Zvláštní část.
K § 1:
Tento paragraf uvádí stručně a přehledně jednotlivé právní prostředky, jimiž se má dostat sociálního zabezpečení osobám povolaným k službě v branné moci a jejich rodinným příslušníkům. Osnova rozděluje tyto osoby zhruba na 3 skupiny, a to:
1. zaměstnance povolané k službě v branné moci,
2. osoby povolané k této službě (tedy nejen zaměstnance, nýbrž i ostatní osoby povolané k uvedené službě) a
3. rodinné příslušníky povolaných osob. Ustanovení § l č. 2 a 3 platí nejen pro zaměstnance, nýbrž i pro ostatní osoby povolané k službě v branné moci, tedy i pro osoby samostatně výdělečně činné, spolupracující členy rodiny osob samostatně výdělečně činných, důchodce a nezaměstnané. Ustanovení § l č. 3 a 4 platí pro rodinné příslušníky všech osob povolaných k službě v branné moci (č. 3 ovšem také pro povolané osoby samy).
K § 2:
K odstavci 1:
Zaměstnanci podle tohoto ustanovení se rozumějí nejen zaměstnanci soukromí (zejména dělníci a soukromí úředníci), nýbrž také zaměstnanci veřejní a duchovenstvo církví a náboženských společností státem uznaných nebo převzatých.
Učební poměr se stále více odlišuje od pracovního poměru (srovnej zejména ustanovení §§ 97 až 105 ž. ř., 134 až 147 ž. z. a vládní nařízení č. 186/1949 Sb., o zatímní úpravě výcviku učňů), takže je třeba výslovného ustanovení o učních, aby nemohly vzniknout pochybnosti o tom, že se na ně tato osnova vztahuje. Také domáckým dělníkům se má dostati sociálního zabezpečení podle této osnovy, třeba že se poměr domáckých dělníků dosti podstatně odlišuje od pracovního poměru zaměstnanců. Vzhledem k této odlišnosti bylo třeba stanovit, že ustanovení této osnovy platí pro učně a domácké dělníky "přiměřeně", aby tím bylo umožněno používat ustanovení této osnovy na pracovní poměr učňů a na poměr domáckých dělníků s určitou volností. Toliko obdobná platnost těchto ustanovení zejména pro poměr domáckých dělníků působila by při používání zákona v praxi jistě dosti značné potíže.
Zaměstnavatelem rozumí se u učňů učební podnik.
Ustanovením tohoto odstavce není dotčeno ustanovení § 24 odst. 1.
K odstavci 2:
Službou v branné moci se rozumí zejména:
1. Základní služba (§ 27 branného zákona čís. 92/1949 Sb. ),
2. náhradní služba (§ 28 téhož zákona),
3. vojenská cvičení (§ 39 téhož zákona),
4. mimořádná služba mimo dobu branné pohotovosti státu (§ 46 odst. l téhož zákona) a mimořádná služba za branné pohotovosti státu (§ 49 odst. 2 téhož zákona),
5. zvláštní služba s výjimkou zvláštní služby příslušníků Sboru národní bezpečnosti ve vojsku (§ 46 odst. 2 téhož zákona) a
6. osobní úkony pro potřebu branné moci (§ 45 téhož zákona).
K jednotlivým druhům služby v branné moci možno pro účely této osnovy blíže uvésti:
K č. l a 2:
Základní služba trvá 24 měsíců, vláda ovšem může dobu trvání této služby měnit nařízením. Náhradní služba trvá 5 měsíců. Osoby odvedené při pravidelných odvodech, jimž nebyl povolen odklad základní (náhradní) služby, nastupují tuto službu v kalendářním roce, v němž byly odvedeny, nebo v roce následujícím. Nástupní dny vyhlásí každoročně ministerstvo národní obrany v Úředním listě. Odvedence povolává k základní (náhradní) službě krajské vojenské velitelství, v jehož obvodu byli odvedeni, povolávacím rozkazem. Každá povolaná osoba je povinna dostavit se v určený den a hodinu na místo uvedené v povolávacím rozkaze.
