Právě v zájmu těchto maximálních zisků byla působnost obecního zastupitelstva a celé samosprávy omezena. Proto také nemohla nikdy vyřešit hlad a bídu pracujícího lidu, zvláště nezaměstnaných, ani žádnou jinou životně důležitou otázku.

Tehdy, když lidé neměli práci nebo bydlení, když měli špatnou zdravotní péči nebo byli vydáni na pospas všem spekulantům v obchodě, když rolníci pro své zadlužení byli exekucí vyvlastňováni, nikoho ani nenapadlo hledat pomoc nebo ochranu u obecního zastupitelstva nebo si stěžovat někde na úřadě, protože tyto věci ani obecní, okresní ani zemský úřad neřešil. Vždyť celé toto zařízení samosprávy s hejtmany, zemskými presidenty a vládními komisaři úplně odpovídalo fašistickým snahám české buržoasie, podporované t. zv. socialistickými stranami včetně sociální demokracie.

Proto mohl tento režim beze změny převzít Hitler, aniž porušil zákon o samosprávě masarykovské demokracie. Dnes je tomu jinak.

Nový zákon o národních výborech staví přímo povinnost starat se o všechny otázky života a práce občanů a zlepšovat jejich životní podmínky. Prostě péče o člověka přestala být u nás prázdnou frází a stala se nejpřednějším povinným úkolem národních výborů.

Aby národní výbory mohly úspěšně plnit funkci orgánů moci pracujícího lidu při výstavbě socialismu i obraně naší země před domácími i zahraničními nepřáteli, aby byl zajištěn jednotný postup v provádění celostátní politiky, je v zákoně uplatňována zásada demokratického centralismu a dvojí podřízenosti.

Výrazem demokratického centralismu není ovšem jen podřízenost národních výborů nižších stupňů vyšším, nýbrž předpokládá to také účinnou pomoc národnímu výboru nižšího stupně národními výbory vyšších stupňů při plnění úkolů a usnesení. Zásada demokratického centralismu a dvojí podřízenosti neruší, ale naopak předpokládá rozvíjení tvůrčí iniciativy v provádění všech lidově demokratických zákonů a usnesení strany a vlády ve všech národních výborech podle jejich místních podmínek - ovšem ne tak, že by platila jiná zákonnost v Praze, jiná v Brně, jiná v Plzni a pod.

Provedení této zásady je možné jen ve státě našeho typu, kde zájmy lidu nejsou v rozporu se zájmy státu. Tím se vysvětluje i § 25, kde se mluví o tom, že rada je podřízena jednak svému národnímu výboru, jednak národnímu výboru vyššího stupně a vládě. (Předsednictví převzal místopředseda Fiala.)

Velmi mnoho záleží na systému a methodách práce národních výborů. Podle § 13 mohou národní výbory vydávat obecně závazná nařízení, pokud toho potřeba a plnění úkolů vyžaduje. Víme však, že methody nařizování, dekretomanie a pod. nejsou hlavní methodou práce národních výborů, jak o tom mluví soudruh president Antonín Zápotocký na ÚV KSČ dne 4. září 1953, kde říká:

"... Jsou lidé, kteří se domnívají, že v socialismu je všechno možné a že je všechno dovoleno. Že stačí jen vydat dekret a nařízení a každá záležitost a problém jsou tím vyřízeny. Nač přesvědčovat! Nač se podřizovat zákonitosti! Ten, kdo má moc a funkci, vydá dekret, nařízení a hotovo. Je samozřejmé, že při výstavbě socialismu narážíme u celé řady lidí na nepochopení, na buržoasní předsudky, na maloměšťácké radikálničení a jiné a jiné nešvary. Proti těm je nutno vésti boj. Vésti boj neznamená však dekretovat, nařizovat, poroučet a okamžitě trestat. Vésti boj znamená vychovávat, poučovat a přesvědčovat..."

