Předseda dr John.

Místopředsedové Hodinová-Spurná, dr Polanský, Fiala, Valo, David, Žiak.

Členové vlády: náměstkové předsedy vlády Fierlinger, dr Kyselý; ministři: Bílek, Harus, Kopecký, Krosnár, Maurer, Nepomucký, dr Neuman, Nosek, dr Plojhar, Pospíšil Ant., dr Rais, Smida, dr inž. Šlechta.

232 poslanců podle presenční listiny.

Z kanceláře NS: gen. tajemník NS Kováčik; jeho náměstek dr Rattinger.

Předseda (zvoní): Zahajuji 66. schůzi Národního shromáždění.

Sděluji, že došly dopisy předsedy vlády ze dne 24. října 1952, kterými oznamuje, že pan president republiky rozhodnutími ze dne 24. října 1952 prohlásil dnem 29. října 1952 zasedání Národního shromáždění za skončené a svolal Národní shromáždění k podzimnímu zasedání do Prahy na den 29. října 1952. Sděluji dále, že došel dopis pana předsedy vlády ze dne 4. srpna 1952, kterým sděluje, že pan president republiky rozhodnutím ze dne 1. srpna 1952

a) vyhověl žádosti ministra Gustava Klimenta a zprostil ho úřadu ministra těžkého strojírenství;

b) jmenoval náměstka ministra Júlia Maurera ministrem a pověřil ho řízením ministerstva těžkého strojírenství;

c) jmenoval poslance Národního shromáždění Josefa Pospíšila, náměstka ministra dopravy, ministrem a pověřil ho řízením ministerstva železnic.

Poslaneckého mandátu se vzdali v mezidobí poslanci: Josef Čihák, Marie Šachová, Marie Palečková-Syrovátková, František Majtl, Josef Beran, Zdeněk Hejzlar, Jan Plhal, JUDr Ján Ševčík, Ján Válek a Karel Zachara.

Ministerstvo vnitra povolalo na uprázdněné poslanecké mandáty tyto poslance: Imricha Daniše, Jana Krátkého, Františka Kutiše, Fedora Zorkócyho a Josefa Zváru.

Tito poslanci se dostavili do dnešní schůze.

Protože předtím podle § 89 jedn. řádu podepsali v kanceláři Národního shromáždění prohlášení, obsahující formuli poslaneckého slibu, přistoupíme ke slibu podle § 42 ústavy a § 90 jednacího řádu Národního shromáždění tím způsobem, že bude předem přečtena ústavou předepsaná formule slibovací, poslanci Daniš, Krátký, Kutiš, Zorkócy a Zvára ke mně přistoupí a vykonají slib podáním ruky a slovem "slibuji".

Žádám o přečtení slibovací formule a jmenované poslance žádám, aby ke mně přistoupili vykonat slib. (Poslanci povstávají.)

Gen. tajomník NS Kováčik (číta): "Sľubujem, že buďem verný republike Československej a jej ľudovodemokratickému zriadeniu. Budem zachovávať jej zákony a svoj mandát vykonávať podľa najlepšieho vedomia a svedomia na prospech ľudu a štátu."

Posl. Daniš (podávajúc predsedovi ruku):Sľubujem.

Posl. Krátký (podávaje predsedovi ruku): Slibuji.

Posl. Kutiš (podávaje předsedovi ruku): Slibuji.

Posl. Zorkócy (podávajúc predsedovi ruku): Sľubujem.

Posl. Zvára (podávaje předsedovi ruku): Slibuji. (Poslanci usedají.)

Předseda: Sděluji, že mandátový výbor ve své schůzi dne 21. října 1952 prozkoumal a navrhuje ověřit poslanecké mandáty poslanců: Jiřího Fleyberka, Engelberta Tomana, Josefa Kestlera, Miluše Klímové, Adolfa Svobody, Františka Beneše, Františka Urbana, Pavla Hrona, Richarda Podaného, Marie Křížové, Pavla Kanianského, JUDr Jozefa Kyselého a Jana Pestra.

Jsou nějaké námitky? (Námitky nebyly.)

Námitek není. - Národní shromáždění vzalo tedy na vědomí usnesení mandátového výboru a ověřilo tak poslanecké mandáty jmenovaných poslanců.

