Již podrobné projednávání jednotlivých kapitol státního rozpočtu ve výborech našeho NS nám ukázalo, že přes rafinovanou záškodnickou činnost bandy Slánského i dalších nepřátelských agentů se nepodařilo naše hospodářství vážněji narušit a tím méně náš vítězný rozvoj a postup vpřed, k socialismu, zastavit.

Naše národní hospodářství i přes mnohé obtíže a nedostatky, o nichž zde mluvil i pan ministr financí Kabeš, denně mohutní a sílí. Každý, kdo si nechce zakrývat oči a zacpávat uši před skutečnostmi a pravdou, musí přiznat, že naše země se rok od roku přetváří ve stále krásnější a bohatší a že z pilné práce našich pracujících nám vyrůstají v nepředstavitelně krátké době taková díla, jaká se za kapitalismu budovala desítky let. Krásně vystihl tento rozmach dopisovatel sovětského časopisu "Pravda", Tarasov, když 26. ledna t. r. napsal o našich NHKG: "Všechno zde je pozoruhodné; jak rozměry stavby, tak tempo práce. Nic podobného neznalo staré Československo. Stavba Vítkovických železáren, co do objemu daleko menších, jež jsou odtud vzdáleny jen 6 km, trvala kapitalistům 123 let. Strana a čs. vláda stanovila pro dokončení kunčického gigantu dobu více než 20x kratší." - Je to jistě radostné a čestné uznání práce našich dělníků a techniků a je také potvrzeno tím, že objem naší průmyslové výroby vzrostl proti roku 1937 téměř dvojnásobně. Pěkně to vyjádřil při projednávání rozpočtu ve výborech posl. Janouš, když řekl, že zde máme sice jednu Československou republiku, a to ještě s méně obyvateli než v roce 1937, ale s průmyslovou výrobou rovnající se výrobě dvou předválečných republik.

Výsledky budovatelského úsilí našeho lidu se projevily na všech úsecích našeho hospodářství v oblasti celé republiky. Vybudovali jsme a uvedli do provozu celou řadu nových závodů, elektráren a vodních děl. Byly postaveny stovky kilometrů nových silnic, železničních tratí, mostů a tunelů, a pro vyšší výnosy našeho rostoucího socialistického zemědělství bylo zavodněno anebo meliorováno mnoho tisíc ha půdy. Byl rozšířen počet nových moderních škol všech stupňů, jeslí, nemocnic, jakož i dalších sociálních, kulturních a zdravotních opatření. Naši pracující dostali proti minulému roku o 30% více nových krásných bytů. Stálá zaměstnanost všech práce schopných lidí a dostatečné důchodové zabezpečení přestárlých a invalidních se nejvýrazněji projevují ve stále stoupajícím maloobchodním obratu veškerého spotřebního zboží. Naše mládež nezná již problému kapitalistických krisí a jejich neblahé důsledky, které se projevovaly ve formě nezaměstnanosti, bídy a hladu. Naše děti a naše učňovská i studující mládež se těší takové pozornosti strany a vlády i široké veřejnosti, o jaké se nám nikdy nesnilo. Žije se nám všem nesporně mnohem lépe a radostněji než kdykoliv před tím.

Proč tomu tak je? Je to proto, že dnes již nejsme malým a bez-významným národem, jak se nám to snažila namluvit buržoasie předmnichovské republiky, poněvadž osvobozením slavnou sovětskou armádou v roce 1945 jsme se stali vskutku svobodným a nezávislým státem, který patří mezi přední a nejprůmyslovější země světa. Naše hranice, až na malou část na jihozápadě, sousedí se spřátelenými státy lidových demokracií a s velkým Sovětským svazem, se kterým jsme spojeni pevným a nerozborným přátelstvím a spojenectvím na věčné časy. Dnešní naše hranice přátelství a míru sahají od Šumavy až po Vladivostok a Peking, od Baltiku až po Černé moře a v jejich prostoru žije 800 milionů lidi.

