Jsem si však vědom toho, že je to velký úkol, který narazí na velké obtíže, a to zejména proto, že ještě ne všichni naši spoluobčané se považují za hospodáře své lidově demokratické, socialismus budující země. To má svou příčinu v tom, že je to jen několik málo let, co se u nás udály velké historické změny, které měly za následek, že politická a hospodářská moc přešla z rukou jedné společenské třídy, třídy kapitalistů, statkářů, bankéřů a vysokých byrokratů, dík slavnému vítězství sovětských armád a dlouholetému boji a práci naší strany, do rukou druhé společenské třídy, dělnické třídy a všech pracujících. A konečně, že teprve v únoru 1948, to je před 4 roky, se toto naše vítězství pod vedením naší slavné komunistické strany a soudruha Gottwalda definitivně upevnilo. Domácí reakce již není schopna svými vlastními silami běh událostí měnit a kolo dějin obrátit nazpátek. Musíme si být vědomi toho, že jen malá část reakce se odebrala do náruče svých zahraničních imperialistických spřeženců. Většina kontrarevolucionářů zde zůstala. Žije si tady takřka klidně, neboť náš lid není mstivý. Nemstí se, neboť msta mu není vlastní. Mstivost, to je vlastnost buržoasie a její vlády jako vlády menšiny, která musí udržet svou vládu násilím. Naše vláda má za sebou ohromnou, drtivou většinu a proto se nepotřebuje mstít. Ale je fakt, že v našem státě od hospodářské a politické moci odstavená třída, buržoasie - byť i nebyla ve svých občanských právech zkrácena - je nespokojena a svou nespokojenost dává denně najevo. A tato její nespokojenost s lidově demokratickým režimem bere na sebe různé formy, a někdy zdánlivě velmi nevinné, takže se těžko dají ihned postřehnout. Začíná to někdy nedbalostí a lajdáctvím, jde to přes zlodějny až k sabotážím. To závisí vždy na situaci, to závisí na naší bdělosti a ostražitosti.

Tak např. v roudnickém okrese vykupovači hospodářského družstva vzali veřejnému zásobování 152 prasat po 120 kg váhy, 54 krav po 400 kg váhy, asi 10 telat a 11 ovcí. A to všechno se dělo v socialistickém sektoru. Ale kdo to byl, kdo takto ošidil stát a lid? Bývalí trhovci, řezníci a hostinští, kteří se tak těžce provinili tím, že rozkradli majetek lidu. V jiném místě zase uhynulo 12 prasat, každé ve váze přes 100 kg. Zjistilo se, že musela zahynout již před týdnem. A kdo byl vinen? Vesnický boháč. Jinde zase nechali maso ve vagóně 3 týdny, ač se mělo ihned vykládat. Kdo byl vinen? Bývalý velkoobchodník. A tak bych mohl pokračovat jenom ze zkušeností posledních dnů. Co tím chci říci? Když se setkáváme s takovými příklady, vypadá to někdy tak, jakoby všechny tyto špatnosti, nepořádky, zlodějny a sabotáže byly na denním pořádku. A zvlášť můj resort, který má za úkol zabránit všem těmto nepořádkům a zlodějnám, mohl by upadnout do takové nesprávné psychologie a to by bylo nebezpečí pro kontrolu. Musíme si být vědomi, že většina těchto zločinů je páchána právě třídním nepřítelem. Setkáváme se někdy s kritikou, zjišťující tyto nepořádky. Tato kritika je zajisté správná. Bylo by však chybou z těchto případů, napáchaných třídním nepřítelem a zloději a někdy i neuvědomělými lidmi, vyvozovat, že jde o obecně platné zjevy. Pokud se týká třídního nepřítele, který se dopouští těchto trestných činů, nesmí nás to vůbec udivovat. Tento třídní nepřítel, takový dřívější akcionář Smíchovského pivovaru, Českomoravské-Kolben-Daněk, bývalé Ringhofferovky, Marschnerovy čokoládovny, Janečkovy zbrojovky atd. si seděl, akcie měl v tresoru a z nich velké zisky. Jediná jeho zásluha byla, že měl akcie. Vedení závodu mnohdy nerozuměl, od toho tam byli ředitelé. Jen na konci roku si v Národní politice nebo v Národních listech atp. přečetl výzvu, že ta a ta banka na ty a ty kupóny vyplácí tolik a tolik podle usnesení správní rady. A teď najednou přišli komunisté s nějakým Košickým programem a všechny tyto iluse o střihání kupónů byly ty tam. (Veselost. Potlesk.)

