Místopředseda dr Polanský: Děkuji soudruhu ministrovi za jeho projev.

Do rozpravy se přihlásili poslanci: akademik Trávníček, akademik Klečka, akademik Blaškovič a dr Kácl.

Dávám slovo poslanci akademiku Trávníčkovi.

Posl. akademik Trávníček: Soudruzi a soudružky!

Chtěl bych říci k novele vysokoškolského zákona několik poznámek jako jeden příslušník, třebas ne nejstarší, té vědecké generace, která vyrostla již za naší státní nesvobody před 1. světovou válkou a prožila dvacetiletí předmnichovské republiky.

K poznámkám však mě nepodněcuje tato okolnost sama o sobě, nýbrž nevýslovná radost z toho, že mi bylo dopřáno pokračovat ve vědecké práci za nové dějinné epochy ve vývoji našeho národa a bratrského národa slovenského - za lidové demokracie budující socialismus. Za té epochy, která je přípravou k vrcholnému období ve vývoji lidstva, k beztřídní společnosti, ke komunismu, ztělesňujícímu ideál ryzího lidství.

Každý opravdový vědecký pracovník hledá pravdu, usiluje o pravdivé poznání přírody, lidské společnosti. Hledaje pravdu nejednou bloudí, vzdaluje se od pravdy. Jak to řekl Engels a se souhlasem připomněl Lenin: "Poznání, mající nesporné právo na pravdu, uskutečňuje se v řadě relativních bludů".

V tomto hledání pravdy vede vědeckého pracovníka vědomí, že hledá nikoli pravdu pro pravdu, nýbrž proto, aby pravdou sloužil svému národu v jeho společenském rozvoji a skrze národ všemu lidstvu. Nepravdou národu sloužit nelze a proto vědecký pracovník všemožně usiluje o to, aby se dobral skutečné pravdy.

Jak v době nesvobody před I. světovou válkou, tak za předmnichovské republiky viděl vědecký pracovník smysl své práce ve službě svému národu. Ale vládnoucí kapitalistická třída neměla zájem o hospodářský a kulturní rozvoj pracujícího lidu a zajímala se proto o rozvoj vědy jen potud, pokud přímo sloužila jejím sobeckým třídním zájmům. Ty výsledky vědecké práce, které by byly mohly sloužit pracujícímu lidu, ležely ladem, zůstávaly nevyužity, ba byly přímo potlačovány. Vědecký pracovník měl nepříjemný pocit samoúčelnosti vědy a odtrženosti od svého lidu a to se neblaze odráželo v jeho práci.

Po osvobození naší vlasti v r. 1945 nastala pronikavá změna. Představitel KSČ, vedoucí a odpovědné síly všeho našeho státního a národního dění, prohlásil v dubnu 1956 na celostátní konferenci vědeckých a výzkumných pracovníků toto:

"Naše výstavba... staví před praxi v průmyslu, zemědělství, zdravotnictví, doslova ve všech oborech úkoly, jež bez zvýšení podílu, pomoci a přispění vědy nelze buď vůbec vyřešit, nebo jen za cenu obtíží a chyb".

A nedávné "Usnesení ÚV KSČ o zvýšení úrovně a dalším rozvoji vysokého školství" praví:

"Vysoké školy byly včleněny do socialistické výstavby a podílejí se na plnění státního plánu rozvoje národního hospodářství a kultury".

Tyto a podobné výroky nebyly vysloveny po prvé a v jejich duchu se postupovalo od osvobození naší vlasti v r. 1945, zejména pak od vítězného února v r. 1948.

Důležité poslání vědy v socialistickém řádě je právě to, co naplňuje blaživým pocitem uspokojení a hrdosti starší vědecké pracovníky, kteří zažili dlouhé období odstrkování vědy nebo jejího přisluhování vykořisťovatelským třídám.

Nelze si nevážit toho, že věda může plně sloužit našim svobodným národům při jejich socialistické výstavbě, že se vědečtí pracovníci mohou účastnit této výstavby po boku dělnické třídy a všech pracujících a svým podílem přispívat k jejímu dalšímu úspěšnému průběhu i dalšímu uskutečnění. Zesnulý M. I. Kalinin napsal ve svém krásném díle "O komunistické výchově" toto:

"Co může být pro člověka lepší odměnou než vědomí, že se stal užitečný společnosti! Není větší odměny".

