Celý svet vie, a my si to s vďakou a denne uvedomujeme, že hrdinovia Sovietskeho sväzu krvácali za našu slobodu vtedy, keď terajší imperialisti v najťažších časoch druhej svetovej vojny kuli zradné plány proti Sovietskému sväzu a s roka na rok odkladali frontový nástup na západe proti hitlerovskému Nemecku.

Sovietsky sväz nás oslobodil, zabezpečil Československu ako aj ostatným ujarmeným národom slobodu, nezávislosť a najširšie možnosti hospodárskeho, politického a kultúrneho rozvoja.

No i z ďalšej spolupráce vidíme v Sovietskom sväze nielen svojho osloboditeľa a ochrancu, ale i svojho úprimného priateľa, ktorý nám nezištne pomáha hospodársky i mravne a to žiarivými príkladmi práce budovaním nového života a toto nadšene robí sovietsky ľud bez toho, aby sa miešal do našich vnútorných vecí a v najmenšom porušoval našu suverenitu.

My celému svetu zjavne hovoríme, že budujeme u nás socializmus ako spravodlivú spoločenskú sústavu bez vykorisťovateľov a vykorisťovaných, umožňujúcu najlepší rozvoj tvorivých síl najširších vrstiev nášho ľudu. Pri budovaní socializmu učíme sa z bohatých skúseností prvého socialistického štátu na svete a tieto skúsenosti v našom prostredí a našim spôsobom uplatňujeme. Preto medzi našou hospodárskou politikou a hospodárskou politikou Sovietskeho sväzu niet rozporov. Naše snaženia sú z hlbokých pohnútok nášho ľudu totožné so snaženiami Sovietskeho sväzu a štátov ľudovej demokracie. Preto podobne ako v Sovietskom sväze spriemyselňuje našu vlasť, budujeme hydroelektrárne, odkrývame nerastné bohatstvá krajiny, sdružstevňujeme naše poľnohospodárstvo a činíme ho rovnocenným partnerom priemyselnej veľkovýroby. V tejto socialistickej prestavbe formujeme nového človeka so šľachetným pomerom k tvorivej práci, s láskou k našej drahej vlasti a k mierumilovnému ľudstvu na celom svete.

Na tejto našej ceste dosiahli sme také hospodárske, kultúrne a sociálne výsledky, ktoré nám závidí svet. Celá naša vlasť je veľkým pracoviskom, kde všetky statočné ruky majú dostatok práce a slušného zárobku. Sociálne zabezpečenie nášho ľudu má jednu z najlepších svetových úrovní.

Kultúrny vzrast v našom štáte rozvíja sa tak, ako sa rozvinúť môže len v skutočne slobodnom národnom prostredí. Podívajme sa na naše Slovensko. Náš malý národ, ktorého národnej slobode, podľa slov básnika "... umieráčik zvonil do hrobu" prežíva od oslobodenia také obdobie národného, kultúrneho, hospodárskeho a sociálneho rozvoja, aké nemá analógiu v dejinách malých národov. Od západu na východ, od severu na juh je Slovensko krásnym miestom veľkej hospodárskej výstavby. Zo zaostalej agrárnej krajiny, premenili sme Slovensko na významného priemyselného činiteľa.

Niet u nás bývalých rozporov medzi Čechmi a Slovákmi. Stalinská národnostná politika, uplatnená v našich pomeroch, odstránila medzi slovenským a českým národom všetky nedorozumenia, ktoré v minulosti bohatá vládnuca trieda zámerne vyvolávala. Slovenský ľud nesvedú ani Sidorovci, ani Lettrichovci, náš ľud s opovržením odsúdil a z národného spoločenstva vytvoril týchto zradcov Československej republiky, ktorí za jedným stolom sedia s esesáckymi vrahmi a kujú plány na zotročenie slovenského a českého národa. Chcú tak draho vykúpenú slobodu slovenského a českého národa zašantročiť americkým businessmanom vo formách všakovakých stredoeurópskych federácií.