Náš obrovský hospodářský rozvoj je také umožněn proto, že jsme v únoru 1948 navždy zúčtovali s domácí i zahraniční reakcí, že jsme se navždy vypořádali s těmi falešnými proroky a kapitalistickými zaprodanci, jako byl Zenkl, Ripka, Feierabend a j., a že pracující lid převzal za vedení KSČ a v čele s drahým nám presidentem Klementem Gottwaldem řízení svých věcí definitivně do svých rukou. Na padrť byla rozbita záludná theorie o vytvoření t. zv. mostu mezi západem a východem, poněvadž náš lid se přesvědčil o tom, že to měl být most hospodářské a politické závislosti na domácích i zahraničních vykořisťovatelích, most přes takzvané mezinárodní pásmo k přípravě útoku na Sovětský svaz, most nenávisti a války, most k Marshallovu plánu a do chomoutu válečného Atlantického paktu.

Dnešní naše přátelské vztahy k Sovětskému svazu a ke státům lidových demokracií jsou vztahy svobodných lidí a národů k sobě navzájem, vztahy nového typu, stalinské vztahy přátelské spolupráce a vzájemné pomoci, bez omezování státní a národní suverenity.

Tak vypadá situace dnes. Nyní mně však dovolte, abych na chvíli odvedl vaši pozornost tak asi 20 roků zpátky, do předmnichovské republiky, kdy se projednával státní rozpočet na rok 1932, a abych vám na několika příkladech ukázal, jak tenkrát vypadalo hospodářství této republiky, spoutané s bankrotářským hospodářstvím kapitalistických států, jak žil náš lid a jaké výsledky nám to nakonec přineslo. Nejlépe to tehdy charakterisoval poslanec Klement Gottwald, když v parlamentní rozpočtové rozpravě mimo jiné řekl: "Od deseti k pěti hospodařila poslední tři roky vláda Udržalova. Státní rozpočet na rok 1930 končil schodkem 600 milionů Kč, za rok 1931 činil schodek 1.657 milionů a předpokládaný schodek na rok 1932 činí 1,900 milionů Kč. Schodky byly hrazeny novými daněmi a děláním nových dluhů. Ze 32.670 milionů v roce 1929 stoupl státní dluh v roce 1932 na 34.645 milionů korun. To jsou suché cifry, za nimiž se však skrývá katastrofa hladu a bídy pro pracující měst i venkova.

S jakými návrhy předstupovala tehdejší vláda, v níž sedělo 7 t. zv. socialistických ministrů před Národní shromáždění? Především s návrhy na snížení platů státních zaměstnanců o 70 milionů Kč, se snížením odpočivných a zaopatřovacích platů o 51 milionů Kč, se zavedením nových spotřebních daní a s reformou zákona o nemocenském pojištění, o níž tehdejší agrární poslanec Staněk prohlásil: "Je-li smyslem státní politiky šetrnost, pak se dovoláváme této zásady především v souboru zákonů sociálně pojišťovacích. I zde je nutno provést úsporu a urychleně předložit novelu, která by odbourala neudržitelné dávky nemocenského pojištění."

Takoví to byli vlastenci a dobrodinci! Brát chudákům a jedním dechem předkládat další návrhy zákonů na exportní úvěry fabrikantům a na sanaci vykrádaných bank. Posl. Štětka tehdy dokázal, že krátce předtím byla poskytnuta ze státní pokladny 12 bankám sanace ve výši 2.100 milionů Kč, nehledě k tomu, že banky už do té doby vydělaly na daňové reformě a ve formě různých benevolentních odpisů cca 15 miliard Kč. Přesto však zde bylo stále ještě 5 miliard dlužných daní, které stát neměl odvahu vymáhat, poněvadž šlo o bankéře, velkostatkáře a fabrikanty. Bylo v tom dokonce 1.400 mil. Kč na dani obratové, která od spotřebitelů byla vybrána, ale továrníky a velkoobchodníky zdefraudována. Přitom však tehdejší vláda, jak řekl dále posl. Štětka, dovedla vymáhat tvrdě daně od chudáků a posílat do dřevěných chaloupek fendovat poslední korunu.

