Národní hospodářství naší země se vyvíjí na základě všeobecného národohospodářského plánu v souhlase s úkoly vytyčenými stranou a vládou. Mezi jednotlivými odvětvími a podniky jsou podle našeho rozpočtu plánovitě rozděleny finanční zdroje nutné pro stěžejní výrobní plány. Jakákoliv škoda, způsobená plánovanému hospodářství, narušuje výsledky celého plánu. Bude proto náš soud na podkladě zákonů trestat všechny vinníky a zároveň varovat ostatní hospodářské činitele před úmyslem obejít nebo porušit naše zákony zajišťující úspěšné plnění plánu.

Náš rozpočet věnuje nesmírné sumy na zajištění blahobytu našich pracujících, na realisaci všech jejich práv, jež jsou jim zaručena lidově demokratickým zřízením. Proto i naše soudy musí ochraňovat politická, pracovní i ostatní osobní a majetková práva a zájmy občanů, chráněná zákony, jakož i práva a zájmy státních institucí a podniků, jednotných zemědělských družstev, socialistických právnických osob i jiných společenských organisací. Naše soudy a naše prokuratury musí svou dobrou prací učit náš lid zachovávat zákon, který vyjadřuje vůli tohoto lidu, musí jej učit správně spojovat zájmy osobní a společenské, stavět na první místo zájmy socialistického státu a zachovávat pravidla socialistického soužití. Tím budou naše justiční orgány vychovávat k úctě k socialistickému právnímu řádu, budou zvyšovat vědomí odpovědnosti úředních osob i občanů za jejich činnost, přispívat k upevnění státní discipliny a k přísnému zachovávání našich zákonů.

Naše strana a vláda stále rozšiřuje péči o matku a dítě a o upevnění rodiny, která má tak důležitou úlohu ve výchově nových, již socialistických občanů. Náš rozpočet je dokladem toho, jaké nesmírné částky vynakládá náš stát na pomoc našim rodinám, jak zvětšuje síť všech těch zařízení, jež pomáhají rodinám a matkám v jejich péči o děti a jaké ohromné prostředky dává na vytvoření podmínek pro lepší výchovu mladého, zdravého pokolení. Musí proto činnost našich soudů i v oblasti občansko právních vztahů, v ochraně zájmů dětí, v upevnění rodiny a manželství pomáhat našemu lidu, aby si uvědomil své povinnosti k rodině i ke společnosti. Naše soudy musí vyjadřovat přesvědčení našeho pracujícího lidu, který odsuzuje jedince vyhýbající se svým povinnostem k rodině a k dětem. V rozvodových sporech musí naše soudy provádět velkou výchovnou práci a obracet pozornost manželů na nepřípustnost lehkomyslného poměru k manželství, a to zvláště tam, kde to odporuje zájmům nezletilých dětí.

Je proto nutné, aby naši prokurátoři i soudci, kteří svou prací budou hospodařit položkami, určenými naším rozpočtem pro výkon justice, byli proniknuti vědomím všech těch naléhavých, čestných a ušlechtilých úkolů, které musí splnit naše soudnictví i každý z nich. Musí svou práci naplnit duchem socialistické spravedlnosti a socialistické zákonnosti i bezvýhradné oddanosti zájmům lidově demokratického zřízení. Naše soudní síně musí být proniknuty vysokou socialistickou morálkou tak, aby každému občanu bylo jasno, že naše justiční orgány jsou důslednými strážci všech hodnot, jež vytváří náš pracující lid a jež se promítají v námi dnes projednávaném budovatelském a mírovém rozpočtu. (Potlesk.)

Místopředseda David: Děkuji posl. dr. Patschové za její projev.

Slovo má nyní posl. Jaroš.

Posl. Jaroš: Soudružky a soudruzi, vážení přátelé!

Ač uplynula poměrně krátká doba od provedení sjednocení zdravotnictví, můžeme již směle říci, že jsme přes některé nedostatky dosáhli významných úspěchů, jež nás značně přiblížily k našemu stálému vzoru, sovětskému zdravotnictví. Zdrcující většina národa se denně přesvědčuje o obrovském rozdílu mezi zdravotnictvím kapitalistickým a zdravotnictvím v lidové demokracii, kde nemocný člověk přestává být definitivně předmětem spekulace a nemoc hospodářskou katastrofou.

