Aj v zdravotníctve spravily sa veľké pokroky. Celé naše zdravotníctvo je položené na iný základ; zľudovelo. Že naši lekári sú preťažení, svedčí len to, že dnes každý chce byť lekársky ošetrený a nehľadá mastičkárov a všelijakých pokútnych "lekárov". Zvlášť veľká starostlivosť je venovaná našim pracujúcim matkám a deťom. Počet postelí v nemocniciach, v ústavoch a ozdravovniach sa na Slovensku oproti roku 1937 zvýšil o 40,3 %, z toho v nemocniciach o 65 %. Dnes lekári idú do závodov za pracujúcim ľudom. Naše kúpele a sanatória slúžia pracujúcemu ľudu a nie grófom, barónom a života omrzeným boháčom na rozptýlenie, na hýrenie a na míňanie peňazí zdrhnutých z pracujúceho ľudu. Ešte pred pár rokmi nevedeli sme si predstaviť, že by do zotavovní, do výletných miest našich Tatier mohol ísť robotník alebo roľník. Voľakedy slúžila dovolenka, ak ju robotník dostal, k tomu, aby sa doma narobil ešte viacej ako vo fabrike. Dnes využije náš robotník svoju dovolenku na oddych, osvieženie a zotavenie. Počet rekreantov na Slovensku v r. 1951 bol 89.592 oproti 17.823 v r. 1947.

Slovensko sa mení od základu. Jeho hospodárska, materiálna podstata rastie. Zo Slovenska konzervatívne-roľníckeho stáva sa moderne-priemyselnou krajinou. Priemyselné robotníctvo vzrástlo na 37,59 v roku 1950 oproti 24,7 % v roku 1930. V stavebníctve pracovalo v r. 1930 len 6,4 %, v roku 1950 už 14,7 %. Ako sa mení jeho sociálna a hospodárska štruktúra. ako sa upevňuje jeho materiálna podstata, tak sa mení aj smýšľanie a cítenie nášho ľudu, ako som už predtým vylíčil. Náš slovenský ľud, žijúci predtým v malicherných pomeroch, stáva sa veľkorysým, lebo má pred sebou veľké úlohy.

Avšak na tejto doteraz dosiahnutej úrovni Slovensko nezaostáva a nezaostane. Pôjde a ide ďalej. Dáva mu k tomu predpoklady a možnosti aj rozpočet na rok 1952 a ďalšie dlhodobé projektované stavby. Priemyselná výroba v roku 1952 vzrastie na Slovensku o 26 % oproti roku 1951. Je to najväčší vzrast od roku 1937. Prekročí 4 krát predvojnovú výrobu. Tento vzrast rovná sa objemu celej predvojnovej produkcie. Samotný ťažký priemysel vzrastie o 35-40 % oproti roku 1951. V roku 1953 dá sa do prevádzky skoro 40 nových závodov a ďalej 50 výrobných objektov jestvujúcich závodov. Obrat tovaru v maloobchode vzrastie v roku 1952 skoro o 15 % oproti roku 1951. Nebývalý vzrast dosiahne sa v elektrickej energetike v našich hydroelektrárňach. Výroba elektrickej energie vo vodných elektrárňach na Slovensku činila v roku 1950 asi 34,2 % z celoštátnej elektrickej kapacity vodných elektrární. Po dokončení projektovaných vodných elektrární bude elektrická energia týchto elektrární činiť v r. 1955 v tomto druhu už asi 48,4 % z celoštátnej energie a v roku 1963 až 53,8 %. Ak berieme výrobu elektrického prúdu týchto elektrární na Slovensku v roku 1950 za 100, v roku 1955 bude už 300,6 a v roku 1963 až 635,5. Dokončené vodné elektrárne na našich riekách budú chlúbou a pýchou Slovenska a republiky.

