Příjmy státního rozpočtu na rok 1953 dosahují podle návrhu celkové částky 435,2 miliardy Kčs, což značí proti roku 1952 růst o 34,2 %. Výdaje dosahují celkové částky 430,9 miliardy Kčs, takže rostou proti roku 1952 o 33,1 %. Přebytek příjmů nad výdaji činí pak 4,3 miliardy Kčs.

Hlavní složkou růstu rozpočtových čísel proti předchozímu roku je na straně příjmů i výdajů částka 79,8 miliardy Kčs. O ni však narůstá rozpočet jen zdánlivě, a to proto, že do něho letos po prvé zahrnujeme národní pojištění a všechny rozpočtové organisace plnou výší jejich příjmů i plnou výší výdajů a nikoli již pouhým rozdílem mezi příjmy a výdaji jako doposud. Zbytek zvýšení proti roku 1952 v částce 31,1 miliardy Kčs pramení z rozvoje našeho národního hospodářství a vyjadřuje skutečný růst našeho rozpočtu.

Nejvýznamnějšími příjmy státního rozpočtu na rok 1953 jsou výsledky našeho socialistického hospodářství, které činí včetně daně z obratu 292,3 miliardy Kčs, t. j. 67,1 % všech státních příjmů.

Tyto výsledky plynou do státního rozpočtu dvěma cestami: jednak jako přímé odvody zisku našich socialistických podniků, jednak jako daň z obratu.

Daň z obratu je hlavním způsobem odvodu podnikově akumulace a také hlavním zdrojem státních příjmů; na řádném a rovnoměrném plnění jejího plánu má tedy stát prvořadý zájem. Nelze bohužel říci, že se všechna naše místa, na kterých je plnit tuto daň, správně zhostila svých úkolů. Na příklad všechna výroba spotřebního zboží se vždycky neřídila požadavky spotřebitelů ani co do druhu, ani co do jakosti. Proto šly na příklad některé druhy naší konfekce špatně na odbyt.

Některé výrobní podniky se dopouštěly chyb v plánování i chyb v organisaci práce. Někdy šlo o vyloženou lhostejnost ke kvalitě výroby. Jak na př. mohly Teplické a Novosedelské sklárny vyrábět láhve z pórovitého skla, někdy dokonce s vypouklým dnem, takže je nebylo možno postavit, nebo se zataveným hrdlem?

Namnoze naše obchodní podniky nezkoumaly dost svědomitě jakost dodávaného jim zboží a nezajišťovaly dostatečný přísun z velkoobchodu do maloobchodu. Jestliže se závady ve výrobě lehkého průmyslu týkají spotřebitelů, t. j. budovatelů socialismu, jejichž stoupající poptávku nelze pro tyto závady krýt dostatečným množstvím kvalitních a vkusných výrobků, jsou závady ve výrobě těžkého průmyslu přímou brzdou budování socialismu. Co máme říci závodu těžkého strojírenství, který dodal jedné z nově budovaných velkých elektráren vadnou parní turbinu, takže když byla uvedena do provozu, vylámalo se, případně poškodilo množství řad lopatek na statoru i rotoru?

Druhou formou odvodu podnikové akumulace do státního rozpočtu je, jak už řečeno, přímý odvod zisku. Do státního rozpočtu poplynou v roce 1953 okrouhle dvě třetiny zisku národních a komunálních podniků; zbývající třetina zůstává v podnicích na financování plánovaných pro ně investic, na zvýšení jejich obratových fondů, na příděly ředitelským fondům atd. Smyslem odvodu zisku není jen soustředění prostředků, určených k peněžnímu zajištění plánovaných úkolů. Kontrolou úplného a včasného odvodu zisku do státního rozpočtu je vyvíjen i tlak na upevňování chozrasčotu, na snižování vlastních nákladů v podnicích a na prohlubování hospodárnosti. Nelze říci, že všechna naše výrobní ministerstva právě tímto směrem projevila opravdové pochopení pro úkoly a potřeby státu. I letos bylo bojovat s tendencemi resortů dostat co nejvíce z rozpočtu a co nejméně státu dát. Tlak ministerstva financí, které odpovídá za plnění státního rozpočtu, na docílení co nejvyššího nakupení podnikových přebytků ve státním rozpočtu nemá ovšem jen fiskální smysl. Akumulace je i jedním z hlavních ukazatelů dobré práce podniků. V posledním čase se mnozí smířili s představou, že pracovat se ztrátou není nejen hanbou, ale ani nedostatkem. Zatím však má být ctižádostí všech, převést právě i podniky dosud ztrátové na ziskové. Zodpovědní činitelé v podnicích i ministerstvech ještě pořád myslí, že musí "své" dostat, ať pracují jak pracují, i když toto "své" na svém účtě v bance vůbec nemají. Tady je třeba vzpomenout slov, která napsal Lenin 1. února 1922 lidovému komisariátu financi:

"Myslím, že trusty a podniky byly založeny na chozrasčotě právě proto, aby ony samy, a to v plném rozsahu, odpovídaly za to, že jejich podniky budou beze ztrát......