Podle denního pořadu usneseného užším předsednictvem Národního shromáždění dne 25. září 1952, který byl již členům Národního shromážděni rozdán, je na pořadu schůze:

1. zpráva výboru kulturního (tisk 654) k vládnímu návrhu zákona o Československé akademii věd (tisk 627),

2. zpráva výboru ústavno-právneho (tlač 645) k vládnemu návrhu zákona o povolávaní náhradníkov poslancov Slovenskej národnej rady (tlač 626),

3. zpráva výboru ústavně-právního (tisk 646) k vládnímu návrhu zákona o uzavírání manželství s cizinci (tisk 635),

4. zpráva výboru hospodářského (tisk 655) k vládnímu návrhu zákona o námořní plavbě (tisk 638),

5. zpráva výboru zemedelského (tlač 651) k vládnemu návrhu zákona o rybárstve (tlač 636),

6. zpráva výboru pro hospodářské plánování a jeho kontrolu o vládních nařízeních, vydaných podle § 42 odst. 1 zákona č. 241/1948 Sb. o prvním pětiletém hospodářském plánu rozvoje Československé republiky (tisk 653),

7. zpráva výboru mandátového ve věci zbavení mandátu posl. Jána Daxnera (tisk 640).

Jsou nějaké námitky proti tomuto pořadu? (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Podle § 24 odst. 1 jedn. řádu rozhodne Národní shromáždění o pořadu prostým hlasováním bez rozpravy.

Dám tedy hlasovat.

Kdo souhlasí s navrženým pořadem dnešní schůze, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

Děkuji vám. To je většina. - Navržený pořad je tedy schválen.

Přistoupíme k projednávání prvního bodu pořadu, kterým je

1. zpráva výboru kulturního k vládnímu návrhu zákona o Československé akademii věd (tisk 654).

Zpravodajem je posl. prof. dr Trávníček; dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Trávníček: Vážené Národní shromáždění!

Zákon o Čs. akademii věd hoví naléhavé potřebě, ústrojně souvisící s neobyčejným rozmachem našeho socialistického budování v oblasti hospodářské i kulturní. Socialistický řád se buduje na vědeckých základech a proto má v něm věda významné společenské poslání, o kterém nezvratně svědčí překvapivě rychlý a úspěšný vývoj Sovětského svazu, zejména pak velkolepé stavby komunismu po druhé světové válce a nový pětiletý plán, jehož směrnice byly přijaty na historickém XIX. sjezdě KSSS. Vývoj Sovětského svazu od Velké říjnové socialistické revoluce je triumf vědy, jaký nemá obdobu v celých dějinách lidstva.

Náš president Klement Gottwald řekl po historickém vítězství nad domácí reakcí v únoru roku 1948 k zástupcům vysokých škol toto: "Lidový stát potřebuje vědu a kulturu nikoliv chudší a jednostrannější než dosud, nýbrž ještě bohatší, ještě košatější, ještě mnohostrannější než dosud. A má-li se věda a kultura takto rozvíjet, je samozřejmé, že potřebuje volnost bádání, svobodu experimentu, že potřebuje, řekl bych, nikoli svázané ruce, ale křídla."

Těmito slovy rozmetal president Gottwald lživou propagandu nepřátel lidové demokracie a socialismu, že zanedbávají vědu, stavějí ji na vedlejší, zrezivělou kolej, snižují její úroveň, omezují svobodu vědeckého bádání.

V duchu presidentových slov učinila naše vláda několik důležitých opatření k tomu, aby mohla věda účinně zasahovat do našeho státního a národního dění, být jeho základem a oporou. V roce 1949 bylo zákonem vybudováno výzkumnictví a zkoordinována vědecká práce především v oblasti přírodovědecké a brzo nato zřízeno 7 ústředních výzkumných ústavů. Vydatně prospěla vědecké práci vysokoškolských vědeckých sil a výchově mladých vědeckých kádrů reforma a nová organisace vysokých škol. Souběžně s tím šla štědrá pomoc ministerstva školství, věd a umění a vlády různým vědeckým oborům a institucím. O tom o všem výmluvně svědčí stále a prudce stoupající položky našeho státního rozpočtu na vědu a na vysoké školy.