Naša úroveň bude úmerne rásť a vyvíjať sa vždy vyššie a vyššie. Slováci svojím pracovným elánom denne dokazujú, že sú nielen v stave Slovensko budovať, ale si ho aj riadiť a spravovať, lebo socializmus uvoľnil všetky tvorčie sily nášho pracujúceho ľudu. Je si sám sebe pánom na pracovisku. Na čele našich závodov stoja najlepší naši robotníci, úderníci, tak ako na čele štátu, na stolci prezidentskom stojí prvý robotník robotného ľudu v osobe Klementa Gottwalda. (Potlesk.) Veď inak byť nemôže. Kde si vládne pracujúci ľud, tam si dáva a stavia na čelo štátu robotníka. Náš ľud nastúpil novú cestu, cestu socializmu, po vzore nášho veľkého spojenca SSSR. Aj tu inak byť nemôže. Budovať socializmus môžeme sa učiť len od zeme socializmu. Ak chceme prísť ako zem socializmu tam, kde je dnes SSSR, ak sa chceme dostať ďalej ako SSSR, to sa môžeme učiť len od neho. Lebo socializmus znamená mier, slobodu, blahobyt, ľudskú dôstojnosť pracujúceho ľudu - a to chce aj náš slovenský ľud. Chce mier, chce slobodu, chce blahobyt, chce žiť spôsobom dôstojným slobodného človeka.

V tomto znamení vítam rozpočet na rok 1952 a prehlasujem v mene Strany slobody, že budeme za rozpočet hlasovať, lebo je to rozpočet mierový a pre naše Slovensko rozpočet budovateľský.

Nech žije mier, preč s vojnou, nech žije prvý robotník nášho štátu prezident Klement Gottwald, nech žije záštita mieru, Sovietsky sväz! (Potlesk.)

Místopředseda David: Děkuji posl. Bohušovi za jeho projev. Prosím, aby se ujal slova posl. Koktán.

Poslanec Koktán: Slavné Národní shromáždění!

V současných dnech, kdy máme čestný úkol projednávat všechny kapitoly našeho státního rozpočtu, chtěl bych se dotknout jedné radostné skutečnosti. Státní rozpočet v kapitolách sociálního zabezpečení vyjadřuje velmi konkretně podstatný vzestup nákladů na sociální a zdravotní péči o dělníky a všechny pracující. V žádném kapitalistickém státě nemůže být pracující lid po všech stránkách tak sociálně zabezpečován, jako je tomu podle vzoru Sovětského svazu u nás a v zemích lidových demokracií. To potvrzuje nejlépe skutečnost, že celé národní pojištění a všechny náklady na dokonalou zdravotní péči jsou součástí státního rozpočtu.

Pětiletý hospodářský plán nám uložil v rámci sociálního zabezpečení a zdraví lidu v zásadě trojí úkol. Je to v prvé řadě péče o zachování a obnovu pracovních schopností našich pracujících, dále třídně spravedlivé rozdělení nákladů na důchody a konečně úkol na poli populační politiky našeho státu. A budiž mi dovoleno, abych pro dokumentaci vzestupu nákladů na plnění těchto tří úkolů uvedl několik konkretních čísel, jež jsou jasným obrazem naší mírové politiky.

Porovnání ukazují, že náklady na zdravotní péči o pracující budou v roce 1952 téměř 14 krát vyšší než v roce 1937. Náklady na peněžité dávky nemocenského pojištění budou 9 a půlkrát vyšší a náklady na populační dávky dokonce 98 krát vyšší než v prvé republice. V celku je hodnota všech dávek plynoucích ze zákona o národním pojištění 13 krát vyšší, než byla v roce 1937, a vezmeme-li v úvahu nynější menší počet obyvatelstva našeho státu, je toto zvýšení více než 16 násobné. V zabezpečení důchodovém v porovnání s rokem 1.935 stouply náklady dokonce 17 krát.

Posuďte, jak se vedle těchto dokumentárních čísel vyjímají slova presidenta Trumana, která řekl na americkém kongresu: "Ve vydáních na výchovu a zdravotnictví a sociální zabezpečení musíme být nanejvýš zdrženliví a upustit od všech zlepšení a rozšíření." Víme všichni, že tato linie daná Trumanem se úzkostlivě dodržuje. Prakticky žádné zákonné nemocenské ani důchodové pojištění v USA není a nebude. Ale v roce 1950 stouply v Americe náklady na zbrojení o 68 %.