O zoufalé situaci pracujících v té době mluvil nynější náš president republiky Antonín Zápotocký a demonstroval to na vyhlášce správy státních lomů v Pozárech, jíž se dělníkům jednostranně oznamovalo snížení denní mzdy o 20 %, okamžité zrušení jednotýdenní výpovědi a zavedení výpovědi hodinové, snížení příplatků za práci přesčas o 50 % a v případě, že by dělníci na toto snížení nepřistoupili, považuje se pracovní poměr za skončený. Stejně Svaz zaměstnavatelů v kovoprůmyslu následuje příkladu státu a ohlašuje 15 % snížení mezd. Přitom bylo již v té době 343.972 úředně registrovaných nezaměstnaných, z nichž pouhých 20 % pobíralo podporu podle "gentského systému" a ostatní byli se svými rodinami odkázáni týdně na 10 Kč nebo 20 Kč žebračenky. Naproti tomu bylo u nás 912 osob, které přiznaly roční příjem v částkách pohybujících se od ¹/₂ do 10 mil. Kč.

Do tohoto rozpočtového jednání zasáhla jako blesk zpráva poslance Klementa Gottwalda, že na silnici u Frývaldova došlo právě ke střelbě četníků do kamenických dělníků, kteří protestovali proti dalšímu snižování již tak hladových mezd, které činily 2-3 Kč za hodinu, a žádali podporu pro nezaměstnané. Na místě střelby zůstalo 8 mrtvých (mezi nimi 16leté děvče a 60letá žena) a 12 raněných. Toto byl po Duchově, Koutech a Chrustu další zločin tehdejší československé buržoazní vlády na pracujícím lidu za presidentství t. zv. humanisty T. G. Masaryka.

Tak vypadal rozpočet a rozpočtová jednání před 20 lety a tak vypadalo hospodářství buržoasní republiky, když předseda poslanecké sněmovny agrárník Malypetr pokrytecky volal: "Jsme všichni na jedné lodi" a poslanec Gottwald mu vtipně odpovídal: "Nu, na této lodi je snad takový poměr jako na starých galérách. Pracující lid, toť galejní otroci, vy, toť otrokáři a drábové. Loď je řízena vámi, je děravá a ženete ji do katastrofy."

Dnes již všichni víme, jak slova tehdejšího poslance Klementa Gottwalda, našeho drahého zesnulého presidenta, byla moudrá a prozíravá. Československá buržoasie, jsouc ve vleku a plné závislosti na mezinárodním kapitálu, vedla stát cestou zrady na jeho lidu přímo do náruče fašismu a nakonec cestou hanebné kapitulace k Mnichovu a ponižující okupaci. Jak jinak tomu mohlo být? Vždyť mezinárodní zahraniční koncerny byly rozhodujícím činitelem téměř ve všech důležitých podnicích a peníze vydřené z našich pracujících odvážely bez zdanění za hranice. Sám Baťův koncern okradl republiku o více než 5 miliard Kč, které podvodnými machinacemi vyvezl a investoval v zahraničí. V roce 1937 bylo v Československu zaznamenáno 133 zahraničních kartelových smluv, jimiž byly nejen průmyslové podniky, nýbrž i tehdejší buržoasní vlády pevně svázány s kapitalistickou cizinou. Jak zde bylo možno mluvit o hospodářské a politické nezávislosti republiky? To se nejlépe projevilo v pohnutých dobách předmnichovských v roce 1938, kdy tehdejší vláda v čele s presidentem. Benešem vědomě trpěla u nás rejdy různých těch Runcimanů a jiných lordů, kteří diktovali, co máme dělat,a kteří nakonec ústy Chamberlaina o nás mluvili jako o neznámém národu a kolonii, kterou třeba přidělit krvelačnému Hitlerovi.

Stejně tak by se nám dařilo i dnes, kdyby otázku naší národní a státní nezávislostí nebyl v roce 1945 převzal z rukou vítězné sovětské armády náš pracující lid v čele se slavnou KSČ a neuhájil ji proti domácí i zahraniční reakci v únoru 1948. Byli bychom tak, jako jsou dnes kapitalistické země západní Evropy, vasalem amerických monopolistů, klesajícím pod tíhou válečných nákladů a trpícím chronickou nezaměstnaností kapitalistických režimů. Jezdili bychom asi tak jako představitelé těchto kapitalistických vlád a zrádce věci socialismu, Tito žebrat k americkým a anglickým kapitalistickým vládcům o drobty s jejich tučných stolů.

Díky veliké pomoci bratrského Sovětského svazu a zásluhou našich pracujících je však dnešní naše lidově demokratická republika silná a nezávislá a vypořádá se s každým, kdo by se chtěl její suverenity dotýkat, jak to poznali američtí vojenští letci, kteří 11. března t. r. chtěli beztrestně létat nad naším územím. (Potlesk.) Naše lidová armáda, orgány naší bezpečnosti a náš pracující lid se po zásluze vypořádají s každým, kdo by chtěl své špinavé ruce vztahovat přes naše hranice a mařit naše pokojné dílo socialistické výstavby.

