Místopředsedkyně Hodinová-Spurná (zvoní): Zahajuji přerušenou schůzi.

Do rozpravy o státním rozpočtu na r. 1953 a o státním závěrečném účtu za r. 1951 se přihlásili poslanci: Machačová-Dostálová, Fiala, Žiak, dr. Polanský, Burda, Hruška, Teper, Kozelka, ing. Šmok, Bína, Hrušková-Rozsypalová, Šimonková-Hrubá, Kutiš, Borůvka, Daniš, Klícha, Pavlovič,

Sláva, Koktán, Drda, Křížová, dr. Berák a Klokoč.

Dávám slovo prvému přihlášenému řečníku, posl. Machačové-Dostálové. Prosím, aby se ujala slova.

Posl. Machačová-Dostálová: Soudružky a soudruzi!

Státní rozpočet je výrazem společenské funkce státu, výrazem celkové koncepce jeho vnitřní i zahraniční politiky. Proto rozpočet naší republiky, který nyní projednáváme, je věrným obrazem našeho budovatelského úsilí, naší cesty k socialismu, naší touhy po trvalém míru ve světě.

V celém našem státním rozpočtu není jediné položky, která by nesloužila těmto cílům. Proto také náš rozpočet není jen věcí vlády nebo Národního shromáždění, ale je věcí všeho lidu, který v něm vidí konkrétní a reálnou perspektivu svého lepšího a radostnějšího života. Tím vším se náš rozpočet zásadně liší od rozpočtů kapitalistických států. Proti našemu mírovému rozpočtu stojí zde válečné rozpočty; proti rozpočtu, který slouží bezvýhradně lidu, stojí zde rozpočty sloužící bezvýhradně hrstce monopolistů. Proti miliardám, které my vynakládáme na neustálé zvyšování materiální, kulturní a sociální úrovně našeho lidu, stojí zde v rozpočtech kapitalistických států miliardy určené na ničení hodnot a lidských životů. Je tomu tak proto, že my se řídíme základním zákonem socialismu tak, jak jej formuloval soudruh Stalin, zákonem o neustálém zvyšování materiální a kulturní úrovně všeho lidu, zatím co v kapitalistickém světě působí základní zákon kapitalismu o zajišťování maximálních zisků vykořisťováním, zbídačováním a ožebračováním většiny obyvatelstva dané země, zotročováním a olupováním národů jiných zemí, zejména zaostalých, a konečně válkami a militarisací národního hospodářství, využívanými k zajištění nejvyšších zisků. Slovo za slovem z tohoto základního zákona kapitalismu lze doložit nevyvratitelnými fakty.

Celé kapitalistické hospodářství je podřízeno tomuto zákonu, který těžce dopadá na pracující lid těchto zemí. Zatím co monopoly bohatnou, je pracující lid zbídačován: jsou snižovány mzdy a platy, je omezována spotřeba základních životních potřeb, roste drahota, nezaměstnanost a zmenšuje se podíl pracujících na národním důchodu.

Americké statistiky samy přiznávají, že 10 % obyvatelstva Spojených států, t. j. velkokapitalistů a jejich nejbližších spojenců a přisluhovačů, si přivlastňuje 65 % národního důchodu, což znamená, že zbývajících 90 % obyvatelstva se podílí na národním důchodu jen 35 %. A není to ani jinak možné, neboť v rozpočtu USA a států Severoatlantického útočného bloku se v posledních letech čím dále tím více odráží militarisace hospodářství těchto zemí. Odrážejí se v nich závody ve zbrojení, zločinná válka proti korejskému lidu, válka proti lidu Vietnamu, Malajska a příprava nové světové války, která by se svým rozsahem a svými účinky stala soumrakem lidské kultury a civilisace.

Závody ve zbrojení dosáhly v zemích imperialistického tábora ohromných rozměrů. V tomto roce činí přímé válečné výdaje Spojených států 74% celého rozpočtu, což je trojnásobek válečných výdajů z doby před zahájením vojenské intervence v Koreji a bezmála 60násobek válečných výdajů z r. 1939. Současně vyplatila americká vláda koncernům, vyrábějícím tanky, zbraně a válečnou výzbroj, 16 miliard dolarů, leteckým společnostem přes 7 miliard dolarů, dodavatelům výstroje a potravin přes 5 miliard dolarů, výrobcům atomových bomb půl druhé miliardy a společnostem, které dodávají zbraně satelitům, byly vyplaceny 2 miliardy dolarů.

Aby si váleční paliči zajistili tučné zisky, využívají všech, i nejbrutálnějších způsobů vykořisťování. Daňové břemeno, postihující zaměstnané osoby, dosáhlo v USA rekordního čísla 68 miliard dolarů, a tak je tomu i v Itálii, kde daně vzrostly proti loňskému roku o 17 %, ve Francii, Dánsku, Norsku o více než 20 % a v Holandsku dokonce o 28 %.