K našim veľkým podujatiam potrebujeme mier. Svetový mier zabezpečujú mierové návrhy Sovietskeho sväzu. Preto z duše súhlasíme s návrhom sovietskej vlády na spravodlivé mierové vyriešenie nemeckej otázky na princípe jednotného, demokratického a nezávislého Nemecka.

Americkí imperialisti, maskujúc svoje podlé úmysly, vydávajú sa aj za ochrancov kresťanstva. V snahe pomýliť veriaci kresťanský ľud vyťahujú zo svojho arzenálu zbraň t. zv. ochrany náboženstva. Snahu našej vlády o dobrý pomer medzi štátom a cirkvami označujú za ohrozenie náboženstva.

Ako zástupca ľudu a veriaci katolík hovorím veriacim kresťanom na svete, že v našej republike je náboženská sloboda zabezpečená Ústavou a zákonmi. Znemožnené je len zneužívanie náboženstva proti štátnym politickým cieľom. Nech veriaci na celom svete posúdia, či stavby nových tovární na zabezpečenie práce a zaistenie chleba, stavby nemocníc na vrátenie zdravia, stavby detských jaslí a ihrísk pre radosť najmenších, výstavby energetických zdrojov na uľahčenie ťažkých prác, či premena neúrodných púští na úrodné polia, či snaha o lepšie a spravodlivejšie rozdelenie plodov tejto zeme nie sú skutkami dobra, skutkami mravnosti a ľudskosti, skutkami lásky k blížnemu, skutkami kresťanskými.

Nech zároveň posúdia, či výroba zbraní na hromadné ničenie ľudských životov, miest a dedín, bakteriologické zamorenie ľudských sídlišť, zmocnenie sa a zotročenie cudzích štátov a národov, či vykorisťovanie človeka človekom a šírenie nenávisti k človečenstvu, či všetko toto nie je pošliapanie mravných zásad, na ktorých je kresťanstvo vybudované.

Pri takomto porovnaní, kresťania, súďme podľa výroku Ježišovho: "Podľa skutkov poznáte ich!" Takáto je pravda a pravdu nezakryje žiadna maska na ochranu náboženstva, pravdu neumlčia ani zatváraním bojovníkov za mier, lebo pravda prenikne i cez múry väzenských ciel a zvíťazí. (Potlesk.)

Ako zástupcovia ľudu pokladáme za svoju povinnosť z tohoto fóra upozorniť na pravý stav veci a pozdvihnúť svoj varovný hlas, dokiaľ nie je neskoro. Nech počujú náš hlas všetci mierumilovní ľudia na svete, nech počujú náš hlas i tí poslanci, zástupcovia ľudu v kapitalistických štátoch, ktorí majú rozhodnúť svojimi hlasmi, či schvaľujú uzavreté vojnové smluvy, ktoré sa stanú nástrojom novej vojny, alebo či znemožnia zámery vojnových podpaľačov. Svojím hlasovaním berú na seba zodpovednosť za všetky následky, ktoré tieto vojnové smluvy prinesú pre ich štáty a národy celého sveta. Nech sa pred svojím rozhodnutím poradia so svojimi voličmi a miliónmi drobných ľudí, ktorí predstavujú väčšinu národov, nech sa spýtajú, či títo ľudia chcú vojnu alebo mier, či chcú budovať alebo rúcať, či chcú svoje deti k životu vychovávať alebo pochovávať.

Nech sa spýtajú mládeže, či chce spievať pieseň práce, pieseň života, či chce podľa vzoru našej mládeže uskutočňovať smelé plány budovania nového života, alebo či bude nanovo spievať pieseň Horst Wessela, pieseň smrti, ktorá nielen nemecký národ ale aj iné národy priviedla na okraj skazy. Nech sa mládež osvedčí, či chce univerzity zameniť za kasárne, či chce v záujme budúcnosti svojho národa žiť alebo za záujmy západných imperialistov umierať.

