Kulturní velikost a mravní převaha naší lidové demokracie je v tom, že navždycky odstranila všecko nekulturní barbarství, kterým otravoval kapitalistický řád život našeho lidu. I umění a věda musí sloužit neustálému zvyšování životní úrovně pracujících. Už naši buditelé věděli, jak obrovský význam může mít pro život českého a slovenského člověka dobrá kniha a opravdu hodnotné umění. Vzpomeňme za všecky ostatní příklady aspoň na dva nebo tři vynikající vlastence z počátku našeho národního obrození! Kolik buditelských knížek roznesl po českých krajích ušlechtilý Páter Stanislav Vydra, jak o něm vypravuje Al. Jirásek v "F. L. Věkovi"! Kolik krásných a živých knih se rozletělo na posilu srdcí do všech končin z "České expedice" Krameriovy! A jak jedinečně záslužné poslání konal po vlastech českých svým nepřekonatelným loutkovým divadlem lidový umělec Matěj Kopecký! Tito mistři české kultury už tehdy věděli, že lidu se má dávat jenom nejlepší umění a nejpokrokovější základy poznání. Znovu na ně vděčně myslíme zvláště letos, na sklonku jubilejního roku Josefa Dobrovského, "patriarchy" našeho obrození a znamenitého učitele i v otázkách lidové osvěty a národní vzdělanosti. Oni vytvořili tradice, po kterých jsme šli a jdeme od raně obrozeneckých červánků až k Juliu Fučíkovi a Zdeňkovi Nejedlému, Klementu Gottwaldovi a Antonínu Zápotockému.

Z jejich ducha a podle jejich příkladu je vypracován také vládní návrh zákona o právu autorském. Předloha podává přímo vzornou ukázku, jak nově a všestranně se chápe i sám pojem autorského práva. Ani zdaleka se v něm už nemyslí jenom na autora a nakladatele, jak tomu bylo ve starých buržoasních zákonech. V celém návrhu zákona je pojato autorské právo tak, aby se "na výsledcích tvůrčí činnosti autorů mohly podílet" zároveň i "nejširší masy pracujícího lidu". Zákon zajišťuje dokonale a promyšleně osobní i majetková práva autorů děl literárních, vědeckých a uměleckých. Zdůrazňuji: Netýká se jenom literatury a vědeckých spisů, ale pamatuje na všechny obory uměleckého tvoření. Umožňuje a vytváří takové podmínky, které podněcují ideovou, uměleckou a vědeckou činnost, sloužící zájmům lidu a jeho kulturnímu růstu. Navržený text zákona i připojená důvodová zpráva podrobně vypočítávají a objasňují nejrůznější myslitelné okolnosti z oblasti autorského práva. Neocenitelným vodítkem v přípravných pracích a úvahách o návrhu byly zkušenosti autorského práva sovětského a obdobných zákonů v zemích lidových demokracií, v Rumunsku, Bulharsku a Polsku. Zejména Sovětský svaz a jeho zákonodárství, nejpokrokovější, nejlidovější a nejlidštější na celém světě, staly se také při návrhu tohoto zákona nevyčerpatelnou studnicí nabádavých podnětů a hlubokého poznání.

Návrh zákona chrání zájmy československých tvůrčích pracovníků také s širokého hlediska mezinárodního. Protože naše republika je členkou Bernské konvence, správně byla vyřešena v návrhu zákona otázka rozsahu ochrany autorského práva ještě i 50 let po smrti autorově. Tato poměrně dlouhá doba ochrany nám zajišťuje nesporně veliké výhody i v poměru k zahraničí, máme-li na mysli umělecká díla našich nejpřednějších skladatelů a spisovatelů, populárních i v cizině. Patří k nim na př. Josef Suk, Oskar Nedbal, Alois Jirásek, Jaroslav Hašek, Karel Čapek.

Novinkou v navrhovaném zákoně jsou kapitoly o autorských organisacích a kulturních fondech, které se stanou mocnou oporou a vzpruhou umělecké i vědecké tvořivosti. Radostně vítáme ustanovení § 82, podle kterého může vláda prohlásit nařízením za kulturní majetek národa volné dílo autorů dávno zesnulých, jestliže takové dílo "svou zvlášť vynikající úrovní a svým mimořádným významem trvale obohatilo národní kulturu" a zasluhuje proto zvláštní ochrany i úcty. Důrazně je třeba upozornit na celou šestou část navrhovaného zákona, kde se mluví o "právech příbuzných právu autorskému". Můžeme být jistě hrdi nato, že jsme jednou z prvních zemí na světě, kde se v přesném znění zákona zajišťují také práva výkonných umělců, stejně jako ochrana práv podniků pro výrobu snímků a podniků pro šíření děl rozhlasem a televisí.

