odst. l č. l a 2 náležejí po dobu činné vojenské služby dávky jen vojenské nemocenské péče. § 12 odst. 2 osnovy navazuje na tento stav a dodává (aby tak byly vyloučeny všechny pochybnosti, které by se snad v praxi přece mohly ještě vyskytnout), že osoby, které byly v den před nastoupením služby v branné moci povinně pojištěny pro případ nemoci a mateřství podle zákona o národním pojištění, nemají po dobu vykonávání této služby nárok na dávky nemocenského pojištění podle zákona o národním pojištění.

Odstavec 2 neřeší theoretickou otázku, zda trvá pojistný poměr po dobu vykonávání služby v branné moci, vypořádává se za to s nároky. O nárocích na nemocenské dávky podle zákona o národním pojištění má osnova výslovné ustanovení v odstavcích 3 a 4 a v § 13 odst. 1. Pro důchodové národní pojištění obsahuje výslovné ustanovení § 13 odst. 2 osnovy, v němž se také poukazuje na § 61 odst. 2 písm. b) a § 71 odst. 3 (čtvrtá věta) a odst. 5 (pátá věta) zákona o národním pojištění, v nichž je vysloven význam doby vojenské služby pro důchodové pojištění.

Ustanovení odst. 2 nebrání také tomu, aby po dobu vykonávání služby v branné moci byly osobám tuto službu vykonávajícím vypláceny důchody z národního pojištění, pokud nárok na ně v této době trvá, nebo aby jim během této doby byly přiznány dávky důchodového pojištění, nastane — li v ní nápad těchto dávek.

K odstavcům 3 a 4:

Podle dosavadní úpravy (§ 5 odst. 2 zákona o vojenské nemocenské péči) měly osoby po skončení služby v branné moci v některých případech nároky na dávky vůči vojenské správě podle zákona o vojenské nemocenské péči, v některých případech pak vůči národnímu pojištění nebo vůči státní správě sociální podle zákona č. 164/1946 Sb. Navržená ustanovení osnovy odstraňují pochybnosti, které by zde mohly vzniknout, a to tak, že všem osobám, které byly v den před nastoupením služby v branné moci povinně pojištěny pro případ nemoci a mateřství podle zákona o národním pojištění, zajišťují dávky nemocenského pojištění podle tohoto zákona. Mimo to zajišťují tyto dávky také osobám, u nichž zanikly předpoklady pro povinné nemocenské pojištění, a to v době od počátku ochranné doby podle § 4 odst. l osnovy do 6 týdnů po skončení služby v branné moci. (Na př. byl-li pracovní poměr rozvázán v ochranné době s právním účinkem dohodou stran nebo předčasně zrušen pro důležitý důvod podle příslušných předpisů. ) Předpokladem tu je, že skutečnost zakládající nárok na nemocenské dávky vznikla během uvedené

služby nebo do 6 týdnů po jejím skončení. Tímto ustanovením bude jasně postaráno o všechny osoby, které byly povinně nemocensky pojištěny, tedy především o zaměstnance a také důchodce, pokud by konali službu v branné moci. Po rozšíření nemocenského pojištění na osoby samostatně výdělečně činné bude toto ustanovení samozřejmě platit i pro ně. Zatím však je především pro tyto osoby určen odstavec 5.

K odstavci 5:

Ustanovení tohoto odstavce platí především pro osoby samostatně výdělečně činné a pro spolupracující členy rodiny, dále pak i pro jiné osoby nepodléhající povinnému pojištění pro případ nemoci a mateřství podle zákona o národním pojištění. Osnova zdůrazňuje, že zůstávají nedotčeny nároky těchto osob na dávky, které mají podle § 5 odst. 2 zákona o vojenské nemocenské péci po skončení služby v branné moci. Předpokladem tu ovšem je, že tyto osoby nemají nárok na zaopatření podle zákona č. 164/1946 Sb. (o vojenských a válečných poškozencích).

K § 13:

K odstavci 1:

Je třeba stanovit, podle jakého vyměřovacího základu se má vypočítat nemocenské vyplácené v případech, které mají na mysli odstavce 3 a 4 paragrafu 12, po případě jiné peněžité dávky vypočítávané na základě vyměřovacího základu. Při službě v branné moci trvající delší dobu, nelze použít ustanovení § 36 odst. 3 zákona o národním pojištění, ježto do doby 12 týdnů, po případě 3 měsíců, počítaných nazpět ode dne onemocnění připadá služba v branné moci, v níž zaměstnanec neměl žádného příjmu.

