Předseda dr John.

Místopředsedové Hodinová-Spurná, dr Polanský, Fiala, Valo, Štětka, Žiak.

Členové vlády: náměstkové předsedy vlády dr Dolanský, Bacílek, dr Čepička, Kopecký, Novotný, Fierlinger, dr Nejedlý, Uher, Beran, Barák; ministři dr Plojhar, dr inž. Šlechta, Harus, inz. Jankovcová, Ďuriš, Nosek, Dvořák, Jonáš, Kabeš, Krajčír, Málek, Nepomucký, dr Neuman, Poláček, Pospíšil Ant., Pospíšil Jos., dr Rais, Reitmajer, Smida, Sýkora, inž. Šimůnek, Šrámek, Štoll.

238 poslanců podle presenční listiny.

Z kanceláře NS: gen. tajemník NS Kováčik; jeho náměstek dr Rattinger.

Předseda (zvoní): zahajuji 74. schůzi Národního shromáždění.

Sděluji, že poslaneckého mandátu se vzdal posl. Jindřich Šnobl.

Podle denního pořadu usneseného užším předsednictvem Národního shromáždění dne 9. dubna 1953, který byl již členům Národního shromáždění rozeslán, je na pořadu schůze

1. Zpráva výborů rozpočtového, pro hospodářské plánování a jeho kontrolu, zemědělského, kulturního, sociálně-politického a zdravotnického, ústavně-právního, branného a bezpečnostního a zahraničního (tisk 710) o vládním návrhu rozpočtového zákona na rok 1953 (tisk 698);

2. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu usnesení (tisk 699), jímž Národní shromáždění uděluje souhlas podle §§ 11 a 12 zákona č. 29/1951 Sb., kterým se stanoví státní rozpočet republiky Československé na rok 1951 (rozpočtového zákona), a schvaluje podle § 62 ústavy státní závěrečný účet za rok 1951 (tisk 706).

Jsou nějaké námitky proti tomuto pořadu? (Nebyly.)

Námitek není.

Podle jednacího řádu rozhodne Národní shromáždění o pořadu prostým hlasováním bez rozpravy.

Kdo souhlasí s navrženým pořadem schůze, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

To je většina. - Navržený pořad je tedy schválen.

Navrhuji, aby rozprava k oběma bodům pořadu byla sloučena.

Jsou nějaké námitky proti návrhu na sloučení rozpravy? (Nebyly.)

Námitek není.

Projednání bude tedy podle návrhu sloučeno.

K projevu se přihlásil soudruh ministr financí Jaroslav Kabeš. Prosím soudruha ministra, aby se ujal slova.

Min. financí Kabeš (uvítán hlučným potleskem): Soudružky a soudruzi, paní a pánové!

Budování socialismu, nastoupené v roce 1945 po osvobození našich národů velikou Rudou armádou a urychlené únorem 1948 vedlo nás i v roce 1952 k dalšímu rozvoji naší průmyslové výstavby i výroby a k rozšíření naší společenské spotřeby, jak to odpovídá základnímu ekonomickému zákonu Socialismu.

V tomto roce byla hrubá výroba našeho průmyslu o 18,3 % vyšší než v roce 1951 a dosáhli jsme téměř dvojnásobku výroby z roku 1937. V roce 1952 byly u nás dány do provozu nové vodní elektrárny, vysoké pece, martinské pece, obloukové pece, koksové baterie, bylo postaveno a výrobě odevzdáno přes 1,000.000 m² plochy halových staveb a stejně veliké plochy jiných staveb, určených pro výrobu. Byly zaváděny nové druhy výrob, byla v rámci úsilí o růst výrobnosti práce úspěšně uplatňována nová výrobní technika, umožňující mechanisaci a automatisaci a tím i zdokonalení výrobního procesu a ulehčení práce.

Tento pokrok naší výroby se opírá o zkušenosti, které nám bratrsky sdílejí sovětští soudruzi. Rozhodujícím činitelem je tu ovšem tvůrčí budovatelství našich dělníků a techniků: jen za rok 1952 bylo v průmyslu přijato k uskutečnění více než 40.000 zlepšovacích návrhů.

