, získaných usilovnou prací lidu, je určena na mírové potřeby: na stavby socialismu, na rozvoj národního hospodářství, na zvýšení kulturní a hmotné úrovně pracujícího lidu a jeho sociální zabezpečení. Stamiliardové částky tohoto rozpočtu v pevné hodnotné měně, určené k rozvíjení výroby statků potřebných k životu lidí, ukazují na velkou hospodářskou sílu československého státu.

Náš rozpočet však nemůžeme posuzovat isolovaně. Jsme na vysunuté výspě obrovského a nezdolného společenství 800 milionů lidí. Tento mohutný hospodářský celek prochází, dík velkorysé nezištné pomoci Sovětského svazu, obdobím bouřlivého rozvoje. Rostou nesčíslné průmyslové podniky, odkrývají se nové a nové zdroje přírodního bohatství, zemědělská výroba produkuje miliony tun potravin všeho druhu, roste životní míra a koupěschopnost obyvatelstva. Rozpočty těchto zemí a především rozpočet Sovětského svazu, který byl nedávno schválen Nejvyšším sovětem SSSR, jsou obrazem nezdolné síly hospodářského vývoje, jakého ještě svět nepoznal.

Proto i na západě přibývá stále více lidí i z podnikatelských vrstev, jimž je jasné, že osud světového hospodářství a jejich vlastní budoucnost není v hospodářské blokádě a isolaci téměř jedné poloviny světa, nýbrž právě naopak, v rozvinutí co nejživějšího obchodního styku na základě rovnosti a vzájemných výhod. Dosavadní výsledky hospodářské diskriminace dokazují, že tato politika může sice způsobit zemím socialismu různé nepříjemnosti a obtíže, avšak pro kapitalistické státy, zejména v západní Evropě, znamená úplnou hospodářskou katastrofu. Rozpočty kapitalistických zemí na rok 1952 nemohou již žádnými prostředky zastřít hrozivou skutečnost zostřující se hospodářské krise, kterou je většina kapitalistických států ohrožena, a to nejen Spojené státy a země atlantického bloku, jejichž rozpočty vykazují astronomická čísla válečných výdajů, ale i ty země, které nebyly přímo zapřažené do chomoutu amerického válečného vozu. Politika rozdělení Evropy, nadiktovaná americkým kapitalismem, způsobila umělou roztržku dějinami vytvořených a hospodářsky zdůvodněných obchodních vztahů mezi západní a východní Evropou. Před válkou vyvážely západoevropské země do východní Evropy 15 až 20 % svého exportního zboží a dovážely podstatnou část své potřeby surovin a potravin. Podle hospodářského bulletinu OSN se objem obratu zboží mezi zeměmi západní a východní Evropy v letech 1948 až 1951 zmenšil více než dvaapůlkrát. Zároveň se zhoršuje hospodářské postavení západoevropských zemí v důsledku záboru jejich bývalých trhů v latinské Americe a v Asii, odkud jsou americkou konkurencí bezohledně vytlačovány.

Pravou příčinou vleklých politických krisí ve Francii je vzrůstající podřízenost francouzského hospodářství americkým monopolům, které shrabují ohromné zisky na dodávkách drahých surovin, avšak dovozu francouzského zboží se brání vysokými cly. Přitom příčina tak vysokého dovozu je v provádění zbrojního programu nadiktovaného americkými agresory. Chronický rozpočtový schodek a rychle se zhoršující platební bilance podrývají poslední zbytek důvěry ve francouzský frank. Za 11 měsíců 1951 bylo ve Francii vyhlášeno 5.734 úpadků a soudních vyrovnání, což je téměř o 10 % více než za stejnou dobu v předešlém roce.

Výdaje belgického rozpočtu se proti roku 1951 zvyšují téměř o 3 miliardy franků, převážně na vojenské účely. Podle belgického tisku převyšují již vojenské výdaje možnosti Belgie, takže bude nutno žádat pomoc z ciziny, což bude prakticky znamenat další podřízenost Belgie americkým imperialistům.

Také holandský tisk označuje rozpočtové výdaje na rok 1952 za neúnosné a tvrdí, že přímo podrývají hospodářské základy Holandska. Většina průmyslových závodů pociťuje stále více těžkou hospodářskou krisi, která se zostřuje konkurenčním bojem na zahraničních trzích.