Tato i všechna ostatní navrhovaná ustanovení dokazují, že zákonem o autorském právu se u nás ještě prohloubí a posílí socialistická zákonitost na poli kulturní tvorby. Posuzujeme-li předlohu jako celek, vidíme v ní znamenité státnické dílo. Je koncipována na základě přebohatých zkušeností a rozsáhlých odborných znalostí. Otvírá před našimi tvůrčími pracovníky, spisovateli, umělci, vědci i výkonnými vědci nejradostnější perspektivy do budoucnosti. Zbavuje je existenčních starostí. Zaručuje jim tak krásné podmínky pro tvůrčí práci, o jaké se jim za vlády kapitalismu sotva kdy snilo. Dává jim možnost, aby rozvinuli všecky své síly a plamenné nadšení ve prospěch našeho lidu. Nuže, nechť se směle rozletí podle vzoru svých sovětských soudruhů k nejvyšším vrcholům lidského myšlení a tvoření, na křídlech umění a vědy k výstavbě socialismu v naší vlasti a do boje za trvalý světový mír!

Výbory ústavně-právní a kulturní projednaly podrobně vládní návrh zákona o autorském právu na svých schůzích ve dnech14., 15. a 22. prosince t. r. Společně doporučují v textu předlohy několik drobných změn, jak jsou obsaženy v tisku 738.

Připomínám, že provedením nového zákona o právu autorském nevzniknou státní pokladně žádné zvláštní nové náklady a ani státní administrativa a soudnictví nebudou jím nijak nově zatíženy.

Soudružky a soudruzi, máte svým hlasováním rozhodnout o vládním návrhu zákona, který vyjadřuje nejkrásnější představy všeho našeho lidu o poslání kulturních tvůrčích pracovníků v naší lidové demokracii. Zákona, který se stává obzvláště významným a důležitým po nedávném usnesení Ústředního výboru Komunistické strany Československa na základě referátu I. tajemníka KSČ s. Antonína Novotného o kulturních otázkách. Tento zákon pomůže jedinečně ke kulturnímu růstu všech našich pracujících, sdružených v Národní frontě Čechů a Slováků. Jménem ústavně-právního a kulturního výboru vás proto prosím, abyste přijali navrhovaný zákon beze změny. (Potlesk.)

Předseda: Ke slovu není nikdo přihlášen, přistoupíme proto k hlasování.

Protože není pozměňovacích návrhů, dám hlasovat o celém vládním návrhu najednou podle zprávy výborové.

Jsou nějaké námitky? (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona ve znění výborové zprávy, nechť zvedne ruku! (Děje se.) Je někdo proti? (Nikdo.) Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)

Děkuji. - Tím Národní shromáždění jednomyslně schválilo vládní návrh zákona o právu autorském (autorský zákon). (Potlesk.)

Tím je vyřízen první bod pořadu schůze.

Přistoupíme k projednávání druhého bodu schváleného pořadu, kterým je

2. Zpráva výboru ústavně-právního k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění a doplňují některá ustanovení trestního práva správního (tisk 732).

Zpravodajem je poslanec dr Vácha, dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Vácha: Slavné Národní shromáždění, soudružky a soudruzi!

Národní výbory, tyto naše orgány lidové státní moci a správy a základ našeho lidově demokratického státního zřízení, byly již od počátku své existence v roce 1945 pověřovány vedle řady jiných úkolů také určitou trestní pravomocí. Bylo to zcela přirozené, poněvadž lidově demokratická republika našla v nich nejlepší a tehdy jediný nástroj k provádění těch dalekosáhlých a velkých změn, kterých bylo zapotřebí k tomu, abychom mohli vytvářet plánované socialistické hospodářství a postupně přetvářet celý společenský řád. Národní výbory v tomto období úspěšně splnily svůj úkol očisty národa od kolaborantů a přisluhovačů německých fašistů, zavedly svojí autoritou pořádek do zásobování obyvatelstva a staly se skutečným ochráncem celého našeho lidově demokratického zřízení. Když jsme potom v roce1950 přikročili ke kodifikaci celého práva přestupkového a vydali nový trestní zákon správní a trestní řád správní, byla národním výborům svěřena vskutku rozsáhlá pravomoc ve věcech trestních.

