Rozhodným dnem likvidace zůstatků a jakýchkoli závazků vzniklých v předcházejících letech byl dohodou vládních delegací určen 19. únor r. 1955, kdy došlo k podepsání první obchodní a platební dohody a trvalému již obnovení styků mezi Československem a Jugoslavií.

Provedené úmluvy jsou v zásadách obsaženy v Dohodě o 7 článcích.

1. článek Dohody stanoví zánik závazků fysických a právnických osob vzájemně v obou státech a konstatuje plné vypořádání kompensací vzájemných nároků.

Podle čl. 1 je 19. únor 1955 rozhodujícím datem pro zánik nároků fysických nebo právnických osob vůči oběma státům. Článkem 1 se ruší nároky proti právním nástupcům a to i v tom případě, že do 19. února 1955 nároky trvaly z titulu československé nebo jugoslávské příslušnosti.

Článkem 2 jsou vytyčena zvláště opatření vyplývající ze znárodnění v obou zemích a nivelisování veškerých výhrad a nároků ve Federativní lidové republice Jugoslavie vůči Československu, pokud se týká vlastnictví fysických a právnických osob, právě tak jako Československa vůči Jugoslavii, zvláště pokud se týká různých majetků a podniků a to i v těch případech, že se to týká osob, žijících nyní v jiných státech.

V článku 3 se stanoví vzájemná návratnost cenných papírů do vlastních zemí, a to všech emisí vydávaných oběma republikami, a uzavření práv nároků fysických nebo právnických osob vůči jednomu nebo druhému státu.

Článek 4 vyrovnává eventuální zůstatky podle dohody z roku 1949 a stanoví jejich zánik k datu 19. února r. 1955. Oboustranné dohody plného vyrovnání podtrhují články 5 a 6, v nichž se současně stanoví vzájemná pomoc příslušných úřadů v obou zemích při zajišťování dosud stávajících nebo ještě neznámých nároků, které touto dohodou jsou sice již likvidovány, ale jež je v zájmu přesnosti třeba uvést v evidenční soulad. Vyřízení těchto majetkoprávních záležitostí usnadní další postup v hospodářských stycích obou zemí.

Článek 7 stanoví ratifikaci smluv v jazyku českém a srbochorvatském a je potvrzen zplnomocněnými zástupci Československé republiky a Federativní lidové republiky Jugoslavie.

Dohoda schválená naší vládou 11. února 1956 má neobyčejný význam pro rozvoj hospodářských styků mezi oběma republikami. Je dokumentem velkorysosti a vzájemného respektování a porozumění, které tak výrazně zdůraznil předseda vlády s. Široký rozborem o zmirňování mezinárodního napětí, navazování nových styků, a dokumentoval také ve svých exposé na schůzích NS v tomto období. Sám končil loňského roku výzvou k prohloubení přátelství československého lidu s národy Jugoslavie.

Československý a jugoslávský lid dohodu s radostí přijímá, právě tak jako s velikými sympatiemi byla sledována návštěva sovětských státníků s. Bulganina a s. Chruščeva v Jugoslavii a podepsání reklarace, jíž se normalisovaly vzájemné vztahy mezi SSSR a Jugoslavií.

Obnova bratrského přátelství mezi našimi socialistickými zeměmi po neblahé několikaleté rozluce byla plně potvrzena i návštěvou presidenta Tita v Sovětském svazu v červnu letošního roku. Předseda presidia Nejvyššího sovětu SSSR s. Vorošilov shodně s presidentem Titem vyslovil hluboké přesvědčení, že již nikdy nedojde k rozporu mezi zeměmi, které budují svůj život podle zásad velkých myslitelů Marxe, Engelse a Lenina.

Přátelské styky a spolupráce se obnovují přes všechny nástrahy nepřátel míru a socialismu. Právě tak naše národy, které měly mnoho shodných zájmů při společných bojích celá desetiletí, jak připomněl předseda NS, a zvláště pak v období obou imperialistických válek, touto velkoryse vypracovanou Dohodou dokumentují rozhodnou vůli obou států postavit československo-jugoslávské styky na zdravé, jasné a pevné základy, při vzájemném respektování rovnoprávnosti a úctě, jakož i při soustavném prohlubování hospodářských a kulturních styků.

