(Za zvuků slavnostních fanfár z opery Libuše vstupuje president republiky Antonín Zápotocký se svým doprovodem, provázen místopředsedou NS Žiakem, do presidentské lóže. - Shromáždění povstává a za bouřlivého potlesku provolává: Ať žije soudruh Zápotocký!)

Předseda (zvoní): Zahajuji přerušenou 82. schůzi Národního shromáždění.

Jménem Národního shromáždění republiky Československé vítám mezi námi co nejsrdečněji presidenta republiky Československé soudruha Antonína Zápotockého. (Přítomní povstávají. - Dlouhotrvající potlesk. - Přítomní usedají.).

Přistoupíme ke společné rozpravě.

Do rozpravy se přihlásili poslanci: Hodinová - Spurná, Gemrot, dr Klinger, Daubner, Haško, Pelikán, Pokojný a Nepomucký.

Dávám slovo poslankyni Hodinové - Spurné.

Posl. Hodinová-Spurná: Vážená sněmovno!

Veliký učitel národů V. I. Lenin prohlásil, že "každá kuchařka má umět řídit stát". Dávno, už v letech staré kapitalistické republiky se tato jeho slova stala mobilisujícím heslem i pro naše pracující ženy. Kolik je v této prosté větě demokratičnosti! Zatímco v mnohých zemích světa dodnes jsou ženám upírána nejzákladnější práva, mají ženy v naší republice otevřenou cestu ke všem povoláním a funkcím. Mají všechny možnosti, aby se zúčastnily řízení státních záležitostí.

Právě nyní, kdy před námi stojí úkol zvolit nové národní výbory, které jsou orgány státní moci v místech, mají ženy největší příležitost k tomu, aby se ve velké míře řízení veřejných záležitostí ve svých obcích účastnily.

V diskusi k návrhům zákonů o národních výborech braly ženy aktivní účast. Účastnily se veřejných schůzí, prováděly na ně mobilisaci prostřednictvím osobní agitace, navštěvovaly ve dvojicích domácnosti, aby tam o připravovaných zákonech hovořily a konečně rozumnými slovy zkušených hospodářek podávaly své připomínky k návrhům zákonů i k práci národních výborů.

V národních výborech pracuje u nás přes 30 tisíc funkcionářek. Je to poprvé v dějinách našich národů, kdy ženy v tak velikém počtu se zúčastňují veřejných funkcí. Dříve, za kapitalistické republiky, byly ženy v obecních zastupitelstvech velkou vzácností, zejména na vesnicích. Jak by bylo dříve možno, aby obecní tatíci strpěli mezi sebou ženskou, kterou považovali za dobrou jen do domácnosti nebo do chléva?

My komunisté jsme po celá desetiletí probojovávali, aby ženy byly voleny do obecních zastupitelstev, a také jsme je tam za naši stranu vysílali. Jediná žena, starostka obce, za bývalé republiky byla do této funkce vyslána komunistickou stranou. Reakční strany bývalé republiky nejen že ženy do veřejných funkcí nevysílaly, ale naopak, otevřeně se proti tomu vyslovovaly. Je na př. známo, že henleinovci v r. 1937 poslali svým organisacím oběžník, v němž se jim přímo zakazovalo stavět ženy na kandidátku v blížících se obecních volbách. Podobně tomu bylo i u slovenských luďáků a jiných reakčních stran. Pokud některé buržoasní strany přece alespoň jako vzácné výjimky ženy kandidovaly, byly tyto dány na úplně bezvýznamné funkce. Hlavně to byly t. zv. "dámy ze sociálky", které občas z titulu své funkce organisovaly žebravé akce pro chudé děti: České srdce, vánoční stromky s kasičkami, prodej jabloňových květů o Svátku matek pro chudé a podobné t. zv. dobročinné akce. To se tak nanejvýš ještě hodilo podle buržoasní morálky pro ženy. Právě buržoasní společnost chtěla chudému lidu ukázat, jaké má sociální cítění. Avšak skutečný podíl na řízení veřejných záležitostí byl ženám upírán.

