Předseda Fierlinger.

Místopředsedové Hodinová-Spurná, dr Polanský, Fiala, Valo, Štětka, Žiak.

Členové vlády: první náměstek předsedy vlády ministr gen. arm. dr Čepička, náměstek předsedy vlády ministr Kopecký; ministři dr Nejedlý, dr Kyselý, David, Krosnář, Nosek, Barák, Beran, dr Neuman, Pospíšil, Smida, dr Škoda.

225 poslanců podle presenční listiny.

Z kanceláře NS: gen. tajemník NS Kováčik; jeho náměstek dr Rattinger.

Předseda (zvoní): Zahajuji 80. schůzi Národního shromáždění.

Vážené Národní shromáždění!

Vzpomeňme při zahájení dnešní schůze (Poslanci povstávají.) zesnulého člena Národního shromáždění soudruha Gustava Klimenta, který po celý svůj život a od roku 1929 jako poslanec Národního shromáždění za Komunistickou stranu Československa bojoval za práva dělnické třídy a všech pracujících, za porážku kapitalistického řádu. V roce 1945 po svém návratu z koncentračního tábora se přes své útrapami podlomené zdraví zařadil ihned plně do budování naší osvobozené republiky a jejího lidově demokratického zřízení. Všichni jej zachováme v živé paměti jako poslance, jako ministra, jako předsedu Ústřední rady odborů, ale především jako poctivého, dobrého člověka a soudruha, který dovedl dát vše pro svou rodnou Komunistickou stranu Československa, pro pracující lid obou našich národů a pro naši vlast, lidově demokratickou republiku Československou. (Poslanci usedají.)

Děkuji.

Sděluji, že poslaneckého mandátu se vzdali poslanci Jan Černý a Václav Sova.

Ministerstvo vnitra povolalo na uprázdněné poslanecké mandáty tyto poslance: Bohuslava Bláhu, Františka Kuklu, Karla Mrázka, Marii Müllerovou a Jana Pištěka.

Všichni tito poslanci se dostavili do dnešní schůze.

Protože před tím podle § 89 jedn. řádu podepsali v Kanceláři Národního shromáždění prohlášení, obsahující formuli poslaneckého slibu, přistoupíme ke slibu podle § 42 ústavy a § 90 jedn. řádu Národního shromáždění tím způsobem, že bude předem přečtena ústavou předepsaná formule slibovací, poslanci Bohuslav Bláha, František Kukla, Karel Mrázek, Marie Müllerová a Jan Pištěk ke mně přistoupí a vykonají slib podáním ruky a slovem "slibuji". (Poslanci povstávají.)

Gen. tajomník NS Kováčik (číta): "Sľubujem, že budem verný republike Československej a jej ľudovodemokratickému zriadeniu. Budem zachovávať jej zákony a svoj mandát vykonávať podľa najlepšieho vedomia a svedomia na prospech ľudu a štátu."

Posl. Bláha (podávaje předsedovi ruku): Slibuji.

Posl. Kukla (podávajúc predsedovi ruku): Sľubujem.

Posl. Mrázek (podávaje předsedovi ruku): Slibuji.

Posl. Müllerová (podávajíc předsedovi ruku): Slibuji.

Posl. Pistěk (podávaje předsedovi ruku): Slibuji. (Poslanci usedají.)

Předseda: Sděluji, že mandátový výbor ve své schůzi dne 22. prosince 1953 prozkoumal a ověřil poslanecké mandáty poslanců: Jana Jelínka, Adolfa Kořínka, Karla Pecka a Anny Svarovské.

Jsou nějaké námitky? (Nebyly.)

Námitek není.

Národní shromáždění vzalo tedy na vědomí usnesení mandátového výboru a ověřilo poslanecké mandáty jmenovaných poslanců.

Podle denního pořadu usneseného užším předsednictvem Národního shromáždění dne 15. prosince 1953 je na pořadu dnešní schůze:

1. Společná zpráva výborů ústavně-právního a kulturního k vládnímu návrhu zákona (tisk 729) o právu autorském (autorský zákon) (tisk 738).

2. Zpráva výboru ústavně-právního o vládním návrhu zákona (tisk 726), kterým se mění a doplňují některá ustanovení trestního práva správního (tisk 732).

3. Zpráva výboru ústavně-právního k vládnímu návrhu zákona (tisk 728) o přechodné úpravě promlčení některých peněžitých pohledávek (tisk 733).