Podle této zákonné úpravy národní výbory byly výlučně oprávněny stíhati a trestati celou širokou paletu trestních skutkových podstat, obsažených v trestním zákoně správním. Šlo vesměs o činy, které záležely v porušení povinností ukládaných občanům v obecném zájmu, povinností, jejichž řádné plnění úzce souviselo s potřebami státní správy. Aby národní výbory byly s to tento velký úkol splnit, byly vybaveny pravomocí ukládat poměrně velmi těžké tresty, a to nejen vysoké pokuty, nýbrž i tresty na svobodě do 6 měsíců, případně podle § 12 trest. zákona správního osobám lidově demokratickému zřízení nepřátelským až do 2 let. Tresty tedy, které byly nezřídka těžší než tresty stanovené trestním zákonem soudním na některé trestní činy, souzené lidovými soudy. Avšak již tehdy důvodová zpráva uvedla, že nelze předvídat, jaké nové úkoly naší lidové správě napadnou a zda nový trestní zákon bude vždy dostatečnou pomůckou k jejich plnění. Měl býti jen východiskem a základnou, která se bude přizpůsobovat dalším etapám naší cesty k socialismu.

Vcelku lze dnes říci, že naše národní výbory i tento velký úkol úspěšně zvládly, že používaly svěřené jim trestní pravomoci úměrně a v zájmu výstavby lidově demokratického zřízení. Ovšem úkoly, které tím byly národním výborům uloženy, byly příliš rozsáhlé, než aby je alespoň částečně nezaváděly s cesty plnění těch povinností, které jim lidově demokratické zřízení jako základním orgánům státní moci a správy přednostně ukládá. Chceme totiž, aby se tyto naše lidové orgány staly v prvé řadě vychovateli a organisátory širokých mas našeho lidu při výstavbě socialistického hospodářství, aby na rozdíl proti správě kapitalistických států nezřizovaly a nedekretovaly pouze občanům jejich povinnosti, nýbrž aby dovedly každého občana přesvědčit, že plnění zákonů a nařízení, usnesení strany a vlády a směrnic ústředních úřadů je v zájmu budování socialismu v naší vlasti a tím také v jeho zájmu vlastním. Aby tak každý občan bez donucovacího nátlaku spontánně a rád plnil své povinnosti, aby iniciativně přicházel se zlepšovacími návrhy a pomáhal tak naši práci zrychlovat.

Národní výbor má býti tedy ještě více než dosud, i v rámci své trestní pravomoci, především zkušeným vychovatelem a přesvědčovatelem.

Nedostatky této masově politické práce našich národních výborů, které byly kritisovány na posledním zasedání ÚV KSČ předsedou vlády s. Širokým, nedají se přirozeně přičísti pouze zaneprázdnění národních výborů trestní přestupkovou agendou. Avšak dnes, kdy máme již vybudovány lidové soudy, je možno v tomto směru národním výborům ulehčit jejich práci a největší část trestní agendy vykonávané dosud národními výbory přesunout zpět na lidové soudy. To je vlastní smysl a účel projednávané osnovy zákona, kterým se mění a doplňují některá ustanovení trestního práva správního.

Novela vychází z předpokladu, že úkoly, které naše národní výbory mají i nadále uskutečňovat, vyžadují, aby národní výbory jako dosud mohly neposlušného nebo nepoctivého občana trestně stíhat. (Předsednictví převzala místopředsedkyně Hodinová-Spurná.) V důsledku toho zůstává jim i nadále umožněno vynucovat svá rozhodnutí a opatření, trestat celou škálu trestních skutkových podstat podchycených v trestním zákoně správním. Avšak národní výbory uzákoněním této novely budou moci ukládat pouze tresty lehčí, tresty, které mají míti spíše úkol občana důrazně upozornit a přesvědčit, že se nechoval správně. V důsledku toho nebudou moci národní výbory ukládati nadále tresty na svobodě, které mají přece jen více charakter represivní, nýbrž na místo nich jako trest hlavní budou moci ukládat trest nápravného opatření do 3 měsíců, veřejné pokárání nebo pokutu do 3000 Kčs. Jako vedlejší tresty pak zákaz činnosti, propadnutí věci a uveřejnění nálezu. Neznamená to ovšem, že by občan za spáchaný delikt nemohl být postižen tvrději. Naopak. Dojde-li národní výbor k přesvědčení, že povaha trestného činu je taková, že by nestačila ke spravedlivému potrestání výměra trestu, kterou může uložit národní výbor, postoupí celý případ prokurátorovi, který, dojde-li k stejnému názoru, zažaluje trestný čin u soudu. Ten může potom vyměřit plnou sazbu trestu na svobodě podle trestního zákona správního. Jak je vidět, autorita národních výborů tímto opatřením nijak neutrpí.

