Zpravodaj posl. dr Berák: Soudružky a soudruzi, sestry a bratři!

Sešli jsme se v těchto dnech k velmi důležitému zasedání. Projednali jsme vládní prohlášení, které stanovilo základní linii naší politiky domácí i zahraniční a jednomyslně jsme projevili důvěru naší vládě NF, která v souladu s vůlí našeho pracujícího lidu povede nás k dalšímu vítězství na cestě k socialismu. Schválili jsme jednomyslně ústavní zákon o slovenských národních orgánech, který ještě více upevní svazek obou našich bratrských národů, spojivších se ke společnému životu v naší milované vlasti, lidově demokratickému Československu.

A nyní se zabýváme dokumentem velice důležitým, prohlášením Národního shromáždění k otázce odzbrojení. Národní shromáždění odpovídá jím na provolání Nejvyššího sovětu SSSR, který se v minulých dnech obrátil na všechny parlamenty světa v této otázce a i na naše Národní shromáždění. Zahraniční výbor NS jednal o tomto prohlášení ve dvou schůzích, dne 27. a 30. července. V podrobné diskusi konstatovali členové zahraničního výboru plnou shodu názorů na řešení otázky odzbrojení a vyjádřili plnou podporu výzvě Nejvyššího sovětu.

Při této příležitosti bylo poukázáno na loňskou deklaraci Nejvyššího sovětu Sovětského svazu o navázání styků mezi parlamenty různých zemí, která nalezla rozsáhlý a skvělý ohlas na celém světě. Vzpomínám zejména zasedání Rady meziparlamentní unie v Římě, která vřele přijala onu deklaraci.

Deklarace Nejvyššího sovětu Sovětského svazu o navázání styků mezi parlamenty měla zjevný úspěch. Tyto styky se rozšířily a prohloubily. Kolik jen delegací cizích parlamentů bylo na př. od této doby v naší republice a kolik delegací našeho Národního shromáždění navštívilo zahraniční sněmovny a s jejich představiteli navázalo srdečné a přátelské spojení! Právě před chvílí jsme o tom slyšeli z úst předsedy NS s. Fierlingera.

My poslanci Národního shromáždění si přejeme, aby i nynější provolání Nejvyššího sovětu Sovětského svazu nalezlo stejný, ba širší ohlas, aby se setkalo s neméně rozsáhlou, ba ještě rozsáhlejší podporou ostatních parlamentů. Vždyť odzbrojení, které je předmětem tohoto provolání, je nejdůležitější otázkou současné doby a nalézá sympatie u členů všech parlamentů.

Provolání Nejvyššího sovětu SSSR přichází v pravý čas. Nedávno skončilo v Londýně bezvýsledné jednání zvláštního podvýboru OSN pro odzbrojení. Už deset let se jedná v OSN o odzbrojení a dosud bez výsledku. Kanadský delegát ve jmenované komisi, p. Paul Martin, charakterisoval sarkasticky, ale trefně toto výročí jako desetiletí jednání o odzbrojení bez odzbrojení.

Je samozřejmé, že za tohoto neutěšeného stavu věcí lidstvo nemůže být lhostejné k otázce, která je osudově důležitá pro všechny národy. Zejména životní zájmy naší vlasti jsou zde bezprostředně dotčeny. Dvakráte v životě jediné generace jsme byli postiženi metlou dvou hrůzných světových válek a po každé k nim podnět vyšel z militaristických sil vyzbrojivšího se Německa. Dnes jsme znova svědky toho, jak v našem přímém sousedství a ve stejném ohnisku se organisují válečné síly, znovu jsme svědky remilitarisace v západním Německu, znovu tam byla - byť i proti vůli německého lidu - zavedena všeobecná branná povinnost. Už jednou jsme byli svědky toho, co znamenala všeobecná branná povinnost v Německu za Kaisera Wilhelma a k jakým koncům vedla všeobecná branná povinnost zavedená Adolfem Hitlerem.

