Kulturní výbor Národního shromáždění projednal ve své schůzi dne 23. října t. r. osnovu zákona o zřízení Čs. akademie věd a jednomyslně se usnesl navrhnout NS přijetí tohoto zákona. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Děkuji panu zpravodaji za jeho referát.

Ke slovu se přihlásil pan náměstek předsedy vlády Zdeněk Fierlinger. Prosím ho, aby se laskavě ujal slova.

Náměstek předsedy vlády Fierlinger (uvítán potleskem):

Slavná sněmovno, paní a pánové, soudružky a soudruzi!

Přistupujete dnes k projednávání zákona, který má mimořádný význam nejen pro budoucnost naší vědy, nýbrž pro výstavbu socialismu v naší vlasti vůbec. Je to zákon o Československé akademii věd. Tento zákon se stane vedle základního zákona školského a zákona o vysokých školách třetím hlavním sloupem zajišťujícím mohutný rozvoj naší nové socialistické vědy a kultury.

Nikdo u nás není více povolán k tomu, aby zde promluvil k vládní předloze, než náš ministr školství, věd a umění, jeden z největších dnešních československých vědců, vědec světového významu, požívající zvláštní vážnosti zejména v SSSR, člen Akademie nauk SSSR, profesor dr Zdeněk Nejedlý. (Hlučný potlesk.) Bohužel lékaři, kteří přísně střeží zdraví soudruha Nejedlého, aby nám ve své dnešní plné aktivitě byl co nejdéle zachován, nedovolili, aby dnes sám osobně vystoupil při tomto významném aktu. Prosím vás proto jménem ministra Nejedlého, abyste omluvili jeho nepřítomnost na dnešním slavném shromáždění a přijali jeho vřelý pozdrav a dík, který zasílá všem těm, kdož na předloze zákona o Československé akademii věd pracovali a k jejímu uskutečnění pomáhali. (Potlesk.)

Sám bych se chtěl při projednávání vládní předlohy především zmínit o jedné z otázek, které vláda musela řešit při přípravě zákona, a to o tom, kde máme hledat historický základ a počátek naší Československé akademie věd. Není totiž zdaleka bez významu pro novou akademii a pro nás všechny, k jakému dědictví se bude tato hlásit a zda a na čí práci bude navazovat. Při projednávání této i řady dalších otázek byla nám oporou a pramenem poučení skvělá studie ministra Nejedlého "Vybudujeme Československou akademii věd", v níž je proveden pronikavý rozbor dosavadních našich vědeckých společností a na podkladě této analysy nastíněna jak organisační struktura, tak i úkoly příští Československé akademie věd.

Dosavadní Česká akademie věd a umění, vytvořená dekretem císaře Františka Josefa z roku 1890, vznikla z dotace zámožného stavitele Josefa Hlávky, který se sám stal prvním jejím doživotním presidentem, a to nikoliv jako vědec nebo umělec, nýbrž jako ten, kdo měl i dával Akademii finanční prostředky. Bohatství tu rozhodovalo, jako vždy v kapitalismu. I Hlávka se řídil zásadou: kdo platí, ten rozhoduje. Na něm záleželo, kdo směl či nesměl být členem Akademie. Jen v oborech Hlávkovi cizích se podařilo vniknout do Akademie vědcům jiného než Hlávkova ražení. Je příznačné, že i vynikající učenci a nejednou vědci kulturně a politicky pokrokoví a průbojní se takto projevovali a uplatňovali pouze ve své osobní práci, ale Akademii jako celku neudávali tón tito vědci, nýbrž třídní charakter dozrálé zatím české buržoasie. Česká akademie byla i organisována jako společnost nikoliv pracovní, nýbrž representační tak, jak to nejlépe hovělo tehdejší české buržoasii. Vlastní věda proto v České akademii nebyla pěstována. Tato se zabývala hlavně jen rozhodováním, které práce mají být přijaty do publikací Akademie a komu se má dát finanční podpora. Vědecké otázky a spory však neřešila. Vlastní vědecká práce se musela konat mimo Akademii v soukromých pracovnách učenců a v ústavech vysokých škol. Česká akademie byla při svém založení i později v předmnichovské republice naprosto uzavřenou společností, odloučenou od lidu a národa. Takováto vědecká společnost nemůže být proto historickou základnou naší nové Československé akademie věd, kterou budujeme.