Nelze opomenout, že pro celý tábor míru má prvořadý význam skutečnost, že Sovětský svaz a Jugoslavie založily svůj vývoj a postup na čestné mezinárodní spolupráci s cílem posilovat mírové soužití národů, a v tomto směru naše vláda v zájmu lidu projevuje nejvyšší aktivitu. Nemenší význam má skutečnost, že vzájemné služby a styky posílí i vývoj socialismu.

Je třeba připomenout, že president Josef Brož Tito zdůraznil rovněž při své návštěvě v Sovětském svazu a právě tak i před československou delegací poslanců Národního shromáždění v květnu letošního roku své názory a stanovisko lidu Jugoslavie k odzbrojení, ke kolektivní bezpečnosti, k aktivnímu soužití různých společenských soustav, k mezinárodní hospodářské a kulturní spolupráci a k upevňování míru.

Naše republika a lid naší země jde věrně po boku Sovětského svazu. inspirující příklad Sovětského svazu při budování socialismu je pro nás stále nesmírným zdrojem síly k překonávání obtíží na cestě k zabezpečování blaha našeho lidu. Při své návštěvě v Moskvě president Josef Brož Tito rovněž zdůraznil význam Velké říjnové revoluce pro Jugoslavii a její cestu k socialismu a prohlásil, že přikročili k výstavbě socialismu v jejich zemi a dosáhli podstatných výsledků přesto, že zdědili hospodářskou zaostalost a zkázu, způsobenou válkou.

Dohoda, která je dnes předložena ke schválení, zakládá při jasné politické koncepci všestranné styky s Jugoslavií, a je jisté, že náš rozvinutý průmysl neopomene dát všechnu pomoc pro další rozvoj Jugoslavie. V tomto směru jsou již uzavřeny některé dohody.

Sovětský svaz postaví průmyslové podniky, a mezi prvními jsou chemické závody pro výrobu dusíkatých hnojiv, které umožní Jugoslavii intensivnější rozvoj zemědělství. Zde dochází již k široké spolupráci sovětských a jugoslávských odborníků, zvláště při projektování. Výměna zboží mezi Jugoslavií a Sovětským svazem representuje v roce 1956 35 milionů dolarů. V důležitém výzkumu využití atomové energie se projevilo přátelství Sovětského svazu k Jugoslavii významným darem atomového reaktoru. Naše delegace poslanců měla možnost shlédnout v Jugoslavii výzkumné ústavy pro mírové využití atomové energie, kde se provádí výzkum se všech hledisek pečlivého rozboru a příprav tak, aby bylo možno poznat vlivy a účinky atomové energie na zdraví člověka.

Srdečné, bratrské přijetí naší parlamentní delegace jugoslávským lidem nám znovu zdůraznilo historické kulturní příbuzenství mezi našimi národy. V této zemi, ve všech republikách Federativní lidové republiky Jugoslavie, při obdivu neobyčejných krás přírody plné svéráznosti, vysokých horských hřebenů, mohutných řek a nezapomenutelného Jaderského moře jsme poznávali současně lid Jugoslavie a jeho hrdinné úsilí zdolat potíže, i bojové odhodlání dělníků, rolníků a inteligence najít nejúspěšnější cestu k socialismu a rozvoji hospodářství Jugoslavie. Můžeme říci, že toto bojové odhodlání se rovná statečnému boji Jugoslávců na obranu vlasti.

Svaz techniků Jugoslavie pomohl vyřešit jugoslávské vládě řadu technických problémů, kterými bude uspíšen průmyslový rozvoj i rozmach družstevního zemědělství, zvláště pak specialisace ve strojírenství a elektrotechnickém průmyslu.

Je třeba připomenout, že při všech obtížích vyrostl příznivější poměr průmyslu k zemědělství. Podíl průmyslu v národním důchodu země činil před válkou pouze 18%, dnes již 40%. Hutnictví železa dává dnes 3,5krát více kovů. Celková průmyslová výroba se zvýšila 2,5krát. Při velkých nedostatcích techniky byla vybudována na řece Neretvě v Jablonici velká hydroelektrárna, jak to připomněl rovněž soudruh předseda Národního shromáždění. Já chci jenom uvést, že skutečně prvé začátky byly dělány motykami a rukama jugoslávských dělníků. Tato hydroelektrárna dává už dnes 750.000 kWh elektřiny, a po uvedení dalších dvou turbin bude dodávat 1 miliardu kWh elektrické energie ročně.

