a proto nemohlo být podle tohoto předpisu poskytnuto dělníkům při povolání k cvičení ve zbrani ani placené pracovní volno. Osnova odstraňuje tuto nejednotnou úpravu. Ježto placené pracovní volno bylo již v praxi poskytováno, a to nezřídka i ve větším rozsahu, než je osnovou zamýšleno, nevznikne přítomnou úpravou nové zatížení zaměstnavatelů.

K c): Mzdové nároky zaměstnanců po dobu vykonávání služby v branné moci. Otázka těchto nároků zaměstnanců byla ze všech otázek, které v této souvislosti mají být řešeny, nejzávažnější a nejnaléhavější; proto byla zatímně upravena již vyhláškou ministerstva práce a sociální péče č. 964/1949 ú. 1. I, doplněnou vyhláškou č. 991/1949 ú. 1. 1. Tyto vyhlášky, které byly jen opatřením rázu přechodného, přítomná osnova pro budoucnost nahrazuje.

Až do vydáni výše uvedené vyhlášky č. 964/ 1949 ú. 1. I byla úprava mzdových nároků zaměstnanců povolaných k službě v branné moci velmi nejednotná. Blíže lze o tom uvésti:

I. Presenční služba (nyní základní služba).

1. D ě l n í c i měli po 14 denním zaměstnání nárok na mzdu nejvýše jednotýdenní podle § 1154 b) odst. l o. z. o., na Slovensku podle § 6 odst. l zákona č. 244/1922 Sb., a na mzdu za další týden podle § 3 zákona č. 18/1946 Sb., tedy celkem nárok na mzdu nejvýše dvoutýdenní. Při kratším než 14 denním zaměstnání měli nárok na mzdu jen po dobu l týdne podle cit. § 3 zákona č. 18/1946 Sb.;

2. soukromí úředníci (soukromí zaměstnanci ve vyšších službách) měli nárok na mzdu (plat) po dobu l týdne podle § 3 zákona č. 18/1946 Sb. Nemohli-li po 14 denním zaměstnání konati práce pro přípravu k nastoupení presenční služby, mohl jim zaměstnavatel odpočítat ze mzdy (platu) částku připadající jen na dobu přesahující 3 dny (§ 22 zákona č. 154/ 1934 Sb. );

3. veřejní zaměstnanci měli nárok na mzdu (plat) po dobu l týdne podle § 3 zákona č. 18/1946 Sb. Ve výjimečných případech, pokud presenční služba trvala z nějakého důvodu nejdéle jen 10 týdnů, měli nárok na svůj služební plat po dobu 10 týdnů (§ 30 odst. 2 služební pragmatiky č. 15/1914 ř. z. a obdobné předpisy) a na mzdu po dobu l týdne podle zákona č. 18/1946 Sb. Státnímu zaměstnanci povolanému k presenční (nyní základní) službě, který tuto službu nastoupil jiný den než první den kalendářního měsíce, příslušela za dny do nastoupení služby polovina měsíčního platu (§ 4 zákona č. 279/1934 Sb. ).

II. Výcvik příslušníků náhradní zálohy (nyní náhradní služba).

1. Dělníci měli po 14 denním zaměstnání . nárok na mzdu nejvýše jednotýdenní podle § 1154 b) odst. l o. z. o., na Slovensku podle § 6 odst. l zákona č. 244/1922 Sb., a na mzdu za další týden podle § 3 zákona č. 18/1946 Sb., tedy celkem nárok na mzdu nejvýše dvoutýdenní (stejně jako při presenční službě); při kratším než 14 denním zaměstnání měli nárok (jen na mzdu po dobu l týdne podle § 3 zákona č. 18/1946 Sb.;

2. soukromí úředníci, trval-li jejich pracovní poměr podle zákona č. 154/1934 Sb. v témž podniku nepřetržitě alespoň rok, měli nárok na peněžité požitky po l měsíc podle § 24 téhož zákona a na mzdu za další týden podle § 3 zákona č. 18/1946 Sb.; při kratším trvání pracovního poměru než l rok nebo při jeho trvání alespoň jednoročním, avšak nikoliv nepřetržitém, měli nárok jen na mzdu po dobu l týdne podle § 3 zákona č. 18/1946 Sb. Nemohli-li po 14 denním zaměstnání konati práce pro přípravu k nastoupení výcviku příslušníků náhradní zálohy, mohl jim zaměstnavatel odpočítat ze mzdy (platu) částku připadající jen na dobu přesahující 3 dny (§22 zákona č. 154/1934 Sb. );

