Samotná stavba prekonávala počiatočné ťažkosti. Vychováva však nový typ človeka, budovateľa socializmu, ktorý postupne prekonáva ťažkosti a vie si poradiť i v tých najnesnadnejších prípadoch. Denne rastie počet uvedomelých budovateľov na stavbe a rodia sa nadšení úderníci.

Napr. súdruh Šajban na celozávodnej schôdzke všetkých pracovísk Hukostavu v decembri m. r. kritizoval neorganizovanosť práce na stavbe vlečiek a predniesol niekoľko konkrétnych návrhov na zlepšenie organizácie práce. Dnes súdruh Šajban so svojou partou plní normu priemerne nad 200 %. Všetci členovia jeho partie boli vyškolení v montážnych prácach vlečiek priamo na stavenisku. Pri práci pokračujú podľa pracovných úspechov súdruhov z Plzne, ktorí pod vedením s. Ing. Vošahlíka koncom septembra minulého roku došli ako brigádnici na stavenisko a do konca novembra svojou osvedčenou pracovnou metódou vybudovali 12 km koľají.

V plnení plánu výstavby v roku 1951 neboly ešte dosiahnuté uspokojivé výsledky. Plán bol splnený v priemere nedostatočne. Nedostatočné plnenie investičného plánu je odôvodnené predovšetkým tým, že projekčná pripravenosť značne pokulhávala a platné projekty nestály k dispozícii na čas, takže projekčná pripravenosť najmä v priemyselnej časti ani dnes nie je ešte uspokojivá. Pritom však bytová výstavba je pripravená na 100 %. Keďže nebol pripravený včas úvodný projekt, boly časté zmeny projektu behom prevádzania stavby, najmä u komunikácií, čo znamenalo zaostávanie stavby, nehospodárnosť tejto a neplnenie plánu. Ďalším dôvodom neplnenia plánu je ešte stále nedostatok kvalifikovaných odborných síl u stavebných závodov a nedostačujúci počet potrebných stavebných strojov.

Budovatelia Hutníckeho kombinátu sú si vedomí týchto ťažkostí, ktorých sa neľakajú, ale s boľševickou dôsledností a s boľševickým elánom a štýlom práce vrhajú sa do boja za splnenie plánu a za dosiahnutie radostných úspechov.

Na stavbe socialistického mesta s úspechom používajú pri práci nové metódy práce. Všetci murári sa zaviazali, že budú pracovať podľa osvedčených pracovných metód. Budú murovať do Tencerovho rámu, o ktorom spôsobe murovania sa presvedčili, že jedine zabezpečuje vysokú produktivitu a plnenie normy. Priečky murujú už len podľa metódy súdruha Elznica. Omietavajú múry novým spôsobom lopatou a používaním omietacieho stroja "Kramář". Pri ukladaní stropov z prefabrikátov používajú metódy Marvanovej. Zavádzajú nový spôsob kolektívneho murovania podľa súdruha Makarova.

Najlepší úderník súdruh Pavlík sa zaviazal so svojou pracovnou skupinou snížiť pracovný čas pri murovaní stanovenej normy o 50 %. Záväzok títo uvedomelí pracovníci plnia. Murár súdruh Kučera so svojou partiou zase prevzal záväzok, že súdruhom Pavlíkom dosiahnuté úspechy spevní a práce prevedie s menším počtom murárov. I tento záväzok sa plní.

Najlepšia žeriavnička, súdružka Čepková z Prahy, ktorá prešla do výroby z administratívy, plní normu v priemere na 180 % až 190 %, pričom na svojom žeriave nemala doteraz žiadnu poruchu. Je svedomitou pracovníčkou a každý večer, i v sobotu, dáva svoj žeriav do vzorného poriadku.

Pracovná skupina súdruha Krištofa, Holovača a ostatných na počesť 1. mája sa zaviazala, že všetky stroje používané pri stavbe socialistického mesta budú udržovať stále v chode a závady odstránia aj v nočných hodinách. Budú stroje stále kontrolovať a držať v poriadku tak, aby sa predĺžila ich životnosť. Bolo ich 11 údržbárov a zaviazali sa, že i pri zvýšených úlohách všetky práce prevedú tak, že snížia počet doterajších údržbárov na 6 pracovníkov.