K č. 3:
Vojenská cvičení trvají zpravidla 4 týdny, a to jak u záložníků z počtu mužstva a poddůstojníků, tak i důstojníků v záloze. Ministerstvo národní obrany může však nařídit povolání k cvičení jiného trvání. Záložníky a náhradní záložníky povolává k cvičením krajské vojenské velitelství místa narození povolávacím rozkazem. Ke cvičení se povolává zpravidla na určitý den; povolávací rozkaz třeba tu dodat nejpozději 6 týdnů před počátkem cvičení. Výjimečně lze povolat k okamžitému nastoupení cvičení; povolaná osoba je tu povinna do 4 hodin po doručení nebo uveřejnění povolávacího rozkazu nastoupit nejkratší cestu do místa uvedeného v povolávacím rozkaze. V mimořádných případech může být povolání provedeno hromadným povolávacím rozkazem uveřejněným vyhláškou nebo u jednotlivých osob telegraficky.
K č. 4:
Povolání k mimořádné službě podle § 46 odst. l br. zák. je mimořádným opatřením mimo dobu
branné pohotovosti státu. Může je nařídit president republiky v době zvýšeného ohrožení státu. K mimořádné službě podle cit. ustanovení se povolává na dobu nezbytné potřeby. Povoláni mohou být příslušníci nejvýše sedmi ročníků zálohy a náhradní zálohy a příslušníci určitých odborných služebních odvětví bez ohledu na to, ke kterému ročníku zálohy nebo náhradní zálohy patří.
Mimořádná služba podle § 49 odst. 2 br. zák. náleží k mimořádným opatřením za branné pohotovosti státu. Tuto službu nastupují osoby odvedené při mimořádných odvodech a setrvají v ní až do propuštění. Musí být propuštěny z této služby, jakmile byl ukončen stav branné pohotovosti státu. Je možné také zproštění povinnosti nastoupit tuto mimořádnou službu, a to u osob, u nichž je v důležitém zájmu branné moci nebo v jiném důležitém veřejném zájmu třeba, aby mohly dále vykonávat své zaměstnání. Zproštění může být omezeno na určitou dobu a rozhodnutí, jímž bylo povoleno zproštění, lze také ze služebních důvodů zrušit.
Povolání k mimořádné službě se provádí buď hromadnými nebo jednotlivými povolávacími rozkazy. Hromadný povolávací rozkaz, se uveřejňuje vyhláškou. Nebude-li v povolávacím rozkaze stanoveno jinak, jsou osoby povolané k mimořádné službě povinny do 4 hodin po jeho doručení nebo uveřejnění nastoupit nejkratší cestu přímo do nástupních stanic vyznačených v jejich vojenských průkazech. Osoby, kterým bylo uloženo nastoupit mimořádnou službu v určitý den nebo na určitém místě lístkem, který jim byl již předem dodán (určovací lístek), jsou povinny nastoupit mimořádnou službu podle obsahu lístku.
Povolání k zvláštní službě je mimořádným opatřením mimo dobu branné pohotovosti státu. Může je nařídit v době zvýšeného ohrožení státu president republiky na návrh vlády. K zvláštní službě se povolávají veřejné ozbrojené sbory, které určila vláda, veřejné ochranné sbory, části nebo jednotliví příslušníci těchto sborů, jakož i osoby podléhající branné povinnosti, které se podrobují branné výchově, a jednotky složené z těchto osob.
K č. 6.: Osobní úkony pro potřeby branné moci podle § 45 br. zák. lze požadovat, kdykoliv bylo nařízeno některé mimořádné opatření podle branného zákona. Tyto osobní úkony lze požadovat od osob, které mohou být pro tento případ předem určeny. O povolávání k osobním úkonům pro potřeby branné moci platí obdobně ustanovení o mimořádné službě.
Osoby povolané k zvláštní službě a k osobním úkonům pro potřeby branné moci se stávají dnem, na který jsou povolány, příslušníky
branné moci, i když nejsou vojenskými osobami.