Novela dále obsahuje v oddílu čtvrtém ustanovení, upřesňující trest nápravného opatření, které bylo již dříve používáno jako vedlejší trest v trestním řízení soudním. Nyní se stalo pro obor trestního práva správního hlavním trestem, majícím sice citelně postihnouti provinivšího se občana zhoršením jeho pracovních podmínek na určitou dobu či snížením jeho odměny za práci, avšak bez difamujícího charakteru, doprovázejícího vždy trest na svobodě. Výchovný účel tohoto trestu je tím podtržen.

Tím, že novela přenáší velkou část přestupkové agendy na lidové soudy, bylo nutno upravit také přestupkové řízení před trestními soudy, které nový zákon nezná. Činí tak oddíl třetí novely, který obsahuje některá speciální ustanovení týkající se vazby a zastupování obžaloby prokurátorem.

Funkcionáři národních výborů zcela jistě tyto navrhované změny přivítají, a to nejen proto, že jim ubude práce a že se budou moci více věnovat vlastním budovatelským úkolům, nýbrž také proto, že přestanou být soudci a stanou se v daleko větší míře skutečnými organisátory lidu svého obvodu, kteří nebudou nuceni v té míře jako dosud trestat, nýbrž budou hledat jiné prostředky, jak i pobloudivší občany přivést na správnou cestu. A naši občané nebudou již také, jako někdy dosud činili, pohlížet na národní výbor jenom jako na úřad, který jim něco předepisuje, co někdy mohou plnit jen s obtížemi a vypětím sil, a který sám je hned v zápětí trestá, nýbrž spíše jako na rádce a pomocníka, který jim pomáhá úspěšně překonávat nahromaděné překážky při plnění pracovních úkolů, trpělivě jim vysvětlí smysl a účel předpisů a směrnic vlády a poradí jim, co mají dělat.

Ústavně-právní výbor ve své schůzi dne 14. prosince projednal navrženou osnovu a doporučuje plenu Národního shromáždění, aby ji schválilo ve znění vládního návrhu s malou změnou v § 6. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, přistoupíme proto k hlasování.

Protože není pozměňovacích návrhů, dám hlasovat o celém vládním návrhu najednou podle zprávy výborové.

Jsou nějaké námitky? (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona ve znění výborové

zprávy, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

Je někdo proti? (Nikdo.)

Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)

Děkuji. - Tím Národní shromáždění jednomyslně schválilo vládní návrh zákona, kterým se mění a doplňují některá ustanovení trestního práva správního.

Tím je vyřízen druhý bod pořadu schůze.

Přistoupíme k projednávání třetího bodu schváleného pořadu, kterým je

3. Zpráva výboru ústavně-právního k vládnímu návrhu zákona o přechodné úpravě promlčení některých peněžitých pohledávek (tisk 733).

Zpravodajem je posl. dr Kučera, dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Kučera: Slavné Národní shromáždění!

Po skončení okupace v naší zemi v r. 1945, zvláště pak po vítězném únoru 1948, nastaly u nás velké politické a hospodářské změny, vyvolané vítězstvím dělnické třídy nad temnými silami domácí a cizí reakce. Převedení výrobních prostředků z rukou soukromých podnikatelů do vlastnictví státu vytvořilo hluboké a rozsáhlé přechody majetkových práv. Slučování jednotlivých znárodněných podniků v nové výrobní celky, umožnění společensky pokročilejší výrobní formy, postavilo pracující lid před složité úkoly, které se daly řešit i s většími či menšími obtížemi. Tyto obtíže byly ještě zvyšovány činností osob a vrstev znárodnění nepřejících, která směřovala zpravidla ke zpomalení a znesnadnění znárodňovacího procesu. Nový občanský zákoník, platný od 1.1.1951, zavedl vzhledem k zrychlenému běhu hospodářského života obecnou promlčecí dobu tříletou a pro některá práva a nároky promlčecí dobu desetiletou. Dnem 31.12.1953 končí jednak běh tříletých promlčecích dob, které počaly běžeti 1.lednem 1951, jednak podle přechodného ustanovení obč. zákoníka končí třicetileté promlčecí doby, jichž běh počal v letech1924-1950.

Tímto promlčením jsou však ohroženy četné pohledávky Státní banky čs., Investiční banky a státních spořitelen, jakož i pohledávky různých likvidovaných majetkových podstat.