Celý svet vie, a my si to
s vďakou a denne uvedomujeme, že hrdinovia Sovietskeho
sväzu krvácali za našu slobodu vtedy, keď
terajší imperialisti v najťažších
časoch druhej svetovej vojny kuli zradné plány
proti Sovietskému sväzu a s roka na rok odkladali
frontový nástup na západe proti hitlerovskému
Nemecku.
Sovietsky sväz nás oslobodil,
zabezpečil Československu ako aj ostatným
ujarmeným národom slobodu, nezávislosť
a najširšie možnosti hospodárskeho, politického
a kultúrneho rozvoja.
No i z ďalšej spolupráce
vidíme v Sovietskom sväze nielen svojho osloboditeľa
a ochrancu, ale i svojho úprimného priateľa,
ktorý nám nezištne pomáha hospodársky
i mravne a to žiarivými príkladmi práce
budovaním nového života a toto nadšene
robí sovietsky ľud bez toho, aby sa miešal do
našich vnútorných vecí a v najmenšom
porušoval našu suverenitu.
My celému svetu zjavne hovoríme,
že budujeme u nás socializmus ako spravodlivú
spoločenskú sústavu bez vykorisťovateľov
a vykorisťovaných, umožňujúcu najlepší
rozvoj tvorivých síl najširších
vrstiev nášho ľudu. Pri budovaní socializmu
učíme sa z bohatých skúseností
prvého socialistického štátu na svete
a tieto skúsenosti v našom prostredí a našim
spôsobom uplatňujeme. Preto medzi našou hospodárskou
politikou a hospodárskou politikou Sovietskeho sväzu
niet rozporov. Naše snaženia sú z hlbokých
pohnútok nášho ľudu totožné
so snaženiami Sovietskeho sväzu a štátov
ľudovej demokracie. Preto podobne ako v Sovietskom sväze
spriemyselňuje našu vlasť, budujeme hydroelektrárne,
odkrývame nerastné bohatstvá krajiny, sdružstevňujeme
naše poľnohospodárstvo a činíme
ho rovnocenným partnerom priemyselnej veľkovýroby.
V tejto socialistickej prestavbe formujeme nového človeka
so šľachetným pomerom k tvorivej práci,
s láskou k našej drahej vlasti a k mierumilovnému
ľudstvu na celom svete.
Na tejto našej ceste dosiahli
sme také hospodárske, kultúrne a sociálne
výsledky, ktoré nám závidí
svet. Celá naša vlasť je veľkým pracoviskom,
kde všetky statočné ruky majú dostatok
práce a slušného zárobku. Sociálne
zabezpečenie nášho ľudu má jednu
z najlepších svetových úrovní.
Kultúrny vzrast v našom
štáte rozvíja sa tak, ako sa rozvinúť
môže len v skutočne slobodnom národnom
prostredí. Podívajme sa na naše Slovensko.
Náš malý národ, ktorého národnej
slobode, podľa slov básnika "... umieráčik
zvonil do hrobu" prežíva od oslobodenia také
obdobie národného, kultúrneho, hospodárskeho
a sociálneho rozvoja, aké nemá analógiu
v dejinách malých národov. Od západu
na východ, od severu na juh je Slovensko krásnym
miestom veľkej hospodárskej výstavby. Zo zaostalej
agrárnej krajiny, premenili sme Slovensko na významného
priemyselného činiteľa.
Niet u nás bývalých
rozporov medzi Čechmi a Slovákmi. Stalinská
národnostná politika, uplatnená v našich
pomeroch, odstránila medzi slovenským a českým
národom všetky nedorozumenia, ktoré v minulosti
bohatá vládnuca trieda zámerne vyvolávala.
Slovenský ľud nesvedú ani Sidorovci, ani Lettrichovci,
náš ľud s opovržením odsúdil
a z národného spoločenstva vytvoril týchto
zradcov Československej republiky, ktorí za jedným
stolom sedia s esesáckymi vrahmi a kujú plány
na zotročenie slovenského a českého
národa. Chcú tak draho vykúpenú slobodu
slovenského a českého národa zašantročiť
americkým businessmanom vo formách všakovakých
stredoeurópskych federácií.