Ano, není větší odměny. Proto jsou vědečtí pracovníci upřímně vděčni našemu pracujícímu lidu za to, že vymaniv naši vlast z pout dožívajícího kapitalistického řádu, nastolil řád socialistický, v kterém mají vědečtí pracovníci možnost a příležitost být užitečni našim národům a všemu lidstvu; který naplnil vědeckou práci bohatým a ušlechtilým obsahem, dal jí pravý smysl a přisoudil jí významné poslání společenské.

Vděčnost vědeckých pracovníků k dělnické třídě a ke všem pracujícím je provázena ještě jedním citem k nim - oddaností a věrností. Vědecký pracovník žije pro vědu, vyžívá se v ní, má vnitřní potřebu tvůrčí činnosti. Dovede si proto upřímně vážit té velké tvůrčí síly, kterou osvědčoval lid v celé historii a osvědčuje ve zvýšené míře dnes v socialistické výstavbě. Nesčetní úderníci, zlepšovatelé, vynálezci, jejichž počet stále utěšeně vzrůstá, defilují v mysli vědeckého pracovníka jako hrdinové práce, tvůrčí předvoj krásných nových, socialistických lidí a podněcují vědeckého pracovníka v jeho vlastní činnosti.

Tvořivá, plodistvá síla socialismu, která, vlévajíc se do krve a do žil pracujících, formuje, přetváří jejich rozum, cit a vůli, znásobuje jejich schopnosti a mohutnosti, to je kouzlo, které neodolatelně vábí vědeckého pracovníka k socialismu a k pracujícímu lidu jej budujícímu. To je pevné pouto mezi pracovníkem rozumu a pracovníkem rukama, protože pracovník rozumem nevidí rozdíl mezi sebou a pracovníkem rukama, nýbrž vidí to, co mají společné - lásku k práci a potřebu tvůrčího úsilí.

Výstižně řekl M. Gorkij o přitažlivé síle KS toto:

"Kromě třídního uvědomění je ještě uvědomění pravdivosti a tvůrčí síly třídního uvědomění; uvědomění jeho historické nutnosti, být tvůrcem nového státu, nové kultury. Zejména toto uvědomění vtáhlo do života dělníků lidi jiných tříd a dalo jim sílu organisovat stranu".

Jsem přesvědčen o tom, že jestliže si někteří vědečtí pracovníci toto své pouto s pracujícím lidem dnes ještě neuvědomují, utěšený a spádný rozvoj našeho socialistického budování, jaký nemá obdobu v celé naší historii, brzo přispěje k tomu, aby si toto pouto uvědomili.

A nepochybuji o tom, že se vědomí tohoto nerozlučného svazku se všemi pracujícími blahodárně odrazí ve vlastní práci vědeckých pracovníků. Ze své zkušenosti vím, že vysokoškolští učitelé jsou v převážné většině vskutku strhováni našimi velkými úspěchy socialistického budování, že je tyto úspěchy posilují, upevňují jejich víru a důvěru v úspěch vlastní výchovné i vzdělávací práce.

Přispívá k tomu v nemalé míře starostlivá a soustavná péče KSČ a vlády o vysoké školy, o které svědčí též tato novela zákona. Dát jí skutečnou pracovní náplň, plně ji využít k prospěchu vysokých škol a tím k prospěchu našeho velkolepého socialistického díla, všeho pracujícího lidu, je naléhavý a čestný úkol učitelů, všech ostatních složek vysokoškolských, i orgánů státní správy.

Je ve svrchovaném zájmu naší vlasti, aby došlo k harmonické spolupráci všech činitelů, neboť jen ta je zárukou toho, že vysoké školy splní své významné společenské poslání.

Používám této příležitosti a obracím se ke všem činitelům vysokých škol s výzvou, aby si plně uvědomili epochální význam socialistické výstavby naší vlasti a dali všechny své síly do jejích služeb. Zpronevěřili bychom se starobylým pokrokovým tradicím naší vědy, kdybychom zaváhali nebo vrchovatě nevyužili všech možností, které se nám bohatě nabízejí. Mějme stále na mysli zářný příklad sovětské vědy, která se ve stále větší míře podílí na socialistické a komunistické výstavbě Sovětského svazu. Zavažme se, že splníme naděje, které v nás klade náš pracující lid, zavažme se, že nezklameme jeho důvěru. Jsme nejen pracovníci naší krásné svobodné vlasti, nýbrž i odpovědní spoluhospodáři.

Vzhůru do boje za socialismus a za mír! (Potlesk.)

Místopředseda dr Polanský: Dávám slov poslanci Klečkovi.

Posl. akademik Klečka: Vážené Národní shromáždění!

Chci hovořiti o tom, jaký význam bude mít nový vysokoškolský zákon pro zemědělství.

