Nezorané pole máme i pokiaľ ide o využitie takej domácej suroviny ako je ľan. Čo všetko z neho môžeme dorobiť pre domáce potreby i pre zvýšenie úrovne nášho odievania! Treba ho len plánovite a odborne pestovať. Doteraz však tomu tak nie je. Pracovníci v ľanárskom priemysle sa celkom právom sťažujú na nedostatočnú kvalitu dorobeného ľanu. Ak vedia v iných štátoch vypestovať kvalitný ľan, prečo by sme to aj my nevedeli? Bude na ministerstve zemedelstva, na ľudovej správe všetkých stupňov a napokon na všetkých našich obyvateľoch, aby sme rozšíreným pestovaním ľanu rozšírili surovinovú základňu pre ľanársky priemysel.

Budeme i ďalej rozvíjať ťažký priemysel a budeme sa pri tom neustále lepšie obliekať a obúvať. Taký je zákon každého socialistického napredovania. Naše matky a ženy s pýchou budú obúvať do nových topánok a obliekať do nových šatôčiek naše deti a vystrájať ich do škôlky, školy, jaslí a družín. Pričiňuje sa o to tisíce pracovníkov. Veľa je už tých, ktorí splnili úkoly celej päťročnice a takto svojim pracovným hrdinstvom skracujú našu cestu k socializmu. Nie nadarmo na svojich hrudiach nosia za svoju statočnú prácu vyznamenanie také spolupracovníčky a pracovníci, ako Jolana Boroviaková, Kveta Kačerová, Ján Dedecius, Mária Justinová, Mária Petrová, Pavlína Fridrichová, súdruhovia Hloužek, Klabal, Buňka a iní.

Áno, neustále lepšie budeme žiť. A ináč to ani nemôže byť tam, kde vládne robotnícka trieda, ktorá sa učí z bohatých sovietskych skúseností. (Potlesk.)

Podpredseda Žiak: Dávam slovo posl. ing. Šmokovi.

Posl. ing. Šmok: Soudruzi a soudružky, vážení přátelé!

Usnesení vlády o zlepšení práce v dolech, hutích, energetice a jinde svědčí o veliké starosti strany a vlády, aby se nejen úspěšně rozvinula nová technika, ale aby i stávající technická zařízení byla lépe využita. Částky, věnované v rozpočtech na zavádění nové techniky, rozšíření vědeckých a výzkumných prací se neustále zvyšují a zavazují k hospodárnému využití. Tyto skutečnosti svědčí o vzrůstající úloze a významu techniky pro rozvoj našeho národního hospodářství.

Příklad výstavby SSSR ukazuje, jak při výstavbě socialismu vzrůstá více a více význam techniky. Sovětský svaz s hlediska nasycenosti novou technikou je na světě na prvém místě. Má nejvíce na světě mechanisovanou práci v dolech, hutích, lesnictví a zemědělství a práci při dopravě, na př. vysoce mechanisované slévárny a kovárny. Porovnáme-li tyto skutečnosti s poměry kapitalistických zemí, pak jasně vidíme, že socialistická technika klade si za základní úkol mechanisovati a automatisovati na podkladě elektrifikace těžké a namáhavé práce. Tam, kde dělník vyhnal kapitalisty a stal se kolektivním vlastníkem výrobních prostředků, rozvíjí se technika svobodně, protože je zbavena svých pout.

Kapitalismus vytváří z dělníků "součástky strojů" a mrzačí jejich schopnosti. Výrobní zařízení se nevyužívají, a v dobách krise dokonce ničí. Brzdí se nové výstavby a vynálezy zůstávají nevyužity. Kapitalisté chrání své kapitálové vklady, které vložili do průmyslových zařízení, a brání se zuby nehty pokroku. "Staré zařízení leží pak na nohou kapitalistů jako těžké okovy", jak svého času ukázal generalissimus Stalin. Vzpomeňme vynálezu atomové energie a jak se v nynější době v USA zabraňuje jeho využití pro mírové účely a zneužívá se ho pro přípravu války a diplomatickou nepřátelskou hru proti SSSR a lidově demokratickým státům. Technika na západě je zapřahána do příprav nové války a je v pravém slova smyslu mrzačena, monopolisty zneužívána a proto je nutně technikou úpadkovou. Proto poklonkování západní technice, která je již technikou úpadkovou, je počínáním člověka, který se pomátl a čeká, že slunce vyjde na západě. To neznamená nevyužívat určité zkušenosti západní techniky. Využívat je však kriticky a nedopustit, aby byly zastírány přednosti socialistické techniky a aby jakýmkoliv způsobem byla podvazována samostatnost růstu technické tvořivosti našich dělníků, techniků a inženýrů. Ani na okamžik nesmíme zapomínat na veliké přednosti našeho lidově demokratického zřízení v možnostech využití techniky a důsledně se orientovati na sovětskou techniku.

