Věrni naší rodné komunistické straně a našemu presidentu soudr. Gottwaldovi přispějeme tak k urychlenému vybudování socialismu v naší vlasti. (Potlesk.)

Místopředseda David (zvoní): Děkuji posl. Palečkovi za jeho projev. Slovo má dále posl. Josef Hulinský.

Posl. Jos. Hulinský: Soudružky a soudruzi, paní a pánové!

Státní rozpočet na rok 1952, jak zdůraznil ve svém projevu soudr. ministr Kabeš, je letos "po prvé přímým výrazem úkolů, obsažených ve státním národohospodářském plánu a po prvé soustřeďuje všechny hlavní finanční zdroje našeho národního hospodářství, aby je zase rozděloval podle potřeb plánu". Po prvé jsou vedle národních podniků napojeny přímo na státní rozpočet i komunální podniky, které mají v našem národním hospodářství opravdu významnou funkci a poslání. Jejich hlavním úkolem je zabezpečit rozvoj výroby místního významu, poskytovat opravářské a údržbářské služby a služby významné pro pracující obyvatelstvo. Mají pomáhat vytvářet takové životní podmínky, které vedou ke zvyšování životní úrovně pracujících a k neustálému zvyšování produktivity práce.

Dovolte proto, abych s tohoto hlediska, s hlediska plnění hlavních úkolů místního hospodářství, nastínil některé zápory i klady komunálních podniků v hlavním městě Praze. Náš komunální podnik je rozdělen na 24 samostatných podniků s několika desítkami tisíc zaměstnanců. Úměrný velikosti byl a je dosud počet stížností na kvalitu práce, na ceny a hlavně pak na pozdní vyřizování zakázek. I když připustíme celou řadu objektivních obtíží, přece jen hlavní problém a chyba spočívá v tom, že v našich podnicích a provozovnách opravdu neuměli soudruzi dobře plánovat a organisovat práci, neuměli v dostatečné míře rozvinout socialistické soutěžení a především důslednou a včasnou vnitropodnikovou kontrolou při použití kontroly laické zajistit řádné hospodaření. Jak veliké škody takto vznikají celku, chci doložit vedle příkladu "Náborového podniku", použitého s. min. Kabešem, dvěma dalšími.

Příklad ze, "Sdružených řemesel". Revisí bylo zjištěno: V podniku chyběl přehled o stavu zásob, což vedlo k neustálému jejich vzrůstu. Tak stav zásob v částce 53,050.000 Kčs na počátku roku vzrostl na 91,710.000 Kčs ku konci roku, při čemž rozpočtovaný stav byl překročen o 16 milionů Kčs. Podnik zanedbával inkaso starších pohledávek, takže na př. v květnu m. r. vykazoval stav pohledávek za odběrateli 24 a půl milionu Kčs. Účtárna byla s účtováním zpožděna o 2 měsíce. Kontrolní sestavení nemohla být podávána včas a podnik sám neměl přehled o výsledcích svého hospodaření. Přes to, že tento stav byl v podniku znám, byly účetní síly dány k disposici pro převod do výroby.

Druhý příklad, který skončil, a po právu, u soudu: Pražské "Hotely a restaurace". Je to podnik mající 1.182 provozoven. Podnik tento vykazoval v roce 1950 ztrátu 35 milionů Kčs. Tak na př. v závěrce na rok 1950 figuruje částka cca 13 milionů Kčs jako rozdíl mezi stavem u Spořitelny a záložny v Praze v účetních knihách a mezi skutečným stavem. Tento rozdíl nepodařilo se dodnes odůvodnit. Chybí faktury. Bývalí vedoucí byli za svou činnost v tomto podniku opravdu spravedlivě potrestáni. Soud vynesl rozsudek ve výši 40 let. Trest je tu na místě, jak řekl soudr. ministr Kabeš, ale škody už jím nenapravíme.

Jedním z prvořadých úkolů, uložených komunálním podnikům, je údržba. Úkol nemalý, uvážíme-li, že jen "Stavební údržba" komunálního podniku v Praze vedle družstevní údržby a zbytku soukromé údržby provádí průměrně měsíčně 11.000 oprav, t. j. 80 %. Začleněním celé řady bývalých živnostníků s jejich ne právě nejlepším poměrem jak k práci, tak i celku, obtížností jejich kontroly, snahou komunálních podniků po docílení akumulace na účet zákazníka, nesprávnou tvorbou cen dle cenových vyhlášek - jde asi o 800 cenových vyhlášek, kterými se komunální podniky řídí - různou manipulací celé řady přirážek, kombinacemi časových a úkolových mezd, používáním nejvyšších sazeb přípustných přirážek při tvoření autonomních kalkulací se stává, že pražští občané si po právu stěžují na špatnou kvalitu a vysoké ceny.

