Místopředsedkyně Hodinová-Spurná
(zvoní): Zahajuji přerušenou schůzi.
Do rozpravy o státním rozpočtu na r. 1953 a o státním závěrečném účtu za r. 1951 se přihlásili poslanci: Machačová-Dostálová, Fiala, Žiak, dr. Polanský, Burda, Hruška, Teper, Kozelka, ing. Šmok, Bína, Hrušková-Rozsypalová, Šimonková-Hrubá, Kutiš, Borůvka, Daniš, Klícha, Pavlovič,
Sláva, Koktán, Drda, Křížová,
dr. Berák a Klokoč.
Dávám slovo prvému přihlášenému
řečníku, posl. Machačové-Dostálové.
Prosím, aby se ujala slova.
Posl. Machačová-Dostálová:
Soudružky a soudruzi!
Státní rozpočet je výrazem společenské
funkce státu, výrazem celkové koncepce jeho
vnitřní i zahraniční politiky. Proto
rozpočet naší republiky, který nyní
projednáváme, je věrným obrazem našeho
budovatelského úsilí, naší cesty
k socialismu, naší touhy po trvalém míru
ve světě.
V celém našem státním rozpočtu
není jediné položky, která by nesloužila
těmto cílům. Proto také náš
rozpočet není jen věcí vlády
nebo Národního shromáždění,
ale je věcí všeho lidu, který v něm
vidí konkrétní a reálnou perspektivu
svého lepšího a radostnějšího
života. Tím vším se náš rozpočet
zásadně liší od rozpočtů
kapitalistických států. Proti našemu
mírovému rozpočtu stojí zde válečné
rozpočty; proti rozpočtu, který slouží
bezvýhradně lidu, stojí zde rozpočty
sloužící bezvýhradně hrstce monopolistů.
Proti miliardám, které my vynakládáme
na neustálé zvyšování materiální,
kulturní a sociální úrovně
našeho lidu, stojí zde v rozpočtech kapitalistických
států miliardy určené na ničení
hodnot a lidských životů. Je tomu tak proto,
že my se řídíme základním
zákonem socialismu tak, jak jej formuloval soudruh Stalin,
zákonem o neustálém zvyšování
materiální a kulturní úrovně
všeho lidu, zatím co v kapitalistickém světě
působí základní zákon kapitalismu
o zajišťování maximálních
zisků vykořisťováním, zbídačováním
a ožebračováním většiny
obyvatelstva dané země, zotročováním
a olupováním národů jiných
zemí, zejména zaostalých, a konečně
válkami a militarisací národního hospodářství,
využívanými k zajištění
nejvyšších zisků. Slovo za slovem z tohoto
základního zákona kapitalismu lze doložit
nevyvratitelnými fakty.
Celé kapitalistické hospodářství
je podřízeno tomuto zákonu, který
těžce dopadá na pracující lid
těchto zemí. Zatím co monopoly bohatnou,
je pracující lid zbídačován:
jsou snižovány mzdy a platy, je omezována spotřeba
základních životních potřeb,
roste drahota, nezaměstnanost a zmenšuje se podíl
pracujících na národním důchodu.
Americké statistiky samy přiznávají,
že 10 % obyvatelstva Spojených států,
t. j. velkokapitalistů a jejich nejbližších
spojenců a přisluhovačů, si přivlastňuje
65 % národního důchodu, což znamená,
že zbývajících 90 % obyvatelstva se
podílí na národním důchodu
jen 35 %. A není to ani jinak možné, neboť
v rozpočtu USA a států Severoatlantického
útočného bloku se v posledních letech
čím dále tím více odráží
militarisace hospodářství těchto zemí.
Odrážejí se v nich závody ve zbrojení,
zločinná válka proti korejskému lidu,
válka proti lidu Vietnamu, Malajska a příprava
nové světové války, která by
se svým rozsahem a svými účinky stala
soumrakem lidské kultury a civilisace.
Závody ve zbrojení dosáhly v zemích
imperialistického tábora ohromných rozměrů.