Pri socialistickej industrializácii Slovenska odkrývajú sa stále a stále tvorčie sily doteraz len ubíjaného a utláčaného ľudu. Krajina, ktorá bola oslobodená od kapitalistov a statkárov, prestala byť krajinou vysťahovalcov a krajinou nezamestnaných. Zaostalé Slovensko sa za krátky čas od oslobodenia mení na pokrokovú zem so šťastnými, nadšenými a spokojnými budovateľmi socializmu.

Na stavbe socialistického mesta Hutníckeho kombinátu denne vidieť nových nadšených ľudí - ako je napríklad aj robotnícky vedúci stavby sídliska s. Sokolovič - ktorí prekonávajú i tie najťažšie prekážky. Možno už teraz tvrdiť, že za posledné dva mesiace situácia na stavbe je značne zlepšená. Týka sa to najmä organizácie práce a pracovnej morálky. Výsledkom tejto zlepšenej práce je skutočnosť, že HUKOSTAV splnil svoj výrobný plán v januári 1952 na 100,2 % a vo februári na 103 %.

Napriek tomuto zlepšeniu práce na stavbe Hutníckeho kombinátu sú ešte stále nedostatky, ktoré musia byť čo najskôr odstránené. Treba predovšetkým zabezpečiť a schváliť pevný plán stavby na rok 1952 a 1953. Treba ďalej zabezpečiť projekčnú pripravenosť pre stavebné akcie v roku 1952 a taktiež časť pre rok 1953, zabezpečiť plynulé zásobovanie stavby stavebnými hmotami, koľajnicami, strojovým zariadením a náhradnými súčiastkami pre stroje dovezené z SSSR.

Z iniciatívy okresného výboru KSS v Košiciach bola rozvinutá široká akcia brigád na pomoc stavbe Hutníckeho kombinátu. Bol prevzatý záväzok širokou pracujúcou verejnosťou odpracovať na stavbe tohoto kombinátu milión brigádnických pracovných hodín. Do príchodu zimného počasia bolo odpracovaných 400.000 hodín. Brigádnici pracovali pri zemných prácach, pri výkopoch, pri vykládke a nakládke železničných vagónov, pri dovážaní stavebného materiálu, pri stavbe ciest, pri stavbe socialistického mesta. Títo brigádnici boli zväčša denne dopravovaní na stanovisko. Ale následkom nedostatočného zvládnutia a organizácie práce neboli náležite využití a ich nadšený pracovný elán neraz vyšiel nazmar. Neorganizovanosť práce pri brigádach zapríčinila i to, že brigády často stály hodiny nečinne, kým im bola pridelená nejaká práca.

Krajský výbor KSS v Košiciach a rada KNV v Košiciach, zistiac nedostatky pri stavbe Hutníckeho kombinátu na základe usnesenia ÚV KSČ a vlády, učinili rad potrebných opatrení. Predsedníctvo KV KSS dňa 24. februára 1952 a rada KNV dňa 11. marca na svojich zasadnutiach podrobne rozobrali všetky príčiny nedostatočného plnenia plánu výstavby HUKO a usniesly sa sjednať nápravu a urobiť také opatrenia, ktoré by boly v stave včas odstrániť nedostatky. Tak napríklad určili neprekročiteľný termín na výstavbu bytových jednotiek pre pracovníkov HUKO, pričom sa vyporiadali aj s ťažkosťami, ako je nedostatok odborných pracovných síl alebo nedostatočný prísun stavebného materiálu. Venovali mimoriadnu pozornosť vyhľadávaniu robotníckych kádrov pre primerané zodpovedné úlohy. Všetci majstri a technici prejdú najmenej 14denným kurzom zameraným k zvýšeniu úrovne ich politických, technických a organisačných znalostí. HUKOSTAV vychová z pomocných robotníkov, žien a mládeže do konca r. 1952 najmenej 600 odborných pracovníkov, z nich 400 murárov, 120 tesárov, 40 železiarov a 40 majstrov-dielovedúcich. Presným časovým plánom má byť zabezpečená včasná dodávka stavebného materiálu. Plán bol do podrobna vypracovaný na dní. A rad takýchto opatrení bol učinený, aby boly odstránené všetky nedostatky.

