Na úseku zemědělském jsme pociťovali potřebu spolupráce s vysokými školami zemědělskými, lesnickými a veterinárními již od samotného založení ČSAZV v roce 1953. Potřeba spolupráce zde vyplývala ze skutečnosti, že převážná část našich členů, jak akademiků tak členů korespondentů naší akademie je z řad vysokoškolských učitelů. Mnoho dalších učitelských sil se pracovně zapojilo v odborných komisích akademie. Tato spolupráce ukázala se oboustranně prospěšnou. V dohodě se správou vysokých škol zemědělských jsme vybudovali pro některé své členy, kteří jsou současně vysokoškolskými učiteli, vědecko-výzkumné laboratoře na příslušných katedrách. Tyto laboratoře naší akademie osvědčily se jak s hlediska řešení důležitých úkolů thematického vědeckého výzkumného plánu, tak i po stránce výuky a výchovy mladých vědeckých kádrů.

Jsme proto přesvědčeni, že vědecké ústavy a laboratoře, které podle nového vysokoškolského zákona mohou býti zřizovány, aby sloužily převážně rozvoji vědecké a výzkumné práce, jsou velmi důležitým zařízením, které pomůže rozvoji vědecko-výzkumné práce i výchově mladých vědeckých pracovníků na vysokých školách. (Předsednictví převzal místopředseda Fiala.)

Třeba říci, že dík usilovné péči KSČ o rozvoj zemědělské vědy a zemědělství, zvláště pak dík směrnicím ÚV, podařilo se nám v ČSAZV navázati úzkou spolupráci s vysokými školami zemědělskými, lesnickými a veterinárními a realisovati tak některá opatření obsažená v novém vysokoškolském zákoně, jež se dobře osvědčila. Půjde nyní o to, tuto spolupráci ve smyslu nového vysokoškolského zákona dále rozšířiti a soustavně rozvíjeti na podkladě jednotného thematického plánu vědecko-výzkumných prací a jeho methodického vedení. Vládním usnesením z minulého roku bylo ČSAZV uloženo býti koordinačním střediskem veškeré vědecko-výzkumné práce zemědělské, lesnické a veterinární vědy. Aby byla odstraněna duplicita v řešení úkolů, aby vědecko-výzkumná práce v zemědělství byla zaměřena na hlavní a pro rozvoj socialistického zemědělství nejdůležitější úkoly, bylo naší akademii uloženo předkládati ministrovi zemědělství a lesního hospodářství souhrn zásad pro sestavování a kontrolu plánu zemědělského, lesnického a veterinárního výzkumu. Koordinace týká se všech pracovišť, která se zabývají řešením vědecko-výzkumných úkolů jmenovaných oborů, to znamená tedy i pracovišť příslušných vysokých škol. Nový vysokoškolský zákon, který obsahuje řadu opatření pro rozvoj vědecké a vědecko-výzkumné práce, znamená též pro ČSAZV nové úkoly a odpovědnost za rozvoj vědy a vědecko-výzkumné práce na příslušných vysokých školách.

Jménem předsednictva Československé akademie zemědělských věd a všech členů, zvláště pak těch, jež jsou současně vysokoškolskými učiteli, mohu prohlásiti, že vynaložíme všemožné úsilí, abychom přispěli k tomu, aby obsah a smysl nového vysokoškolského zákona na vysokých školách zemědělských, lesnických a veterinárních co nejúspěšněji vešel v život, aby co nejvíce prospěl budování socialistické zemědělské velkovýroby. (Potlesk.)

Místopředseda Fiala: Dalším přihlášeným řečníkem je posl. akademik Blaškovič. Dávám mu slovo.

Poslanec akademik Blaškovič: Vážené Národné zhromaždenie!

Zákon, ktorý prerokúvame, má doplniť zákon č. 58/1950 Zb. podnetmi, ktoré majú priniesť do práce a organizácie vysokých škôl úpravy, vyplývajúce z doterajších skúseností s vysokými školami. Navrhované opatrenia sú teda vyvolané praxou a majú zlepšiť doterajší stav na vysokých školách usporiadaním štruktúry, rozšírením možností vedeckej práce a spojením pedagogickej a výskumníckej činnosti na ústavoch, klinikách, v laboratóriách a kabinetoch.

Predkladaný návrh zákona má viacero charakteristických známok. Pamätá pri správe vysokých škôl na zvýšenie právomoci slovenských výkonných orgánov zriadením Slovenského výboru pre vysoké školy, ktorý pomocou komisie expertov má byť iniciatívnym, koordinačným a poradným sborom povereníka školstva a kultúry.