4. Zpráva výborů ústavně-právního a rozpočtového k vládnímu návrhu zákona (tisk 727) o devisovém hospodářství (tisk739).

5. Zpráva výboru ústavně-právního, výboru pro hospodářské plánování a jeho kontrolu a výboru rozpočtového k vládnímu návrhu zákona (tisk 731) o bytové výstavbě, udržování a správě bytového majetku a jejich financování (tisk 740).

6. Zpráva výboru ústavně-právního a výboru pro hospodářské plánování a jeho kontrolu k vládnímu návrhu zákona (tisk 730) o místním průmyslu a komunálním hospodářství (tisk 736).

7. Zpráva výboru ústavně-právního o vládních nařízeních vydaných podle § 42 odst. 1 zákona č. 241/1948 Sb. o prvním pětiletém hospodářském plánu rozvoje Československé republiky (tisk 734).

8. Zpráva výboru kulturního o vládním nařízení ze dne 23. června 1953 č. 60 Sb. vydaném podle § 42 odst. 1 zákona č. 241/1948 Sb. o prvním pětiletém hospodářském plánu rozvoje Československé republiky (tisk 737).

9. Zpráva výboru pro hospodářské plánování a jeho kontrolu o vládních nařízeních vydaných podle § 42 odst. 1 zákona č. 241/1948 Sb. o prvním pětiletém hospodářském plánu rozvoje Československé republiky (tisk 735).

10. Zpráva výboru sociálně-politického a zdravotnického o vládních nařízeních vydaných podle § 42 odst. 1 zákona č. 241/1948 Sb. o prvním pětiletém hospodářském plánu rozvoje Československé republiky (tisk 741).

Jsou nějaké námitky proti tomuto pořadu? (Nebyly.)

Námitek není.

Podle jednacího řádu rozhodne Národní shromáždění o pořadu prostým hlasováním bez rozpravy.

Kdo souhlasí s navrženým pořadem schůze, nechť zvedne ruku! (Děje se.).

To je většina. - Navržený pořad je tedy schválen.

Přistoupíme k projednávání prvního bodu schváleného pořadu, kterým je

1. Společná zpráva výborů ústavně-právního a kulturního k vládnímu návrhu zákona o právu autorském (autorský zákon) (tisk 738).

Zpravodajem je posl. dr Julius Dolanský, dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Julius Dolanský: Slavné Národní shromáždění. soudruzi a soudružky!

Dostalo se mi cti, abych podal jménem výborů ústavně-právního a kulturního společnou zprávu k vládnímu návrhu zákona o právu autorském (autorský zákon). Dovolte, abych řekl hned na počátku: Považuji tento den, kdy projednáváme tak závažný zákon, za jeden z největších svátků naší české a slovenské národní kultury. Jde o návrh zákona, který má dalekosáhlý význam pro celý další rozvoj naší národní vzdělanosti. Máme před sebou zákon, který se stane jedním z úhelných kamenů a nosných pilířů ve velkolepé budově naší nové, socialistické společnosti. Zákon, který se dotkne ve svých důsledcích každého občana naší vlasti, protože každému z nás zaručuje vyšší a větší podíl na nejvzácnějších statcích kulturní tvořivosti.

Také tento zákon vyrůstá z ducha Ústavy 9. května a navazuje přímo na její § 19, kterým se "svoboda tvůrčí činnosti duševní zaručuje". Už na tomto místě naší Ústavy 9. května se praví v odstavci 2: "Kulturní statky jsou pod ochranou státu. Stát dbá na to, aby byly přístupny všem, a podporuje vědu i umění v zájmu rozvoje národní kultury, pokroku a obecného blahobytu; zejména pečuje o to, aby byly tvůrčím pracovníkům zajištěny příznivé podmínky pro jejich práci."

Náleží tedy zákon o právu autorském do řady těch velikých právních aktů, kterými si plánovitě stavíme pevnou základnu pro mohutný a radostný rozvoj vzdělanosti našeho lidu. Od nezapomenutelného Února 1948, kdy všecek český a slovenský pracující lid odrazil kontrarevoluční útok reakce proti naší lidové demokracii, vyšla z tohoto našeho Národního shromáždění řada vynikajících zákonů, které jsou chloubou a oporou nové československé kultury. Dali jsme základ naší jednotné škole od mateřského školství až po university a ostatní vysoká učiliště. Otevřeli jsme brány k vzdělání a k lidové osvětě všem příslušníkům naší republiky. Vybudovali jsme Čs. akademii věd a Čs. akademii zemědělskou. Naše lidové zákonodárství se postaralo a stará o nejrůznější odvětví české a slovenské kultury, od lidového knihovnictví a péče o divadla až po nový rozkvět tělesné výchovy a sportu ve službách pracujících. Žádný z kapitalistických států na světě nemůže dát a nedává svým občanům takové kulturní hodnoty, zaručené zákonem, jako všecky naše země lidových demokracií, které budují podle vzoru Sovětského svazu socialismus a usilují o trvalý mír.