Síla socialistického budování strhla i naši vesnici. Její přerod k socialismu se v posledních letech a zvláště v roce 1952 bral nezadržitelně vpřed. Jestliže do IX. sjezdu Komunistické strany Československa v roce 1949 zahájilo skutečnou činnost teprve 208 jednotných zemědělských družstev, měli jsme počátkem roku 1952 již na 3.000 družstev III. a IV. typu a do konce roku 1952 stoupl jejich počet na 5.784. Práce našeho zemědělství je téměř z třetiny zmechanisována. Je využíváno nových agrotechnických metod podle sovětských zkušeností. Socialistický sektor našeho zemědělství dává novou tvářnost našim dědinám a životu jejich lidu.

Do února 1948 byl jednou z brzd plánovité výstavby našeho hospodářství soukromý obchod. Znárodnění vnitřního a zahraničního obchodu bylo rozhodujícím krokem na nové cestě. Náš socialistický zahraniční obchod upevňuje naše svazky se Sovětským svazem a s demokratickými státy. Jejich podíl na našem zahraničním obchodě, nedosahující v roce 1949 poloviny celkového jeho objemu, vzrostl v roce 1951 téměř na dvě třetiny a dnes se blíží třem čtvrtinám. Rozšiřují-li se tak naše hospodářské styky se státy s plánovaným hospodářstvím, neznamená to ovšem, že chceme rušit či omezovat své styky s ostatními zeměmi; naopak, přejeme si poctivě a v míru spolupracovat s každým, kdo je dobré vůle. Jak bylo předsedou vlády soudruhem Širokým zdůrazněno v prohlášení vlády dne 16. t. m., bude naše vláda pokračovat v úsilí o rozvíjení obchodních vztahů se všemi zeměmi podle zásady rovný s rovným a poskytování vzájemných výhod.

Přeměna našeho maloobchodu, který byl v roce 1948 ještě z 88 % v soukromých rukou, v maloobchod socialistický je dnes téměř ukončena. Na 99 % maloobchodních tržeb prochází rukama naší státní a družstevní maloobchodní sítě.

Růst naší výroby je základem zlepšování životních podmínek našich pracujících. Díky jí a z ní plynoucí stálé zaměstnanosti všeho našeho pracujícího lidu, jenž už nezná strašidla nezaměstnanosti, stoupla u nás spotřeba masa v roce 1952 proti roku 1951 o 2 %, proti roku 1936 dokonce o 27,5 %. Spotřeba vepřového sádla vzrostla za poslední rok o 9 %, spotřeba chleba o 10 %, pečiva o 23 %, umělých jedlých tuků o 3 %, zmrazené zeleniny o 17 %, cigaret o 10 %. Růstu životní úrovně dosahujeme pak nejen růstem výroby, ale i výměnou našich průmyslových výrobků za zboží jiných států, zejména lidově demokratických.

Jako roste hmotná spotřeba, roste i spotřeba statků kulturních. Zatím co jsme měli v republice ve školním roce 1935/1936 1.697 středních škol různých typů, včetně t. zv. měšťanek, máme jich dnes 2.952 při téměř dvojnásobném počtu žáků. Za stejnou dobu vzrostl počet odborných škol o 48 % a počet jejich žactva o 34 %. Vysokých škol bylo v předmnichovské republice v roce 1937/1938 celkem 9 s 18.796 studenty; dnes máme 30 vysokých škol se 46.830 posluchači, z čehož je 6.349 absolventů dělnických přípravek.

Prudký je i růst počtu mateřských škol a jeslí. Mateřských škol včetně jeslí bylo v roce 1936 1.908 s 80.299 dětmi; v roce 1953 je plánováno jen mateřských škol přes 7.000 s téměř 290.000 dětmi a počet jeslí bude činit přes 2.000 s více než 39.000 dětmi. Zatím co v kapitalistické republice připadal v roce 1937 jeden lékař na 1.218 obyvatel a na Slovensku dokonce na 1.815 obyvatel, připadá letos v lidově demokratické republice jeden lékař na 774 obyvatel. Počet lůžek v nemocnicích byl v roce 1952 proti roku 1937 vyšší téměř o 60 %, při čemž je na letošní rok počítáno s jeho dalším podstatným rozšiřováním.

Rozvoj našich kulturních zařízení je patrný i z těchto čísel: máme dnes 63 stálá divadla proti 18 divadlům v roce 1937. Počet kin vzrostl proti roku 1937 o víc než 87 %, počet jejich návštěvníků téměř o 60 %; počet koncesovaných radiových přijímačů se zvýšil o 155 %. Počet výtisků vydaných knih vzrostl o více než 84 %.

Hlavním spotřebitelem těchto kulturních statků pak není dnes buržoasie, ale široké masy pracujících.