Proto v osnově zákona se klade důraz hlavně na osobní styk členů národních výborů s pracujícím lidem. Objasňování politiky strany a vlády, názorné přesvědčování a získávání pracujících pro plnění jejich povinností zůstává hlavní methodou práce národních výborů.

Proto zákon v 7. oddílu zajišťuje tento styk s pracujícím lidem také prostřednictvím stálých komisí národních výborů. Počet těchto stálých komisí je určován především množstvím úkolů na jednotlivých úsecích práce, jako je na př. zemědělství, místní hospodářství, školství, osvěta, zdravotnictví a pod. Stálé komise jsou tvořeny z členů národních výborů. § 15 říká, co je úkolem těchto stálých komisí a jak mají pracovat. Důležité je, aby každá komise měla svůj vlastní pracovní plán, který bude projednán na schůzích s občany podle stanovených obvodů, kde každý jednotlivý člen komise bude míti svůj úkol. Také na schůzích se svými voliči budou jednotliví členové i komise skládat účty z plnění svých úkolů.

Nebudou tedy svolávány hovory s občany starým způsobem bez konkrétní náplně. Tyto stálé komise budou takto plánovitě zapojovat co největší počet aktivistů do budovatelské práce. Tím bude možno lépe organisovat práci, provádět kontrolu, přinášet iniciativní návrhy pracujících na řešení různých úkolů a pomáhat tak národnímu výboru v jejich plnění.

Oddíl 8 stanoví práva a povinnosti členů národních výborů. Tato práva a povinnosti členů národních výborů úzce souvisí s celou masově politickou prací v obvodech a na všech pracovištích, kde působí člen národního výboru. V podstatě jde o to, aby každý člen národního výboru byl především sám dobrým příkladem čestnosti, obětavosti, uvědomělosti a svědomitosti v práci na svém pracovišti i ve svém každodenním životě. Dále pak souvisí s jeho funkcí, aby byl v neustálém styku s masami pracujícího lidu - především ve svém obvodu, který zastupuje v národním výboru. Z jeho funkce také vyplývá, že se má zúčastnit všech zasedání příslušné stálé pracovní komise a národního výboru, kde má právo i povinnost uplatňovat svoje iniciativní návrhy a náměty při kolektivním řešení všech otázek práce národního výboru jako celku.

Z jeho funkce vyplývá také účast na celkové práci v jedné ze stálých komisí. Má dokonce právo v této komisi provádět kontrolu na určitém úseku její práce. Právě tak má právo účastnit se zasedání rady národního výboru s hlasem poradním při projednávání otázek, které radě předložil.

V 9. oddílu tohoto zákona je ustanovení, že rada je výkonným orgánem národního výboru. Zvláště pak je důležité, že dosavadní referáty, které byly zahrnuty pod pojem národní výbor, se tímto zákonem zrušují a na místo nich budou vytvořeny podle § 28 odbory a správy rad národních výborů větších obcí, v jejichž čele budou stát politicky i odborně nejvyspělejší zaměstnanci. To má dalekosáhlý význam jak pro práci národního výboru, jeho rady, tak i odborů a správ rad národních výborů. Tato organisace, systém a methody práce umožní politický i odborný růst zaměstnanců těchto správ a odborů na podkladě jejich větší odpovědnosti. Bude umožněno národnímu výboru i jeho radě provádět lepší kontrolu práce a bojovat proti všem formám byrokratismu.

Rada národního výboru jako jeho výkonný orgán bude moci lépe kolektivně pracovat a operativněji řešit všechny otázky, než tomu bylo až dosud, kde každý referent viděl především jen úzké resortní zájmy svého referátu a necítil spoluodpovědnost za ostatní úseky práce, které často ani dobře neznal. Systém referentů měl svoje oprávnění v určité době, ale nyní se stává překážkou úspěšného zvládání úkolů národními výbory i růstu kádrů. V 10. oddíle zákon stanoví, že národní výbory a jejich výkonné orgány se musí svědomitě a odpovědně zabývat i záležitostmi každého jednotlivého občana a budou přísně stíhat byrokratický, ledabylý a povýšenecký postup při jejich vyřizování.