Loňského roku jsem měl příležitost navštívit několik závodů v Leningradě a v Moskvě. Některé z nich jsem viděl po prvé před 18 lety, a to v r. 1934. Byl jsem nesmírně překvapen, o jaký skok se dostaly tyto závody v technice, organisaci výroby a v plánování kupředu. Především tvůrci sovětské techniky nejsou jen jednotliví vědci a inženýři. Celá veliká armáda stachanovců, novátorů, vynálezců, mistrů, techniků, inženýrů a vědců, kteří jsou prodchnutí sovětským vlastenectvím a vroucí oddanosti dílu Lenina a Stalina, bojuje za lepší využití techniky a zavádění posledních výsledků vědy do praxe. Stavby komunismu jsou nejlepším důkazem, co dokáže technika, ovládnutá svobodnými lidmi, nerušená hospodářskými krisemi, konkurenčním bojem a firemními tajemstvími. Prudký rozvoj techniky nevyvolal v SSSR, jak mnozí očekávali, krisi, bídu a nezaměstnanost, ale zajistil netušené zvýšení životní úrovně. Vybudovaly se nové závody, přestárlá zařízení se postupně zmodernisovala a tak SSSR stojí dnes v čele technického pokroku na celém světě.

Velikou a můžeme říci rozhodující úlohu při zavádění nové techniky a lepšího využití strojů sehrávají v SSSR mistři. Stalin v roce 1937 o nich řekl: "Jich, těchto vůdců malých a středních, jsou u nás desítky tisíců. Na těchto lidech závisí osud naší výroby v celém našem národním hospodářství. To znamená, že na nich závisí osud našeho hospodářského vedení. Na mistrovi záleží, zda je v dílně používáno pokrokových výrobních method, zda je zaváděna nová technika a zda se zvyšuje kulturně technická a politická úroveň pracujících. Mistři jsou to, kteří vytvářejí podmínky pro vysoce produktivní práci pracujících."

Setkali jsme se s laureátem Stalinské prémie s. Rossijským, který je mistrem v závodě Kalibr v Moskvě. A co o něm říká ředitel závodu Nešto? V čem je síla Rossijského? Říká: Především v tom, že začal svou práci od lidí. Věděl, že nelze dodat rukám dovednosti, aniž se dotkneme srdcí, aniž provedeme převrat ve vědomí. Soudruh Rossijskij zorganisoval od samých začátků technické školení, překonával u jedněch nesmělost a u jiných lhostejnost a netečnost. Mistr je učil socialistické disciplíně, probouzel v nich pocit hospodářů, vštěpoval takový poměr k práci, který má na zřeteli celostátní zájmy. Svůj vychovatelský talent spojoval soudruh Rossijskij s vlastnostmi přísného, odpovědného vedoucího.

Soudruh Rossijskij sám říká: "Pracovní kolektiv si musí být vědom svých sil, vědom, co může vykonat!"

Na každém kroku nám vedoucí sovětských závodů zdůrazňovali, že techničtí pracovníci představují velikou sílu a že základním úkolem jest přitáhnouti techniky, aby se směle stavěli do čela socialistického soutěžení a řešili úkoly, které umožní lépe plnit plán. Zvláště významnou úlohu plní při školení pracovníků. V sovětských závodech vedle dnů politického školení mají dny technického školení. Ředitel leningradského závodu nám řekl: "U nás není vedoucího pracovníka, který by neškolil technicky sebe, ale i druhého!" A právě v úzké spolupráci techniků, inženýrů a dělníků nutno spatřovati novou výrobní sílu socialismu, neboť za kapitalismu byli technici a inženýři postaveni do nedůstojné úlohy sluhů kapitalistů. Teprve socialismus je této nedůstojné a ponižující úlohy zbavil. Záleží na nich, aby si tuto skutečnost uvědomili a učinili pevná a konečná rozhodnutí.