Růst investiční výstavby v roce 1952 pokračoval; proti roku 1951 se její objem zvětšil skoro o 17 %; okrouhle dvě třetiny investičních nákladů byly vloženy do průmyslu. V roce 1952 bylo odevzdáno do užívání přes 25.000 bytů; koncem roku bylo rozestavěno dalších 34.500 bytů.

Zvláště významný je rychlý růst hospodářské výstavby a životní úrovně na Slovensku. Výroba slovenského průmyslu vzrostla proti roku 1951 o 24 %. Přitom činil v těžkém průmyslu její vzrůst 39,1 %, což znamená proti roku 1937 více než šestinásobné zvýšení. Proto i vzrůst spotřeby obyvatelstva a rozvoj jeho kulturních zařízení je na Slovensku často rychlejší než v českých krajích (na příklad přírůstek bytové plochy, zvýšení spotřeby, na příklad chleba, vajec, nábytkových souprav a j.). V těchto číslech se nám představuje nové Slovensko, jiné než za masarykovské a benešovské předmnichovské měšťácké republiky. Není to již vydíraná zemědělská oblast, nýbrž prudkým životem kypící průmyslová krajina.

Pokusil jsem se výčtem některých ukazatelů doložit mohutný a stále stoupající zákonitý rozvoj našeho hospodářství a našeho života. Těchto, předtím nikdy netušených úspěchů bychom nebyli dosáhli, nebýt průkopnické práce Komunistické strany Československa, nebýt moudrého a pevného vedení našich osudů naším nezapomenutelným učitelem presidentem Klementem Gottwaldem (Potlesk), nebýt účinné pomoci Sovětského svazu, nebýt velké iniciativy a nadšené, uvědoměle budovatelské práce mas našich dělníků, rolníků a pracující inteligence a nebýt toho, že se nám podařilo soustředit ohromné vnitřní finanční zdroje pro plánované účely naší socialistické výstavby.

Státní hospodářství za rok 1951 skončilo podle závěrečného účtu, který byl předložen, příznivě. Bylo dosaženo příjmů v úhrnné výši 218.859,4 mil. Kčs a na výdajích bylo vyčerpáno úhrnem 204.593,6 mil. Kčs, takže tento rok skončil celkovým přebytkem v částce 14.265,8 mil. Kčs. (Potlesk.)

Tento přebytek vzešel z hospodářství našich socialistických podniků, z rozvoje naší socialistické výroby a vláda vám navrhuje, aby ho bylo použito na financování dosud nesplacených investic a na snížení státního dluhu.

Přesto, že nejsou dosud plně zpracovány konečné výsledky státního hospodaření za rok 1952, lze bezpečně říci, že i v tomto roce končí naše státní hospodaření značným přebytkem.

Výsledky našeho finančního hospodářství v letech 1951 a 1952 prokazují, že jsme byli nejen s to financovat ze svých běžných příjmů mohutnou investiční výstavbu, ale uspokojovat i stále rostoucí kulturní potřeby našeho obyvatelstva i výdaje na zdravotní péči a snížit přitom státní dluh.

Docela jinak tomu bylo v Československu masarykovském a benešovském, vykořisťovaném vedle vlastní i mezinárodní buržoasií. Technický pokrok, který by byl um našeho pracujícího lidu s to tvořit, byl v Československu, ovládaném zákony kapitalismu, buržoasií brzděn. Režimu kriminálů a pendreků, zahalovanému do licoměrných frází pseudohumanistického kazatelství, pranic nezáleželo na technickém pokroku jakožto předpokladu růstu výrobnosti práce, růstu výroby a ulehčení práce pracujícím. Na čem záleželo, byla tvorba zisků pro buržoasii ovládající půdu, továrny, obchod i banky. A zatím co úzké vrstvy buržoasie městské i venkovské bohatly, utápěla se jejich republika v dluzích, které platili jenom pracující.

Totéž vidíme pořád ještě v kapitalistických zemích, kde rozpočtové schodky a státní dluhy stále rostou. Tak na příklad činil v roce 1951/1952 rozpočtový schodek Spojených států severoamerických přes 4 miliardy dolarů, v roce 1952/1953 je očekáván částkou téměř 6 miliard dolarů a v roce 1953/1954 dokonce částkou skoro 10 miliard dolarů. Válečné výdaje USA dosáhly v roce 1952/1953 přibližně šedesátinásobku těchto výdajů v roce 1939.