Našim pracujícím zní až neuvěřitelně, že na př. ve Spojených státech stojí denní pobyt v nemocnici 11 až 33 dolarů, k tomu zvláštní účet za všechny operace, roentgen, laboratorní vyšetření, léčiva, odborné lékaře a někde dokonce za stravu. Co to znamená při průměrném týdenním výdělku 65 dolarů u středního dělníka, je na bíle dni, nehledíc na miliony nezaměstnaných.

Nejinak je tomu v Anglii, kde s velkou reklamou vyhlášená národní zdravotní služba prodělává těžkou krisi. Při projednávání rozpočtu v Anglii bylo oznámeno další snížení výdajů na zdravotnictví a zrušení bezplatné lékařské péče pro pojištěnce. To zřejmě proto, aby se mohlo dát více na válečnou výrobu a zbrojařské zisky.

Zmarshallisovaná rakouská vláda ani nepovažuje za nutné mít ministerstvo zdravotnictví. Nejen nerozšiřuje síť zdravotnických zařízení, ale dokonce je zavírá. Minulého roku byla zavřena ve Vídni 4 velká ambulatoria, protože jejich provoz prý byl příliš nákladný. Mladiství umírají na tuberkulosu a nemocnice jsou poloprázdné. Rakouští lékaři jsou bez zaměstnání a zejména mladí musí pracovat jako kameloti, umyvači nádobí a v nejlepším případě emigrují do kolonií. Prožívají podobný osud jako jejich západoněmečtí kolegové, jichž je přes 15.000 bez práce.

A v koloniích? Co tam je - to je výsměch zdravotní péči. V Maroku připadá jeden lékař na 45.000 obyvatel, a protože většina lékařů je v městech, slouží na venkově jeden lékař pro 120.000 obyvatel. To, co koloniální režim ušetří na lékařích, jichž je v zemi právě 200, vynahradí na policii, která čítá 14.000 mužů. Zdravotní poměry v Nigerii pak přesahují všechnu fantasii. V hlavním městě Lagos je jedno nemocniční lůžko pro 185 bílých obyvatel, ale pro domorodé obyvatelstvo je už jedno lůžko pro 125.000 lidí. Pro 24 mil. lidí je tu 10 zubních lékařů. To je ten jejich západní způsob života, to je ten jejich idealismus, mající ve svém znaku ne ideály, ale žoky zlata!

A u nás? Právo na zdraví jsme každému občanu zakotvili v naší ústavě; zdravotní péče přestala být záležitostí soukromou a stala se záležitostí státu, společnosti. Socialisticky systém z kořenů vyvrátil buržoasní názor na zdravotnictví, na jeho represivní a charitativní charakter, a jasně potvrdil skutečnost, že jedině vítězství proletariátu nad buržoasií ho může zbavit nejen vykořisťování, ale také ho zajistit všemi prostředky proti ztrátě nejcennějšího pokladu, zdraví.

Dosavadní výsledky v plnění zdravotnických úkolů jsou toho výmluvným důkazem a můžeme být na ně právem hrdi. Vždyť od roku 1945 jsme získali víc nemocničních lůžek než za 20 let prvé republiky. Od r. 1937 jsme jejich počet téměř zdvojnásobili. Podařilo se nám proti roku 1937 12 ¹/₂ krát rozmnožit počet odborných oddělení u tuberkulosy, 12 krát u oddělení kojeneckých, 6 krát u neurologických, radiologických i ostatních. Závodní ambulatoria, která v prvé republice byla takřka neznámá, jsme od roku 1947 zdvojnásobili. Zlepšili jsme vnitřní vybavení zdravotnických ústavů a rozmnožili počet lékařů a zdravotnických pracovníků. Jeslí máme dnes proti roku 1937 11 krát více a počet míst v nich je 22 krát větší. Jsme hrdi, že v důsledku takových opatření a rostoucí hmotné a kulturní úrovně lidu stoupla porodnost v r. 1950 o 40 % proti roku 1937, že klesl počet mrtvě narozených dětí za tutéž dobu o 27 %, že vůbec úmrtnost je nejnižší, jaká kdy u nás byla, neboť klesla od r. 1937 o 13 %. Úmrtnost kojenců klesla o ¹/₃ a stále klesá, a stejně klesla i úmrtnost žen v souvislosti s mateřstvím ze 4,9 na 0,88 na 1.000 porodů. Roste také průměrný věk obyvatelstva, který v letech 1869-1880 činil 33-37 let a v roce 1947 již 62-65 let. Na trvalém sestupu je také úmrtnost na infekční choroby. Pozoruhodných úspěchů jsme dosáhli i ve výzkumnictví a ve výrobě léčiv, zejména antibiotik, z nichž na př. ve výrobě penicilinu jsme již zcela soběstační.