Dovolte mi, abych úvodem připomenul tu významnou skutečnost, že v minulém roce jsme překročili v hlavních odvětvích zemědělské výroby předválečnou úroveň. To je velký úspěch, jestliže uvážíme, že toho bylo docíleno na pochodu kolektivisace, že počet pracovních sil v zemědělství obnáší cca jen 50 % z předválečného počtu, že životní úroveň všech pracujících, tedy i v zemědělství se podstatně zvýšila, a že zůstávají nevyužity velké půdní reservy, zvláště v pohraničí. Tak na příklad reálné osobní důchody pracujících v zemědělství se do r. 1954 zvýšily zhruba o ¹/₃ proti předválečným létům. Reálné důchody se dále zvyšovaly i v r. 1955 - 56 a to jednak úpravami výkupních cen, jednak snižováním maloobchodních cen, zvláště těch výrobků, které zemědělci ke své výrobě a osobní spotřebě potřebují.

Tohoto velkého úspěchu bylo docíleno dík usilovné péči naší strany a vlády o rozvoj zemědělské výroby, v níž péče o pracující v zemědělství sehrála nejdůležitější úlohu.

Vlivem budování socialistického zřízení v naší zemi soustavně se zvyšuje odborná kvalifikace všech pracujících, což platí i na všech úsecích zemědělské výroby. Zvyšuje se kvalifikace pracovníků v JZD, na státních statcích, v STS i v agronomické, zootechnické a veterinární službě.

To, co dříve vykonávali absolventi vysokých škol zemědělských a veterinárních, dnes dokáží absolventi technických i nižších odborných škol.

Velké úkoly druhého pětiletého plánu vyžadují, aby v zemědělské výrobě více než dosud uplatňovala se zemědělská věda a technika. Proto na absolventech vysokých škol zemědělských a veterinárních zapojených v praxi se bude stále více požadovat tvůrčí práce a vědecké řízení výroby, musí být nositeli nejpokrokovějších metod a nejnovější techniky. A těmto novým a velkým úkolům musí odpovídat i výuka a výchova na vysokých školách.

Jsme všichni přesvědčeni o tom, že jsou zde velké dosud nevyužité reservy, které odkrývá nový zákon o vysokých školách, který umožní nejen podstatné zvýšení vědecké a odborné kvalifikace absolventů vysokých škol, ale který též zajistí, lépe než tomu bylo dosud, výchovu nového socialistického člověka s pocitem vysoké odpovědnosti při plnění všech úkolů budování socialistické zemědělské velkovýroby. A tato výchovná stránka je právě na vysokých školách zemědělských, veterinárních a lesnických v nastávající etapě prvořadou. Je prvořadou též proto, že je nezbytnou básí na níž možno zajišťovat rozvoj zemědělských věd a jejich uplatňování ve výrobní praxi. Vždyť socialistické zemědělství vytváří nové vědní obory, jako je ekonomika a organisace socialistických zemědělských závodů, nebo nauka o soustavě socialistického zemědělství, a přímo revolučně usměrňuje všechny ostatní vědní obory. Jen na základech marx-leninského učení lze správně využít a uplatnit ve výrobní praxi nové objevy zemědělské vědy a techniky docílené jinde i v kapitalistických zemích.

Proto je správné, že v novém zákoně o vysokých školách se správa všech vysokých škol svěřuje ministru školství a kultury k jednotnému řízení, čímž se vedle stránky vědecké a pedagogické na prvém místě rozumí především stránka ideologická.

Vysoké školy zemědělské, veterinární a lesnické vychovávají pracovníky pro úseky, jež patří do resortu ministerstva zemědělství a lesního hospodářství. Je proto v zákoně zdůrazněna úzká spolupráce obou resortů zejména s toho hlediska, aby bylo dosaženo co nejtěsnějšího spojení theorie s praxí, neboť mají-li absolventi těchto vysokých škol být nositeli a šiřiteli vědeckého a technického pokroku do výrobní praxe, je třeba, aby jejich výuka se dála zařízeními, která tomu odpovídají. To prakticky znamená, že je třeba, aby ústavy, laboratoře i školní statky účelové byly vybaveny nejmodernějšími prostředky zemědělské vědy a techniky. V tom je třeba vidět jednu z nejdůležitějších stránek spolupráce obou resortů.

Druhou, stejně důležitou stránkou spolupráce obou resortů je kádrový výběr studentů na vysoké školy, zvláště zemědělské. Musíme skončit se zastaralým názorem, který se uplatňoval za kapitalismu, že zemědělství nevyžaduje prvořadé kádry.