Náklady na dávky národního pojištění jeví během pětiletky v důsledku stálého rozvoje našeho hospodářství jasně vzestupnou tendenci. Ve srovnání s prvním rokem pětiletky zvýšily se tyto náklady v roce 1950 o 18,8 %, v roce 1951 téměř o 34 % a na rok 1952 se rozpočtují částkou, která je o 46,2 % vyšší než v roce 1949.

Pro úhradu těchto nákladů nehledáme vzor v žádném přežitém a zkrachovaném kapitálovém úhradovém systému. Vycházíme ze zásady, že jediným spolehlivým zajištěním pracujících v době, kdy pro stáří, invaliditu či nemoc nemohou pracovat, je produktivní práce těch, kteří nastoupili na jejich pracovní místa.

A zde jsme u druhé části našich povinností dobrých hospodářů na všech pracovištích. Všichni musíme chápat, že rozpočet je finanční plán, závislý ve svém provádění na splnění plánů výrobních, s dodržováním plánované produktivity práce. Je mobilisační pro zajištění zvýšeného sociálního zabezpečení a životní úrovně pracujících. Musíme tedy zmobilisovat pro naše výrobní a pracovní úkoly na všech úsecích a ve všech oborech všechny pracující k nejvyšším výkonům a k nejvyšší pracovní produktivitě.

Jak již bylo mnohokráte z těchto míst řečeno, naše výroba rok od roku stoupá. Největší vzestup zaznamenává od roku 1948, kdy dělnická třída, zvítězivší nad domácí i cizí reakcí, vzala suverénně všechny politické a hospodářské otázky státu do svých rukou. Všichni dělníci a drtivá většina ostatních pracovníků, především naší technické inteligence, pracují rádi a s nadšením, poněvadž vědí, že pracují pro sebe a tím pro blahobyt celého národa. To ovšem neznamená, že bychom neměli takové zjevy, kde liknavost, absence a fluktuace pracovních sil maří úsilí pracujícího lidu sklidit výsledky své práce. Musíme všichni do boje proti těmto škodlivým zjevům, aby zmizely nebo byly alespoň omezeny na nejmenší míru. Odstranění absence a fluktuace je v našich rukou a nejde o žádný těžký úkol. Vypořádáme se s ním, když budeme správně v masách politickou a kulturní výchovou pracovat a využijeme prostředků, jež se nám přímo nabízejí.

Mluvil jsem na počátku o vysokých procentech nákladů, jež naše lidově demokratická republika jako pozoruhodnou část národního důchodu věnuje na všestranné sociální plnění. Zde musí být dodržena socialistická zásada: Každému podle zásluhy. Chceme-li likvidovat absenci, fluktuaci a liknavost, musíme se především obracet na nejvážnějšího činitele - a tím je člověk. Je naším úkolem naučit všechen lid socialistické morálce, novému poměru k práci a k společným výrobním prostředkům. Vedení závodů, všechny zastupitelské i organisační složky v závodech i lidospráva má soustavně zvyšovat péči o pracující a to především o nové dělníky, kteří přicházejí do nové důležité výroby. Je potřeba stále hledat všechny prostředky, jak pracující připoutat k závodu, starat se o zpříjemnění prostředí jejich práce i bydlení a dávat široké možnosti společenského a kulturního života, zkoumat a odstraňovat příčiny absence. Zkušenost nás učí, že v případech, kdy je na pracovišti nadměrný počet pracovních sil, stoupá absence. Tento stav zpravidla bývá přehlížen, poněvadž se necháme klamat splněnou výrobou a zapomínáme na ostatní zjevy, jež jsou stejně hospodářsky důležité. Uvedu jen malý příklad. V jednom závodě v Brně odcházelo každou sobotu asi 50 zaměstnanců z různých důvodů na propustky nebo nepřišlo do zaměstnání vůbec. Když se prozkoumaly příčiny a přistoupilo se k přesvědčovací práci, dostavil se tento výsledek: V sobotu dne 2. února t. r. absentovalo 48 zaměstnanců a za 14 dní po přesvědčovací akci odešlo před ukončením pracovní doby anebo se nedostavilo do zaměstnání jen 11 zaměstnanců, kteří měli vesměs vážné důvody. Bude naším úkolem odstraňovat velmi důsledně příčiny fluktuace především řádnou politickou uvědomovací prací ihned při náboru pracovních sil. Varujeme se získávat pracovníky pomocí nesplnitelných slibů a soustavně odstraňujeme mzdové rovnostářství dodržováním zásad mzdové politiky.

