Když po uchvácení moci Hitlerem byly odhoženy všechny ohledy, viděli jsme, že se schyluje ke konfliktu, ve kterém půjde o naši národní existenci a o naši státní samostatnost.

Žili jsme tehdy ve stínu hrozeb a nejistoty. Marně jsme poukazovali na to, že nejde jen o nás a naši svobodu, a marně se k našim hlasům připojovali pokrokoví lidé v celém světě.

Zástupcům vládnoucích vrstev západních mocností se podařilo oklamat svědomí světa falešnými slovy o míru a tak došlo k Mnichovu, který znamenal začátek nejbolestnější kapitoly našich novodobých dějin a začátek druhé světové války, ve které i francouzský, belgický, holandský, dánský a norský občan pocítili veškerou hrůzu nacistické okupace.

Po tak strašném poučení, jehož se světu dostalo tím, že nebylo zabráněno remilitarisaci hitlerovského Německa, která vedla k Mnichovu, měli všichni poctiví lidé právo věřit, že nebude opakována chyba z roku 1918.

Naše národy plným právem věřily, že po novém rozdrcení německého militarismu bude naším sousedem nové, demokratické Německo a že naše národy budou moci v klidu, míru, ve vzájemné důvěře a spolupráci v sousedství velkého národa německého.

Každý jednotlivý příslušník našich národů šel po skončení války do nového života s přesvědčením, že přízrak války patří minulosti, kdežto přítomnost a budoucnost znamenají pokojnou práci, klidné rodinné štěstí a spravedlivý podíl na všem, co nám bohatství naší země, píle našich rukou a krásy naší národní kultury mohou dát.

Tak jsme nesmýšleli jen my. Stejně s námi smýšlel jistě občan francouzský, jehož vlast byla třikráte napadena a zpustošena během sedmdesáti let a prodána v Mnichově. Stejně smýšlel i anglický občan, na jehož vlast dvakráte během dvacetipěti let padaly nepřátelské bomby, občan belgický, který dvakráte během dvacetipěti let byl vystaven hrůzám války, i občan holandský, dánský a norský, kteří se přesvědčili, že před obnoveným útočným militarismem nemohla jejich vlast být uchráněna ani tradiční neutralitou.

Tito všichni, jejichž láska k rodné zemi byla jen posílena vědomím přestálého nebezpečí, přijali proto s výdechem ulehčení zprávu, že v Postupimi byla uzavřena dohoda mezi Sovětským svazem, Spojenými státy severoamerickými a Velkou Britannií, podle které mělo být Německo denacifikováno, demokratisováno, demilitarisováno a zbaveno válečného potenciálu.

Bylo by možno věřit, že by někdo, kdo má rád svoji rodinu, svůj národ a svoji zem, mohl bez pocitu zachvění číst slova, jež znamenají, že politika vyjádřená Postupimskou dohodou, by měla nyní končit, že podpisy Velké Britannie a Spojených států amerických, které jsou na této Postupimské smlouvě, by měly být zapřeny?

To si jistě uvědomili i autoři t. zv. generální smlouvy a smlouvy o t. zv. evropském obranném společenství a proto se opětovně pokoušejí zdůrazňovat, že tyto smlouvy mají sloužit věci míru.

V preambuli k t. zv. generální smlouvě se slovo "mír" skutečně dvakrát vyskytuje, avšak obsah smlouvy - a jedině ten je směrodatný - ukazuje, že jde o smlouvu vojenskou a že jejím účelem je vytvořit základnu pro obnovení německé Wehrmacht.

Když byl text smlouvy uveřejněn, nastalo rozčarování i v kruzích západoněmeckého občanstva, které si při počátečním jednání dosah smlouvy snad ani plně neuvědomovaly.

Tak na příklad Kasseler Zeitung - a to je německý buržoasní list napsal: "S pocitem pobouření uvítalo obyvatelstvo západního Německa podepsáni nových smluv. O praporech, jásotu a pocitech úlevy nemohlo být ani řeči. Obě smlouvy se svými přívěsky, doplňujícími dohodami a prohlášeními se hluboce vrývají do života každého občana, jestliže se stanou zákonem. Mládež a staří bojovníci z fronty musí znovu obléci vojenskou uniformu, znovu bude uveden do chodu válečný průmysl..." Článek pak končí slovy: "To všechno jsou hořké pravdy, které nelze odhodit".

Našli bychom celou řadu dalších dokladů, které ukazují, že ve všech vrstvách západního Německa bez rozdílu povolání se objevují hlasy od jasného odporu proti smlouvám až k obavám, k jakým důsledkům může uzavření smluv vést.