K odstavci 3:
K písm. a): Pro obor čtvrté části osnovy (národní pojištění) je okruh rodinných příslušníků vymezen zákonem o národním pojištění (zákon č. 99/1948 Sb. ve znění zák. č. 269/ 1949 Sb. ), a to v § 54. Pro obor ostatních částí této osnovy bude okruh rodinných příslušníků vymezen vládním nařízením pravděpodobně způsobem v zásadě shodným.
K písm. b): Při stanovení, ke kterým jiným službám konaným v zájmu obrany státu by bylo třeba přihlédnouti z hlediska tohoto předpisu, by bylo nutno podle dosavadního právního stavu uvažovat především:
a) o pracovní povinnosti podle §§ 60 až 63, po případě §§ 139, 140 a 142 zákona o obraně státu č. 131/1936 Sb.,
b) o osobních úkonech podle §§ 66 až 78, po případě §§ 139, 140 a 142 téhož zákona a
c) o službě příslušníků stráže obrany státu podle vládního nařízení č. 270/1936 Sb., o stráži obrany státu.
Ježto by šlo o služby, jejichž povaha se více či méně odlišuje od služby v branné moci a také navzájem se od sebe liší, bylo by po případě třeba ustanovení této osnovy vztáhnouti na každou z dotčených služeb poněkud v jiném rozsahu a podle okolností stanovit také odchylky od ustanovení této osnovy.
K § 3:
K odstavci 1:
Již § 1 odst. 1 zákona č. 61, 1925 Sb., o zachování pracovních (služebních) poměrů po dobu cvičení ve zbrani (cvičení služebních) ustanovoval, že zaměstnavatel nesmí v ochranné době vypovědět pracovní (služební) poměr, je-li zaměstnanec povolán k cvičení ve zbrani (cvičení služebnímu). Výpověď danou proti tomuto ustanovení prohlašoval odstavec 2 téhož paragrafu za právně neúčinnou. Tato ustanovení byla pak § 1 zákona č. 18/1946 Sb., o pracovních poměrech osob nastoupivších presenční službu, rozšířena obdobně i na zaměstnance, kteří nastoupili presenční službu nebo vojenský výcvik příslušníků náhradní zálohy. V této souvislosti je možno poukázati také na podobné ustanovení § 8 odst. 1 zákona č. 235/1948 Sb., o úpravě některých poměrů členů národních výborů a členů jejich složek, podle něhož nesmí zaměstnavatel v ochranné době vypovědět nebo zrušit pracovní (služební) poměr se zaměstnancem, který je členem národního výboru nebo kandidátem členství nebo členem některé
složky národního výboru. Osnova používá jen obratu "rozvázání" pracovního poměru majíc za to, že jsou tím kryty všechny případy, k nimž nutno přihlížeti a že zejména také výpověď pracovního poměru je jen jedním druhem jeho rozvázání.
Účelem ochranné doby je především zameziti, aby se zaměstnavatel nezbavoval zaměstnanců, kteří mají nastoupit službu v branné moci, a nevyhýbal se tak také povinnosti poskytnouti jim náležitosti, jež jim osnova přiznává (pracovní volno, zejména placené, plnou mzdu za 2 týdny služby v branné moci, sníženou mzdu za další 4 týdny atd. ). Ochranná doba má dále ten účel, aby zaměstnanec byl po dobu své služby v branné moci zbaven obav o své existenční zabezpečení po skončení uvedené služby a aby se tak mohl plně věnovat povinnostem, které mu ukládá služba v branné moci.
K odstavci 2:
Cit. zák. č. 61/1925 Sb. obsahoval v § l odst. 3 také ustanovení, že zaměstnavatelovo právo z důležitých příčin uvedených v příslušných právních předpisech předčasně zrušit pracovní (služební) poměr se zachovává v platnosti i během ochranné doby. Srovnej k tomu také ustanovení § 8 odst. 2 písm. b) zákona č. 235/1948 Sb. Důležitým důvodem, pro nějž je zaměstnavatel oprávněn pracovní poměr předčasně zrušit, není však pro účely této osnovy zaměstnancova nemoc nebo úraz. (Srovnej k tomu na př. ustanovení § 34 č. 5 zákona č. 154/1934 Sb., podle něhož je důležitým důvodem, pro který je zaměstnavatel oprávněn zaměstnance předčasně propustiti, nemoc nebo úraz, pro něž zaměstnanec nemůže konati práce po dobu o 14 dnů delší, než mu přísluší plat. )
Pokud jde o ustanovení § 3 odst. 2 písm. a) osnovy, srovnej s ním § 8 odst. 2 písm. a) zákona č. 235/1948 Sb. V osnově bylo však pamatováno také na případy, kdy se při zrušení podniku začleňuje jeho majetková podstata do jiného podniku; pro tyto případy platí zákaz rozvázání pracovního poměru podle odstavce l osnovy. Jiný podnik, do něhož byla začleněna majetková podstata zrušeného podniku, vstupuje zde do dosavadního pracovního poměru zaměstnancova.