Pro nás to byla veliká změna a pro ně také. Tato změna společenského řádu byla tak veliká jak pro nás, tak pro ně. My jsme tuto změnu připravovali a nyní se učíme dobře vládnout, neboť pracovat jsme uměli již dříve. Avšak u nich, u kapitalistů, je to trochu těžší. Pracovat neumějí a nechtějí, aspoň ne tam, kde my chceme. Oni se opravdu nemohou cítit hospodáři v naší zemi. Zvykli si hospodařit jinak než my, po svém, po kapitalisticku. Oni se cítili hospodáři, když výrobní prostředky, banky a obchod byly v jejich rukou. Představte si, jak může být takovým lidem - 37 miliard bylo za rok 1950 převedeno do Fondu znárodněného hospodářství, a to nehledě k investicím, které jsou předvídány v letošním roce ve výši téměř 92 miliard. A k tomu přistupují veliké částky na sociální opatření a na školy, které by kapitalisté nikdy nepovolili. Všechno to, co dříve ze společenského bohatství šlo do jejich kapes, nyní slouží lidu.

Pokud se týká apelu soudruha ministra financí na dobrovolné respektování socialistického vlastnictví, nelze předpokládat u kapitalistických živlů a jejich pomahačů, že by toho uposlechli. Zde je nutno zavést přísnou kontrolu a toho, kdo nebude chtít tomu rozumět, kdo nebude respektovat všeobecné zájmy národa a výstavbu socialismu, důrazně přimět, aby toho zanechal. Naše kontrola musí vychovat náš lid v tom smyslu, aby zabránila všem nectnostem kapitalistické morálky, která se přenáší i do našeho prostředí, i do našeho lidově demokratického řádu. Nesmíme nikdy zapomenout, že nejen naše domácí reakce, ale i všichni ti "naši přátelé" na západě se snaží staré prvky kapitalistické morálky u nás konzervovat.

Žijeme stále v období přechodu od kapitalismu k socialismu. Nepřítel má ještě velkou sílu, i hospodářskou, ale hlavně má zkušenosti, které nahromadil po staletí své vlády, a těchto zkušeností využívá rafinovaně proti nám. Jsme v takovém období naší výstavby, kdy jedním z nejdůležitějších úkolů vedle dobrého řízení, dobré organisace a dělby práce je i kontrola.

Jsme si vědomi toho a učí nás tomu soudruh Gottwald, že socialismus v naší zemi komunisté sami nevybudují. Socialismus musíme budovat se vším pracujícím lidem, s celým národem. Je naší povinností, abychom získali všechen pracující lid, dělníky, rolníky a také část maloburžoasie pro tento vznešený cíl. Je ještě mnoho těch, kteří zůstávají dosud pasivní, jsouce ovlivňovaní reakcí, která zaujala postoj nepřátelský a škodí. A zde vedle výchovy připadá kontrole velký úkol přispět k tomu, aby se reakci toto škůdcovství nepodařilo. Dříve pracující provádět kontrolu nemohli. K provádění kontroly je třeba míti moc a u nás dělnická třída a všichni pracující moc mají a proto kontrolu provádět budou.

Dovolte nyní, abych řekl několik slov o kontrole dříve, za kapitalismu. Je samozřejmé, že jako ve všech kapitalistických státech i v předmnichovské republice vládnoucí třídy, t. j. průmyslový a bankovní kapitál a statkáři, organisovali státní kontrolu tak, aby se zdála nadtřídní, jakoby zcela nezávislou a neodvislou od orgánů vládní a exekutivní moci a jako by tato kontrola měla právo kontrolovat státní hospodářství, a takto prý sloužit lidu. Již v roce 1919 zřídila tak zvaný Nejvyšší účetní kontrolní úřad a to podle slov zákona jako "samostatný, ministerstvům rovnocenný, ale na nich nezávislý orgán". Předseda NÚKÚ měl být rovněž podle slov zmíněného zákona odpovědný za působnost úřadu jedině a přímo Národnímu shromáždění, rozuměj buržoasnímu parlamentu. Této kontrole říkali, že je to tak zvaný anglický systém, kde kontrola prý je na vládě nezávislá a přičleňuje se k zákonodárnému sboru čili parlamentu. Prý je to výhodnější způsob kontroly, jak říkali, než americký systém, kde kontrola je prý též nezávislá a odpovědná jedině hlavě státu, což v dnešní době znamená odpovědná Trumanovi.

