Avšak naše republika dává dnes rodinám to nejcennější - práci. A nejen to. Mimo spravedlivé mzdy a platy jsou v našem státním rozpočtu miliardové položky, které jsou součástí stále stoupající životní úrovně rodin. Velké jsou položky, věnované péči o matku a dítě. Tato péče je dána naší Ústavou 9. května, která zakotvila všechna práva i povinnosti občanů našeho státu: "Manželství, rodina a mateřství jsou pod ochranou státu. Stát pečuje o to, aby rodina byla zdravou základnou rozvoje národa. Dětem zaručuje stát zvláštní péči a ochranu." Tyto ústavní zásady rozvádí zákon o národním pojištění, o rodinných přídavcích, o půjčkách novomanželům a mnoho jiných. Všechny tyto zákony naší lidové republiky umožňují vytvořit takové podmínky, aby se nám rodily děti zdravé, aby přicházely do hospodářsky zajištěných poměrů. Novomanželům stát poskytuje půjčky, které se mohou při nepatrném úrokování splácet 10 let. Při narození prvního dítěte přebírá stát povinnost úrokování a při každém dalším dítěti odpočítává ¹/₃, půjčky. Další pomocí je zákon o národním pojištění. Při sňatku je vyplaceno výbavné ve výši 5.000 Kčs, na které se letos počítá částkou 501 milionů Kčs. Mateřství není dnes již důvodem k opuštění práce. Matka má nárok na 18 týdnů mateřské dovolené, v níž dostává peněžitou pomoc. Zatím co v r. 1950 bylo vyplaceno v době mateřské dovolené 385 mil. Kčs, je letos počítáno s částkou 631 mil. Kčs. To je důkazem, že zaměstnání žen nevede ke snižování porodnosti, ale naopak. Naše lidově demokratická republika vítá malé občánky s radostí a nadějí. Odměňuje rodičku porodným ve výši 2.500 Kčs a přispívá na výbavičku dítěte 750 Kčs. Jen na tyto dávky bude letos vyplaceno 859 mil. Kčs, t. j. 35 krát víc, než první republika dávala na veškerou péči o mládež. Jak veliký je přínos zákona o rodinných přídavcích, je zřejmé z částek, které jsou ročně vypláceny. Letos bude jen na rodinných přídavcích vyplaceno 6.721 mil. Kčs. Každá rodina s dětmi ví, co znamená čtvrtletní příspěvek, který přichází od ONP. Na 2 děti je vypláceno 1290 Kčs, na 4 děti 3.180 Kčs, na 8 dětí 8.860 Kčs čtvrtletně.

Současná zdravotní péče o rodinu a dítě je doložena položkami v kapitole ministerstva zdravotnictví. Miliardová rozpočtová čísla jasně dokazují velikou péči o dítě dávno před jeho narozením, ukazují nám péči o kojence v porodnicích a domech mateřství. V kojeneckých ústavech je pečováno o zdravotně ohrožené a předčasně narozené děti v moderních inkubátorech. Za rozpočtovými čísly cítíme širokou preventivní péči, kalmetisaci, očkování a boj lékařů o život každého dítěte. Vidíme řady kočárků před dětskými poradnami, jejichž síť v posledních letech úžasně vzrostla. Ukazují nám systematický boj lékařské vědy proti epidemickým nemocem, který dosahuje řady úspěchů u spály, záškrtu a jiných nemocí. Jedním slovem ukazují nám všechno to, co rozumíme pod požadavkem socialistické péče o dítě. Výsledky této široké zdravotní péče čteme ze zdravých a krásných tváří našich nejmenších a z hrdých pohledů jejich matek.