Výroba elektrické energie činila již v roce 1955 4 miliardy 340 milionů kWh. V roce 1939 to bylo pouze 1,2 miliardy. Perspektivně si v brzké době Jugoslavie svými vodními zdroji zabezpečí nesmírné množství elektrické energie nejen pro elektrifikaci země, ale i pro rozvoj průmyslu.

Řada kovodělných podniků pomáhá dnes plnit úkoly, zejména v těžkém strojírenství, a také jsou budovány nebo rekonstruovány závody lehkého průmyslu. Chci připomenout, že po dokončení rekonstrukce hutního závodu v Zenici bude tento závod vyrábět ročně 700.000 tun oceli a 500.000 tun válcovaného plechu. Značné množství vyráběného drátu na armování betonu podporuje urychlení rozvoje stavebnictví. Staví se mnoho z montovaného betonu a hojně je používán železobeton. Významný podíl v hospodářství země mají přirozeně loděnice, které byly úplně zničeny za války.

Rekonstruované loděnice ve Splitu, Pulji, ve Rjece nyní pracují naplno. Rjeka má zvlášť významné místo ve výrobě lodí a v jejím přístavu byl v minulém roce obrat nákladu 3,5 mil. tun. Jaderské moře, mořská brána Jugoslavie, dává Jugoslavii velké možnosti mezinárodního obchodu. Do provozu byly již dány nové linky. Až na Dálný Východ, do Jižní Ameriky, severní Evropy, do Egypta je spojena Jugoslavie pravidelnými dopravními cestami, kromě Australie se všemi světadíly. Z mluvy čísel, kterou bohatě zásobují veřejnost statistické úřady v Jugoslavii, jsme poznali rovněž, jak nesmírné je nerostné bohatství země, které čeká ještě na otevření dolů a zpracování: uhlí, železo, mangan, měď, olovo, zinek spolu s ložisky stavebního materiálu odkrývají možnosti průmyslového rozvoje Jugoslavie. Jugoslavie kryje své potřeby vlastní výrobou mědi, zinku, aluminia, olova a jiných barevných kovů. Značná část ve zpracovaném stavu se vyváží.

Významný krok byl učiněn ve zprůmyslnění Jugoslavie. Je třeba si uvědomit, že Jugoslavie ve svém celku byla průmyslově poměrně zaostalou zemí. Nutné stavby podniků těžkého průmyslu finančně vyčerpaly Jugoslavii. Rovněž nutností dovážet zemědělské produkty následkem několika neúrodných let rostly finanční obtíže země. Po řadu let, kdy byly porušeny hospodářské svazky se Sovětským svazem a státy lidové demokracie, se musela Jugoslavie uchylovat k půjčkám i v kapitalistických zemích. Šestiprocentní i vyšší úroky byly velmi tvrdé. i jiné podmínky postavené kapitalistickým světem tvořily mnohá nebezpečí pro mladý socialistický stát. Byly překonány obětavostí lidu a prozíravým řízením Svazu komunistů Jugoslavie.

Lze jen všestranně vítat, že dochází k trvalému obnovení a rozšíření přátelské a obchodní spolupráce se zeměmi socialismu, s naší republikou, Sovětským svazem a Polskem, NDR a dalšími zeměmi tábora míru. Socialistické státy poskytují i úvěry poměrně za výhodných podmínek. Postavení Jugoslavie se zlepšilo, neboť nemusí při obchodních jednáních přijímat nevyhovující nabídky. Jugoslavie obchoduje již se 60 zeměmi, i kapitalistickými, a jistě je významné, že může obchodovat jako rovný s rovným.

Je možno hodnotit kladně úsilí naší vlády i jugoslávských vládních činitelů o vyjasnění vzájemného poměru a styčných bodů a společné cesty k socialismu. Jsme šťastni, že je za námi období vzájemného odcizení a jdeme spolu s národy Jugoslavie ke stejným metám: k míru a socialismu.