To, co náš pracující lid poznal na vlastní kůži, když z něho naši fabrikanti chtěli pomocí hladu, bídy a hrozby nezaměstnanosti učinit povolný nástroj k uskutečňování svých vykořisťovatelských cílů - to dnes dělají kapitalistické monopoly ve světovém měřítku. Svědčí o tom úsilí, jaké vyvinuly, aby donutily bonnský parlament k ratifikaci válečných smluv. Parlament musel toto své zasedání konat pod ochranou policie, protože v ulicích Bonnu demonstrovaly tisícové zástupy pracujícího lidu, který žádal, aby parlament zastavil jednání o válečných smlouvách. Tlak lidových mas proti ratifikaci sílí i v druhých zemích, které byly zahrnuty do smlouvy o evropském ochranném společenství. Schválením smluv přistupuje Adenauerova vláda na neomezené prodloužení okupace, zříká se fakticky mírového sjednocení Německa a chce postavit armádu, která má být jádrem tzv. evropské armády. Za to všechno se slibuje německým fašistům možnost revanše a dobývání cizích území.

Bylo by mylné se domnívat, že tato hrozba je namířena jen proti zemím tábora míru. Stejně, ne-li více, jsou ohroženy všechny ostatní státy v sousedství západního Německa, jak to ostatně ukázaly zkušenosti s německým útočným imperialismem.

Imperialisté zotročují a olupují národy jiných zemí, aby si z nich udělali povolný nástroj pro své cíle. Jen tak se mohl zrodit Atlantický pakt, jen tak se dostaly kdysi samostatné a na svou svobodu hrdé kapitalistické státy, jako Francie a Anglie, pod přímou americkou okupaci. Přímým důsledkem této politiky je, že Anglie vydává denně na válečné přípravy téměř 5 milionů liber. Za tyto peníze by bylo možno postavit 10 nových nemocnic s 200 lůžky nebo 3.000 nových rodinných domků. Za částku, která je za pět a půl dne vydávána na zbrojení, bylo by možno po celý rok zdarma stravovat celé 3 miliony dětí ve školách. Za cenu 1 bombardovacího letadla, které stojí 90.000 liber, bylo by možno postavit velikou moderní školu.

Kdyby byl uzavřen mír v Koreji a kdyby se velmoci dohodly a mírovém řešení sporných otázek - píše tajemník britského výboru obránců míru v článku z 10. dubna v londýnském deníku "Daily Worker" - mohlo by být surovin, které nyní slouží válečné výrobě, použito pro vnitřní potřebu. Anglie by měla více zboží pro domácí trh a více výrobků pro vývoz. Mohla by volně obchodovat s Čínou, s SSSR a s lidovými demokraciemi. Mohla by získat velké dodávky potravin, krmiva, stavebního dříví, chemikálií, hnojiv a jiné důležité zboží a na dlouhou dobu by měla zajištěn plánovaný odbyt svých strojírenských výrobků.

Snížením válečných vydání na polovinu bylo by v příštích třech letech uvolněno pro mírové účely 2.400 milionů liber, vojáci by se vrátili domů a z armády by bylo možno propustit 500.000 mužů, jejich výrobní kapacita představuje dalších 200 milionů liber ročně.

Krutému zbidačování je vystaven pracující lid kolonií a závislých zemí, který imperialisté v honbě za tučnými zisky bezohledně olupují. V Indii, Indonesii, v Iranu živoří desítky milionů lidí a tisíce lidí tam umírá hladem a nemocemi. Podle údajů sekretariátu OSN představoval v r. 1950 národní důchod jedné třetiny obyvatelstva světa - národní důchod Burmy, Indonesie, Filipin, Equadoru, Haiti, Saudské Arabie a řady jiných zemí pouhých 5 % celkového světového důchodu. V přehledu, který sekretariát OSN nedávno vydal, se mluví o tom, že velká část obyvatelstva v této oblasti žije na nejnižším stupni chudoby, a jeho důchod je tak nízký, že nestačí ani k udržení fysického zdraví člověka. Připočteme-li k tomu rostoucí teror vůči všemu pokrokovému, teror, který již dávno předčil hitlerovské methody, máme před očima věrný obraz světa imperialismu, světa války.

Jaký zcela jiný obraz skýtá náš svět, svět skutečné demokracie, svět socialismu, svět míru!

V Sovětském svazu se budují stavby komunismu, uskutečňuje se staletá touha nejpokrokovějšího lidstva světa. Budují se kolosální hydroelektrárny, zavodňovací kanály, dosud neúrodné stepi se proměňují ve vysoce plodné kraje. Sovětská veda je plně zaměřena na to, jak učinit život lidí krásnějším, jak zbavit lidstvo odvěké dřiny. Takové je zaměření vědy v Sovětském svazu a v zemích lidové demokracie.

