Musíme konstatovat, že až dosud poměry v našem zdravotnictví a jeho roztříštěnost nesly na sobě pečeť zbytků kapitalistického zřízení a nemohly naší nové, rodící se socialistické společnosti vyhovovat. Nová úprava, t. j. vybudování zdravotnických středisek a všestranná léčebná péče, jakož i nová opatření v oboru hygieny a boje proti nákazám, mají zajistit našim občanům plnou ochranu jejich zdraví. V oboru všeobecné hygieny, desinfekce, ochrany vzduchu, povrchových a spodních vod, jakož i zdravotních opatření v lidových jídelnách a závodních kuchyních, při výstavbě nových průmyslových podniků a sídlišť máme stále mnoho co dohánět. Na úseku hygieny a při zábraně šíření nákaz musíme mít stále na zřeteli nutnou bdělost, kterou vyžadují od nás dnešní poměry třídního boje, jejž se snaží u nás rozdmychávat kapitalistický svět. Musíme předem vyrazit našim nepřátelům z rukou jejich zločinnou zbraň, jak se ji snaží uplatňovat v Koreji a v Číně bakteriologickou válkou.

Máme v ČSR všechny prostředky k vybudování vzorného lidového zdravotnictví. Máme nadšenou mládež, schopnou splnit i nejobtížnější úkoly, které jí svěříme; máme množství poměrně vyškolených dobrovolných pracovníků na tomto úseku, které je třeba organisačně podchytit, aby se mohli účinně zapojit do širokého proudu naší zdravotní péče. Mezery vzniklé v řadách našich lékařů za protektorátu rychle doháníme. V r. 1937 připadalo u nás na 10.000 obyvatel průměrně 7,9 lékařů. Tento stav, který stejně nebyl zvlášť příznivý, klesl v r. 1945 na 5,33 lékařů na 10.000 obyvatel. Teprve po roce 1945 nastává rychlé zlepšení, takže v r. 1951 máme již u nás celkem 13.500 lékařů, z toho 2600 na Slovensku. Proti r. 1945 vzrostl jejich počet o 5500, takže dnes připadá již na 10.000 obyvatel 10,8 lékařů.

Současně skolíme nové zdravotní pracovníky středního a nižšího typu. Tak na př. v r. 1951 jsme vyškolili 2162 ošetřovatelek, 934 zdravotních pracovnic, 1535 dětských sester, 579 porodních asistentek, 379 zdravotnických laborantů, 388 zubních laborantů, 1006 sanitárek, 497 prohližitelů masa, 57 desinfektorů atd.

Máme Vyspělý průmysl, který je s to opatřiti našim zdravotním střediskům nutnou výzbroj a techniku potřebnou k účinnému ošetření. Náš chemický průmysl dnes již vyrábí téměř všechny moderní léky ve stále vzrůstající míře. Penicilin a ostatní antibiotika naší vlastní výroby přestávají být nedostupnými širokému použití. Naši vědečtí pracovníci nesmějí ani na okamžik ustati ve své výzkumné práci a nesmějí přestat sledovat vývoj vědy, zvláště nejpokrokovější vědy sovětské, aby našemu pracujícímu lidu zajistili to nejcennější, co každý z nás má, zdraví své a své rodiny. Vždyť účinnou péčí o člověka poskytujeme našim pracovníkům i část jejich odměny za práci.

Nebude to snadný úkol překonati zde kapitalistickou minulost. Máme ještě mnoho lékařů, kteří nechápou dobře své vysoké poslání, které v socialistické společnosti nutně ztrácí rys soukromé výdělečné praxe a které vyžaduje nové účinné methody kolektivní práce všech zdravotních pracovníků, počínajíc předními lékařskými autoritami a končíc poslední ošetřovatelkou. Stojíme před úkolem získávat pro tuto velkou službu lidu i ty lékaře, kteří dosud stáli stranou. Chceme se o to pokusit nejen cestou nařizovací, nýbrž především přesvědčováním. Musíme čelit nerovnoměrnému rozmístění lékařů a našich zdravotních pracovníků tak, aby ve všech, i v těch nejodlehlejších krajích byla zdravotní služba řádně vybudována. I tu bude zapotřebí, aby naši zdravotníci ukázali smysl a pochopení pro potřeby našeho lidu, aby se nadchli vlastenectvím sovětských pracovníků, vytvářejících daleko od Moskvy a Leningradu, v srdci Asie a na Amuru, nová kvetoucí kulturní střediska.