My v Československu máme zvláštní důvody stavět se proti tomu, aby stejná historie se znovu neopakovala. Máme s ní smutnou zkušenost. Jsme jediným státem, který hraničí se dvěma Německy: s Německou spolkovou republikou, kde se znovu křísí militarismus a zase se rozléhá zvuk válečné polnice, i s Německou demokratickou republikou, která je prvým a skutečně demokratickým státem v historii německého národa. Druhá světová válka začala nejprve okleštěním a potom okupací Československa a na našem území se ještě bojovalo, když hitlerovské Německo už bylo sraženo na kolena a donuceno ke kapitulaci. Po tisíciletí jsme sousedy německého národa a chceme jimi zůstat ještě po mnohá další tisíciletí. Ovšem přejeme si, aby to byl dobrý soused, od kterého by nám nehrozilo nebezpečí, aby to bylo mírumilovné a demokratické Německo, naplněné duchem Goetheho, Schillera a jiných ušlechtilých velikánů, nikoliv Německo tradic markýze Géra, Kaisera Wilhelma a Adolfa Hitlera hanebné paměti.

Je přirozené, že náš lid si za tohoto stavu věcí klade oprávněnou otázku: Co brání tomu, aby se uskutečnily praktické kroky vedoucí k odzbrojení? Čeho je třeba, aby byly co nejrychleji odstraněny existující překážky? Hledáme-li odpověď na tyto otázky, zjišťujeme, že Sovětský svaz stále a opětovně předkládá konkretní návrhy, ukazující reálné cesty a methody řešení. Naproti tomu západní mocnosti, a v prvé řadě Spojené státy americké, činí snížení výzbroje závislým na vyřešení dalších politických otázek, které s vyzbrojením nemají nic společného. Americký delegát p. Lodge prohlásil na prvé schůzi posledního zasedání komise OSN pro odzbrojení:

"Nedomníváme se, že je možno přistoupit k vážnému snížení, pokud nebude dosaženo pokroku ve vyřešení hlavních politických otázek, které rozdělují svět."

Postoj pana Lodge musí každého přítele míru naplnit hlubokou lítostí. Vždyť tento postoj, podmiňující snížení zbrojení urovnáním všech ostatních politických otázek, odsunuje vyřešení otázky odzbrojení do daleké budoucnosti, brání a překáží tomu, aby byly vytvořeny podmínky pro pokojný a klidný život národů.

S. předseda vlády ve svém prohlášení nadmíru jasně vylíčil vývoj a historii jednání o odzbrojení. Průběh jednání o odzbrojení na půdě OSN ukázal k opravdové lítosti všech přátel míru, že západní mocnosti nemají reálných a vážných úmyslů, pokud jde o skutečné snížení zbrojení.

Tak na př. už mnoho let se jedná na půdě OSN o snížení ozbrojených sil a zbraní klasického typu. Řadu let požadovaly právě západní mocnosti jako předběžnou podmínku, aby nejprve byla řešena otázka t. zv. klasických zbraní, nikoliv zbraní hromadného ničení, zvláště atomových. Několikráte odmítly pod touto záminkou návrh Sovětského svazu na zákaz atomové zbraně, který Sovětský svaz předložil již v r. 1946 a od té doby několikrát opakoval. Západní velmoci nejprve tvrdily, že atomovou zbraň nutně potřebují k tomu, aby prý udržely rovnováhu ve výzbroji mezi Západem a Východem a že by mohly souhlasit se zákazem atomové zbraně teprve tehdy, kdyby došlo ke snížení stavu ozbrojených sil a t. zv. historických zbraní. V r. 1952 a potom v r. 1955 navrhly, aby stav ozbrojených sil velmocí byl omezen, a to na 1 až 1^1/2 milionu pro Spojené státy americké, Čínu a Sovětský svaz a na 750.000 pro Francii a Velkou Britannii.

Sovětský svaz přistoupil na tyto návrhy. Ale co se stalo? Západní velmoci ihned upustily od vlastních návrhů. Také na posledním zasedání komise OSN pro odzbrojení setrvaly tyto mocnosti na svém odmítavém stanovisku.

A když Sovětský svaz viděl, že západní velmoci odmítají dohodu o odzbrojení, snažil se sám najít východisko a přikročil sám v r. 1955 ke snížení ozbrojených sil o 640.000 mužů a letos na jaře k dalšímu, ještě početnějšímu snížení o 1,200.000 mužů. A nyní Nejvyšší sovět Sovětského svazu projevuje další iniciativu a vyzývá parlamenty všech států, aby podnikly účinná opatření k zastavení zbrojení.

Také naše vláda, plníc vůli československého lidu, nesoucí se ke snížení mezinárodního napětí a tím k upevnění míru, se usnesla na snížení stavu čs. lidové armády loni o 34.000 mužů a nyní o dalších 10.000 mužů.