Proto tento odstavec ustanovuje, že pokud by obecná ustanovení zákona o národním pojištění nebyla příznivější, určuje se vyměřovací základ pomyslný stejným způsobem jako podle cit. § 36 odst. 3 věty čtvrté.

K odstavci 2:

K době vykonávání služby v branné moci hledí se v důchodovém (národním) pojištění vždy jako k době náhradní. To má především ten význam, že se doba služby v branné moci klade na roven době pojištění při stanovení základní podmínky pro vznik nároku na dávky podle § 61 odst. 1 a 2 zákona o národním pojištění, t. j. při posuzování otázky, byl-li pojištěnec pojištěn aspoň 4 léta v posledních 5 letech přede dnem nápadu dávky nebo před svou smrtí. Dále se doba služby v branné moci klade na roven době pojištění při stanovení zvyšovacích částek podle § 71 odst. 3 zákona o národním pojištění. Konečně se doba služby v branné moci (v níž pojištěnec neměl ovšem výdělku) jakožto doba náhradní vylučuje při stanovení průměrného ročního výdělku (ježto by jej snižovala) a tento průměrný roční výdělek se počítá jen za doby skutečně pojištěné; to má za následek, že se průměrný výdělek pojištěnce k jeho prospěchu zvyšuje.

K § 14:

K odstavci l:

Z osob konajících službu v branné moci nejsou podle dosavadních předpisů zákona o vojenské nemocenské péči účastný této péče zejména osoby konající zvláštní službu s výjimkou zvláštní služby příslušníků Sboru národní bezpečnosti ve vojsku (§ 46 odst. 2 branného zákona) a osoby konající osobní úkony pro potřebu branné moci (§ 45 téhož zákona). Pokud jde o jiné služby v zájmu obrany státu, srovnej vysvětlivky k § 2 odst. 3 písm. b).

K odstavci 2:

Zákon o národním pojištění zná různé způsoby pojištění na základě dobrovolnosti: jednak dobrovolné pokračování v dřívějším pojištění povinném, a to buď v nemocenském nebo důchodovém, jednak dobrovolné pojištění nemo censké nebo důchodové. Podmínky jsou při těchto různých způsobech pojištění různé, počet takto pojištěných je poměrně malý. Podrobná ustanovení o tom, za jakých podmínek ožívá dobrovolné pokračování v pojištění a dobrovolné pojištění dotčených osob, by tuto osnovu příliš zatěžovala a proto v tomto případě postačí zmoč není pro Ústřední národní pojišťovnu, aby věc upravila vyhláškou v příslušném úředním listě v dohodě s organisacemi, které mají na věci zájem.

K § 15:

K odstavci l:

Péče o rodinné příslušníky osob konajících vojenskou činnou službu je dosud upravena § 55 zákona o vojenské nemocenské péči (č. 236 1948 Sb. ). Ustanovení uvedeného § 55 však do zákona o vojenské nemocenské péči vlastně nepatří, nýbrž systematicky náleží do této osnovy. Proto sem také bylo převzato. Navržené znění souhlasí v podstatě s dosavadní úpravou, je toliko přizpůsobeno znění osnovy. Cit. § 55 zák. č. 236/1948 Sb. je pak paragrafem 25 odst. l č. 18 osnovy zároveň rušen.

K odstavci 2:

Také tento odstavec je toliko převzetím jednoho z ustanovení dosavadního § 55 zák. č. 236/ 1948 Sb.

K odstavci 3:

Tento odstavec stanoví obdobně podle § 52 odst. 7 zákona o národním pojištění dobu, po kterou mají rodinní příslušníci nárok na dávky národního pojištění, t. j. tak, že rodinní příslušníci mají nárok, pokud osoby, na kterých jsou závislí, mají samy nárok na nemocenské dávky bud' podle zákona o vojenské nemocenské péči nebo podle zákona o národním pojištění (t. j. po dobu vykonávání služby v branné moci a ještě po 6 týdnů po jejím skončení).

K odstavci 4:

§ 14 odst. l osnovy má na mysli osoby, které konají službu v branné moci nebo jiné služby v zájmu obrany státu a které nejsou podle dosavadních předpisů účastný vojenské nemocenské péče. Které z těchto osob se stávají účastníky této voj. nem. péče a jak se upraví jejich národ ní pojištění, bude stanoveno vládním nařízením. Při tom bude ovšem třeba upravit péči také o jejich rodinné příslušníky; stane se to rovněž vládním nařízením.