Co přináší nového vládní návrh zákona o právu autorském? Vztahuje se na jeden z nejdůležitějších úseků kulturní práce u nás, na širokou oblast tvorby literární, vědecké a umělecké. Jak říká už jeho úvodní ustanovení v § 1, "účelem autorského zákona je upravit vztahy, které vznikají v souvislosti s vytvořením děl literárních, vědeckých a uměleckých, tak,

aby byla zajištěna ochrana zájmů takových děl a podnícena ideová tvorba sloužící zájmům lidu a jeho kulturnímu růstu,

aby zároveň bylo zaručeno, že se na výsledcích tvůrčí činnosti autorů budou podílet nejširší masy pracujícího lidu, a

aby se tak jejich díla stala účinným nástrojem budování socialistické společnosti".

Soudružky a soudruzi, takového zákona u nás ještě nebylo. Nebyl a nemohl být takový zákon v kapitalistické společnosti, protože se přímo vymykala a protivila jejím zájmům představa o kultuře, sloužící pracujícímu lidu. Buržoasní předmnichovská Československá republika měla sice také zákon o právu autorském z roku 1926 s několika úpravami a zákon o nakladatelské smlouvě z roku 1923. Ale nenajdete v nich ani stopy po tom, co je páteří vládního návrhu našeho nového autorského zákona. Staré buržoasní zákony "chránily", či spíše pokoušely se "chránit" protikladné individuální zájmy jednotlivců, autorů a nakladatelů. Rozumí se: v duchu kapitalismu. Pokroucenými paragrafy vymezovaly, jak daleko se smí popustit uzda sobeckému vyděračství nakladatelských nabobů a kam až smí jít systém vzájemného napalování. Že na to obyčejně doplatil autor, je nabíledni. Byl ve hře slabším a bezmocným partnerem a sotva kdy se mu podařilo zabránit, aby si soukromý nakladatel, kapitalista a podnikatel nepřetiskoval, podvodně a beztrestně nerozmnožoval jeho dílo nad smluvený náklad. Soukromým nakladatelům šlo téměř vždycky jenom o zisk, a čerta starého se starali, jak budou prospívat díla jimi vydaná veřejnosti. Myslím, že každý z tvůrčích pracovníků, ať umělců či vědců ze starší generace, by o tom mohl podat bezpočet svědectví z vlastní zkušenosti. Bohatství a majetek předních nakladatelských firem rostl do závratných rozměrů. A vlastní tvůrcové kultury, spisovatelé, umělci a vědci přitom zůstávali obyčejně chudými inteligenty. Ještě aby hluboce smekali před svým "pánem", "dobrodincem" a "mecenášem", nakladatelem. Měli mu být vděčni zato, že jejich dílo milostivě vydal. Nejedna anekdota kolovala o tom, jak se autoři pokoušeli tehdy vyzrát na svého "mecenáše".

Poměr mezi autorem a soukromým nakladatelem byl za kapitalismu na celém světě stejný. Hle, jak jej vylíčil už geniální Puškin v "Rozmluvě nakladatelově s básníkem"! - citujeme jeho verše v českém překladu Petra Křičky. Když Puškin nabízel svému nakladateli verše s touhou po svobodě, všemohoucí vládce knižního trhu mu odpověděl:

Takové byly moresy mezi nakladateli a autory za kapitalismu. Množství příkladů najdete na každém kroku. Kdo tehdy ovládal nejenom knižní trh, ale všecku kulturní tvorbu? Soukromí podnikatelé. A co bylo jejich heslem? Shromažďovat "zlato, zlato, zlato!". Dělat "skvělé obchody" s pomocí sensace a pestrobarevných kýčů, líbivých na povrch. Šířit literární škváry, aby se kapsa obohatila. Však se na ně ještě dobře pamatujeme. A doposud bují všecky ty nemravy v kapitalistických zemích. A o tom, jak vypadá kultura a literatura "cowboyek", "buffalobillek", kriminálních filmů a podobných perel v "americkém způsobu života", není potřeba ani zvláštní zmínky. S takovýmto pauměním nechceme mít už nikdy nic společného.