Kapitalismus potřeboval a dosud potřebuje nerovnoprávné postavení žen zrovna tak, jako potřeboval nerovnost národů a ras a jiné nespravedlnosti. Kapitalismu vyhovuje držet polovinu obyvatelstva v zajetí tmářství a pověr. Potřebuje nerovné postavení ženy ve společnosti i v rodině. Potřebuje v ženách získat levnější a poslušnější pracovní sílu, potřebuje reservu pro stlačování dělnických a zaměstnaneckých mezd tím, že ženám platí za práci méně. Potřebuje udržovat v nerovném postavení ženskou polovinu obyvatelstva proto, aby kapitalisté mohli dosáhnout maximálních zisků na účet vykořisťování milionů pracujících, zvláště pracujících žen.

Jaká byla rovnoprávnost žen v Masarykově buržoasní republice, ukazuje tento případ: 24. června 1935 podali komunističtí poslanci v poslanecké sněmovně interpelaci proti zákazu schůze, protože byla ohlášena ženami a ne muži. Okresnímu úřadu v Liptovském Sv. Mikuláši na Slovensku byla ohlášena dělnickými ženami z Ľubele veřejná schůze s programem: Hospodářská a politická situace. Okresní úřad tuto schůzi zakázal s odůvodněním, že oznamovatelé nevyhovují nařízení bývalého ministerstva vnitra ze dne 30. září 1933, podle kterého oznámení musí být podáno aspoň čtyřmi spolehlivými, plnoprávnými občany a ne občankami. V ústavě jsme sice měli, že před zákonem jsou si ženy i muži rovni, ale praxe byla úplně jiná.

Socialistická společnost, které jde o blaho lidu, nemá žádných vykořisťovatelských zájmů a proto jedním z prvních opatření vlád lidově demokratických zemí bylo zrovnoprávnění žen.

I u nás teprve za lidově demokratického řádu byly odstraněny přehrady a překážky, které ženám bránily užívat stejných práv jako muži. Ústava republiky, zákon o rodinném právu i řada jiných zákonů jasně mluví o stejných právech našich žen. Avšak nejen stejná práva dala lidová demokracie ženám. Naše vláda dělá všechno pro to, aby ženy tato svá práva měly také možnost uplatnit. Je rozvinuta široká péče o matku a dítě, ženám je v naší republice dána možnost zapojit se do budovatelské práce, možnost získat vzdělání i odbornou kvalifikaci, aby se opravdu a nejen na papíře mohly zúčastňovat společenského dění. Je teď jen na nich samých, aby dovedly těchto práv využívat ve prospěch celku.

A právě nyní, kdy podle navrhovaného zákona chceme, aby naše národní výbory se ve své práci ještě více přibližovaly sovětům, měli by si všichni veřejní činitelé uvědomit, jakou sílu představují uvědomělé ženy a jakou neocenitelnou pomocí a aktivní prací mohou přispět národním výborům. Je však také - a to, myslím, především - na našich ženách, aby zvýšily svou aktivitu a ještě daleko více než dosud se svou prací podílely na řízení záležitostí obcí.

Naše ženy rády a upřímně mluví o sovětských ženách jako o svém vzoru. V Sovětském svazu více než půl milionu žen je poslankyněmi místních sovětů. Ale i u nás se ženy dobře uplatňují v národních výborech. Máme desítky obcí, kde dobře řídí obec předsedkyně MNV. Na okrese Nové Strašecí máme 5 předsedkyň a mezi nimi jsou pracovnice v obci velmi vážené, jako na př. soudružka Valentová, předsedkyně MNV v obci Srby.

Bylo by však chybou, kdybychom se spokojili s dosavadním stavem. Právě proto, že se ženy osvědčily, je třeba, aby v budoucnu ještě daleko více jich dalo své bohaté zkušenosti a svůj rozum do služeb celku.