Súdružky a súdruzi, panie a pánovia! Od mája m. r. na celom území staveniska tiché polia oživli. Kde bol zelený trávnik, tam sa dnes dvíha do výšky socialistické mesto, sídlo to nového človeka, ktorý buduje lepší zajtrajšok, socializmus, a ktorý zabezpečuje šťastnú budúcnosť pre naše deti a ďalšie generácie.

Kým v tábore imperializmu zaznamenávajú ďalšie prehĺbenie krízy, neodvratné oslabovanie kapitalistického systému a kým sa tam celé hospodárstvo podriaďuje zločinným cieľom vojny a bezohľadného útoku na životné záujmy pracujúcich, zaznamenávame stály vzrast a rozvoj hospodárstva a kultúry, ako aj životnej úrovne pracujúcich. Náš ľud, ktorý vyrval svoj osud z rúk imperialistických otrokárov, buduje za bratskej pomoci ľudu Sovietskeho sväzu radostne a s istotou nový socialistický život. (Potlesk.)

Předseda: Dávám slovo posl. Šnoblovi.

Posl. Šnobl: Soudružky a soudruzi, paní a pánové!

Rozpočet ministerstva těžkého strojírenství má své významné místo v našem celostátním rozpočtu. Na těžké strojírenství a hlavně na ně se vztahují slova soudruha Gottwalda, když mluvil o tom, že bychom mohli na cestě k socialismu jíti daleko rychleji, kdybychom naši výrobu patřičně zhospodárnili a že bez zhospodárnění výroby, bez snižování vlastních nákladů průmyslové výroby nemůže průmysl natrvalo plnit onu vedoucí úlohu a funkci, která je mu v nové společnosti předurčena.

Náš státní rozpočet a v jeho rámci i rozpočet ministerstva těžkého strojírenství počítá se zhospodárněním výroby a snížením vlastních nákladů. Tak to také chápe většina zaměstnanců v závodech těžkého strojírenství a v tom směru se na našich závodech, dílnách a pracovištích o rozpočtu diskutuje. Všichni jsou přesvědčeni, že tento rozpočet jako nástroj dělnické třídy je nástrojem k zajištění splnění vysokých výrobních úkolů ke zvyšování životní úrovně, ale i k zajištění obrany našeho budování.

Chtěl bych ukázat na jednom ze závodů těžkého strojírenství, jak se tam vypořádávají s nedostatky a potížemi, jak jeho zaměstnanci poctivě a čestně bojují, aby zajistili každým rokem se zvyšující výrobní úkoly, za zhospodárnění výroby, snižování vlastních nákladů a za trvalé zvyšování akumulace. A jak tomu je v tomto závodě, tak tomu bude i v ostatních závodech těžkého strojírenství. Budou zkušenosti lepší i horší.

Závod má mnoho nedostatků. V konstrukcích, kancelářích, dílnách i skladech se shledáváme ještě se starými způsoby myšlení a práce. V mnoha případech se pracuje ještě starou technikou a technologií. Je mnoho nehospodárnosti, reserv, je potřeba rychleji, tvrději a houževnatěji odkrývat všechny nedostatky a nacházet nové způsoby, které budou přinášet lepší výsledky naší práce a našeho hospodaření. A to je úkol všech pracujících lidí, to je úkol hospodářů na našich pracovištích. A zde máme skvělé případy, jak naši pracovníci se stávají skutečnými hospodáři, jak svou prací, zvýšeným úsilím, zlepšovacími náměty, zlepšenými konstrukcemi, novými technickými a technologickými postupy, šetřením materiálu, zvyšováním směnnosti, lepším využitím výrobních ploch, hospodárnějším využitím všech energií zabezpečují splnění tak bouřlivě se zvyšujících plánů naší výroby, ale jak hlavně zabezpečují, abychom vyráběli hospodárněji, abychom snižovali vlastní náklady.