K našim veľkým podujatiam
potrebujeme mier. Svetový mier zabezpečujú
mierové návrhy Sovietskeho sväzu. Preto z duše
súhlasíme s návrhom sovietskej vlády
na spravodlivé mierové vyriešenie nemeckej
otázky na princípe jednotného, demokratického
a nezávislého Nemecka.
Americkí imperialisti, maskujúc
svoje podlé úmysly, vydávajú sa aj
za ochrancov kresťanstva. V snahe pomýliť veriaci
kresťanský ľud vyťahujú zo svojho
arzenálu zbraň t. zv. ochrany náboženstva.
Snahu našej vlády o dobrý pomer medzi štátom
a cirkvami označujú za ohrozenie náboženstva.
Ako zástupca ľudu a veriaci
katolík hovorím veriacim kresťanom na svete,
že v našej republike je náboženská
sloboda zabezpečená Ústavou a zákonmi.
Znemožnené je len zneužívanie náboženstva
proti štátnym politickým cieľom. Nech
veriaci na celom svete posúdia, či stavby nových
tovární na zabezpečenie práce a zaistenie
chleba, stavby nemocníc na vrátenie zdravia, stavby
detských jaslí a ihrísk pre radosť najmenších,
výstavby energetických zdrojov na uľahčenie
ťažkých prác, či premena neúrodných
púští na úrodné polia, či
snaha o lepšie a spravodlivejšie rozdelenie plodov tejto
zeme nie sú skutkami dobra, skutkami mravnosti a ľudskosti,
skutkami lásky k blížnemu, skutkami kresťanskými.
Nech zároveň posúdia,
či výroba zbraní na hromadné ničenie
ľudských životov, miest a dedín, bakteriologické
zamorenie ľudských sídlišť, zmocnenie
sa a zotročenie cudzích štátov a národov,
či vykorisťovanie človeka človekom a
šírenie nenávisti k človečenstvu,
či všetko toto nie je pošliapanie mravných
zásad, na ktorých je kresťanstvo vybudované.
Pri takomto porovnaní, kresťania,
súďme podľa výroku Ježišovho:
"Podľa skutkov poznáte ich!" Takáto
je pravda a pravdu nezakryje žiadna maska na ochranu náboženstva,
pravdu neumlčia ani zatváraním bojovníkov
za mier, lebo pravda prenikne i cez múry väzenských
ciel a zvíťazí. (Potlesk.)
Ako zástupcovia ľudu
pokladáme za svoju povinnosť z tohoto fóra
upozorniť na pravý stav veci a pozdvihnúť
svoj varovný hlas, dokiaľ nie je neskoro. Nech počujú
náš hlas všetci mierumilovní ľudia
na svete, nech počujú náš hlas i tí
poslanci, zástupcovia ľudu v kapitalistických
štátoch, ktorí majú rozhodnúť
svojimi hlasmi, či schvaľujú uzavreté
vojnové smluvy, ktoré sa stanú nástrojom
novej vojny, alebo či znemožnia zámery vojnových
podpaľačov. Svojím hlasovaním berú
na seba zodpovednosť za všetky následky, ktoré
tieto vojnové smluvy prinesú pre ich štáty
a národy celého sveta. Nech sa pred svojím
rozhodnutím poradia so svojimi voličmi a miliónmi
drobných ľudí, ktorí predstavujú
väčšinu národov, nech sa spýtajú,
či títo ľudia chcú vojnu alebo mier,
či chcú budovať alebo rúcať, či
chcú svoje deti k životu vychovávať alebo
pochovávať.
Nech sa spýtajú mládeže,
či chce spievať pieseň práce, pieseň
života, či chce podľa vzoru našej mládeže
uskutočňovať smelé plány budovania
nového života, alebo či bude nanovo spievať
pieseň Horst Wessela, pieseň smrti, ktorá
nielen nemecký národ ale aj iné národy
priviedla na okraj skazy. Nech sa mládež osvedčí,
či chce univerzity zameniť za kasárne, či
chce v záujme budúcnosti svojho národa žiť
alebo za záujmy západných imperialistov umierať.