Tyto nové zákony vytvářejí předpoklady k tomu, aby všechny dosavadní chyby a nedostatky v práci národních výborů byly odstraněny, aby spojení s pracujícím lidem bylo upevňováno, aby do práce národních výborů byly zapojeny všechny vrstvy pracujícího lidu, ženy i mládež.

Jsem přesvědčen, že práce národních výborů na podkladě těchto nových zákonů povede k dalšímu upevnění svazku dělníků a rolníků, k upevnění obrozené Národní fronty Čechů a Slováků a k dalšímu rozkvětu naší lidově demokratické republiky. (Potlesk.).

Proto jménem ústavně-právního výboru doporučuji oba tyto návrhy zákonů ke schválení. (Potlesk.)

Místopředseda Fiala: Přistoupíme k projednávání třetího bodu pořadu, kterým je

3. Zpráva výboru ústavně-právního k vládnímu návrhu zákona o volbách do národních výborů (tisk 757).

Zpravodajem je posl. dr Bartuška, dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Bartuška: Vážený soudruhu presidente republiky, vážené soudružky poslankyně a soudruzi poslanci!

Vláda Československé republiky předložila Národnímu shromáždění návrh zákona o volbách do národních výborů. Ústavně-právní výbor Národního shromáždění projednal vládní návrh zákona o volbách národních výborů ve své schůzi dne 26. února 1954. Mým úkolem je, abych z pověření ústavně-právního výboru podal Národnímu shromáždění zprávu o projednávání tohoto návrhu zákona o volbách do národních výborů.

Předkládaný návrh zákona o volbách do národních výborů zajišťuje, aby miliony občanů Československé republiky ve svobodných a demokratických volbách rozhodly o tom, kdo bude jejich zástupcem v národních výborech - místních orgánech státní moci.

Pevným základem státní moci v naší lidově demokratické republice je svazek dělnické třídy, pracujících rolníků a pracující inteligence. Tento skutečný, hluboký demokratismus našeho lidově demokratického státu dochází zřetelného výrazu v postavení národních výborů jako místních orgánů státní moci a současně jako nejdemokratičtější a nejširší organisace všeho československého pracujícího lidu. Národní výbory spolu s Národním shromážděním a Slovenskou národní radou vytvářejí soustavu zastupitelských sborů lidem volených, lidu odpovědných a lidem kontrolovaných, která je politickým základem našeho lidově demokratického státu. Posláním naší volební soustavy a smyslem celé organisace voleb je, aby zastupitelské sbory ve volbách zvolené vyjadřovaly skutečnou vůli lidu a aby jejich činnost po celé volební období byla plně ovládána zájmy lidu.

Naše volební soustava vyjadřuje takové zásady, způsob a organisaci voleb do zastupitelských orgánů, které zajišťují, aby co nejširší masy dělníků, rolníků a pracující inteligence se zúčastnily na řízení a správě státu. Naše lidově demokratická soustava proto směřuje k upevnění pevného spojení lidu s orgány státní moci a k zajištění plné odpovědnosti a nejširší kontroly všech orgánů státní moci a jim podřízených výkonných orgánů suverénním československým pracujícím lidem. Tento zásadní rozdíl v pojetí i smyslu naší volební soustavy od buržoasních volebních soustav ukazuje také naprostou převahu lidové demokracie nad buržoasní parlamentní demokracií. A tak naše lidově demokratická volební soustava je novým, dalším ukazovatelem skutečné, vyšší socialistické demokracie.

Předkládaný návrh zákona o volbách do národních výborů rozvádí základní zásady volební soustavy, které zakotvila Ústava 9. května, v tom, že volební právo do zastupitelských sborů je obecné, rovné, přímé a vykonává se tajným hlasováním, že svrchovaný lid vykonává státní moc zastupitelskými sbory, lidem volenými, lidu odpovědnými a lidem kontrolovanými.