A tak těhotenství a mateřství se stává dnes radostným údobím v životě české a slovenské ženy. Rostoucí síť jeslí a materských škol vítá nové občánky do radostného kruhu dětí. Zvlášť dobře působí na vývoj dítěte mateřská škola. Hrou je dítě vedeno k soustavné tvůrčí práci, k hygienickým a zdravotním návykům. Kolektiv je vede k dobrovolné kázni a k vřelému vztahu ke společnosti. Nebývalým zjevem u nás je rostoucí zotavná péče o děti. Nejkrásnější hotely a rekreační střediska v zimě a v létě ožívají šťastným smíchem dětí. Letošní rozpočet umožní, že na zotavnou péči pojede letos 338.000 dětí.

My matky nezapomínáme, komu vděčíme za tuto širokou péči o naše děti. Radostné dnešky dětí jsou vykoupeny dlouhými a těžkými boji těch, kteří se bili na život a na smrt za život dětí, za štěstí rodin pracujících, pod slavnými prapory naší rodné komunistické strany. (Potlesk.) Tyto vysoké položky státního rozpočtu jsou možné díky pracovním výsledkům budovatelské práce milionů mužů a žen, díky svobodě a bratrské pomoci, kterou nám každodenně dává náš přítel Sovětský svaz. Statisíce našich matek již pochopily, že tato veliká péče o rodinu a dítě je čestným závazkem, který naplňují tvůrčí budovatelskou prací. Československé matky oceňují proto nejen vděčným uznáním, ale budovatelskou prací všechno to, co nám dává naše republika dnes v tomto rozpočtu. Leč my matky denně vidíme, jak nám rostou děti před očima. Z batolat, než se naděješ, jsou školáci, dospívají a je třeba už myslet na jejich budoucnost. Každá matka si proto klade otázku: Jaký život čeká naše děti? Jaká je asi čeká budoucnost? A už dnes nacházejí matky odpověď na tyto otázky v našem státním rozpočtu. Vysoké investice, určené rozvoji průmyslu, mechanisaci zemědělství, mohutným stavbám socialismu, Kunčicím, Slapům, na HUKO a desítkám jiných nám jasně rysují budoucnost naší země, budoucnost našich dětí. Státní rozpočet ukazuje tedy všem, kdož chtějí slyšet a vidět. A matka, které leží na srdci osud dítěte, nejen slyší a vidí tu radostnou perspektivu socialistické vlasti, ale dává své srdce, ruce i hlavu pro její výstavbu. Státní rozpočet na r. 1952 je tedy nejen zrcadlem naší dnešní velké péče o rodinu, ale je i zrcadlem slavné budoucnosti, do které rostou naše děti.