Proto právem se obrátila pozornost vlády k jiné naší vědecké společnosti, a to společnosti více než o 100 let starší než byla Hlávkova akademie, totiž ke Královské české společnosti nauk, zkráceně zvané "Učená společnost".

Učená společnost vznikla původně jako soukromá společnost. Roku 1784 byla uznána dvorským dekretem za veřejnou společnost nauk. Titulu akademie se ji však nedostalo pro řevnivost a nevraživost rakouských úřadů, která vyplývala z toho, že Vídeň tehdy ještě akademii neměla. Vídeňská akademie byla zřízena totiž až v roce 1847, tedy daleko později. Učená společnost však přesto nejednou i sama sebe akademií nazývala, i jiné učené společnosti ji tak jmenovaly a zejména se tak na ni obracely. A nadto Učené společnosti byla i právně přiznávána práva akademie. Tak na příklad, když členové vídeňské akademie roku 1848 dostali mocí svého členství právo přednášet i bez habilitace na universitě, bylo totéž právo přiznáno i členům pražské Učené společnosti. Již tyto historické důvody mluví pro to, abychom za základ a počátek Československé akademie věd považovali Učenou společnost jako historicky skutečně první naši akademii.

Nadto však Učená společnost, vyrostlá z osvícenských snah konce 18. století, v době prvních červánků nové doby, v době narůstající Velké francouzské revoluce, byla vytvořena znamenitými vědci, kterých sice nebylo z počátku mnoho, ale kteří vynikali odborně i politicky. Ač chudá prostředky, snažila se Učená společnost od počátku aktivně působit na rozvoj života a práce u nás. Vznikla v době zakládání průmyslu v českých zemích a její činnost se proto zaměřila především na přírodní vědy jako vědy pro rozvoj techniky a průmyslové výroby nejdůležitější a řešila celou řadu praktických otázek, jak pomoci vědeckou prací rozvoji našeho hospodářství.

Práce Učené společnosti byla prostoupena již v jejích počátcích politicky a ideově duchem a snažením nové doby a smělostí někdy až překvapující. Byla to právě Učená společnost, která již koncem 18. století hájila ve svých publikacích na příklad návrh, aby velkostatky byly rozděleny v menší usedlosti. Pracovali v ní takoví mužové jako Dobrovský, Palacký, Šafařík, přírodovědec Presl, matematik Jandera a celá řada dalších klasiků naší vědy. Tito pokrokoví zakladatelé a další členové Učené společnosti si byli dobře vědomi, že úkolem pravé, živé a tvořivé vědecké společnosti je ne pěstovat jen osobní zálibu a práci jednotlivých členů v tom nebo onom oboru, nýbrž na prvním místě sloužit veřejnosti. Učená společnost takto už před více než 180 lety byla pro svou dobu v malém to, čím bychom chtěli mít dnes naší Akademii ve velkém: aktivní účastnicí v budování naší republiky. A proto i z tohoto důvodu navazujeme při budování Československé akademie věd na Učenou společnost a hlásíme se k ní jako k naší již Akademii. (Potlesk.) I proto, že je nám to k nemalé cti, měli-li jsme akademii už v době teprve rodícího se nového života, i proto, že jsme tím povinni těm dobrým a poctivým českým lidem, kteří vytvořili a dali skutečně pokrokový a přímo příkladný ráz této první naší vědecké akademii. Navazujeme-li dnes tolik na naší klasiku jako nejlepší základ i dnešního našeho kulturního snažení, jak pominout Učenou společnost, která má takovou bohatou, krásnou a společnosti užitečnou historii! Vždyť i Akademie nauk SSSR dobře střeží památku a hlásí se jako pokračovatelka akademie zřízené Petrem I. a v roce 1925 s velkou slávou slavila 200 let svého trvání.