Když soudruh Juránek, formař z ocelárny vysočanského Stalingradu, přišel na svého mistra s nápadem, jak zvýšit o 50 % svůj výkon, jak odstranit ztrátové časy, jistě nemyslel jen na svůj výdělek, ale měl na mysli, jak přispět k budování naší republiky a jak pomoci zvyšovat životní úroveň našich lidí, jak zajišťovat světový mír. A je potřebí při této příležitosti říci, že jeho nápad, dobrý nápad, nebyl zrovna sympaticky přijat jeho mistrem, pro kterého znamenal určité zatížení, určitou práci. Ale soudruh Juránek si nakonec pomohl sám. Vždyť šlo jen o plechovou desku, dvě hřídelky a čtyři kolečka, a to všechno se dá snadno v tak velkém závodě najít, aniž by to nějak zvyšovalo režii příslušného střediska. Pomohl mu v tom údržbář-zámečník, a tak soudruh Juránek začal pomocí tohoto laciného a levného technickoorganisačního opatření, jaké bychom mohli uplatnit i při mnoha jiných výrobních procesech, dělati denně 16 kusů forem místo dřívějších 10 kusů. Při tom má možnost, bude-li míti ještě další formovací rámy k disposici, zhotoviti i 20 kusů za směnu. A co to znamená pro výrobní plán soudruha Juránka, jeho střediska a celé stalingradské ocelárny? Soudruh Juránek má podle plánu vyrobit letos 2000 kusů těchto odlitků. K tomu měl naplánováno 200 pracovních směn. Diky zájmu o svou práci vyrobí soudruh Juránek těchto 200 kusů již za 124 dny a jsou tu předpoklady, že uspoří ještě další směny. Uvolnil při tom jednoho soudruha, který mu dříve musel při práci pomáhat, protože soudruh Juránek sám nemohl těžkou formu zvedat. Protože ve slévárnách při zvyšujících se výkonech jsou potíže s jeřáby, muselo by být soudruhu Juránkovi a jeho spolupracovníku zaplaceno za ztrátové časy při 200 pracovních směnách 12.000 Kčs, které nyní přijdou k dobru jeho středisku. Na vlastních nákladech uspořil hospodář soudruh Juránek jen při hrubém propočítání 83.000 Kčs a zvýšil svoji mzdu ze 33 Kčs na 44 Kčs. To je dobrý hospodář soudruh Juránek.

A stejně tak jako soudruh Juránek se zamyslela nad svojí prací soudružka Břicháčová, pracující ve Stalingradě teprve necelý rok, revolverářka z úseku elektrických přístrojů. Výsledek jejího přemýšlení a pracovního úsilí se projevil tak, že u součásti, která byla obráběna na revolveru v r. 1951 za 12 minut a pak po zpevnění v prověrce norem za 9 a 1/2 minuty, soudružka Břicháčová v únoru 1952 zpevnila tuto zaručenou normu o další 3 a 1/2 minuty, t. j. na 6 minut. Soudružka Břicháčová ukázala, jak je potřeba bojovat za splnění úkolu, ale jak je potřeba bojovat i proti těm, kteří nehledají cesty, jak zvyšovat produktivitu práce, kteří všechno úsilí věnují hledání a vyhledávání potíží, nad kterými je pak možno naříkat a fňukat.

Máme i kolektivy, které si během loňského roku a hlavně během prověrky norem uvědomily, že nemůžeme pracovat starými způsoby, že nemůžeme hodnotit práci jednotlivců starými kapitalistickými měřítky a že je potřeba rozbít rovnostářské způsoby odměňování, které jsou zábranou ve zvyšování výroby a které byly uplatňovány v zájmu těch jednotlivců, kteří se ne vždy v plné míře zasloužili o dosažení nejvyšších výkonů a tím i nejvyšších výdělků. (Předsednictví převzal místopředseda Žiak.)