Nedokážeme-li po vytvoření chozrasčotních trustů a podniků zabezpečit plně podnikatelsky a obchodnicky své zájmy, jsme úplnými hlupáky.

O to musí pečovat Nejvyšší rada národního hospodářství, ale ještě více lidový komisariát financí prostřednictvím Státní banky a prostřednictvím zvláštních inspektorů, neboť zejména lidový komisariát financí, který není zainteresován bezprostředně, je povinen zavésti skutečnou a reálnou kontrolu a prověrku."

Takto kladl Lenin otázku chozrasčotu a takto stavěl úkoly finanční soustavy! I my se musíme snažit, aby odpovědnost za řízení hospodářství a za práci vůbec přešla do naší živé praxe. Nestačí, aby odpovědnost byla jen konstatována; ze zanedbání povinností budou vyvozovány důsledky.

Naše podniky by mohly dosáhnout mnohem lepších finančních výsledků než dosahují, na příklad kdyby podniky ministerstva hutí a rudných dolů neplatily tak vysoké kontrakční penále jako platí, kdyby se staraly o snížení placeného stojného, které je i ukazatelem, že je brzděn oběh dopravních prostředků.

Hospodářské výsledky Československých státních statků se v roce 1952 nevyvíjely uspokojivě a zatížily státní rozpočet plánovanými i neplánovanými ztrátami. Státní statky nesplnily v roce 1952 plán výroby, nedodržely agrotechnické lhůty ani plánované hektarové výnosy, ani plánovanou užitkovost zvířat, nezajistily svou základnu statkových krmiv, nevěnovaly dostatečnou péči hospodárnosti. Je třeba, aby zlepšily v roce 1953 svou práci a intensivněji uplatňovaly principy hospodárnosti; státním statkům byl uložen úkol snížit v roce 1953 vlastní náklady o 13 %: budiž politickou ctižádostí všech příslušných činitelů ho předstihnout. Některá ministerstva nedovedou zajistit plnění úkolů státního plánu, neprosazují s dostatečnou energií usnesení strany a vlády, nepečují o snížení procenta zmetků ve výrobě, připouštějí mrhání materiálem a lhostejně se chovají k otázce správného odměňování za práci.

Plnění plánu výkonů trpí na příklad v některých podnicích ministerstva hutního průmyslu a rudných dolů značnou poruchovostí výroby a zpožděným uváděním nových kapacit do provozu. I některé podniky ministerstva energetiky vykazují vysokou poruchovost, způsobenou zejména nedostatky v dodávkách provozovacího zařízení. Metlou naší výroby pak jsou zmetky. Bude nezbytno trvat na tom, aby ztráty vzniklé výrobou zmetků byly předepsány k náhradě podnikům, které je zavinily, a při kontrole podniků budeme sledovat, zdali náhrady způsobených škod jsou přenášeny na ty, kteří je zavinili.

Vysoká poruchovost, promeškaná pracovní doba z důvodu špatné organisace přísunu materiálu a mimořádné mzdové výdaje, způsobené povolováním nedělních prací a přesčasů jsou v některých podnicích příčinou překračování mzdových fondů a nízkého plnění podnikové akumulace. Naši dělníci reagují na tyto vady oprávněně ostrou kritikou: nelze tu však zůstat jen při kritice. Je občanskou povinností být důsledným v zajišťování nápravy.

Druhá z příčin neplnění akumulace je podceňování finančního hospodářství, lhostejnost některých pracovníků ministerstev, hlavních správ i podniků k řádnému jeho vybudování. Lhostejnost roste z neschopnosti nebo ze zlé vůle. I s finančního hlediska přicházíme tedy k nutnosti věnovat více péče sledování kvality vedoucích hospodářských kádrů.