Umožňuje vysokej škole ako celku a jednotlivým fakultám zvlášť sústavné sledovanie práce, vývoja a hodnotenia výsledkov zriadením vedeckých rád, ktorých členmi budú aj vedeckí pracovníci z iných vedeckých ustanovizní mimo vysokých škôl - najmä z akadémií - a z praxe. Tým sa chce vyjadriť spojenie vysokých škôl s inými vedeckými pracoviskami v našom štáte, nutnosť spolupráce a vzájomnej pomoci najmä pri realizácii výskumných úloh a ich zavádzaní do praxe.

Samotný proces výkonu vedeckej a pedagogickej práce vysokej školy je zverený základnej organizačnej jednotke - katedre. Prerokúvaný zákon vnáša nové pracovné možnosti do života vysokých škôl a teda i katedier. Tam, kde sú na to kádrové, materiálové a priestorové predpoklady, zriaďuje pre vedeckú, umeleckú a výskumnú činnosť a pre výchovu vedeckého (umeleckého) dorastu a podľa potrieb hospodárskej a kultúrnej výstavby štátu vedecké (umelecké) ústavy, laboratóriá, kabinety. K práci týchto pracovísk by som mal niekoľko poznámok.

Vysoká škola predstavuje súbor mnohých ľudí, ktorých úlohou je vychovávať socializmu oddaných, vysoko kvalifikovaných odborníkov, ktorí sa budú účastniť na výstavbe nášho štátu a privedú ho cieľavedomou prácou na čelo ľudského pokroku. Tým sa chce poukázať na životnosť procesu výchovy kádrov a na to, že vychovávajúci majú byť nielen odovzdávateľmi odinakiaľ prejatých poznatkov, ale sami majú byť živení výsledkami vlastnej výskumnej práce a činnosti.

Navrhovaný zákon skoncoval s názormi, že vysoká škola je len vyučovacím orgánom a nie orgánom tvorivým. Vysoká škola naopak pre svoju štruktúru, zloženie z radu ústavov zabezpečujúcich určitý vedný odbor, predstavuje najvhodnejšie podmienky pre to, aby sa na nej mnohé úlohy mohli riešiť čo najúplnejšie. Tieto možnosti sme na vysokých školách dosť zanedbali. Osnova zákona vskutku predpokladá, že vedecké a výskumné pracoviská vysokých škôl nebudú od seba nezávislými, samostatnými jednotkami, ale že budú predstavovať pre celú vysokú školu prospešné vedecké a umelecké dielne, ktorých smer vedeckej práce bude sledovaný celou vysokou školou a jej výsledky poplynú do pokladnice vedeckého snaženia v celom našom štáte.

Týmto je vyjadrená myšlienka, že budovanie vedeckých, výskumných a umeleckých pracovísk na vysokých školách musí byť reálne a nie iba formálne začlenené do štruktúry vedeckých pracovísk v celej republike. Dodnes vybudované formy plánovania, výkonu a kontroly vedeckej práce by nemali ani dovoliť vytvorenie niečoho, čo je odlúčené od ostatnej výskumnej práce a čo nie je organicky zopäté s výstavbou nášho spoločenského zriadenia. Pri zriaďovaní pracovísk na vysokých školách - ale aj kdekoľvek inde - treba teda starostlivo preskúmať, aká je náplň navrhovaného pracoviska, aké osoby zaručujú plnenie programu, aké sú na to prostriedky, ako je zaručená väzba výskumného pracoviska s inými pracoviskami na vysokej škole, výskumnými pracoviskami v iných rezortoch, akadémiách, i s praxou, a ako sa zabezpečí realizácia výsledkov, ak ide o výskum určený bezprostredne pre prax. Po skúsenostiach, aké máme s plánovaním vedeckej práce, je zabezpečenie všetkých nadhodených požiadaviek bezpodmienečne nutné. Pri všetkých výsledkoch, ktoré sa doteraz dosiahli na poli vedeckého výskumu u nás, bolo by nekritické zatajovať nedostatky, ktoré si prinášajú vedeckí pracovníci z kapitalistickej výchovy, že totiž chcú riešiť vedecké úlohy, ktoré si sami určia i sami kontrolujú bez ohľadu na to, či ide o úlohy vážne, dôležité, a či má na ich riešení naša spoločnosť záujem. Táto okolnosť nie je špecifická pre vysoké školy a vyskytuje sa v ktoromkoľvek systéme vedeckých pracovísk. Musíme ju prekonať, ale najmä sa na ňu pýtať všade tam, kde zakladáme nové pracoviská.