Nová Akademie bude celostátní tak, jak to vyplývá z jednotnosti našeho státu. To ovšem nijak nebráni, aby Slovensko pro vlastní účely mělo i svou zvláštní akademii tak, jako v Sovětském svazu vedle Všesvazové akademie nauk SSSR jsou akademie i v jednotlivých svazových republikách. Nová Akademie přestane být jen representaci, nýbrž musí se stát tak jako vše v socialistické republice dílnou, pracovištěm. To je to nové, to nejpodstatnější, ta nejpodstatnější změna, pro kterou především přestavbu Akademie děláme. Napříště se vědecká práce bude soustřeďovat především v Akademii, v jejích vědeckých dílnách a ústavech. Akademie převezme řadu vědeckých ústavů již existujících a postupně podle potřeb a možností si bude zřizovat další ústavy. Máme již dnes mnohé znamenité vědecké ústavy, na př. "Archeologický ústav" nebo "Orientální ústav", které budou Akademii jistě sloužit ke cti. Máme i vynikající vědce světového významu, z nichž ty nejlepší bude president republiky jistě jmenovat prvními akademiky.

Nový zákon zajišťuje členům Akademie nárok na pravidelnou měsíční odměnu, zbavuje je tak existenčních starostí a umožňuje jim, aby se plně a zcela věnovali vědecké práci. To ovšem neznamená, že by akademik nemohl nebo nesměl přednášet na vysoké škole, ale zabezpečuje se tak těm, kteří jsou plně zaujati svou badatelskou prací, aby se osvobodili od mimovědecké činnosti, dříve jim existenčně vnucené. Dílna, i vědecká, nesmí se spokojit jen s prací mistrů, musí se starat i o výchovu dorostu. To platí i pro Československou akademii věd, a to tím spíše, poněvadž u nás je otázka vědeckého dorostu neobyčejně naléhavá a palčivá a výchova aspirantů se stává přímo živelným úkolem naší vědy. Akademie bude mít proto i právo kvalifikační, t. j. právo udělovat na základě vědecké práce hodnost kandidáta a doktora věd. Vědecká práce akademie nebude již propadat osobním zájmům a sklonům členů, libovůli a bezplánovitosti, která nakonec znehodnocuje i výsledek práce vynikajících pracovníků. Bude to práce plánovitá, cílevědomě zaměřena ku prospěchu republiky, t. j. k výstavbě socialismu v naší vlasti. Proto v Akademii nemůže a nebude mít místa lidu nepřátelská a kapitalismu sloužící pavěda, zrovna tak jako kapitalistickým světem hlásaná beznárodní věda kosmopolitická.

Ministr Nejedlý učí naše vědecké pracovníky, jak navazovat na naše pokrokové, a to dnes znamená protikapitalistické, národní tradice. Našim vědcům musí být vůdčími učiteli velcí zakladatelé a budovatelé nové, opravdové, neilusionistické, žádným idealistickým klamem nefalšované vědy, vědy klasiků socialismu, Marxe, Engelse, Lenina, Stalina. Československá akademie věd se musí ve své práci učit především z práce sovětských vědců, musí se opírat především o výsledky a zkušenosti sovětské vědy. Za socialismu se věda stává nejdůležitějším nástrojem přeměny společnosti i přírody k lepšímu a šťastnějšímu životu lidu. President naší republiky s. Klement Gottwald, který byl vždy důsledným průkopníkem všech šlechetných snah, cílících k plnému rozvoji naší vědy a naší národní kultury v duchu socialistického vlastenectví a proletářského internacionalismu, nás i ve svém posledním historickém projevu v Průmyslovém paláci nabádá, abychom se stále a soustavně učili od našich sovětských přátel. Sovětská věda, osvobozená Velkou říjnovou socialistickou revolucí z buržoasních pout, z otročení kapitálu, z podřízenosti kapitalistickému kořistnictví, těšící se mimořádné podpoře a péči sovětské vlády, dosáhla jedinečných úspěchů a výsledků. O tom k nám velmi názorně mluví především referáty a usnesení XIX. sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu. Gigantické stavby komunismu měnící tvářnost a přírodní podmínky ohromných oblastí, divy techniky, odstraňující lidskou dřinu a zvyšující účinnost lidské práce, jedinečné objevy a stále nové a pokrokovější methody péče o zdraví člověka, netušený rozvoj věd technických i společenských, toho všeho jsme svědky v Sovětském svazu. A na tom všem se podílí veliká armáda sovětských vědců, kteří pěstují nikoli vědu pro vědu, odtrženou od života a uzavřenou v laboratoři, nýbrž vědu tvořivou, vědu měnící a zlepšující stále dosavadní svět, vědu pro lid, lidu pomáhající a sloužící. Největší oporou, učitelem a rádcem sovětských vědeckých pracovníků je sám Josef Vissarionovič Stalin (Hlučný potlesk.), který zejména i svou poslední geniální prací "Ekonomické problémy socialismu v SSSR" znovu vnesl jasno do různých pochyb a nejistot a na základě přísně vědeckého rozboru objasnil a objevil řadu vědeckých pouček a zákonů a zdůvodnil objektivní platnost vědeckých ekonomických zákonů. Veliká vítězství socialismu a budování komunismu v SSSR jsou především skvělým vítězstvím vědy, poněvadž byla dosažena jen proto, že z vědy vyrostla a na vědě uvědoměle stavěla.

