Předseda Fierlinger.

Místopředsedové Hodinová-Spurná, dr Polanský, Fiala, Valo, Štětka, Žiak.

Členové vlády: předseda vlády Široký, první náměstek předsedy vlády gen. arm. dr Čepička, náměstek předsedy vlády ministr Kopecký; ministři ing. Púčik, dr h. c. Plojhar, ing. dr Šlechta, dr Kyselý, ing. Jankovcová, Ďuriš, David, Nosek, Barák, Beran, Dvořák, Jonáš, Krajčír, Málek, Maurer, dr Neuman, Poláček, Pospíšil, Reitmajer, ing. Šimůnek, dr Škoda, Štoll.

253 poslanců podle presenční listiny.

Z kanceláře NS: gen. tajemník NS Kováčik; jeho náměstek dr Rattinger.

(Krátce po 15. hodině za zvuků slavnostních fanfár z opery Libuše vstupuje do presidentské lóže president republiky Ant. Zápotocký se svým doprovodem, provázen místopředsedkyní NS Hodinovou-Spurnou. - Shromáždění povstává a obráceno k presidentské lóži za nadšeného potlesku provolává: Ať žije soudruh Zápotocký! - Shromáždění usedá.)

Předseda (zvoní): Zahajuji 82. schůzi Národního shromáždění.

Jménem Národního shromáždění republiky Československé vítám mezi námi co nejsrdečněji presidenta republiky Československé soudruha Antonína Zápotockého. (Poslanci povstávají. Dlouhotrvající hlučný potlesk. - Poslanci usedají.)

Sděluji, že došly dopisy předsedy vlády ze dne 27. února 1954, kterými oznamuje, že president republiky prohlásil rozhodnutími ze dne 27. února 1954 podzimní zasedání Národního shromáždění za skončené dnem 2. března 1954 a že svolal Národní shromáždění k jarnímu zasedání do Prahy na den 2. března 1954.

Podle denního pořadu schváleného užším předsednictvem Národního shromáždění dne 17. února 1954, který byl již členům Národního shromáždění rozdán, je na pořadu schůze

1. Zpráva výboru ústavně-právního k vládnímu návrhu ústavního zákona (tisk 754) o národních výborech (tisk 756);

2. Zpráva výboru ústavně-právního k vládnímu návrhu zákona (tisk 755) o národních výborech (tisk 758);

3. Zpráva výboru ústavně-právního k vládnímu návrhu zákona (tisk 748) o volbách do národních výborů (tisk 757).

Jsou nějaké námitky proti tomuto pořadu? (Nebyly.)

Námitek není.

Podle jednacího řádu rozhodne Národní shromáždění o pořadu prostým hlasováním bez rozpravy.

Kdo souhlasí s navrženým pořadem schůze, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

To je většina. - Navržený pořad je tedy schválen.

Navrhuji, aby rozprava ke všem třem bodům schváleného pořadu byla sloučena.

Jsou nějaké námitky proti návrhu na sloučení rozpravy? (Nebyly.)

Námitek není. - Projednávání bude tedy podle návrhu sloučeno.

Přistoupíme k projednávání prvního bodu pořadu, kterým je

1. Zpráva výboru ústavně-právního k vládnímu návrhu ústavního zákona o národních výborech (tisk 756),

a druhého bodu pořadu, kterým je

2. Zpráva výboru ústavně-právního k vládnímu návrhu zákona o národních výborech (tisk 758).

Zpravodajem je posl. Vodsloň, dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Vodsloň: Vážený pane presidente, vážená sněmovno!

Osnovy nových zákonů o národních výborech, které máme projednávat, jsou vyvrcholením dosavadního vývoje výstavby národních výborů. Tyto nové zákony vycházejí z dosavadních zkušeností, organisační struktury, systému a method práce národních výborů při výstavbě socialismu v naší zemi, právě tak jako ze zkušeností práce sovětů v Sovětském svazu, které jsou nám vzorem při veškeré naší práci. Těmito zákony provádí se základní změna dosavadní struktury, organisace, systému a method práce národních výborů tak, jak to vyžadují úkoly, které mají národní výbory v této době řešit.