Socializmus nepotlačuje individualitu vedeckých pracovníkov, nesiaha na ich osobnú tvorivú prácu, ale naopak dáva im najširšie možnosti využitia menších i väčších kolektívov pre komplexnú spoluprácu, dáva možnosti rozvinúť sa do šírky a do hĺbky, aby sa žiadaný cieľ čo najskorej dosiahol. Kritizujeme osamotenosť, individualizmus vedeckých pracovníkov, lebo je prejavom nedôvery voči ostatným a tým, že sa spolupráci vyhýba, uzatvára sa možnosti realizácie svojich výsledkov.

Výskumné a umelecké úlohy vysokých škôl na nových pracoviskách musia byť teda organicky stmelené s výskumnou prácou, konanou v danom odbore kdekoľvek v republike, a to osobným kontaktom na výskume zúčastnených, vzájomným členstvom vo vedeckých alebo poradných orgánoch, vzájomnou kontrolou výsledkov, a to až do zavedenia do praxe v prípade úloh s bezprostredným praktickým zameraním.

Budovanie výskumných pracovísk je plynulý proces, zabezpečovaný zlepšovaním kvality terajších kádrov a nástupom nových kvalitných pracovníkov z vysokých škôl. Funkciou vysokých škôl je takéto kádre vyhľadávať a cvičiť pre potrebu výskumnej a umeleckej práce v celom našom štáte. S prípravou vedeckých pracovníkov však treba na vysokej škole začať ešte počas štúdia aktívnym vyhľadávaním skromných, svedomitých a hlboko záujmom o vec predchnutých mladých ľudí. To je vážne poslanie vysokých škôl. Naša spoločnosť bude mať najväčší úžitok z takej kádrovej politiky, podľa ktorej sa vedeckí pracovníci ocitnú tam, kde ich odborné a umelecké kvality sa najlepšie uplatnia.

Pre výkon vedeckej a umeleckej práce platí rovnaká požiadavka, ako pre iné druhy ľudskej činnosti: dať kvalitné, spoľahlivé výkony a výsledky práce na úžitok všetkým pracujúcim. Preto s výkonom vedeckej práce je spojovaná požiadavka uvedomelého postoja na pozícii dialektického materializmu, voľba presnej a správnej pracovnej metodiky, premysleného pracovného postupu, tvorivého zápalu pre prácu. Vysoké školy majú o to zodpovednejšiu funkciu, že stoja pri kolíske formovania týchto vlastností našich mladých ľudí.

K formám spolupráce vo výskumnej i umeleckej činnosti treba však ešte niečo dodať. Ukazuje sa, že vzájomná spolupráca vedcov v republike je priamo nutným predpokladom tej širokej spolupráce, aká sa uskutočňuje v posledných rokoch s vedcami zo štátov socialistickej spoločenskej sústavy pri vzájomnej výmene skúseností s vedeckými pracovníkmi v kapitalistických štátoch. Výskumné a umelecké pracoviská vysokých škôl budú organicky začlenené do tejto spolupráce, ktorá prinesie také výsledky, ako sa získané skúsenosti uplatnia v práci pracovísk.

Zriadením výskumných pracovísk na vysokých školách pomôžeme zlepšiť kvalitu výchovnej a výskumnej práce našich vysokých škôl, čo je základ nášho napredovania v socializme. (Potlesk.)

Místopředseda Fiala: Dávám dále slovo posl. dr Káclovi.

Posl. dr Kácl: Slavné Národní shromáždění!

Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon o vysokých školách z r. 1950, dává nám příležitost znovu se zamyslit nad posláním vysokých škol. Vysoké školy nejsou isolovaným útvarem naší národní společnosti. Proto o život vysokých škol musí se zajímat veškerá naše veřejnost a jejich práci musíme sledovat všichni. Vysoké školství žije a vyrůstá z naší práce a z našich peněz a jeho úspěšná činnost přináší opět užitek jak národní kultuře, tak i národnímu hospodářství.

Rozvoj lidské společnosti není možný bez vědy. A čím si který společenský systém klade vyšší cíle, tím i více vědy potřebuje. Nejvyšší cíle si klade socialismus a komunismus. Proto také ony vědu nejvíce potřebují a vědecký rozvoj nejvíce podporují. Už samotný socialismus je objev vědecký. A uskutečňování jeho je rovněž vědou. Socialismus vědě prospívá, protože není podřízen žádnému zájmu jednotlivců, tříd nebo státu. Je podřízen jen jednomu: blahu a prospěchu lidstva. A tomu je podřízena i věda.