V SSSR je rozšířena ve veliké míře spolupráce pracovníků vědy a výroby. Každý ze závodů má družbu s některou nebo několika vysokými školami a vědeckými instituty. Vědci na závodech přednášejí, pomáhají řešit zvlášť obtížné problémy. A na druhé straně stachanovci, novátoři chodí přednášet do institutů a vysokých škol. Toto úzké spojení vědy a výroby pomáhá pak zvedat rychle technickou úroveň výroby. Sovětští vedoucí v závodech jsou výbornými propagátory a znalci techniky, ale navíc ještě dobrými ekonomy.

Dovolte, abych na dvou příkladech uvedl prvenství sovětské techniky. V r. 1934 jsme viděli v konstrukci prvé sovětské kotle s vysokým tlakem a teplotou páry. U nás v této době byly již některé elektrárny, na př. Třebovice, kde byla použita pára o vysokém tlaku a teplotě. Někteří odborníci, kteří s námi tehdy v SSSR byli, se tvářili povýšenecky. Loňského roku jsme viděli prvý pokusný kotel sovětské konstrukce o tlaku páry 300 atmosfér a o teplotě 600 stupňů Celsia. Zatím co my jsme zůstali v podstatě na předválečné úrovni, v SSSR jsou již o veliký kus dál.

V r. 1934 jsme se v SSSR setkali s poměrně malým počtem radioaparátů. Dnes však v SSSR mají nejen výborné radioaparáty, ale vyrábějí sériově za dostupnou cenu televisní přístroje pro masovou spotřebu. U nás jsme v televisi značně zpět. A bylo by možno uvést desítky a stovky dalších příkladů, které jasně dokazují, že SSSR se v technice stal našim vzorem a učitelem. V rámci vědecko-technické spolupráce nám pak dává nezištně a zadarmo k disposici své bohatství technické tvořivosti.

Postavili jsme hodně nových závodů. Naše strojírenství, které je srdcem výstavby průmyslu, vyrobilo tisíce nových strojů, kterými vyzbrojilo jednotlivá odvětví našeho národního hospodářství. Jsme s to vyrobit všechny moderní stroje pro energetiku i dopravu. Tak jsme vyrobili na př. parní kotel o výkonu 220 tun páry za hodinu, parní turbiny 50.000 kW a 55.000 kW, velké synchronní motory 15.000 kW a jiné. Vyrobili jsme desítky nových typů speciálních a těžkých obráběcích strojů a strojů pro hutě. Zavádíme výrobu strojů pro doly a jiná odvětví.

Naše hospodářství dostalo od našeho strojírenství hodně nové techniky. Máme dostatek výrobních ploch, strojů a hlavně vysoko kvalifikované kádry.

Horší je to však, a o tom zde bylo již mnohokrát hovořeno, s využitím strojů, mechanismu a výrobních ploch. Nejsou využity mechanisační prostředky v zemědělství, stavebnictví, ani v samých dolech. Málo využívá své výrobní stroje i strojírenství. Máme dostatek techniky a v ní značnou část moderní, ale neumíme ji dostatečně využíti.

Využití techniky je nerozlučně spjato se socialistickým soutěžením. V něm je zapojeno statisíce pracujících. Celé soutěžní hnutí je ještě v nedostatečné míře zaměřeno více na lepší využití techniky. Potřebujeme více následovníků Svobody, Doutnáče, inž. Douškaře, Emingera a druhých. Vždyť dobré využití techniky vede ke zlepšení práce, neustálému zvyšování produktivity a tak ke zrychlení tempa hospodářské výstavby.

Zvláště tempo růstu našeho těžkého strojírenství je v rámci celého hospodářství neobyčejně vysoké. Tato skutečnost samozřejmě vytváří zvýšený tlak na potřebu surovin. Zde se zvláště ukazuje, že arsenál techniky je tak veliký, že se dovede vypořádat s problémy zvýšené spotřeby důležitých surovin.

Tak na př. v ČKD Dukla konstruují nový parní kotel, který při lepších technických vlastnostech bude mít váhu o 20 % nižší. Můžeme směle říci, že není strojírenského výrobku, kde nám technika nedává možnost vypořádati se s pronikavým snížením potřebných surovin. Vcelku máme dobré výrobní plochy a zařízení. Techniku, kterou máme k disposici, musíme se naučit lépe využívat.