Preto je povinnosťou každého človeka, každého kresťana, hocikde na svete, odsúdiť vraždy a zločiny imperialistov, či ich páchajú v Korei, vo Vietname, v Malajsku, alebo či ich pripravujú v západnej a strednej Európe.

Zlo je treba nielen odsúdiť, ale i prekaziť. Príprava novej svetovej vojny je najväčšie zlo, ktorého sa mienia vojnoví podpaľači na ľudstve dopustiť. Preto sme rozhodnutí prípravy na novú vojnu znemožniť a mier na svete ubrániť.

V mene Strany slovenskej obrody pripojujem sa k protestom miliónov poctivých ľudí našej vlasti a k hlasom väčšiny mierumilovného ľudstva na svete proti t. zv. generálnej smluve a t. zv. európskemu obrannému spoločenstvu a súhlasím so znením listu, ktorý naše Národné shromaždenie odošle parlamentom štátov, zainteresovaných pri týchto hanebných smluvách.

Súčasne tlmočím neochvejné odhodlanie všetkých našich spolupracovníkov, pracovať a bojovať za víťazstvo trvalého mieru na celom svete. (Potlesk.)

Místopředseda David: Dávám slovo panu poslanci Vodičkovi.

Posl. Vodička: Vážená sněmovno, paní a pánové, soudružky a soudruzi!

Dnešní schůze našeho národního shromáždění projednává velmi důležitou událost posledních dnů, která je dalším ohrožením míru v Evropě i na celém světě.

Tato důležitá událost ohrožující mír, ale také svobodu a samostatnost národů Evropy, je podepsání generální smlouvy kancléřem Adenauerem a zástupci vlády Spojených států severoamerických, Velké Britannie a Francie v sídle t. zv. vlády záp. Německa, v Bonnu, dne 26. 5. t. r. a smlouvu o obranném evropském společenství, podepsané bonnskou vládou a Francií, Itálií, Belgií, Holandskem a Lucemburskem druhý den nato v Paříži. Podepsání těchto smluv, které je s velkým pokřikem odůvodňováno jako opatření nutné k obraně proti nebezpečenství útoku z Východu, je ve skutečnosti jedním z válečných opatření amerických imperialistů proti sovětskému svazu a státům lidové demokracie, o jejichž zničení američtí imperialisté neustále usilují, protože důsledná a poctivá politika míru, prováděná Sovětským svazem a státy lidových demokracií, je na překážku útočné politice a světovládným plánům amerických imperialistů. Tato generální smlouva je jedním z válečných paktů, které mají světovému imperialismu připravit půdu pro rozpoutání třetí světové války.

A tak stojí dnes celý mírumilovný svět, národy Evropy, všechen lid a dělnická třída celé Evropy a celého světa před úkolem, zmařit provádění těchto hanebných válečných paktů. Síla a vůle mírumilovných lidí na celém světě, síla dělnické třídy, síla zemí tábora míru, vedeného Sovětským svazem, je tak mohutná, že jakýkoliv pokus o jakési opakování Mnichova a hry na mnichovanství je předem odsouzen k úplnému krachu kteří Mnichov způsobili, zejména pohlaváři fašistických států se dočkali zaslouženého trestu. Ty, kteří jdou v jejich šlépjejích nečeká jiný osud.

Od konce prvé světové války, stojí dělnická třída celého světa a v jejím čele komunistické strany, v zájmu národů Evropy a světa, v otevřeném a neúprosném boji proti úkladům imperialistů, rozpoutat novou světovou válku, s hlavním cílem zničení Sovětského svazu a potlačení třídního revolučního hnutí na celém světě.

Od roku 1933 jediným organisátorem protiválečného hnutí a hnutí za mír byli komunisté spolu s nejuvědomělejší částí dělnické třídy a pracující inteligence. Již tehdy byl boj proti válce a za mír nemilosrdně pronásledován, lidé zato posíláni do kriminálu. Všude, a také v Masarykově prvé Československé republice.