Vyskytují se ovšem také hlasy, které se smlouvami živě souhlasí. Právě u těchto hlasů by si měli všichni dobře povšimnout, kdo souhlas pronáší, abychom si uvědomili, jaké naděje jsou do uzavření smluv kladeny.

Uzavření smluv pozdravili mnozí bývalí generálové a důstojníci nacistické armády. Těm dávají smlouvy příležitost opět obléknout uniformu a pod svým komandem nutit nejenom Němce, ale i Francouze, Belgičany, Holanďany a Italy, aby jako příslušníci t. zv. evropské armády pochodovali prušácko-hitlerovským parádním krokem třeba po místech, která jsou těmto národům svatá. Smlouvy dávají jim příležitost zase se uplatnit v úloze, která je jim nejbližší - v přípravách války.

S generály sní o obnovení své moci nad národy Evropy hitlerovští landráti a porýnští a porúrští zbrojaři oddávají se představám zisků, které každé zbrojení jim přináší.

My nesmíme zvláště přehlédnout, že ve dnech, kdy se podpisovaly tyto smlouvy, konal se sjezd Němců odsunutých z Československa, na kterém byl vysloven požadavek návratu do země, na níž se tolik provinili, a pomsty na těch, kterým sami tolik ublížili.

V souvislosti se smlouvami dochází v západním Německu ještě ve větší míře než tomu bylo doposud k revisi rozsudků nad zločinci, kteří byli před časem odsouzeni pro činy proti lidskosti, jichž se dopustili na bojištích nebo v okupovaných zemích.

Když si my a spolu s námi příslušníci všech národů, kteří prošli utrpením nacistické okupace, uvědomíme jaké cíle jsou všemi těmito lidmi spojovány s t zv. generální smlouvou a t. zv. smlouvou o evropském obranném společenství, pochopíme, že snaha vysvětlovat tyto smlouvy jako příspěvek míru, narazila na odpor.

Zvláště francouzští vlastenci postavili se na odpor snaze, zmenšovat a umlčovat nebezpečí, které hrozí francouzskému národu z těchto smluv. Vzpomínka na to, že již jednou měla být svoboda a nezávislost národů obětována plánům útoku proti Sovětskému svazu, je příliš živou. Bylo za Mnichova předstíráno, že tuto oběť máme přinést jen my. Dnes vidí vlastenci francouzští, belgičtí, holandští i italští, že ve prospěch t. zv. evropského obranného společenství má být obětována jejich státní svrchovanost.

My chápeme jejich obavy z pokračování této mnichovské politiky a současně jim ukazujeme, že cesta, pro kterou jsme se my rozhodli a která znamená upřímné dorozumění těch, kteří milují svoji československou vlast, s demokratickými Němci, kteří stejně milují vlast svoji, je cestou, která jedině může vést k bezpečnosti a klidu pro oba naše národy.

Autoři smluv našli k uklidnění obav a pobouření, které uveřejnění obsahu smluv stále vyvolává, novou formuli, totiž, že oběti na státní svrchovanosti sousedů západního Německa jsou nutné, poněvadž obnovení německé Wehrmacht přispěje k vojenskému zesílení západu a tím posílí naděje na docílení dohody mezi západem a východem.

Tato formule je očividně nepravdivá a nemůže zakrýt risiko, které je spojeno s obnovením německé Wehrmacht pro mír celého světa.

Londýnský deník Times dal výraz těmto pochybnostem v úvodníku z 5. května t. r., v němž poznamenal, že nesnází jako vždy zůstává udržet v zápřahu dva koně, znovuvyzbrojení a vyjednávání.

T. zv. generální smlouva a smlouva o t. zv. obranném společenství měly se stát slavnostní událostí. Skutečnost byla jiná. V západním Německu se obyvatelstvo v převážné většině postavilo otevřeně proti smlouvám, částečně zůstalo chladné nebo projevovalo obavu z dosahu smluv, a jen ojedinělé vrstvy, které se smlouvami spojují své osobní aspirace, projevovaly své uspokojení.

V západních státech, jež sousedí s Německem, se pak zdvihl odpor ve vlasteneckých kruzích a objevily se určité rozpaky u kruhů oficiálních. Nebylo možno zakrývat obavu, že tu byla začata hra, jejíž risiko nelze dohlédnout.

