Tak v tavírně ocelárny ve Stalingradě byli soudruzi, a to celý kolektiv, ještě v r. 1951 placeni na základě kolektivního úkolu, který nakonec znamenal, že byl stejně hodnocen plně odpovědný tavič jako kterýkoliv jiný pracovník na tavírně. Naopak se stávalo, že někteří z pracovníků, pracujících na méně odpovědných a i méně namáhavých pracích, vydělávali v průměru více na jednu odpracovanou hodinu, a to jenom proto, že vynechávali sobotní a nedělní směny nutné pro opravu pecí. Tím, že měli odpracován menší počet hodin, získávali při rovnoměrném rozdělování kolektivního výdělku za jednu pracovní hodinu více i o několik korun. Když si soudruzi v tavírně uvědomili, že úkol r. 1952 je o 119,5 % vyšší, než byl v r. 1950, kdy byly stanoveny zásady kolektivního úkolu, rozhodli se na základě technickoorganisačních opatření, nové organisace práce, plným využitím pracovní doby celého kolektivu a pak správným ohodnocením pracovního úsilí jednotlivých pracovníků splnit tento vysoký úkol, i když si byli vědomi, že to bude při dosavadním zařízení obtížné. A tak sáhli k odbourání rovnostářského ohodnocení a přivedlo je to i k tomu, že bude lépe, aby každá jednotlivá pec měla svůj úkol, čímž bude umožněna vzájemná soutěž mezi kolektivy jednotlivých pecí, což nakonec zaručuje nejlepší předpoklady splnění daných úkolů v jednotlivých případech. Již v prvních měsících letošního roku dosahují soudruzi zvýšených výkonů v celku, na jednotlivých pecích pak výkonů požadovaných podle plánu a dosahují při tom hodinových výdělků, které odpovídají správnému ohodnocení práce a odpovědnosti. Přitom po zpevnění normy o 33 % dosahuje tavič 47,30 Kčs, první pomocník 42 Kčs, druhý pomocník 37 Kčs na jednu odpracovanou hodinu a soudruzi půjdou teď do soutěže, což bude znamenat podstatné zvýšení výkonů a snížení vlastních nákladů v tavení.

Ani naši konstruktéři nezůstali pozadu a uvědomili si, že ztechnologičtění konstrukce znamená nejen podstatné snížení výrobních časů, ale v mnoha případech i značné úspory na materiálu, a to v některých případech i těch materiálových prvků, které dovážíme za tvrdou valutu. Tak tomu bylo u skříní turbiny, které v původní konstrukci byly z jednoho kusu, děleného pouze v dělicí rovině v podélné ose. Když se staly horizontální vyvrtávací stroje nejužším profilem v závodě a tím bylo ohroženo plnění plánu, přišel soudruh Jiří Snížek, konstruktér, s návrhem provést turbinovou skříň dělenou ještě ve svislé rovině, čímž bylo umožněno opracovávat tyto menší díly i na karuselech. Odlitky byly podstatně jednodušší a byl tím zmenšen nárok na odbornost dělníků ve slévárně - a to je velmi významné - a pochopitelně byla snížena i výmětovost. Při této konstrukci mohl být volen i jiný materiál a tak bylo ušetřeno pro jednu turbinovou skříň 16 kg molybdenu, 129 kg wolframu, 53 kg vanadia a 60 kg chrómu. Soudruh Jiří Srížek, konstruktér turbiny, značně přispěl k zhospodárnění výroby, k snížení vlastních nákladů a pomohl zlepšit akumulaci na svém úseku.

A soudr. Vladík, konstruktér transformátorů, provedl takové změny, že celkovou výšku transformátoru o 35 megavoltampérech snížil na vyhovující míru a přitom ušetřil na kostře transformátoru 4400 kg transformátorových plechů. Zlepšil výrobní technologii, tím snížil výrobní čas i vlastní náklady, a tak úspora na jednom transformátoru je cca 180.000 Kčs. Přitom dosáhl ještě takového předpokladu k úspoře elektrické energie, že kdyby tento transformátor byl zapojen nepřetržitě celý rok, znamenalo by to úsporu 66.000 kWh.

Bojuje se i v administrativě o větší hospodárnost. Soudr. Albína Dvorská z úseku elektrických strojů, jak se později prokázalo, společně s R. Kubcovou podaly návrh, který znamená, že ušetří jedno opisování celého sborníku a jde-li o větší počet sérií, tedy obecně každé druhé opisování. Soudružky tak uspořily 35.910 Kčs a dostaly odměnu 3.850 Kčs, o kterou se svorně rozdělily!