3. veřejní zaměstnanci měli nárok na mzdu po dobu l týdne podle § 3 zákona č. 18/1946 Sb. Ve výjimečných případech, pokud výcvik příslušníků náhradní zálohy trval z nějakého důvodu nejdéle jen 10 týdnů, měli-nárok na svůj služební plat po dobu 10 týdnů (§ 30 odst. 2 služební pragmatiky č. 15/1914 ř. z. a obdobné předpisy) a na mzdu po dobu l týdne podle § 3 zákona č. 18/1946 Sb. Státnímu zaměstnanci povolanému k výcviku příslušníků náhradní. zálohy (nyní k náhradní službě), který tento výcvik (tuto službu) nastoupil jiný den než první den kalendářního měsíce, příslušela za dny do nastoupení služby polovina měsíčního platu (§4 zákona č. 279/ 1934 Sb. ).

III. Cvičení ve zbrani nebo služební (nyní vojenská cvičení).

1. Dělníci neměli nárok na mzdu. (Podle judikatury nejvyššího soudu nevztahoval se za platnosti § 3 zákona č. 61/1925 Sb. předpis § 1154 b) o. z. o. na povolání zaměstnance k cvičení ve zbrani a nárok na náhradu mzdy mu nepříslušel, nebylo-li jinak stanoveno smlouvou nebo právními předpisy zvláštních zákonů, výslovně upravujícími otázku platu za dobu vojenského cvičení. Předpis § 1154 b) o. z. o. (ve znění novely č. 155/1921 Sb. ) otázku platu

za dobu vojenského cvičení podle názoru nejvyššího soudu vůbec zvláště neupravuje a občanský zákon není "zvláštním zákonem");

2. soukromí úředníci, trval — li jejich pracovní poměr podle zákona č. 154/1934 Sb. v témž podniku nepřetržitě alespoň rok, měli nárok na peněžité požitky po l měsíc podle § 24 téhož zákona; při kratším trvání pracovního poměru než l rok nebo při jeho trvání alespoň jednoročním, avšak nikoliv nepřetržitém, neměli nárok na peněžité požitky (na mzdu). Nemohli — li po 14 denním zaměstnání konati práce pro přípravu k nastoupení cvičení ve zbrani (služebního), mohl jim zaměstnavatel odpočítat ze mzdy (platu) částku připadající jen na dobu přesahující 3 dny (§ 22 zákona č. 154/1934 Sb. ). Redaktoři měli nárok na plat po dobu cvičení ve zbrani (služebního) podle § 7 odst. l zákona č. 189/1936 Sb.;

3. veřejní zaměstnanci měli nárok po dobu cvičení ve zbrani (služebního) na svůj služební plat (§ 30 odst. 2 služební pragmatiky č. 15/1914 ř. z. a obdobné předpisy).

Shora uvedená vyhláška MPSP č. 964/1949 Ú. 1. I, která nabyla účinnosti dnem 24. září 1949, upravila mzdové nároky zaměstnanců vykonávajících vojenskou činnou službu (vyjma veřejné zaměstnance a duchovenstvo, na něž se nevztahovala, takže pro ně platily i nadále dosavadní předpisy) jednotně pro všechny skupiny zaměstnanců, a to takto:

I. Základní služba (dříve presenční služba).

Zaměstnanec, jehož pracovní poměr u téhož zaměstnavatele nebo v témž podniku trvá v den určený v povolávacím rozkaze k nastoupení této služby aspoň 2 týdny, má při vykonávání této služby vůči zaměstnavateli nárok na mzdu za dobu prvních 2 týdnů ode dne nastoupení této služby. Zaměstnanec, který základní službu vykonává ve 2 částech, má při nastoupení druhé části nárok ještě na mzdu za l týden.

II. Náhradní služba (dříve výcvik příslušníků náhradní zálohy).

Zde platí totéž, co bylo uvedeno v předchozím odstavci I. o základní službě.

III. Vojenská cvičení (dříve cvičení ve zbrani [služební]).

Nárok na mzdu za prvé 2 týdny má zaměstnanec obdobně jako při vykonávání základní nebo náhradní služby. Přesahuje-li doba vojen-

ského cvičení 2 týdny, má zaměstnanec vedle již uvedeného nároku vůči zaměstnavateli za celou další dobu vojenského cvičení nárok na mzdu sníženou o částku Kčs 150, — týdně (tato částka vyjadřuje přibližně hodnotu stravy, kterou vojenská správa zaměstnanci poskytuje a kterou tedy zaměstnanec ušetří). Tento další nárok na sníženou mzdu přísluší ovšem zaměstnanci, jen pokud má rodinné příslušníky, o něž je povinen pečovat a jejichž zaopatření je na něm podstatně závislé.

