Plán rozvoja národného hospodárstva na úseku stavebníctva v tomto roku nie je malý. Veď objem stavebno-montážnych prác má vzrásť o 20 % a produktivita práce na jedného robotníka stúpne o 10,5 %, pričom priemerný stav robotníkov sa zvýši iba o 8 %. Tieto úlohy sú veľkolepé, avšak intenzívnejším využitím techniky a správnym hmotným zainteresovaním pracujúcich budú zvládnuté. Je nutné poukázať na dobré opatrenia, ktoré pomáhajú plniť veľké úlohy. Jedným z týchto opatrení je správne zavedenie kunčických prémií. Uvediem príklad, ako je možné správne použiť tieto prémie k zvýšeniu záujmu pracovníkov na plnení plánu tak, ako to zaviedli súdruhovia na našej stavbe priehrady a hydrocentrály v Nosiciach. Na objekte hydrocentrály boli značne opozdené niektoré práce, od vykonania ktorých závisel začiatok montáže turbín. Termín však musel byť dodržaný. Za tým účelom bol vypracovaný harmonogram s dielovými termínmi pre všetky čaty a tento jednotlivo prerokovaný s celým osadenstvom. Na základe správne stanovených prémií celých 100 % osadenstva uzavrelo socialistické záväzky a výsledky sa prejavili veľmi skoro. Harmonogram pozorne sledovali všetky čaty a iniciatívne zaisťovali jeho plnenie. Po zavedení kunčických prémií podstatne klesla absencia, zvýšila sa kvalita prác a čo hlavne, vytvorili sa dobré stále pracovné kolektívy, ktoré vládali v stanovenom čase hydrocentrálu odovzdať montáži. Podobne i na druhých úsekoch našej stavby pomocou kunčických prémií boli zvládnuté úlohy, ktoré sa zdali mnohokrát už nesplniteľné. Takéto správne hmotné zainteresovanie značne prispelo i k plneniu základnej stavebnej výroby v našom závode, a to na 122,4 % oproti roku 1954 pri počte pracovníkov 94 %. Zárobky stúpli na 110 % a výška miezd a platov bola iba 87¹/₂ % v porovnaní s rokom 1954.

Je nutné, aby všetky stavebné organizácie plne využívali kunčické prémie, aby sa neopakovalo i tohto roku, že kunčické prémie by boli v rámci ministerstva čerpané iba na necelých 50 %, ako tomu bolo vlani.

V stavebníctve bolo odstránené už mnoho rezerv. Mnohé však ešte čakajú na odstránenie. To je úloha všetkých robotníkov, majstrov, technikov a inženierov. Ak využijú všetky svoje vedomosti a skúsenosti, tak porastie i produktivita i objem prác. Tu treba pripomenúť, že mnoho očakávame od nového prémiového poriadku, ktorý je správne viazaný na plnenie objemu prác podľa harmonogramu, dobrej kvality a hospodárnosti. Týmto budú správne hmotne zainteresovaní technickí pracovníci na plnení vecných úloh a nemôže sa vyskytnúť, aby finančné prostriedky boli čerpané a stavba podľa harmonogramu zaostávala. Je nesporné, že viazanie prémií na ukončenie výstavby objektu do značnej miery vylúči i neželateľný presun technických kádrov.