Dávat perspektivu trvalé práce a spokojeného života je hlavní v naší politické a uvědomovací práci, kterou chceme bojovat proti absenci a fluktuaci. Máme zde skvělý vzor ze Sovětského svazu. Jde o veliké vodní stavby, které přetvářejí přírodu. Z pouští vyrostou úrodné kraje, asi třikrát tak veliké jako naše republika, kde bude 300 slunečných dní v roce, jež umožní sklidit třikrát za rok bohatou úrodu. A tato úroda dá 100 milionů, lidí všechny prostředky k blahobytu. To je možné jedině v zemi, kde lid obětavě budoval socialismus a ještě obětavěji klade základy komunismu. A v této veliké a krásné perspektivě sovětského lidu zrcadlí se i naše budoucnost. (Potlesk.)

I my máme možnost účastnit se přímo s tímtéž cílem budování staveb socialismu doma. Je zde naše Ostravsko a průmyslová výstavba Slovenska, kde klademe pevné základy socialistické společnosti. Neposuzujme je jenom s hlediska nezvyklé práce, finančních nákladů a obětavého porozumění, které přechodně vyžadují. Víme všichni, že starý kapitalistický řád nám zde nechal továrny, hutě a doly zdecimované a technicky zaostalé. Z kořistných důvodů byla práce strojů v těchto závodech nahrazována lidskou dřinou, poněvadž síly byly levnější. Stavíme si však nyní nové, socialistické, technicky dokonalé hutě a továrny. Vybavujeme doly nejmodernějšími sovětskými stroji, které při menší námaze zvýší produktivitu práce. Tyto nové, socialistické stavby budou míti vše, co člověk pro zpříjemnění pracovního prostředí požaduje. Kolem nich porostou domy, nikoliv zatuchlé dělnické kolonie a ratejny, stavěné kdysi uhlobarony, ale moderní domy s byty důstojnými nového, socialistického člověka. Všechny investice se nám mnohokrát vrátí ve zvýšeném národním důchodu, poněvadž veliké průmyslové stavby budou dalším zdrojem našeho národního bohatství. Odstraňujme proto všechny zjevy, jež brzdí bouřlivý růst našeho hospodářství a výroby. Tím budeme nejlépe hospodářsky zabezpečovat obrovské úkoly našeho sociálního plnění a upravíme si bezpečnou a rychlou cestu k budování socialismu v naší vlasti. (Potlesk.)

Místopředseda dr. Polanský: Děkuji posl. Koktánovi a prosím pana ministra školství, věd a umění, poslance prof. dr. Zdeňka Nejedlého, aby se ujal slova.

Ministr dr. Nejedlý (uvítán dlouhotrvajícím potleskem): Vážené Národní shromáždění, soudružky a soudruzi!

Je mi velikou ctí i radostí, že při rozpočtové debatě mohu zde vystoupit za obor tak významný. Oč nám vlastně jde, zejména v našich kulturních resortech? Jde nám o člověka, o člověka v plném slova smyslu, toho činitele, který konec konců všemu teprve dává život, technice, zbrani, práci, všemu. My víme velmi dobře, jak Stalin dávno a dávno a vždy a vždy se vracel právě k tomu, aby vyzvedl význam člověka při budování a také ve válce. A možno říci, že síla Sovětského svazu tkví především právě v tom, že tam všude se nám ozve člověk, který stojí za vším a který podle toho také jedná. A to je náš úkol zde, v naší republice.

Rozpočet nám dává krásnou možnost pro tuto práci. Jistě jsou správné zásady, že investice do člověka jsou rovněž investice užitečné, investice, které přinášejí velmi dobrý prospěch, a na nás jest, abychom s tím uměli hospodařit. První předpoklad ovšem je, že musíme celý ten náš svět, kterému se říká kultura - já sám osobně nejsem nadšen pro to slovo, a to proto, poněvadž bych chtěl, aby kultura byla všechno, aby všechno bylo kulturní, nejenom škola, umění a věda - tedy první předpoklad je, že my musíme tuto kulturu, socialistickou kulturu budovat ne jako isolovaný svět, svět pro sebe, jak tomu bylo a namnoze je v buržoasním světě, kterému jeho "kultura" je jednak obyčejně parádou, trochu požitkem, zábavou a pod. My přirozeně budujeme a chceme budovat kulturu v těsném spojení s konkretními úkoly naší republiky a naší doby.