V tomto roce činí přímé válečné
výdaje Spojených států 74% celého
rozpočtu, což je trojnásobek válečných
výdajů z doby před zahájením
vojenské intervence v Koreji a bezmála 60násobek
válečných výdajů z r. 1939.
Současně vyplatila americká vláda
koncernům, vyrábějícím tanky,
zbraně a válečnou výzbroj, 16 miliard
dolarů, leteckým společnostem přes
7 miliard dolarů, dodavatelům výstroje a
potravin přes 5 miliard dolarů, výrobcům
atomových bomb půl druhé miliardy a společnostem,
které dodávají zbraně satelitům,
byly vyplaceny 2 miliardy dolarů.
Aby si váleční paliči zajistili tučné
zisky, využívají všech, i nejbrutálnějších
způsobů vykořisťování.
Daňové břemeno, postihující
zaměstnané osoby, dosáhlo v USA rekordního
čísla 68 miliard dolarů, a tak je tomu i
v Itálii, kde daně vzrostly proti loňskému
roku o 17 %, ve Francii, Dánsku, Norsku o více než
20 % a v Holandsku dokonce o 28 %.
To, co náš pracující lid poznal na vlastní
kůži, když z něho naši fabrikanti
chtěli pomocí hladu, bídy a hrozby nezaměstnanosti
učinit povolný nástroj k uskutečňování
svých vykořisťovatelských cílů
- to dnes dělají kapitalistické monopoly
ve světovém měřítku. Svědčí
o tom úsilí, jaké vyvinuly, aby donutily
bonnský parlament k ratifikaci válečných
smluv. Parlament musel toto své zasedání
konat pod ochranou policie, protože v ulicích Bonnu
demonstrovaly tisícové zástupy pracujícího
lidu, který žádal, aby parlament zastavil jednání
o válečných smlouvách. Tlak lidových
mas proti ratifikaci sílí i v druhých zemích,
které byly zahrnuty do smlouvy o evropském ochranném
společenství. Schválením smluv přistupuje
Adenauerova vláda na neomezené prodloužení
okupace, zříká se fakticky mírového
sjednocení Německa a chce postavit armádu,
která má být jádrem tzv. evropské
armády. Za to všechno se slibuje německým
fašistům možnost revanše a dobývání
cizích území.
Bylo by mylné se domnívat, že tato hrozba je
namířena jen proti zemím tábora míru.
Stejně, ne-li více, jsou ohroženy všechny
ostatní státy v sousedství západního
Německa, jak to ostatně ukázaly zkušenosti
s německým útočným imperialismem.
Imperialisté zotročují a olupují národy
jiných zemí, aby si z nich udělali povolný
nástroj pro své cíle. Jen tak se mohl zrodit
Atlantický pakt, jen tak se dostaly kdysi samostatné
a na svou svobodu hrdé kapitalistické státy,
jako Francie a Anglie, pod přímou americkou okupaci.
Přímým důsledkem této politiky
je, že Anglie vydává denně na válečné
přípravy téměř 5 milionů
liber. Za tyto peníze by bylo možno postavit 10 nových
nemocnic s 200 lůžky nebo 3.000 nových rodinných
domků. Za částku, která je za pět
a půl dne vydávána na zbrojení, bylo
by možno po celý rok zdarma stravovat celé
3 miliony dětí ve školách. Za cenu 1
bombardovacího letadla, které stojí 90.000
liber, bylo by možno postavit velikou moderní školu.
Kdyby byl uzavřen mír v Koreji a kdyby se velmoci
dohodly a mírovém řešení sporných
otázek - píše tajemník britského
výboru obránců míru v článku
z 10. dubna v londýnském deníku "Daily
Worker" - mohlo by být surovin, které nyní
slouží válečné výrobě,
použito pro vnitřní potřebu. Anglie
by měla více zboží pro domácí
trh a více výrobků pro vývoz. Mohla
by volně obchodovat s Čínou, s SSSR a s lidovými
demokraciemi. Mohla by získat velké dodávky
potravin, krmiva, stavebního dříví,
chemikálií, hnojiv a jiné důležité
zboží a na dlouhou dobu by měla zajištěn
plánovaný odbyt svých strojírenských
výrobků.