Nechť i naše Československá akademie věd je ohniskem a šiřitelem takové vědy. Na rozkvět této vědy zvedám dnes svůj hlas. A dovolte, abych tu užil a citoval slova, která pronesl generalissimus Stalin na rozkvět vědy a na zdraví vědeckých pracovníků dne 17. května 1938 v Kremlu: "Na rozkvět vědy, oné vědy, která se neuzavírá před lidem, která se nestraní lidu, nýbrž je ochotna sloužit lidu, ochotna dát k disposici všechny své vymoženosti, která slouží lidu nikoliv z donucení, nýbrž dobrovolně, ráda. Na rozkvět vědy, oné vědy, která nepřipouští, aby se její staří a uznalí představitelé, spokojení sami sebou, uzavírali do ulity žreců vědy, do ulity monopolistů vědy, na rozkvět oné vědy, která chápe smysl, význam a všemocnost svazku mezi starými a mladými vědeckými pracovníky, která dobrovolně a ochotně mladým silám naší země otvírá všechny své dveře a umožňuje jim, aby dosáhly jejích vrcholů, která uznává, že budoucnost patří mladé generaci vědeckých pracovníků. Na rozkvět vědy, oné vědy, jejíž pracovníci, ačkoliv chápou moc a význam vědeckých tradic a dovedně jich využívají v zájmu vědy, přece jen nechtějí být otroky těchto tradic, na rozkvět vědy, která je dosti smělá a rozhodná, aby bořila staré tradice, normy a koncepce, když stárnou, když se mění v brzdu pokroku a vědy, která umí vytvářet nové tradice, nové normy, nové koncepce. Na rozkvět naší průkopnické vědy." (Potlesk.)

Vážení přátelé, myslím, že právě tato krásná Stalinova slova, plná hlubokého vnitřního obsahu a dosahu, bychom měli dát do vínku naší nové Československé akademii věd. Půjde-li Akademie touto cestou, bude-li se řídit těmito myšlenkami, pak jsem přesvědčen, že dobře splní to, co od ní očekává náš lid k prospěchu budování socialismu v naší vlasti. (Dlouhotrvající potlesk.).

Předseda: Děkuji panu náměstku předsedy vlády Fierlingrovi.

Ke slovu se přihlásil pan ministr stavebního průmyslu dr inž. Šlechta. Prosím, aby se ujal slova.

Ministr dr inž. Šlechta: Slavná sněmovno!

Zřízení Československé akademie věd, jak navrhuje zákon, který je předložen Národnímu shromáždění k projednání, je dějinným mezníkem ve vývoji československé vědy. Vytvořením této vrcholné instituce, která bude plánovitě soustřeďovat a řídit veškerou vědeckou činnost, staví se pevný základ naší vědě a předpoklad jejího trvalého rozvoje.