V mnoha případech jde v hospodárnosti snižování vlastních nákladů příkladem napřed naše mládež. Člen ČSM, soudruh Rudolf Randa, elektromechanik z úseku elektrických přístrojů, podal v r. 1951 13 zlepšovacích námětů, které uspořily našemu závodu a tím našemu národnímu hospodářství 423.003 Kčs. Pět z nich znamenalo podstatné úspory v barevných kovech. A letošního roku již podal 5 zlepšovacích námětů a jedním z nich ušetří 134 kg mědi a 100 kg mosazi. To je skutečně mládež nová, mládež Gottwaldova. Soudr. Randa není sám v tom velikém kolektivu mládežníků, kteří si teď při projednávání rozpočtu vypočítávají, kolik náš rozpočet, rozpočet republiky, vedené dělnickou třídou, dává na kulturní, zdravotní, sociální a tělovýchovné položky, kolik dává na to, abychom měli lepší pracoviště na závodech, na zlepšení našich kuchyní a sociálních zařízení. Mládež si uvědomuje, že jsou to zařízení, která budou sloužit hlavně jí.

Ve své velké většině jdou všichni zaměstnanci těžkého strojírenství za stále se zvyšující produktivitou práce. Jsou cestou systematického snižování vlastních nákladů podle zákonů socialistické ekonomiky. Během r. 1951 došlo k podstatnému zlepšení, pokud jde o využití výrobní plochy ve slévárnách. Zvýšenou směnností, vnitřní reorganisaci některých pracovišť a středisek se dosáhlo v r. 1951 v poměru k r. 1950 využití formovací plochy ve slévárně šedé litiny na 140 %, ve slévárně oceli na 142 %, ve slévárně bronzu na 104 % a ve slévárně hliníku na 116 %. Tím se pochopitelně zvýšilo také využití výrobního zařízení a podstatně se snížily vlastní náklady. Byl udělán významný pokrok ve využití materiálu a tak na př. ve slévárně šedé litiny zvýšilo se využití materiálu z 61.6 % na 64 %. Jsou k tomu předpoklady i ve slévárně oceli, využije-li se sovětských zkušeností s tlakovými odlitky. Přineslo by to našemu hospodářství další tisíce tun odlitků ze šedé litiny i ocelolitin a zhospodárnění výroby v našich slévárnách i ocelárnách.

I zvýšení směnnosti podstatně přispělo a může dále přispět k snížení výrobních nákladů. Vytížení obráběcích strojů na 3 směny a v rukodílných provozech již směnnost 1,5 znamená snížení výrobních nákladů na hlavu o 8,5 %. V tomto směru jsou ještě veliké nedostatky, ale také veliké možnosti. Plné obsazení 3 směn v obráběcích provozech a dvousměnný provoz v montážích dává možnost podstatného snížení vlastních nákladů. Ve slévárnách, které v tomto směru dosáhly mnohem lepších výsledků, je nutno s hlediska plnění úkolů pracovat na plné tři směny ve strojní formovně. Třísměnný provoz má také rozhodující vliv na odběr elektrické energie. Kdyby se nám podařilo dosáhnout stejného zatížení při předpokládaných 22 pracovních hodinách na den a při 300 pracovních dnech do roka, bylo by možno snížit náklady na elektrickou energii o 14,4 %. To však je jeden z největších našich nedostatků a denní diagram odběru elektrické energie ukazuje, že se dostáváme na průměrný výkon v odběru elektrické energie teprve vždy po 40 minutách po začátku pracovní doby, že pracovní přestávky netrvají 20 minut, ale v průměru 35 minut a odběr elektrického proudu, zvláště v nočních hodinách, klesá nám hluboko pod předpokládaný průměr.

To, co nejvíce zvyšuje naše výrobní náklady a snižuje akumulaci, jsou zmetky. Jsou to hlavně zmetky v našich slévárnách, které zaviňují vysoké ztráty, ale způsobují ve svých důsledcích neplnění plánu i v našich elektroúsecích a i v ostatních závodech, kterým odlitky dodáváme. Zmetky jsou hlavně zaviňovány nerespektováním technologické discipliny, a to na všech výrobních úsecích, a chci jen na jednom případě ukázat, jaké škody jsou způsobovány špatně vedenou šarží v pětitunové obloukové peci, kde místo předepsaných 13,5 % chrómu se analysou zjistilo jenom 9,2 % chrómu, při čemž rozdíl 4,3 % chrómu se dostal do strusky. Tím se stalo, že odlité kolo Francisovy turbiny muselo být zmetkováno a ztráty činí 63.746 Kčs, v čemž nejsou zahrnuty ztráty vzniklé tím, že odlitek nebyl včas dodán a nemohla být proto v předepsané lhůtě dodána ani turbina.