Snížením válečných vydání
na polovinu bylo by v příštích třech
letech uvolněno pro mírové účely
2.400 milionů liber, vojáci by se vrátili
domů a z armády by bylo možno propustit 500.000
mužů, jejich výrobní kapacita představuje
dalších 200 milionů liber ročně.
Krutému zbidačování je vystaven pracující
lid kolonií a závislých zemí, který
imperialisté v honbě za tučnými zisky
bezohledně olupují. V Indii, Indonesii, v Iranu
živoří desítky milionů lidí
a tisíce lidí tam umírá hladem a nemocemi.
Podle údajů sekretariátu OSN představoval
v r. 1950 národní důchod jedné třetiny
obyvatelstva světa - národní důchod
Burmy, Indonesie, Filipin, Equadoru, Haiti, Saudské Arabie
a řady jiných zemí pouhých 5 % celkového
světového důchodu. V přehledu, který
sekretariát OSN nedávno vydal, se mluví o
tom, že velká část obyvatelstva v této
oblasti žije na nejnižším stupni chudoby,
a jeho důchod je tak nízký, že nestačí
ani k udržení fysického zdraví člověka.
Připočteme-li k tomu rostoucí teror vůči
všemu pokrokovému, teror, který již dávno
předčil hitlerovské methody, máme
před očima věrný obraz světa
imperialismu, světa války.
Jaký zcela jiný obraz skýtá náš
svět, svět skutečné demokracie, svět
socialismu, svět míru!
V Sovětském svazu se budují stavby komunismu,
uskutečňuje se staletá touha nejpokrokovějšího
lidstva světa. Budují se kolosální
hydroelektrárny, zavodňovací kanály,
dosud neúrodné stepi se proměňují
ve vysoce plodné kraje. Sovětská veda je
plně zaměřena na to, jak učinit život
lidí krásnějším, jak zbavit lidstvo
odvěké dřiny. Takové je zaměření
vědy v Sovětském svazu a v zemích
lidové demokracie.
Naproti tomu v imperialistickém táboře je
vědy doslova zneužíváno k válečným
účelům, o čemž svědčí
bakteriologická válka v Koreji.
Dalším projevem síly a hospodářské
moci SSSR je nové podstatné snížení
cen, vyhlášené od 1. dubna 1953, přesně
za rok po posledním, pátém snížení
cen od zavedení volného trhu.
Zatím co v kapitalistických státech jsou
demokratické svobody šlapány, vzrůstá
teror a obránci míru - jako Raymonde Diennová,
Lili Wächtrová, Elisa Brandtová a jiní
- jsou zatýkáni, uděluje presidium Nejvyššího
sovětu SSSR amnestii obrovského rozsahu, která
se týká téměř všech odsouzených
osob, s výjimkou těch, kdož byli odsouzeni
pro kontrarevoluční činnost, banditismus
a rozkrádání socialistického majetku
ve velkém. Je to projev síly SSSR, projev nezničitelnosti
sovětského zřízení.
Zraky celého světa jsou v těchto dnech znovu
upřeny ke Koreji, kde probíhají jednání,
která naplňují všechno lidstvo novými
nadějemi. Mírumilovný lid celého světa
stojí již od počátku války v
Koreji na straně hrdinského korejského lidu
a již téměř po tři roky vyvíjí
veliké úsilí, aby byly skončeny válečné
operace a aby korejská otázka byla vyřešena
mírovou cestou - jednáním a dohodou a nikoli
násilím a zbraněmi.
Snaha respektovat tuto touhu lidu všech zemí se zřetelně
jeví i v prohlášení ministra zahraničních
věcí Sovětského svazu V. M. Molotova
ke korejské otázce. Tímto historicky závažným
činem své mírové politiky vyjádřila
sovětská vláda nejhlubší solidaritu
s velkorysou iniciativou vlád Čínské
lidové republiky a Korejské lidově demokratické
republiky v otázce dohody o příměří
a zastavení války v Koreji. Obě prohlášení
se setkala s vřelou podporou stamilionů lidí
ve všech zemích světa, neboť odpovídají
životním zájmům všech národů.