Za druhé: v naší republice musí být samozřejmě kultura lidová, pro nejširší vrstvy. I vyšší stupně kultury musí míti tento směr a plnit tento úkol. Jak už jsem naznačil, musí mít stále na zřeteli vytváření člověka, jakého nyní potřebujeme.

Dovolte proto, abych s tohoto hlediska poukázal na dva hlavní úkoly - jak já sám je vidím - které před námi stojí. Je to úkol budovatelský, kterým můžeme s této strany pomoci budování naší republiky, ale je to také úkol bojovný, obranný, který dnes na nás na všechny tolik doléhá. Především však je to úkol budovatelský. My budujeme nový svět, budujeme novou republiku, a k tomu potřebujeme nové lidi. Není to lehké; je daleko lehčí dát někomu do ruky novou techniku, novou zbraň než mu dát nový mozek. To je daleko obtížnější. O tom se můžeme přesvědčovat z denních zkušeností. Ale nesmí nás to ovšem zaleknout. My už dnes vidíme velmi dobré výsledky, když se podíváme na naši mládež. Já bych ji zde vyzvedl na prvním místě. Výchova skutečného budoucího nového pracovníka je vlastně první podmínkou. V tom jsme skutečně velmi pokročili ve škole i mimo ni. Už dnes začínáme vidět důsledky a výsledky naší jednotné školy. Všechna mládež do 15 let dostává společnou výchovu, která odstranila všechny rozdíly, které zde byly předtím. A nejenom to. My jednotnou školou připravujeme již první dávku mládeže, kterou posíláme do života. Jsou zde překážky - a my si toho musíme být dobře vědomi, - které jsou spíše mimo školu a které právě my můžeme proto daleko hůře ovládat, ale přesto je ovládáme. Jsou to překážky, které dává prostředí, kde dítě roste. Nejsou to jenom rodiče, je to celé prostředí, které se kolem dítěte kupí. A já jenom mohu s radostí konstatovat, že už dnes naše mládež i v této věci je tak aktivní, že už začíná vychovávat své prostředí, takže nejenom rodiče vychovávají děti, ale dnes už děti silně vychovávají rodiče. (Potlesk.)

My máme pro buzení tohoto nového člověka speciální prostředky. Máme pionýry, máme družiny mládeže, a kdo měl příležitost poznat, co to znamená, jistě dovede také ocenit veliký účin těchto nových organisací. Pionýr! On má skutečně už krásnou ctižádost, ctižádost nového člověka, ctižádost ne proto, aby se dostal někam do nějakého "ouřádku", ale ctižádost, aby ukázal, co on, hoch, děvče, už dovede, jak on ukazuje a jak dává pozor na ty druhé, aby mu to nekazili. Zde nám rostou noví lidé. Prospěch těchto pionýrů je čestný závazek, není to už jenom karabáč učitelů, nýbrž jejich vlastní čestný závazek. Jakmile neprochází s dostatečným prospěchem, nemůže býti pionýrem. Tady vidíme, jak nám roste skutečně nová mládež a z ní nový člověk. A my v tom půjdeme nesporně dále. A musíme to podporovat.

Nemohu zde nepřipomenout i to, že už dnes máme celou řadu - ne ještě úplně - ale velikou řadu učitelů a učitelek stejně obětavých. Mohl bych ukázat už konkretní případy, že na př. taková pověstná vesnická učitelka už není ani u nás neznáma. My skutečně někde i v úplně opuštěném kraji, na opuštěném místě máme takovou učitelku - mladé děvče - která velmi krásně a obětavě pracuje. Na nás přirozeně záleží, abychom neztratili, co tady v mládeži získáváme. I další stupně zde musíme budovat. A systematicky je rozvádět. O to ještě zápasíme.