Ohromný revoluční převrat, který se odehrává dnes v zemědělství, má svou politickou stránku neoddělitelně spojenou se stránkou vědecké a technické revoluce. Má-li se zemědělská výroba co nejvíce přiblížit výrobě průmyslové, při zdolávání podmínek prostředí, které v zemědělství jsou tak rozdílné, vyžaduje to uplatňování komplexních opatření, v nichž se nerozlučně spojují hluboké znalosti biotechnologie, ekonomiky a nejpokrokovější zemědělské techniky.

To vyžaduje nejméně tak kvalitní, vědecky, ideologicky a politicky zdatné kádry, jako kterákoli jiná výroba. Proto výběru kádrů na vysoké školy zemědělské musí být v budoucnu věnována mnohem větší péče než tomu bylo dosud.

Právě v zemědělství je třeba co nejvíce uplatnit rozšíření mimořádných způsobů studia, jež umožňují pracujícím dosáhnout vysokoškolského vzdělání bez přerušení zaměstnání. Tato forma studia, která je v zákoně uplatněna, vyžaduje si právě v zemědělství, aby v nižší normě, která k zákonu bude vydána, byla oběma resorty co nejpečlivěji promyšlena a v nejširší spolupráci podstatně úspěšněji řešena než tomu bylo dosud.

Důležitým obsahem nového vysokoškolského zákona je zdůraznění té skutečnosti, že bez rozvoje badatelské a vědecko-výzkumné činnosti není myslitelný ani rozvoj činnosti pedagogické a výchovné. Tato souvislost nebyla tak docela jasná i některým čelným pracovníkům vysokých škol zemědělských, neboť v souvislosti s vybudováním akademie nového typu s vědecko-výzkumnými ústavy se domnívali, že posláním učitelů vysokých škol bude nadále jen přejímání výsledků badání a výzkumu těchto pracovišť a pedagogické jejich využívání To byl názor zajisté zcela nesprávný již proto, že bez činné účasti ve vědě a vědecko-výzkumné práci žádný pracovník a tedy ani vysokoškolský učitel nemůže udržet tempo s rychlým rozvojem vědy a musí nutně zaostávat. My však potřebujeme pravý opak, potřebujeme právě na vysokých školách zemědělských mohutný růst učitelských sil po vědecké a badatelské stránce; jen tak je myslitelný vzestup úrovně absolventů i úrovně výchovy nových mladých vědeckých kádrů, vědeckých aspirantů atd.

Proto v novém vysokoškolském zákoně je zdůrazněna badatelská a vědecko-výzkumná činnost na vysokých školách v novém uspořádání a náplni rad vysokých škol i fakult, v práci kateder i vědeckých ústavů a laboratoří. Rady vysokých škol i fakult nesou již v označení "vědecké rady" svou, hlavní působnost, kterou mají zajistit nejen pracovníci vysoké školy, ale též další členové jmenovaní z řad členů akademií, z předních pracovníků vědecko-výzkumných ústavů i z vynikajících zástupců praxe.

Nová organisace kateder bude zajišťovat, že katedry nebudou jen sborem učitelů příbuzných vědních oborů pro zajišťování pedagogické a výukové činnosti, ale stanou se základními organisačními jednotkami pro plnění úkolů v badatelské a vědecko-výzkumné práci, pro zajišťování soustavného styku učitelů s výrobní praxí a vědeckými institucemi i vědecko-výzkumnými ústavy a pro zajišťování výchovy vědeckého dorostu. Tím bude uskutečňována co nejužší spolupráce vysokých škol s akademiemi a vědecko-výzkumnými ústavy v řešení těch úkolů, které jsou důležité pro rozvoj výroby.

Na těchto vědecko-výzkumných úkolech, které katedry a pracoviště vysokých škol pomohou řešit, bude též nejlépe zajišťována výchova a růst nových vědeckých kádrů a realisování směrnic X. sjezdu KSČ, v nichž se praví, že perspektiva rozvoje naší vědy v příštích letech je nerozlučně spjata s řešením nejzávažnějších hospodářských, politických a kulturních otázek socialistické výstavby. K tomu bude třeba, aby vědečtí pracovníci v akademiích a na vysokých školách i v ústavech ministerstev pracovali v nejtěsnější spolupráci podle jednotného a sladěného plánu vědeckých a výzkumných prací. Úkoly je třeba rozdělit tak, aby naše věda jednak odhalovala a řešila nové základní vědecké problémy, jednak uplatňovala již známé vědecké poznatky v praxi.