Viesť a kontrolovať stovky menších stavieb, rozptýlených po všetkých okresoch vlasti, je úloha veľmi náročná a až dodnes sa nedarí. Toto i je jedna z príčin, prečo zaostáva výstavba škôl a poľnohospodárskych budov. Závody sa často bránia výstavbe takýchto ojedinelých a neveľkých stavieb. Zdôvodňujú to nedostatkom pracovných síl. Že často tomu tak nie je, chcem dokázať na príklade: Na Orave v obci Oravské Veselé mal podnik Pozemné stavby v Žiline vystavať školu. Ochoty však veľa nebolo. Nakoniec pod nátlakom iniciatívneho učiteľa a občanov, ktorí sa zaviazali pomôcť pri výstavbe a odstrániť zdanlivý nedostatok pracovných síl, výstavba školy bola začatá. A aký bol výsledok? Za necelé dva mesiace bola splnená celá ročná úloha a práce boli robené hospodárne. Táto iniciatíva občanov sa rýchle preniesla i do iných obcí Žilinského kraja a, vďaka tejto iniciatíve, len za jediný mesiac september bola v Žilinskom kraji splnená výstavba škôl na 17 % celoročnej úlohy. Do konca roku bol splnený plán výstavby škôl v celom Žilinskom kraji na 100 % a bolo dohnané zaostávanie z prvého polroka. Toto je len jeden príklad, ako možno a ako treba využívať iniciatívu občanov a miestnych národných výborov. Súdružky a súdruhovia, stavebníctvo, ktoré nastupuje v druhej československej päťročnici na cestu spriemyselnenia, bude mať významný podiel i na ďalšom vzraste životnej a kultúrnej úrovne nášho ľudu. Avšak naši robotníci, majstri, technici a inženieri zvládnu úlohy, dané im národohospodárskym plánom na rok 1956, lebo vedia, že tým posilnia náš štát. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Přerušuji schůzi na 20 minut. Po přestávce budeme pokračovat v diskusi a jako první je přihlášen posl. ing. Šiška.

(Schůze přerušena v 16 hod. 16 min. - opět zahájena v 16 hod. 39 min.)

Podpredseda Žiak (zvoní): Otváram prerušenú schôdzu. Budeme pokračovať v rozprave. Dávam slovo poslancovi ing. Šiškovi.

Posl. ing. Šiška: Vážené Národní shromáždění! Soudružky a soudruzi!

Úkoly druhé pětiletky zaměřují naši pozornost k otázkám technického rozvoje národního hospodářství. V uplynulých letech jsme zajišťovali růst produktivity práce zejména mobilisováním snadno využitelných reserv. Její další podstatný vzestup je možný jen tehdy, pozvedneme-li technickou úroveň výroby na nový, vyšší stupeň.

Tento boj povedeme ve složitých podmínkách mírového soutěžení dvou společensko-hospodářských systémů. O výhodách na naší straně při tomto soutěžení není pochyb. Na druhé straně v kapitalistickém táboře se neustále prohlubují rozpory vlastní kapitalistickému zřízení a rozšiřuje se panství monopolů, které dávno už přesáhlo hranice jednotlivých států. Ze zkušenosti, že monopoly způsobují rozklad kapitalistického systému, však vůbec nevyplývá, že by v kapitalistických zemích nebylo možné dále rozvíjet techniku. Konkurenční boj mezi kapitálovými skupinami dále podněcuje k technickému zdokonalování výroby a k rozvoji techniky, i když v mnoha případech to vede k zvyšování intensity práce. Takový rozvoj však jen dále zesiluje nerovnoměrný vývoj kapitalismu a zostřuje jeho vnitřní rozpory.

Za takovéto situace mobilisuje naše strana a vláda pracovníky našeho průmyslu k rozvíjení nové pokrokové techniky v druhé pětiletce.

V uplynulých letech bylo dosaženo v konstrukci nových strojů a zařízení a v zavádění nové techniky do výroby významných úspěchů. Byla zvládnuta výroba celých nových odvětví průmyslové výroby, osvojena výroba mnoha set nových strojů, zemědělství dostalo účinné mechanisační prostředky. Iniciativou dělníků a techniků, novátorů výroby, byla do průmyslu zavedena řada nových produktivních technologických metod, z nichž některé nemají ve světě obdoby.