A uprostřed této nálady uveřejnil anglický konservativní list Daily Mail úvahu o těchto smlouvách a s jistou resignací poznamenal: "Nepřátelé z roku 1945 se stali spojenci a bývalí spojenci se odcizili".

Nemohu souhlasit se správností tohoto názoru. Neodcizily se národy, které ve druhé světové válce bojovaly jako spojenci proti hitlerismu a fašismu. Tomuto spojenectví a svým národům se odcizily ty vlády, které nechtějí poctivé dohody se Sovětským svazem a zeměmi lidové demokracie a dávají přednost obnovení německé Wehrmacht. Odcizili se ti, kdo opustili svoji zem a svůj národ a v emigraci slouží uskutečnění tohoto plánu. (Předsednictví převzal místopředseda David.)

Nebylo však oslabeno spojenectví, které vyrostlo ze společného boje a ze společného utrpení za druhé světové války.

Je to spojenectví, které nezná hranic států, nezná rozdílů národnostních nebo náboženských.

Je to spojenectví všech lidí dobré vůle, kteří milují svůj národ a žijí pro svoji rodinu.

Je to spojenectví mužů a žen, kteří se v roce 1945 šťastně vrátili do svých domovů a ke svým rodinám, s těmi, kteří se vrátili jen k jejich troskám.

Je to spojenectví, které poutá českého vězně koncentračního tábora s jeho německým druhem, za kterým se zavřely brány tábora v den, kdy se Hitler uchopil moci.

Je to spojenectví, které poutá sovětského člověka s poctivým americkým spolubojovníkem proti fašismu z druhé světové války. Je to spojenectví všech těch, kteří bojovali proti Mnichovu a nedopustí, aby se opakoval nový Mnichov.

Ve jménu tohoto spojenectví, podle hlasu svého svědomí a podle příkazu lásky ke svému národu, obracíme se ke všem čestným poslancům, kteří budou v příštích dnech povoláni hlasovat o ratifikaci t. zv. generální smlouvy a smlouvy o t. zv. evropském obranném společenství, aby jako dobří vlastenci odmítli dát svůj souhlas ke smlouvám, které ohrožují svrchovanost jejich země, znamenají útok na jejich svobodu a chovají v sobě nebezpečí nové války.

Jménem poslanců Československé strany socialistické prohlašuji, že budeme hlasovat pro návrh, aby sněmovnám států, jež mají o ratifikaci jednat, byl zaslán dopis obsažený ve zprávě zahraničního výboru. (Potlesk.)

Místopředseda David: Dávám slovo panu posl. Törökovi.

Posl. Török: Slávne Národné shromaždenie!

Národy Československa s oprávneným pobúrením prijaly správu o uzavretí t. zv. generálnej smluvy medzi americkými imperialistami a bábkovou vládou západného Nemecka. S nemalým rozhorčením prijaly i zprávu o vytvorení tak zv. európskeho obranného spoločenstva, ktoré je práve tak výplodom a výrazom agresívnej politiky západných imperialistov.

Obidve smluvy sú útočnými vojnovými smluvami, sú hrozbou a nebezpečím pre svetový mier, sú jasne namierené proti Sovietskemu sväzu a štátom ľudovej demokracie, ale predovšetkým znamenajú zotročenie, zbedačenie a úplné podmanenie na smluvách zúčastnených národov.

Rozhorčenie našich národov je tým oprávnenejšie, že jeden z partnerov t. zv. generálnej smluvy, novofašistická bonnská vláda, dostáva nanovo do ruky zbraň, ktorou fašistickí vrahovia v druhej svetovej vojne zapríčinili tragédie v Lidiciach, Telgárte, Tokajíku a v stovkách miest a dedín v Sovietskom sväze.

Americkí imperialisti v márnej snahe zakryť svoje pravé úmysly a utlmiť hnev ľudu, vyhlasujú, že ide o obranu Európy, jej sjednotenie a utvorenie Európskej federálnej únie, hoci skutočnosť je celkom iná. Vlastná tlač ich usvedčuje z podvodu a lži.

Ako t. zv. generálna smluva, tak i t. zv. európske obranné spoločenstvo sú len dovŕšením politiky násilia a útlaku, ktorú západní imperialisti prevádzajú voči vazalským západoeurópskym štátom. Obe smluvy zbavujú zúčastnené národy všetkých práv politických, vojenských, znamenajú úplné hospodárske zotročenie a vydávajú ich územia napospas americkým agresorom, ako nástupište a bojisko k ovládaniu sveta. Jediná sloboda, o ktorej tu môže byť reč, je sloboda kapitalistických monopolov na vykorisťovanie a utláčanie národov.