Tato malá ukázka skutečnosti ukazuje nesmírný pokrok, jehož jsme dosáhli od osvobození naší vlasti slavnou sovětskou armádou a zejména od historického února 1948, který jednou provždy učinil konec všem reakčním snahám o hospodářský rozvrat, o návrat ke kapitalismu a zbídačování lidu. Podařilo se nám to proto, že jsme spoléhali na vlastní síly a ne na Marshallův plán, že máme lidovou demokracii, která dovedla probudit obrovské tvůrčí síly našeho lidu, proto, že se opíráme o mohutný a silný tábor demokracie a míru, že se opíráme o pomoc a záštitu všeho pokrokového lidstva, o bratrský Sovětský svaz.

To je také záruka našich dalších vítězství při plnění nových úkolů, spojených s povinností, materiální prostředky, jež nám pracující lid dává, pomocí tvůrčí práce proměnit v zařízení a péči, jež bude náš lid ještě lépe a dokonaleji ochraňovat především před vznikem nemocí, ještě více upevňovat jeho zdraví a dále vytvářet předpoklady k brzkému dosažení vzoru - sovětského zdravotnictví.

Půjde především o úkoly nastíněné už náměstkem předsedy vlády Zdeňkem Fierlingerem a mimo to o další dovršování sjednoceného zdravotnictví, mimo něž dosud zůstává jen zdravotnické školství a zdravotnický průmysl. Půjde o dosažení hlavního úkolu sjednocení, t. j. plynulé zdravotnické péče o člověka v jeho zdraví i nemoci, její systematičnosti, plánovitosti a jejího zaměření na ochranu před vznikem nemocí. To ovšem předpokládá, aby se zásady základního zákona o novém zdravotnictví, které vycházejí z nedílnosti preventivní a léčebné péče a organické jednoty celého zdravotnictví, staly vlastnictvím každého zdravotníka, od universitního profesora až po každého pracovníka v terénu, ba po každého občana.

Zvlášť významný bude úkol v souvislosti se zajišťováním velkých staveb socialismu po stránce hygienické a epidemiologické. Nelze již nadále připouštět, aby hygiena a zajištění zdravého prostředí byly na těchto velkých dílech věcí poslední. Musíme dosáhnout toho, aby hygienikové a zdravotníci byli vždy mezi těmi, kteří kladou již prvé základy k velkým stavbám a sídlištím. Ruku v ruce s tím musí jít i úkol ozdravění podmínek práce a života v těch průmyslových odvětvích, která jsou rozhodující pro výstavbu socialistického hospodářství, a snížení nemocnosti infekčními chorobami a nemocemi z povolání. Těmito zásadami se již také řídí plán nově budovaných nemocnic a středisek a vybavuje je přednostně vnitřním zařízením, jakož i přednostní distribucí lékařů a léčiv. Dále bude rozšiřována síť závodních zdravotnických středisek, budou zaváděny odborné služby, práce bude zaměřována hlavně na péči preventivní. Bude zpevněn řídící aparát zdravotní péče a zejména pak krajské a okresní ústavy národního zdraví, jejich organisace a provoz.

Co nejrychleji se přistoupí k odstranění nedostatků, jež brání úspěšnému rozvoji transfusních stanic, a zejména k vybudování pohotové, dobré organisace náboru dárců krve. Prvé kroky, které byly učiněny, ukazují, že cílevědomou spoluprací zdravotníků lidové správy a masových složek možno dosáhnout skvělých výsledků. Za příklad může sloužit počin zaměstnanců závodu na krevní plasmu v Roztokách, kteří dovedli k takové spolupráci zmobilisovat široké vrstvy obyvatelů, z nichž mnozí nejen dali krev po prvé, ale stali se již několikanásobnými a stálými dárci krve.