Národní výbory jako orgány státní moci lidu mají před sebou množství úkolů, na jejichž plnění by se měly podílet ještě větší měrou naše ženy. Národní výbory se starají na př. o zřizování a provoz jeslí, mateřských škol, sezónních útulků pro děti zemědělských žen, starají se o družiny mládeže i dětské domovy. Jaké jsou to velké možnosti pro uplatnění práce žen! To vše už není ta stará almužnická, chudinská péče o děti, jako tomu bývalo v buržoasní republice, nýbrž dnes je to už opravdová socialistická péče o naše mladé pokolení, o budoucnost našich národů.

Našemu pracujícímu lidu se dostalo velkých vymožeností nového řádu, který již nezná krisí, nezaměstnanosti, žebráckých mezd a bídy mas. Z výsledků jeho práce již nekořistí kapitalističtí vydřiduši, nýbrž tyto výsledky jsou ku prospěchu lidu, rozkvětu a zabezpečení naší vlasti, našich domovů a míru. Náš nový pořádek rozmnožuje pilnou prací svého lidu bohatství naší země a dává je k užívání dělníkům, pracujícím rolníkům a pracující inteligenci. Také u nás se plně potvrzuje, že osvobození proletariátu z jařma kapitalismu znamená také osvobození a zrovnoprávnění ženy.

Před 24 roky bylo u příležitosti Mezinárodního dne žen s parlamentní tribuny československé řečeno: "Rovnoprávnost žen je pouhou frází v této republice, neboť teprve až zbavíme ženu-dělnici starosti o kuchyň, o chleba, o děti, pak se bude moci cele věnovat svým schopnostem, svému vzdělání a práci pro společnost. Vystavíme ohromné kuchyně a jídelny, vystavíme krásná obydlí pro dělnické rodiny a z vašich krásných paláců a z vašich vil, které dnes obýváte vy, boháči, naděláme dělnická sanatoria, dětské jesle, jak to udělali v Sovětském svazu, aby se v nich mohli dělníci po těžké práci zotavovat. Z Karlových Varů a z Mariánských Lázní vyženeme všechny povaleče a uděláme tam sanatoria pro dělníky. Všechna krásná místa, kde se dnes roztahuje jen buržoasie, budou patřit jen dělníkům a pracujícím rolníkům."

Takový byl program nás, komunistů. A jak náš lid dnes vidí, tento program se splnil zásluhou KSČ a vlády Národní fronty. (Potlesk.) Statisíce žen se uplatňuje v naší průmyslové výrobě a mnohé z nich se dostalo nejvyšších vyznamenání a řádů. Ženy se uplatňují na všech úsecích našeho státního, národního, hospodářského i kulturního života. Vždyť na př. jen 5 let budování družstevní vesnice přineslo již dosti přesvědčivých důkazů, že se ženy zařazují mezi nejlepší družstevníky a pomáhají rozvíjet družstevní výrobu ve prospěch všech. Jak důležité je věnovat ženám zaslouženou pozornost, dokazují čísla, která mluví o podílu žen v JZD. V českých krajích tvořily na př. v r. 1953 ženy 52.8% a na Slovensku 38% všeho členstva. Zatím co ženy jsou v JZD nepostradatelnou oporou výroby, je podíl žen na řízení družstev již menší. I v ostatních funkcích družstev je počet žen velmi nedostačující. Jak málo družstev má v čele ženu-předsedkyni! Ale i těch málo příkladů, které jsou, stačí jako důkaz, že schopnosti žen v řízení zemědělské velkovýroby nejsou zdaleka využity. Především v živočišné výrobě stojí ženy v čele uplatňování sovětských method práce. Jsou průkopnicemi v studeném odchovu telat, učí se ošetřovat dojnice po vzoru sovětské kolchoznice Malininové atd. Vždyť na př. jenom těchto dojiček vyšlo již více než 1.200 ze socialistické soutěže s naší sovětskou sestrou. (Potlesk.) V chovu prasat již nejedna ošetřovatelka ošetřuje prasnice a selata po vzoru s. Ljuskovové. Svou touhu po růstu a lepším uplatnění v JZD i na státních statcích projevují ženy zájmem o získání vědomostí a dobrým poměrem k novým pokrokovým methodám práce. Všeobecně je známo, že ženy jsou velmi pozornými posluchačkami na družstevních školách.