Budeme se snažit zajistit v práci našich zdravotníků, a zejména v našich nemocnicích a sanatoriích, onu vzornou a soudružskou kázeň, která je nezbytná nejen ve výrobě, nýbrž, řekl bych, především na úseku zdravotním. Obracíme se na naše odborové hnutí se žádostí, aby nám v tom ohledu účinně pomáhalo, abychom tak vytvořili žádoucí ovzduší vzájemné důvěry mezi všemi složkami našeho sjednoceného zdravotnictví, abychom skloubili práci našich lékařů se stejně důležitou prací středních a nižších zdravotních pracovníků, abychom ze všech těchto článků vytvořili jeden celek, plnící obětavě a s nadšením svoji velkou úlohu.

Abychom odstranili dosavadní nedostatky a roztříštěnost, bude zapotřebí ještě velkého úsilí a částečně také i finančních obětí. Zde však nesmíme zapomenout, že správný chod našeho zdravotnictví bude znamenat i s hlediska ryze výrobního a hospodářského veliký přínos. Vždyť naše zdravotní péče bude zaměřena především na našeho pracujícího člověka na závodech, kde naši lékaři budou pracovat ruku v ruce se zdravotními komisemi odborů. Umožní našim odborovým organisacím na závodech, aby podstatně snížily pracovní absenci a zachránily tím pro stát a pro naši výrobu mnoho pracovních hodin. Tak na př. zlepšení lékařské kontroly ve Stalinových závodech v Mostě snížilo v r. 1951 absenci z 5 % na 3 % a taktéž ve Stavebních závodech v Brně o celá 2 %. Umožní nám dále, abychom rozšířili

v plném rozsahu naši zdravotní péči i na členy jednotných zemědělských družstev, zvýšili tím odměnu za práci a pomohli urychleně socialisaci naší vesnice.

Všechny tyto úkoly musí plnit naše zdravotnictví prostřednictvím naší lidové správy, zdravotních referátů národních výborů a zdravotních komisí, v nichž naši pracující sami budou dohlížet, jak naši lékaři a ostatní zdravotnický personál svoji novou funkci plní.

Jinými slovy: zdravotnické orgány, vybudované v duchu demokratického centralismu, počínaje ministerstvem přes kraje a okresy až po místní národní výbory, a všichni zdravotní pracovníci musí se při plnění svých základních úkolů dát vésti snahou, dosáhnouti stálé a nejaktivnější účasti pracujících při hodnocení a provádění zdravotnických opatření. Proto je nutno co nejvíce rozvinout činnost zdravotních komisí a do jejich práce zapojit i samy pracující a především dělníky ze závodů. Je nutno též svolávat konference okresů a krajů, na nichž by se projednávaly otázky léčebné a preventivní péče v průmyslu.

Pro naši novou zdravotní péči musíme mobilisovat také Čs. Červený kříž, který v našem lidově demokratickém zřízení již ztratil svůj předválečný charakter společenské organisace buržoasie s hlavním úkolem pořádat čaje a jiné zábavní podniky a stal se mohutnou organisací se štábem odborných pracovníků, která nám může pomoci i v nejzapadlejších vesničkách našich hor postarat se alespoň o nejnutnější počáteční péči o naše nemocné, děti a matky. Červený kříž se může dnes již pochlubit vysokým počtem členů, jejichž stav k 1. lednu t. r. činil 700.000 osob. K tomu nutno připočíst ještě 1,300.000 přihlášených mládežníků. Představuje tedy nyní velkou pomocnou armádu dobrovolných pracovníků, kteří se uplatňují ve škole, na veřejných shromaždištích, v závodech i v JZD a při potírání hromadných nákaz. Jak tuto velkou armádu dobrovolných pracovníků ještě lépe vyškolit, ukáznit a využít pro obranu zdraví našeho lidu, to bude též jeden z našich důležitých úkolů příštích měsíců a let.