Preto je povinnosťou každého
človeka, každého kresťana, hocikde na
svete, odsúdiť vraždy a zločiny imperialistov,
či ich páchajú v Korei, vo Vietname, v Malajsku,
alebo či ich pripravujú v západnej a strednej
Európe.
Zlo je treba nielen odsúdiť,
ale i prekaziť. Príprava novej svetovej vojny je najväčšie
zlo, ktorého sa mienia vojnoví podpaľači
na ľudstve dopustiť. Preto sme rozhodnutí prípravy
na novú vojnu znemožniť a mier na svete ubrániť.
V mene Strany slovenskej obrody pripojujem
sa k protestom miliónov poctivých ľudí
našej vlasti a k hlasom väčšiny mierumilovného
ľudstva na svete proti t. zv. generálnej smluve a
t. zv. európskemu obrannému spoločenstvu
a súhlasím so znením listu, ktorý
naše Národné shromaždenie odošle
parlamentom štátov, zainteresovaných pri týchto
hanebných smluvách.
Súčasne tlmočím
neochvejné odhodlanie všetkých našich
spolupracovníkov, pracovať a bojovať za víťazstvo
trvalého mieru na celom svete. (Potlesk.)
Místopředseda David:
Dávám slovo panu poslanci Vodičkovi.
Posl. Vodička: Vážená
sněmovno, paní a pánové, soudružky
a soudruzi!
Dnešní schůze
našeho národního shromáždění
projednává velmi důležitou událost
posledních dnů, která je dalším
ohrožením míru v Evropě i na celém
světě.
Tato důležitá
událost ohrožující mír, ale také
svobodu a samostatnost národů Evropy, je podepsání
generální smlouvy kancléřem Adenauerem
a zástupci vlády Spojených států
severoamerických, Velké Britannie a Francie v sídle
t. zv. vlády záp. Německa, v Bonnu, dne 26.
5. t. r. a smlouvu o obranném evropském společenství,
podepsané bonnskou vládou a Francií, Itálií,
Belgií, Holandskem a Lucemburskem druhý den nato
v Paříži. Podepsání těchto
smluv, které je s velkým pokřikem odůvodňováno
jako opatření nutné k obraně proti
nebezpečenství útoku z Východu, je
ve skutečnosti jedním z válečných
opatření amerických imperialistů proti
sovětskému svazu a státům lidové
demokracie, o jejichž zničení američtí
imperialisté neustále usilují, protože
důsledná a poctivá politika míru,
prováděná Sovětským svazem
a státy lidových demokracií, je na překážku
útočné politice a světovládným
plánům amerických imperialistů. Tato
generální smlouva je jedním z válečných
paktů, které mají světovému
imperialismu připravit půdu pro rozpoutání
třetí světové války.
A tak stojí dnes celý
mírumilovný svět, národy Evropy, všechen
lid a dělnická třída celé Evropy
a celého světa před úkolem, zmařit
provádění těchto hanebných
válečných paktů. Síla a vůle
mírumilovných lidí na celém světě,
síla dělnické třídy, síla
zemí tábora míru, vedeného Sovětským
svazem, je tak mohutná, že jakýkoliv pokus
o jakési opakování Mnichova a hry na mnichovanství
je předem odsouzen k úplnému krachu kteří
Mnichov způsobili, zejména pohlaváři
fašistických států se dočkali
zaslouženého trestu. Ty, kteří jdou
v jejich šlépjejích nečeká jiný
osud.
Od konce prvé světové
války, stojí dělnická třída
celého světa a v jejím čele komunistické
strany, v zájmu národů Evropy a světa,
v otevřeném a neúprosném boji proti
úkladům imperialistů, rozpoutat novou světovou
válku, s hlavním cílem zničení
Sovětského svazu a potlačení třídního
revolučního hnutí na celém světě.
Od roku 1933 jediným organisátorem
protiválečného hnutí a hnutí
za mír byli komunisté spolu s nejuvědomělejší
částí dělnické třídy
a pracující inteligence. Již tehdy byl boj
proti válce a za mír nemilosrdně pronásledován,
lidé zato posíláni do kriminálu. Všude,
a také v Masarykově prvé Československé
republice.