Avšak, jak ukázala praxe, bylo v naší první republice úplně lhostejno, jaký systém kontroly byl u nás zaveden. O tom zde přesvědčivě mluvil s. Štětka. Kradlo se vesele podle anglického systému, a v Americe, jak je dostatečně známo, se krade podle jejich systému až bůh brání dodnes. (Potlesk.)

Lze říci, že české buržoasii to opravdu bylo jedno, podle jakého systému může krást, ona by kradla pravděpodobně systematicky i bez jakéhokoliv systému. (Veselost.) A přece jen jí otázka kontroly nebyla lhostejná. Jejich kontrola byla nutná, aby se mohli lépe oklamat důvěřiví maloměšťáci a hlavně pracující lid. Je přece rozdíl, krást pod kontrolou státní kontroly, je to jistější a pohodlnější. (Veselost.) Parlament byl často pod dojmem různých velkých afér a zlodějen. Podvodné stříbrňácké lihové a uhelné milionové podvody, daňové defraudace za pomoci daňových úřadů a ministerských radů, zneužití státních prostředků přes sanaci bank a pojišťoven a nešlo tehdy o malé částky. Tři sta milionů zkrachovaným bankám, 100 milionů velkostatkářům, 400 milionů fabrikantům, 100 milionů maďarským grófům, Habsburkům atd. 700 milionů bylo jen Baťovi odpuštěno na daních, 3 miliardy chystali na reparace.

Avšak nikdo, opravdu nikdo v buržoasním parlamentě předmnichovské republiky nezažil, že by se předseda zmíněného, prý vrcholného "Nejvyššího kontrolního úřadu" zde ujal slova a požádal parlament, jemuž podléhal, o potrestání vinníků. Neozval se ani tehdy, kdy pro milion nezaměstnaných se pouze z milodarů vařily polévky, kdy naproti tomu se současně rozkrádaly miliardy ze státních peněz, kdy se cynicky kradlo. Byl zamítnut návrh komunistických poslanců na skrovné podpory všem nezaměstnaným ze státní pokladny. Nepomohly návrhy komunistických poslanců, kteří věrni svému heslu "brát bohatým a dát chudým" žádali, aby tyto stamilionové prostředky státu sloužily lidu a nezaměstnaným především, a ne zločinným machinacím zkrachovaných finančních magnátů.

Jak to vypadalo s kontrolou za kapitalismu u nás, ukáže tento příklad, jak se každý o něm může přesvědčit ve sněmovních protokolech Začátkem roku 1922 došlo parlamentní komisi, která se jmenovala honosně "Úsporná komise", hlášení, že někteří předáci agrární strany zprostředkovávají prodej budovy na Václavském náměstí pro Pozemkový úřad za velmi nevýhodných cenových podmínek. Komise měla k disposici materiál, který dokazoval, že pro účely Pozemkového úřadu lze získat mnohem vhodnější objekt za cenu o několik milionů nižší. Spor se tehdy dostal až do vlády a ministerská rada za předsednictví Švehly, který byl současně předsedou agrární strany, rozhodla, že Pozemkový úřad má zakoupit dům na Václavském náměstí. Úsporná komise sněmovny se potom usnesla, že není v zájmu veřejném, aby ona věc byla projednávána v plénu Národního shromáždění. Když jeden z poslanců v plenu žádal vysvětlení celého tohoto podvodného jednání, předseda této parlamentní úsporné komise dr. Kramář, přesto, že byl také předsedou jiné politické strany, národně-demokratické, t. j. fabrikantů a jiných spekulantů, se vyjádřil takto: "Prosím, dovolte, abych o tom nemusel dále mluvit" a tím to zhaslo. (Veselost.)