K odstavci 5:

Které osoby se podle této osnovy pokládají za rodinné příslušníky, stanoví podle § 2 odst. 3 písm. a) osnovy vláda nařízením. To však neplatí pro čtvrtou část osnovy, upravující národní pojištění povolaných osob a jejich rodinných příslušníků, poněvadž pro obor národního pojištění je okruh rodinných příslušníků již vy mezen v § 54 zákona o národním pojištění. Není důvodu se od tohoto ustanovení pro obor čtvrté části osnovy nějak odchylovat. Je ovšem samozřejmé, že pojem "pojištěnec' ve smyslu § 54 odst. l první věty nutno vykládat siřeji v tom smyslu, že se jím rozumí také účastník vojenské nemocenské péče. To bude zejména tehdy, půjde li o rodinného příslušníka osoby samostatně výdělečné činné, spolupracujícího člena rodiny, osoby vůbec nepojištěné a j.

K § 16: K odstavci l:

Osoby uvedené v § 32 odst. 2 osnovy nemají v době vykonávání služby v branné moci nárok na dávky nemocenského pojištění a nabývají těchto nároků teprve po skončení uvedené služby. Jejich nároky v důchodovém pojištění a rovněž také nároky osob, které jsou zatím povinně pojištěny pouze důchodově, plynou z toho, že tato doba je dobou náhradní podle § 61 odst. 2 písm. b) zákona o národním pojištění, po případě podle § 71 odst. 5 předposlední věty téhož zákona. Proto není třeba, aby se za ně po dobu vykonávání služby v branné moci platilo pojistné, a to ani nemocenského ani důchodového pojištění. Je však třeba, aby plátci pojistného

ohlásili nastoupení a skončení služby v branné moci okresní národní pojišťovně, aby ta mohla uvedenou službu vésti v patrnosti pro důchodové pojištění a pro nároky rodinných příslušníků v nemocenském pojištění.

K odstavci 2:

Zde je obsažena zmocňovací doložka pro úpravu povinností plátce pojistného platiti pojistné a splniti ohlašovací povinnost, až vláda provede úpravy podle § 14 odst. l a § 15 odst. 4 této osnovy.

K § 17:

K odstavci l:

Okruh rodinných příslušníků bude vymezen, jak ustanovuje § 2 odst. 3 písm. a) osnovy, vládním nařízením. Základní podmínky nároku na zaopatřovací příspěvek jsou stanoveny obdobně jako jsou podmínky pro nárok na sníženou mzdu podle § 7 odst. 2 osnovy, t. j. rodinní příslušníci musí být svým zaopatřením podstatně závislí na povolaných osobách a o jejich zaopatření nesmí být postaráno jinak v době, kdy povolané osoby vykonávají službu v branné moci. Srovnej též vysvětlivky k § 7 odst. 2 poslední dva odstavce.

K odstavci 2:

Dosud nebylo možno požadovat vzdání se nároku na státní vyživovací příspěvek toliko jako podmínku pro udělení povolení k uzavření sňatku (§ 54 odst 3 branného zákona). Osnova vyslovuje všeobecnou zásadu, že nároku na příspěvek se nelze vůbec vzdát, vycházejíc z předpokladu, že příspěvek je sociálním zabezpečením rodinných příslušníků povolaných osob jen v případech opravdu nutné potřeby. Jinak tu jde v podstatě o převzetí dosavadních ustanovení § 5 odst. l zákona č. 530/1919 Sb.

K odstavci 3:

K písm. a): Den, jímž vzniká nárok na příspěvek, bude třeba stanovit různě podle toho, půjde-li o rodinné příslušníky zaměstnance, který má nárok na mzdu podle § 7 odst. l osnovy nebo na sníženou mzdu podle § 7 odst. 2 osnovy, anebo půjde-li o rodinné příslušníky osob, které nemají mzdových nároků podle cit. § 7.

K písm. b): Nárok na příspěvek bude odpočívat (příspěvek se nebude vyplácet) po dobu, po kterou oprávněný rodinný příslušník bude odpykávat trest na svobodě v určité výměře nebo v pod. případech.

K písm. c): Dosavadní státní vyživovací příspěvek byl posledně zvýšen zákonem č. 15/1946 Sb. (§ 1). Týmž zákonem (§ 2) byla však zmoc něna vláda, aby výši tohoto příspěvku mohla měnit nařízením.

K odstavci 4:

Zaopatřovací příspěvek nevyplývá z pracovního (služebního) poměru oprávněného rodinného příslušníka. Proto nepodléhá dani ze mzdy. Nemá však být podroben ani dani důchodové, jíž by jinak zásadně podléhal.