Již sama skutečnost, že vláda naší republiky předložila tyto návrhy zákonů všem občanům k vyjádření, i účast širokých mas pracujících na diskusi je výrazem hluboké demokratičnosti našeho zřízení, jakou dějiny naší země nepoznaly, je důkazem toho, že v naší vlasti vládne skutečně pracující lid. Proto také připomínky pracujících velmi značně ovlivnily a obohatily tyto osnovy nových zákonů.

Národní výbory, vzešlé z osvobozeneckého boje pracujícího lidu našich národů, prodělaly pod vedením Komunistické strany Československa a vlády Národní fronty veliký vývoj. V dosavadním vývoji plnily historickou úlohu a osvědčily se jako orgány moci pracujícího lidu. Avšak jejich zastaralá organisační struktura již nevyhovuje dnešním požadavkům a stává se čím dále tím více brzdou v plnění významných úkolů, které dnes před národními výbory stojí. Proto přichází vláda s návrhy těchto nových zákonů, které zakotvují veliké revoluční vymoženosti našeho lidu, rozvíjejí tyto vymoženosti získané vítězným bojem dělnické třídy ve svazku s pracujícím rolnictvem. Předkládané osnovy zákonů o národních výborech vytvářejí předpoklady k tomu, aby národní výbory daleko lépe a odpovědněji mohly plnit své krásné poslání v celé převýchově mas, v procesu výstavby a přestavby naší společnosti.

Ústavní zákon o národních výborech vychází z Ústavy 9. května 1948 a důsledně ji provádí. Hned v § 1 je zdůrazněno, že národní výbory jsou místními orgány státní moci pracujícího lidu Československa. V dalším paragrafu se zdůrazňuje, že národní výbory jsou řízeny vládou. Zvláště pak je významné, že ústavní zákon důsledně rozvádí zásadu volitelnosti, kontroly zvolených členů národních výborů pracujícím lidem a dává možnost pracujícímu lidu tyto členy kdykoliv odvolat, jestliže neplní úkoly, pro které byli lidem do národního výboru zvoleni. Je to velmi důležitá zásada, na základě které rostly a sílily sověty v Sovětském svazu. Je to zkušenost, kterou ukázala již Pařížská komuna v roce 1871.

Oba tyto zákony jsou výrazem nejdemokratičtější organisace moci, jaké u nás nikdy v dějinách nebylo. Jsou výrazem velikých, historicky převratných změn, které u nás nastaly. Tyto zákony ještě více umožňují, aby vůle lidu se u nás stala zákonem, jak prohlásil náš první dělnický president soudr. Klement Gottwald.

Takovéto demokratické uspořádání státu, kde jsou vytvářeny předpoklady k uskutečnění zásady vytyčené geniálním Leninem, t. j. aby každý občan mohl řídit stát, je možné jen tam, kde dělnická třída ve svazku s pracujícím rolnictvem a ostatními pracujícími masami svrhne buržoasii, vezme jí hospodářskou i politickou moc, rozbije její policejní byrokratický státní aparát a vytvoří stát nového typu, kde správu převezme sám pracující lid do svých rukou.

Proto také náš lidově demokratický stát jako nástroj v rukou pracujících pro výstavbu socialismu, naši demokracii, nelze srovnávati se žádným kapitalistickým státem, s měšťáckou demokracií.

V tom je též ten základní rozdíl v celém postavení a funkci národních výborů od bývalé t. zv. samosprávy neblahé paměti z dob předmnichovské republiky, kde místo lidu vládla byrokracie, zemští presidenti a okresní hejtmani, kteří měli právo veta proti kterémukoliv usnesení samosprávného orgánu a nezodpovídali se nikdy ze své činnosti lidu, nýbrž pouze buržoasii. Bylo zde pouze jedno podřízení, t. j. kapitalistickým zájmům.

Náš nový zákon v § 3 říká, že "národní výbory jsou voleny pracujícím lidem, lid vysílá do národních výborů své nejlepší představitele, kteří jsou hodni, aby se stali zástupci lidu, a kteří dávají záruku, že budou své úkoly správně plnit".

Demokratičnost našich zákonů neklade jen důraz na volby, ale žádá, aby do národních výborů byli voleni ti, kteří se nejlépe osvědčili v práci a v boji za socialismus a světový mír.