Co u nás je již dávnou minulostí, to je v Americe obvyklé a právě nyní v plném rozkvětu. Již po několik měsíců probíhá tam velká aféra daňové korupce a daňových defraudací. Není náhodou, že tato aféra vypukla právě nyní, když v Americe má dojít k presidentským volbám, neboť strana pana Trumana je plně zapletena do těchto defraudací, jak sám americký buržoasní tisk je nucen přiznat. Zdá se, že Truman kryje všechny vinníky. Ale ať volby v Americe vyhrají republikáni nebo demokraté, americký způsob života, to je korupce, jak ji svět ještě nikdy neviděl, zůstane tam zachována.

A nyní dovolte, abych promluvil o některých otázkách naší kontroly. Nejlepší poučení najdeme u Lenina a Stalina. J. V. Stalin, který již v roce 1919 byl Leninem postaven v čelo státní kontroly, tehdy řekl: "Ve staré předrevoluční době stála kontrola mimo státní úřady. Byla to vnější síla, která se prováděním revisí v úřadech snažila odhalit vinníky, polapit zločince, a na to se také omezovala. Tato methoda je, řekl bych, methodou policejní, methodou chytání zločinců, methodou senzačních odhalení, aby o tom křičel všechen tisk. Tato methoda musí být zavržena, to není methoda dělnicko-rolnické inspekce. Naše inspekce nesmí pohlížet na úřady, které reviduje, jako na cizí, musí na ně pohlížet jako na své vlastní úřady, které nutno učit, které je nutno zdokonalovat. Hlavní věcí není chytání jednotlivých zločinců, ale především svědomité a vážné zkoumání kontrolovaných úřadů, zkoumání jejich nedostatků a předností a tím i napomáhání k jejich dalšímu zdokonalování. Nejhorší a nejméně žádoucí je to, jestliže se inspekce zvrhne v policejní methodu, začne-li si všímat maličkostí u kontrolovaného úřadu, začne-li jim šlapat na paty, bude-li si všímat jen povrchu věcí a opomíjet hlavní závady."

A tato moudrá slova generalissima Stalina jsou i vodítkem pro naši státní kontrolu. To znamená v dnešní době především chránit státní socialistické vlastnictví, družstevní vlastnictví atd., to znamená upevňovat státní disciplinu a zejména dbát na dobré hospodaření jak v národním hospodaření, tak ve státní správě. Všechna opatření vlády a významná usnesení, která byla v poslední době učiněna, jsou návodem pro nás všechny, jak v této věci postupovat, jak hospodařit.

Pokud jde o socialistické vlastnictví, které je pilířem našeho lidově demokratického řádu, musí být chráněno tak, jak to žádá ústava. Je vlasteneckou povinností každého občana udržovat a zvelebovat národní majetek, dbát toho, aby národní majetek nebyl zkracován a poškozován. To je také zásada našeho nového občanského zákoníka, který správně charakterisuje význam socialistického vlastnictví jako nedotknutelného zdroje bohatství a síly republiky a blahobytu pracujícího lidu.

Činnost ministerstva státní kontroly je zatím velmi krátká. Není ještě dostatečně rozvinuta, avšak i dosavadní zkušenosti ukazují, že je dobrým nástrojem v rukou pracujících v boji proti narušovatelům socialistického vlastnictví, že chrání a v budoucnosti bude ještě lépe chránit státní a národní zájmy.

Celá rozprava, všichni poslanci a ministři svými projevy jasně naznačili, jak důležitý je úkol mně svěřeného resortu. Mohu ubezpečit, že úkoly, uložené mému resortu, budou splněny. Zvlášť nutno dbát, aby velké hodnoty, určené naším státním rozpočtem k blahu našeho lidu, byly ve smyslu všech projevů pánů poslanců a paní poslankyň opravdu chráněny a použity pouze pro ty účely, pro které byly určeny.