Vážení přátelé, mluvíme-li o zdraví našeho národa, nesmíme zapomenout ani na naši tělovýchovu. Jí připadá odpovědný úkol, důležitý s hlediska obrany státu, aby vedle našeho zdravotnictví pomohla udržet sílu a zdraví našich pracujících. Máme u nás v tomto směru osvědčenou tradici našeho Sokola a máme možnost opět využít bohatých zkušeností sovětské fyskultury. Musíme ovšem naši sjednocenou tělovýchovu postavit na zcela nové základy a vytvořit novou organisaci. Péči o tělovýchovu pracujících chceme svěřit na závodech Revolučnímu odborovému hnutí; o tělovýchovu mládeže na školách se postará ministerstvo školství, tělovýchova našich vojáků přísluší ministerstvu nár. obrany atd. Naším velkým úkolem bude nyní, abychom toto vše skloubili v jeden velký harmonický celek tak, aby naše mládež a každý náš pracující měl možnost pěstovat sport, otužovat se a pečovat touto formou o své zdraví a fysickou a duševní zdatnost.

Náš sport postupuje slibně ode dne sjednocení naší tělesné výchovy. Naši sportovci se dobře uplatňují nejen doma, nýbrž i za hranicemi, i když se kapitalistický svět pokouší naše sportovní hnutí oslabit. Agenti kapitalistů se domnívají, že když svedou některé naše špičkové sportovce, vychované ještě v kapitalistickém duchu, k tomu, aby opustili svůj národ, že podlomí náš sport a celou naši tělovýchovu. Zklamali se. Náš sport se zbavil několika primadon, ale neustal ve svém růstu. Noví talentovaní sportovci nastupují a jsou důstojnými representanty naší tělovýchovy v mezinárodní soutěži. To je jen důkazem toho, že naše úsilí o masový rozvoj tělovýchovy podle sovětského vzoru je na správné cestě a splní svůj úkol.

Na poli lidové osvěty vykonali jsme již velké dílo. Máme 2750 závodních klubů ROH, 2389 osvětových besed a klubů našich rolníků. Máme dnes učleněnou soustavu lidových knihoven s 11.079 knihovnami, tedy s knihovnou téměř v každé obci. Ministr financí zde již uvedl, jak obrovskou měrou vzrostla proti době předválečné spotřeba knih a že jen proti r. 1950 stoupl celkový jejich náklad o celých 20 %. Naše filmové umění nám dává umělecky hodnotné filmy, oslavující tvořivé úsilí našich úderníků na závodech, našich nejlepších pracovníků v zemědělství a úspěšný vzrůst JZD a připomíná současně slavnou minulost českého a slovenského národa a velké kulturní hodnoty jimi vytvořené.

Tato intensivní práce na poli lidové osvěty nám nebrání v tom, abychom nerespektovali plně náboženské cítění našeho věřícího lidu. Nežádáme od církví a od duchovenstva nic více, než aby dbali zákonů naší lidové demokracie, a nežádáme od nich nic, co by se nesrovnávalo s křesťanskými zásadami, které hlásají. Ohromná většina našeho duchovenstva to také pochopila, postavila se na půdu našich zákonů a snaží se loyálně spolupracovat s naší lidovou správou. Odmítám jako bídnou pomluvu, šířenou zahraničními nepřáteli, že u nás jsou stovky, ba tisíce duchovních nevinně zbavováni svobody a že žijí v těžkých poměrech. Nestrpíme však v řadách duchovenstva tajné protistátní agenty, nestrpíme, aby se u nás uplatňovaly vlivy zapřisáhlých nepřátel našeho lidu, všech těch Verolinů a Spellmanů, kteří svého času s nadšením schvalovali zradu naší buržoasie spáchanou za Mnichova, kteří žehnali zbraním vraždícím habešský lid a dnes žehnají vrahům korejského lidu. (Potlesk.)