Naproti tomu v imperialistickém táboře je vědy doslova zneužíváno k válečným účelům, o čemž svědčí bakteriologická válka v Koreji.

Dalším projevem síly a hospodářské moci SSSR je nové podstatné snížení cen, vyhlášené od 1. dubna 1953, přesně za rok po posledním, pátém snížení cen od zavedení volného trhu.

Zatím co v kapitalistických státech jsou demokratické svobody šlapány, vzrůstá teror a obránci míru - jako Raymonde Diennová, Lili Wächtrová, Elisa Brandtová a jiní - jsou zatýkáni, uděluje presidium Nejvyššího sovětu SSSR amnestii obrovského rozsahu, která se týká téměř všech odsouzených osob, s výjimkou těch, kdož byli odsouzeni pro kontrarevoluční činnost, banditismus a rozkrádání socialistického majetku ve velkém. Je to projev síly SSSR, projev nezničitelnosti sovětského zřízení.

Zraky celého světa jsou v těchto dnech znovu upřeny ke Koreji, kde probíhají jednání, která naplňují všechno lidstvo novými nadějemi. Mírumilovný lid celého světa stojí již od počátku války v Koreji na straně hrdinského korejského lidu a již téměř po tři roky vyvíjí veliké úsilí, aby byly skončeny válečné operace a aby korejská otázka byla vyřešena mírovou cestou - jednáním a dohodou a nikoli násilím a zbraněmi.

Snaha respektovat tuto touhu lidu všech zemí se zřetelně jeví i v prohlášení ministra zahraničních věcí Sovětského svazu V. M. Molotova ke korejské otázce. Tímto historicky závažným činem své mírové politiky vyjádřila sovětská vláda nejhlubší solidaritu s velkorysou iniciativou vlád Čínské lidové republiky a Korejské lidově demokratické republiky v otázce dohody o příměří a zastavení války v Koreji. Obě prohlášení se setkala s vřelou podporou stamilionů lidí ve všech zemích světa, neboť odpovídají životním zájmům všech národů. Jsou také svědectvím, že boj za světový mír je hlavní a rozhodující náplní sovětské jak vnitřní, tak zahraniční politiky.

Dnes se už i na západě najdou rozumní lidé, kteří nejsou zaslepeni protisovětskou nenávistí a kteří dnes už jasně vidí, do jaké propasti je vlekou váleční dobrodruzi, a začínají hledat východisko. Dají-li se touto novou cestou - říká soudruh Malenkov na XIX. sjezdu KSSS, - setkají se evropské a jiné země s plným pochopením všech mírumilovných zemí světa.

Mírumilovní lidé celého světa chápou, že jenom stát, který hluboce věří v mír, pro mír pracuje a pro mírový život vytváří předpoklady, může právě v této době snižovat ceny, vyhlasovat amnestii, upevňovat ústavou zaručené svobody člověka a najít cestu k mírovému řešení korejské otázky. Obě zmíněná prohlášení vyvolala v táboře imperialistů, kteří se lekají pouhého slova mír, pravé zděšení.

Mír prospívá lidstvu, ale ohrožuje zbrojařské akcie. Proto byl již při prvním návrhu na mírové řešení korejského konfliktu, který před dvěma lety předložil sovětský zástupce Malikov OSN, zaznamenán na světových bursách ostrý pokles akcií. A nejinak je tomu i nyní po Ču-en-lajově a Molotovově návrhu na smírné řešení korejského konfliktu.

Sám buržoasní tisk ukazuje, jakou odezvu mají sovětské mírové návrhy. Anglický konservativní list "The Times" ze dne 14. dubna mluví o tom, že během uplynulých 14 dnů ostře poklesly trhy zboží a do určité míry také trhy akcií v odpověď na projevy o míru a spolupráci, vycházející z Moskvy a Pekinu. Nic nemůže oslabit sílu této mírové ofensivy SSSR, protože se těší podpoře mírumilovných lidí celého světa. Je naší ctí a hrdostí, že v tomto velkém boji Sovětského svazu za uhájení míru stojíme věrně a neochvějně po jeho boku a že všemi svými silami a prostředky pomáháme a budeme pomáhat dovést tento boj za mír až do vítězného konce. (Potlesk.) Tato jednomyslná vůle našeho lidu je zdůrazněna ve vládním prohlášení, které přednesl předseda naší vlády soudruh Viliam Široký a v němž se říká:

"Vláda republiky bude i nadále vycházet ve své zahraniční politice z leninsko-stalinské poučky o možnosti mírového soužití a soutěžení dvou různých systémů - kapitalistického a socialistického - a právě proto se ztotožňujeme se stanoviskem vlády Sovětského svazu, vyjádřeným jejím předsedou, soudruhem Malenkovem, že v současné době neexistuje taková sporná nebo nevyřešená otázka, která by nemohla být řešena mírovou cestou a vzájemnou dohodou zúčastněných zemí.