Zahraniční výbor s plnou odpovědností doporučuje Národnímu shromáždění republiky Československé ke schválení návrh vlády, kterým se předkládá k projevu souhlasu Dohoda mezi Československou republikou a Federativní lidovou republikou Jugoslavií, sjednaná v Praze dne 11. února 1956. (Potlesk.)

Místopředseda Fiala: Děkuji zpravodajce posl. Prokopové.

Hlásí se někdo o slovo? (Nikdo.)

O slovo se nikdo nehlásí, přistoupíme tedy k hlasování.

Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením, tak jak je uvedeno ve zprávě výboru zahraničního, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

Je někdo proti? (Nikdo.)

Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)

Děkuji. - Tím Národní shromáždění projevilo jednomyslně souhlas s Dohodou mezi Československou republikou a Federativní lidovou republikou Jugoslavií, sjednanou v Praze dne 11. února 1956. (Potlesk.)

Tím je vyřízen třetí bod pořadu schůze.

Budeme projednávat čtvrtý bod denního pořadu, který je

4. Zpráva výboru zahraničního o vládním návrhu, kterým se předkládá Národnímu shromáždění republiky Československé k projevu souhlasu Obchodní smlouva mezi Československou republikou a Východní republikou Uruguayskou (tisk 67).

Zpravodajem je posl. Fleyberk, dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Fleyberk: Pane presidente, vážené Národní shromáždění!

Jménem zahraničního výboru NS předkládám k projednání a k projevu souhlasu obchodní smlouvu mezi Československou republikou a Východní republikou Uruguayskou, podepsanou v Montevideu dne 12. září 1955. Projednávaná obchodní smlouva je praktickým vyjádřením zásadní koncepce naší zahraniční politiky, totiž politiky aktivní mírové spolupráce se všemi národy světa na všech úsecích, zvláště na poli hospodářském. Význam této smlouvy spočívá především v tom, že vytváří podmínky pro další vzájemné obchodní styky a podstatně rozšiřuje jejich základnu proti nynějšímu stavu.

Obchodní styky naší republiky s celou latinskou Amerikou rok od roku rostou a mají již svou tradici. Smlouva s Uruguayí je dalším článkem v tomto řetězu mírové spolupráce s tímto kontinentem. Východní republika Uruguayská je asi o 60.000 km² větší než naše republika, a i když je nejlidnatější zemí jižní Ameriky, má pouze 2,380.000 obyvatel. Patří mezi hospodářsky prostředně vyspělé země. Těžisko jejího hospodářství je v chovu dobytka a zemědělské výrobě, protože těžba měděné, stříbrné a manganové rudy, zlata a lignitu je dosud málo vyvinuta. Hlavními vývozními artikly jsou vlna, maso, len, kůže, kožišiny a obilí. Náš průmysl dodal do Uruguaye řadu investičních zařízení, stavíme tam cukrovary, lihovary, dodáváme tam stroje a automobily i předměty denní potřeby a luxusního rázu. Dovážíme maso a kvalitní suroviny, na př. kůži na obuv.

Na rozdíl od kapitalistických obchodních partnerů obchodujeme s Uruguayí právě tak jako s ostatními zeměmi, jako rovný s rovným na základě největších výhod. Vzhledem k tomu, že předložená smlouva odpovídá naší mírové politice a že je ve shodě s potřebami i možnostmi našeho hospodářství, usnesl se zahraniční výbor NS na své schůzi dne 18. července t. r. doporučit Národnímu shromáždění, aby s obchodní smlouvou mezi ČSR a Východní republikou Uruguayskou projevilo souhlas. (Potlesk.)

Místopředseda Fiala: Hlásí se někdo o slovo? (Nikdo.)

Ke slovu se nikdo nehlásí, budeme tedy hlasovat.

Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením tak, jak je uvedeno ve zprávě výboru zahraničního, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

Je někdo proti? (Nikdo.)

Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)

Děkuji. - Tím Národní shromáždění projevilo jednomyslně souhlas s Obchodní smlouvou mezi Československou republikou a Východní republikou Uruguayskou.

Tím je vyřízen čtvrtý bod pořadu schůze.

Přistoupíme k projednávání pátého bodu pořadu schůze, kterým je

5. Společná zpráva výborů ústavně-právního a kulturního k vládnímu návrhu zákona o státní ochraně přírody (tisk 70).

Zpravodajem je posl. Šafařík, dávám mu slovo.