První základní zásadou naší lidově demokratické soustavy je všeobecnost volebního práva. Právo volit do národních výborů mají všichni občané Československé republiky, kteří v den voleb dosáhli věku 18 let, bez ohledu na národní příslušnost, pohlaví, náboženské vyznání, zaměstnání, dobu pobytu, sociální původ, majetkové poměry a dřívější činnost. Právo volit nemají jen osoby, které byly pravomocně odsouzeny ke ztrátě čestných práv občanských, a to po dobu, po kterou ztráta těchto práv trvá, a osoby, které byly pravomocně zbaveny zcela nebo zčásti svéprávnosti pro duševní chorobu. Do národních výborů může být zvolen každý občan Československé republiky, který má právo volit a v den volby dosáhl věku 21 let. Příslušníci ozbrojených sborů mají stejné právo volit a být voleni jako všichni občané. Takové všeobecné volební právo je uskutečnitelné jen ve státě, kde lid je zdrojem veškeré moci a také skutečně si vládne.

Naproti tomu v buržoasních státech neexistuje všeobecné volební právo. Všeobecnost volebního práva je porušována různými volebními censy jako je census majetkový (volební daně), census věkový (vysoká hranice věková pro aktivní volební právo), census pobytu (na př. v USA od 6 měsíců do 2 let), census vzdělání (na př. v některých státech v USA volič musí umět pročítat ústavu v anglickém jazyku) a j. Je třeba připamatovat, jak buržoasie v předmnichovské republice opatřením, že vázala volební právo na dobu jednoho resp. dvou let pobytu v obci nebo okrese, zbavila volebního práva desetitisíce pracujících, zejména na Slovensku a na Zakarpatské Ukrajině, kteří museli hledat obživu v českých zemích. K těmto omezením volebního práva je třeba připojit v kapitalistických zemích národnostní útlak a rasový útisk. Tak na př. v USA bylo v roce 1942 zapsáno k volbám pouze 10 % černochů. Podobně v anglickém imperiu, vezmeme-li v úvahu počet všeho obyvatelstva, včetně kolonií, má volební právo jen 4 % obyvatel tohoto imperia. V mnohých kapitalistických zemích je prakticky vyloučena z volebního práva polovina obyvatelstva, neboť ženy nemají volební právo, na př. ve Švýcarsku, Belgii, Argentině, Egyptě, Iránu, Iráku a pod. Také příslušníci armády a ostatních ozbrojených sborů jsou zbaveni volebního práva. Vedle této spleti formálních usnesení je zásada všeobecnosti volebního práva, i když je v mnohých kapitalistických zemích proklamována, narušena omezeními faktického rázu, jako policejními zákroky proti voličům, volební daní, namířenou proti organisacím pracujícího lidu, neomezenou finanční korupcí monopolů, neomezeným využíváním prostředků, jako je tisk, rozhlas, film a jiných buržoasií, zabraňováním přístupu k volebním urnám a j.

Jak to ve skutečnosti vypadá se všeobecností volebního práva v buržoasních státech, ukazuje novinářská zpráva z Dánska, kde se konají právě dnes obecní volby. Podle zpráv z dánského tisku bylo na př. v městě Odense 4000 voličů vyškrtnuto z volebních listin. U 3300 občanů to bylo odůvodněno tím, že nezaplatili včas daně, u zbývajících 700 voličů tím, že nebydlí dostatečně dlouho v místě. Novinářská zpráva uvádí doslova: "Je nehorázné, aby občanům bylo odňato volební právo jen proto, že jsou chudí. A případ z Odense nám ukazuje, že není malý počet lidí, kteří na základě svých hospodářských poměrů nejsou považováni za hodny odevzdat svůj hlas v obecních volbách."