K odstavci 3:
Srovnej obdobná ustanovení § l odst. 2 druhé věty zák. č. 61/1925 Sb. a § 8 odst. 5 zákona č. 235/1948 Sb. účelem tohoto ustanovení osnovy je poskytnout zaměstnanci po skončení služby v branné moci, po případě po zániku důležitých příčin uvedených v § 4
odst. 2 osnovy čas, v němž by si mohl najít jiné zaměstnání.
K § 4:
K odstavci l:
Podle ustanovení § l odst. l zákona č. 61/ 1925 Sb. počíná ochranná doba různě, a to měsíc před nastoupením cvičení, jde-li o zaměstnance obstarávající pracovní výkon vyššího druhu, nebo 10 dnů před nastoupením cvičení, jde-li o ostatní zaměstnance. Toto ustanovení platí podle § l zákona č. 18/ 1946 Sb. obdobně pro zaměstnance, kteří nastoupili presenční službu nebo vojenský výcvik příslušníků náhradní zálohy. Osnova neuznává výše uvedený nespravedlivý rozdíl v počátku ochranné doby pro zaměstnance v t. zv. vyšších službách a pro dělníky a stanoví proto počátek této doby jednotně pro všechny skupiny zaměstnanců bez rozdílu. Osnova stanoví počátek ochranné doby jednotně i pro všechny druhy služby v branné moci, a to dnem, kdy byl zaměstnanci doručen povolávací rozkaz nebo kdy byla uveřejněna vyhláška obsahující hromadný povolávací rozkaz, nejdříve však 3 měsíce přede dnem stanoveným k nastoupení služby. Od uvedeného dne je již jisto, že a kdy je povolaná osoba povinna nastoupit službu v branné moci. Stanovit počátek ochranné doby na některý den dřívější, mělo by vzápětí různé obtíže, které by se stěží daly odstranit. Stanovit dřívější den počátku ochranné doby není však ani nutné; poněvadž možno míti za to, že zaměstnanec je proti výpovědi se strany zaměstnavatele dostatečně chráněn jednak spolurozhodováním závodního zastupitelstva zaměstnanců o propuštění zaměstnanců podle § 22 č. 5 dekretu č. 104/1945 Sb., jednak nutností předchozího souhlasu okresního národního výboru podle § 13 odst. l dekretu č. 88/1945 Sb. U vojenských cvičení, u nichž má být povolávací rozkaz dodán zpravidla nejpozději 6 týdnů před počátkem cvičení, bude na př. ochranná doba počínat aspoň 6 týdnů před nastoupením vojenského cvičení.
K odstavci 2:
Podle § l odst. l zákona č. 61/1925 Sb. končila ochranná doba sedmým dnem po skončení cvičení ve zbrani (služebního cvičení) a také toto ustanovení platilo podle § l zákona č. 18/1946 Sb. obdobně pro presenční službu a výcvik příslušníků náhradní zálohy.
Osnova rozšiřuje uvedenou sedmidenní dobu o dalších 7 dní, a to pro všechny druhy služby v branné moci, na něž se osnova vztahuje (§2 odst. 2 osnovy). Dobu 14 dní je možno pokládati za dostatečnou, kratší doba by byla nevýhodná zejména pro zaměstnance, kteří mají krátké výpovědní lhůty.