Československá akademie věd vzniká přebudováním Královské české společnosti nauk, založené ke konci 18. století, kdy v našich zemích se počínají objevovat první náznaky kapitalistického řádu. S rozvojem kapitalismu vznikly u nás další vědecké instituce, zejména ke konci 19. století a také i po roce 1918. Bylo mnoho pokrokového vykonáno na poli naší vědy během této dlouhé cesty, delší půldruhého století, která uplynula od založení Královské české společnosti nauk. S úctou vzpomínáme slavných jmen našich vědců, kteří přispěli ve své době k pokroku lidstva a dále posunuli hranici jeho poznání. V celku však věda, jak ani jinak za podmínek kapitalistické společnosti nemohlo být, stávala se stále více prostředkem k upevnění moci majetkové třídy. A pokrokoví, vlastenečtí badatelé si stále jasněji uvědomovali, že výsledky jejich badání neslouží hmotnému a kulturnímu rozvoji lidu, ale jednotlivcům a jejich ziskům, a jsou nakonec zneužívány proti zájmům lidu. Rozpor, který tak vznikal v myslích poctivých, vlasteneckých vědců, musil nakonec vésti ke stagnaci, samoúčelnosti badání a ke krisi celého vědeckého snažení. V takové situaci zastihla naši vědu veliká doba obou našich národů, vítězný únor po osvobození naší vlasti hrdinným sovětským lidem.

Osvobození naší vlasti bylo i osvobozením naší vědy, která konečně mohla vykročit na správnou cestu, sloužit lidu a pomáhat mu v jeho budovatelském díle. Krásnými slovy vyjádřil toto nové poslání vědy president republiky Klement Gottwald ve svém poselství k zástupcům vysokých škol v červnu 1948, když mluvil o těsném spojení s lidem a jeho zájmy. Řekl: "Toto těsné spojení s lidem a s jeho zájmy není ovšem nějakou přítěží nebo nepříjemným závazkem. To je naopak nejpevnější základna vědecké práce, to jí dává konkrétní smysl a cíl i nevyčerpatelný reservoár nových sil. Ba, to je ideální stav pro rozvoj vědy a umění nikoli otročit zvůli a choutkám kapitalistických kořistníků, nýbrž sloužit uvědoměle a s láskou blahu národa a státu."

Aby naše věda, řídíc se těmito nabádavými slovy, splnila svůj krásný úkol a stala se platnou složkou při budování našeho nového života, musí vycházet z vědeckého světového názoru, z pokrokové vědy o vývoji lidské společnosti. To je rozhodující cesta. A kdo se dá touto cestou, pak teprve pochopí, jak protilidová, bezzásadová, samoúčelná a od života odtržená je věda, která se rodí z podmínek starého řádu.

"Našim vědcům" - praví ministr dr Zdeněk Nejedlý - "musí být vůdčími učiteli velcí zakladatelé a budovatelé nové, opravdové, žádným idealistickým klamem nefalšované víry - věda velikých klasiků socialismu Marxe, Engelse, Lenina, Stalina."

Tento vědecký světový názor se stal základem duševního života sovětských vědců, kteří tak ukazují celému světu pokrokovou cestu poznáni, a i když jsou bezpartijní, usilují stále o osvojení si myšlenek učení marxismu-leninismu. Jsou si vědomi toho, že jen tak se může rozvíjet jejich věda, jejich vědecké poznání, všechny jejich duševní schopnosti. Příkladem této cesty poznání je život Sergeje Ivanoviče Vavilova, minulého roku zemřelého presidenta Akademie věd Sovětského svazu.

Socialismus, který vychází z vědeckého poznání, potřebuje vědy. Proto věda ve státě, kde vládne lid, zaujímá vždy přední místo, jaké nemá a nemůže mít věda ve státech, kde vládne kapitalismus. Socialismus dává vědě plnou svobodu tvoření, kterou kapitalistický řád omezuje tím, že zaměřuje vědecké badání jen k získání dalších přímých výhod vlastníkům výrobních prostředků. Socialismus spojuje vědu se životem a jeho potřebami a pomocí vědy mobilisuje všechny přírodní a společenské síly v zájmu budování společenského řádu. Tento jediný smysl vědecké práce znamená, že všechno vědecké badání dojde svého využití. Nejen vědy užité, přímo souvisící se životem, ale i práce matematiků a fysiků, někdy zdánlivě povahy ryze abstraktní, dojdou dříve čí později svého uplatnění v praxi tak jako každé teoretické zkoumání. To leží v podstatě vědy v socialismu, která vychází z potřeb lidu a jeho života.