Takovéto nedostatky máme ještě ve všech úsecích naší práce a kdybychom je odstranili, mohli bychom podstatněji zvýšit objem výroby, který v r. 1952 představuje proti r. 1951 zvýšení o 43 %, a dosáhnouti ještě většího procenta akumulace, i když zvýšení 88 % proti r. 1951 je jistě nemalý úkol pro závod, který v r. 1951 prodělal podstatné změny ve své výrobě, zvýšil počet zaměstnanců o více než 50 % a musel řešit mnoho problémů souvisících s tímto růstem velkých úkolů, při čemž má závod i určité materiálové potíže.

V našem rozpočtu na r. 1952 se projevilo proti rozpočtu na r. 1951 podstatné zlepšení. Provedli jsme důslednou vazbu na plán, zlepšili jsme methodiku rozpočetnictví a hlavně jsme zlepšili účast našich pracujících na vypracování plánu. Plán, to znamená výrobní plán na r. 1952, dával už možnosti komplexního rozpočtu a bylo umožněno sladění nejdůležitějších ukazatelů, jako hrubé hodnoty výroby, počtu zaměstnanců, změny stavu zásob, mzdových fondů v plánech a v rozpočtech. Rozpočty jednotlivých úseků byly projednávány za účasti funkcionářů strany i ROH a byly také jimi schvalovány. To zaručuje našemu podnikovému rozpočtu, že za čísla v něm uvedená budou ochotně všichni zaměstnanci bojovat. Jak jsem ukázal, máme již i my stovky a tisíce dobrých případů a zkušeností. Máme k disposici sovětské zkušenosti nenáročně a bratrsky nám poskytované. Dovedeme-li se těmito zkušenostmi řídit, pak máme všechny předpoklady, abychom šli cestou plnění a přeplňování úkolů, cestou snižování vlastních nákladů, cestou vyšší produktivity práce, cestou zvyšování akumulace rychleji vpřed, k socialismu.

A v závěru bych chtěl ukázat a vysoce ocenit na konkretním případě, jak nám pomáhají sovětské výrobní zkušenosti, dovedeme-li jich dobře a rychle využívat. Chtěl bych projevit vděčnost nás všech za nezištnou a bratrskou pomoc, která je nám takovýmto způsobem prokazována. Jedna z našich sléváren dostala za úkol odlít sérii složitých odlitků nezbytně potřebných. Byla to vysoce složitá výroba a požadavky na výrobky u nás dosud nepožadované. Zkoušelo se, laborovalo, jezdili experti, znovu se zkoušelo a nebylo možno dosáhnout požadované kvality odlitků. Co se odlilo, šlo znovu do pece a po několikaměsíčním zkoušení bylo teprve zjištěno, že je k disposici sovětská dokumentace. V rekordní době bylo připraveno zařízení, které výroba podle sovětské dokumentace předpokládala a pak započato s výrobou. Bylo mnoho sýčků, byli i domýšlivci, kteří ve své bohorovnosti dokazovali, že nastoupená cesta rozhodně není cestou k dobrým výsledkům. Ale již po prvních zkouškách se ukázalo, jak vysoko převyšuje sovětská technika a technologie nejen zkušenosti některých t. zv. našich odborníků, ale ukázalo se, že použité technologické výrobní postupy porážejí všechno to, co nám dává a co má vůbec k disposici kapitalistická technika. (Potlesk.) Odlitky mají předepsanou kvalitu a zlepšení je tak podstatné, že podle dosavadních výsledků je možno již dnes bezpečně předpokládat roční úsporu cca 30 milionů Kčs.

Tuto skutečnost je si potřeba i dnes při projednávání státního rozpočtu uvědomit, neboť případ, o kterém jsem právě mluvil, je jedním ze sta či tisíců případů, které nám denně ukazují naprostou převahu sovětské techniky a technologie a její vysokou hospodárnost. Úderná síla sovětské techniky, socialistické techniky, zaručuje její vítězství v každém boji. Vysoká sovětská technika a technologie, vysoká hospodárnost sovětských závodů, to byla cesta k aktivním rozpočtům Sovětského svazu. Je to cesta, která vedla k vybudování socialismu a povede k vybudování komunismu v SSSR. Je to cesta, po které půjdeme i my všichni v závodech těžkého strojírenství, i my všichni pracující lidé v Československé republice, protože víme, že vysoce aktivní rozpočet je základem k vybudování socialismu u nás. (Potlesk.)