Jde sice v těchto případech o jednostranná opatření, ale není pochyby o tom, že by podobný postup u dalších států měl příznivý vliv na vyjasnění celého mezinárodního ovzduší. Neboť něco jiného je, když se hledají cesty k řešení sporných otázek za překotného zbrojení a něco jiného, když se tak děje za postupného snižování ozbrojených sil a výzbroje.

Zahraniční výbor NS ocenil v podrobné diskusi velkorysou iniciativu Nejvyššího sovětu Sovětského svazu v otázce odzbrojení a doporučuje plenu Národního shromáždění, aby na ni odpovědělo prohlášením, které si dovolím přečíst. Budeme tak prvým parlamentem, který na výzvu Nejvyššího sovětu odpoví.

Zahraniční výbor Národního shromáždění doporučuje, aby plenum Národního shromáždění schválilo toto prohlášení (čte):

"Prohlášení Národního shromáždění Československé republiky k provolání Nejvyššího sovětu SSSR o odzbrojení.

Národní shromáždění republiky Československé oceňujíc iniciativu Nejvyššího sovětu SSSR obsaženou v jeho provolání k parlamentům všech zemí světa o odzbrojení ze dne 16. července 1956 plně ji podporuje. Výzva Nejvyššího sovětu SSSR přichází v době, kdy národy světa pociťují blahodárné účinky zmírnění mezinárodního napětí, vytvářejícího nové možnosti pro mírový rozvoj národů a jejich přátelskou spolupráci. Avšak některé vlády v horečném zbrojení pokračují.

Československý lid byl dvakráte v životě jediné generace postižen hrůzami ničivých světových válek. Proto má životní zájem, aby se odzbrojení uskutečnilo. Vždyť v samém sousedství Československé republiky, odkud již dvakrát byla smrtelně ohrožena její existence, v Německé spolkové republice, prosadila její vláda za nemalého nátlaku, zákon o zavedení všeobecné branné povinnosti a rozvíjí úsilí uskutečnit program úplné remilitarisace tohoto státu.

Národní shromáždění Československé republiky jednomyslně podporuje houževnatou mírovou politiku Sovětského svazu, který ve spolupráci s ostatními mírumilovnými státy a národy vynakládá nesmírné úsilí na zlepšení vztahů mezi národy, na vyřešení dosud otevřených mezinárodních otázek a který mobilisuje všechny síly k boji za mír. Vyslovuje hluboké politování nad tím, že dosud nedošlo k uzavření dohody o odzbrojení, i když současný mezinárodní vývoj vytváří příznivé podmínky pro dosažení takové dohody. Je nejvyšší čas, aby se státy a jejich odpovědní zástupci nespokojovali už jenom mluvením o tom, že si přejí odzbrojení, ale aby všichni společně přikročili k činům a rozptýlili obavy a břemeno zbrojení, které tíží svět. Je úplně falešné a pro veškeré lidstvo tragické stavět se k otázce odzbrojení jako k otázce neřešitelné.

Národní shromáždění plně uznává též závažnost provolání komory zástupců a komory poradců japonského parlamentu z února 1956, v němž japonský lid projevil snahu dosáhnout zákazu výroby a používání atomových a vodíkových pum a ještě před dosažením dohody v této otázce zakázat zkoušky s těmito zbraněmi. Národní shromáždění z vůle československého lidu vyslovuje jednotu v této otázce s názory národů Sovětského svazu, vyjádřenými v prohlášení Nejvyššího sovětu SSSR ze dne 16. července t. r., i s názory japonského lidu a očekává, že toto stanovisko budou aktivně podporovat i parlamenty dalších zemí.

Již prvá dílčí dohoda v otázce odzbrojení, byť i rozsahem omezená, a praktické kroky států v otázce odzbrojení měly by příznivý vliv na mezinárodní ovzduší a přispěly by k upevnění důvěry mezi státy.

Plně souhlasíme s naší vládou, která jako vykonavatelka vůle československého lidu, jehož prvořadým zájmem je udržení světového míru a vybudování radostného života v naší zemi, učinila již prvé praktické kroky a snížila stav československé lidové armády nejprve o 34.000 mužů a nyní o dalších 10.000 mužů. Výdaje na obranu jsou ve státním rozpočtu na letošní rok nižší o 7,9.% proti roku loňskému. Jejich podíl na celkových rozpočtových výdajích se snížil z 12,1% na 10,7%. Takto uvolněných prostředků je použito ke zvýšení mírového rozvoje hospodářství a kultury země.