Předkládaná osnova přejímá v podstatě uvedená ustanovení vyhlášky MPSP č. 964/1949 Ú. 1. I, a rozšiřuje jejich platnost také na veřejné zaměstnance, takže bude platit pro všechny zaměstnance bez rozdílu. Je si při tom vědoma, že spravedlivé řešení nároku na mzdu zaměstnanců povolaných k službě v branné moci, které by také bylo únosné s hlediska hospodářského, je velmi nesnadné. Všeobecně lze pokládati za odůvodněné, aby zaměstnanec měl při nastoupení služby v branné moci, a to bez rozdílu, o který druh této služby jde, vůči zaměstnavateli zpravidla nárok na nezkrácenou mzdu za dobu prvních 2 týdnů ode dne nastoupení služby. Z toho lze při nastoupení základní nebo náhradní služby pokládat jednotýdenní mzdu za jednorázovou podporu se strany zaměstnavatele, která má zaměstnancům usnadnit úhradu nákladů spojených s nastoupením těchto služeb, zejména s opatřením věcí, které zaměstnanci při nastoupení těchto služeb nezbytně potřebují. Po dobu vykonávání základní služby (trvající zpravidla 24 měsíce) nebo náhradní služby (trvající 5 měsíců), tedy služeb dlouhodobých, nelze zaměstnanci přiznat již žádných dalších nároků na mzdu vůči zaměstnavateli. Má-li však zaměstnanec oprávněné rodinné příslušníky, přísluší jim zaopatřovací příspěvek podle páté části této osnovy. Zaměstnanec sám mohl by zde dále dostat jen mimořádný příspěvek podle třetí části osnovy, na nějž ovšem nemá právního nároku a který bude blíže upraven teprve vládním nařízením. Pokud jde o ostatní druhy služby v branné moci, t. j. zejména o vojenská cvičení, mimořádnou službu, zvláštní službu a osobní úkony pro potřebu branné moci, mají mimo dobu mimořádných opatření největší význam vojenská cvičení; povolávání k mimořádné a k zvláštní službě, jakož i požadování osobních úkonů pro potřebu branné moci jsou mimořádnými opatřeními, a to buď mimo dobu branné pohotovosti státu (kdy k nim může dojíti jen v době zvýšeného ohrožení státu), anebo za branné pohotovosti státu. Osnova i pro tyto druhy služby v branné moci přejímá v podstatě ustanovení vyhlášky č. 964/1949 Ú. 1. I o vojenských cvičenich. Počínaje třetím týdnem služby přísluší tu zaměstnanci, který má rodinné příslušníky podstatně na něm závisící svým zaopatřením, o něž v době zaměstnancovy služby není postaráno jinak, mzda snížená, a to o částku, kterou stanoví vládní nařízení. Rodinným příslušníkům zaměstnancovým nebude zde poskytován zaopatřovací příspěvek (dosud státní vyživovací příspěvek). Značná výhoda této nové úpravy spočívá zejména v tom, že okresní národní výbory budou zbaveny při vojenských cvičeních, nepřesahujících svým trváním dobu 6 týdnů (a takových je převážná většina), a výjimečně i dobu 8 týdnů, velké části agendy spojené s rozhodováním o přihláškách o zaopatřovací (dosud státní vyživovací) příspěvek. Nadále budou přihlášky o zaopatřovací příspěvek v takových případech podávati jen rodinní příslušníci osob, které nejsou v pracovním poměru, zaměstnanců, kteří nemají nárok na mzdu (sníženou mzdu) podle § 7 osnovy a zaměstnanců, kteří tento nárok sice mají, ale budou vykonávat vojenské cvičení delší 6 a výjimečně 8 týdnů. To ovšem znamená pronikavé omezení této agendy a tedy podstatně menší pracovní zatížení okresních národních výborů po této stránce. Při dřívějších návalech přihlášek o státní vyživovací příspěvek se stávalo nezřídka, že příspěvek nemohl být včas vyplacen a rodinní příslušníci zůstali třeba po celou dobu vojenského cvičení povolaného zaměstnance bez peněžních prostředků. Také tento zjev, nevýhodný pro rodinné příslušníky povolaných osob, bude novou úpravou odstraněn.