V boji za světový mír nejsme a nechceme být pasivními diváky. Smysl i cíl našeho boje je vyjádřen gottwaldovským heslem: "Buduj vlast - posílíš mír!" Tato zásada je také vůdčím motivem, který prolíná celým naším rozpočtem.

Stavíme nové školy proto, že věříme v mír.

Stavíme celá nová města a sídliště proto, že věříme, že lidé budou žít v těchto nových krásných bytech, a nikoli v krytech a zákopech.

Uvolňujeme další a další stovky milionů na péči o naše děti, protože hluboce věříme, že je nebude už nikdy děsit a budit ze spánku zvuk poplašných sirén.

Nelitujeme zvýšených nákladů pro ty, kteří v poctivé práci zestarali, protože věříme, že i jim bude dopřáno dožít svůj plodný život v míru.

Vynakládáme mnohamilionové částky na kulturu, na vědu a umění proto, že kultura, věda a umění jsou u nás tak jako v Sovětském svazu nástrojem míru a mírového budování.

Proto vidíme v našem rozpočtu nejen souhrn položek a čísel, ale v souladu s tím, jak nás učil soudruh Gottwald, vidíme za každou položkou, za každým číslem - na konci všeho našeho snažení člověka a starost o jeho dobro.

V tom také vidíme sílu našeho státního rozpočtu, jeho rozhodující význam, jeho převahu nad rozpočty kapitalistických států.

Hlasujíce pro přijetí našeho rozpočtu budeme hlasovat pro krásnější, plnější a lepší život našeho lidu, budeme tím hlasovat pro svobodnou, v míru žijící Koreu, pro osvobození všech ujařmených národů - pro mír na celém světě a na věčné časy. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Dávám slovo poslanci Fialovi.

Posl. Fiala: Nositel řádu práce Antonín Holásek vyprávěl nedávno s pohnutím o tom, jak veliké a nezapomenutelné cti se mu dostalo, že mohl stát čestnou stráž u rakve zesnulého a nám všem tolik drahého presidenta Klementa Gottwalda a tak mu vzdát poslední poctu. A tam, u Gottwaldovy rakve, se mu v myšlenkách promítla kapitalistická minulost, plná ústrků, bídy a nesvobody, a naproti tomu dnešní důstojný, radostný a svobodný život dělníka, jako je on a miliony dalších. Jasně si uvědomil, že tvůrce tohoto nového života pracujících je sice mrtev, ale veliké dílo jeho žije, a že nyní záleží na každém z nás, aby bylo dokončeno. Tato myšlenka ho vedla k rozhodnutí, že skončí svůj brigádnický poměr na veliké stavbě socialismu v Kunčicích, která nese slavné jméno zemřelého presidenta Kl. Gottwalda, a stane se jejím trvalým zaměstnancem. V závěru pak řekl: "Vím, že moje místo je na této veliké stavbě neboť zde mohu nejúčinněji bojovat za splnění Gottwaldova odkazu, za uskutečnění socialismu v naší vlasti a za upevnění míru na celém světě. Chci, aby naše děti nepoznaly nikdy to, čím jsme za kapitalismu trpěli my."

Kdo je Antonín Holásek? Je to tesař, který před třemi roky přišel jako brigádník z Gottwaldovského kraje na výstavbu NHKG. Tato stavba mu učarovala. Zde mohl plně rozvinout svůj um i talent, a studium sovětské literatury ho přivádí k úvahám o nových formách práce, které brzy uskutečňuje. Po vzoru Lydie Korabelnikové zavedl pronikavou úsporu velmi cenného materiálu, kterým je pro nás dřevo. Jeho methody několikanásobného používání řeziva při bednění betonu, za niž byl vyznamenán Řádem práce, se dnes používá již téměř na všech průmyslových stavbách a bylo jí až dosud ušetřeno našemu hospodářství přes 200 milionů Kčs.

A tak jsem si bezděčně uvědomil, že státní rozpočet, který dnes projednáváme, je vlastně rozpočtem tisíců takových Holásků, Tencerů, Gavlasů, Misků, Kovaříků, Svobodů, Majerkových a Garažiových, že je rozpočtem desetitisíců úderníků a novátorů, že je to rozpočet milionů našich pracujících z průmyslu, zemědělství, vědy i umění. (Potlesk.) Je to prostě rozpočet budovatelů, ve kterém se odráží nejen náš současný, mnohostranně a soustavně se rozvíjející hospodářský a kulturní život, ale v jehož číslech se promítá i krásná reálná perspektiva naší nedaleké socialistické budoucnosti.