Jsou také svědectvím, že boj za světový
mír je hlavní a rozhodující náplní
sovětské jak vnitřní, tak zahraniční
politiky.
Dnes se už i na západě najdou rozumní lidé, kteří nejsou zaslepeni protisovětskou nenávistí a kteří dnes už jasně vidí, do jaké propasti je vlekou váleční dobrodruzi, a začínají hledat východisko. Dají-li se touto novou cestou - říká soudruh Malenkov na XIX. sjezdu KSSS, - setkají se evropské a jiné země s plným pochopením všech mírumilovných zemí světa.
Mírumilovní lidé celého světa
chápou, že jenom stát, který hluboce
věří v mír, pro mír pracuje
a pro mírový život vytváří
předpoklady, může právě v této
době snižovat ceny, vyhlasovat amnestii, upevňovat
ústavou zaručené svobody člověka
a najít cestu k mírovému řešení
korejské otázky. Obě zmíněná
prohlášení vyvolala v táboře
imperialistů, kteří se lekají pouhého
slova mír, pravé zděšení.
Mír prospívá lidstvu, ale ohrožuje zbrojařské
akcie. Proto byl již při prvním návrhu
na mírové řešení korejského
konfliktu, který před dvěma lety předložil
sovětský zástupce Malikov OSN, zaznamenán
na světových bursách ostrý pokles
akcií. A nejinak je tomu i nyní po Ču-en-lajově
a Molotovově návrhu na smírné řešení
korejského konfliktu.
Sám buržoasní tisk ukazuje, jakou odezvu mají
sovětské mírové návrhy. Anglický
konservativní list "The Times" ze dne 14. dubna
mluví o tom, že během uplynulých 14
dnů ostře poklesly trhy zboží a do určité
míry také trhy akcií v odpověď
na projevy o míru a spolupráci, vycházející
z Moskvy a Pekinu. Nic nemůže oslabit sílu
této mírové ofensivy SSSR, protože se
těší podpoře mírumilovných
lidí celého světa. Je naší ctí
a hrdostí, že v tomto velkém boji Sovětského
svazu za uhájení míru stojíme věrně
a neochvějně po jeho boku a že všemi svými
silami a prostředky pomáháme a budeme pomáhat
dovést tento boj za mír až do vítězného
konce. (Potlesk.) Tato jednomyslná vůle našeho
lidu je zdůrazněna ve vládním prohlášení,
které přednesl předseda naší
vlády soudruh Viliam Široký a v němž
se říká:
"Vláda republiky bude i nadále vycházet
ve své zahraniční politice z leninsko-stalinské
poučky o možnosti mírového soužití
a soutěžení dvou různých systémů
- kapitalistického a socialistického - a právě
proto se ztotožňujeme se stanoviskem vlády
Sovětského svazu, vyjádřeným
jejím předsedou, soudruhem Malenkovem, že v
současné době neexistuje taková sporná
nebo nevyřešená otázka, která
by nemohla být řešena mírovou cestou
a vzájemnou dohodou zúčastněných
zemí.
V boji za světový mír nejsme a nechceme být
pasivními diváky. Smysl i cíl našeho
boje je vyjádřen gottwaldovským heslem: "Buduj
vlast - posílíš mír!" Tato zásada
je také vůdčím motivem, který
prolíná celým naším rozpočtem.
Stavíme nové školy proto, že věříme
v mír.
Stavíme celá nová města a sídliště
proto, že věříme, že lidé
budou žít v těchto nových krásných
bytech, a nikoli v krytech a zákopech.
Uvolňujeme další a další stovky milionů na péči o naše děti, protože hluboce věříme, že je nebude už nikdy děsit a budit ze spánku zvuk poplašných sirén.
Nelitujeme zvýšených nákladů
pro ty, kteří v poctivé práci zestarali,
protože věříme, že i jim bude dopřáno
dožít svůj plodný život v míru.