Tato ochrana našeho státního a národního majetku je věcí vlasteneckou. Je věcí naší národní cti. A i zde se musíme učit od národů Sovětského svazu. Být vlastenci, oddanými bojovníky za socialismus, znamená, aby všichni naši úderníci a údernice na svých pracovištích, všichni naši pracující, chránili společný nám majetek. Pokud se kontroly týče, má se řídit moudrou zásadou vyjádřenou soudruhem Gottwaldem: důvěřovat a prověřovat. Je na nás všech, na celé obrozené Národní frontě, na všech ministerstvech, podnicích, závodech, jejich vedoucích, organisačních složkách, abychom v tomto duchu prováděli kontrolu, utužovali státní disciplínu a dbali toho, aby zákony byly zachovávány.

Zdědili jsme z buržoasního řádu nevraživost, egoismus a sobectví, všechny vlastnosti, které narušují splnění našich úkolů. Tato špatná, po buržoasním řádu zděděná morálka musí být námi překonána. Jsme si vědomi toho, že úspěch každého z nás je úspěchem nás všech. Je proto chyba, když někteří ctižádostiví jednotlivci, kteří jsou ve vleku staré buržoasní morálky, závidí úspěchy druhým. Vede to k řevnivosti, k nezdravé konkurenci a k zbytečným sporům. Buďme si vědomi, že svádíme boj o vítězství socialismu, o vítězství míru. V tomto boji platí zásada co nejlépe semknout naše řady. Jsem pevně přesvědčen, že tato naše nerozborná jednota a svědectvím toho je též rozprava, která právě zde ve sněmovně probírá - nám umožní překonávat veškeré obtíže a zvítězit v boji za výstavbu socialismu a za mír.

Tak jako všichni řečníci zde končili s přesvědčením a pevným odhodláním, že se nám dílo podaří, i já musím říci, že v to věřím. Věřím našim národům, věřím Národní frontě, věřím naší komunistické straně, věřím soudruhu Gottwaldovi a soudruhu Stalinovi, věřím, že socialismus v naší vlasti vybudujeme. (Hlučný potlesk.)

Místopředseda Fiala (zvoní): Děkuji panu ministru státní kontroly za jeho projev. Dávám slovo posl. Vošahlíkovi.

Posl. Vošahlík: Soudruzi poslanci, paní a pánové!

Státní rozpočet na rok 1952 je - jak již zde bylo mnohokrát během rozpočtové rozpravy řečeno - svědectvím a historickým dokumentem trvale vzrůstající síly našeho lidově demokratického státu a zajišťuje finanční prostředky k tomu, aby náš stát mohl splnit s úspěchem všechny velké úkoly naší hospodářské, kulturní, sociální a také politické výstavby.

Státní rozpočet na rok 1952 proto také pamatuje na upevnění a výstavbu našeho státního aparátu, neboť má-li naše lidová demokracie jako státní forma diktatury dělnické třídy plnit všechny úkoly a přivést naši společnost k socialismu, musí mít takový státní aparát, takový dobře fungující státní mechanismus, který by mohl s pronikavým úspěchem splnění těchto úkolů beze zbytku dobře a správně zajistit. Státní aparát není však nic neměnného, státní aparát je pro politiku a ne politika pro aparát, jak říká Vladimír Iljič Lenin, a musí se proto podřídit úkolům, a to jak ve svých organisačních formách a ve své celé struktuře, tak také v methodách své práce a ve správném kádrovém obsazení svých pracovníků.

Proto jsme loňského roku změnili organisaci vedení a řízení národních podniků a celé hospodářské struktury, proto jsme změnili také financování našich národních a komunálních podniků, proto jsme změnili a prohloubili i strukturu a funkci našeho státního rozpočtu, jelikož jsme si byli vědomi toho, že organisace národních podniků, která snad mohla vyhovovat v období obnovy našeho hospodářství, stala se již nedokonalou a nemohla plnit úkoly v období rychlé přestavby a výstavby našeho národního hospodářství, v období rychlého budování socialismu a posilování obranyschopnosti státu. Proto jsme reorganisovali i předsednictvo vlády a různými organisačními opatřeními starali jsme se také o to, aby i místní orgány státní moci a správy, aby naše národní výbory mohly lépe plnit své povinnosti jako masové, celý náš státní život prolínající organisace lidu, jako převody politiky svazku pracujících měst a venkova, vedeného naší Komunistickou stranou Československa.