Od vzniku Sovětského svazu, této bašty světového míru, této země naděje všech mírumilovných národů, všech těch, kteří trpěli a trpí pod útlakem kořistnického imperialismu, se snažily imperialistické mocnosti o zničení této země. Intervenční války, vedené 14 armádami kapitalistického světa, provokace, namířené proti Sovětskému svazu v období mezi dvěma válkami, přepadnutí SSSR útočným německým fašismem - všechny tyto válečné provokace skončily vždy porážkou těch, kdož chtěli zničit Sovětský svaz.

Z velké vlastenecké války vyšel vítězný SSSR mohutnější, než kdykoliv předtím. Morální síla sovětského lidu, která se tak hrdinně projevovala za velké vlastenecké války, obětavost sovětských vlastenců, bojujících nejen za svou zemi, ale za svobodu národů a mír v Evropě a na celém světě, to přineslo vítězství zemi socialismu, to přineslo osvobození národů střední a jihovýchodní Evropy, Číny. To podnítilo rozmach osvobozeneckého boje v koloniích a vytvořilo předpoklady pro vybudování obrovského bojového mírového hnutí na celém světě.

Tyto výsledky a zkušenosti z poslední války ukázaly, jakou pravdu měla komunistická strana SSSR, jak pravdu měl Stalin, když varoval imperialistické paliče války před napadením Sovětského svazu a jeho hrdinného lidu.

A zde je třeba opakovat na adresu těch válečných zločinců, kteří dnes v celém světě, a také v Americe, vedou vyhlazovací válku proti komunismu a všemu pokrokovému lidstvu, co na XVII. sjezde VKS (b) řekl s. Stalin: "Kdo by chtěl vyhladit marxismus, musel by vyhladit dělnickou třídu. A vyhladit dělnickou třídu není možno. Přes 80 let uplynulo od doby kdy marxismus vstoupil na scénu. Za tu dobu se desítky a sta buržoasních vlád pokoušely marxismus vyhladit. A jak to dopadlo? Buržoasní vlády odcházely a přicházely. Marxismus však zůstává. Nejen to, marxismus dosáhl toho, že dobyl úplného vítězství na jedné šestině světa a přitom dobyl vítězství právě v té zemi, o které se předpokládalo, že je z ní marxismus nadobro vyhlazen."

Tato geniální slova Stalinova, pronesená roku 1934, byla potvrzena skutečností uplynulých 18 let. Chtěli zničiti marxismus a komunismus ohněm a mečem, plynovými komorami, masovými vraždami. Ale nezničili a nezničí ho ani dnes, ani v budoucnosti (Potlesk.) žádným terorem, žádnou persekucí, žádnými zbraněmi, třeba by to byly i tak zločinné a barbarské zbraně, jako jsou zbraně bakteriologické.

Od roku 1933, kdy v Německu zásluhou vlastních i cizích kapitalistů se dostal k moci Hitler, musela dělnická třída a komunistické strany Evropy svádět ještě úpornější boje proti úkladům imperialistů.

A tehdy němečtí nacisté ve snaze, vyhladit komunistickou stranu, používali nejbrutálnějších prostředků. Nejlepší lidé této strany byli mučeni, popravováni a vražděni a mezi nimi též zavražděn vůdce této strany a představitel německého národa Ernst Thälmann. Statisíce německých komunistů a pokrokových lidí, bojujících za záchranu Německa, bylo vězněno v koncentračních táborech. Idea komunismu však nakonec i v Německu triumfovala. Místo "tisícileté nacistické říše" byla vytvořena Německá demokratická republika, v níž vládne německý lid, vedený dělnickou třídou v čele s presidentem Pieckem, skutečným představitelem nového, demokratického Německa. Tato Německá demokratická republika je jednou z největších překážek pro uskutečnění válečných plánů západních imperialistů, kteří se pokoušejí vytvořit z okupovaného záp. Německa ohnisko nové války v Evropě a válečné nástupiště proti SSSR a státům lidové demokracie. V západním Německu je to Komunistická strana Německa, která stojí v čele boje za vytvoření jednotného demokratického Německa a je skutečným vyjadřovatelem tužeb nejširších vrstev lidu západního Německa.