Důležitými příčinami mohou být nejen nemoc nebo úraz zaměstnancův, nýbrž i jiné skutečnosti, zejména závažné rodinné události, jako na př. úmrtí blízkého příbuzného, nutnost obstarati si důležité a neodkladné věci osobní a pod.
Doba 6 měsíců po skončení služby v branné moci zdá se být dostatečnou k ochraně zaměstnance, i když byl postižen vážnou nemocí nebo úrazem. Jde-li však o nemoc, která byla způsobena nebo zhoršena službou v branné moci, nebo úraz, který zaměstnanec utrpěl výkonem této služby a které zaměstnanec nezavinil úmyslně ani hrubou nedbalostí, je spravedlivé poskytnout zaměstnanci další ochranu. V těchto případech může ochranná doba trvat až celý rok. Musí tu být ovšem úředním lékařem osvědčeno, že zaměstnanec bude schopen nejpozději do této doby vykonávat své dřívější zaměstnání. Nebude-li možno ani do 6 měsíců po skončení služby v branné moci lékařsky osvědčiti, že zaměstnanec bude nejpozději do dalších 6 měsíců schopen konat práci ve svém dosavadním zaměstnání, končí ochranná doba uplynutím 6 měsíců po skončení uvedené služby.
K odstavci 3:
Oznamovací povinnost uložená zaměstnanci má za účel, aby se zaměstnavatel pokud možno brzy dozvěděl, proč zaměstnanec nemůže nastoupit práci v stanovené lhůtě. Nesplní-li zaměstnanec oznamovací povinnost nemaje pro to řádné omluvy, stíhá ho újma, že pro něho končí ochranná doba již uplynutím 14 dnů po skončení služby v branné moci.
K § 5:
K odstavci l:
Platné právo nemá dosud takového výslovného ustanovení. V praxi se však pracovní volno poskytuje, děje se tak ovšem způsobem nejednotným. Srovnej o tom blíže všeobecnou část důvodové zprávy [K 1), K b)].
Osnova zamýšlí odstranit dosavadní nejednotnost v praxi a zjednat pro poskytování pracovního volna před nastoupením služby v branné moci pevný zákonný podklad. Pracovní volno v plné výměře 3 dnů nemá ovšem náležet všem zaměstnancům, nýbrž jen některým. Je zamýšleno činit zde rozdíl především podle toho, má-li zaměstnanec nastoupit základní nebo náhradní službu anebo byl-li povolán k jinému druhu služby v branné moci. Odvedenci nastupující základní nebo náhradní službu odcházejí z domova na delší dobu (24 nebo 5 měsíců), do poměrů jim zpravidla dosud nezná-
mých a proto možno předpokládati, že jejich konečná příprava k nastoupení služby si vyžádá poměrně delší doby. Je proto zamýšleno stanovit v prováděcím vládním nařízení, že zaměstnanec, který byl povolán k základní nebo náhradní službě, má vždy nárok na l den pracovního volna, t. j. na l den volna v pracovní den. Další den nebo 2 dny pracovního volna by náležely zaměstnancům jen tehdy, museli — li by nastoupit službu v místě vzdálenějším od místa trvalého pobytu; vládní nařízení stanoví, při jaké vzdálenosti bude mít zaměstnanec nárok na l cestovní den, a při jaké na 2 cestovní dny. Pokud jde o nastoupení ostatních druhů služby v branné moci (t. j. mimo službu základní a náhradní), postačilo by asi, aby zaměstnancům bylo poskytováno pracovní volno jen při větší vzdálenosti mezi místem trvalého pobytu a místem nastoupení, a to ve formě l nebo 2 cestovních dnů. Tato podrobnější úprava je ovšem přenechána vládnímu nařízení. Zaměstnanci povolaní k službě v branné moci, jejichž pracovní poměr u téhož zaměstnavatele nebo v témž podniku trval v den nastoupení služby aspoň 2 týdny, mají nárok na pracovní volno placené. Poskytována bude zde ovšem jen náhrada ušlého výdělku. Na ostatní zaměstnance se vztahuje ustanovení § 11 odst. l písm. b) osnovy.