Zároveň se však vyskytují v zavádění a využívání nové techniky vážné nedostatky. Rozborem výsledků dospíváme k závěru, že se dosahuje úspěchů především zásluhou iniciativy zdola, malých kolektivů nebo i jednotlivců, techniků či dělníků. Novými výrobními metodami pracují jednotlivci i malé kolektivy a nedovedli jsme je rozšířit tak, aby jich používaly všechny závody. O hospodárnosti výroby však rozhoduje právě celkové množství výrobků a ovládnutí pokrokových metod výroby velkými kolektivy.

Po sektorových konferencich se vytvářejí dnes organisační předpoklady k odstranění tohoto stavu. Je však samozřejmé, že pouhým organisačním předpokladem se nedosáhne vyřešení našeho zaostávání v některých odvětvích. Tak na př. v naší báňské technice je třeba v prvé řadě změnit názor našich techniků na jejich poslání. Řada jich totiž během své praxe upadla do konservatismu, vžité praxe a pohodlnosti. Je tu ovšem na druhé straně i řada výjimek, jak to potvrzují úspěchy docílené vzájemnou spoluprací techniků a havířů, na př. na některých dolech v ostravsko-karvínském revíru při zavádění dobývání kombajny. Ovšem vzhledem k počtu techniků jsou tyto výsledky dosud slabé.

Hlavní nedostatek celé naší báňské výroby totiž spočívá v tom, že jsme dosud nedokázali převést výsledky předních pracovníků mezi ostatní. Zapomněli jsme, jak veliké služby při zavádění nové technologie do výroby v Sovětském svazu prokázal na př. způsob inž. Kovaleva. Tímto způsobem pracuje v Sovětském svazu většina techniků a havířů.

Uvedu příklad: Při zavádění nejdokonalejších způsobů podbrázdění uhelné sloje byl přijat za základ způsob práce nejlepších strojníků brázdicích strojů soudruhů Mogilenka a Dorofějeva. Tyto zkušenosti byly zevrubně prostudovány. Pak bylo provedeno pozorování práce jiných šramačů. Nashromážděný materiál byl zpracován inženýry dolů a na základě toho byly vydány instrukce pro rychlostní podbrázdění uhelné sloje, se kterými byli seznámeni všichni šramači. Výsledkem toho bylo, že i nejlepší nalezli další možnost pro zlepšení své práce a zvýšení její produktivity.

Tento sovětský způsob vedl by na př. i u nás v celém průmyslu i když snad k drobnějšímu, ale zato masovějšímu růstu produktivity práce nežli tomu je u nás doposud.

S dobrou iniciativou v poslední době zde přicházejí některé podniky ministerstva hutí a rudných dolů, které chtějí organisovat socialistické soutěžení v tomto roce v tom smyslu, že bude vždy soutěžit silnější a technicky vyspělejší podnik s podnikem zaostávajícím. Úkolem silnějšího jest pomoci slabšímu tak, aby se svými výsledky v krátké době jemu vyrovnal.

Tvůrčí iniciativa dělníků a techniků je v našich podmínkách nevyčerpatelným zdrojem technického pokroku. Každoročně se rovněž zvyšuje počet podávaných zlepšovacích návrhů. Doposud však nemůžeme být se stavem, jaký je v jejich využívání, spokojeni Mnoho let známe novátorské metody, jako na př. rovnání plamenem s. Vlacha, nová technologie ve výrobě miniaturních nástrojů podle s. Kyzlinka a metoda skořepinového lití podle s. Kauckého a jiné další, a jsou dosud málo využity. Proč je tomu tak? Mimo jiné proto, že mnozí ředitelé závodů, když už nemají jinou výmluvu, říkají: "Nemáme na to peníze." To je opravdu špatná výmluva, když na př. k rozšíření metody s. Vlacha je zapotřebí hlavně vybrat schopné svařeče, vyškolit je - a hořák, ten je v našich závodech všude k disposici. I když k ostatním metodám je již potřebí určitých nástrojů, nářadí a strojů, nejde zde v žádném případě o nedostatek peněz. Vždyť v mnoha našich závodech jsme nevyčerpali za minulý rok ani 50 % prostředků určených na technický rozvoj.