V minulosti český národ byl vždy předmětem útočné politiky německých imperialistů a v poslední válce předmětem útoku nacistického Německa. Dnes v Německé demokratické republice vládne německý lid, vedený presidentem Pieckem. To je nám zárukou, že v budoucnosti oba státy, jak Německá demokratická republika, tak i Československá lidově demokratická republika, budou své přátelské styky a přátelskou spolupráci stále více prohlubovat a upevňovat.

Také ve Francii, před II. světovou válkou, vedla Komunistická strana Francie úporný boj proti pokusům francouzských fašistů dostat se k moci a vytvořit z Francie základnu pro příští světovou válku. Byl to boj za mír, proti přípravě nové imperialistické války, za lidovou Francii, za nezávislost francouzského národa.

Komunistická strana Francie byla jedinou stranou, která ve své zemi bojovala a odhalovala zrádnost Blumovy politiky neintervence vůči Španělsku, neintervence, která byla ve skutečnosti pomocí španělskému fašistovi Francovi. Byla jedinou stranou, jež hlasovala 1938 ve sněmovně proti mnichovské zradě. Ona to byla, která jediná mobilisovala francouzský lid do boje proti fašistickým okupantům a národní zradě vlastní buržoasie. I když Mnichované Daladier a Bonnet rozpustili a zakázali komunistickou stranu, i když Petainova vláda a nacisté prováděli proti ní zběsilý vyhlazovací teror, komunisté po celou okupaci stáli v čele partyzánského hnutí, v čele odboje, a získali tak největší důvěru francouzského lidu. Komunistická strana Francie je dnes nejsilnější stranou, stranou nejlepších a nejvěrnějších sil národa, skutečnou a slavnou vůdkyní francouzské dělnické třídy.

A proto útok francouzské buržoasie na komunistickou stranu a soudruha Duclose je nejen útokem na tuto stranu, ale také útokem proti nejvlastnějším zájmům francouzského národa. Tato zbabělá a násilnická provokace, která je obdobná s provokací nacistů se zapálením říšského sněmu v Berlíně, zkrachuje a obrátí se proti svým původcům.

Komunistická strana Československa byla jedinou stranou, která od roku 1933 burcovala československý lid do boje proti nebezpečí hitlerovského útoku na Československo. Byla jedinou stranou, která stála proti Mnichovu. V době, kdy všechny ostatní československé politické strany se daly na cestu kolaborace s Háchovci a německými nacisty, byla to komunistická strana, která stála v čele všech vlasteneckých a pokrokových sil národa, a držela po celou dobu okupace hrdinně prapor boje za národní zájmy, národní svobodu, svobodu českého a slovenského lidu. Pod jejím vedením a vedením soudruha Klementa Gottwalda se vytvořila v SSSR československá armáda, která po boku slavné sovětské armády splnila svou vlasteneckou povinnost v slavných bitvách u Sokolova, Bílé Cerkve a Dukly.

Naše strana tento slavný a vítězný boj proti nacistickým okupantům, tento boj za svobodu a samostatnost českého a slovenského národa, zaplatila 25.000 životy svých členů, zvěrsky zavražděných nacistickými okupanty, a více než 50.000 uvězněnými v gestapáckých kriminálech a esesáckých koncentračních táborech. Tento surový teror proti komunistům nebyl okupantům nic platný. Komunistická strana nakonec zvítězila. A to proto, že ve svém boji se opírala o většinu českého i slovenského národa. Po vyhnání okupantů hrdinnou sovětskou armádou se stala největším, rozhodujícím politickým činitelem, stala se mluvčím zájmů obou našich národů, protože její kořeny jsou hluboce vrostlé v národě.