"Při každé vhodné i nevhodné příležitosti mluví naši politikové i náš tisk o vysoce vyvinuté "dánské demokracii", a po každé, kdy se má projevit, vidíme, že má velkou mezeru: zámožný člověk, - říká zpráva - který vědomě okrádá stát o tisíce korun na daních, dostane v nejhorším případě pokutu, avšak nikdo mu neupírá jeho volební právo. Když však naproti tomu někdo nezaplatí včas daně, protože je chudý, je označen za druhořadého občana a jemu odebráno volební právo, jak to ukazuje případ z Odense."

Další zásadou naší volební soustavy je rovnost volebního práva. Rovnost volebního práva v našem státě je zaručena tím, že každý občan má jeden hlas, že hlas každého občana stejně platí a že každý člen národního výboru téhož stupně je zvolen ve volebním obvodu se stejným počtem občanů.

Naproti tomu v buržoasních státech, i když tam rovnost volebního práva je prohlašována, ve skutečnosti není rovné volební právo. Buržoasie narušuje rovnost volebního práva volební geometrií. Tato volební geometrie spočívá v tom, že volební obvody jsou zřizovány tak, že v obvodě, kde je soustředěna buržoasie a maloburžoasie, je potřebí pro kandidáta menší počet voličů než v obvodech, kde bydlí převážně pracující. Je třeba znovu připamatovat, jak buržoasie v předmnichovské republice dovedla využívat volební geometrie pro své třídní zájmy. Tak na př. ve volbách 1925 vytvořila volební kraje tak, že ve volebním kraji Louny, který soustředil proletářské okresy Kladno, Most, Duchcov, Horní Litvínov a jiné, bylo třeba o 6128 hlasů více k volbě 1 poslance než ve volebním kraji Praha A, který byl vytvořen z některých čtvrtí Prahy a některých okresů, obydlených buržoasií a maloburžoasií.

Ještě svévolněji postupovala buržoasie ve volebním kraji Užhorod, který zahrnoval celou Zakarpatskou Ukrajinu. V tomto volebním kraji, kde byl silný revoluční boj pracujících za sociální a národní osvobození, bylo třeba k volbě jednoho poslance dokonce o 19.952 hlasů více než ve volebním kraji Praha A, to je zhruba o 56 % více než v Praze. Výrazem volební geometrie jsou také přijaté zákony o volebním řádu ve Francii r. 1951 a v Itálii r. 1953. Francouzský volební řád, sledující omezení komunistických mandátů v parlamentě, má ustanovení, ze bloku reakčních stran, který dosáhne nadpoloviční většiny všech hlasů, se dostane všech mandátů, zatím co komunistické straně, třebas by dosáhla 49 % hlasů, nepřipadne žádný mandát. Svévole buržoasie je nadto vyjádřena tím, že v departementech, kde by komunistická strana mohla získat většinu všech hlasů, byly ponechány volby podle poměrného zastoupení. V důsledku tohoto protidemokratického volebního zákona připadl komunistické straně Francie ve volbách v r. 1951, ačkoliv získala přes 5 milionů hlasů, menší počet mandátů než straně pravicových socialistů, která měla 2 ³/₄ milionu hlasů. Podobná ustanovení má volební řád Itálie, podle něhož dostane blok stran, který získal ve volbách 50 % hlasů, v poslanecké sněmovně dokonce 65 % mandátů. K těmto volebním řádům Francie a Itálie, které jsou fašistickým útokem proti milionům pracujících, je třeba připojit Adenauerův volební řád bonnského státu. Na příkladu voleb v západním Německu, kde podle rafinované volební geometrie komunistická strana Německa na 600 tisíc hlasů nedostala ani jeden mandát, zatím co centrum na 240 tisíc hlasů dostalo 4 mandáty, můžeme si ověřit, jaké "svobodné" volby připravoval pro celé Německo Edenův plán, prosazovaný zahraničními ministry imperialistických států na konferenci v Berlíně. Naprosto pak nelze mluvit o rovném volebním právu v koloniálních a polokoloniálních zemích, pokud tam vůbec volební právo existuje. Tam pomocí kurií je domorodé obyvatelstvo naprosto v nerovném postavení proti imperialistickým vládcům a ostatním kolonisátorům.