Vynakládáme mnohamilionové částky
na kulturu, na vědu a umění proto, že
kultura, věda a umění jsou u nás tak
jako v Sovětském svazu nástrojem míru
a mírového budování.
Proto vidíme v našem rozpočtu nejen souhrn
položek a čísel, ale v souladu s tím,
jak nás učil soudruh Gottwald, vidíme za
každou položkou, za každým číslem
- na konci všeho našeho snažení člověka
a starost o jeho dobro.
V tom také vidíme sílu našeho státního
rozpočtu, jeho rozhodující význam,
jeho převahu nad rozpočty kapitalistických
států.
Hlasujíce pro přijetí našeho rozpočtu
budeme hlasovat pro krásnější, plnější
a lepší život našeho lidu, budeme tím
hlasovat pro svobodnou, v míru žijící
Koreu, pro osvobození všech ujařmených
národů - pro mír na celém světě
a na věčné časy. (Potlesk.)
Místopředsedkyně Hodinová-Spurná:
Dávám slovo poslanci Fialovi.
Posl. Fiala: Nositel řádu práce Antonín
Holásek vyprávěl nedávno s pohnutím
o tom, jak veliké a nezapomenutelné cti se mu dostalo,
že mohl stát čestnou stráž u rakve
zesnulého a nám všem tolik drahého presidenta
Klementa Gottwalda a tak mu vzdát poslední poctu.
A tam, u Gottwaldovy rakve, se mu v myšlenkách promítla
kapitalistická minulost, plná ústrků,
bídy a nesvobody, a naproti tomu dnešní důstojný,
radostný a svobodný život dělníka,
jako je on a miliony dalších. Jasně si uvědomil,
že tvůrce tohoto nového života pracujících
je sice mrtev, ale veliké dílo jeho žije, a
že nyní záleží na každém
z nás, aby bylo dokončeno. Tato myšlenka ho
vedla k rozhodnutí, že skončí svůj
brigádnický poměr na veliké stavbě
socialismu v Kunčicích, která nese slavné
jméno zemřelého presidenta Kl. Gottwalda,
a stane se jejím trvalým zaměstnancem. V
závěru pak řekl: "Vím, že
moje místo je na této veliké stavbě
neboť zde mohu nejúčinněji bojovat za
splnění Gottwaldova odkazu, za uskutečnění
socialismu v naší vlasti a za upevnění
míru na celém světě. Chci, aby naše
děti nepoznaly nikdy to, čím jsme za kapitalismu
trpěli my."
Kdo je Antonín Holásek? Je to tesař, který
před třemi roky přišel jako brigádník
z Gottwaldovského kraje na výstavbu NHKG. Tato stavba
mu učarovala. Zde mohl plně rozvinout svůj
um i talent, a studium sovětské literatury ho přivádí
k úvahám o nových formách práce,
které brzy uskutečňuje. Po vzoru Lydie Korabelnikové
zavedl pronikavou úsporu velmi cenného materiálu,
kterým je pro nás dřevo. Jeho methody několikanásobného
používání řeziva při bednění
betonu, za niž byl vyznamenán Řádem
práce, se dnes používá již téměř
na všech průmyslových stavbách a bylo
jí až dosud ušetřeno našemu hospodářství
přes 200 milionů Kčs.
A tak jsem si bezděčně uvědomil, že
státní rozpočet, který dnes projednáváme,
je vlastně rozpočtem tisíců takových
Holásků, Tencerů, Gavlasů, Misků,
Kovaříků, Svobodů, Majerkových
a Garažiových, že je rozpočtem desetitisíců
úderníků a novátorů, že
je to rozpočet milionů našich pracujících
z průmyslu, zemědělství, vědy
i umění. (Potlesk.) Je to prostě rozpočet
budovatelů, ve kterém se odráží
nejen náš současný, mnohostranně
a soustavně se rozvíjející hospodářský
a kulturní život, ale v jehož číslech
se promítá i krásná reálná
perspektiva naší nedaleké socialistické
budoucnosti.