Již z toho je vidět jasný rozdíl proti bývalé samosprávě, kde celá jedna třetina členů okresních a zemských zastupitelstev byla jmenována z t. zv. "nepolitických" odborníků, z řad kapitalistů, statkářů a jejich přisluhovačů, a pouze dvě třetiny byly voleny na základě omezeného volebního práva.

Postavení a působnost samosprávy byly v důsledku toho po roce 1927 dále silně hospodářsky i politicky omezeny. Okresní hejtmani škrtem pera rušili rozhodnutí učiněná obecními zastupitelstvy, rozpouštěli je, suspendovali komunistické starosty a na místo nich pak dosazovali vládní komisaře a správní komise.

Tak na př. v r. 1936 a 1937 bylo v republice na 200 vládních komisařů a správních komisí jmenovaných okresními hejtmany. Tito mohli podle § 106 obecního zřízení vládnout celá léta bez lidu a proti lidu. Na př. v Mostě vládl komisař 4 roky, v Lomu u Mostu byla správní komise déle než 4 roky. A takových obcí v naší republice byly celé desítky. Avšak i bez toho nemohla zastupitelstva v důsledku okleštěné samosprávy pro pracující nic udělat.

Ale i samotné složení zastupitelstev v důsledku okleštění volebního řádu nejlépe ukazuje, kdo vládl v Masarykově a Benešově demokracii. Tak na př. v zemském zastupitelstvu v Praze bylo ze 120 členů pouze 80 voleno a 40 jmenováno ze řad t. zv. "nepolitických" odborníků a vysokých byrokratů. Ale i z 80 volených členů byli pouze 3 dělníci a 3 rolníci. Dále však tam bylo 16 statkářů, 21 kapitalistických podnikatelů, 11 ředitelů kapitalistických podniků a ostatní z řad bohatých živnostníků a obchodníků.

Zatím co naše zákony upevňují svazek dělníků, rolníků a pracující inteligence, který tvoří základní pilíř našeho lidově demokratického státu a vyjadřuje bratrské soužití národů, panovala v minulosti diskriminace malých národů a nebývalý útisk dělníků i rolníků.

V oddíle 6, § 9 nového zákona o národních výborech jsou obsaženy v zásadních rysech hlavní úkoly národních výborů. Úkoly a činnost národních výborů jsou dány výstavbou socialismu v naší vlasti a bojem za mír mezi národy.

Tyto úkoly jsou rozvedeny ve vládním prohlášení z 15. září 1953. Vycházejí z hlavního ekonomického zákona socialismu, kde do popředí všeho snažení a práce národních výborů je stavěna všestranná péče o blaho člověka.

Je to krásný a vznešený úkol, ke kterému u nás není třeba nic jiného než dobré vůle, svědomitých, pracovitých a dovedných rukou našich pracujících, neboť jen na nich dnes záleží, aby z našich měst a obcí učinili pro sebe a pro své děti krásný, radostný a šťastný domov.

Výrobní prostředky jsou v převážné míře v rukou pracujících, a proto je hlavním úkolem národních výborů mobilisovat a plánovitě rozvíjet veliké tvůrčí schopnosti našeho lidu pro jeho vlastní zájmy a cíle.

Tyto zájmy a cíle nelze jinak prosazovat a uskutečňovat než cílevědomou a vytrvalou prací i rozhodným bojem proti všemu, co je zastaralé, co se přežilo a co nám brání jít vpřed na cestě k budování socialismu a míru mezi národy.

Proto opírají se národní výbory ve své činnosti o socialistickou zákonnost a musí, jak se praví v § 9, odst. 2 nového zákona o národních výborech, "svědomitě zachovávat zákony, nařízení a usnesení vlády a ostatní předpisy a vychovávat občany v duchu úcty k zákonnému pořádku".

Pro plnění těchto úkolů stanoví zákon základní methody řízení práce národních výborů.

Podle § 10 a 11 se národní výbory musí pravidelně scházet, aby mohly kolektivně a operativně řešit všechny otázky práce a činnosti národního výboru.