Snížená mzda má být poskytována nejdéle po dobu 4 týdnů, takže zaměstnanec by tu měl s předchozími 2 týdny nárok na mzdu po dobu

až 6 týdnů. Výjimečně by zaměstnanci příslušel nárok na sníženou mzdu po dobu nejdéle 6 týdnů, takže by tu měl s předchozími 2 týdny nárok na mzdu po dobu až 8 týdnů; to by však muselo být zvlášť stanoveno vládním nařízením. O vojenských cvičeních, mimořádné službě, zvláštní službě a osobních úkonech srovnej vysvětlivky k § 2 odst. 2 ve zvláštní části této důvodové zprávy. Dále viz poznámky k § 7 odst. 2 v téže zvláštní části. Bude-li některý z uvedených druhů služby v branné moci trvati déle než 6 týdnů (a ve výjimečných případech 8 týdnů), zaměstnanec i když má oprávněné rodinné příslušníky, nebude mít již žádné další nároky mzdové; oprávnění rodinní příslušníci dostanou však počínaje 7., po případě 9. týdnem zaměstnancovy služby zaopatřovací příspěvek podle páté části této osnovy.

Hlavní rozdíly mezi úpravou podle vyhlášky MPSP č. 964/1949 ú. l. I, doplněné vyhláškou MPSP č. 991/1949 ú. l. I, a úpravou podle přítomné osnovy spočívají tedy v tom, že přítomná osnova

a) se vztahuje také na veřejné zaměstnance,

b) rozšiřuje nárok na sníženou mzdu s vojenských cvičení na další druhy služby v branné moci, t. j. zejména také na mimořádnou službu, zvláštní službu a na osobní úkony pro potřebu branné moci,

c) omezuje časově nárok na sníženou mzdu na dobu nejdéle 4 týdnů (výjimečně až na dobu 6 týdnů) a

d) nestanoví částku, o niž se má mzda snížit, pevným číslem (Kčs 150. — týdně), nýbrž přenechává její stanovení vládnímu nařízení.

Odhadované roční náklady při nové úpravě nároku na mzdu zaměstnanců povolaných k základní službě, náhradní službě a k vojenským cvičením mimo dobu zvýšeného ohrožení státu.

"Dřívějšími náklady" zaměstnavatele se tu rozumějí náklady, které vyplývají z předpisů platných před vydáním vyhlášky

MPSP č. 964/1949 Ú. 1. I..

Celkové nové zatížení zaměstnavatelů bude podle nové úpravy činit v hospodářském úseku asi 245 mil. Kčs ročně. Ve veřejné správě bude podle nové úpravy dosaženo úspory asi 13 mil. Kčs. Vyšší roční zatížení zaměstnavatelů bude tedy činit asi 2 promile všech mezd. Na zaopatřovacím příspěvku se podle nové úpravy ušetří asi 175 mil. Kčs ročně.

Od podrobnějších údajů, zejména pokud jde o počty povolávaných osob, bylo upuštěno z důvodů obrany státu.

Mezi druhou část, upravující pracovně právní poměry zaměstnanců povolaných k službě v branné moci, a čtvrtou část, upravující národní pojištění osob povolaných k službě v branné moci a jejich rodinných příslušníků, je vsunuta

třetí část jednající o t. z v. mimořádném příspěvku. Je to převážně pouhé rámcové ustanovení, které předpokládá bližší úpravu vládním nařízením. Mimořádný příspěvek bude možno poskytnout zásadně všem osobám povolaným k službě v branné moci, nejen zaměstnancům. Toto ustanovení je novinkou. Viz ještě vysvětlivky k § 11 ve zvláštní části této důvodové zprávy.

K 2/: Národní pojištění osob povolaných k službě v branné moci (m. j. také osob z této služby již propuštěných) a jejich rodinných příslušníků je upraveno v čtvrté části osnovy.

Dosavadní úprava je tato:

Zákon o zachování pracovních (služebních) poměrů po dobu cvičení ve zbrani (cvičení služebních) č. 61/1925 Sb. ustanovuje v svém § 8 odst. l, že "platnost pracovních (služebních) poměrů podle tohoto zákona nezpůsobuje po dobu cvičení ve zbrani (cvičení služebního) dalšího trvání pojistné povinnosti, vyplývající ze všech druhů sociálního pojištění" a že "povinnost tato však nastává opětně návratem zaměstnance do pracovního (služebního) poměru". V § 8 odst. 2 téhož zákona jsou pak upraveny nároky příslušníků rodiny v pojištění nemocenském. Tato ustanovení platí podle § l zákona č. 18/1946 Sb. obdobně pro pracovní poměry zaměstnanců nastoupivších presenční službu nebo vojenský výcvik příslušníků náhradní zálohy. V zákoně o národním pojištění č. 99/1948 Sb. obsahuje § 52 odst. 5 druhá věta ustanovení, že běh ochranné lhůty se staví (obdobně) po dobu výkonu vojenské služby (cvičení). Další různá ustanovení jsou obsazena v zákoně o vojenské nemocenské péči č. 236/ 1948 Sb.