Rovněž nemůže platit výmluva, že dělníci v našem průmyslu mají nesprávný poměr k novému, naopak, na př. naši havíři v ostravskokarvínském revíru chtějí brázdicí stroje, chtějí kombajny, chtějí pracovat novými metodami. Naši havíři a dělníci v průmyslu vůbec mají proto plné právo žádat na vedení podniku a na své odborové organisaci osvojení si nových metod školením, vytvoření podmínek pro jejich zavádění a rozšíření. A naopak vedení podniků i odborové organisace se při prosazování nové techniky musí aktivněji opírat o naše masy pracujících, využívat jejich nápadů a zkušeností, pečovat o jejich rozšíření a umožňovat a žádat po všech pracujících osvojení si nových vědomostí školením.

Je však nutné, aby hospodářští vedoucí, zvláště po konferencích, přestali už mluvit a přikročili k praktické, živé organisační práci na realisaci opatření. Vždyť technika ve světě postupuje rychle kupředu. Opatření k dosažení technické úrovně vyspělých průmyslových zemí velmi rychle zastarávají, nejsou-li pohotově realisována. Typickým příkladem může býti náš tryskový textilní stav. Uskutečněním tohoto skvělého principu, který znamená revoluci ve tkaní textilu, mohli jsme před třemi nebo čtyřmi lety nejenom dosáhnout, ale vysoko předstihnout světovou úroveň v tomto oboru. Vyžadovala-li však realisace tohoto principu v našem strojírenství několik let, nelze se divit, že za hranicemi nyní, kdy s tímto výrobkem můžeme přijít na světové trhy, máme již konkurenci v tryskovém stavu italském a v "žabkovém" stavu. Nebojíme se ani této konkurence, ale bude nám třeba o to více bojovat, hlavně kvalitou práce.

Klíč k zabezpečení dalšího rozvoje technické úrovně je tedy v rukou techniků a vedoucích hospodářských pracovníků vůbec. Na jejich organisačních schopnostech, bojovnosti, pevné vůli a důvěře v sílu mas závisí tempo technického rozvoje. Takovéto záležitosti ovšem nelze přenechávat k řešení funkčním útvarům bez pravomoci rozhodovat, neboť neplněním úkolů vznikají našemu hospodářství vážné ztráty. Na př. automatisace spalovacích procesů u parních kotlů v elektrárnách měla koncem roku 1954 dosáhnout 47,1 % celkového instalovaného výkonu kotlů. Tím, že dosáhla jen 15,9 %, bylo naše hospodářství ochuzeno plýtváním paliva ruční obsluhou o 100.000 tun hnědouhelného mouru.

Vyskytují se i náznaky, jako by these ÚV KSČ a vlády a konference o technickém rozvoji byly součástí nějaké akce, nějaké kampaně. Takovéto názory je třeba v zárodku odmítnout. Nejde nám jen o nějaké "dny techniky", ve kterých přineseme povinnou daň technickému rozvoji a po nich můžeme pracovat dále ve vyjetých kolejích. Právě naopak jde o to změnit metody práce v poměru k technice. Postavit zajišťování technického rozvoje trvale na první místo.