A přece, paní a pánové, naše štěstí není úplné. Naše srdce se svírají bolestí a hněvem, když si vzpomeneme na životy dětí v kapitalistickém a koloniálním světě, když si vzpomeneme na malé mučedníky z Koreje, z Vietnamu, Španělska a Řecka. Spojené státy a jejich sateliti připravují válku nebo se zapojují do jejích příprav. Vynakládají zdrcující většinu svých státních příjmů na válečné přípravy. Šetří především na zdraví a výchově dětí. Ohrožují tak jejich životy, zbavují je radostného dětství a vštěpují jim válečnou hysterii. Jak bychom se mohli bezstarostně těšit nad spícími tvářičkami našich dětí, když myslíme na tisíce korejských matek, které v děrách bdí nad svými dětmi, na matky, kterým výbuchem bomb jsou za živa pohřbívány děti, a když si vzpomeneme na výkřik toho tříletého korejského kloučka: "Mámo, hlína mi zakrývá oči." Není možné být hluchým a slepým k tragedii, kterou prožívají děti ve Španělsku. I denní tisk Francovy vlády nemůže mlčet. Vyzývá veřejnost k záchraně umírajících hladem a vláda přitom dává 75 % svých příjmů na válečné přípravy. Šéf zdravotní služby Francovy vlády Mosch Marin nedávno prohlásil: "Ve Španělsku umírá každé tři minuty dítě." Sebevraždy dětí jsou na denním pořádku. 75 tisíc dětí je duševně chorých. Děti oblečené do hadrů padají na ulicích vysíleny hladem. V Madridu je vězení pro těhotné ženy. Tam rodí se bez slunce, bez světla a radosti děti antifašistických bojovnic. Tam tisíce dětí žije v ženských věznicích se svými matkami. Redaktor listu Diaro Vasco napsal: "Často potkávám desetileté muže a osmileté ženy a chce se mi plakat." Stejné je to v Italii, kde miliony dětí jsou těžce nemocny, bez jakéhokoliv ošetření. Válka zanechala v zemi 200.000 sirotků, 15.000 mrzáčků a 300.000 opuštěných dětí bez domova. V Řecku je 340.000 hladových dětí nezaměstnaných a 400.000 úplných sirotků. Děti z horských krajů jedí mouku, určenou dobytku. Desetitisíce dětí jsou v koncentračních táborech královny Frederici. Před několika dny oznámil vládní tisk, že v jeslích v Pireu zemřelo 116 kojenců následkem špatné stravy a nedostatečné zdravotní péče. Bylo to 90 % dětí, které byly těmto jeslím svěřeny. V Indii, v té drancované a desetiletí zotročené Indi, je největší dětská úmrtnost. Ze 100 dětí pouze 35 se dožívá jednoho roku. Je bolestné hovořit o mučednickém osudu dětí vietnamských bojovníků, dostanou-li se do spárů imperialistických kolonisátorů, o všem tom utrpení statisíců dětí ve Francii, Malajsku, Indočíně i v latinské Americe. Existující legendy o životní úrovni amerických občanů na padrť rozbíjí fakt, že 10 a půl milionu rodin živoří, že 4 miliony dětí se toulají bez domova. Jen při americkém způsobu života je možné, že zoufalé matky prodávají děti, které nemohou uživit. Připočtěme k tomu válečnou psychosu a zamysleme se, co asi cítí dítě, kterému zavěšují na krk značku, aby mohla být zjištěna jeho mrtvolka. Je strašné slyšet z úst 8 letého kanadského chlapce z Toronta otázku, kterou položil matce, když slyšel dospělé mluvit o nevyhnutelnosti vše ničící války, která přijde do 2 let. Tento chlapec se ptá: "A mami, proč musím umřít v 10 letech? Proč se nedožiji 11 let?" Kdo se, paní a pánové, zodpoví matkám a otcům za všechna tato strašná tělesná i duševní utrpení dětí těchto zemí? Pokrokoví mužové a ženy celého světa již nastupují do boje na ochranu dětí. Mezinárodní konference na ochranu dětí bude konána ve Vídni a bude jednat o tom, co může být učiněno, aby bylo uhájeno právo dětí na život, zdraví a výchovu, právo, které jest společné všem dětem celého světa. Provolání mezinárodního patronátního výboru žádá, aby všichni lidé dobré vůle pomáhali odstraňovat hlavní zábranu dětského štěstí, hrozbu a hrůzy nové války, aby pomáhali odstraňovat křivdy, páchané na jejich životech a zdraví. I my v Československu jsme naplněni úzkostí při pomyšlení, jaký osud by chtěli připravit i našim dětem. Jsme naplněni rozhořčením nad tragedií dětí, které už dnes jsou mučednickou obětí válečných rozpočtů. Jsme však plně přesvědčeni, že v pevném svazku se všemi bojovníky za dětská práva lze zabránit válce, lze ochránit životy a štěstí dětí na celém světě. I my v Československu si uvědomujeme, že péči o matku a dítě u nás lze dále a úspěšně rozvíjet jen tehdy, když bude uchován mír. Protože my matky rodíme pro život, protože naše děti rostou pro socialistickou budoucnost, nemůžeme mlčet, nesmíme nečinně přihlížet; proto československé ženy nastoupily pro slávu vlasti a štěstí dětí do budovatelské práce. Do práce, aby činy naplnily heslo naší národní konference: Chraňte děti, chraňte naši budoucnost, bojujte za mír! (Hlučný, dlouhotrvající potlesk.)