Podpredseda Žiak: Dávam slovo posl. Fialovi.

Posl. Fiala: Paní a pánové, soudružky a soudruzi!

Náš státní národohospodářský plán na r. 1952, jehož odrazem je právě projednávaný státní rozpočet, který za přímé účasti a podpory všech našich pracujících má jeho splnění zajistit po stránce finanční, ukládá i našemu stavebnictví podstatně vyšší úkoly než kdykoli předtím. Objem stavební výroby se má v tomto roce zvýšit o 34 %. Jsou to nemalé úkoly, uvážíme-li, že stavební průmysl má do konce roku 1952 dokončit a předat našim pracujícím do užívání 45.800 bytů a přitom zaměřit své úsilí především na výstavbu Ostravska, kde stavební činnost stoupne, jak zde bylo již řečeno, oproti minulému roku o 65 %. Sama bytová výstavba na Ostravsku ukládá stavební výrobě úkol postavit zde tak velké město, jako jsou na př. České Budějovice. To ovšem neznamená, že vedle průmyslové a bytové výstavby Ostravska nebude pokračováno ve velkorysé výstavbě v ostatních krajích. Budou to nejen byty, nové školy a sociálně zdravotní zařízení, ale budou to i nové objekty našeho socialistického zemědělství, nové silnice, mosty, železnice a budou to zejména gigantické stavby socialismu jak v Kunčicích, tak i u Košic. Bude se i nadále měnit tvářnost naší země po celé její šíři výstavbou 16 hydroelektráren, které v poměrně krátké době promění nám toky vod v 8,5 miliardy kwh elektrické energie a ušetří nám přitom 8,5 milionů tun uhlí ročně. Vodní bohatství podchytíme 12 údolními přehradami, které nám zajistí dostatek vody užitkové pro náš průmysl i zemědělství a pitné pro všechno obyvatelstvo. Vybudujeme nové rudné i uhelné velkodůly, postavíme cementárny značné kapacity a celou řadu strojírenských a jiných průmyslových závodů. Ze staré kapitalistické republiky vybudujeme v nepředstavitelně krátkém čase republiku novou, republiku šťastnou a radostnou pro všechny pracující - republiku socialistickou. (Potlesk.)

Prvořadý význam stavebnictví pro plánovitou výstavbu socialismu vystihují jistě velmi dobře slova Molotovova takto: "Otázky stavebnictví byly u nás vždy nejen otázkami hospodářskými, nýbrž i politickými. Je to pochopitelné. Zítřek socialismu závisí především na úspěších stavebnictví, kterých dnes dosáhneme." Je tedy stavebnictví ubytovatelem národního hospodářství, protože rozmnožuje socialistický majetek stavbami, které přímo i nepřímo slouží k rozšiřování hospodářské základny, k rozmnožování národního produktu a tím i ke zvyšování životní úrovně lidu a jeho brannosti.

Je třeba si dnes položit otázku, zda naše stavebnictví je schopno splnit všechny ty velké úkoly, které naše socialistická výstavba na ně klade. A já jsem přesvědčen, že na základě dosavadních výsledků a zejména úspěšných výsledků výstavby v uplynulém roce je schopno splnit i zvýšené úkoly v roce 1952. Vždyť naše znárodněná stavební výroba dostala se od roku 1948 z chaotické kapitalistické malovýroby k průmyslové velkovýrobě, odstranila již téměř známou sezónnost, která vždy byla neblahým údělem stavebních dělníků v dobách kapitalistického vykořisťování. Zima vždy znamenala pohromu pro stavební dělníky a jejich rodiny, zatím co letos byla - zejména na stavbě Nových hutí Klementa Gottwalda - dobou nejen největšího pracovního vypětí, ale také ukázkou obětavosti a pracovního nadšení tisíců stavebních a montážních dělníků, techniků a značného počtu mládežníků. Jen díky této veliké iniciativě nových budovatelů socialismu mohl pan předseda vlády Antonín Zápotocký zapálit 1. ledna t. r. prvou, nejmodernější technikou vybavenou vysokou pec Nových hutí Klementa Gottwalda, která nám již dnes bohatě vrací investované hodnoty ve formě tekoucí lávy žhavého železa.