Zákon o Čs. akademii věd jde k samým kořenům veškeré vědecké práce v naší republice. Jím se zřizuje Akademie jako nejvyšší celostátní vědecká instituce, sdružující všecky naše nejpřednější pracovníky v theoretických i užitých vědách. Akademie má plánovitě a soustavně, organisovaně soustřeďovat vědecké síly na hlavní, nejdůležitější vědecké basi, aby byly její badatelské výtěžky základem pro veškerou ostatní vědeckou a výchovnou činnost v naší republice. Její vědecká činnost má se týkat přírodního bohatství našeho státu, výrobních sil, hospodářských i kulturních hodnot. Jejím úkolem je péče o zvyšování odborné kvalifikace vědeckých pracovníků a péče o výchovu vědeckého dorostu. Proto se Akademii uděluje právo propůjčovat hodnost kandidáta a doktora věd. Akademie má podávat vědecké posudky nejvyšším státním orgánům a pečovat o popularisaci vědy. Činnost Čs. akademie věd má být podle vzoru Sovětské akademie věd zaměřena k tomu, aby mohla věda vrchovatě plnit své významné společenské poslání, stala se vpravdě tvůrčí silou a svrchovaně sloužila budování socialismu v naší vlasti a tím blahu obou našich národů a všemu lidstvu.

Zřízení Čs. akademie věd znamená historický, a to nedozírně blahodárný krok ve vývoji naší vědy, jehož dosah plně vyniká srovnáním se stavem vědy v předmnichovské republice.

Jako jeden z těch, kteří jsme pracovali v předmnichovské republice po celou dobu jejího trvání, pokládám za svou povinnost s nevýslovným vnitřním uspokojením a s neskonalou vděčností připomenout všechno to, co proti předmnichovské republice vědě a vědeckým pracovníkům už dala, dává a co dá naše vlast od svého osvobození slavnou a hrdinnou Rudou armádou a celým Sovětským svazem, zejména pak od vítězného února r. 1948, kdy se stala vedoucí a odpovědnou silou našeho státního a národního dění Komunistická strana Československa jako představitelka všech pracujících v čele s dělnickou třídou.

Nelze říci, že by se v předmnichovské republice vědecky nebylo pracovalo. Pracovalo se a nejednou úspěšně. O tom nejlépe svědčí významná vědecká práce našeho ministra školství Zdeňka Nejedlého. Ale pracovalo se za těžkých podmínek, za nepříznivého ovzduší. Předmnichovská vládnoucí buržoasie zajímala se o vědu jen potud, pokud přímo sloužila jejím vykořisťovatelským cílům, pokud byla prostředkem ke zvyšování jejích bezpracných zisků. Tím buržoasie vědu degradovala, přiřkla jí nedůstojnou, ponižující úlohu přisluhovačky při nelidském útisku většiny národa. Jinak byla buržoasie k vědě lhostejná, nestarala se o její rozvoj. Svůj nezájem zastírala buržoasie pokryteckou zásadou úplné svobody vědy. Zneužívajíc této zásady, poskytovala buržoasie na vědu jen almužnu, která měla budit zdání podpory. Za těchto podmínek nemohlo dojít k žádoucímu rozvoji vědy, k výchově dorostu v takové míře, která by odpovídala vysoké intelektuální úrovni našeho národa. Desítky a stovky vědeckých talentů zůstaly nevyužity. Nadaní vědečtí dorostenci musili odcházet z existenčních důvodů z vysokých škol na praktická pracoviště, kde nemohli pokračovat ve své vědecké přípravě anebo kde nemohli rozvíjet svou vědeckou činnost. Dnešní aspirantura, umožňující vědeckým adeptům vzdělávat se jako státní stipendisté, ani něco jí podobného tehdy prostě neexistovalo. Velmi omezené možnosti vědecké přípravy anebo činnosti mimo praktická pracoviště využívali namnoze nikoli skuteční vědečtí pracovnici, nýbrž chytráčtí kariérníci, kteří považovali vědu za pohodlnou živnost. O plánovité, organisované vědecké práci nebylo ani řeči. Vládl individualismus, který vedl často k tomu, že schopní vědečtí pracovníci vyplýtvali své síly na podružné věci v malicherných drobnostech. Dále z toho vyplynula honba za novými západnickými směry, které svou úpadkovostí podkopávaly samy základy vědy. Nedostatkem plánovitosti a organisovanosti trpěla i tehdejší Česká akademie věd a umění, zřízená roku 1890, a starobylá Královská česká společnost nauk. Akademie vydala mimo jiné řadu nepříliš hodnotných spisů, avšak díla starších a starých vynikajících představitelů našeho kulturního života, Tomáše Štítného, Mistra Jana Husi a jiných nezpřístupnila pro širší kulturní obec. Věda byla odtržena od života, chápala se za samoúčelnou, takže poctivý vědecký pracovník, který cítil vnitřní potřebu vědu pěstovat, nemohl se zbavit trapného dojmu, že je zbytečný člověk, který dělá něco, oč nemá společnost zájem. Vyznamenávání význačných vědeckých pracovníků státem, jak je tomu dnes a jak tomu bylo v SSSR už dříve, bylo v předmnichovské republice něco nemyslitelného.