Místopředseda dr. Polanský: Děkuji posl. Rainerové a dávám slovo posl. Bohušovi.

Posl. Bohuš: Slávna snemovňa!

Predostretý rozpočet na rok 1952 je už štvrtým rozpočtom, odkedy náš ľud nastúpil cieľavedomú cestu k socializmu. Keď chcem zhodnotiť tento rozpočet a dosiaľ dosiahnuté výsledky na ceste k socializmu, zvlášť úspechy dosiahnuté na Slovensku, musím sa vrátiť aspoň trochu zpät.

Prvá ČSR dala Slovákom a Slovensku politickú slobodu a Slovensko spravilo veľké pokroky, avšak nesplnily sa všetky nádeje a potreby slovenského ľudu, zvlášť na sociálnom a hospodárskom úseku spoločenského života. Slovensko nemalo toho rozmachu a vzletu, ktorý by bol uvoľnil všetky tvorčie sily nášho ľudu. Boli sme svedkami toho, že kým sa hovorilo o slobode, Slováci boli nútení, podobne ako za Rakúsko-Uhorska, hľadať si chlieb v cudzine, alebo ponevierať sa zasa po krajine ako drotári a oknári a sezónni robotníci na majetkoch zbytkárskych veľkostatkárov, alebo chodiť okopávať a pretrhávať repu zvlášť do susedného Rakúska. Prečo tomu tak bolo?

Kapitalisti prvej ČSR riadili sa v pomere k Slovensku týmto pravidlom: Slovensko dostane toľko, koľko si vraj vydobyje. Slovensko figurovalo v hospodárskom budovaní štátu len v obchodných knihách kapitalistov, a to na strane zisku alebo straty. Dnešná ľudovodemokratická ČSR, budujúca socializmus, riadi sa iným pravidlom voči Slovensku. Slovensko dostáva a dostane to, čo mu patrí, aby sa stalo nielen teoreticky, ale vo skutočnosti rovnocenným so zemami českými, zvlášť na poli hospodárskom. Slovensku sa dávajú veľké možnosti a otvárajú sa mu veľké perspektívy rozmachu. Slovensko sa stáva pevným pilierom republiky a dôležitým faktorom hospodárskym, sociálnym a kultúrnym. Dvíha sa jeho životná úroveň. Slovensko sa mení od základu nielen v sociálnej a hospodárskej štruktúre, ale aj v smýšľaní, v cítení, túžbach a spôsoboch života.

Nie celkom dostatočne by som veci poslúžil, keby som videl vzrast životnej úrovne na Slovensku len v tom, keby som vypočítaval, že v spotrebe chleba a ražnej múky pripadá na osobu 54,07 kg oproti roku 1936, kedy bola 43,01 kg, v spotrebe mäsa a mäsitých výrobkov 34,04 kg proti roku 1936 s 15,06 kg.

Keby som chcel charakterizovať Slovensko v období budovania socializmu, tak by som ho pomenoval Slovenskom budovateľským, Slovenskom v epoche budovania. Dávna túžba Slovákov, spriemyselnenie Slovenska, stáva sa skutkom. Že sa na Slovensku na tomto poli stavia a buduje, netreba dokazovať žiadnymi štatistickými číslami. Stačí precestovať Slovensko; trebárs len vlakom, aby sme videli, že Slovensko sa mení od základu. Priemyselná výroba Slovenska činí 14 % z celoštátnej výroby. Oproti roku 1937 vzrástla priemyslová výroba na Slovensku 3,5 krát. Ťažba uhlia sa proti roku 1936 zvýšila o 33 %, železnej rudy o 137 %, mangánu o 93 % a nafty o 133 %. Na Slovensku bolo v roku 1951 v práci 7.254 stavebných akcií, čo je vzrast oproti roku 1950 10 %. Z toho bolo v roku 1951 dokončené 3.678 akcií, to je 57,8 %. Pozoruhodný je vzostup dokončených halových plôch v priemysle na Slovensku, ktorý vzostup je dvojnásobný oproti roku 1950. Už toto samo o sebe svedčí o industrializácii Slovenska. To sú tisíce nových pracovných príležitostí.