V tomto úsilí je však třeba pokračovat. Vždyť o děti zaměstnaných žen je přitom velmi dobře postaráno. V krásných vilách a zámcích obklopených zahradami a sady, kde dříve bydlela jedna, často bezdětná rodina s početným služebnictvem, skotačí dnes dětská drobotina a jejich maminky zatím klidně a radostně pracují na různých úsecích naší socialistické výstavby. Mnoho mohou ženy vykonat pro další péči o děti, o zdraví pracujících a jejich rodiny. Národní výbory zajišťují rozšiřování a dobrou práci zdravotnických zařízení. Kdo více než ženy může pochopit, co je třeba na příklad pro dobrou práci dětských zdravotnických středisek, nebo poraden pro matky a děti!

I ve zdravotnické osvětě, která je tak důležitá pro zabraňování onemocnění, měly by ženy hrát nejdůležitější roli.

Velkou pomocí místním národním výborům a školou pro ženy se staly výbory žen při MNV. Máme v celé republice 13.295 výborů žen a v nich pracuje více než 110.000 funkcionářek. V práci ve výborech žen nám vyrostly mnohé dobré funkcionářky, z nichž některé byly už přímo pověřeny funkcí v národním výboru. Pomáhají rozšiřovat a upevňovat národním výborům spojení s masami žen a přitahovat je k aktivní práci pro společnost.

V důvodové zprávě návrhu zákona o národních výborech se o výborech žen říká: Velmi důležitou formou spojení s lidem jsou výbory žen při MNV, které umožňují ženám uplatnit v národním výboru vliv na řešení otázek, souvisících s jejich účastí na výstavbě socialismu, a které mobilisují ženy pro nejdůležitější budovatelské úkoly.

Výbory žen mají vlastně velké možnosti rozšiřovat svůj vliv na všechny ženy v obci. Jako příklad uvádím výbor žen při MNV v Humpolci, který se přičinil o přemístění jeslí do vily býv. boháče Závodského, kterou během krátké doby za pomoci MNV ženy tak upravily, že se dnes tyto jesle mohou počítat za nejlepší v Jihlavském kraji. Zásluhou členek výborů žen se také zlepšila péče o přestárlé v domě odpočinku. Ve spolupráci s MNV zařídily útulné a čisté obývací místnosti, lůžka pro přestárlé opatřily novým ložním prádlem atd. Podobných příkladů přirozeně by se dalo uvést sta a tisíce.

Ženy jsou praktické a přicházejí i s dobrou iniciativou. Výbory žen organisují zdravotnické přednášky, získávají ženy do Červeného kříže, sbírají léčivé byliny, získávají dárce krve. Starají se o to, aby pracovala dobře sdružení rodičů a přátel školy a aby výchova dětí ve škole byla sladěna s výchovou v rodině. Dělají mnoho drobné, všední, zdánlivě bezvýznamné práce. A přece právě z této drobné každodenní práce roste naše veliké socialistické dílo.

Mnoho dobré práce dělají výbory žen na poli osvětové práce, zvláště na vesnici. Kolik osvětových besed a kulturních jizeb bylo s jejich pomocí vybudováno! Pomáhají při organisování různých přednášek a kursů, při zakládání divadelních ochotnických souborů a i souborů lidové tvořivosti. Zejména po zasedání ÚV KSČ v prosinci m. r. se mezi funkcionářkami výborů žen na vesnicích živě diskutuje o kulturní činnosti a o tom, čím by ženy mohly přispět k jejímu dalšímu rozvoji.

Dobře pracující výbory žen vychovávají nové funkcionářky, které jsou velkým přínosem v práci národních výborů. Avšak jsou ještě místa, kde dobré práce je velmi třeba. V tom nám mohou pomoci aktivy žen a snaha získat širší okruh spolupracovnic z řad žen bez rozdílu.