Jak státní plán, tak i státní rozpočet jsou závazné pro veškerou naši hospodářskou činnost. Proto je nevyhnutelné, aby byly řádně vybudovány kontrolní orgány a finanční odbory resortů a hlavních správ; je nezbytné, aby se vedoucí hospodářských organisací opírali více než dosud o své finanční a účetní pracovníky, jakožto strážce finanční discipliny. Nelze připustit a strpět nepořádek ve výkaznictví a ve lhůtách účetních a statistických hlášení. Vedoucí hospodářských organisací musí bedlivě sledovat hospodaření podřízených orgánů - pak také samo sestavování státního a finančního plánu bude i jim úkolem podstatně lehčím než dosud. V podnicích, jak strana a vláda uložily dne 10. února t. r. ministrům, se musí měsíčně projednávat výsledky plnění plánu nákladů podle jednotlivých prvků a musí se činit opatření k odstranění nepořádků a snížení nadměrných nákladů. Je třeba potírat škodlivý názor některých vedoucích pracovníků nár. a komunálních podniků i ministerstev, podle něhož nakonec Státní banka, ministerstvo financí nebo vláda, tak jako tak vydá potřebné částky". Stejně je nutno potírat i názor, že výroba má jen vyrábět, a o finanční stránku i o to, že odběratelé mají včas platit dodané zboží, že se má starat někdo druhý, buď banka, či ministerstvo financí. Leckteří vedoucí hospodářští činitelé hřešili dosud na to, že ministerstvo financí a jeho orgány nebyly vždycky dost pevné a důsledné při kontrole uvolňování rozpočtových prostředků. Proto bylo naprosto správné, když to strana i vláda ministerstvu financí tvrdě vytkly a uložily mu, aby uvolňovalo rozpočtové prostředky jen v poměru k plnění plánovaných úkolů a jen když byly řádně a ve stanovených lhůtách předloženy předepsané výkazy.

Špatné hospodaření se projeví nakonec v neplněni plánovaných úkolů výrobních i finančních. Proto strana i vláda zaměřily svou pozornost na pořádek v hospodaření. Už samo zavedení nových předpisů o úvěrování hospodářských organisací bankami nám pomohlo odhalit mnoho závad v podnicích. Pořádek v účtování a dobře vybudované účtárny jsou i základními nástroji upevňování moci dělnické třídy a budováni socialismu. Řádná účetní evidence a včasné podáváni účetních výkazů umožňují včasné zásahy a zabraňují hospodářským škodám. Účetní pracovníci jsou státními kontrolory, kteří jsou ze zákona povinni se starat, aby se nepromarnil ani haléř.

Příkladem podniku, kde pochopili, že úkoly státních o plánu i finančního plánu je třeba řádně a rovnoměrně plnit, je národní podnik Buzuluk v Komárově, který dovedl splnit plán výroby nejen v hrubé hodnotě, ale i v sortimentu, zkrátil lhůty pro dodávky do Sovětského svazu a do lidově-demokratických Států, splnil správně finanční plán a dosáhl úspor na mzdových fondech i na vlastních nákladech.

Hnědouhelné doly a briketárny v Sokolově získaly standartu presidenta republiky jako nejúspěšnější revír. Na př. důl Medard značně překročil plán výroby přes nízký stav zaměstnanců a dobře plnil i svoje úkoly finanční. V lehkém průmyslu v akci"Polana" dosáhlo Snížení vlastních nákladů nad plán částky přes miliardu Kčs, úspory obratových fondů částky 378 mil. Kčs a snížení nadměrných zásob částky 816 mil. Kčs.

Zatím co jsou jádrem našich rozpočtových příjmů výsledky našich socialistických podniků, činí daně placené obyvatelstvem 8,3 % úhrnu všech státních příjmů a dosahuji necelých 36 miliard Kčs, ve kterých jsou zahrnuty i bývalé příspěvky zaměstnanců na národní pojištění.

Ve srovnání se zdaněním v kapitalistických státech je zdanění našeho obyvatelstva nízké.

Ve velké Británii činily přímé a nepřímé daně vybrané od obyvatelstva v roce 1951 60,7 % celkových příjmů státního rozpočtu; ve Francii dosáhly v roce 1952 73,9 % všech rozpočtových příjmů. Toto ohromné břemeno dopadá na bedra pracujících; monopolisté dovedou vždy tak či onak skrýt své zisky před zdaněním.

Naše obyvatelstvo přispívá státu na jeho úkoly několika způsoby. Především dani ze mzdy, se kterou byl sloučen příspěvek zaměstnanců na národní pojištění, protože toto pojištění je dnes věcí státu jako kterýkoliv jiný úkol státní péče o růst kulturní a sociální úrovně obyvatelstva.

Avšak nejen zaměstnanci, nýbrž i zemědělci musí přispívat na výstavbu svého státu, vynakládajícího veliké prostředky i na povznesení úrovně života naší vesnice na úroveň našich měst.

Vypořádat se i s nedoplatky na starou zemědělskou daň a zamezit vzniku nových nedoplatků při všech daních - to je zajisté úkol národních výborů, ale je to věc především zemědělců samých, věc i jejich státní kázně.