Tato osnova jednak odstraňuje dnes již nedostačující ustanovení zákonů č. 61/1925 Sb. a 18/1946 Sb., jednak mění ustanovení § 52 odst. 5 zákona o národním pojištění, pokud se týká stavení běhu ochranné lhůty z národního pojištění po dobu vykonávání služby v branné moci. Osnova pozměňuje také ustanovení zákona o vojenské nemocenské péči č. 236/1948 Sb. (§5 odst. 2), upravující poskytování nemocenských dávek po skončení služby v branné moci, a to tak, že poskytování těchto dávek osobám, které byly v den nastoupení služby povinně pojištěny pro případ nemoci a mateřství, se přenáší na národní pojištění. Osnova také přejímá z uvedeného zákona o vojenské nemocenské péči ustanovení § 55 o poskytování dávek rodinným příslušníkům.

K 3/: Zaopatření rodinných příslušníků osob

povolaných k službě v branné moci je upraveno

v p á t é časti osnovy. Jde o úpravu v četných

• směrech jen rámcovou, která vyžaduje bližší

úpravu vládním nařízením.

Rodinným příslušníkům splňujícím stanovené podmínky bude poskytován zaopatřovací příspěvek. Nový název tohoto příspěvku (dosud se nazývá "státní vyživovací příspěvek") zdá se být přiléhavější, ježto z tohoto příspěvku musí rodinní příslušníci povolaných osob uhrazovat náklady nejen na výživu, nýbrž také na byt, oděv, obuv, otop, světlo a pod. Podmínky nároku na zaopatřovací příspěvek jsou stanoveny v podstatě shodně s podmínkami nároku na dosavadní státní vyživovací příspěvek.

Vzhledem k nároku na sníženou mzdu zaměstnanců splňujících podmínky § 7 odst. 2 osnovy bude poskytování zaopatřovacího příspěvku při vykonávání služby v branné moci omezeno na tyto případy:

1. Při vykonávání základní a náhradní služby bude tento příspěvek poskytován oprávněným rodinným příslušníkům všech povolaných osob bez rozdílu;

2. při vykonávání ostatních druhů služby v branné moci, t. j. zejména při vykonávání vojenských cvičení, mimořádné a zvláštní služby a osobních úkonů pro potřebu branné moci, bude příspěvek poskytován oprávněným rodinným příslušníkům toliko

a) osob, které nejsou v pracovním poměru,

b) zaměstnanců, kteří nemají nárok na mzdu (sníženou mzdu) podle § 7 osnovy a

c) ostatních zaměstnanců, pokud shora uvedené druhy služby v branné moci budou trvat déle než 6 týdnů (výjimečně déle než 8 týdnů).

šestá část osnovy obsahuje zvláštní ustanovení platná v době zvýšeného ohrožení státu. V této době mají platit některé odchylky, z nichž některé stanoví již sama osnova, jiné pak může stanovit vláda nařízením.

Sedmá část osnovy obsahuje především ustanovení trestní a společná, dále ustanovení o rozšíření účinnosti vyhlášky MPSP č. 964/ 1949 ú. 1. I, ve znění vyhlášky č. 991/1949 Ů.. 1. I na zaměstnance, kteří nastoupili vojenskou činnou službu v době od l. /l. do 23. /9. 1949 a s tím souvisící ustanovení o přeplatcích a doplatcích mzdy, ustanovení o poměru osnovy k dosavadním předpisům, ustanovení o přechodném užívání dosavadních předpisů po dobu, než bude vydáno vládní nařízení, předvídané touto osnovou a konečně ustanovení o účinnosti a provedení zákona.

Finanční dosah osnovy se zřetelem na nové ustanovení o mimořádném příspěvku a na novou úpravu zaopatřovacího (dosud státního vyživovacího) příspěvku bude možno odhadnout až v důvodové zprávě k osnově prováděcího vládního nařízení.