Vážení přátelé, o našem školství, vědě a kultuře promluví v rámci této diskuse ministr školství, věd a umění soudr. Nejedlý. Já zde chci jen zdůraznit, že stejně jako dnes plánujeme využití všech materiálních zdrojů, musíme také plánovat využití toho nejcennějšího, co máme - našich lidí. Včas se musíme postarat o odborné vzdělání již ve škole dobrou přípravou pro praktický život, posuzujíce dobře vlohy a schopnosti každého žáka. V závěrečných zkouškách prováděných ke konci devítiletky a škol třetího stupně musejí spatřovat žáci i rodiče cennou pomoc pro volbu příštího povolání. Naše hospodářství potřebuje stále více odborných pracovníků a techniků ve výrobě a proto také musíme klást důraz na výchovu nových technických kádrů. Naše školství se těmto požadavkům rychle přizpůsobuje. Dnes máme již 414 odborných škol nejrůznějších typů, jako např. školy těžkého, lehkého a stavebního průmyslu, dopravy, výživy a hospodářské školy různých druhů o 2682 třídách a 76.000 žácích. Pouze za minulý rok přibylo v těchto školách 13.654 žáků. K tomu musíme ještě připočítat celkem 10 vysokých technických a veterinářských učilišť, specialisovaných pro různé obory, s celkovým počtem 17.780 žáků. Musí-li humanitní studium ustoupit technice, neznamená to, že se tím naše kultura stává méně lidskou, nýbrž naopak, falešný buržoasní humanismus, plodící nezaměstnanost, bídu a hlad milionů nahrazujeme novou lidskou kulturou, plynoucí z neomezených možností tvůrčí činnosti, kterou může poskytnout pouze socialistická společnost. (Potlesk.)

Naše školství se tak stává význačným pomocníkem ve výstavbě našeho socialistického hospodářství. Dává naší dospívající mládeži možnost uplatnit své individuální vlohy a schopnosti v kterémkoliv oboru, dává jí neomezené možnosti tvůrčí práce ihned po skončení školy a skvělé příležitosti později se dále vzdělávat. Překonáváme starý kapitalistický předsudek, že chce-li se někdo v životě uplatnit, musí mít nejméně doktorát. Vidíme, jak mnoho našich lidí po 9 leté školní docházce jde do praxe ne s úmyslem zahodit knihu, nýbrž s tím, že po nabytí praktických zkušeností budou dále studovat, prohlubovat své odborné vědomosti, kde se stanou vysoce kvalifikovanými odborníky a dostanou tím nejširší možnost co největšího uplatnění. Padá předsudek, že tělesná práce je méněcenná, že je něco zahanbujícího, že nelze ji spojit s činností duševní a s vysokou osobní kulturou. Ještě nikdy neměla naše mládež tak skvělé vyhlídky do života, jaké jí otvírá právě naše lidová demokracie.

Vážení přátelé, společně s jinými odvětvími státní správy budujeme dále i naše soudnictví, které plní svůj úkol úspěšně a stalo se důležitým pilířem naší lidové demokracie. Přes 30.000 pracujících občanů, mužů i žen, bylo povoláno k plnění odpovědného úkolu lidových soudců. Je to velká životní škola pro ně samé, ale je to též záruka pro stát, že naše soudy rozhodují spravedlivě, že střeží zájmy pracujícího lidu, že se vypořádají se všemi škůdci v našem národě, ať již jsou to zahraniční špioni, vrahové a teroristé, nebo ostatní zbytky třídních nepřátel. Avšak nestačí pouze trestat, je třeba také umět odhalovat před veřejností záškodnické živly. Musíme proto dále prohlubovat spolupráci našich soudů s naší lidovou správou, spolupráci prokurátorů s trestními komisemi národních výborů. Musíme i zde ještě více získávat a přesvědčovat masy pro politiku vlády. Obojí, lidová správa i soudy, musí se stát předním nositelem naší nové socialistické zákonnosti a státní discipliny.