Určité zlepšení nastalo náborem žen do údržby a přidělením pracovních sil z administrativy. Část dělníků v údržbě se zavázala, že provede zaškolení těchto nových pracovníků. Závazek také splnili. Více než 60 % pracovníků, přidělených z administrativy a především žen, se osvědčilo a snaží se, aby svěřené práce vykonávali dobře. Na základě těchto zkušeností musí se stát politická i odborná výchova údržbářů trvalým a základním úkolem našich podniků. Vyškolit odborně všechny údržbáře tak, aby nebyli zapracováni pouze na jeden úzký obor. Přijdou-li do domácnosti, aby mohli provést opravy různého druhu. Podmínky u nás opravdu jsou. Růst životní úrovně bude klást v budoucnosti na údržbu stále vyšší a vyšší požadavky. Má-li proto úsek místního hospodářství, především komunální podniky, zdolat zvýšenou potřebu oprav, nelze pracovat po staru. Naopak. Rychlost provedených oprav, zlevnění oprav, dosažení co největší úspory ztrátových časů, dobrá organisace objednávek, normování a zkvalitnění práce musí být hlavní zásadou. Musíme dosáhnout co největší použitelnosti, co nejdelšího trvání všech předmětů v domácnosti a tím také nejmenších výdajů jak celku, tak i jednotlivce. Můžeme tak uspořit našemu národnímu hospodářství ohromné hodnoty, za které při použití ve výrobě lze vyrábět nové stroje, nová zařízení. Tato úspora se nám vrátí zpět. Nemůže se projevit jinak, než přes rozvoj průmyslu, zemědělství, ve zvýšené životní úrovni celku.

Nejen špatné, ale i dobré výsledky vykazují pražské komunální podniky. Uvedu některé v příkladech. Z význačných akcí, které jak pražští elektrikáři, o nichž bylo hovořeno včera, tak i stavební komunální podnik hlavního města Prahy v roce 1951 prováděl, byla pomoc Ostravsku. Na této stavbě dělníci a technici komunálního podniku zavedli nové způsoby pracovní při hlubinných kanalisacích. Stanovené termíny byly vždy na této práci nejen dodrženy, ale v mnoha případech i zkráceny. Novými pracovními methodami dosáhl pražský komunální stavební podnik na Ostravsku opravdu značných úspor. Za jeden měsíc bylo tak uspořeno 1,200.000 Kčs. Z dalších úspěchů jsou zlepšovatelské návrhy zaměstnanců téhož podniku, ať již soudruha Froňka na zdění pilířů, který zrychluje zdění pilířů o 100 %, soudruha Dvorského rámu na zdění, zlepšující rám Tencerův, nebo návrh soudruha Vrby na hašení vápna atd. Skutečná úspora zlepšovacích návrhů činí za rok 1951 celkem 12,710.000 Kčs. Že se tato dobrá práce zaměstnanců odráží nakonec i v celkové bilanci hospodařeni podniku, vysvitne z toho, že v Pražském stavebním komunálním podniku je poměr výrobnosti dělníka ke mzdám příznivý. To znamená, že produktivita práce zde roste poměrně rychleji než mzda. Růst mzdy v roce 1949 až 1951 byl z 32,60 Kčs na 33,- Kčs. Růst výrobnosti z 210.000 Kčs na 274.000 Kčs na rok a jednoho dělníka, při čemž podíl mezd v procentech na hodnotě výroby klesla z 30,3 % na 28,8 %. Za současného poklesu absence, především absence neomluvené, která se projevuje ve zlomcích procenta, lze říci, že všechny tyto výsledky mohou sloužit za příklad.

Druhý dobrý příklad - kožedělný podnik. Hlavním oborem je činnost údržbářská a doplňková výroba předmětů z kůže, které národní podniky nezhotovují, především se zaměřením na potřebu průmyslu v kraji. Jsou to různé ochranné předměty pro dělnictvo. Než dojde k důkladnému vyčištění výrobního programu, jsou v tomto podniku vyráběny i vycházkové rukavice. Celý podnik je zapojen do soutěže v úspoře materiálu podle vzoru Lydie Korabelnikové a tak každý odpad je v tomto podniku zužitkováván. Tento správný postup se projevil zejména při soutěži s rukavičkářskými závody v Dobříši o nejnižší spotřebu materiálu při zachování kvality ve výrobě rukavic. Soutěž byla vyvolána z podnětu Ústředny hmotného zásobování, aby tak bylo možno stanovit pevné hospodářsko-technické normy spotřeby materiálu. Komunální podnik vyrobil ze stejného množství materiálu za stejných podmínek 56 párů rukavic navíc, rukavičkářské závody 9 párů rukavic navíc. Touto soutěží vytvořili zaměstnanci komunálního podniku předpoklady pro stanovení nové celostátní materiálové normy v oboru výroby kožených rukavic.