Zaopatřovací příspěvek není také příjmem za smluvenou práci nebo jiným příjmem ve smyslu § 20 zákona o národním pojištění. Proto se nezapočítává do vyměřovacího základu podle téhož zákona.

K §18:

K odstavci l:

Uplatnění nároku na státní vyživovací příspěvek přihláškou předpokládal již § 6 odst. 3 zákona č. 530/1919 Sb. Příslušnost národních výborů ve věcech státního vyživovacího příspěvku byla zavedena zákonem č. 85/1949 Sb., jímž byly zrušeny okresní a zemské vyživovací komise.

K odstavci 2:

Oznamovací povinnost ukládá se tu rodinným příslušníkům, po případě jejich zákonným zástupcům nově, je však plně odůvodněna požadavkem, aby příspěvek nebyl vyplácen osobám, jejichž nárok již zanikl nebo se snížil. Podobná ustanovení zakládající oznamovací povinnost jsou v četných předpisech jiných, srovnej na př. ustanovení § 64 odst. l zákona č. 164/1946 Sb., o péči o vojenské a válečné poškozence a oběti války a fašistické persekuce.

K §19:

K odstavci l:

Příslušnost je tu tatáž jako při rozhodování o přihlášce (§ 18 odst. l osnovy). Při sdělávání ustanovení č. l bylo přihlédnuto k ustanovení § 109 odst. 2 první věty zákona o národním pojištění.

Podobné ustanovení jako je za č. 2 obsahuje na př. § 64 odst. 2 druhá věta zákona č. 164/ 1946 Sb., které je však přísnější, ježto stanoví povinnost vrátit částky, které příjemce dostal v posledních 3 letech před vydáním výměru, jímž byly požitky předepsány k náhradě. Toto ustanovení zdá se však být příliš přísné u příjemce, který příspěvek přijal v dobré víře. Třeba zde také uvážit, že i přísnější ustanovení č. l písm. a) může po případě postihnout toho, kdo příspěvek přijal v dobré víře, nesplnil-li oznamovací povinnost stanovenou v § 18 odst. 2 na př. z prokázané zapomětlivosti, pro nemoc či pod., nikoliv vědomě.

K odstavci 2:

Druhá věta má na mysli případy, kdy povinnost vrátit neprávem poskytnutý příspěvek byla by vzhledem k zvláštním okolnostem konkrétního případu přílišnou tvrdostí. Podobné ustanovení obsahoval již § 5 odst. 2 druhá věta zákona č. 530/1919 Sb.

K odstavci 3:

Srovnej ustanovení § 116 odst. 2 zákona č. 164/1946 Sb.

K § 20:

K odstavci 1:

Bezdomovci jsou osoby, které nejsou ani československými občany, ani příslušníky jiného státu; zvláštní podmínkou nároku na příspěvek je u nich, že musí mít trvalý pobyt na území československé republiky.

K odstavci 2:

Nejsou vyloučeny případy, že i když je povolaná osoba (§ 17 odst. l osnovy) československým občanem, může býti její rodinný příslušník cizincem. Než i povolaná osoba sama může být cizím státním příslušníkem — srovnej ustanovení § 14 odst. 4 druhé věty branného zákona a § 19 vl. nař. č. 209/1949 Sb. Nárok na příspěvek nabývá cizinec ovšem jen tehdy, Splňuje-li kromě všeobecných předpokladů ještě tyto dvě podmínky: musí mít trvalý pobyt na území československé republiky (pro československé občany tato podmínka neplatí) a zásadně musí platiti mezi ČSR a státem, jehož je cizinec příslušníkem, zásada vzájemnosti. Z této zásady je zamýšleno stanovit vládním nařízením výjimky vzhledem k ustanovení §§ 2 a 5 zákona č. 194/1949 Sb., o nabývání a pozbývání československého státního občanství.

K § 21:

K odstavci l:

Dobou zvýšeného ohrožení státu ve smyslu tohoto ustanovení třeba rozumět jednak dobu zvýšeného ohrožení státu mimo dobu branné pohotovosti státu (§ 46 branného zákona), jednak také dobu branné pohotovosti státu (§ 57 zákona o obraně státu č. 131/1936 Sb. ). — K č. 2: Podle § 17 odst. 3 písm. c) osnovy stanoví výši příspěvku vláda nařízením. V době zvýšeného ohrožení státu je však třeba umožnit, aby tato úprava byla proveditelná pružnějším způsobem. Dohodu ministerstev práce a sociální péče, financí a národní obrany možno tu pokládat za plně postačující.