Vzhledem k výslovné úpravě obsažené v § 5 odst. l osnovy nemůže zaměstnanec požadovat před nastoupením služby v branné moci žádné další placené pracovní volno, zejména ne podle ustanovení § 1154 b) odst. l o. z. o., na Slovensku podle § 6 odst. l zákona č. 244/1922 Sb., nebo podle § 22 zákona č. 154/1934 Sb.
K odstavci 2:
Tento předpis čelící bezdůvodnému předčasnému opuštění práce je ještě zostřen ustanovením poslední věty § 7 odst. 1.
K § 6:
Také ustanovení tohoto paragrafu, jímž se všeobecně stanoví povinnost zaměstnance nastoupit práci do určité doby po skončení služby v branné moci, je novinkou. Déle než 5 měsíců trvá jen služba základní (trvá zpravidla 24 měsíců); také mimořádná služba, zvláštní služba a osobní úkony pro potřebu branné moci mohou ovšem trvati déle než 5 měsíců. Dosavadní § 5 zákona č. 61/1925 Sb. stanovil, že zaměstnanec je povinen po ukončení cvičení ve zbrani (cvičení služebního) nastoupit bezodkladně opět práci (službu). Nenastoupil — li ji do 7 dnů, mělo se za to, že vystupuje, leč by včasné nastoupení bylo znemožněno z důležité příčiny bez jeho zavinění. Jen pro civilní státní zaměstnance platilo ustanovení § 5 zákona č. 279/ 1934 Sb., že jim po dobu vojenské služby zůstává zachováno služební místo, nastoupí-li opět civilní službu do 15 dní po skončené vojenské službě.
Déle než 5 měsíců však netrvá náhradní služba (trvá 5 měsíců). Lhůta 3 dnů nebo l týdne, do níž nejpozději je zaměstnanec povinen nastoupit práci ve svém dosavadním zaměstnání, se bude počítati ode dne, kdy skončila služba v branné moci, po případě kdy pominula důležitá příčina uvedená v § 4 odst. 2 osnovy. Nesplní-li zaměstnanec povinnost nastoupit práci ve lhůtách stanovených tímto paragrafem, po případě prováděcím vládním nařízením, je to důležitým důvodem, pro nějž zaměstnavatel je oprávněn pracovní poměr předčasně zrušit. Jinak bezdůvodně opožděné nastoupení práce se pokládá za neomluvené zameškaný pracovní den (směnu), za nějž se zkrátí podle příslušných předpisů zaměstnancův nárok na dovolenou a na vánoční příspěvek.
K § 7:
K odstavci l:
Ustanovení tohoto odstavce je v podstatě shodné s ustanovením § 2 odst. l vyhlášky MPSP č. 964/1949 Ú. 1. I, platí však také pro zaměstnance veřejné. Platí jak pro zaměstnance, kteří mají rodinné příslušníky, tak i pro zaměstnance, kteří jich nemají. Zásada, že zaměstnanec má po 14 denním trvání pracovního poměru při povolání k základní nebo náhradní službě vůči zaměstnavateli nárok na mzdu za dobu prvých 2 týdnů, je v podstatě převzetím dřívější úpravy platné pro dělníky [§ 1154 b) odst. l o. z. o., po případě na Slovensku § 6 odst. l zákona č. 244/1922 Sb. a § 3 zákona č. 18/1946 Sb. ].
Ustanovení poslední věty je namířeno proti bezdůvodnému předčasnému opuštění práce.
K odstavci 2:
Také toto ustanovení je v podstatě shodné s ustanovením vyhlášky ministerstva práce a sociální péče č. 964/1949 ú. 1. I, liší se však od něho zejména tím, že platí nejen pro vojenská cvičení, nýbrž pro všechny druhy služby v branné moci, na něž se tato osnova vztahuje, s výjimkou služby základní a náhradní, že platí také pro zaměstnance veřejné a konečně tím, že nárok na sníženou mzdu omezuje časově na dobu nejdéle 4 týdnů. Tato doba je jistě dostatečná pro trvání převážné většiny vojenských cvičení, ježto vojenská cvičení trvající přes 6 týdnů budou pravděpodobně jen ne příliš často se vyskytující výjimkou. Zatěžovat zaměstnavatele povinností platit zaměst-
nancům mzdu, třeba po uplynutí 2 týdnů jen sníženou, po dobu delší než 6 týdnů, bylo by stěží možno považovat za únosné s hledisek hospodářských, zejména u podniků, které převážně zaměstnávají muže, záložníky a náhradní záložníky, kteří jsou ve věku, kdy bývají ještě povoláváni k vojenským cvičením. Výjimky z této zásady, které připouští ustanovení odstavce 3, jsou zamýšleny jen pro určité skupiny zaměstnanců (např. lékaře), kteří budou výjimečně povoláni na vojenské cvičení v trvání 8 týdnů.