Zvlášť na úseku energetickom sa Slovensko stáva dôležitým činiteľom. Koncom roku 1951 má 2,224 obcí, t. j. 66,3 %, elektrifikovaných oproti 830 obciam, t. j. 23,5 % v roku 1937. V r. 1951 bolo vyrobené o 165,4 % viacej elektrického prúdu ako v r. 1937. Výroba elektrického prúdu na Slovensku činí z celoštátnej výroby 11,2 %. Váh, postrach nášho roľníka, jeho ničivá sila, bude skrotená umom našich inženierov a rukami našich pracujúcich a bude prinútená nie ničiť a búrať, ale stavať.

Musí nás tešiť a musíme to pokladať za zvýšenie úrovne nášho slovenského ľudu, keď vidíme, že z poníženého slovenského robotníka sa stáva hrdý, sebavedomý budovateľ. Toto je veľká vec na životnej úrovni nášho pracujúceho ľudu.

Slovensko spravilo veľké pokroky na úseku sociálnej starostlivosti. Z našich ulíc miznú žobráci, lebo náš štát sa stará aj o tých, ktorí z akýchkoľvek príčin nie sú v stave živiť sa z práce svojich rúk. Ide o ľudí prestárlych, invalidov a vôbec o ľudí práce neschopných. Starobnej a invalidnej podpory účastných je 52.927 osôb, s priemernou mesačnou podporou 1.670 Kčs.

Dnes hodne počujeme hovoriť o nacionalizme a vlastenectve. Počuli sme hovoriť o kozmopolitizme, o buržoáznom nacionalizme ako prostriedku a nástroji imperializmu pre svetovládu, ako prostriedku rozbíjania jednoty pracujúceho ľudu. Naproti tomu počuli sme o internacionalizme a o socialistickom vlastenectve ako o výraze pravého, kladného budovateľského nacionálneho cítenia pracujúceho ľudu. Keď pozorujeme život na Slovensku aj v nacionálnom cítení, musíme uznať veľké zmeny k lepšiemu. Zvlášť potešiteľné je, ako si pracujúci oboch našich bratských národov vyriešili svoj vzájomný pomer v nacionálnom cítení, v pomere československej vzájomnosti. Urobili to jednoduchým spôsobom. Pracujúci ľud Slovenska a českých zemí si povedal, že miesto toho, aby sa hádal o čiarku a mäkčeň a viedol jalové spory jazykové a nacionálne, bude stavať fabriky, elektrárne, priehrady, hute, bude regulovať rieky, a to tam, kde bude treba, na Slovensku, v Čechách, na Morave, na tom nezáleží, a bude si v tejto práci navzájom pomáhať. A tak sa aj stalo. Buduje sa v Čechách, na Morave, ale buduje sa aj na Slovensku, a to plným tempom. Sotva sa jedno skončí, alebo sa ešte celkom ani neskončí, už sa začína druhé. Náš slovenský ľud dobre vie, že spriemyselnenie nedeje sa len na Slovensku, ale aj v českých zemiach. V hutiach, oceliarňach na Ostravsku topí a leje sa oceľ a železo, z ktorého budú zhotovené turbíny do našich elektrární, traverzy pre naše priehrady, mosty atď. Že to náš slovenský pracujúci ľud vie a oceňuje, svedčí tá okolnosť, že stovky a tisíce osôb pracuje v hutiach, baniach, oceliarňach na Ostravsku a vôbec v českých zemiach. Nech je to Šumava alebo Tatry, nech je to Ostrava alebo HUKO - Čech a Slovák spoločne a bratsky pracuje na výstavbe spoločnej a všetkým nám drahej Československej republiky. (Potlesk.) Toto je nové socialistické vlastenectvo nášho ľudu, nový nacionalizmus, ktorý stavia a nie búra. Aj v tomto vidím vyššiu úroveň nášho ľudu.