Na dôkaz nech poslúžia príklady z imperialistickej tlače: že ako prijímajú západoeurópske národy tieto smluvy, je príznačný článok amerického časopisu New York Herald Tribune, ktorý píše: "Americkí oficiálni zástupcovia v Európe sú vždy viac znekľudňovaní vzrastom protiamerickej nálady, ktorá sa prejavuje odporom proti politike Spojených štátov severoamerických v Európe. Európania vidia, že Spojené štáty severoamerické sú príliš panovačné, niekedy príliš netrpezlivé a prudké vo svojom postupe v Európe." A pokračuje: "... americké ministerstvo zahraničných vecí určuje presné termíny... a trvá na tom, aby európske vlády postupovaly tak, aby sa to v prvom rade zapáčilo americkému kongresu."

Podvod amerických imperialistov, spáchaný na národoch západných štátov, je nútený priznať časopis "The New Statesman and Nation" zo dňa 27. mája 1952, keď píše: "... že bonnské obrady znamenajú prvú významnú príležitosť, pri ktorej Spojené štáty severoamerické nepoužily svojho rozsiahleho mocenského vplyvu, aby podporovaly svojich spojencov, ako je to v pôvodnej koncepcii Marshallovho plánu, ale aby udržovaly v poslušnosti svojich európskych satelitov."

I nemecká spravodajská agentúra ADN dokresľuje odpor ľudu k t. zv. generálnej smluve, keď 15. júna t. r. oznamuje názor členov bonnskej bábkovej vlády. Uvádza: " Podľa názoru týchto členov vládnych strán bolo by žiadúce, aby bonnská vláda najprv našla prostriedky, ako odstrániť alebo oslabiť opozíciu, aby potom mohla presadiť ratifikáciu za priaznivejších podmienok, než aké existujú dnes."

Podobné hlasy sa ozývajú i z Francúzska, Talianska a zemí Beneluxu, a to sú len úradné zprávy. O skutočnom odpore národov týchto zotročených zemí svedčia protestné, shromaždenia, stávky, demonštrácie mládeže a iné prejavy nevôle a pobúrenia.

Už sám obsah týchto smluv jasne ukazuje, že zúčastnené štáty sa stávajú kolóniami amerických imperialistov. Územia týchto štátov stávajú sa arzenálom amerických militaristov, ktorí budujú na nich vojnové základne. Ich vlády nebudú môcť viesť vlastnú zahraničnú politiku a ani ich parlamenty nebudú môcť vynášať zákony v prospech svojho ľudu, ale v prospech okupantov. Stratia svoju hospodársku a politickú nezávislosť, lebo tam bude platiť slovo amerických businessmanov a zvoľa amerických vojenských gauleiterov. Podľa t. zv. generálnej smluvy bude možné vyhlásiť v západnom Nemecku mimoriadny stav a učiniť také opatrenia, aké okupanti uznajú za vhodné. To znamená koniec suverenity. Svet nepozná taký ponižujúci dokument, kde by zem veľkého kultúrneho národa bola s takým cynizmom vydaná na pospas, ako to činí "generálna smluva". Nadto bude musieť obetovať svoju mládež na cudzie záujmy a za uniformy a komando bude musieť draho zaplatiť.

T. zv. európske obranné spoločenstvo dáva rovnako chmúrne výhľady národom zúčastnených štátov. Táto smluva znamená rovnako úplnú stratu suverenity, obmedzovanie politických a hospodárskych práv, zbedačovanie obyvateľstva, jeho vykorisťovanie americkým kapitálom. Chce ničiť česť a hrdé, sebavedomé vlastenectvo.

Takéto sú perspektívy národov západných štátov po podpísaní nových útočných vojnových smluv. Strojcovia týchto vojnových smluv, ničitelia slobôd a práv národov západnej Európy, lživo chcú nahovárať ľudu západnej Európy, že vraj nie oni, ale Sovietsky sväz ohrozuje suverenitu národov a práva ľudu. Avšak aká je skutočnosť? Najlepším svedectvom je rozkvet národnej slobody a suverenity štátov strednej a východnej Európy. Národnostná politika Sovietskeho sväzu prevedená vo vlastnej zemi, bratský vzťah sovietskeho ľudu i vlády ku každému národu, veľkému či malému, vytvára v zemiach tábora mieru ovzdušie priateľskej spolupráce všetkých štátov pri prevádzaní všetkých zásad štátnej suverenity a národnej nezávislosti a rovnosti národov.