Od stanovení pevné částky, o niž se mzda snižuje (jako to činí cit. vyhláška č. 964/1949 Ú. 1. I částkou 150 Kčs týdně), bylo upuštěno zejména proto, že je třeba, aby bylo možno upravovati tuto věc pružnějším způsobem (nařízením).
Nárok na sníženou mzdu je omezen pouze na ty zaměstnance, kteří mají rodinné příslušníky, jejichž zaopatření na nich podstatně závisí a o něž není po uvedenou dobu (zpravidla nejdéle čtyřtýdenní) postaráno jinak. Obdobné s tím upravuje osnova v § 17 odst. l nárok rodinných příslušníků na zaopatřovací příspěvek. K zaopatření náleží zejména strava, byt, oděv, obuv, otop, světlo atp., jak již bylo uvedeno ve všeobecné části této důvodové zprávy.
Kdy je možno míti za to, že o zaopatření rodinného příslušníka není "postaráno jinak", bude nutno blíže vymeziti vládním nařízením.
K odstavci 3:
Vládním nařízením bude asi třeba blíže vymezit především pojem mzdy ve smyslu druhé části této osnovy. U zaměstnanců bude třeba rozuměti mzdou asi všechny peněžité a naturální požitky kromě náhrady hotových vydání. U zaměstnanců s proměnlivými požitky bude asi vhodno vzít za základ výpočtu průměrný týdenní výdělek za poslední 4 týdny, v nichž zaměstnanec před nastoupením služby v branné moci pracoval, U učňů se bude mzdou rozumět vychovávací příspěvek. Zvlášť bude třeba určit, co se rozumí mzdou u domáckých dělníků.
Dále bude asi nutno vládním nařízením stanoviti dobu a způsob výplaty mzdy a snížené mzdy. V každém případě bude ovšem třeba stanovit částku, o niž se snižuje mzda, na niž má zaměstnanec nárok podle odstavce 2. Tuto částku bude asi vhodno stanovit buď odstupňované podle výše mzdy (platu) anebo určitým procentem. Rovněž bude možno podle ustanovení odstavce 3 stanovit výši srážek ze mzdy (platu) náležející zaměstnancům podle odstavce 2, pokud mají nárok na služební příjmy jako důstojníci vojska podle ustanovení § 30 zákona
č. 200/1949 Sb., o platových poměrech příslušníků ozbrojených sborů.
Srovnej ještě vysvětlivky výše k odstavci 2 (poslední věta prvního odstavce).
K odstavci 4:
Podle § 20 odst. 1 zákona o národním pojištění je vyměřovacím základem pro dávky a pojistné podle téhož zákona u zaměstnanců veškerý příjem, který dostávají za smluvenou práci (ze svého pracovního poměru), t. j. především mzda. Aby nebylo přes ustanovení § 13 odst. 2 pochyb o tom, že mzda podle § 7 osnovy není součástí vyměřovacího základu, stanoví tak tento odstavec výslovně. Pojistné národního pojištění se tedy z této mzdy neplatí. To je také v souladu s tím, že mzda podle § 7 osnovy není vlastně odměnou za vykonanou práci.
Osvobození od daně ze mzdy vyplývá již z vládního usnesení ze dne 20. září 1949, jež bylo pojato do výnosu min. financí ze dne 4. října 1949, č. j. 170. 806/49-V/2.