Je proto jistě správné, že při dalším rozvoji našeho národního hospodářství a při rostoucí životní a kulturní úrovni našeho lidu budeme i nadále posilovat naši obranyschopnost, abychom byli vždy připraveni svoji svobodu a nezávislost uhájit stůj co stůj. Správně odpověděl náš ministr zahraničí Václav Dávid v ONS na záludný útok delegáta Peru proti naší zemi, když v závěru projevu řekl: "U našeho lidu mohou vzbudit jen trpný úsměv ti, kdo si myslí, že náš lid na toto všechno zapomněl a že by chtěl návrat ke kapitalismu, prodat svou svobodu za dolary, strčit hlavu do chomoutu imperialistického otroctví a odvrátit se od Sovětského svazu. Kdo tak myslí, jen dokazuje, že vůbec nezná náš lid." A že ho nezná, dokázal jednomyslný a spontánní souhlas celého Národního shromáždění s prohlášením předsedy vlády Národní fronty Čechů a Slováků Viliama Širokého dne 17. t. m.

Náš letošní rozpočet je tedy výrazem skutečné vůle našeho pracujícího lidu měst i venkova za další mohutný rozvoj našeho průmyslu i zemědělství, je výrazem stále sílící morálně politické jednoty našeho lidu a jeho odhodlání bránit věc míru, nezávislosti a socialismu proti všem útočníkům a všemi prostředky.

Půjdeme proto dále a neochvějně za velikým příkladem sovětského lidu, opřeni o jeho přátelství a nezištnou pomoc, pevně semknuti v Národní frontě Čechů a Slováků kolem slavné Komunistické strany Československa a vedeni našim moudrým hospodářem, presidentem republiky s. Zápotockým, abychom splnili úkoly pátého roku Gottwaldovy pětiletky a zvítězili nad všemi nástrahami nepřátel míru a pokroku. (Potlesk.) A my zvítězíme, protože věc socialismu a míru je věcí všelidskou, krásnou a spravedlivou a stala se výrazem ryzího vlastenectví každého poctivého Čecha a Slováka. (Dlouhotrvající potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Dalším řečníkem je pan posl. Žiak; prosím aby se ujal slova.

Posl. Žiak: Vážené Národné zhromaždenie!

Rozpočet nášho ľudovodemokratického štátu na plno vyjadruje záujmy a snahy Slovenska ako nedeliteľnej a naveky pevnej súčiastky Československej republiky. O tom, ako náš štátny rozpočet každý rok slúži najširším šľachetným záujmom slovenského ľudu, nehovoria len rozcítené slová, ale dokazujú to veľkolepé skutky, dokazuje to ohromná plánovitá prestavba a výstavba Slovenska, toho Slovenska, ktoré sa z neproduktívnej, chudobnej agrárnej krajiny mení na krajinu priemyselnú, vysokoproduktívnu v priemysle i v poľnohospodárstve, na krajinu bohatú.

Vznik prvej republiky r. 1918 pod vplyvom Veľkej októbrovej socialistickej revolúcie znamenal politicky i národne veľký pokrok pre český a slovenský národ. No, spolužitie českého a slovenského národa nevytváralo sa na prospech utuženia spolupatričnosti Čechov a Slovákov, ale vyvíjalo sa tak, ako sa v kapitalistickom zriadení vyvíjať mohlo, totiž na základe vzťahov vlády českej buržoázie nad hospodársky slabším Slovenskom. Nedorozumenia medzi Slovákmi a Čechmi, vyvolané českou a slovenskou buržoáziou a stupňované klerikálnou fašistickou demagógiou, nebolo možné odstrániť ani fikciami o jednotnom československom národe, ani autonómiou. Takéto riešenie len prehlbovalo priepasť medzi Slovákmi a Čechmi.

Vyriešiť národnostnú otázku medzi Čechmi a Slovákmi na princípe spolupráce rovného s rovným bolo možné len zvrhnutím panstva kapitalizmu a vykorisťovateľských tried, ktoré národnostné rozpory vyvolávaly.