Další zásadou naší volební soustavy je přímost volebního práva. V našem státě volí voliči své zástupce bezprostředně a nikoliv nepřímo, prostřednictvím volitelů. Buržoasie provádí volby prostřednictvím volitelů jak při volbách do druhé komory, na př. ve Francii, Švédsku, Holandsku a jinde, tak ve volbách vůbec, na př. v Syrii, Libanonu, Iráku a j. Přitom je třeba zdůraznit, že sama existence takové druhé komory je nástrojem omezení práv a svobod občanů a plně slouží k upevnění vlády právě nejreakčnější části buržoasie. Jak opuštění zásady přímého volebního práva vede k fašisaci, ukazuje nám i vývoj dnešní Jugoslavie, která po fašistickém korporativním vzoru zavedla delegování poslanců t. zv. "dělnickými radami" vyšších hospodářských sdružení, hospodářskými komorami a jinými titovskými hospodářskými organisacemi.

Naše lidově demokratická volební soustava zabezpečuje všem voličům tajnost hlasování a zakazuje jakýkoliv nátlak na voliče. Ve volebních místnostech jsou určeny pro úpravu hlasovacích lístků zvláštní prostory tak, aby byla zaručena naprostá tajnost hlasování. Naproti tomu v kapitalistických státech, i když buržoasie proklamuje také tajnost hlasování, ve skutečnosti narušuje tajnost hlasování různými opatřeními (číslování volebních lístků, podplácení, rafinovaná hlasovací technika a j.). Buržoasie kromě toho falšuje výsledky voleb, takže výsledek hlasování neodpovídá skutečnému projevu lidové vůle. A když buržoasie nemůže zabránit vítězství pokrokových sil ve volbách, neváhá použít brutálního násilí. Příkladem nám mohou být volby v nedávné době v Britské Guyaně, kde britská vláda, když lidová pokroková strana získala ve volbách 18 mandátů z 24 mandátů a začala provádět agrární reformu a připustila právo dělníkům se organisovat v odborových organisacích, poslala na parlament válečné loďstvo a vojsko a sesadila vládu.

Již tento krátký rozbor ukazuje, jak naše volební soustava daleko převyšuje svou demokratičností volební soustavy kteréhokoliv buržoasního státu. Přitom zásadní rozdíl je znásoben pak podmínkami, za jakých dochází k projevu vůle voliče ve státě socialistickém a ve státě buržoasním. Jen tam, kde byla odstraněna politická a hospodářská moc vykořisťovatelů, kde byla odstraněna nezaměstnanost a bída, kde je vyloučen národnostní útlak, kde nehrozí propuštění z práce a ztráta obydlí a chleba, tam je skutečná svoboda a tam je také jedině zaručen svobodný projev voličů. Jen stát socialistický zaručuje reálnou možnost každému voliči vykonat svobodně své volební právo. A tomu slouží celá organisace voleb, jak ji zakotvuje předložený vládní návrh zákona o volbách do národních výborů.

Prvým předpokladem výkonu obecného, rovného a přímého volebního práva jsou úplné a přesné voličské seznamy. Voličské seznamy sestavuje rada MNV podle volebních okrsků. Náš zákon zajišťuje, aby občané mohli překontrolovat seznamy voličů při řádném vyložení těchto seznamů a zabezpečuje každému občanu soudní ochranou uplatnit své námitky u lidového soudu, příslušného podle volebního okrsku. A konečně zákon také zabezpečuje voličům, kteří v době od vyložení seznamů do dne volby se přestěhují nebo z vážných důvodů nebudou moci volit ve volebním okrsku, vykonat volební právo na základě voličského průkazu.