Vážným a důležitým úkolem je rozpoutati ještě větší kampaň, aby miliony pochopily úlohu a význam techniky při budování socialismu. Pak se zde objeví síla, která popožene náš vývoj o míle kupředu. A proto do boje za lepší využití techniky! (Potlesk.)

Podpredseda Žiak (zvoní): Dávam slovo posl. Daubnerovi.

Posl. Daubner: Vážené Národné shromaždenie, súdružky a súdruhovia!

Čiastka, venovaná v štátnom rozpočte na dopravu, ukazuje na jej veľký význam pri budovaní socializmu v našej vlasti. Výkon dopravy je spoľahlivým ukazateľom prosperity každého hospodárstva. Darmo vykrikuje kapitalistická lžipropaganda o "raji", situácia v doprave ju usvedčuje pred každým zdravo mysliacim človekom, ako klame svoj vlastný ľud. V samotnej Amerike sú uzavierané celé trate, železničiarov prepúšťajú, ktorí sa búria, štrajkujú proti obmedzovaniu prevádzky na železniciach. Tento fakt hovorí veľmi jasne. V iných kapitalistických štátoch to nie je lepšie. Zásluhou t. zv. pomoci v rámci Marshallovho plánu je z Ameriky vyvážaná nezamestnanosť dopravných zamestnancov. Tak v Taliansku v rokoch 1946 až 1950 bolo prepustených 32.000 železničiarov. Vo Francii od 1. 1. 1950 do konca februára 1951 bolo vyhodené na dlažbu 40.000 pracujúcich na železnici, v Západnom Nemecku 24.000 a ďalších 20.000 čaká ten istý osud. V Holandsku pod zámienkou racionalizácie prepúšťajú veľké množstvo dopravných zamestnancov. V kapitalistických zemiach sa stále zvyšuje konkurencia medzi automobilovou a železničnou dopravou, pri ktorej americkí kapitalisti zarábajú na vývoze automobilov, pneumatík, pohonných hmôt atď. Obete Marshallovho plánu, v tomto prípade dopraváci, trpia existenčnou neistotou, hladom, biedou a zúfalstvom. Takéto hospodárstvo, takúto situáciu by chcela zaviesť u nás aj zradná emigrácia a jej americkí chlebodarcovia. Chceli by opakovať osud železničiarov za buržoáznej republiky, keď sa títo museli triasť o svoj chlebík, keď boli vysadzovaní každý mesiac na 14 dní z práce, keď boli prepúšťaní. Pritom im čerta platila ich t. zv. definitíva. Bolelo dopravákov, keď vozili prázdne rýchlikové súpravy a celé stovky nákladných vozov stály na odstavných koľajách len preto, že nebolo čo voziť. Zatiaľ čo v kapitalizme doprava prosí o prácu, my máme toľko roboty, že musíme rozmýšľať, ako úlohy dopravy lepšie zvládnuť a ako železničnej doprave odľahčiť. Tieto úlohy sú naozaj veľké, ale tým radostnejšie. Je to záruka, že sa staré časy nevrátia a že železničiari svojou prácou posilnia hrdinský boj dopravákov v kapitalistických zemiach. (Potlesk.) Naši dopraváci budú s vďačnosťou rozmýšľať a pracovať, ako zvládnuť úlohy vo 4. roku päťročného plánu.

V doprave ČSD, ČSAD a v troch národných plavebných dopravných podnikoch je plánovaná úloha na rok 1952 v množstve prepravených ton vcelku vyššia o 29,5 % proti výkonu v roku 1951; z toho činia vyššie úlohy u ČSD 16,2 %, u ČSAD 93,6 %. Plánovaná úloha na rok 1952 v čistých tonových kilometroch u menovaných národných dopravných podnikov je celkom o 15,1 % vyššia ako docielený výkon vo vlaňajšom roku; z toho činí vyššia úloha u ČSD 13,5 %, u ČSAD 77,5 % a u plavebných národných podnikov 24 %. Plánovaná úloha v počte prepravených osôb u ČSD a ČSAD je vyššia o 8,8 % proti docielenému výkonu v roku 1951.