Zvláště je v § 11 přímo určeno, že národní výbory mají projednávat a schvalovat plán rozvoje hospodářství na svém území, posuzovat a hodnotit, jak jednotliví členové národního výboru vykonávají své funkce a plní své úkoly, i jak mají pracovat stálé komise, aby bylo upevňováno spojení s pracujícím lidem, ve kterém je síla národního výboru.

Jsou to nutná a důležitá ustanovení, neboť, jak všichni víme, mnohde se národní výbory nescházejí pravidelně, neměly svůj konkrétní plán práce a zvláště se neprováděla dostatečná kontrola práce národních výborů i jednotlivých členů a komisí, chyběla kritika lidu i sebekritika členů národních výborů. To byly hlavní příčiny chyb a nedostatků v činnosti národních výborů.

Zákon dává podle § 8 každému občanu v republice právo obrátit se s podněty i se stížnostmi na národní výbor, kontrolovat činnost národních výborů, provádět kritiku jejich práce, a na druhé straně má národní výbor povinnost být v nejužším spojení s pracujícími, učit se z jejich zkušeností, dbát jejich hlasu a operativně a nebyrokraticky vyřizovat záležitosti občanů.

Jak je vidět, zákon vytváří všechny předpoklady pro to, aby bylo skoncováno s byrokratickým postupem ve vyřizování věcí občanů, s nevšímavostí ke kritice, připomínkám i stížnostem z řad pracujícího lidu.

Tento zákon je důkazem toho, jak nesrovnatelně veliká je působnost a demokratičnost národních výborů proti obecním zastupitelstvům předmnichovské republiky. Působnost národních výborů se vztahuje na všechny otázky hospodářského, politického, veřejného i kulturního života. Není u nás úkolu, na kterém by se národní výbory nepodílely svou prací, zatím co tehdy, jak jsem již uvedl, hospodářské a politické okleštění samosprávy zužovalo jejich působnost a přímo znemožňovalo každý projev pracujícího lidu - nemluvě už vůbec o nějaké péči o člověka.

Masarykovská humanitní demokracie byla úplným výsměchem této péči. Mohli bychom uvést tisíce příkladů této "péče o pracující". Uvedu dva takové příklady.

V městské radě pražské dne 5. října 1934 byl dán s měšťácké strany návrh, aby - jak se v návrhu říká - byly zavedeny almuženky pro žebráky v omezeném počtu, tak, aby žebrání mohlo být organisovaně omezováno. Tyto almuženky by se prodávaly na policii pro všechny pražské domy. Tento návrh byl odůvodněn takto:

"Pražské ulice a náměstí, zvláště ve vnitřních městských okrajích, bývají v každý denní čas zaplaveny žebráky. V určitých denních dobách téměř za každým krokem jsou chodci oslovováni žebráky. Na kraji ulic a na vltavských mostech je vidět tlupy žebráků, kteří používají pro dosažení podpory i svých malých dětí. Na příklad před krátkou dobou bylo v pozdních hodinách večerních vidět na Karlově mostě klečet celou rodinu s mnoha dětmi v jednom výklenku. V mnohých domech stalo se žebráctví úplným trápením. V jednom případě zvonilo během dopoledne u jedněch dveří 23 žebráků."

Naproti tomu 1. září 1933 městské zastupitelstvo pražské odhlasovalo proti hlasu komunistů na pražské radnici darovat panu Kramářovi vilu na Baště v hodnotě několika desítek milionů. To se dělo za vlády Baxů, Zenklů a jiných přisluhovačů i z řad tak zvaných socialistických stran.

V jedné brožuře KSČ z tehdejší doby se uvádí galerie agrárních starostů a jejich činů, které beztrestně páchali na pracujícím lidu na venkově. Tak na př. ve Chválenicích u Plzně nastěhoval agrární starosta nemocného dělníka, příslušníka obce, se ženou a 4 dětmi do obecní pastoušky, do světnice, která byla již obývána 5 lidmi, takže v této světnici o 18 m² bydlí nyní - říká se v brožuře - pohromadě 11 lidí a mezi nimi 4 malé děti.

To je jen malá ukázka, jak řešila tehdejší samospráva péči o člověka - v době, kdy fabrikanti, velkostatkáři a bankéři vydělávali maximální zisky.