Národní shromáždění bude i nadále podporovat politiku československé vlády, směřující k upevnění světového míru, k vyřešení otázky odzbrojení, ke stálému odstraňování třecích ploch, ohrožujících mír, vyvolávajících konflikty a nebezpečí válek, ke stálému rozšiřování hospodářských a kulturních styků. Se své strany chce pokračovat v rozšiřování výměny parlamentních delegací se všemi zeměmi bez rozdílu jejich politického a hospodářského systému.

Národní shromáždění Československé republiky vyjadřuje pevné přesvědčení, že projednání výzvy Nejvyššího sovětu SSSR v parlamentech dalších zemí a realisace praktických odzbrojovacích opatření podstatně přispěje k vyřešení otázky odzbrojení a k upevnění světového míru."

Soudružky a soudruzi, sestry a bratři!

Zahraniční výbor Národního shromáždění doporučuje plenu Národního shromáždění, aby schválilo předložené prohlášení a tím jako prvý parlament světa se připojilo k výzvě Nejvyššího sovětu Sovětského svazu o odzbrojení. (Dlouhotrvající potlesk.)

Podpredseda Žiak: Počuli ste zprávu zahraničného výboru a návrh vyhlásenia, ktoré zahraničný výbor predkladá plénu Národného zhromaždenia.

Má voľakto nejaký návrh alebo pripomienku k uvedenému vyhláseniu? (Návrhy a pripomienky neboli.)

Nemá. Budeme teda hlasovať.

Kto súhlasí s vyhlásením, obsiahnutým v zpráve zahraničného výboru o výzve Najvyššieho sovietu Sväzu sovietskych socialistických republík k parlamentom všetkých štátov sveta o odzbrojení, nech zdvihne ruku! (Deje sa.)

Je niekto proti? (Nikto.)

Zdržal sa voľakto hlasovania? (Nikto.)

Ďakujem. - Národné zhromaždenie tým jednomyseľne schválilo vyhlásenie, ktorým sa pripojuje k výzve Najvyššieho sovietu Sväzu sovietskych socialistických republík. (Dlhotrvajúci potlesk.)

Tým je vybavený druhý bod denného poriadku schôdze.

Prerušujem schôdzu na 30 minút.

(Schůze přerušena v 10 hod. 12 min. - opět zahájena v 10 hod. 48 min.)

Místopředseda Fiala (zvoní): Zahajuji přerušenou schůzi.

Přistoupíme k projednání třetího bodu schváleného pořadu, kterým je

3. Zpráva výboru zahraničního o vládním návrhu, kterým se předkládá Národnímu shromáždění republiky Československé k projevu souhlasu Dohoda mezi Československou republikou a Federativní lidovou republikou Jugoslavií, sjednaná v Praze dne 11. února 1956 (tisk 68).

Zpravodajkou je posl. Prokopová, dávám jí slovo.

Zpravodajka posl. Prokopová: Vážený soudruhu presidente, vážené Národní shromáždění, soudružky a soudruzi!

Zahraniční výbor NS pojednal o vládním návrhu Dohody mezi Československem a Federativní lidovou republikou Jugoslavií 18. července 1956. Dohoda mezi vládními delegacemi obou zemí byla podle směrnic a rozhodnutí jak vlády republiky Československé, tak vlády Jugoslavie projednána v únoru letošního roku. Upevňující se důvěra mezi oběma státy umožnila poměrně velkorysé řešení obou stran a nalezla shodný postup i v nevyjasněných otázkách.

Je třeba připomenout, že rozsáhlé hospodářské svazky mezi Jugoslavií a Československem před druhou světovou válkou a vážné revoluční třídní a společenské změny v obou zemích po druhé světové válce vytvořily množství spletitých problémů ve finančních a majetkoprávních poměrech.

Poměrně snadněji bylo proto možno zlikvidovat různé vzájemné nároky z období před první a druhou světovou válkou. Další upevňování přátelství a spolupráce mezi národy Československa a Jugoslavie, zvláště pak plánovaná, rozsáhlá další hospodářská spolupráce vyžaduje však stanovení přesného a definitivního řešení vzájemných závazků vyplývajících i z parafovaných dohod z r. 1949, kterými bylo uzavřeno období vzájemných hospodářských styků obou států a to od roku 1945 do roku 1949.