K odstavci 5:
Výslovné ustanovení první věty je nutné již vzhledem k tomu, že pokud jde o veřejné zaměstnance, osnova zrušuje také ustanovení § 4 (věty za středníkem) zákona č. 279/1934 Sb. Pokud jde o ustanovení věty druhé, srovnej § 1154 b) odst. 2, po příp. 1 o. z. o., § 6 odst. 2, po příp. 1 zákona č. 244/1922 Sb., § 19 zákona č. 154/1934 Sb. a j.
K §8: K odstavci 1:
Za dobu, po kterou zaměstnanec vykonává službu v branné moci a po skončení této služby až do dne, kdy nastoupí práci, nelze mu přiznat kromě částek uvedených v § 7 osnovy žádné další peněžité požitky podle dosavadních předpisů, zejména ne podle ustanovení § 1154 b) odst. 1 o. z. o. a § 6 odst. 1 zákona č. 244/ 1922 Sb.
K odstavci 2:
Z naturálních požitků je třeba ponechati zaměstnanci po dobu jeho služby v branné moci až do dne nastoupení práce toliko naturální byt a za podmínek uvedených v osnově také otop a světlo. Naturálními byty jsou zejména byty domovníků (§ 7 odst. 1 zákona č. 4/1949 Sb. ), vrátných a hlídačů v továrnách, lékařů v nemocnicích, zvěrolékařů na jatkách, učitelů ve školách atd. Také služební byty příslušníků Sboru vězeňské stráže jsou naturálním příjmem (§ 18 zák. č. 200/1949 Sb. ) a vztahuje se proto na ně ustanovení tohoto odstavce. Pokud jsou
naturální byty v obcích, v nichž platí zákon o hospodaření s byty č. 138/1948 Sb., bude nutno věc upravit vhodnými administrativními pokyny místním národním výborům. U učňů není naturálním požitkem ta část vychovávacího příspěvku, která se učňovi zadržuje k úhradě bytu a stravy, zvláště v učňovském domově.
K § 9:
Ustanovení § 3 by odporovalo na př. ujednání, že zaměstnavatel může v ochranné době s právním účinkem jednostranným aktem rozvázat pracovní poměr se zaměstnancem povolaným k službě v branné moci i mimo případy uvedené v odstavci 2. Ustanovení § 9 osnovy tedy nebrání, aby pracovní poměr byl v ochranné době rozvázán vzájemnou dohodou stran. Pokud jde o ustanovení § 7 odst. 1 a 2 a § 8, postihuje ustanovení § 9 nejen ujednání pro zaměstnance nepříznivější, nýbrž i pro něho příznivější, a to proto, aby bylo zabráněno t. zv. černým mzdám.
K §10:
Ustanovení tohoto paragrafu by mohlo být použito jen pro zaměstnavatele v socialistickém úseku hospodářství.
Výše příspěvku nemá nikdy přesahovat rozdíl mezi zvýšenými náklady vyplývajícími z ustanovení části druhé osnovy a mezi náklady vyplývajícími z dosavadních předpisů.
Příspěvek bude uhrazován z rozpočtových prostředků ministerstva práce a sociální péče. Není zamýšleno poskytovat jej zaměstnavatelům z účelového jmění pro včleňování do práce.
K§11:
Ustanovení tohoto paragrafu je ve své podstatě t. zv. tvrdostní doložkou a platí zásadně pro všechny povolané osoby (nejen zaměstnance). Odstavec 1 písm. a), má na mysli především zaměstnance, na něž se vztahuje ustanovení § 3 odst. 2 písm. a) osnovy. — Mzda za dobu poskytnutého pracovního volna a za první 2 týdny služby v branné moci, po případě snížená mzda podle § 7 odst. 2 osnovy nepřísluší zaměstnancům, jejichž pracovní poměr u téhož zaměstnavatele nebo v témž podniku netrval v den stanovený povolávacím rozkazem (určovacím lístkem) k nastoupení uvedené služby aspoň 2 týdny [odstavec 1 písm. b)].
K §12:
K odstavcům 1 a 2:
§ 4 odst. 1 zákona o vojenské nemocenské péči (č. 236/1948 Sb-) ustanovuje, že vojenským osobám v činné službě uvedeným v § l