Dobře fungující vysoké školy plní v podstatě tři hlavní úkoly: pěstují vědu, vychovávají vysoce kvalifikované odborníky a působí svými extensemi, dnes hlavně prostřednictvím Československé společnosti pro šíření politických a vědeckých znalostí, i osvětově. Význam vysokých škol pro vědecký pokrok zůstává v popředí jejich poslání a to i po zřízení vědeckých akademií a existenci několika set výzkumných resortních ústavů.

Vysoké školy plní své badatelské poslání dobře. Dokladem toho byla na příklad Výstava vědecké práce Karlovy university, uspořádaná na jaře tohoto roku. Jen lékařská fakulta této university vykázala přes 6.000 vědeckých publikací za období od roku 1945 do roku 1955. Mnoho těchto prací vyšlo v zahraničí a některé z nich mají světovou prioritu. To je ovšem fakulta velká, s velkou vědeckou tradicí. Avšak i malá fakulta, jejíž život dovršil v roce 1955 teprve deseti roků, lékařská fakulta v Plzni, mohla předložit již při svém prvním jubileu několik set vědeckých publikací. Tyto ukázky jsou dokladem, že naše vysoké školy mají schopné pracovníky a že plní své poslání.

Ve vývoji vysokých škol nastal od roku 1945 nevídaný rozmach. Budeme jej demonstrovat jen několika ciframi. V posledním roce před druhou světovou válkou měli jsme 9 vysokých škol se 43 fakultami a na nich jen něco více než 19.000 studentů. Ve školním roce 1955/56 měli jsme 40 vysokých škol se 106 fakultami a na nich téměř 51.000 studentů. Bylo zde již zpravodajem připomenuto, že i toto číslo je malé a že v budoucích letech, zejména na technických oborech, bude toto číslo ještě plánovitě vzrůstat. S počtem škol a s počtem studentů bylo nutno zvýšit i počet učitelských sil. Proti 514 řádných a mimořádných profesorů za poslední rok před druhou světovou válkou měli jsme v r. 1955/56 1.412 profesorů a státních docentů a proti 891 soukromých docentů a asistentů v posledním roce před válkou měli jsme v roce 1955/56 5.733 asistentů, t. j. učitelské síly. Celkový přírůstek jen těchto učitelských osob činí 5.740 osob. Vzrostl přirozeně i počet ostatního personálu a zmnohonásobily se v důsledku toho i personální náklady.

Náš stát pamatuje štědře i na peněžní podpory studentům. Pobíralo-li v letech 1935/39 z různých nadací jen 9 % studentů stipendia, dostávalo ve školním roce 1955/56 na prospěchových a sociálních podporách stipendia již 58 % všech studentů. V roce 1945/46 bylo ze státní pokladny studentům vyplaceno - vyjádřeno v dnešní měně - 47,4 mil. Kčs, v roce 1955/56 141 mil. Kčs a pro rok 1956/57 je preliminováno už 150 mil. Kčs.

Přes veliké náklady, které jsou na vysoké školy vynakládány, a přes velký kvantitativní rozmach - a do jisté míry právě pro něj - mají vysoké školy také některé kvalitativní nedostatky. Trpí především nedostatkem prostorů a zastaralostí a někdy i zchátralostí některých budov. Kvitujeme s povděkem, že v druhé pětiletce dojde k prvním větším stavbám pokud se týká vysokých škol. Upozorňujeme však už po léta, že je třeba zvýšit péči o údržbu a dávám v úvahu, zda nyní, kdy už mnohé úkoly ve výstavbě základního těžkého průmyslu byly splněny, nemohlo by být dáno i přednostní místo výstavbě vysokých škol. Nedostatkem je také často nikoliv nejlepší přístrojové vybavení. Uvádím opět s povděkem, že tato věc se v posledních dvou letech podstatně zlepšila a bude se jistě i nadále lepšit. Prosím však, aby výrobní ministerstva uvažovala o tom, zda by své výrobky nulté serie a prototypy nemohla umisťovat do pracoven vysokých škol a tak pomáhat školám i sobě. Nedostatkem a na škodu vědeckého bádání byly i nadměrné pedagogické a administrativní povinnosti učitelů, zejména vedoucích. Jednodušší administrativa, oproštění pedagogické činnosti od formálnosti a zřízení vědeckých laboratoří, pro jejichž řádný chod je však zapotřebí také urychleného schválení personálních stavů, podstatně zlepší podmínky pro nejhlavnější poslání vysokých škol: vědecký výzkum.