Socialismus vyžaduje, aby se věda rozvíjela na základě kolektivní účasti, která umožňuje řešit komplexně daný problém a zkoumat jej tedy v jeho celistvosti a v souvislosti s okolními jevy a nikoliv isolovaně. Přitom řeší se i další otázka, nespoléhat se pouze na genia, nýbrž zdolávat vědecké problémy kolektivní cestou, která je také znamenitou školou pro mladé vědce. Učí je postřehovat problémy a cvičí jejich kritické myšlení.

Účast kolektivního myšlení na tvůrčí vědecké práci je vysoce účinnou formou badatelskou, protože nalézá pravdu v diskusích, kritice a sebekritice. Přitom kritika nesmí nikdy znamenat osobní útok, nýbrž musí se věcně, nekompromisně zabývat podstatou problému. Sebekritika pak nemá skončit veřejným pokáním, jež nemá valnou cenu, nýbrž musí upozornit na chyby a nedostatky práce a nepokrytě se svěřit se všemi pochybnostmi, které má badatel o správnosti svého řešení.

Socialismus žádá, aby se věda neustále oprošťovala od reakčních theorií, od zbytků starého myšlení, jež vychází z nevědeckého názoru na vývoj přírody a lidské společnosti. Jeden z nejdůležitějších těchto bojů za novou vědu je boj proti kosmopolitismu. "Kosmopolitismus ve vědě se zakládá na velmi běžném názoru, jako by věda neměla co dělat s vlasti a národem, jako by byla nadnárodní, beznárodní, čistě světová", říká ministr Václav Kopecký. Avšak je to právě věda, která musí vyrůstat z duchovních hodnot národa, posilovat víru lidu ve vlastní sílu a rozmnožováním rodného duchovního pokladu přispívat k obecnému pokroku lidstva v duchu mezinárodní solidarity pracujícího lidu.

Taková je věda, která slouží lidu a míru. A takovou vědou je především sovětská věda. Ukázala, jak věda přispívá k budování socialismu a komunismu a jak tuto výstavbu urychluje. Ukázala, že jen tehdy je věda velikou a plní své poslání, jestliže slouží lidu, který je tvůrcem dějin. Ukázala, že jestliže je přísně pokrokovou a neustále se podrobuje tvrdé, ale spravedlivé kritice, zůstane věčně živou a bude se rozvíjet. Ukázala, že jen tehdy přechází od myšlenky k reálnému činu, aby se proměnila v život, když její výsledky si osvojí v nejvyšší míře sám lid. Ukázala, jak pravdivá věda posiluje národní hrdost a lidskou důstojnost a je jedním z pout bratrství národů v duchu mezinárodní třídní solidarity dělnictva a jak její pomoc hraje velikou úlohu v přátelských vztazích mezi zeměmi tábora míru. Ukázala, jakou úctu chová vlastenecká věda ke kulturním hodnotám jiných národů. Taková je věda, která v duchu ušlechtilých humanistických snah je zapálena myšlenkou prospět svému národu a lidstvu, která spojena s lidem a lidem ctěna pomáhá jeho mírovému budování.

Proto se stalo zřízení Československé akademie věd záležitostí všeho našeho lidu, který od této vrcholné vědecké instituce očekává splnění duchovních potřeb národa a účinnou pomoc při výstavbě socialismu v naší vlasti. Československá akademie věd, vybudovaná podle světlého vzoru Akademie věd Sovětského svazu, bude mít 8 sekcí, z nichž pátá, technická sekce, je nejúže spojena s našim budováním. Této sekci připadá za úkol rozvíjet naši technickou vědu na nejvyšší stupeň, jak to přikazuje zákon socialismu, který formuloval Josef Vissarionovič Stalin takto: "Zabezpečení maximálního uspokojení neustále rostoucích materiálních a kulturních potřeb celé společnosti pomoci nepřetržitého růstu a zdokonalování socialistické výroby na základě nejvyšší techniky."