Od vzniku Sovětského
svazu, této bašty světového míru,
této země naděje všech mírumilovných
národů, všech těch, kteří
trpěli a trpí pod útlakem kořistnického
imperialismu, se snažily imperialistické mocnosti
o zničení této země. Intervenční
války, vedené 14 armádami kapitalistického
světa, provokace, namířené proti Sovětskému
svazu v období mezi dvěma válkami, přepadnutí
SSSR útočným německým fašismem
- všechny tyto válečné provokace skončily
vždy porážkou těch, kdož chtěli
zničit Sovětský svaz.
Z velké vlastenecké
války vyšel vítězný SSSR mohutnější,
než kdykoliv předtím. Morální
síla sovětského lidu, která se tak
hrdinně projevovala za velké vlastenecké
války, obětavost sovětských vlastenců,
bojujících nejen za svou zemi, ale za svobodu národů
a mír v Evropě a na celém světě,
to přineslo vítězství zemi socialismu,
to přineslo osvobození národů střední
a jihovýchodní Evropy, Číny. To podnítilo
rozmach osvobozeneckého boje v koloniích a vytvořilo
předpoklady pro vybudování obrovského
bojového mírového hnutí na celém
světě.
Tyto výsledky a zkušenosti
z poslední války ukázaly, jakou pravdu měla
komunistická strana SSSR, jak pravdu měl Stalin,
když varoval imperialistické paliče války
před napadením Sovětského svazu a
jeho hrdinného lidu.
A zde je třeba opakovat na
adresu těch válečných zločinců,
kteří dnes v celém světě, a
také v Americe, vedou vyhlazovací válku proti
komunismu a všemu pokrokovému lidstvu, co na XVII.
sjezde VKS (b) řekl s. Stalin: "Kdo by chtěl
vyhladit marxismus, musel by vyhladit dělnickou třídu.
A vyhladit dělnickou třídu není možno.
Přes 80 let uplynulo od doby kdy marxismus vstoupil na
scénu. Za tu dobu se desítky a sta buržoasních
vlád pokoušely marxismus vyhladit. A jak to dopadlo?
Buržoasní vlády odcházely a přicházely.
Marxismus však zůstává. Nejen to, marxismus
dosáhl toho, že dobyl úplného vítězství
na jedné šestině světa a přitom
dobyl vítězství právě v té
zemi, o které se předpokládalo, že je
z ní marxismus nadobro vyhlazen."
Tato geniální slova
Stalinova, pronesená roku 1934, byla potvrzena skutečností
uplynulých 18 let. Chtěli zničiti marxismus
a komunismus ohněm a mečem, plynovými komorami,
masovými vraždami. Ale nezničili a nezničí
ho ani dnes, ani v budoucnosti (Potlesk.) žádným
terorem, žádnou persekucí, žádnými
zbraněmi, třeba by to byly i tak zločinné
a barbarské zbraně, jako jsou zbraně bakteriologické.
Od roku 1933, kdy v Německu
zásluhou vlastních i cizích kapitalistů
se dostal k moci Hitler, musela dělnická třída
a komunistické strany Evropy svádět ještě
úpornější boje proti úkladům
imperialistů.
A tehdy němečtí
nacisté ve snaze, vyhladit komunistickou stranu, používali
nejbrutálnějších prostředků.
Nejlepší lidé této strany byli mučeni,
popravováni a vražděni a mezi nimi též
zavražděn vůdce této strany a představitel
německého národa Ernst Thälmann.
Statisíce německých komunistů a pokrokových
lidí, bojujících za záchranu Německa,
bylo vězněno v koncentračních táborech.
Idea komunismu však nakonec i v Německu triumfovala.
Místo "tisícileté nacistické
říše" byla vytvořena Německá
demokratická republika, v níž vládne
německý lid, vedený dělnickou třídou
v čele s presidentem Pieckem, skutečným
představitelem nového, demokratického Německa.