K řešení otázek nové techniky nám musí intensivněji pomáhat i naše věda. Zde však se obvykle setkáváme s tím, že výroba vytýká vývoji, vývoj výzkumu a výzkum opět výrobě, že se nové technické myšlenky rodí a realisují neúnosně pomalu, i když v naší zemi je organisována široká síť výzkumných ústavů a náš stát vynakládá velké prostředky na výchovu vědeckých kádrů. Jedním z vážných důvodů je ta okolnost, že v boji za novou techniku útočíme na příliš široké frontě, děláme někdy vědu pro vědu. Kdybychom při zadávání řešení výzkumných a vývojových úkolů přihlíželi více k národohospodářskému významu a ekonomické účinnosti, neřešily by se patrně tak důležité problémy - jako na př. spolehlivá ochrana součástek zemědělských strojů proti korosi nebo problém přizpůsobení automobilové dopravy podmínkám práce v zemědělství - v nedostatečném rozsahu a pomalu, s prodlužováním lhůt na neurčito. Mimo to se při řešení vědeckých a výzkumných prací, kterými se u nás zabývají ústavy technického odd. Čs. akademie věd, resortní výzkumné ústavy, závodní laboratoře a konstrukce, setkáváme s nedostatky koordinace práce těchto složek, kde některé problémy se řeší paralelně a jiné důležité se opomíjejí vůbec. O tom konečně svědčí i to, že dosud nebyla vybudována při naší Čs. akademii věd na př. tak důležitá sekce hornická.

Nedostatky jsou i na poli realisace vývojových prací, kde ke zlepšení stavu je především nutná těsná spolupráce vývojových útvarů s výrobními závody, neboť v opačných případech bývají pak výsledkem výrobky, které v praxi plně nevyhovují. Tak na př. v automobilové nákladní dopravě má velký význam spotřeba paliva motorů. Proto se volily konstrukce motorů s minimální spotřebou paliva a se současně vysokými nároky na pečlivou obsluhu, neboť jinak trpí vysokou poruchovostí. Při použití těchto naftových motorů na př. u obilních kombajnů však má poruchovost podstatně větší význam než v dopravě. Teprve však vlastní zkušenosti s poruchovostí naftových motorů v zemědělství donutily naše konstruktéry změnit svůj praxí ničím nepodložený názor a vyvíjet nové konstrukce pro naše zemědělství, kde snadnost obsluhy a malá poruchovost je důležitější než malá úspora paliva.

Při zavádění nové techniky do provozu jsme často zapomínali i na naši mládež, která tím, že prožila většinu svého života již za našeho socialistického zřízení, má zvláště dobrý poměr k novým strojům a zařízením. Potvrzují nám to dobré zkušenosti mládežnických brigád na př. ve Vítkovických železárnách Klementa Gottwalda a jest i na Čs. svazu mládeže, aby tímto způsobem mládež více vedl, usměrňoval, na správách závodů žádal umožnění práce mládežníků u nových strojů a snažil se, aby u naší mládeže zavládl duch učenlivosti. To má význam pro všechna naše průmyslová odvětví, ale zvláště pro naše hornictví, kde se s problémem nedostatku stálých kádrů stále potýkáme.

Nesmíme dále zapomínat, že v tomto boji za novou socialistickou techniku nejsme osamoceni. Vždyť sovětská pomoc zemím socialistického tábora při osvojení si atomové energie znamená převratnou změnu i v naší zemi. Pomůže nám o desetiletí dříve zvládnout největší objev XX. století - uvolnění energie atomového jádra - a využít ho pro rozvoj nejen vědy, ale i kultury v naší republice. Je nyní na nás soustředit úsilí na zvládnutí mírového využití jaderné energie a to z těch důvodů, že tato má všechny znaky hlavního článku rozvoje techniky: i komplexnost zasahování do otázek mnoha odvětví vědy, i rozhodující význam pro řešení energetických a surovinových otázek naší republiky.

Sovětská pomoc neomezuje se jen na předání dokumentace, ale pomáhá nám i při výchově vědeckého a provozního dorostu. Tato pomoc nám umožní dostihnout a předstihnout úroveň kapitalistických států v mírovém využití atomové energie uvedením do provozu reaktoru a cyklotronu a hlavně postavením naší první atomové elektrárny v druhé pětiletce.

Tato vzájemná pomoc lidově demokratických států v čele se Sovětským svazem nás činí pevnými a odhodlanými splnit úkoly při rozvoji naší vědy a techniky v tomto roce. (Potlesk.)