Musíme se konečně vypořádat i s nedoplatky příspěvků na národní pojištění. Příspěvky na národní pojištěni jsou dnes součástí příjmů státního rozpočtu, ze kterého jsou placeny všechny výdaje sociálního zabezpečeni. Proto je úkolem příslušných orgánů národního pojištěni i národních výborů zlikvidovat staré nedoplatky pojistného a zamezit vznik nových - ale především je to opět věcí cti a kázně každého řádného občana, aby neměl vůči státu dluhy.

Ze základního zákona socialismu plyne rozsah toho, co stát budující socialismus dává svému občanstvu. Naše státní výdaje na kulturně-sociální opatření, tedy ona, jež se občanstva bezprostředně týkají a spoluurčují výši jeho životní míry, činí mnohonásobek daní placených obyvatelstvem. Desítky miliard vydává stát, aby se každý mohl vzdělávat ve školách, aby bylo postaráno o léčebnou péči i peněžité dávky nemocenského pojištění; neméně vysokými náklady zajišťuje přestárlé a invalidní pracovníky, umožňuje rekreaci statisícům dětí, umožňuje každému pracujícímu placenou až čtyřtýdenní dovolenou.

Celkový úhrn státních výdajů činí podle návrhu státního rozpočtu 430,9 miliard Kčs. Z toho připadá

Největší složkou výdajů na rok 1953 jsou výdaje na rozvoj hospodářství. V čele této skupiny jsou výdaje na investice.

Částka, kterou na ně věnujeme, je opět veliká a již tím se na první pohled liší náš rozpočet od každého rozpočtu kapitalistického. Jen na přídělech hospodářským organisacím na úhradu investičních nákladů plánujeme téměř 60 miliard Kčs, vedle nichž si podniky hradí dalších asi 37 miliard Kčs z vlastních zisků a odpisů. Jen stát, který odstranil vykořisťovatele, může soustředit takovéto prostředky na růst základních prostředků podniků.

V roce 1952 naše investiční výstavba proti roku 1951 podstatně vzrostla. V roce 1953 je plánován její další růst. Uvažujíc o dosavadním průběhu uskutečňování investičního plánu a usilujíc o co nejhospodárnější jeho plnění, uložila strana a vláda ministrům snížit hodnotu stavebně montážních prací proti číslům uvedeným ve státním plánu o 20 %, a to ne zabrzděním výstavby, nýbrž vyřazením jakýchkoli zbytečností z projektů, zjednodušením a zlevněním dokončovacích a jiných prací, přijetím nové, dokonalejší technologie ve výrobě i stavebnictví a urychlením výstavby. Pro celkové zrychlení investiční výstavby je základně důležité, abychom měli stále na zřeteli nutnost soustředit investiční prostředky na objekty nejdůležitější, na objekty, které mají být v brzku uvedeny do provozu, a na objekty rozpracované. Rozptylováni investiční výstavby, brzdicí její tempo, a vůbec vysoká rozestavěnost je stále ještě balastem našeho hospodářství, pozůstatkem škůdcovské činnosti Slánského bandy a pramenem škod, který je nutno odstranit.

Dosud se nám nepodařilo odstranit všechny nedostatky a chyby v investiční výstavbě. Jak je známo z procesu s vedením zrádcovského protistátního centra, byla jeho škůdcovská činnost zaměřena právě na naši investiční výstavbu, kde se dalo škodit ve velkém a s dlouholetou perspektivou.

Naší investiční výstavbě však škodí a brzdí ji i naše vlastní chyby. Je to na příklad neplné využívání našich výrobních zařízení. Kolik investic bychom si uspořili, kdyby byly před každým návrhem nově investice přezkoumány reservy v kapacitách využití zařízení dosavadních.

Jiným zlem, které vydáním nových směrnic o financováni investic (vládní vyhláška č. 349/Ú. l. z 18. listopadu 1952) pomáháme odstraňovat, je projekční nepřipravenost. Investiční banka již nemůže a nebude financovat výstavbu objektů, které nemají řádně vypracované a schválené projekty a rozpočty. O tom i o jiných formách porušováni státní kázně, jako jsou třeba černé stavby, úhrada nákladů na investice z provozních prostředků, platí stále živá slova našeho učitele s. Klementa Gottwalda, pronesená na prosincové celostátní konferenci Komunistické strany Československa:

"Nemůžeme nadále dopouštět, aby se bez důsledku pro odpovědné činitele porušovala usnesení strany a vlády, anebo aby se prostě neprováděla."

Vlastní oběžné prostředky našich socialistických podniků vzrůstají v roce 1953 proti předchozímu roku o více než 12 mld Kčs. Z toho se hradí přídělem ze státního rozpočtu 4,6 mld Kčs; ostatek plyne z vlastních zdrojů podniků.