Náš nový společenský řád vrátil vědeckému pracovníku lidské sebevědomí, protože mu poskytuje možnost účastnit se budováni naší vlasti a mít blaživé vědomí, že je svému národu, své vlasti užitečný. Ta okolnost, že se socialistický řád buduje na vědeckých základech, naplňuje každého čestného vědeckého pracovníka radostí a hrdostí a neodolatelně jej pudí k tomu, aby se ze všech sil a podle svých schopností zúčastnil velkolepé výstavby naší vlasti, jaká nemá obdobu v celé naší historii. Vědecký pracovník pokládá si za čest podílet se na této výstavbě po boku dělnické třídy a všech pracujících.

Věda přestala být v naší vlasti, jdoucí po cestě k socialismu, kosmopolitická, chce být vědou národní, vědou o obou našich národech a vědou jim také sloužící. Vědecká činnost je dnes nejen projevem vlastenectví, nýbrž i vlasteneckou povinností. Je to přímý důsledek toho, že KSČ jako vedoucí síla všeho našeho státního a národního dění, hospodářského i kulturního, a odpovědná za ně, vymanila oba naše národy z jařma reakčního kapitalismu a převedla je do tábora pokroku a míru, do tábora socialismu, v jehož čele stojí mohutný Sovětský svaz, a že vzdělává a vychovává oba naše národy v duchu marxismu-leninismu, učení všech učení, jak je nazývá náš milovaný president Klement Gottwald. Toto učení otvírá dokořán bránu k poznání přírody, lidské společnosti a jejich vývoje, umožňuje a podněcuje neustále rozvoj vědy. Geniální představitel marxistické vědy, velký Stalin, svými "Ekonomickými problémy socialismu v Sovětském svazu" znova dokázal nezměrnou tvůrčí sílu marxismu-leninismu, pramenící z jeho pravdivosti. A podal nový důkaz toho, že je socialistická věda prostředkem k uskutečnění a zajištění šťastného, radostného života všech pracujících. Ve světle těchto slavných Stalinových statí jasně vystupuje zrůdnost a zločinnost kapitalistického řádu v jeho imperialistickém období, usilujícího o zotročeni lidstva a zneužívajícího vědy jako nástroje ke zvěrskému hromadnému ničení lidstva a výsledků jeho poctivé a neúmorné práce.

Ustavení Čs. akademie věd je svrchovaně významná událost v celém našem dnešním hospodářském i kulturním rozvoji. Svědčí o tom, že po vzoru Sovětského svazu a za jeho nezištné a vydatné pomoci neúchylně a cílevědomě spějeme k socialismu. Dělnická třída jako vládnoucí a odpovědná síla našeho národního a státního dění osvědčila plné porozumění pro významné poslání vědy, je si plně vědoma toho, že je socialismus nerozlučně, bytostně spjat s vědou. Záleží proto na pracovnících naší vědy, aby též oni pochopili, že je výstavba socialismu společný úkol jejich a dělnické třídy, a aby vysoce si vážíce důvěry dělnické třídy, vytvořili s ní nejužší svazek a zúčastnili se plnou měrou rychlého a úspěšného dobudování socialismu k prospěchu a blahu obou našich národů a k zajištění světového míru.

Jsem přesvědčen, že naše vědecká obec za ústředního vedení a řízení Čs. akademie splní svou povinnost ke své svobodné socialistické vlasti a že se ustavení Čs. akademie věd stane historickým mezníkem ve vývoji naší vědy a tím ve vývoji obou našich národů.