Tato Německá demokratická republika je jednou
z největších překážek pro
uskutečnění válečných
plánů západních imperialistů,
kteří se pokoušejí vytvořit z
okupovaného záp. Německa ohnisko nové
války v Evropě a válečné nástupiště
proti SSSR a státům lidové demokracie. V
západním Německu je to Komunistická
strana Německa, která stojí v čele
boje za vytvoření jednotného demokratického
Německa a je skutečným vyjadřovatelem
tužeb nejširších vrstev lidu západního
Německa.
V minulosti český národ
byl vždy předmětem útočné
politiky německých imperialistů a v poslední
válce předmětem útoku nacistického
Německa. Dnes v Německé demokratické
republice vládne německý lid, vedený
presidentem Pieckem. To je nám zárukou, že
v budoucnosti oba státy, jak Německá demokratická
republika, tak i Československá lidově demokratická
republika, budou své přátelské styky
a přátelskou spolupráci stále více
prohlubovat a upevňovat.
Také ve Francii, před
II. světovou válkou, vedla Komunistická strana
Francie úporný boj proti pokusům francouzských
fašistů dostat se k moci a vytvořit z Francie
základnu pro příští světovou
válku. Byl to boj za mír, proti přípravě
nové imperialistické války, za lidovou Francii,
za nezávislost francouzského národa.
Komunistická strana Francie
byla jedinou stranou, která ve své zemi bojovala
a odhalovala zrádnost Blumovy politiky neintervence vůči
Španělsku, neintervence, která byla ve skutečnosti
pomocí španělskému fašistovi Francovi.
Byla jedinou stranou, jež hlasovala 1938 ve sněmovně
proti mnichovské zradě. Ona to byla, která
jediná mobilisovala francouzský lid do boje proti
fašistickým okupantům a národní
zradě vlastní buržoasie. I když Mnichované
Daladier a Bonnet rozpustili a zakázali komunistickou stranu,
i když Petainova vláda a nacisté prováděli
proti ní zběsilý vyhlazovací teror,
komunisté po celou okupaci stáli v čele partyzánského
hnutí, v čele odboje, a získali tak největší
důvěru francouzského lidu. Komunistická
strana Francie je dnes nejsilnější stranou,
stranou nejlepších a nejvěrnějších
sil národa, skutečnou a slavnou vůdkyní
francouzské dělnické třídy.
A proto útok francouzské
buržoasie na komunistickou stranu a soudruha Duclose
je nejen útokem na tuto stranu, ale také útokem
proti nejvlastnějším zájmům francouzského
národa. Tato zbabělá a násilnická
provokace, která je obdobná s provokací nacistů
se zapálením říšského
sněmu v Berlíně, zkrachuje a obrátí
se proti svým původcům.
Komunistická strana Československa
byla jedinou stranou, která od roku 1933 burcovala československý
lid do boje proti nebezpečí hitlerovského
útoku na Československo. Byla jedinou stranou, která
stála proti Mnichovu. V době, kdy všechny ostatní
československé politické strany se daly na
cestu kolaborace s Háchovci a německými nacisty,
byla to komunistická strana, která stála
v čele všech vlasteneckých a pokrokových
sil národa, a držela po celou dobu okupace hrdinně
prapor boje za národní zájmy, národní
svobodu, svobodu českého a slovenského lidu.
Pod jejím vedením a vedením soudruha Klementa
Gottwalda se vytvořila v SSSR československá
armáda, která po boku slavné sovětské
armády splnila svou vlasteneckou povinnost v slavných
bitvách u Sokolova, Bílé Cerkve a Dukly.
Naše strana tento slavný
a vítězný boj proti nacistickým okupantům,
tento boj za svobodu a samostatnost českého a slovenského
národa, zaplatila 25.000 životy svých členů,
zvěrsky zavražděných nacistickými
okupanty, a více než 50.000 uvězněnými
v gestapáckých kriminálech a esesáckých
koncentračních táborech. Tento surový
teror proti komunistům nebyl okupantům nic platný.
Komunistická strana nakonec zvítězila. A
to proto, že ve svém boji se opírala o většinu
českého i slovenského národa. Po vyhnání
okupantů hrdinnou sovětskou armádou se stala
největším, rozhodujícím politickým
činitelem, stala se mluvčím zájmů
obou našich národů, protože její
kořeny jsou hluboce vrostlé v národě.