A tak jako všude jinde, i ve zdravotnictví platí Stalinovo: Kádry rozhodují vše. To znamená zvýšenou péči o všecky zdravotníky, o jejich správné rozmisťování a jejich správnou výchovu, abychom co nejdříve měli zdravotníky nového typu, socialistické, zbavené myšlení buržoasní společnosti, takové zdravotníky, kteří dovedou každému člověku, budujícímu socialismus, dát jistotu, že kdykoli a kdekoli bude potřebí, jeho zdraví všemi prostředky zajistí.

Zvláštní úsilí si v tomto směru vyžádá uvedení ve skutečný život hesla, že naše lázně slouží pracujícím. Dali jsme lázně pracujícím. Čerpají z nich nové zdraví, ale je ještě nemálo případů, kdy pracující se v lázních necítí doma. Bude to opět otázkou výchovy. Zde by mělo být lepším pomocníkem zdravotnické školství; tam však vzhledem k jeho určité odloučenosti je ještě mnoho obtíží a není dosud v plné míře uplatněn přímý vliv zdravotníků na výchovu, jaká je pro zdravotnictví potřebná. Nedá na sebe také dlouho čekat nutné zřízení hygienicko-epidemiologické fakulty, jakož i dalších vhodných zařízení doškolovacích, jež by soustavně doplňovala odborné i politické znalosti zdravotních pracovníků, zejména lékařů.

Akutním úkolem zůstává co nejužší spojení lékařské vědy s praxí, co největší využití vědeckých výzkumných ústavů, z nichž některé se již dopracovaly pozoruhodných úspěchů; avšak široký okruh zdravotníků není pořád jejich stálým spolupracovníkem a tyto ústavy nejsou ještě skutečnou základnou k masovému zvyšování úrovně zdravotnického terénu. Cenným přínosem bude vědecká rada ministerstva zdravotnictví, která je opět důkazem, jak lidově demokratický stát dává v mnoha formách netušené možnosti všem našim vědcům k plnému rozvití jejich schopností. O ně se také mají opírat obvodní "účastkoví" lékaři, kteří v jejich postupně zaváděných obvodech, "účastcích", budou plně odpovědní za zdravotní stav jim svěřeného obyvatelstva.

Nesmírně vážné a tíživé úkoly souvisí s výrobou a distribucí léčiv. Není u nás snad roztříštěnější výroby, než je právě výroba léků, zdravotnického materiálu, přístrojů a nástrojů. Není výrobního ministerstva, které by se na ní nějakým způsobem nepodílelo. To ovšem brání rychlým a okamžitě účinkujícím zásahům v odstraňování nedostatků, operativnímu přizpůsobování výroby nejnovějším vědeckým poznatkům. Mnohde jde o produkci vedlejší a podle toho také výroba vypadá. Obtíže této roztříštěnosti zbytečně zmnožují nedostatky, jež máme dosud v plánování výroby léčiv. Právě zde je vidět, jak jsme ještě vzdáleni sovětského vzoru, jak nám vyrůstají těžkosti, chceme-li dosáhnout nezávislosti na dovozu z kapitalistických zemí, v cílevědomém, jednotném výzkumnictví. V distribuci léčiv docházíme přímo ke groteskní situaci: na jedné straně se uplatňuje snaha odstranit nadměrnou spotřebu léků a omezit plýtvání jimi, a na druhé straně - vzhledem k posuzování této distribuce s hledisek obchodních, obratových - je distribuce nucena plnit obratový plán, t. j. snažit se prodat léků co nejvíce. Je opravdu na čase, aby se na tuto distribuci již pohlíželo s hlediska služeb, nikoli s hledisek obchodních, a aby se přiznalo, že je přece jen rozdíl mezi Medikou a na př. Masnou.

Nezoraným polem je stále ještě problém oprav léčebných přístrojů a nástrojů, jejich kompletování. Na jejich součásti není ve výrobě pamatováno, a přesto, že jsou již učiněny prvé kroky k odstranění těchto závažných nedostatků, je třeba, aby ministerstvu zdravotnictví byla také zajištěna pomoc resortů ostatních, neboť jde o stamilionové hodnoty národního majetku.