Mám-li hovořit o místním hospodářství jako o důležitém prostředku a předpokladu k splnění úkolů našeho plánu na základě zkušeností v hlavním městě Praze konkrétně, nelze to jinak než za použití příkladů. Dovolte ještě jeden. Je jím komunální podnik bytový. Praha je velikým soustředěným sídlištěm a zde bytový problém je opravdu problémem prvořadým. Pražský bytový podnik není podnikem malým. Zatím co v jeho správě bylo koncem roku 1949 cca 2.100 domů s 30.000 bytovými jednotkami, spravuje dnes 3.800 domů s 53.000 nájemnými objekty. Všichni víme, že bytová výstavba, především činžovních domů, nebyla v minulosti prováděna s hlediska potřeby nájemníků. Sloužila především v Praze soukromým majitelům k dosažení co největšího bezpracného zisku. A údržba těchto domů? Co soukromý majitel nemusel pod tlakem nájemníků na opravu domu dát, to také nedal. Domy nám chátraly. Za tohoto stavu přebíral do správy komunální podnik většinu nájemných domů. Staré hříchy nelze rázem napravit. Nelze požadovat od státu prostřednictvím Fondu bytového hospodářství neúměrné prostředky na údržby, když víme, že tyto prostředky jsou potřebné jinde, na důležitějším úseku. Proto se také správně pražská lidová správa a bytový komunální podnik zaměřily k prevenci, k co největšímu zabránění dalším škodám na domovním majetku, k vytvoření opravdu dobrého poměru občanů k socialistickému vlastnictví. Použili jsme opět příkladů Sovětského svazu, vzoru soudružky Zinaidy Rozněvové. Téměř ve všech domech v Praze máme již dnes domovní důvěrníky, kteří spolu se zaměstnanci bytového komunálního podniku pomáhají nejen vytvářet podmínky pro dobré soužití všech občanů v domě, ale vychovávají a organisují ochranu společného majetku a zabraňují tak škodám, které často nedbalostí obyvatel domu byly způsobeny. Máme již mnoho krásných příkladů. Uzavíranými socialistickými závazky dbají občané o čistotu budovy, dbají o to, aby vadnými kohoutky neodtékala voda, šetří elektrickým proudem, svépomocí, jsou-li v domě řemeslníci, provádějí menší opravy ve snaze odlehčit údržbářským podnikům atd.

Práce pražských komunálních podniků - jak jsem již uvedl - má mnoho nedostatků. Naši soudruzi v komunálních podnicích si stále víc a více uvědomují, že špatná služba lidu nejen nezískává přívržence komunálnímu podnikání, ale naopak podlamuje význam místního hospodaření. Dnes již velká část pracovníků v tomto socialistickém úseku jasně chápe, že špatně poskytnutou službou vyvolaná nespokojenost občanů se nezbytně projeví nejen ve špatném poměru a nedůvěře k samým komunálním podnikům, ale často i jinak. Uvědomují si, že je tím dávána našemu třídnímu nepříteli, různým obhájcům soukromého podnikáni, přímo zbraň do rukou.

Věříme pevně, že úsek místního hospodaření po odstranění závad stane se za pomoci nadřízených orgánů, za pomoci systematické kontroly pracujících opravdu vydatným pomocníkem na naši cestě k socialismu. (Potlesk.)

Místopředseda David (zvoní): Děkuji posl. Hulinskému za jeho projev. Slovo má nyní posl. Pilát.

Posl. Pilát: Vážené paní, pánové, soudružky, a soudruzi!

V lidové demokracii pracující lid skutečně vykonává státní moc zastupitelskými sbory, kterými u nás v obcích, okresech a krajích jsou národní výbory. Ty v těchto územích vykonávají svými radami a jejich členy-referenty státní správu zásadně ve všech jejích oborech. Lidově demokratický stát, stát nový, stát socialistického typu, je nejdůležitějším nástrojem socialistické přestavby společnosti. Také tento stát a především tento stát, aby mohl plnit své úkoly, předpokládá právo, ovšem právo nové, socialistické, socialistickou zákonnost a její zachovávání - státní disciplinu.

Proto národní výbory, opírající se o přímou účast a iniciativu lidu a podléhající jeho kontrole na straně jedné, jsou na straně druhé neméně povinny zachovat zákony a nařízení a dbát směrnic a pokynů vyšších orgánů.

A musíme si sebekriticky přiznat, že jsme podobně jako na jiných úsecích našeho života i v národních výborech význam socialistické zákonnosti a státní discipliny nedoceňovali, dokud nám náš moudrý president a předseda vedoucí Komunistické strany Československa s. Gottwald ve své řeči na zasedání jejího ústředního výboru dne 6. prosince 1951 význam socialistické zákonnosti a státní discipliny naléhavě nepřipomněl a jejich nedoceňování neoznačil jako trockisticko-anarchistické tendence zanášené do našeho života přímými agenty třídních nepřátel.