Nacionálna nenávisť, šovinizmus, bola vždy cudzia nášmu ľudu. Že naša vláda dnes naväzuje priateľské styky so susednými národmi, s pracujúcim ľudom ľudových demokracií, s pracujúcim ľudom maďarským, poľským a nemeckým, nachádza u nášho ľudu plnú podporu a porozumenie. Naša vláda v tejto veci nič iného nerobí, len to, čo z povahy nášho ľudu vyplýva; úcta ku všetkým, ktorí s nami dobre myslia, spolupráca so všetkými, ktorí v mieri a pokoji, tak ako my, chcú si budovať svoj vlastný život. V takomto duchu odprevádzal náš ľud nášho pána prezidenta na jeho návšteve vo východnej Nemeckej demokratickej republike. V tomto duchu víta aj nový návrh SSSR na uzavretie mierovej smluvy s demokratickým jednotným Nemeckom.

Ešte v jednej veci dosiahol náš ľud vyššej úrovne, a to čo sa týka náboženského života našich veriacich. Že náboženské cítenie nášho veriaceho ľudu hralo v rozbíjačských plánoch nepriateľov republiky, zvlášť na Slovensku, veľmi veľkú úlohu, netreba dokazovať. Na tejto ceste nepriatelia republiky chceli pokračovať aj po oslobodení. Buržoázni kapitalisti, ktorí o Boha nikdy nestáli, naraz objavili v náboženstve veľké hodnoty, ovšem zasa pre seba a pre svoje nie dobré úmysly. Naraz začali chodiť do kostola nie z náboženskej potreby, ale z vypočítavosti. Tak ako nacionálne cítenie nášho ľudu malo byť prostriedkom pre rozbíjanie jednoty pracujúceho ľudu, tak aj náboženské cítenie malo byť prostriedkom pre rozbíjanie jednoty veriaceho ľudu, zvlášť medzi Slovenskom a českými zemami. No vďaka februárovému víťazstvu aj tu zbavil sa náš veriaci ľud malichernosti v prospech svojho náboženského života. Dnes všetci katolíci veriaci v celej republike miesto toho, aby sa hádali, či sú slovenskí katolíci lepšími katolíkmi alebo českí katolíci, svorne, zbožne modlia sa za mier, za pokoj, za zdar budovateľského diela, zbožne sa modlia za krajšiu a lepšiu budúcnosť celého národa a republiky. Modlia sa: Od moru, hladu a vojny vysloboď nás, Pane!

Nielen že sa modlia, ale aj aktívne sa stavajú do radov obrancov mieru na čele so svojimi duchovnými, do radov budovateľov krajšieho života. Dnes vidíme, že všetky kresťanské ctnosti, ktorými sa vyznačuje náš veriaci ľud, sú v službách výstavby krajšieho života, krajšej budúcnosti. Socializmus, februárové víťazstvo pracujúceho ľudu dalo spoločnú platformu aj nášmu veriacemu ľudu v celej republike pre jeho jednotu, spoluprácu ako predpoklad pre krajší náboženský život. Sme svedkami toho, že aj náš náboženský život sa prehlbuje a zvrúcňuje. Náš veriaci ľud vidí a cíti, že socializmus nielen že neohrožuje jeho náboženské cítenie, ale ho priam nabáda k plnejšiemu náboženskému životu. Kostoly sú plne navštevované, chodí sa na púte, vysluhujú sa sviatosti, a na čo náš veriaci ľud kladie veľký dôraz, náboženstvo sa v školách vyučuje. Vďaka dobre vyriešenému pomeru cirkvi a štátu, vďaka našej vláde cirkev dá štátu, čo je cisárovo, a štát cirkvi, čo je božie, lebo toto Kristovo napomenutie platí ako celok.