Zvlášť odpovědný úkol stojí před zdravotnickou osvětou, která musí co nejrychleji zvedat zdravotní kulturu v širokých masách obyvatelstva. Osvěta si musí být vědoma, že nakonec v případě nebezpečí se strany válečných paličů budou škody na zdraví lidu tak velké či tak malé, jak velké či malé budou jeho zdravotní vědomosti. Ale i tak půjde nejen o vštípení základních zásad a znalostí zdravovědných, ale půjde také o boj proti pozůstatkům zaostalosti ve všech směrech; půjde také o boj proti zázračným lékařům, léčitelům, bylinářům a kořenářům. Tito ve své nesvědomitosti a bezohlednosti v pravém slova smyslu řádí od Vihorlatu až po Šumavu a způsobují těžké ztráty na národním zdraví, připravujíce nadto neinformovaný lid o obrovské sumy peněz. Někteří z nich dosahují až neuvěřitelných částek. Tak na pr. zázračný bylinář Otto Čáp z Prahy si opatřil obyčejný čaj z herba menthae za 190.000 Kčs, kořenářka Božena Kamenická z Timákova podobný čaj za 750.000 Kčs a jeden nedávno do znárodněného průmyslu se zapojivší bylinář dokonce za 1,700.000 Kčs za jediný rok. Jejich výdělky ovšem daleko převyšovaly tyto sumy, poněvadž jde o částky nákupní. Ztráty na zdraví, které mnozí z pacientů utrpěli, ovšem vyčíslit nelze. V jakém protikladu jsme tu ještě proti zásadám socialistického zdravotnictví, budovaného také na základech geniálního učení Pavlovova, je na bíle dni.

Z mnoha dalších úkolů je ještě jeden zvlášť významný a to další zvyšování péče o matku a dítě, zabezpečení dalšího počtu porodnických lůžek, budování jeslí a jejich přebudovávání na skutečná zdravotnická zařízení, jejich vybavení dobrými uvědomělými kádry. Bude nutno učinit vše, aby byla zdravá a krásná budoucnost našeho národa.

Jde o úkoly velké a odpovědné a jsme vděčni, že jejich zvládnutí je usnadněno nezištnou, bratrskou pomocí našich sovětských přátel, pomocí, o které se nemluví, ale která se konkrétně provádí a která také již vykazuje bohaté a krásné výsledky, zvláště ve zdravotnictví. Právě v sovětském zdravotnictví, v jeho pokrokové lékařské vědě nacházíme bezpočet hlubokých a cenných zkušeností, které se nám nezištně nabízejí, a je jen na nás, abychom jich co nejvíce využili při budování nového, socialistického života; abychom jeho vybudováním splnili své povinnosti vůči pracujícímu lidu, vůči dělnické třídě, vůči bojujícím, utlačovaným a vykořisťovaným celého kapitalistického světa.

Nedávno dlel u nás hrdina španělské občanské války, generál Lister. Ten nám řekl: "Vaše úspěchy či neúspěchy ve výstavbě nove společnosti jsou s napětím sledovány pracujícími celého světa. Každá zpráva o vašem vítězství na frontě práce se dostává i do nejtemnějších kobek frankistických žalářů a tam posiluje ducha odporu našich hrdinných bojovníků, dává sílu a naději vdovám a dětem po barcelonských obětech, dává všem odvahu k dalšímu boji se zvířeckým fašismem." (Potlesk.)

Italští dělníci u nás pracující řekli mi to nedávno krásně a výstižně: La vostra vittoria e la nostra vittoria. Vaše vítězství - naše vítězství. Zklameme jejich tužby a naděje? Ne, nezradíme, nesmíme zklamat! Svou poctivou prací, vzorným plněním úkolů na výstavbě socialismu dáme našim přátelům do rukou zbraň, zbraň tak obrovské síly, že před ní neobstojí žádné atlantické a bůhví jaké pakty, žádné atomové pumy a bakteriologické zbraně, žádné soudy, žaláře a popraviště; zbraň, která ponese jediný, prostý nápis: Socialismus! (Hlučný potlesk.)