Břemeno této politiky dopadá jen na pracující. Přitom zisky zbrojařských monopolistů, které činily v roce 1938 něco přes 3 miliardy dolarů, stoupají v roce 1951/1952 na skoro 43 miliardy dolarů. Tato "prosperita" je ovšem vykoupena bídou nejméně tří milionů zcela nezaměstnaných a asi deseti milionů částečně zaměstnaných. Příjmy všech farmářů, t. j. rolníků, v USA činily v roce 1952 pouhých 9 1/2 miliardy dolarů, což je nejnižší jejich úroveň za posledních deset let.

Situace v druhých kapitalistických státech je obdobná.

Tak činil schodek britského státního hospodářství v roce 1951/1952 150 milionů liber. Schodek francouzského státního rozpočtu dosáhl v roce 1952 částky 650 miliard franků a schodek italského státního rozpočtu 428 miliard lir. Přitom činí vojenské výdaje ve velké Britanii 34 % celkového rozpočtu, zatím co tam připadá na vzdělání vcelku jen 5 % rozpočtu a na školství menší podíl než v roce 1910. Ve Francii dosahují vojenské výdaje 40 % celého státního rozpočtu, v Brazílii 60 %. V titovské Jugoslávii činí tato vydání dokonce 78,6 %, zatím co je v této zemi, jejíž vládnoucí klika se odvažovala tvrdit, že buduje socialismus, na hospodářství věnováno pouze 5,1 % a na sociální pojištění jen 4,5 % státního rozpočtu. Ve Francii byl počet lidí bez práce v roce 1952 třikrát větší než v roce 1946, v západním Německu více než třikrát a ve velké Britanii vzrostla v této době nezaměstnanost asi o 30 %. Naproti tomu obchodní zisky na příklad britských akciových společností vzrostly v roce 1952 proti roku 1951 o 11,5 %, při čemž nelze pochybovat, že data jejich uveřejněných bilancí jsou nízká, protože kapitalisté nevykazují v bilancích to, co vydělají, ale to, co chtějí zdanit.

Tak je tomu s hospodářstvím kapitalistických států. S neoblomnou zákonitostí tam rostou rozpočtové schodky; zatím co horečně zbrojí a rostou zisky zbrojařů a jejich bank, roste vykořisťování pracujících a zároveň státní dluh, který působí další zhoršení situace pracujících.

Druhou světovou válkou se nepodařilo oslabit Sovětský svaz; naopak. Sovětský svaz zmohutněl a kolem něho se v nerozbornou, jednou ideou míru a socialismu nesenou jednotu seskupily nově vytvořené, zdravé a silně lidově demokratické státy, spolu s ohromnou říší Čínskou a s demokratickým Německem. Kapitalismus pozbyl nesmírně důležitých politických i hospodářských posic, zeslábl a vězí ve vážných hospodářských potížích každého kapitalistického státu o sobě i v rozporech mezi kapitalistickými státy navzájem.

Tak před námi stojí dva světy a dva principy: svět starý, svět kapitalismu, kořistnictví, násilí, úpadku a války; svět nový, svět socialismu a komunismu, svět svobody, rozvoje a míru. Tak se před námi rýsují dvě cesty lidstva, ovládané dvojí zákonitostí, tak monumentálně jasně odhalenou a formulovanou soudruhem Stalinem.

Československo, vedené Komunistickou stranou Československa a řídící se moudrými směrnicemi svého prvního dělnického presidenta Klementa Gottwalda, jde v neotřesitelném společenství s velikým Sovětským svazem, s Čínou Mao-Ce-Tunovou a s ostatními lidovými demokraciemi cestou míru a budování socialismu. O této naší cestě svědčí i vládní návrh státního rozpočtu na rok 1953.

Tento návrh vychází z výsledku roku 1952, z plánovaného rozvoje národního hospodářství v roce 1953 a také z potřeby upevnit obranyschopnost naší země. Předpokládá a ukládá v rozpočtovém zákoně i ve vládních usneseních k návrhu státního rozpočtu jako přímý předpoklad a podmínku našeho zdárného rozvoje další upevnění státních financí i financí jednotlivých odvětví národního hospodářství, zesílení chozrasčotu a kontroly korunou, upevnění státní, plánovací a finanční discipliny, řádné plnění plánu výroby a oběhu zboží a plánu výstavby, řádnou a pevnou funkci ministerstva financí a všech jeho orgánů od bank až po finanční referáty národních výborů.