K odstavci 2:

K stanovení dalších odchylek, které by platily jen v době zvýšeného ohrožení státu, je třeba zmocnit vládu, která je ovšem může vyhlásit již předem, ještě před uvedenou dobou.

K § 22: K odstavci 4:

Viz §§ 241 až 245 zákona č. 99/1948 Sb. a §§ 47 až 50 zákona č. 236/1948 Sb.

K § 23:

Podobné ustanovení je obsaženo již v § 9 odst. 3 zákona č. 530/1919 Sb.

K § 24:

K odstavci 1:

Je spravedlivé, aby ustanovení vyhlášky č. 964/1949 Ú. l. I ve znění vyhlášky č. 991/ 1949 Ú. 1. I měla zpětnou účinnost na zaměstnance, kteří nastoupili činnou službu v době od 1. ledna 1949 do dne dosavadní účinnosti cit. vyhlášky (24/9 1949). Tato vyhláška upravuje jednotně m. j. nárok na mzdu zaměstnanců povolaných na cvičení ve zbrani nebo služební, což mělo v roce 1949 největší praktický význam, ježto na tato cvičení byli zaměstnanci hromadně povoláváni již od počátku roku 1949. Za tuto zpětnou účinnost žádalo svého času ministerstvo národní obrany a byla již také přislíbena ministerstvem práce a sociální péče v denním tisku.

K odstavci 2:

Vzhledem k zpětné účinnosti vyhlášky č. 964/1949 Ú. 1. I budou se u některých zaměstnaneckých skupin vyskytovat přeplatky na mzdě. Bude tomu tak zejména u soukromých úředníků, kteří konali výcvik příslušníků náhradní zálohy a cvičení ve zbrani nebo služební. Těmto zaměstnancům byla mzda vyplácena podle předpisů, které pro ně v této době platily, a zaměstnanci ji spotřebovali v dobré víře, že jim podle zmíněných předpisů náleží. Postihovalo by je dnes jistě velmi citelně, kdyby měli vraceti rozdíl mezi mzdou jim dříve vyplacenou podle tehdy platných předpisů a mzdou, která jim náleží podle této osnovy. Proto je osnova výslovně zbavuje povinnosti přeplatek vrátit.

K odstavci 3:

Nárok na doplatky mzdy budou mít zejména dělníci za dobu vykonávání cvičení ve zbrani nebo služebních a soukromí úředníci za dobu vykonávání presenční služby. Pokud však rodinným příslušníkům těchto zaměstnanců byl za tutéž rozhodnou dobu (od 1. ledna do 23. září 1949) vyplácen státní vyživovací příspěvek, znamenalo by to, že v těchto případech je doba dotčené vojenské činné služby honorována vlastně dvakrát. Je proto spravedlivé, aby skutečně vyplacený státní vyživovací příspěvek byl započten na vrub příslušejících doplatků mzdy.

K odstavci 4:

Zaměstnavatelé v soukromém úseku hospodářství byli by jinak vzhledem k ustanovení odstavce 3 bezdůvodně obohaceni o částky státního vyživovacího příspěvku, o něž se sníží doplatky mzdy (snížené mzdy) náležející zaměstnancům.

K § 25:

K odstavci 1:

Obsahuje všeobecnou doložku Zrušovací, pokud jde o předpisy, které upravují věci, na něž se vztahuje část druhá a čtvrtá osnovy. Výpočet předpisů, jejichž platnost nebo použivatelnost se zrušuje, je toliko příkladný. Předpisy třeba rozumět také právně závazné hromadné pracovní smlouvy.

K odstavci 2:

Tento výpočet předpisů upravujících státní vyživovací příspěvek je vyčerpávající (taxativní).

K § 26: K odstavci 2: Na př. předpisy daňové.

K § 27:

Provedení vládním nařízením předvídá zejména ustanovení § 2 odst. 3, § 5 odst. 1, § 6 odst. 2, § 7 odst. 3, § 10, §11 odst. 1, § 14 odst. 1, § 15 odst. 4, § 16 odst. 3, § 17 odst. 3, § 18 odst. 1, § 20 odst. 2 a § 21 odst. 2.

V Praze dne 4. dubna 1950.

Předseda vlády: Antonín Zápotocký v. r.

Ministr práce a sociální péče: Evžen Erban v. r.

Státní tiskárna v Praze. —1685-50.