Je třeba si v prvé řadě uvědomit, že úspěch v práci mohou mít výbory žen jedině tehdy, když pochopí, že hlavní pozornost je třeba věnovat politicko-výchovné práci mezi nejširšími masami žen, abychom je dovedly přesvědčit o tom, že jejich práce má nejužší souvislost se štěstím a budoucností jejich dětí a že svou prací bojují účinně za mír. Budou-li umět funkcionáři národních výborů vést výbory žen tak, aby to pochopily, pak v ženách najdou nejobětavější pracovnice pro všechny úseky našeho budování.

Vždyť je to dnes práce krásná a tvůrčí. Je to práce ve prospěch celé společnosti a hlavně ve prospěch naší mládeže. Oč těžší práci měly průkopnice dělnického hnutí a pokrokové pracovnice v obecní samosprávě za kapitalistické republiky. Bylo jich málo, ale byly nebojácné, přes teror, napadání a často i cynický posměch měšťáckých zástupců bojovaly jako funkcionářky KSČ za to, co dnes rozvíjíme a zlepšujeme.

Členka městské rady hlavního města Prahy s. Jožka Jabůrková, která byla umučena v nacistickém koncentračním táboře v Ravensbrücku napsala v časopise Rozsévačka, jehož byla redaktorkou, o Praze v roce 1932 toto: "Vyrostla nám Praha ze zlaté svoboděnky na skutečné velkoměsto. Máme 30.000 nezaměstnaných, 2.000 milionářů a 5.000 strážníků. Máme 10.000 prázdných bytů a zajímavé kolonie, jeskyně i kanály, kde pražští vědátoři mohou studovat vývoj bytových poměrů od jeskynního člověka až po dnes..."

"Máme moderní sanatoria, kde se pražským bohačkám přemodelují zmačkané obličeje na visáž bohyň, ale v dětské nemocnici leží malí pacienti se spálou a záškrtem po dvou na jedné posteli. Rosteme i v tomto ohledu a brzy budeme mít v dětské úmrtnosti primát."

A dále píše: "Máme zde Komunistickou stranu a Rudé odbory, které vedou lid k boji za odstranění dnešní Prahy plné zmatků a nespravedlnosti, plné nejkřiklavějších protikladů, za vytvoření Prahy nové, Prahy, jejíž starobylá krása se zaskví rudými prapory."

S jakým zadostiučiněním čteme dnes tato slova obžaloby, ale také velké naděje! S jakým zadostiučiněním se díváme nazpět na cestu, kterou jsme ušli.

Kolikrát marně navrhovala s. Jabůrková, Krosnář, Vacek a jiní naši funkcionáři na pražské radnici, aby pro děti pracujících matek byly zřízeny jesle, školky se stravováním, družiny mládeže, aby byly dány peníze na rekreaci aspoň nejslabších městských dětí. A navrhovali, aby úhrada byla opatřena zdaněním pražských milionářů a snížením platů vysokým byrokratům. Kolikrát protestovali proti násilnému vystěhování z bytů rodin nezaměstnaných!

V pověstných Zenklových kolonách pracovaly bez pojištění ženy - živitelky. Vymožeností bylo, že matka čtyř a více dětí směla pracovat čtyři dny v týdnu, matky tří dětí tři dny a matky dvou dětí jen dva dny. V mrazu a sněhu nakládaly a vozily hlínu a tloukly štěrk na silnici. Tak "matička Praha" oceňovala tehdy mateřství.

Komunistická strana Československa burcovala tehdy ženy k boji proti nezaměstnanosti a bídě za lepší a spravedlivější život, jaký jsme viděli v Sovětském svazu. Dnes žijeme a pracujeme ve šťastné době. Naše dnešní práce je tvůrčí a radostná. Je to práce ve prospěch lidu. Za to, že takto mohou naše ženy pracovat a žít, vděčí v prvé řadě velikému Sovětskému svazu a obětavému boji komunistické strany. (Dlouhotrvající potlesk.)