Podmienkou pre odstránenie vykorisťovateľských tried v našom štáte bolo oslobodenie Československej republiky z nemeckej fašistickej okupácie hrdinskou Sovietskou armádou. Historickým víťazstvom Sovietskeho sväzu a pokrokových síl v druhej svetovej vojne zlomili sme u nás moc kapitalistov a vymanili sme sa z imperialistického systému a vo februári 1948 nastúpili sme jednoznačne cestu socialistického vývoja.

Čo znamenaly tieto udalosti nesmierneho významu pre nás, Slovákov? Znamenaly, že v Československej republike nastúpili sme cestu stalinskej národnostnej politiky, ozajstnej priateľskej a bratskej spolupráce Čechov a Slovákov. Rovnoprávnosť Čechov a Slovákov, deklarovaná v Ústave 9. mája práve tým, že žijeme v ľudovodemokratickom zriadení, nie je vec formálna, ale živá skutočnosť. Každý deň vidíme, ako sa v našej vlasti tvoria materiálne predpoklady a základy rovnosti Čechov a Slovákov. Stalinská národnostná politika znamená, že v socialistickom zriadení národy, ktoré v sociálne-ekonomickom vývoji pokročily, pomáhajú národom, ktoré vinou kapitalizmu vo vývoji zaostaly. Ak Slovensko v rámci Uhorska zaostalo za českými krajinami v dôsledku nerovnomernosti vývoja kapitalizmu, ak sa v predmníchovskej republike znemožňoval rozvoj slovenského priemyslu a Slovensko sa stávalo poľnohospodárskym doplnkom českých kapitalistov, zdrojom lacných pracovných síl alebo oblasťou, z ktorej prúdili vysťahovalci za chlebom do cudziny, bolo tak preto, lebo to zodpovedalo kapitalistickej zákonitosti o najväčšom možnom kapitalistickom zisku.

Objem slovenského priemyslu do r. 1937 sa len o málo zvýšil oproti r. 191 3. Vláda v predmníchovskej republike nijak sa nepričiňovala o to, aby sa česko-slovenský pomer vyriešil na hospodárskom základe.

Ak dnes uplatňujeme stalinskú národnostnú politiku v pomere Čechov a Slovákov a rovnako i v pomere k iným národnostiam v našej republike, je to preto, lebo politickú moc v našej vlasti prevzal pracujúci ľud, vedený robotníckou triedou a predvojom robotníckej triedy, komunistickou stranou. Je to preto, lebo v našej vlasti máme vládu obrodeného Národného frontu, v ktorom sme Slováci a Česi pevne zomknutí s jasným predsavzatím budovať v srdečnej spolupráci so Sovietskym sväzom a táborom mieru socializmus v našej vlasti. (Potlesk.) Budovať socializmus v našej vlasti znamená predovšetkým sociálne a kultúrne dvíhať Slovensko, vyrovnať ho na úroveň českých krajín, znamená v najširšej miere tvoriť podmienky šťastného života slovenského i českého pracujúceho ľudu.

Túto prácu konáme plánovite a dôsledne. Náš nezabudnuteľný prezident Klement Gottwald vo funkcii predsedu vlády r. 1946 vo vládnom vyhlásení hovoril: "Položiť základ industrializácii Slovenska patrí k dôležitým úlohám. Súdružnosť a jednota štátu nevyhnutne žiadajú, aby sa hospodárska úroveň Slovenska urýchlene približovala hospodárskej úrovni českých krajín. Znamená to vytvoriť predpoklady, aby surovinové a energetické zdroje, ako aj zdroje pracovných síl mohly byť využité na rozšírenie starého a vytvorenie nového, moderného priemyslu na Slovensku." Tejto koncepcii pozdvihnutia Slovenska socialistickou industrializáciou prezident Gottwald bol dôsledne verný.

Náš druhý robotnícky prezident Antonín Zápotocký vo funkcii predsedu vlády NF rysoval mohutný plán výstavby Slovenska. Konkrétne hovoril o hydrocentrálach a údolných priehradách, o továrňach ťažkého priemyslu, o lodenici v Komárne, o závodoch na využitie drevného bohatstva, o chemických závodoch, o využití rudného bohatstva, a to uhlia, iných rúd a nafty, ako o najbližších úlohách plánovaného hospodárstva v našej vlasti.